VSOL 2 VSOL 607/2015
0
Dotčené předpisy: § 178 odst. 1 předpisu č. 182/2006Sb.
KSBR 30 INS 4492/2013
2 VSOL 607/2015-P1-10
U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Zbyňka Prese, narozeného 27.2.1972, bytem ve Vracově, Lipinská 698, PSČ 696 42, o přihlášce pohledávky č. 1 věřitele č. 1 MAFID, družstvo, se sídlem v Kroměříži, Skopalíkova 2600/47, PSČ 767 01, identifikační číslo 28330544, zastoupeného Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, rozhodl o odvolání věřitele MAFID, družstvo, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.1.2015, č. j. KSBR 30 INS 4492/2013-P1-4, ve znění usnesení ze dne 22.4.2015, č. j. KSBR 30 INS 4492/2013-P1-6,
t a k t o :
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) odmítl přihlášku pohledávky č. 1 věřitele č. 1 MAFID, družstvo, ze dne 19.2.2013, kterou byly přihlášeny pohledávky ve výši 3.917.089 Kč (výrok I.) a vyslovil, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí (výrok II.).
Po stránce skutkové insolvenční soud uzavřel, že věřitel č. 1 přihlásil podáním ze dne 19.2.2013 do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 3.917.089 Kč z titulu nároků ze smlouvy o půjčce ze dne 29.5.2009, na zvláštním přezkumném jednání dne 12.11.2013 insolvenční správce popřel pohledávku co do výše 3.367.089 Kč a práva na uspokojení ze zajištění v části 1.174.849 Kč, ve zbývající části 550.000 Kč byla pohledávka zjištěna včetně práva na uspokojení ze zajištění a rozsudkem ze dne 10.10.2014 (v právní moci dne 13.12.2014) byla žaloba věřitele o určení pohledávky ve výši 3.917.089 Kč jako nedůvodná zamítnuta. Podle § 201 odst. 1, písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) byla zjištěna pouze částka 550.000 Kč představující část jistiny z tvrzené půjčky uplatněné v dílčí pohledávce č. 1. S poukazem na § 178 odst. 1 IZ posuzoval insolvenční soud, zda zjištěná výše pohledávky činí alespoň 50 % z přihlášené částky. Přitom za samostatnou pohledávku považoval jistinu půjčky 800.000 Kč a její příslušenství tvořené úroky z jistiny ve výši 62.500 Kč a úroky z prodlení z jistiny a úroků ve výši 251.737,87 Kč (0,023 % denně z částky 862.500 Kč za období od 30.8.2009 do 18.2.2013). Tato pohledávka (přihlášená ve výši 1.114.237,87 Kč) byla zjištěna ve výši 550.000 Kč, což představuje 49,36 % z přihlášené částky. Za samostatnou pohledávku považoval také pohledávku na jednorázové smluvní pokutě ve výši 160.000 Kč s příslušenstvím představujícím úroky z prodlení ve výši 47.746,13 Kč (0,023 % denně z částky 160.000 Kč za období od 30.8.2009 do 18.2.2013), přičemž z této přihlášené pohledávky nebyla zjištěna žádná částka, dále pohledávku tvořenou smluvní pokutou v kapitalizované výši 2.295.105 Kč (představující 0,2 % denně z jistiny, úroků a jednorázové smluvní pokuty, tj. 1.022.500 Kč, za období od 30.8.2009 do 18.2.2013). Rovněž z této přihlášené pohledávky nebyla zjištěna žádná částka. Insolvenční soud dospěl k závěru, že ve smyslu § 178 odst. 1 IZ se k přihlášeným pohledávkám věřitele nepřihlíží ani v rozsahu, v němž byla jedna z nich zjištěna (ve výši 550.000 Kč). O ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení rozhodl insolvenční soud podle § 185 IZ.
Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel č. 1 MAFID, družstvo (dále jen odvolatel ). Namítal, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci a z tohoto důvodu je věcně nesprávné. Zopakoval, že v insolvenčním řízení uplatnil jistinu půjčky ve výši 800.000 Kč, smluvní úroky z jistiny v částce 62.500 Kč, dohodnuté úroky z prodlení ve výši 299.484 Kč, smluvní pokutu ve výši 562.865 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.192.240 Kč. První tři nároky přihlásil z formálních důvodů jako pohledávku č. 1 v souhrnné výši 1.161.984 Kč. Ze všech uvedených nároků byla na přezkumném jednání zjištěna pouze část jistiny ve výši 550.000 Kč. Ostatní nároky insolvenční správce popřel a odvolatel proti tomuto popření nepodal žalobu na určení pravosti. Podle odvolatele je zcela nepochybné, že každý z pěti uvedených nároků by mohl být v insolvenčním řízení uplatněn samostatnou přihláškou. Na tomto faktu nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že z důvodu snížení administrativní zátěže uplatnil všechny nároky na jednom formuláři. S ohledem na relativní samostatnost uvedených nároků má odvolatel za to, že podmínku zjištění přihlášené pohledávky ve výši alespoň 50 % z přihlášené částky je nutno posuzovat vzhledem ke každému z uvedených pěti nároků samostatně. Zjištěná částka jistiny 550.000 Kč měla být proto poměřována pouze k přihlášené jistině ve výši 800.000 Kč, nikoliv k úhrnu nároků ve výši 1.161.984 Kč. Navrhl, aby odvolací soud usnesení insolvenčního soudu změnil tak, že toto usnesení se nevydává.
S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (20.2.2013) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. Avšak s ohledem na článek II. zákona č. 294/2013 Sb., účinného od 1.1.2014, podle kterého zůstávají zachovány právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je pro posouzení věci rozhodné znění příslušných ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.12.2013.
Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobu včas, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění z průběhu dosavadního insolvenčního řízení, dále z obsahu přihlášky pohledávky věřitele č. 1 ze dne 19.2.2013, z upraveného seznamu přihlášených pohledávek a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.10.2014, č. j. KSBR 30 INS 4492/2013-C3. Lze tedy shrnout, že odvolatel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 3.917.089 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 29.5.2009. Jednotlivé dílčí pohledávky představovaly jistinu v částce 800.000 Kč, úrok v částce 62.500 Kč, úrok z prodlení v částce 299.484 Kč, smluvní pokutu ve výši 160.000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.595.105 Kč. Insolvenční správce při přezkumném jednání vycházel z toho, že jde o tři samostatné pohledávky. Jednu pohledávku představuje jistina s úroky ve výši celkem 1.161.984 Kč a další samostatné pohledávky pak představují smluvní pokuty ve výši 562.865 Kč a 2.192.240 Kč. Pohledávka na jistině a úrocích byla zjištěna ve výši 550.000 Kč, neboť insolvenční správce tuto pohledávku popřel ve výši 611.984 Kč včetně práva na uspokojení ze zajištění, a to z důvodu, že odvolatel neprokázal poskytnutí částky vyšší než 550.000 Kč. Pohledávky ze smluvních pokut popřel insolvenční správce s odůvodněním, že tyto pohledávky nevznikly. Odvolatel podal žalobu na určení pohledávky 3.917.089 Kč, která však byla pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10.10.2014 zamítnuta.
Podle § 178 odst. 1 IZ, bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor. Dle odstavce 2, pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části pohledávky.
Podle § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.
V takto vymezeném skutkovém a právním rámci se stalo rozhodným posoudit, zda ve smyslu § 178 odst. 1 IZ je pohledávka na jistině z půjčky, úrocích a úrocích z prodlení jedinou pohledávkou. Odvolatel soustředil své námitky do výhrady, že jím přihlášené pohledávky představují samostatné nároky tvořené jistinou půjčky, smluvními úroky z jistiny, úroky z prodlení a smluvní pokutou. Argumentoval tím, že každý z těchto nároků by mohl být v insolvenčním řízení uplatněn samostatnou přihláškou pohledávky a zjištěná částka 550.000 Kč měla být ve svém výsledku poměřována pouze ve vztahu k přihlášené jistině ve výši 800.000 Kč.
Rozhodovací praxe odvolacích soudů přitom v odpovědi na tuto otázku není jednotná. Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 23.10.2012, č. j. KSPH 56 INS 9326/2011, 1 VSPH 1398/2012-P9-11 dovodil, že jistina s příslušenstvím se považuje za jednu pohledávku. V jiných věcech však v důvodech rozhodnutí uvedl, že jistina a příslušenství jsou dvě samostatné pohledávky (například usnesení ze dne 19.12.2013, č. j. KSPH 39 INS 4440/2008, 3 VSPH 1187/2011-B-149, nebo usnesení ze dne 4.6.2012, č. j. KSPH 40 INS 19870/2011, 2 VSPH 713/2012-P8-11). Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 7.7.2014, č. j. KSBR 26 INS 28745/2013, 3 VSOL 420/2014-P1-7 shledal, že jistina, úroky z prodlení a náklady řízení jsou samostatnými pohledávkami, kdy popření jedné z nich nemá vliv na pohledávky ostatní. Obdobný závěr učinil také v usnesení ze dne 25.9.2014, č. j. KSBR 40 INS 20249/2013, 2 VSOL 932/2014-P3-8.
Insolvenční soud (ve shodě s insolvenčním správcem) založil své rozhodnutí na názoru, že jistina a příslušenství pohledávky z půjčky (smluvený úrok, úrok z prodlení) představují jednu samostatnou pohledávku v celkové výši 1.161.984 Kč, z níž však byla zjištěna výše odpovídající méně než 50 % (550.000 Kč). V tomto směru lze pouze korigovat závěr insolvenčního soudu, že zjištěná výše pohledávky představuje 49,36 % z přihlášené částky. Z pohledávky na jistině a úrocích přihlášené odvolatelem v celkové výši 1.161.984 Kč totiž částka 550.000 představuje 47,33 % její výše. Tato odchylka však nemění ničeho na skutečnosti, že zjištěná výše pohledávky představuje méně než 50 % z celkové výše přihlášené pohledávky.
Podle přesvědčení odvolacího soudu dospěl insolvenční soud v dané věci ke správnému závěru, že jistina z půjčky, dohodnuté úroky a úroky z prodlení jsou ve smyslu § 178 odst. 1 IZ samostatnou (jedinou) pohledávkou. Odvolateli je možno dát za pravdu v tom, že každý z uvedených nároků lze do insolvenčního řízení přihlásit samostatně. Přihlašuje-li však věřitel do insolvenčního řízení pohledávku na jistině, úrocích a úrocích z prodlení (stejně tak i na nákladech řízení), tedy uplatňuje současně i vedlejší plnění spojené s nárokem samotným, a má-li se náležitě uplatnit hranice pro zjištění výše pohledávky z hlediska postupu insolvenčního soudu podle § 178 odst. 1 IZ, nelze oddělovat povinnost k zaplacení jistiny od povinnosti k zaplacení příslušenství. Jakkoli jsou úroky a úroky z prodlení vedlejším plněním, odvozeným od nároku samostatného (jeho příslušenstvím), k prosazení účelu úpravy vymezené v § 178 odst. 1 IZ je třeba považovat jistinu, úroky a úroky z prodlení za jednu samostatnou pohledávku. Při svých úvahách odvolací soud přihlédl rovněž k závěrům Vrchního soudu v Praze vyjádřeným v usnesení ze dne 7.9.2012, sp. zn. 1 VSPH 1159/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 44/2013. V tomto rozhodnutí vrchní soud dovodil, že v insolvenčním řízení se zásadně neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce, včetně nezaplacené blokové pokuty (§ 170 písm. d/ IZ), ani jejich příslušenství, včetně nákladů za nařízení daňové exekuce (§ 182 a § 183 daňového řádu).
Ve věci rozhodující senát je si vědom toho, že se odklání od svého názoru vysloveného v usnesení ze dne 25.9.2014, č. j. KSBR 40 INS 20249/2013, 2 VSOL 932/2014-P3-8, a sice, že pohledávka na jistině, pohledávka na úrocích z prodlení a pohledávka z titulu nákladů soudního řízení jsou každá samostatnou pohledávkou, neboť se jedná o samostatné nároky dle hmotného práva, s nimiž lze samostatně disponovat. Tato změna právního náhledu odvolacího soudu však není v rozporu s procesními předpisy.
Na základě všech výše uvedených důvodu lze uzavřít, že insolvenční soud v dané věci správně aplikoval ustanovení § 178 odst. 1 IZ a rovněž správně je vyložil. Odvoláním napadené usnesení je věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, odvolateli, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 27. října 2015
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r.
předsedkyně senátu
0
Dotčené předpisy: § 178 odst. 1 předpisu č. 182/2006Sb.
KSBR 30 INS 4492/2013
2 VSOL 607/2015-P1-10
U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Zbyňka Prese, narozeného 27.2.1972, bytem ve Vracově, Lipinská 698, PSČ 696 42, o přihlášce pohledávky č. 1 věřitele č. 1 MAFID, družstvo, se sídlem v Kroměříži, Skopalíkova 2600/47, PSČ 767 01, identifikační číslo 28330544, zastoupeného Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, rozhodl o odvolání věřitele MAFID, družstvo, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.1.2015, č. j. KSBR 30 INS 4492/2013-P1-4, ve znění usnesení ze dne 22.4.2015, č. j. KSBR 30 INS 4492/2013-P1-6,
t a k t o :
Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) odmítl přihlášku pohledávky č. 1 věřitele č. 1 MAFID, družstvo, ze dne 19.2.2013, kterou byly přihlášeny pohledávky ve výši 3.917.089 Kč (výrok I.) a vyslovil, že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí (výrok II.).
Po stránce skutkové insolvenční soud uzavřel, že věřitel č. 1 přihlásil podáním ze dne 19.2.2013 do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 3.917.089 Kč z titulu nároků ze smlouvy o půjčce ze dne 29.5.2009, na zvláštním přezkumném jednání dne 12.11.2013 insolvenční správce popřel pohledávku co do výše 3.367.089 Kč a práva na uspokojení ze zajištění v části 1.174.849 Kč, ve zbývající části 550.000 Kč byla pohledávka zjištěna včetně práva na uspokojení ze zajištění a rozsudkem ze dne 10.10.2014 (v právní moci dne 13.12.2014) byla žaloba věřitele o určení pohledávky ve výši 3.917.089 Kč jako nedůvodná zamítnuta. Podle § 201 odst. 1, písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) byla zjištěna pouze částka 550.000 Kč představující část jistiny z tvrzené půjčky uplatněné v dílčí pohledávce č. 1. S poukazem na § 178 odst. 1 IZ posuzoval insolvenční soud, zda zjištěná výše pohledávky činí alespoň 50 % z přihlášené částky. Přitom za samostatnou pohledávku považoval jistinu půjčky 800.000 Kč a její příslušenství tvořené úroky z jistiny ve výši 62.500 Kč a úroky z prodlení z jistiny a úroků ve výši 251.737,87 Kč (0,023 % denně z částky 862.500 Kč za období od 30.8.2009 do 18.2.2013). Tato pohledávka (přihlášená ve výši 1.114.237,87 Kč) byla zjištěna ve výši 550.000 Kč, což představuje 49,36 % z přihlášené částky. Za samostatnou pohledávku považoval také pohledávku na jednorázové smluvní pokutě ve výši 160.000 Kč s příslušenstvím představujícím úroky z prodlení ve výši 47.746,13 Kč (0,023 % denně z částky 160.000 Kč za období od 30.8.2009 do 18.2.2013), přičemž z této přihlášené pohledávky nebyla zjištěna žádná částka, dále pohledávku tvořenou smluvní pokutou v kapitalizované výši 2.295.105 Kč (představující 0,2 % denně z jistiny, úroků a jednorázové smluvní pokuty, tj. 1.022.500 Kč, za období od 30.8.2009 do 18.2.2013). Rovněž z této přihlášené pohledávky nebyla zjištěna žádná částka. Insolvenční soud dospěl k závěru, že ve smyslu § 178 odst. 1 IZ se k přihlášeným pohledávkám věřitele nepřihlíží ani v rozsahu, v němž byla jedna z nich zjištěna (ve výši 550.000 Kč). O ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení rozhodl insolvenční soud podle § 185 IZ.
Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel č. 1 MAFID, družstvo (dále jen odvolatel ). Namítal, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení věci a z tohoto důvodu je věcně nesprávné. Zopakoval, že v insolvenčním řízení uplatnil jistinu půjčky ve výši 800.000 Kč, smluvní úroky z jistiny v částce 62.500 Kč, dohodnuté úroky z prodlení ve výši 299.484 Kč, smluvní pokutu ve výši 562.865 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.192.240 Kč. První tři nároky přihlásil z formálních důvodů jako pohledávku č. 1 v souhrnné výši 1.161.984 Kč. Ze všech uvedených nároků byla na přezkumném jednání zjištěna pouze část jistiny ve výši 550.000 Kč. Ostatní nároky insolvenční správce popřel a odvolatel proti tomuto popření nepodal žalobu na určení pravosti. Podle odvolatele je zcela nepochybné, že každý z pěti uvedených nároků by mohl být v insolvenčním řízení uplatněn samostatnou přihláškou. Na tomto faktu nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že z důvodu snížení administrativní zátěže uplatnil všechny nároky na jednom formuláři. S ohledem na relativní samostatnost uvedených nároků má odvolatel za to, že podmínku zjištění přihlášené pohledávky ve výši alespoň 50 % z přihlášené částky je nutno posuzovat vzhledem ke každému z uvedených pěti nároků samostatně. Zjištěná částka jistiny 550.000 Kč měla být proto poměřována pouze k přihlášené jistině ve výši 800.000 Kč, nikoliv k úhrnu nároků ve výši 1.161.984 Kč. Navrhl, aby odvolací soud usnesení insolvenčního soudu změnil tak, že toto usnesení se nevydává.
S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (20.2.2013) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. Avšak s ohledem na článek II. zákona č. 294/2013 Sb., účinného od 1.1.2014, podle kterého zůstávají zachovány právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je pro posouzení věci rozhodné znění příslušných ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.12.2013.
Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.
Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobu včas, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění z průběhu dosavadního insolvenčního řízení, dále z obsahu přihlášky pohledávky věřitele č. 1 ze dne 19.2.2013, z upraveného seznamu přihlášených pohledávek a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.10.2014, č. j. KSBR 30 INS 4492/2013-C3. Lze tedy shrnout, že odvolatel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 3.917.089 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 29.5.2009. Jednotlivé dílčí pohledávky představovaly jistinu v částce 800.000 Kč, úrok v částce 62.500 Kč, úrok z prodlení v částce 299.484 Kč, smluvní pokutu ve výši 160.000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2.595.105 Kč. Insolvenční správce při přezkumném jednání vycházel z toho, že jde o tři samostatné pohledávky. Jednu pohledávku představuje jistina s úroky ve výši celkem 1.161.984 Kč a další samostatné pohledávky pak představují smluvní pokuty ve výši 562.865 Kč a 2.192.240 Kč. Pohledávka na jistině a úrocích byla zjištěna ve výši 550.000 Kč, neboť insolvenční správce tuto pohledávku popřel ve výši 611.984 Kč včetně práva na uspokojení ze zajištění, a to z důvodu, že odvolatel neprokázal poskytnutí částky vyšší než 550.000 Kč. Pohledávky ze smluvních pokut popřel insolvenční správce s odůvodněním, že tyto pohledávky nevznikly. Odvolatel podal žalobu na určení pohledávky 3.917.089 Kč, která však byla pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10.10.2014 zamítnuta.
Podle § 178 odst. 1 IZ, bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor. Dle odstavce 2, pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené části pohledávky.
Podle § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.
V takto vymezeném skutkovém a právním rámci se stalo rozhodným posoudit, zda ve smyslu § 178 odst. 1 IZ je pohledávka na jistině z půjčky, úrocích a úrocích z prodlení jedinou pohledávkou. Odvolatel soustředil své námitky do výhrady, že jím přihlášené pohledávky představují samostatné nároky tvořené jistinou půjčky, smluvními úroky z jistiny, úroky z prodlení a smluvní pokutou. Argumentoval tím, že každý z těchto nároků by mohl být v insolvenčním řízení uplatněn samostatnou přihláškou pohledávky a zjištěná částka 550.000 Kč měla být ve svém výsledku poměřována pouze ve vztahu k přihlášené jistině ve výši 800.000 Kč.
Rozhodovací praxe odvolacích soudů přitom v odpovědi na tuto otázku není jednotná. Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 23.10.2012, č. j. KSPH 56 INS 9326/2011, 1 VSPH 1398/2012-P9-11 dovodil, že jistina s příslušenstvím se považuje za jednu pohledávku. V jiných věcech však v důvodech rozhodnutí uvedl, že jistina a příslušenství jsou dvě samostatné pohledávky (například usnesení ze dne 19.12.2013, č. j. KSPH 39 INS 4440/2008, 3 VSPH 1187/2011-B-149, nebo usnesení ze dne 4.6.2012, č. j. KSPH 40 INS 19870/2011, 2 VSPH 713/2012-P8-11). Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 7.7.2014, č. j. KSBR 26 INS 28745/2013, 3 VSOL 420/2014-P1-7 shledal, že jistina, úroky z prodlení a náklady řízení jsou samostatnými pohledávkami, kdy popření jedné z nich nemá vliv na pohledávky ostatní. Obdobný závěr učinil také v usnesení ze dne 25.9.2014, č. j. KSBR 40 INS 20249/2013, 2 VSOL 932/2014-P3-8.
Insolvenční soud (ve shodě s insolvenčním správcem) založil své rozhodnutí na názoru, že jistina a příslušenství pohledávky z půjčky (smluvený úrok, úrok z prodlení) představují jednu samostatnou pohledávku v celkové výši 1.161.984 Kč, z níž však byla zjištěna výše odpovídající méně než 50 % (550.000 Kč). V tomto směru lze pouze korigovat závěr insolvenčního soudu, že zjištěná výše pohledávky představuje 49,36 % z přihlášené částky. Z pohledávky na jistině a úrocích přihlášené odvolatelem v celkové výši 1.161.984 Kč totiž částka 550.000 představuje 47,33 % její výše. Tato odchylka však nemění ničeho na skutečnosti, že zjištěná výše pohledávky představuje méně než 50 % z celkové výše přihlášené pohledávky.
Podle přesvědčení odvolacího soudu dospěl insolvenční soud v dané věci ke správnému závěru, že jistina z půjčky, dohodnuté úroky a úroky z prodlení jsou ve smyslu § 178 odst. 1 IZ samostatnou (jedinou) pohledávkou. Odvolateli je možno dát za pravdu v tom, že každý z uvedených nároků lze do insolvenčního řízení přihlásit samostatně. Přihlašuje-li však věřitel do insolvenčního řízení pohledávku na jistině, úrocích a úrocích z prodlení (stejně tak i na nákladech řízení), tedy uplatňuje současně i vedlejší plnění spojené s nárokem samotným, a má-li se náležitě uplatnit hranice pro zjištění výše pohledávky z hlediska postupu insolvenčního soudu podle § 178 odst. 1 IZ, nelze oddělovat povinnost k zaplacení jistiny od povinnosti k zaplacení příslušenství. Jakkoli jsou úroky a úroky z prodlení vedlejším plněním, odvozeným od nároku samostatného (jeho příslušenstvím), k prosazení účelu úpravy vymezené v § 178 odst. 1 IZ je třeba považovat jistinu, úroky a úroky z prodlení za jednu samostatnou pohledávku. Při svých úvahách odvolací soud přihlédl rovněž k závěrům Vrchního soudu v Praze vyjádřeným v usnesení ze dne 7.9.2012, sp. zn. 1 VSPH 1159/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 44/2013. V tomto rozhodnutí vrchní soud dovodil, že v insolvenčním řízení se zásadně neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce, včetně nezaplacené blokové pokuty (§ 170 písm. d/ IZ), ani jejich příslušenství, včetně nákladů za nařízení daňové exekuce (§ 182 a § 183 daňového řádu).
Ve věci rozhodující senát je si vědom toho, že se odklání od svého názoru vysloveného v usnesení ze dne 25.9.2014, č. j. KSBR 40 INS 20249/2013, 2 VSOL 932/2014-P3-8, a sice, že pohledávka na jistině, pohledávka na úrocích z prodlení a pohledávka z titulu nákladů soudního řízení jsou každá samostatnou pohledávkou, neboť se jedná o samostatné nároky dle hmotného práva, s nimiž lze samostatně disponovat. Tato změna právního náhledu odvolacího soudu však není v rozporu s procesními předpisy.
Na základě všech výše uvedených důvodu lze uzavřít, že insolvenční soud v dané věci správně aplikoval ustanovení § 178 odst. 1 IZ a rovněž správně je vyložil. Odvoláním napadené usnesení je věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, odvolateli, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.
V Olomouci dne 27. října 2015
Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r.
předsedkyně senátu