VSPHA 15 Cmo 7/2016
Datum rozhodnutí: 11.08.2016
Dotčené předpisy: čl. I § 18 předpisu č. 191/1950Sb.
Číslo jednací: 15 Cmo 7/2016 - 187
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: CZ PSB Inkasní, s. r. o. , IČO 27181031 (dříve Ing. Pavel Bednařík, správce konkursní podstaty úpadce Moravia Banky, a. s.), se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 802/56, zastoupeného advokátem JUDr. Květoslavem Hlínou, se sídlem Přerov, Čechova 2, proti žalovanému: JUDr. Tomáš Pelikán , se sídlem Praha 1, Dušní 22, správce konkursní podstaty úpadce PRAMEN IK, a. s., v likvidaci, IČO 60071281, zastoupenému advokátkou JUDr. Jiřinou Lužovou, se sídlem Praha 1, Dušní 22, o určení pravosti pohledávky ze směnky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 7 Cm 146/2011-161 ze dne 29. prosince 2015,
t a k t o :
I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 7 Cm 146/2011-161 ze dne 29. prosince 2015 se v bodu I. výroku potvrzuje. Bod II. výroku rozsudku se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í
Městský soud v Praze v rozsudku z 29. 12. 2015 v bodu I. výroku určil, že je po právu pohledávka žalobce ze směnky vystavené dne 19. 1. 1999 ve výši 4.658.000 Kč se směnečným úrokem 774.121,31 Kč a směnečné odměny 15.526 Kč, přihlášená do konkursního řízení vedeného na majetek společnosti PRAMEN IK, a. s., v likvidaci u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 98 K 57/99. Soud dále v bodu II. výroku uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 23.716 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že na základě žaloby podané JUDr. Karlem Konečným, správcem konkursní podstaty úpadce Moravia banky, a. s. proti žalovanému PRAMEN IK, a. s., vydal dne 11. 6. 2001 směnečný platební rozkaz č. j. Sm 419/2000-17, kterým uložil tomuto žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz 4.658.000 Kč, 6% úrok od 3. 7. 1999 do zaplacení, směnečnou odměnu 15.526 Kč a náhradu nákladů řízení 196.472 Kč. Ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu bylo uvedeno, že žalobce směnku prokuraindosoval na Komerční banku, a. s., čímž žalobce pozbyl podle § 18 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) aktivní legitimaci k vymáhání práv ze směnky. Dále žalovaný PRAMEN IK, a. s. namítl nesprávné označení žalobce v době vydání směnečného platebního rozkazu byla v tomto rozkazu uvedena osoba odlišná od původního žalobce.
Na majetek žalovaného PRAMEN IK, a. s. byl dne 10. 4. 2002 prohlášen konkurs v řízení vedeném pod sp. zn. 98 K 57/99.
Soud odstranil nesprávné označení žalobce ve směnečném platebním rozkazu opravným usnesením č. j. 50 Cm 266/2001-36 z 31. 10. 2005, čímž vyhověl druhé námitce.
Soud dále uvedl, že mezi účastníky řízení je nesporným, že žalobce řádně přihlásil v rámci konkursu pohledávku vůči úpadci z předmětné směnky v celkové výši 5.447.647,31 Kč, přičemž správce konkursní podstaty (dále jen správce KP) popřel pravost pohledávky. Správce KP vyzval žalobce k podání incidenční žaloby dopisem z 23. 10. 2002 doručeným žalobci dne 25. 10. 2002. Žalobce podal soudu včas dne 7. 11. 2002 návrh na pokračování v řízení o zaplacení směnky s tím, že místo o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu bude rozhodnuto o pravosti přihlášené pohledávky (podle tehdy účinné právní úpravy se jednalo o tzv. vložené řízení).
V konkursním řízení došlo k opakovanému procesnímu nástupnictví usnesením č. j. 98 K 57/99-7 z 25. 6. 2004 bylo rozhodnuto, že procesním nástupcem původního věřitele je MATE SLOVAKIA, s. r. o. a usnesením č. j. 98 K 57/99-10 z 28. 2. 2006 bylo rozhodnuto, že procesním nástupcem věřitele MATE SLOVAKIA, s. r. o. je současný žalobce CZ PSB Inkasní, s. r. o. Spor o určení pravosti pohledávky je spor vyvolaný konkursem, v jehož rámci se nevydává usnesení podle § 107a o. s. ř. S osobou, které žalující konkursní věřitel postoupil předmětnou pohledávku, soud bez dalšího jedná ode dne, kdy nabude právní moci usnesení, jímž soud v konkursním řízení rozhodl dle § 107a o. s. ř., že se uvedená osoba stala účastníkem konkursního řízení místo žalujícího konkursního věřitele. Soud proto dále jednal v incidenčním sporu s žalobcem CZ PSB Inkasní, s. r. o.
Žalovaný dále nad rámec námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, že žalobce není aktivně legitimován, neboť nedošlo k tradici směnky.
Soud z důkazu provedeného směnkou zjistil, že směnka byla vystavena dne 19. 1. 1999 bez protestu výstavcem KOLI, s. r. o. se směnečným penízem 4.658.000 Kč jako směnka cizí na řad výstavce, splatná dne 2. 7. 1999, směnečníkem je žalovaný , který směnku podepsal. Směnka byla domicilována u Komerční banky, a. s. Jako rukojmí za výstavce směnku podepsala společnost INTERKONTAKT Group, a. s. Majitel KOLI, s. r. o. směnku převedl nedatovaným rubopisem na Moravia banku, a. s., ta ji jako hodnotu k inkasu prokuraindosovala na Komerční banku, a. s., dále je na směnce datovaný rubopis z 16. 12. 2013 (správně 16. 12. 2003, pozn. odvolacího soudu) ve prospěch společnosti MATE SLOVAKIA, s. r. o., která směnku převedla na CZ PSB Inkasní, s. r. o. Soud učinil závěr, že nynější žalobce CZ PSB Inkasní, s. r. o. je majitelem směnky na základě nepřetržité řady indosamentů, přičemž se jedná o směnku cizí se všemi náležitostmi dle Čl. I. § 1 ZSŠ.
Soud s odkazem na Čl. I § 18 ZSŠ neakceptoval názor žalovaného, že věcně legitimovanou ze směnky je Komerční banka, a. s., nikoliv žalobce. Ve smyslu uvedeného ustanovení se jednalo o zmocňovací rubopis, který je pouhým pověřením k výkonu práv ze směnky. Účelem zmocňovacího rubopisu není převod práv ze směnky, nýbrž vytvoření zvláštní směnečně-právní možnosti zastoupení, rubopis má pro prokuraindosatáře legitimační efekt. Lze odkázat i na starší československou judikaturu v rozhodnutí sp. zn. Rv I 995/29 ze 17. 8. 1929, podle kterého I prokuraindosatář může směnku zažalovati vlastním jménem. Prokuraindosant neztrácí svou legitimaci k výkonu práv ze směnky na úkor prokuraindosatáře. Pokud má prokuraindosant směnku v rukou, může vykonat práva z ní, a to i bez škrtnutí zmocňovacího rubopisu.
Popřena byla jen pravost pohledávky ze směnky, soud se proto nemohl zabývat námitkami směřujícími do výše pohledávky.
K námitce nedostatku tradice (předání) směnky soud učinil závěr z provedeného dokazování, že podle čl. IV. dohody o převodu práv ze směnky ze 4. 11. 2005 měla práva ze směnky na nabyvatele přejít již dnem její indosace, a to bez zřetele na její faktické předání. Navíc byl předložen předávací protokol z 5. 4. 2007, ze kterého se podává, že směnka byla fyzicky předána (tradována) nabyvateli pohledávky. Soud proto neshledal opodstatněnou námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce (jeho předchůdců).
Soud uzavřel, že pohledávka ze směnky je po právu, proto žalobě vyhověl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve prospěch úspěšného žalobce bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.
Žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a žalobu zamítnout. Odvolání odůvodnil tím, že v souvislosti s indosací směnky na CZ PSB Inkasní, s. r. o. odkazuje na § 17 zákona č. 591/1992 Sb. o cenných papírech (dále jen CenP). Dne 13. 10. 2005 byla uzavřena mezi společností MATE SLOVAKIA, s. r. o. a společností CZ PSB Inkasní, s. r. o. smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo i postoupení předmětné směnky, avšak tato smlouva neobsahovala žádné ustanovení, které by ve smyslu uvedeného ustanovení § 17 CenP obsahovalo dohodu, že k převodu směnky na řad není zapotřebí její předání nabyvateli. Směnka byla následně pouze indosována na CZ PSB Inkasní, s. r. o. K předání směnky žalobci tedy nikdy nedošlo. Žalobce sice předložil kopii listiny nazvané Dohoda o převodu práv ze směnky ze 4. 11. 2005, avšak žalovaný na jednání konaném dne 13. 10. 2015 zpochybnil důkazní sílu kopie listiny a pravost originálu, který byl žalobcem dodatečně předložen. Podpis jednatelky žalobce Lenky Bražinové se liší od ostatních podpisů bývalé jednatelky žalobce. Žalovaný navrhl vypracování znaleckého posudku vzhledem k pochybnostem, že Dohoda mohla být vyhotovena až dodatečně. Mělo být zjišťováno, zda listina byla skutečně vyhotovena v roce 2005 a jestli podpisy na ní uvedené jsou pravé.
Žalovaný dále uvedl, že soud neprovedl důkaz předávacím protokolem z 5. 4. 2007, ač z této listiny vycházel a staví na ní svůj rozsudek. Kdyby si účastníci smlouvy o převodu práv ze směnky uzavřené dne 5. 11. 2005 skutečně dohodli převod práv ze směnky samotným rubopisem, nebylo by potřeba podepisovat později dne 5. 4. 2007 předávací protokol. I v případě vyhovujícího rozsudku soud neměl o náhradě nákladů řízení rozhodnout ve prospěch žalobce dle § 142 odst. 1 o. s. ř., nýbrž v souladu s § 25a odst. 1 ZKV (vzhledem k nemožnosti uložit náhradu nákladů řízení správci KP) měl rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen o. s. ř.) ve spojení s § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a § 66a odst. 1 ZKV přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Odvolací soud se proto zabýval výlučně tím, zda z hlediska účastníky tvrzených skutečností a navržených důkazů v řízení před soudem prvního stupně byly soudem zjištěny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a byl z nich vyvozen správný právní závěr.
V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že věřitel (původní žalobce Ing. Pavel Bednařík, správce KP Moravia banky, a. s.) podal včas dne 7. 11. 2002 v 30denní lhůtě od doručení vyrozumění správce KP úpadce PRAMEN IK, a. s., v likvidaci (vyrozumění bylo doručeno dne 25. 10. 2002) návrh na pokračování v řízení. V určení popřené pohledávky se proto v souladu s § 24 odst. 4 ZKV účinným do 3. 4. 2003 pokračovalo v již zahájeném řízení o zaplacení směnky.
Odvolací soud se nejdříve zabýval námitkou žalovaného ohledně prokuraindosamentu, tj. tvrzením, že původní žalobce - správce konkursní podstaty úpadce Moravia banky, a. s. nebyl aktivně legitimován k podání žaloby, neboť směnku prokuraindosoval na Komerční banku, a. s.
Podle Čl. I. § 18 odst. 1 ZSŠ Obsahuje-li indosament doložku "hodnota k vybrání", "k inkasu", "in prokura" nebo jinou doložku vyjadřující jen zmocnění, může majitel vykonat všechna práva ze směnky, může ji však převést jen dalším zmocňovacím indosamentem. Podle odst. 2 Osoby směnečně zavázané mohou v tomto případě činit majiteli jen takové námitky, které by mohly činit indosantovi. Podle odst. 3 Zmocnění obsažené ve zmocňovacím indosamentu nezaniká ani smrtí zmocnitele, ani ztrátou jeho způsobilosti k právním úkonům.
Z citovaného ustanovení plyne, že nový majitel, který nabyl směnku prokuraindosamentem, může vykonat všechna práva ze směnky, tedy je oprávněn vůči směnečnému dlužníkovi se domáhat zaplacení směnky. Zmocňovací rubopis má legitimační účinky, avšak postrádá převodní účinky - prokuraindosant (majitel, který směnku zmocňovacím rubopisem indosoval na jiného) zůstává majitelem směnky a jako takovému mu přísluší jak právo svým jménem požadovat zaplacení směnky, tak se i domáhat jejího zaplacení u soudu. Jako majitel směnky je též oprávněn, a to i bez škrtnutí prokuraindosamentu, směnku dále převést rubopisem na jinou osobu. Je proto nesprávný názor, že majitel směnky, který zmocňovacím rubopisem směnku převedl, nemůže bez škrtnutí tohoto rubopisu směnku dále rubopisovat na jeho postavení majitele (vlastníka) směnky se zmocňovacím rubopisem ničeho nezměnilo. Je proto dána aktivní legitimace žalobce CZ PSB Inkasní, s. r. o., na kterého byla řadou indosamentů směnka převedena, počínaje rubopisem správce KP Moravia banky, a. s. První námitka žalovaného je z uvedených důvodů neopodstatněná.
Odvolací soud se dále zabýval druhou námitkou žalovaného, tj. tím, že při rubopisování směnky společností MATE SLOVAKIA, s. r. o. na současného žalobce CZ PSB Inkasní, s. r. o. nebyla směnka nabyvateli předána, tudíž se nabyvatel dle tvrzení žalovaného nestal majitelem směnky.
Podle § 17 odst. CenP účinného v době rubopisování směnky (v roce 2005) K převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného. Z uvedené právní úpravy vztahující se na předmětný převod směnky je zřejmé, že se účastníci smlouvy o převodu směnky mohou dohodnout na tom, že nabyvatel směnku nabude i bez toho, aby mu byla indosantem předána. V dané věci směnka byla rubopisována za situace, kdy se nacházela v úschově soudu a její nabyvatel CZ PSB Inkasní, s. r. o. souhlasil se svým vstupem do konkursního a i incidenčního řízení. Odvolací soud v tomto směru dokazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 529/2006 ze 4. 4. 2007, které bylo publikováno v časopise Obchodní právo č. 3/2010 na str. 36 s právní větou: Pokud v průběhu soudního řízení směnku uloženou u soudu žalobce rubopisuje na jiného (v případě směnky nikoliv na řad uzavře smlouvu o převodu směnky) a tato osoba (nabyvatel směnky) souhlasí se svým vstupem do řízení, je tím prokázáno, že se žalobce a nabyvatel dohodli, že k převodu směnky na nabyvatele dochází i bez jejího předání nabyvateli.
Z uvedeného právního závěru, se kterým se odvolací soud ztotožňuje, plyne, že i v případě převodu směnky rubopisem ze společnosti MATE SLOVAKIA, s. r. o. na společnost CZ PSB Inkasní, s. r. o. se obě strany konkludentně dohodly, že k převodu směnky na nabyvatele došlo bez toho, že by si nabyvatel směnku fyzicky převzal. Tedy již z pouhé skutečnosti, že původní majitel směnky navrhl vstup svého právního nástupce do řízení a nabyvatel souhlasil se svým vstupem do řízení, je nepochybné, že nabyvatel byl srozuměn s uložením směnky v soudní úschově. Z toho důvodu nebyla již nutná žádná další smlouva (dokonce v písemné podobě) o tom, že k převodu směnky v tomto případě dochází bez jejího předání nabyvateli. Tvrzení žalovaného zpochybňující existenci či platnost Dohody o převodu práv ze směnky ze 4. 11. 2005 nemá proto žádný právní význam.
Odvolací soud dodává, že za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 soudy postupovaly v souladu se závěrem vysloveným výše v usnesení sp. zn. 12 Cmo 529/2006 ze 4. 4. 2007 a pokud na některých soudech docházelo k tomu, že se nabyvatel s majitelem směnky dostavili k soudu, majitel (žalobce) směnku převzal z úschovy soudu, předal ji do rukou nabyvatele, který ji pak sám či prostřednictvím žalobce opět vrátil do úschovy soudu, dělo se tak nadbytečně a bez právního důvodu.
Soud prvního stupně postupoval správně, když shledal po právu přihlášenou směnečnou pohledávku žalobce se směnečným penízem 4.658.000 Kč, směnečným úrokem 774.121,31 Kč a směnečnou odměnou 15.526 Kč, přihlášenou do konkursního řízení. Vzhledem k věcné správnosti rozhodnutí ve věci samé odvolací soud v souladu s § 219 o. s. ř. a bod I. výroku rozsudku potvrdil.
Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve prospěch úspěšného žalobce dle § 142 odst. 1 o. s. ř., ale opomněl, že podle § 25a odst. 1 ZKV Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud proto v souladu s § 211, § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil bod II. výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Z téhož důvodu nelze přiznat žalobci ani náhradu nákladů odvolacího řízení proti správci KP dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl způsobem uvedeným v bodu II. výroku.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je podle o. s. ř. účinného do 31. 12. 2007 přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, pokud Nejvyšší soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.
V Praze dne 11. srpna 2016
JUDr. Ladislav D e r k a, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Hana Bulínová
Datum rozhodnutí: 11.08.2016
Dotčené předpisy: čl. I § 18 předpisu č. 191/1950Sb.
Číslo jednací: 15 Cmo 7/2016 - 187
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: CZ PSB Inkasní, s. r. o. , IČO 27181031 (dříve Ing. Pavel Bednařík, správce konkursní podstaty úpadce Moravia Banky, a. s.), se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 802/56, zastoupeného advokátem JUDr. Květoslavem Hlínou, se sídlem Přerov, Čechova 2, proti žalovanému: JUDr. Tomáš Pelikán , se sídlem Praha 1, Dušní 22, správce konkursní podstaty úpadce PRAMEN IK, a. s., v likvidaci, IČO 60071281, zastoupenému advokátkou JUDr. Jiřinou Lužovou, se sídlem Praha 1, Dušní 22, o určení pravosti pohledávky ze směnky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 7 Cm 146/2011-161 ze dne 29. prosince 2015,
t a k t o :
I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 7 Cm 146/2011-161 ze dne 29. prosince 2015 se v bodu I. výroku potvrzuje. Bod II. výroku rozsudku se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í
Městský soud v Praze v rozsudku z 29. 12. 2015 v bodu I. výroku určil, že je po právu pohledávka žalobce ze směnky vystavené dne 19. 1. 1999 ve výši 4.658.000 Kč se směnečným úrokem 774.121,31 Kč a směnečné odměny 15.526 Kč, přihlášená do konkursního řízení vedeného na majetek společnosti PRAMEN IK, a. s., v likvidaci u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 98 K 57/99. Soud dále v bodu II. výroku uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 23.716 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že na základě žaloby podané JUDr. Karlem Konečným, správcem konkursní podstaty úpadce Moravia banky, a. s. proti žalovanému PRAMEN IK, a. s., vydal dne 11. 6. 2001 směnečný platební rozkaz č. j. Sm 419/2000-17, kterým uložil tomuto žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz 4.658.000 Kč, 6% úrok od 3. 7. 1999 do zaplacení, směnečnou odměnu 15.526 Kč a náhradu nákladů řízení 196.472 Kč. Ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu bylo uvedeno, že žalobce směnku prokuraindosoval na Komerční banku, a. s., čímž žalobce pozbyl podle § 18 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) aktivní legitimaci k vymáhání práv ze směnky. Dále žalovaný PRAMEN IK, a. s. namítl nesprávné označení žalobce v době vydání směnečného platebního rozkazu byla v tomto rozkazu uvedena osoba odlišná od původního žalobce.
Na majetek žalovaného PRAMEN IK, a. s. byl dne 10. 4. 2002 prohlášen konkurs v řízení vedeném pod sp. zn. 98 K 57/99.
Soud odstranil nesprávné označení žalobce ve směnečném platebním rozkazu opravným usnesením č. j. 50 Cm 266/2001-36 z 31. 10. 2005, čímž vyhověl druhé námitce.
Soud dále uvedl, že mezi účastníky řízení je nesporným, že žalobce řádně přihlásil v rámci konkursu pohledávku vůči úpadci z předmětné směnky v celkové výši 5.447.647,31 Kč, přičemž správce konkursní podstaty (dále jen správce KP) popřel pravost pohledávky. Správce KP vyzval žalobce k podání incidenční žaloby dopisem z 23. 10. 2002 doručeným žalobci dne 25. 10. 2002. Žalobce podal soudu včas dne 7. 11. 2002 návrh na pokračování v řízení o zaplacení směnky s tím, že místo o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu bude rozhodnuto o pravosti přihlášené pohledávky (podle tehdy účinné právní úpravy se jednalo o tzv. vložené řízení).
V konkursním řízení došlo k opakovanému procesnímu nástupnictví usnesením č. j. 98 K 57/99-7 z 25. 6. 2004 bylo rozhodnuto, že procesním nástupcem původního věřitele je MATE SLOVAKIA, s. r. o. a usnesením č. j. 98 K 57/99-10 z 28. 2. 2006 bylo rozhodnuto, že procesním nástupcem věřitele MATE SLOVAKIA, s. r. o. je současný žalobce CZ PSB Inkasní, s. r. o. Spor o určení pravosti pohledávky je spor vyvolaný konkursem, v jehož rámci se nevydává usnesení podle § 107a o. s. ř. S osobou, které žalující konkursní věřitel postoupil předmětnou pohledávku, soud bez dalšího jedná ode dne, kdy nabude právní moci usnesení, jímž soud v konkursním řízení rozhodl dle § 107a o. s. ř., že se uvedená osoba stala účastníkem konkursního řízení místo žalujícího konkursního věřitele. Soud proto dále jednal v incidenčním sporu s žalobcem CZ PSB Inkasní, s. r. o.
Žalovaný dále nad rámec námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, že žalobce není aktivně legitimován, neboť nedošlo k tradici směnky.
Soud z důkazu provedeného směnkou zjistil, že směnka byla vystavena dne 19. 1. 1999 bez protestu výstavcem KOLI, s. r. o. se směnečným penízem 4.658.000 Kč jako směnka cizí na řad výstavce, splatná dne 2. 7. 1999, směnečníkem je žalovaný , který směnku podepsal. Směnka byla domicilována u Komerční banky, a. s. Jako rukojmí za výstavce směnku podepsala společnost INTERKONTAKT Group, a. s. Majitel KOLI, s. r. o. směnku převedl nedatovaným rubopisem na Moravia banku, a. s., ta ji jako hodnotu k inkasu prokuraindosovala na Komerční banku, a. s., dále je na směnce datovaný rubopis z 16. 12. 2013 (správně 16. 12. 2003, pozn. odvolacího soudu) ve prospěch společnosti MATE SLOVAKIA, s. r. o., která směnku převedla na CZ PSB Inkasní, s. r. o. Soud učinil závěr, že nynější žalobce CZ PSB Inkasní, s. r. o. je majitelem směnky na základě nepřetržité řady indosamentů, přičemž se jedná o směnku cizí se všemi náležitostmi dle Čl. I. § 1 ZSŠ.
Soud s odkazem na Čl. I § 18 ZSŠ neakceptoval názor žalovaného, že věcně legitimovanou ze směnky je Komerční banka, a. s., nikoliv žalobce. Ve smyslu uvedeného ustanovení se jednalo o zmocňovací rubopis, který je pouhým pověřením k výkonu práv ze směnky. Účelem zmocňovacího rubopisu není převod práv ze směnky, nýbrž vytvoření zvláštní směnečně-právní možnosti zastoupení, rubopis má pro prokuraindosatáře legitimační efekt. Lze odkázat i na starší československou judikaturu v rozhodnutí sp. zn. Rv I 995/29 ze 17. 8. 1929, podle kterého I prokuraindosatář může směnku zažalovati vlastním jménem. Prokuraindosant neztrácí svou legitimaci k výkonu práv ze směnky na úkor prokuraindosatáře. Pokud má prokuraindosant směnku v rukou, může vykonat práva z ní, a to i bez škrtnutí zmocňovacího rubopisu.
Popřena byla jen pravost pohledávky ze směnky, soud se proto nemohl zabývat námitkami směřujícími do výše pohledávky.
K námitce nedostatku tradice (předání) směnky soud učinil závěr z provedeného dokazování, že podle čl. IV. dohody o převodu práv ze směnky ze 4. 11. 2005 měla práva ze směnky na nabyvatele přejít již dnem její indosace, a to bez zřetele na její faktické předání. Navíc byl předložen předávací protokol z 5. 4. 2007, ze kterého se podává, že směnka byla fyzicky předána (tradována) nabyvateli pohledávky. Soud proto neshledal opodstatněnou námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce (jeho předchůdců).
Soud uzavřel, že pohledávka ze směnky je po právu, proto žalobě vyhověl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve prospěch úspěšného žalobce bylo odůvodněno ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.
Žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a žalobu zamítnout. Odvolání odůvodnil tím, že v souvislosti s indosací směnky na CZ PSB Inkasní, s. r. o. odkazuje na § 17 zákona č. 591/1992 Sb. o cenných papírech (dále jen CenP). Dne 13. 10. 2005 byla uzavřena mezi společností MATE SLOVAKIA, s. r. o. a společností CZ PSB Inkasní, s. r. o. smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo i postoupení předmětné směnky, avšak tato smlouva neobsahovala žádné ustanovení, které by ve smyslu uvedeného ustanovení § 17 CenP obsahovalo dohodu, že k převodu směnky na řad není zapotřebí její předání nabyvateli. Směnka byla následně pouze indosována na CZ PSB Inkasní, s. r. o. K předání směnky žalobci tedy nikdy nedošlo. Žalobce sice předložil kopii listiny nazvané Dohoda o převodu práv ze směnky ze 4. 11. 2005, avšak žalovaný na jednání konaném dne 13. 10. 2015 zpochybnil důkazní sílu kopie listiny a pravost originálu, který byl žalobcem dodatečně předložen. Podpis jednatelky žalobce Lenky Bražinové se liší od ostatních podpisů bývalé jednatelky žalobce. Žalovaný navrhl vypracování znaleckého posudku vzhledem k pochybnostem, že Dohoda mohla být vyhotovena až dodatečně. Mělo být zjišťováno, zda listina byla skutečně vyhotovena v roce 2005 a jestli podpisy na ní uvedené jsou pravé.
Žalovaný dále uvedl, že soud neprovedl důkaz předávacím protokolem z 5. 4. 2007, ač z této listiny vycházel a staví na ní svůj rozsudek. Kdyby si účastníci smlouvy o převodu práv ze směnky uzavřené dne 5. 11. 2005 skutečně dohodli převod práv ze směnky samotným rubopisem, nebylo by potřeba podepisovat později dne 5. 4. 2007 předávací protokol. I v případě vyhovujícího rozsudku soud neměl o náhradě nákladů řízení rozhodnout ve prospěch žalobce dle § 142 odst. 1 o. s. ř., nýbrž v souladu s § 25a odst. 1 ZKV (vzhledem k nemožnosti uložit náhradu nákladů řízení správci KP) měl rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen o. s. ř.) ve spojení s § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a § 66a odst. 1 ZKV přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Odvolací soud se proto zabýval výlučně tím, zda z hlediska účastníky tvrzených skutečností a navržených důkazů v řízení před soudem prvního stupně byly soudem zjištěny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a byl z nich vyvozen správný právní závěr.
V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že věřitel (původní žalobce Ing. Pavel Bednařík, správce KP Moravia banky, a. s.) podal včas dne 7. 11. 2002 v 30denní lhůtě od doručení vyrozumění správce KP úpadce PRAMEN IK, a. s., v likvidaci (vyrozumění bylo doručeno dne 25. 10. 2002) návrh na pokračování v řízení. V určení popřené pohledávky se proto v souladu s § 24 odst. 4 ZKV účinným do 3. 4. 2003 pokračovalo v již zahájeném řízení o zaplacení směnky.
Odvolací soud se nejdříve zabýval námitkou žalovaného ohledně prokuraindosamentu, tj. tvrzením, že původní žalobce - správce konkursní podstaty úpadce Moravia banky, a. s. nebyl aktivně legitimován k podání žaloby, neboť směnku prokuraindosoval na Komerční banku, a. s.
Podle Čl. I. § 18 odst. 1 ZSŠ Obsahuje-li indosament doložku "hodnota k vybrání", "k inkasu", "in prokura" nebo jinou doložku vyjadřující jen zmocnění, může majitel vykonat všechna práva ze směnky, může ji však převést jen dalším zmocňovacím indosamentem. Podle odst. 2 Osoby směnečně zavázané mohou v tomto případě činit majiteli jen takové námitky, které by mohly činit indosantovi. Podle odst. 3 Zmocnění obsažené ve zmocňovacím indosamentu nezaniká ani smrtí zmocnitele, ani ztrátou jeho způsobilosti k právním úkonům.
Z citovaného ustanovení plyne, že nový majitel, který nabyl směnku prokuraindosamentem, může vykonat všechna práva ze směnky, tedy je oprávněn vůči směnečnému dlužníkovi se domáhat zaplacení směnky. Zmocňovací rubopis má legitimační účinky, avšak postrádá převodní účinky - prokuraindosant (majitel, který směnku zmocňovacím rubopisem indosoval na jiného) zůstává majitelem směnky a jako takovému mu přísluší jak právo svým jménem požadovat zaplacení směnky, tak se i domáhat jejího zaplacení u soudu. Jako majitel směnky je též oprávněn, a to i bez škrtnutí prokuraindosamentu, směnku dále převést rubopisem na jinou osobu. Je proto nesprávný názor, že majitel směnky, který zmocňovacím rubopisem směnku převedl, nemůže bez škrtnutí tohoto rubopisu směnku dále rubopisovat na jeho postavení majitele (vlastníka) směnky se zmocňovacím rubopisem ničeho nezměnilo. Je proto dána aktivní legitimace žalobce CZ PSB Inkasní, s. r. o., na kterého byla řadou indosamentů směnka převedena, počínaje rubopisem správce KP Moravia banky, a. s. První námitka žalovaného je z uvedených důvodů neopodstatněná.
Odvolací soud se dále zabýval druhou námitkou žalovaného, tj. tím, že při rubopisování směnky společností MATE SLOVAKIA, s. r. o. na současného žalobce CZ PSB Inkasní, s. r. o. nebyla směnka nabyvateli předána, tudíž se nabyvatel dle tvrzení žalovaného nestal majitelem směnky.
Podle § 17 odst. CenP účinného v době rubopisování směnky (v roce 2005) K převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného. Z uvedené právní úpravy vztahující se na předmětný převod směnky je zřejmé, že se účastníci smlouvy o převodu směnky mohou dohodnout na tom, že nabyvatel směnku nabude i bez toho, aby mu byla indosantem předána. V dané věci směnka byla rubopisována za situace, kdy se nacházela v úschově soudu a její nabyvatel CZ PSB Inkasní, s. r. o. souhlasil se svým vstupem do konkursního a i incidenčního řízení. Odvolací soud v tomto směru dokazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 529/2006 ze 4. 4. 2007, které bylo publikováno v časopise Obchodní právo č. 3/2010 na str. 36 s právní větou: Pokud v průběhu soudního řízení směnku uloženou u soudu žalobce rubopisuje na jiného (v případě směnky nikoliv na řad uzavře smlouvu o převodu směnky) a tato osoba (nabyvatel směnky) souhlasí se svým vstupem do řízení, je tím prokázáno, že se žalobce a nabyvatel dohodli, že k převodu směnky na nabyvatele dochází i bez jejího předání nabyvateli.
Z uvedeného právního závěru, se kterým se odvolací soud ztotožňuje, plyne, že i v případě převodu směnky rubopisem ze společnosti MATE SLOVAKIA, s. r. o. na společnost CZ PSB Inkasní, s. r. o. se obě strany konkludentně dohodly, že k převodu směnky na nabyvatele došlo bez toho, že by si nabyvatel směnku fyzicky převzal. Tedy již z pouhé skutečnosti, že původní majitel směnky navrhl vstup svého právního nástupce do řízení a nabyvatel souhlasil se svým vstupem do řízení, je nepochybné, že nabyvatel byl srozuměn s uložením směnky v soudní úschově. Z toho důvodu nebyla již nutná žádná další smlouva (dokonce v písemné podobě) o tom, že k převodu směnky v tomto případě dochází bez jejího předání nabyvateli. Tvrzení žalovaného zpochybňující existenci či platnost Dohody o převodu práv ze směnky ze 4. 11. 2005 nemá proto žádný právní význam.
Odvolací soud dodává, že za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 soudy postupovaly v souladu se závěrem vysloveným výše v usnesení sp. zn. 12 Cmo 529/2006 ze 4. 4. 2007 a pokud na některých soudech docházelo k tomu, že se nabyvatel s majitelem směnky dostavili k soudu, majitel (žalobce) směnku převzal z úschovy soudu, předal ji do rukou nabyvatele, který ji pak sám či prostřednictvím žalobce opět vrátil do úschovy soudu, dělo se tak nadbytečně a bez právního důvodu.
Soud prvního stupně postupoval správně, když shledal po právu přihlášenou směnečnou pohledávku žalobce se směnečným penízem 4.658.000 Kč, směnečným úrokem 774.121,31 Kč a směnečnou odměnou 15.526 Kč, přihlášenou do konkursního řízení. Vzhledem k věcné správnosti rozhodnutí ve věci samé odvolací soud v souladu s § 219 o. s. ř. a bod I. výroku rozsudku potvrdil.
Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve prospěch úspěšného žalobce dle § 142 odst. 1 o. s. ř., ale opomněl, že podle § 25a odst. 1 ZKV Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud proto v souladu s § 211, § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil bod II. výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Z téhož důvodu nelze přiznat žalobci ani náhradu nákladů odvolacího řízení proti správci KP dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl způsobem uvedeným v bodu II. výroku.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je podle o. s. ř. účinného do 31. 12. 2007 přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, pokud Nejvyšší soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.
V Praze dne 11. srpna 2016
JUDr. Ladislav D e r k a, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Hana Bulínová