VSOL 5 Cmo 21/2020
Datum rozhodnutí: 11.02.2020
Dotčené předpisy: § 9 předpisu č. 177/1996Sb.
č. j. 5 Cmo 21/2020-120 USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jakuba Černoška a soudců JUDr. Aleny Ježíkové a JUDr. Ing. Michala Hocka, Ph.D. ve věci
žalobce: R. M., narozený bytem
zastoupený advokátem JUDr. Radimem Kubicou, MBA
sídlem Ó. Lysohorského 702, 738 01 Frýdek-Místek proti
žalovaným: 1. VÍTKOVICE, a.s. , IČO 451 93 070 sídlem Vítkovice 3020, 703 00 Ostrava
zastoupená advokátem Mgr. Markem Gocmanem
sídlem 28. října 438/219, 709 00 Ostrava
2. TATRA AVIATION a.s. , IČO 039 99 203
sídlem Kodaňská 521/57, Vršovice, 101 00 Praha 10
zastoupená advokátem JUDr. Janem Nekolou
sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1
3. FARTEM s.r.o., IČO 068 34 213
sídlem Nad Rokoskou 2361/2a, Libeň, 182 00 Praha 8
zastoupená advokátem JUDr. Rostislavem Dolečkem
sídlem Seifertova 823/9, 130 00 Praha 3
4. EPPO servis, s.r.o. , IČO 058 13 735
sídlem Žitná 562/10, Nové Město, 120 00 Praha 2
zastoupená advokátem JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D.
sídlem Nivnická 388/12, 709 00 Ostrava
5. SPV RECYCLING CZ a.s., IČO 062 25 012
sídlem Na poříčí 1071/17, Nové Město, 110 00 Praha 1
zastoupená advokátem JUDr. Janem Nekolou
sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1 6. FARVIS s.r.o. , IČO 050 29 589
sídlem Nad Rokoskou 2361/2a, Libeň, 182 00 Praha 8
zastoupená advokátem JUDr. Rostislavem Dolečkem
sídlem Seifertova 823/9, 130 00 Praha 3
o určení vlastnického práva k akciím a o určení neplatnosti smluv o prodeji akcií
o odvolání žalované 1. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2019
č. j. 42 Cm 29/2019-98
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku mění tak,
že žalobce je povinen zaplatit žalované 1. na plné náhradě nákladů řízení částku 38.478 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta Mgr. Marka Gocmana.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1. na plné náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.294,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta Mgr. Marka Gocmana.
Odůvodnění:
1. Shora označeným usnesením krajský soud zastavil řízení (odstavec I. výroku), rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 1/ náhradu nákladů řízení ve výši 10.164 Kč (odstavec II. výroku), a dále v odstavcích III. až VIII. výroku rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2/ až 6/. O nákladech řízení krajský soud rozhodl dle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., neboť žalobce zpětvzetím žaloby procesně zavinil zastavení řízení. Při stanovení výše odměny za zastupování žalovaných 1/ až 6/ advokáty vycházel krajský soud z tarifní hodnoty 35.000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen advokátní tarif ). Z obsahu spisu není zřejmý žádný (právně relevantní) podklad týkající se hodnoty předmětu kupních smluv v době započetí úkonu právní služby, nelze také vycházet z ceny uvedené ve smlouvách o prodeji akcií dceřiných společností žalovanou 1/, neboť ocenění se provádělo k jinému časovému okamžiku, a zjišťování hodnoty převáděných společností k době započetí úkonu zástupců cestou znaleckých posudků by samo o sobě vedlo k vynaložení neúměrných výdajů. Nelze aplikovat ani ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, neboť předmět řízení nespadá pod zde uvedené případy. Soud prvního stupně přiznal žalované 1/ na nákladech řízení odměnu za 3 úkony právní služby po 2.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 29. 3. 2019 a vyjádření ke zpětvzetí žaloby spolu s vyúčtováním nákladů řízení ze dne 7. 11. 2019), tj. ve výši 7.500 Kč, dále náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.764 Kč.
2. Proti tomuto usnesení, a to výslovně pouze proti odstavci II. výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná 1/ odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobci bude uložena povinnost zaplatit jí na náhradě všech účelně vynaložených nákladů částku 644.833,20 Kč. Dle názoru žalované 1/ určení hodnoty akcií není složité a soud měl dostatek podkladů k tomu, aby si tuto cenu akcií určil sám, aniž by bylo vyžadováno znalecké ocenění. Odměna advokáta v řízení o určení neplatnosti právního úkonu (kupní smlouvy) se určí podle hodnoty předmětu smlouvy, která se stala předmětem daného řízení, tedy podle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nikoli podle ustanovení § 9 odst. 3 advokátního tarifu. Částka 35.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení neplatnosti právního úkonu jen, pokud je předmětem úkonu věc nebo plnění penězi neocenitelné, což není daný případ. Hodnota předmětu sporu se měla stanovit jako součet všech kupních cen za prodeje jednotlivých podílů, která by soudu měla být známa z úřední činnosti z řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 28 Cm 166/2019. Kupní cena za prodej 100% podílu ve společnosti VÍTKOVICE Doprava, a. s. činila 259.000.000 Kč, kupní cena za prodej 94,58% podílu ve společnosti VÍTKOVICE ENVI, a. s. činila 13.300.000 Kč, kupní cena za prodej 100% podílu ve společnosti HTB - Požární ochrana a. s. činila 14.300.000 Kč, kupní cena za prodej 100% podílu ve společnosti VR Morava a. s. činila 25.000.000 Kč a kupní cena za prodej 100% podílu ve společnosti WITKOWITZ SLOVAKIA, a. s. činila 21.000.000 Kč. Dle názoru žalované 1/ proto tarifní hodnota představuje v součtu částku 332.600.000 Kč, čemuž odpovídá odměna ve výši 177.340 Kč za každý úkon právní služby. I kdyby krajský soud ke skutečným cenám nepřihlédl, měl ocenit cenné papíry podílem na vlastním kapitálu dotčených společností a vycházet z účetních závěrek založených ve Sbírce listin, případně z veřejně přístupného registru vedeného Ministerstvem financí Slovenské republiky.
3. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že krajský soud rozhodl věcně správně. Žalobce poukázal na závěry usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2017
č. j. 71 Co 113/2017-107 a navazujícího rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 3901/17, ve kterých byl vyhodnocen spor o neplatnost smlouvy z pohledu nákladů řízení stejným způsobem.
4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. v odstavci II. výroku o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o. s. ř.), bez nařízení jednání dle ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
5. Z obsahu spisu ve vztahu k podanému odvolání a napadenému usnesení vyplývá, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 16. 1. 2019 se žalobce vůči žalovaným 1/ až 6/ domáhal celkem 10 určovacích výroků, a to jednak určení, že: 1) kupní smlouva na prodej akcií společnosti VÍTKOVICKÁ Doprava a.s., IČ 259 09 339, uzavřená dne 6. 4. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 2/ je od počátku neplatná, 2) kupní smlouva na prodej akcií společnosti VÍTKOVICE ENVI a.s., IČ 045 28 131, uzavřená dne 4. 4. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 3/ je od počátku neplatná, 3) kupní smlouva na prodej akcií společnosti HTB Požární ochrana a.s., IČ 451 92 219, uzavřená dne 21. 3. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 4/ je od počátku neplatná, 4) kupní smlouva na prodej akcií společnosti VR Morava a.s., IČ 277 81 291, uzavřená dne 20. 12. 2017 žalovanou 1/ a žalovanou 5/ je od počátku neplatná a 5) kupní smlouva na prodej akcií společnosti WITKOWITZ SLOVAKIA a.s., IČ 357 44 618, uzavřená dne 21. 12. 2017 žalovanou 1/ a žalovanou 6/ je od počátku neplatná. Žalobce se dále vůči žalovaným 1/ až 6/ domáhal určení, že: 1) veškeré akcie, jichž se týkala kupní smlouva na prodej akcií společnosti VÍTKOVICKÁ Doprava a.s., IČ 259 09 339, uzavřená dne 6. 4. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 2/, jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1/, 2) veškeré akcie, jichž se týkala kupní smlouva na prodej akcií společnosti VÍTKOVICE ENVI a.s., IČ 045 28 131, uzavřená dne 4. 4. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 3/ , jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1/, 3) veškeré akcie, jichž se týkala kupní smlouva na prodej akcií společnosti HTB Požární ochrana a.s., IČ 451 92 219, uzavřená dne 21. 3. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 4/ , jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1/, 4) veškeré akcie, jichž se týkala kupní smlouva na prodej akcií společnosti VR Morava a.s., IČ 277 81 291, uzavřená dne 20. 12. 2017 žalovanou 1/ a žalovanou 5/ , jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1/, a 5) veškeré akcie, jichž se týkala kupní smlouva na prodej akcií společnosti WITKOWITZ SLOVAKIA a.s., IČ 357 44 618, uzavřená dne 21. 12. 2017 žalovanou 1/ a žalovanou 6/ , jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1/. Žalovaná 1/ se k podané žalobě vyjádřila podáním ze dne 29. 3. 2019 tak, že tuto shledává nedůvodnou a navrhla zamítnutí žaloby. Žalobce podáním ze dne 29. 10. 2019 vzal svou žalobu v celém rozsahu zpět, a to z důvodu tvrzené změny výkladu zákona dovolacím soudem. Současně krajskému soudu navrhl, aby náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení. Žalovaná 1/ se ke zpětvzetí žaloby k výzvě soudu vyjádřila podáním ze dne 7. 11. 2019 tak, že se zpětvzetím žaloby souhlasí, přičemž o nákladech řízení by měl soud rozhodnout podle procesního úspěchu ve věci. Následně krajský soud rozhodl odvoláním napadeným usnesením.
6. Podle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.
7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000 Kč.
8. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu částka 50.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.
9. Podle ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí.
10. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované 1/ je co do základu důvodné, neboť krajský soud při rozhodování o náhradě nákladů ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1/ pochybil při stanovení celkové tarifní hodnoty sporu.
11. Soud prvního stupně správně dovodil ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., že ke zpětvzetí žaloby došlo procesním zaviněním žalobce, a proto žalobce byl povinen zaplatit žalovaným náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaná 1/ učinila celkem 3 účelně vynaložené úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě podáním ze dne 29. 3. 2019 a vyjádření ke zpětvzetí žaloby podáním ze dne 7. 11. 2019.
12. Ze strany krajského soudu však bylo přehlédnuto, že žalobce vůči žalované 1/ uplatnil nikoliv jeden nárok, nýbrž 5 samostatných nároků (věcí) na určení neplatnosti 5 smluv uzavřených žalovanou 1/ se žalovanými 2/ až 6/, a dále pak dalších 5 samostatných nároků na určení vlastnického práva žalované 1/ k akciím 5 odlišných obchodních korporací.
13. Krajský soud také nesprávně posoudil tarifní hodnotu sporu, pokud aplikoval pro její ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. Tarifní hodnotu stanovenou v ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu lze totiž použít pouze v případě, pokud předmětem tohoto úkonu je věc nebo plnění penězi neocenitelné (srov. závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001 sp. zn. II ÚS 598/2000) . Jednotlivé akcie a předmět uzavřených kupních smluv na převod vlastnického práva k dotčeným akcím představují penězi ocenitelný předmět sporu, a tarifní hodnotu 35.000 Kč stanovenou krajským soudem proto použít nelze. Poukaz žalobce na judikaturu krajského soudu jako soudu odvolacího a následnou judikaturu Ústavního soudu odůvodňující správnost napadeného rozhodnutí je nepřípadný, neboť se týká jiného předmětu řízení (nemovitostí), navíc byl v daných rozhodnutích zvolen přístup odlišný (součet tarifních hodnot všech věcí spojených do jednoho řízení), než zvolil soud prvního stupně (viz níže).
14. Lze dále souhlasit s odvolatelem v tom směru, že při stanovení tarifní hodnoty je nezbytné primárně vycházet z ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle kterého není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jež se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, zejména pokud z obsahu spisu neplyne žádný zřejmý právně relevantní podklad týkající se hodnoty předmětu a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, je nezbytné za tarifní hodnotu považovat částku 10.000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, případně další tarifní hodnoty dle ustanovení § 9 odst. 2 až 4 advokátního tarifu. V případě rozhodování o otázkách obchodních společností je potom nezbytné považovat za tarifní hodnotu částku 50.000 Kč ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu (srov. obdobně v poměrech hodnoty nemovitostí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015
sp. zn. 30 Cdo 1021/2015).
15. Dovolací soud již opakovaně dovodil, že pouze cena obvyklá může jako jediná být právně relevantním podkladem pro závěr o hodnotě věci ve smyslu rozhodování o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu (srov. obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1927/2015, ze dne 24. 6. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, ze dne 8. 9. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1176/2015 nebo ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3082/2016). Kupní cena (bez dalšího) ještě nevypovídá o obvyklé ceně převáděné věci, neboť kupní smlouva může vyjadřovat např. tzv. cenu zvláštní obliby, která se tak může značně odchylovat od obvyklé ceny předmětu převodu, případně kupní cena může zohledňovat i jiné aspekty (obchodní, konkurenční či jinak ovlivňující strategické plány smluvních stran převodu) spoluurčující její výši, a může tak být oproti ceně obvyklé nižší anebo naopak vyšší (srov. závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. 30 Cdo 4822/2017). Cena akcií (podniku) je současně vysoce turbulentní hodnota a nelze vycházet z cen stanovených v minulosti, případně zjištěných oceňováním k jinému okamžiku, než v době započetí úkonu právní služby. Jestliže v daném případě byly akcie převáděné na žalované 2/ až 6/ oceňovány pro smlouvy uzavřené v období od 20. 12. 2017 do 6. 4. 2018, nelze takovéto ocenění použít pro určení tarifní hodnoty úkonů právní služby realizovaných v období červen až listopad 2019. Z výše uvedených důvodů proto nelze vycházet při stanovené tarifní hodnoty ani ze sjednaných kupních cen za prodej akcií. Taktéž z obdobných důvodů nelze vycházet z hodnoty vlastního kapitálu jednotlivých společností, jejichž emitované akcie byly předmětem převodu, neboť hodnoty stanovené v účetních závěrkách jsou hodnoty toliko účetní, nereflektující skutečnou cenu podniku (akcií). Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry krajského soudu v tom směru, že při zjišťování hodnoty převáděných akcií k době započetí úkonu právní služby (např. cestou znaleckých posudků) by samo o sobě vedlo k vynaložení neúměrných výdajů, spolu s časovou náročností jejich vypracování. V tomto směru odvolací soud v podrobnostech odkazuje na odstavec 7 odůvodnění napadeného usnesení.
16. Předmět kupní smlouvy na prodej akcií obchodní korporace je sice objektivně penězi ocenitelný, avšak reálně v řízení zjistitelný jen s nepoměrnými obtížemi, a proto nelze při stanovení tarifní hodnoty v řízení o určení neplatnosti takové smlouvy aplikovat ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Je proto nutné postupovat ve smyslu ustanovení § 9 advokátního tarifu, přičemž platí, že ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu je normou obecnou, subsidiární, která se uplatní jen tam, kde nelze aplikovat ustanovení § 9 odst. 2 až 4 advokátního tarifu jakožto lex specialis.
17. V případě řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy je tarifní hodnotu sporu možné určit dle více ustanovení § 9 advokátního tarifu, a to podle toho, co je předmětem převodu (nemovitost, korporační práva, průmyslové nebo duševní vlastnictví apod.). Řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy o prodeji akcií obchodní korporace je třeba považovat za řízení v otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, a proto se za tarifní hodnotu považuje částka 50.000 Kč.
18. Z uvedených důvodů je třeba stejnou tarifní hodnotu určit také pro řízení o určení vlastnictví žalované 1/ k akciím dotčených obchodních korporací.
19. Ve vztahu k žalované 1/ žalobce uplatnil celkem 10 samostatných nároků (5 žalobních návrhů na určení neplatnosti samostatných kupních smluv uzavřených žalovanou 1/ a dalších 5 žalobních návrhů na určení vlastnictví žalované 1/ k dotčeným akciím různých obchodních korporací), a tedy celková tarifní hodnota sporu činí v souladu s ustanovením § 12 odst. 3 advokátního tarifu částku 500.000 Kč (10x50.000 Kč), čemuž odpovídá dle ustanovení § 7 advokátního tarifu odměna ve výši 10.300 Kč za každý účelně vynaložený úkon právní služby.
20. Jelikož odvolací soud neshledal podmínky pro potvrzení napadeného usnesení dle ustanovení § 219 o. s. ř., ani pro jeho zrušení dle ustanovení § 219a o. s. ř., usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 1/ na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 38.478 Kč, a to za 3 úkony právní služby po 10.300 Kč, náhradu hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč za uvedené 3 úkony a 21% DPH ve výši 6.678 Kč, neboť zástupce žalované 1/ je v souladu s ustanovením § 137 odst. 1 o. s. ř. registrovaný plátcem DPH. Místo plnění a lhůta plnění náhrady nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.
21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu v odvolacím řízení, když žalovaná 1/ jako odvolatelka byla procesně úspěšná, a naopak neúspěšným byl žalobce (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Zástupce žalované 1/ v odvolacím řízení vykonal jeden úkon právní služby, a to podání odvolání ze dne 20. 12. 2019 ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení žalované 1/ tak činí 1.294,70 Kč sestávající z odměny za uvedený úkon ve výši 770 Kč (odpovídající ˝ odm ěny z tarifní hodnoty 10.164 Kč), náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a 21% DPH z výše uvedených náhrad v částce 224,70 Kč. Místo plnění a lhůta plnění náhrady nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Olomouc 11. února 2020
Mgr. Jakub Černošek v. r.
předseda senátu
Datum rozhodnutí: 11.02.2020
Dotčené předpisy: § 9 předpisu č. 177/1996Sb.
č. j. 5 Cmo 21/2020-120 USNESENÍ
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jakuba Černoška a soudců JUDr. Aleny Ježíkové a JUDr. Ing. Michala Hocka, Ph.D. ve věci
žalobce: R. M., narozený bytem
zastoupený advokátem JUDr. Radimem Kubicou, MBA
sídlem Ó. Lysohorského 702, 738 01 Frýdek-Místek proti
žalovaným: 1. VÍTKOVICE, a.s. , IČO 451 93 070 sídlem Vítkovice 3020, 703 00 Ostrava
zastoupená advokátem Mgr. Markem Gocmanem
sídlem 28. října 438/219, 709 00 Ostrava
2. TATRA AVIATION a.s. , IČO 039 99 203
sídlem Kodaňská 521/57, Vršovice, 101 00 Praha 10
zastoupená advokátem JUDr. Janem Nekolou
sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1
3. FARTEM s.r.o., IČO 068 34 213
sídlem Nad Rokoskou 2361/2a, Libeň, 182 00 Praha 8
zastoupená advokátem JUDr. Rostislavem Dolečkem
sídlem Seifertova 823/9, 130 00 Praha 3
4. EPPO servis, s.r.o. , IČO 058 13 735
sídlem Žitná 562/10, Nové Město, 120 00 Praha 2
zastoupená advokátem JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D.
sídlem Nivnická 388/12, 709 00 Ostrava
5. SPV RECYCLING CZ a.s., IČO 062 25 012
sídlem Na poříčí 1071/17, Nové Město, 110 00 Praha 1
zastoupená advokátem JUDr. Janem Nekolou
sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1 6. FARVIS s.r.o. , IČO 050 29 589
sídlem Nad Rokoskou 2361/2a, Libeň, 182 00 Praha 8
zastoupená advokátem JUDr. Rostislavem Dolečkem
sídlem Seifertova 823/9, 130 00 Praha 3
o určení vlastnického práva k akciím a o určení neplatnosti smluv o prodeji akcií
o odvolání žalované 1. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2019
č. j. 42 Cm 29/2019-98
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě se v napadené části, tj. v odstavci II. výroku mění tak,
že žalobce je povinen zaplatit žalované 1. na plné náhradě nákladů řízení částku 38.478 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta Mgr. Marka Gocmana.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1. na plné náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.294,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta Mgr. Marka Gocmana.
Odůvodnění:
1. Shora označeným usnesením krajský soud zastavil řízení (odstavec I. výroku), rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované 1/ náhradu nákladů řízení ve výši 10.164 Kč (odstavec II. výroku), a dále v odstavcích III. až VIII. výroku rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2/ až 6/. O nákladech řízení krajský soud rozhodl dle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., neboť žalobce zpětvzetím žaloby procesně zavinil zastavení řízení. Při stanovení výše odměny za zastupování žalovaných 1/ až 6/ advokáty vycházel krajský soud z tarifní hodnoty 35.000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen advokátní tarif ). Z obsahu spisu není zřejmý žádný (právně relevantní) podklad týkající se hodnoty předmětu kupních smluv v době započetí úkonu právní služby, nelze také vycházet z ceny uvedené ve smlouvách o prodeji akcií dceřiných společností žalovanou 1/, neboť ocenění se provádělo k jinému časovému okamžiku, a zjišťování hodnoty převáděných společností k době započetí úkonu zástupců cestou znaleckých posudků by samo o sobě vedlo k vynaložení neúměrných výdajů. Nelze aplikovat ani ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, neboť předmět řízení nespadá pod zde uvedené případy. Soud prvního stupně přiznal žalované 1/ na nákladech řízení odměnu za 3 úkony právní služby po 2.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 29. 3. 2019 a vyjádření ke zpětvzetí žaloby spolu s vyúčtováním nákladů řízení ze dne 7. 11. 2019), tj. ve výši 7.500 Kč, dále náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.764 Kč.
2. Proti tomuto usnesení, a to výslovně pouze proti odstavci II. výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná 1/ odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalobci bude uložena povinnost zaplatit jí na náhradě všech účelně vynaložených nákladů částku 644.833,20 Kč. Dle názoru žalované 1/ určení hodnoty akcií není složité a soud měl dostatek podkladů k tomu, aby si tuto cenu akcií určil sám, aniž by bylo vyžadováno znalecké ocenění. Odměna advokáta v řízení o určení neplatnosti právního úkonu (kupní smlouvy) se určí podle hodnoty předmětu smlouvy, která se stala předmětem daného řízení, tedy podle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nikoli podle ustanovení § 9 odst. 3 advokátního tarifu. Částka 35.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení neplatnosti právního úkonu jen, pokud je předmětem úkonu věc nebo plnění penězi neocenitelné, což není daný případ. Hodnota předmětu sporu se měla stanovit jako součet všech kupních cen za prodeje jednotlivých podílů, která by soudu měla být známa z úřední činnosti z řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 28 Cm 166/2019. Kupní cena za prodej 100% podílu ve společnosti VÍTKOVICE Doprava, a. s. činila 259.000.000 Kč, kupní cena za prodej 94,58% podílu ve společnosti VÍTKOVICE ENVI, a. s. činila 13.300.000 Kč, kupní cena za prodej 100% podílu ve společnosti HTB - Požární ochrana a. s. činila 14.300.000 Kč, kupní cena za prodej 100% podílu ve společnosti VR Morava a. s. činila 25.000.000 Kč a kupní cena za prodej 100% podílu ve společnosti WITKOWITZ SLOVAKIA, a. s. činila 21.000.000 Kč. Dle názoru žalované 1/ proto tarifní hodnota představuje v součtu částku 332.600.000 Kč, čemuž odpovídá odměna ve výši 177.340 Kč za každý úkon právní služby. I kdyby krajský soud ke skutečným cenám nepřihlédl, měl ocenit cenné papíry podílem na vlastním kapitálu dotčených společností a vycházet z účetních závěrek založených ve Sbírce listin, případně z veřejně přístupného registru vedeného Ministerstvem financí Slovenské republiky.
3. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil tak, že krajský soud rozhodl věcně správně. Žalobce poukázal na závěry usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2017
č. j. 71 Co 113/2017-107 a navazujícího rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 3901/17, ve kterých byl vyhodnocen spor o neplatnost smlouvy z pohledu nákladů řízení stejným způsobem.
4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. v odstavci II. výroku o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o. s. ř.), bez nařízení jednání dle ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.
5. Z obsahu spisu ve vztahu k podanému odvolání a napadenému usnesení vyplývá, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 16. 1. 2019 se žalobce vůči žalovaným 1/ až 6/ domáhal celkem 10 určovacích výroků, a to jednak určení, že: 1) kupní smlouva na prodej akcií společnosti VÍTKOVICKÁ Doprava a.s., IČ 259 09 339, uzavřená dne 6. 4. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 2/ je od počátku neplatná, 2) kupní smlouva na prodej akcií společnosti VÍTKOVICE ENVI a.s., IČ 045 28 131, uzavřená dne 4. 4. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 3/ je od počátku neplatná, 3) kupní smlouva na prodej akcií společnosti HTB Požární ochrana a.s., IČ 451 92 219, uzavřená dne 21. 3. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 4/ je od počátku neplatná, 4) kupní smlouva na prodej akcií společnosti VR Morava a.s., IČ 277 81 291, uzavřená dne 20. 12. 2017 žalovanou 1/ a žalovanou 5/ je od počátku neplatná a 5) kupní smlouva na prodej akcií společnosti WITKOWITZ SLOVAKIA a.s., IČ 357 44 618, uzavřená dne 21. 12. 2017 žalovanou 1/ a žalovanou 6/ je od počátku neplatná. Žalobce se dále vůči žalovaným 1/ až 6/ domáhal určení, že: 1) veškeré akcie, jichž se týkala kupní smlouva na prodej akcií společnosti VÍTKOVICKÁ Doprava a.s., IČ 259 09 339, uzavřená dne 6. 4. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 2/, jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1/, 2) veškeré akcie, jichž se týkala kupní smlouva na prodej akcií společnosti VÍTKOVICE ENVI a.s., IČ 045 28 131, uzavřená dne 4. 4. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 3/ , jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1/, 3) veškeré akcie, jichž se týkala kupní smlouva na prodej akcií společnosti HTB Požární ochrana a.s., IČ 451 92 219, uzavřená dne 21. 3. 2018 žalovanou 1/ a žalovanou 4/ , jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1/, 4) veškeré akcie, jichž se týkala kupní smlouva na prodej akcií společnosti VR Morava a.s., IČ 277 81 291, uzavřená dne 20. 12. 2017 žalovanou 1/ a žalovanou 5/ , jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1/, a 5) veškeré akcie, jichž se týkala kupní smlouva na prodej akcií společnosti WITKOWITZ SLOVAKIA a.s., IČ 357 44 618, uzavřená dne 21. 12. 2017 žalovanou 1/ a žalovanou 6/ , jsou ve výlučném vlastnictví žalované 1/. Žalovaná 1/ se k podané žalobě vyjádřila podáním ze dne 29. 3. 2019 tak, že tuto shledává nedůvodnou a navrhla zamítnutí žaloby. Žalobce podáním ze dne 29. 10. 2019 vzal svou žalobu v celém rozsahu zpět, a to z důvodu tvrzené změny výkladu zákona dovolacím soudem. Současně krajskému soudu navrhl, aby náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení. Žalovaná 1/ se ke zpětvzetí žaloby k výzvě soudu vyjádřila podáním ze dne 7. 11. 2019 tak, že se zpětvzetím žaloby souhlasí, přičemž o nákladech řízení by měl soud rozhodnout podle procesního úspěchu ve věci. Následně krajský soud rozhodl odvoláním napadeným usnesením.
6. Podle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.
7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000 Kč.
8. Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu částka 50.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.
9. Podle ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí.
10. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované 1/ je co do základu důvodné, neboť krajský soud při rozhodování o náhradě nákladů ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1/ pochybil při stanovení celkové tarifní hodnoty sporu.
11. Soud prvního stupně správně dovodil ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., že ke zpětvzetí žaloby došlo procesním zaviněním žalobce, a proto žalobce byl povinen zaplatit žalovaným náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaná 1/ učinila celkem 3 účelně vynaložené úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě podáním ze dne 29. 3. 2019 a vyjádření ke zpětvzetí žaloby podáním ze dne 7. 11. 2019.
12. Ze strany krajského soudu však bylo přehlédnuto, že žalobce vůči žalované 1/ uplatnil nikoliv jeden nárok, nýbrž 5 samostatných nároků (věcí) na určení neplatnosti 5 smluv uzavřených žalovanou 1/ se žalovanými 2/ až 6/, a dále pak dalších 5 samostatných nároků na určení vlastnického práva žalované 1/ k akciím 5 odlišných obchodních korporací.
13. Krajský soud také nesprávně posoudil tarifní hodnotu sporu, pokud aplikoval pro její ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. Tarifní hodnotu stanovenou v ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu lze totiž použít pouze v případě, pokud předmětem tohoto úkonu je věc nebo plnění penězi neocenitelné (srov. závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2001 sp. zn. II ÚS 598/2000) . Jednotlivé akcie a předmět uzavřených kupních smluv na převod vlastnického práva k dotčeným akcím představují penězi ocenitelný předmět sporu, a tarifní hodnotu 35.000 Kč stanovenou krajským soudem proto použít nelze. Poukaz žalobce na judikaturu krajského soudu jako soudu odvolacího a následnou judikaturu Ústavního soudu odůvodňující správnost napadeného rozhodnutí je nepřípadný, neboť se týká jiného předmětu řízení (nemovitostí), navíc byl v daných rozhodnutích zvolen přístup odlišný (součet tarifních hodnot všech věcí spojených do jednoho řízení), než zvolil soud prvního stupně (viz níže).
14. Lze dále souhlasit s odvolatelem v tom směru, že při stanovení tarifní hodnoty je nezbytné primárně vycházet z ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle kterého není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jež se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, zejména pokud z obsahu spisu neplyne žádný zřejmý právně relevantní podklad týkající se hodnoty předmětu a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, je nezbytné za tarifní hodnotu považovat částku 10.000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, případně další tarifní hodnoty dle ustanovení § 9 odst. 2 až 4 advokátního tarifu. V případě rozhodování o otázkách obchodních společností je potom nezbytné považovat za tarifní hodnotu částku 50.000 Kč ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu (srov. obdobně v poměrech hodnoty nemovitostí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015
sp. zn. 30 Cdo 1021/2015).
15. Dovolací soud již opakovaně dovodil, že pouze cena obvyklá může jako jediná být právně relevantním podkladem pro závěr o hodnotě věci ve smyslu rozhodování o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu (srov. obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1927/2015, ze dne 24. 6. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, ze dne 8. 9. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1176/2015 nebo ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3082/2016). Kupní cena (bez dalšího) ještě nevypovídá o obvyklé ceně převáděné věci, neboť kupní smlouva může vyjadřovat např. tzv. cenu zvláštní obliby, která se tak může značně odchylovat od obvyklé ceny předmětu převodu, případně kupní cena může zohledňovat i jiné aspekty (obchodní, konkurenční či jinak ovlivňující strategické plány smluvních stran převodu) spoluurčující její výši, a může tak být oproti ceně obvyklé nižší anebo naopak vyšší (srov. závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. 30 Cdo 4822/2017). Cena akcií (podniku) je současně vysoce turbulentní hodnota a nelze vycházet z cen stanovených v minulosti, případně zjištěných oceňováním k jinému okamžiku, než v době započetí úkonu právní služby. Jestliže v daném případě byly akcie převáděné na žalované 2/ až 6/ oceňovány pro smlouvy uzavřené v období od 20. 12. 2017 do 6. 4. 2018, nelze takovéto ocenění použít pro určení tarifní hodnoty úkonů právní služby realizovaných v období červen až listopad 2019. Z výše uvedených důvodů proto nelze vycházet při stanovené tarifní hodnoty ani ze sjednaných kupních cen za prodej akcií. Taktéž z obdobných důvodů nelze vycházet z hodnoty vlastního kapitálu jednotlivých společností, jejichž emitované akcie byly předmětem převodu, neboť hodnoty stanovené v účetních závěrkách jsou hodnoty toliko účetní, nereflektující skutečnou cenu podniku (akcií). Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry krajského soudu v tom směru, že při zjišťování hodnoty převáděných akcií k době započetí úkonu právní služby (např. cestou znaleckých posudků) by samo o sobě vedlo k vynaložení neúměrných výdajů, spolu s časovou náročností jejich vypracování. V tomto směru odvolací soud v podrobnostech odkazuje na odstavec 7 odůvodnění napadeného usnesení.
16. Předmět kupní smlouvy na prodej akcií obchodní korporace je sice objektivně penězi ocenitelný, avšak reálně v řízení zjistitelný jen s nepoměrnými obtížemi, a proto nelze při stanovení tarifní hodnoty v řízení o určení neplatnosti takové smlouvy aplikovat ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Je proto nutné postupovat ve smyslu ustanovení § 9 advokátního tarifu, přičemž platí, že ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu je normou obecnou, subsidiární, která se uplatní jen tam, kde nelze aplikovat ustanovení § 9 odst. 2 až 4 advokátního tarifu jakožto lex specialis.
17. V případě řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy je tarifní hodnotu sporu možné určit dle více ustanovení § 9 advokátního tarifu, a to podle toho, co je předmětem převodu (nemovitost, korporační práva, průmyslové nebo duševní vlastnictví apod.). Řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy o prodeji akcií obchodní korporace je třeba považovat za řízení v otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, a proto se za tarifní hodnotu považuje částka 50.000 Kč.
18. Z uvedených důvodů je třeba stejnou tarifní hodnotu určit také pro řízení o určení vlastnictví žalované 1/ k akciím dotčených obchodních korporací.
19. Ve vztahu k žalované 1/ žalobce uplatnil celkem 10 samostatných nároků (5 žalobních návrhů na určení neplatnosti samostatných kupních smluv uzavřených žalovanou 1/ a dalších 5 žalobních návrhů na určení vlastnictví žalované 1/ k dotčeným akciím různých obchodních korporací), a tedy celková tarifní hodnota sporu činí v souladu s ustanovením § 12 odst. 3 advokátního tarifu částku 500.000 Kč (10x50.000 Kč), čemuž odpovídá dle ustanovení § 7 advokátního tarifu odměna ve výši 10.300 Kč za každý účelně vynaložený úkon právní služby.
20. Jelikož odvolací soud neshledal podmínky pro potvrzení napadeného usnesení dle ustanovení § 219 o. s. ř., ani pro jeho zrušení dle ustanovení § 219a o. s. ř., usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 1/ na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 38.478 Kč, a to za 3 úkony právní služby po 10.300 Kč, náhradu hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 900 Kč za uvedené 3 úkony a 21% DPH ve výši 6.678 Kč, neboť zástupce žalované 1/ je v souladu s ustanovením § 137 odst. 1 o. s. ř. registrovaný plátcem DPH. Místo plnění a lhůta plnění náhrady nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.
21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu v odvolacím řízení, když žalovaná 1/ jako odvolatelka byla procesně úspěšná, a naopak neúspěšným byl žalobce (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Zástupce žalované 1/ v odvolacím řízení vykonal jeden úkon právní služby, a to podání odvolání ze dne 20. 12. 2019 ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení žalované 1/ tak činí 1.294,70 Kč sestávající z odměny za uvedený úkon ve výši 770 Kč (odpovídající ˝ odm ěny z tarifní hodnoty 10.164 Kč), náhrady hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a 21% DPH z výše uvedených náhrad v částce 224,70 Kč. Místo plnění a lhůta plnění náhrady nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
Olomouc 11. února 2020
Mgr. Jakub Černošek v. r.
předseda senátu