VSOL 3 To 96/2012
Datum rozhodnutí: 10.10.2012
Dotčené předpisy: § 154 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ), § 7 předpisu č. 121/2008Sb.
U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2012 stížnost odsouzeného H. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.6.2012, č.j. 35 T 2/2010-2542, a rozhodl t a k t o :
Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. se napadené usnesení z r u š u j e a Krajskému soudu v Ostravě se u k l á d á , aby o věci znovu jednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byla vyšší soudní úřednicí podle § 154 odst. 1 a § 155 odst. 3 tr.ř. odsouzenému H. M. (gen viz shora) uložena povinnost nahradit poškozené Č. D., a.s., se sídlem D. IV P., T., náklady potřebné k účelnému uplatnění jejího nároku na náhradu škody v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pod sp.zn. 35 T 2/2010, vzniklé přibráním zmocněnce JUDr. J. L., advokáta se sídlem P. L., V., P. 1, a to částku v celkové výši Kč 469.717,-.
Proti tomuto usnesení podal řádně a včas stížnost odsouzený H. M., v níž uvedl, že její zdůvodnění bude podáno po poradě s jeho právní zástupkyní JUDr. Z. Následně svou stížnost doplnil tak, že dle jeho názoru, pokud poškozený své nároky na náhradu škody v řízení u hlavního líčení před zahájením dokazování řádně uplatnil, nebyla jeho účast u dalších hlavních líčení nutná, a tedy přiznaná částka a další související náklady jsou nadbytečné a nemohou jít k tíži odsouzeného.
Vrchní soud v Olomouci předně zjistil, že opravný prostředek byl odsouzeným podán ve stanovené lhůtě dle § 143 odst. 1 tr.ř. jako osobou oprávněnou dle § 142 odst. 1 tr.ř., když z ustanovení § 155 odst. 4 tr.ř. je zřejmé, že opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí formou stížnosti zákon připouští. Vrchní soud je vázán revizním principem stížnostního řízení, musel tedy přezkoumat všechny výroky napadeného usnesení a přihlížel i k těm vadám, které nebyly ve stížnosti výslovně vytýkány. Tento princip není absolutní a je omezen v několika směrech. Stěžovatel může projevit svoji vůli napadnout usnesení ve vztahu k určité osobě nebo věci a tato vůle musí být zásadně při přezkoumávání respektována. Dosah revizního principu je dále limitován zákazem reformatio in peius.
Podkladem pro napadené rozhodnutí byl návrh poškozené společnosti ke stanovení povinnosti odsouzeného nahradit jí náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody, jenž vycházel z vyúčtování poskytnutých právních služeb zmocněnce poškozené společnosti JUDr. J. L., které bylo krajskému soudu doručeno dne 17.4.2012 (č.l. 2527-2536 spisu). Uvedené vyúčtování tedy bylo podáno včas i z hlediska nároku na jeho uplatnění, t.j. ve lhůtě jednoho roku od právní moci odsuzujícího rozsudku, jak to ukládá ustanovení § 155 odst. 2 tr.ř.
Především je třeba konstatovat, že spisový materiál dokládá, že H. M. byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.11.2010, č.j. 35 T 2/2010-2346, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.4.2011, č.j. 3 To 17/2011-24360 ze spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák. Zároveň byla odsouzenému podle § 228 odst. 1 tr.ř. uložena povinnost nahradit poškozené Č. D., a.s., T., D. 4 škodu ve výši Kč 1.485.117,-, čímž byla splněna základní zákonná podmínka dle ustanovení § 154 odst. 1 tr.ř. Poškozenou společnost zastupoval při uplatnění jejich nároků na náhradu škody JUDr. J. L., advokát AK S., L., R. se sídlem P. L. P. 1, V.
V souladu s ustanovením § 147 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.ř. Vrchní soud v Olomouci přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a shledal, že vydání usnesení se jeví předčasným.
Je nutno především zdůraznit, že z dikce § 154 odst. 1 tr.ř. m.j. vyplývá, že odsouzený je povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.
Skutečností zůstává, že zmocněnec poškozené Č. D., a.s., advokát JUDr. J. L. stanovil odměnu za 1 úkon ve smyslu § 7 AT částkou Kč 14.260,- vypočtenou z částky, která byla poškozenému na náhradě škody přiznána, a to ve výši Kč 1.485.117,-. Samotná poškozená Č. D., a.s. však neprokázala, zda a kolik vynaložila finančních prostředků v důsledku toho, že se dala zastupovat zmocněncem. Základní podmínkou pro to, aby mohly být náklady přiznány, je to, že musí být prokázáno, že poškozený uvedené náklady vynaložil, tj. že mezi ním a zmocněncem došlo k realizaci platby vyčíslených nákladů potřebných k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Tento nedostatek se pokusil Vrchní soud v Olomouci napravit tím, že vyzval zmocněnce poškozené společnosti, aby doložil, že poškozený náklady vynaložil, tj. že mezi poškozeným a zmocněncem došlo k realizaci platby vyčíslených nákladů potřebných k účelnému uplatnění jejího nároku na náhradu škody v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Poté byla soudu zaslána m.j. mandátní smlouva o poskytování právních služeb uzavřená mezi Č. D., a.s. a JUDr. J. L. Z článku II./2 se podává, že advokát se zavazuje mandantu poskytnout služby, spočívající zejména v právním zastupování v postavení poškozeného v průběhu doby, po kterou budou trestní oznámení, týkající se neoprávněných odběrů elektrické energie, podaná společností Č. M. nebo advokátem v zastoupení Č. M. šetřena orgány činnými v trestním řízení, resp. v případě sdělení trestních obvinění konkrétním osobám, počínaje dnem zahájení příslušného trestního řízení vůči konkrétní osobě. Je tedy zřejmé, že se nejedná o klasické zastupování na základě tzv. paušálu, ale předmět a rozsah zastupování mandanta je do značné míry konkretizován, přičemž v čl. IV./1 je stanovena i odměna za 1 hodinu poskytnuté právní služby, kdy částka je začerněna a nelze tedy zjistit její výši. Bude tedy na nalézacím soudu, aby se pokusil požadovanou částku, poskytovanou ze strany Č. D., a.s. JUDr. L., zjistit, když skutečnost, že tato částka byla soudu zatajena, je nutno považovat za nepřípustnou. Pokud tuto skutečnost nesdělí samotný JUDr. L., bude třeba pokusit se požadované zjistit jiným způsobem, zejména od poškozené společnosti Č. D., a.s., neboť pro rozhodnutí ve věci není rozhodné pouze vyčíslení hodnoty poskytnuté právní služby, nýbrž fakt, že ze strany poškozené došlo k realizaci platby, resp. úhrady nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Pokud i přes veškerou snahu nebudou nalézacímu soudu požadované podklady dodány, nebudou tak dány podmínky pro přiznání nároku na náhradu nákladů ve smyslu ustanovení § 154 odst. 1 tr.ř.
V této souvislosti je třeba zmínit také fakt, že na rozdíl od dřívější zákonné úpravy a ustálené praxe, kdy o povinnosti k náhradě nákladů poškozeného rozhodoval výhradně předseda senátu, nyní podle § 6 písm. e) jednacího řádu pro okresní a krajské soudy předseda senátu může pověřit justiční čekatele, soudní tajemníky a také vyšší soudní úředníky, aby rozhodovali m.j. o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů poškozeného. Obdobnou úpravu obsahuje také zákon o vyšších soudních úřednících č. 121/2008 Sb. v § 5, kdy zároveň je třeba poukázat i na znění § 7 citovaného zákona, podle něhož vyšší soudní úředník je povinen předložit věc předsedovi senátu, jestliže se jedná o věc právně a skutkově složitou. Stížnostní soud se proto domnívá, že v daném případě jde o věc minimálně skutkově složitou, neboť je třeba přezkoumat m.j. i to, zda všechny úkony, které provedl zmocněnec poškozeného v této trestní věci, byly potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody. Proto v daném případě měl vyšší soudní úředník postupovat v souladu s ustanovením § 7 písm. a) zák. č. 121/2008 Sb. a předložit věc předsedovi senátu.
Ze shora uvedených důvodů bylo napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně, jemuž bylo současně uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
V dalším tedy postupem podle § 7 písm. a) zák. č. 121/2008 Sb. předloží vyšší soudní úředník věc předsedovi senátu, který zjistí, kolik činí hodinová sazba stanovená v mandátní smlouvě ze dne 16.2.2009, jež byla vyžádána stížnostním soudem, a za pomoci objektivních dokladů (např. faktur, pokladních dokladů atd.) zjistí, zda a kolik bylo v souvislosti s poskytnutou právní pomocí v této trestní věci ze strany Č. d. JUDr. L. vyplaceno. Poté přezkoumá jednotlivé úkony, které zmocněnec poškozeného uplatňuje z hlediska jejich účelnosti, a stanoví účelně vynaložené náklady k uplatnění nároku na náhradu škody v daném trestním řízení, od kteréžto částky se bude odvíjet výše přiznané odměny a náhrady hotových výdajů zmocněnce JUDr. J. L.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Olomouci dne 10. října 2012
JUDr. Vladimír R u t a r v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Ivana Říhová
Datum rozhodnutí: 10.10.2012
Dotčené předpisy: § 154 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ), § 7 předpisu č. 121/2008Sb.
U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2012 stížnost odsouzeného H. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.6.2012, č.j. 35 T 2/2010-2542, a rozhodl t a k t o :
Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. se napadené usnesení z r u š u j e a Krajskému soudu v Ostravě se u k l á d á , aby o věci znovu jednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byla vyšší soudní úřednicí podle § 154 odst. 1 a § 155 odst. 3 tr.ř. odsouzenému H. M. (gen viz shora) uložena povinnost nahradit poškozené Č. D., a.s., se sídlem D. IV P., T., náklady potřebné k účelnému uplatnění jejího nároku na náhradu škody v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pod sp.zn. 35 T 2/2010, vzniklé přibráním zmocněnce JUDr. J. L., advokáta se sídlem P. L., V., P. 1, a to částku v celkové výši Kč 469.717,-.
Proti tomuto usnesení podal řádně a včas stížnost odsouzený H. M., v níž uvedl, že její zdůvodnění bude podáno po poradě s jeho právní zástupkyní JUDr. Z. Následně svou stížnost doplnil tak, že dle jeho názoru, pokud poškozený své nároky na náhradu škody v řízení u hlavního líčení před zahájením dokazování řádně uplatnil, nebyla jeho účast u dalších hlavních líčení nutná, a tedy přiznaná částka a další související náklady jsou nadbytečné a nemohou jít k tíži odsouzeného.
Vrchní soud v Olomouci předně zjistil, že opravný prostředek byl odsouzeným podán ve stanovené lhůtě dle § 143 odst. 1 tr.ř. jako osobou oprávněnou dle § 142 odst. 1 tr.ř., když z ustanovení § 155 odst. 4 tr.ř. je zřejmé, že opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí formou stížnosti zákon připouští. Vrchní soud je vázán revizním principem stížnostního řízení, musel tedy přezkoumat všechny výroky napadeného usnesení a přihlížel i k těm vadám, které nebyly ve stížnosti výslovně vytýkány. Tento princip není absolutní a je omezen v několika směrech. Stěžovatel může projevit svoji vůli napadnout usnesení ve vztahu k určité osobě nebo věci a tato vůle musí být zásadně při přezkoumávání respektována. Dosah revizního principu je dále limitován zákazem reformatio in peius.
Podkladem pro napadené rozhodnutí byl návrh poškozené společnosti ke stanovení povinnosti odsouzeného nahradit jí náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody, jenž vycházel z vyúčtování poskytnutých právních služeb zmocněnce poškozené společnosti JUDr. J. L., které bylo krajskému soudu doručeno dne 17.4.2012 (č.l. 2527-2536 spisu). Uvedené vyúčtování tedy bylo podáno včas i z hlediska nároku na jeho uplatnění, t.j. ve lhůtě jednoho roku od právní moci odsuzujícího rozsudku, jak to ukládá ustanovení § 155 odst. 2 tr.ř.
Především je třeba konstatovat, že spisový materiál dokládá, že H. M. byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.11.2010, č.j. 35 T 2/2010-2346, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.4.2011, č.j. 3 To 17/2011-24360 ze spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák. Zároveň byla odsouzenému podle § 228 odst. 1 tr.ř. uložena povinnost nahradit poškozené Č. D., a.s., T., D. 4 škodu ve výši Kč 1.485.117,-, čímž byla splněna základní zákonná podmínka dle ustanovení § 154 odst. 1 tr.ř. Poškozenou společnost zastupoval při uplatnění jejich nároků na náhradu škody JUDr. J. L., advokát AK S., L., R. se sídlem P. L. P. 1, V.
V souladu s ustanovením § 147 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.ř. Vrchní soud v Olomouci přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a shledal, že vydání usnesení se jeví předčasným.
Je nutno především zdůraznit, že z dikce § 154 odst. 1 tr.ř. m.j. vyplývá, že odsouzený je povinen nahradit poškozenému též náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.
Skutečností zůstává, že zmocněnec poškozené Č. D., a.s., advokát JUDr. J. L. stanovil odměnu za 1 úkon ve smyslu § 7 AT částkou Kč 14.260,- vypočtenou z částky, která byla poškozenému na náhradě škody přiznána, a to ve výši Kč 1.485.117,-. Samotná poškozená Č. D., a.s. však neprokázala, zda a kolik vynaložila finančních prostředků v důsledku toho, že se dala zastupovat zmocněncem. Základní podmínkou pro to, aby mohly být náklady přiznány, je to, že musí být prokázáno, že poškozený uvedené náklady vynaložil, tj. že mezi ním a zmocněncem došlo k realizaci platby vyčíslených nákladů potřebných k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Tento nedostatek se pokusil Vrchní soud v Olomouci napravit tím, že vyzval zmocněnce poškozené společnosti, aby doložil, že poškozený náklady vynaložil, tj. že mezi poškozeným a zmocněncem došlo k realizaci platby vyčíslených nákladů potřebných k účelnému uplatnění jejího nároku na náhradu škody v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Poté byla soudu zaslána m.j. mandátní smlouva o poskytování právních služeb uzavřená mezi Č. D., a.s. a JUDr. J. L. Z článku II./2 se podává, že advokát se zavazuje mandantu poskytnout služby, spočívající zejména v právním zastupování v postavení poškozeného v průběhu doby, po kterou budou trestní oznámení, týkající se neoprávněných odběrů elektrické energie, podaná společností Č. M. nebo advokátem v zastoupení Č. M. šetřena orgány činnými v trestním řízení, resp. v případě sdělení trestních obvinění konkrétním osobám, počínaje dnem zahájení příslušného trestního řízení vůči konkrétní osobě. Je tedy zřejmé, že se nejedná o klasické zastupování na základě tzv. paušálu, ale předmět a rozsah zastupování mandanta je do značné míry konkretizován, přičemž v čl. IV./1 je stanovena i odměna za 1 hodinu poskytnuté právní služby, kdy částka je začerněna a nelze tedy zjistit její výši. Bude tedy na nalézacím soudu, aby se pokusil požadovanou částku, poskytovanou ze strany Č. D., a.s. JUDr. L., zjistit, když skutečnost, že tato částka byla soudu zatajena, je nutno považovat za nepřípustnou. Pokud tuto skutečnost nesdělí samotný JUDr. L., bude třeba pokusit se požadované zjistit jiným způsobem, zejména od poškozené společnosti Č. D., a.s., neboť pro rozhodnutí ve věci není rozhodné pouze vyčíslení hodnoty poskytnuté právní služby, nýbrž fakt, že ze strany poškozené došlo k realizaci platby, resp. úhrady nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Pokud i přes veškerou snahu nebudou nalézacímu soudu požadované podklady dodány, nebudou tak dány podmínky pro přiznání nároku na náhradu nákladů ve smyslu ustanovení § 154 odst. 1 tr.ř.
V této souvislosti je třeba zmínit také fakt, že na rozdíl od dřívější zákonné úpravy a ustálené praxe, kdy o povinnosti k náhradě nákladů poškozeného rozhodoval výhradně předseda senátu, nyní podle § 6 písm. e) jednacího řádu pro okresní a krajské soudy předseda senátu může pověřit justiční čekatele, soudní tajemníky a také vyšší soudní úředníky, aby rozhodovali m.j. o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů poškozeného. Obdobnou úpravu obsahuje také zákon o vyšších soudních úřednících č. 121/2008 Sb. v § 5, kdy zároveň je třeba poukázat i na znění § 7 citovaného zákona, podle něhož vyšší soudní úředník je povinen předložit věc předsedovi senátu, jestliže se jedná o věc právně a skutkově složitou. Stížnostní soud se proto domnívá, že v daném případě jde o věc minimálně skutkově složitou, neboť je třeba přezkoumat m.j. i to, zda všechny úkony, které provedl zmocněnec poškozeného v této trestní věci, byly potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody. Proto v daném případě měl vyšší soudní úředník postupovat v souladu s ustanovením § 7 písm. a) zák. č. 121/2008 Sb. a předložit věc předsedovi senátu.
Ze shora uvedených důvodů bylo napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně, jemuž bylo současně uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
V dalším tedy postupem podle § 7 písm. a) zák. č. 121/2008 Sb. předloží vyšší soudní úředník věc předsedovi senátu, který zjistí, kolik činí hodinová sazba stanovená v mandátní smlouvě ze dne 16.2.2009, jež byla vyžádána stížnostním soudem, a za pomoci objektivních dokladů (např. faktur, pokladních dokladů atd.) zjistí, zda a kolik bylo v souvislosti s poskytnutou právní pomocí v této trestní věci ze strany Č. d. JUDr. L. vyplaceno. Poté přezkoumá jednotlivé úkony, které zmocněnec poškozeného uplatňuje z hlediska jejich účelnosti, a stanoví účelně vynaložené náklady k uplatnění nároku na náhradu škody v daném trestním řízení, od kteréžto částky se bude odvíjet výše přiznané odměny a náhrady hotových výdajů zmocněnce JUDr. J. L.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Olomouci dne 10. října 2012
JUDr. Vladimír R u t a r v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Ivana Říhová