VSOL 2 To 68/2012
Datum rozhodnutí: 19.06.2012
Dotčené předpisy: § 250b předpisu č. 140/1961Sb. TZS
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. června 2012 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Štefana a soudců JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D., a JUDr. Jaroslava Zbožínka odvolání obžalovaných Ing. J. S. a Ing. A. K. a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.3.2012, č.j. 45 T 1/2011-1696, a rozhodl t a k t o :
I. Z podnětu odvolání obžalovaných Ing. J. S. a Ing. A. K. a státního zástupce se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr.ř. z r u š u j e v celém rozsahu.
II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje tak, že
Ing. J. S.,
Ing. A. K., j s o u v i n n i , ž e
obžalovaný Ing. J. S. sám:
1)
dne 16.5.2007 , v O., na náměstí Dr. E. B., v komerčním centru Č. s., a.s., jako prokurista zastupující obchodní společnost F.N.B.-F. N. B., s.r.o., se sídlem ve F.-M., Z. n. (dále jen F.N.B. , s.r.o.), se záměrem neoprávněně vylákat úvěr pro obchodní společnost F.N.B., s.r.o.,
při jednání o poskytnutí úvěru, uzavřel a podepsal Smlouvu o úvěru č. 1073/07/LCD na částku 5.000.000,- Kč, jakož i Smlouvu o podmínkách zajištění závazku směnkou a o právu banky vyplnit blankosměnku č. S/1073/07/LCD s přiloženou vlastní blankosměnkou a dále Smlouvu o zastavení pohledávek č. ZP/1073/07/LCD , na jejímž základě zastavil pohledávky z obchodního styku obchodní společnosti F.N.B. ke dni 18.5.2007, uvedené v Přehledu zastavených pohledávek ze dne 21.5.2007, obsahujícím seznam neuhrazených fiktivních faktur, vystavených na tyto odběratele:
- K. T. s.r.o ., se sídlem K., ul. T., Slovenská republika:
- faktura č. 261001 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007, na částku 29.087,24 EUR,
- faktura č. 261002 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 25.800,- EUR,
- faktura č. 261003 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 25.800,- EUR,
- T., spol. s r.o., se sídlem S.:
- faktura č. 261004 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007, na částku 19.122,- EUR,
- faktura č. 261005 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 40.168,- EUR
- L., spol. s r.o. , se sídlem P., ul. N.:
- faktura č. 261006 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 48.195,- EUR,
a současně předložil jím podepsanou Žádost o čerpání úvěru ze dne 21.5.2007 ve výši 5.000.000,- Kč s datem čerpání dne 22.5.2007, ačkoliv věděl, že faktury uvedené v Přehledu zastavených pohledávek jsou fiktivní a tyto pohledávky neexistují, čímž dosáhl toho, že dne 22.5.2007 převedla Č. s., a.s. finanční prostředky ve výši 5.000.000,- Kč jako provozní úvěr na běžný účet obchodní společnosti F.N.B. u Č. s., a.s., a způsobil tak poškozené Č. s., a.s., se sídlem P., O., škodu ve výši nejméně 4.969.850,- Kč, neboť tuto částku společnost F.N.B. z uvedeného běžného účtu vyčerpala na provozní účely, obžalovaní Ing. J. S. a Ing. A. K. společně:
2)
v úmyslu získat úvěr pro obchodní společnost F.N.B. - F. N. B., s.r.o. se sídlem F.-M., Z. n., obž. Ing. A. K., po předchozí dohodě s obž. Ing. J. S., oba ve funkci prokuristů této obchodní společnosti, zpracoval v období od 9.12.2008 do 18.2.2009 v programu Word 17 fiktivních faktur č. 251525-251541, a to na tyto odběratele:
- K. T. s.r.o., T., K.:
- faktura č. 251525 ze dne 9.12.2008 se splatností 9.3.2009 na částku 685.841,72 Kč (t.j. 26.634,63 EUR),
- faktura č. 251530 ze dne 9.1.2009 se splatností 9.4.2009 na částku 1.730.749,75 Kč (t.j. 65.360,64 EUR),
- H. a.s. , N. S., M. T.:
- faktura č. 251526 ze dne 10.12.2008 se splatností 10.3.2008 na částku 1.560.397,25 Kč (t.j. 77.883,57 USD),
- faktura č. 251531 ze dne 12.1.2009 se splatností 12.4.2009 na částku 1.159.932,38 Kč (t.j. 59.941,73 USD),
- K. c., spol. s r.o. , O., B. nad S.:
- faktura č. 251527 ze dne 22.12.2008 se splatností 22.3.2009 na částku 1.095.281,71 Kč,
- S.-A.-S . D. B., Z. S., M. S., B., L.:
- faktura č. 251528 ze dne 23.12.2008 se splatností 23.3.2009 na částku 1.138.894,60 Kč (t.j. 60.524,77 USD),
- faktura č.. 251533 ze dne 19.1.2009 se splatností 19.4.2009 na částku 773.930,13 Kč (t.j. 37.813,56 USD),
- faktura č. 251540 ze dne 13.2.2009 se splatností 14.5.2009 na částku 1.855.546,96 Kč (t.j. t.j. 83.208,38 USD),
- 2G - spol. s r.o. P. a p. , L. 300, L.:
- faktura č. 251529 ze dne 6.1.2009 se splatností 6.4.2009 na částku 1.106.557,20 Kč,
- P., spol. s r.o. , P., Č. L.:
- faktura č. 251532 ze dne 14.1.2009 se splatností 14.4.2009 na částku 1.225.224,- Kč,
- A. C. s.r.o. , T., L. n. J.:
- faktura č. 251534 ze dne 21.1.2009 se splatností 21.4.2009 na částku 1.131.849,94 Kč,
- faktura č. 251541 ze dne 18.2.2009 se splatností 19.5.2009 na částku 1.062.533,15 Kč,
- T. T. spol. s r.o. , L., K.:
- faktura č. 251535 ze dne 23.1.2009 se splatností 23.4.2009 na částku 1.595.949,53 Kč (t.j. 56.785,25 EUR),
- faktura č. 251539 ze dne 10.2.2009 se splatností 11.5.2009 na částku 1.125.802,26 Kč (t.j. 40.192,87 EUR),
- F. a.s. , L., Ú. n. O.:
- faktura č. 251536 ze dne 28.1.2009 se splatností 28.4.2009 na částku 1.022.708,18 Kč (t.j. 37.379,69 EUR),
- L., spol. s r.o. , N., P. 8-L.:
- faktura č. 251537 ze dne 2.2.2009 se splatností 3.5.2009 na částku 1.201.002,36 Kč,
- S. CZ s.r.o. , Ž., Š.:
- faktura č. 251538 ze dne 3.2.2009 se splatností 4.5.2009 na částku 1.225.836,61 Kč,
na základě kterých mělo být dodáno zboží odběratelům obchodní společností F.N.B. - F. N. B., s.r.o., kdy však dodávky zboží nebyly ve skutečnosti provedeny, faktury podepsal a předal je obž. Ing. J. S. ke schválení a ke kontrole, načež faktury do 26.2.2009 doručil osobně nebo poštou na pobočku K. b., a.s., ve F. M.,
a poté obž. Ing. J. S. uzavřel jako prokurista zastupující obchodní společnost F.N.B. - F. N. B., s.r.o., dne 26.2.2009 v prostorách obchodní společnosti F.N.B. - F. N. B., s.r.o., na adrese M., obchodně podnikatelský areál 324/19 s K. b., a.s. smlouvu o úvěru č. 7460009200024 na částku ve výši 19.500.000,- Kč, kdy pro zajištění úvěru uzavřel ve stejný den a na stejném místě Rámcovou smlouvu o zástavě pohledávek č. 10000192337, kdy v Příloze č. 4 této Rámcové smlouvy byl uveden seznam shora uvedených fiktivních faktur č. 251525-251541 dodaných dříve obž. Ing. A. K. a dále uzavřel Smlouvu o zajištění blankosměnkou č. 10000192341, ke které vystavil jako prokurista obchodní společnosti F.N.B. - F. N. B., s.r.o., blankosměnku na řad K. b., a.s., a na základě takto uzavřených smluv byl čerpán dne 27.2.2009 obchodní společností F.N.B. - F. N. B., s.r.o., úvěr ve výši 19.500.000,- Kč, kdy tato částka byla tentýž den použita ke splacení zůstatku předchozího revolvingového úvěru uzavřeného u téže banky na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7460008200025 ze dne 26.2.2008 na částku 28.746.894,- Kč,
t e d y obžalovaný Ing. J. S.
ad. 1)
při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem značnou škodu,
ad. 2)
při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje,
obžalovaný Ing. A. K.
ad. 2)
při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje,
t í m s p á c h a l i
obžalovaný Ing. J. S.
ad. 1)
trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona (účinného do 31.12.2009),
ad. 2)
trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 trestního zákona (účinného do 31.12.2009), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona,
obžalovaný Ing. A. K.
ad. 2)
trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 trestního zákona (účinného do 31.12.2009), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona,
a z a t o s e o d s u z u j í
obžalovaný Ing. J. S.
podle § 250b odst. 4 trestního zákona, za použití § 35 odst. 1 trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
Podle § 39a odst. 3 trestního zákona se pro účely výkonu trestu zařazuje do věznice s d o z o r e m .
Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 trestního zákona se dále u k l á d á trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce prokuristy, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva, a to na dobu 3 (tří) let.
obžalovaný Ing. A. K.
podle § 250b odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců.
Podle § 58 odst. 1 trestního zákona se výkon trestu podmíněně odkládá a podle § 59 odst. 1 trestního zákona se stanoví zkušební doba v trvání 2 (dvou) let.
Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 trestního zákona se dále u k l á d á trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce prokuristy, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva, a to na dobu 18 (osmnácti) měsíců.
Podle § 229 odst. 1 tr. řádu se poškozená K. b., a.s., se sídlem P., se svým nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.3.2012, č.j. 45 T 1/2011-1696, byl obžalovaný Ing. J. S. uznán vinným v bodech ad 1), 2) zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a obžalovaný Ing. A. K. v bodě 2) zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Trestné činnosti se měli dopustit tím, že
obžalovaný Ing. J. S. sám:
1)
dne 16.5.2007, v O., na náměstí Dr. E. B., v komerčním centru Č. s., a.s., jako prokurista zastupující obchodní společnost F.N.B.-F. N. B., s.r.o., se sídlem ve F.-M., Z. n. (dále jen F.N.B. , s.r.o.), se záměrem neoprávněně vylákat úvěr pro obchodní společnost F.N.B., s.r.o.,
při jednání o poskytnutí úvěru, uzavřel a podepsal Smlouvu o úvěru č. 1073/07/LCD na částku 5.000.000,- Kč, jakož i Smlouvu o podmínkách zajištění závazku směnkou a o právu banky vyplnit blankosměnku č. S/1073/07/LCD s přiloženou vlastní blankosměnkou a dále Smlouvu o zastavení pohledávek č. ZP/1073/07/LCD , na jejímž základě zastavil pohledávky z obchodního styku obchodní společnosti F.N.B. ke dni 18.5.2007, uvedené v Přehledu zastavených pohledávek ze dne 21.5.2007, obsahujícím seznam neuhrazených fiktivních faktur, vystavených na tyto odběratele:
- K. T. s.r.o., se sídlem K., ul. T., Slovenská republika:
- faktura č. 261001 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007, na částku 29.087,24 EUR,
- faktura č. 261002 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 25.800,- EUR,
- faktura č. 261003 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 25.800,- EUR,
- T., spol. s r.o., se sídlem S.:
- faktura č. 261004 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007, na částku 19.122,- EUR,
- faktura č. 261005 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 40.168,- EUR
- L., spol. s r.o., se sídlem P., ul. N.:
- faktura č. 261006 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 48.195,- EUR,
a současně předložil jím podepsanou Žádost o čerpání úvěru ze dne 21.5.2007 ve výši 5.000.000,- Kč s datem čerpání dne 22.5.2007, ačkoliv věděl, že faktury uvedené v Přehledu zastavených pohledávek jsou fiktivní a tyto pohledávky neexistují, čímž dosáhl toho, že dne 22.5.2007 převedla Č. s., a.s. finanční prostředky ve výši 5.000.000,- Kč jako provozní úvěr na účet obchodní společnosti F.N.B. u Č. s., a.s., přičemž tento úvěr následně nebyl v rozsahu jistiny splácen a poškozené Č. s., a.s. se sídlem P., způsobil škodu ve výši 5.000.000,- Kč, obžalovaní Ing. J. S. a Ing. A. K. společně:
2)
v úmyslu získat úvěr pro obchodní společnost F.N.B. - F. N. B., s.r.o. se sídlem F.-M., Z. n., obž. Ing. A. K., po předchozí dohodě s obž. Ing. J. S., oba ve funkci prokuristů této obchodní společnosti, zpracoval v období od 9.12.2008 do 18.2.2009 v programu Word 17 fiktivních faktur č. 251525-251541, a to na tyto odběratele:
- K. T. s.r.o., T., K.:
- faktura č. 251525 ze dne 9.12.2008 se splatností 9.3.2009 na částku 685.841,72 Kč (t.j. 26.634,63 EUR),
- faktura č. 251530 ze dne 9.1.2009 se splatností 9.4.2009 na částku 1.730.749,75 Kč (t.j. 65.360,64 EUR),
- H. a.s., N. S., M. T.:
- faktura č. 251526 ze dne 10.12.2008 se splatností 10.3.2008 na částku 1.560.397,25 Kč (t.j. 77.883,57 USD),
- faktura č. 251531 ze dne 12.1.2009 se splatností 12.4.2009 na částku 1.159.932,38 Kč (t.j. 59.941,73 USD),
- K. c., spol. s r.o., O., B. n. S.:
- faktura č. 251527 ze dne 22.12.2008 se splatností 22.3.2009 na částku 1.095.281,71 Kč,
- S.-A.-S. D. B., Z. S., M. S., B., L.:
- faktura č. 251528 ze dne 23.12.2008 se splatností 23.3.2009 na částku 1.138.894,60 Kč (t.j. 60.524,77 USD),
- faktura č.. 251533 ze dne 19.1.2009 se splatností 19.4.2009 na částku 773.930,13 Kč (t.j. 37.813,56 USD),
- faktura č. 251540 ze dne 13.2.2009 se splatností 14.5.2009 na částku 1.855.546,96 Kč (t.j. t.j. 83.208,38 USD),
- 2G - spol. s r.o. P. a p., L.:
- faktura č. 251529 ze dne 6.1.2009 se splatností 6.4.2009 na částku 1.106.557,20 Kč,
- P., spol. s r.o., P., Č. L.:
- faktura č. 251532 ze dne 14.1.2009 se splatností 14.4.2009 na částku 1.225.224,- Kč,
- A. C. s.r.o., T., L. n. J.:
- faktura č. 251534 ze dne 21.1.2009 se splatností 21.4.2009 na částku 1.131.849,94 Kč,
- faktura č. 251541 ze dne 18.2.2009 se splatností 19.5.2009 na částku 1.062.533,15 Kč,
- T. T. spol. s r.o., L., K.:
- faktura č. 251535 ze dne 23.1.2009 se splatností 23.4.2009 na částku 1.595.949,53 Kč (t.j. 56.785,25 EUR),
- faktura č. 251539 ze dne 10.2.2009 se splatností 11.5.2009 na částku 1.125.802,26 Kč (t.j. 40.192,87 EUR),
- F. a.s., L., Ú. n. O.:
- faktura č. 251536 ze dne 28.1.2009 se splatností 28.4.2009 na částku 1.022.708,18 Kč (t.j. 37.379,69 EUR),
- L., spol. s r.o., N., P. 8-L.:
- faktura č. 251537 ze dne 2.2.2009 se splatností 3.5.2009 na částku 1.201.002,36 Kč,
- S. CZ s.r.o., Ž., Š.:
- faktura č. 251538 ze dne 3.2.2009 se splatností 4.5.2009 na částku 1.225.836,61 Kč,
na základě kterých mělo být dodáno zboží odběratelům obchodní společností F.N.B. - F. N. B., s.r.o., kdy však dodávky zboží nebyly ve skutečnosti provedeny, faktury podepsal a předal je obž. Ing. J. S. ke schválení a ke kontrole, načež faktury do 26.2.2009 doručil osobně nebo poštou na pobočku K. b., a.s. ve F. M., ul. N.,
a poté obž. Ing. J. S. uzavřel jako prokurista zastupující obchodní společnost F.N.B. - F. N. B., s.r.o. dne 26.2.2009 v prostorách obchodní společnosti F.N.B. - F. N. B., s.r.o. na adrese M., obchodně podnikatelský areál 324/19 s K. b., a.s. smlouvu o úvěru č. 7460009200024 na částku ve výši 19.500.000,- Kč, kdy pro zajištění úvěru uzavřel ve stejný den a na stejném místě Rámcovou smlouvu o zástavě pohledávek č. 10000192337, kdy v Příloze č. 4 této Rámcové smlouvy byl uveden seznam shora uvedených fiktivních faktur č. 251525-251541 dodaných dříve obž. Ing. A. K. a dále uzavřel Smlouvu o zajištění blankosměnkou č. 10000192341, ke které vystavil jako prokurista obchodní společnosti F.N.B. - F. N. B., s. r. o. blankosměnku na řad K. b., a.s. a na základě takto uzavřených smluv byl čerpán dne 27.2.2009 obchodní společností F.N.B. - F. N. B., s.r.o. úvěr ve výši 19.500.000,- Kč, kdy tato částka byla použita ke splácení revolvingového úvěru uzavřeného na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7460008200025 ze dne 26.2.2008 na částku 28.746.894,- Kč, přičemž z poskytnutého úvěru zůstala nesplacena částka ve výši 14.500.000,- Kč,
a tímto jednáním způsobili K. b., a. s. se sídlem P., škodu ve výši 19.500.000,- Kč,
přičemž obžalovaný Ing. J. S. shora popsaným jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 24.500.000,- Kč.
Za to byl obžalovaný Ing. J. S. odsouzen podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 7 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce prokuristy, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva na dobu 3 let. Obžalovaný Ing. A. K. byl odsouzen podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce prokuristy, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva na dobu 3 let. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byla poškozená K. b., a.s., se sídlem P., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku si podal obžalovaný Ing. A. K. odvolání ihned po jeho vyhlášení, obžalovaný Ing. J. S. a státní zástupce tak učinili ve lhůtě uvedené v ustanovení § 249 odst. 1 tr.ř.
V odůvodnění odvolání obžalovaného Ing. A. K., které zpracoval jeho obhájce, se uvádí, že toto je zaměřeno proti všem výrokům napadeného rozsudku.
Podle názoru obhajoby nebyla respektována ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř., přičemž krajský soud neakceptoval obhajobu obžalovaného, že jeho jednání nevykazuje znaky zločinu, kterým byl uznán vinným, natož aby K. b., a.s., fakticky vznikla škoda velkého rozsahu.
Následně se obsáhle komentuje porovnání právní úpravy dle nového trestního zákoníku a předchozího trestního zákona, který umožňoval za použití jeho § 88 odst. 1 do kvalifikace promítnout typově nižší společenskou škodlivost, čímž mohlo být dosaženo bez problémů i uložení podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. I tak však zde existuje možnost použít § 58 tr. zákoníku umožňujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody a zohlednit je také třeba premisu, že trestně právní represe by mělo být využito jen jako posledního prostředku ve věci, kde K. b., a.s., důsledně nechránila a nekontrolovala závazkové vztahy a ignorovala obchodně právní stránku věci. I z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR totiž vyplývá, že u účastníků právních vztahů je nutno požadovat, aby dodržovali alespoň elementární zásady opatrnosti. V této souvislosti se připomíná, že K. b. poskytla úvěr ve výši 19,5 mil. Kč za situace, kdy neměli splacen předchozí úvěr.
Skutečnosti, že elementární zásady opatrnosti nebyly dodrženy, svědčí i vyjádření Ing. A. B. z K. b., že není jeho povinností ověřovat oprávněnost pohledávek ani v případě, kdy by obdržel přehled zastavených pohledávek a v něm by bylo uvedeno, že klient má pohledávky za M., kterým byly dodány tenisové míčky. Zároveň se poukazuje na skutečnost, že i po podepsání smlouvy o úvěru ze dne 26.2.2009 bylo pokračováno ve splácení úvěru tak, že celková výše nesplaceného úvěru byla nakonec 14,5 mil. Kč.
Následně obžalovaný obsáhle komentuje způsob svého života a své osobní poměry, když připomíná, že je členem R. C. s rozsáhlými charitativními aktivitami, že je osobou soudně netrestanou, žije ve spořádané rodině a stará se o své přestárlé rodiče, kteří mají závažné zdravotní potíže.
I v případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody pak měl soud prvního stupně při rozhodování o jeho výkonu zvažovat aplikaci ustanovení § 56 odst. 3 tr. zákoníku.
Následně se přechází k obsáhlému komentování skutkového stavu ve věci.
V první řadě se konstatuje, že situace v roce 2009 ve společnosti F.N.B. nebyla o nic horší než v předchozích letech a že uzavření úvěrové smlouvy je nutno chápat jako roční obnovu či otočení úvěrového vztahu, který vznikl již v roce 2006. V této souvislosti se argumentuje výpověďmi svědků B., V. a U. Rozhodující roli v úvěrových vztazích s K. b., a.s., měl Ing. S., který při jednáních v červenci 2009 pracovníkům banky zatajil, že již není společníkem společnosti F.N.B., přičemž naopak odvolatel byl osobou, která se snažila důsledně zajistit splnění povinností ve vztahu ke K. b..
Následuje obsáhlá pasáž odůvodnění odvolání, která má doložit odpovědný přístup Ing. K. ke vzniklým závazkům a naopak ilustrovat liknavý přístup spoluobžalovaného Ing. S., a to za situace, kdy jeho úkolem ve společnosti F.N.B. bylo zajistit obchodní vztahy s dodavateli z rusky mluvících zemí, zatímco o finanční stránku společnosti a o komunikaci s bankami se staral Ing. S., přičemž se uvádí celá řada okolností, které mají toto tvrzení prokázat.
Následně se připomíná, že Ing. S. si v době složité finanční situace společnosti posílal firemní peníze na svůj účet, přičemž odvolatel má za to, že krajský soud pochybil, pokud s ohledem na novelizovaný § 211 tr.ř. nepřečetl úřední záznam o podání vysvětlení Ing. S., kde doznal, že zabezpečoval komunikaci s účetní, prováděl kontrolu faktur a zplnomocnil odvolatele, aby předkládal pohledávky jejich společnosti za odběrateli K. b. Odvolání obsahuje také citaci rozhodné části tohoto úředního záznamu.
Trestní řízení je zmateční i z toho důvodu, že Ing. S. zastupují JUDr. S. a JUDr. B., kteří v podstatě v té době zastupovali i odvolatele.
Odvolání se poté vrací k porovnání rolí obou obžalovaných, přičemž se poukazuje na to, že spoluobžalovaný Ing. S. má vzdělání ekonomického charakteru, zatímco odvolatel je absolventem vysoké školy lesotechnické.
Z těchto důvodů se navrhuje, aby vrchní soud napadený rozsudek zrušil a buď odvolatele podle § 226 písm. b), event. písm. c) tr.ř. zprostil obžaloby, nebo aby věc vrátil soudu prvního stupně.
V odůvodnění odvolání obžalovaného Ing. J. S. se uvádí, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by tento obžalovaný úmyslně naplnil znaky skutkové podstaty § 211 odst. 1 tr. zákoníku. Konstatuje se, že vzhledem k organizaci chodu společnosti F.N.B., k více méně rovnému postavení ostatních společníků, rozdělení jednotlivých obchodovaných komodit a odběratelů mezi nimi i dalšími zaměstnanci, postupným rozepřím mezi společníky a následnému angažmá odvolatele v komunální politice nemohl mít tento detailní přehled o veškerých činnostech ve firmě, včetně toho, kdo, komu a na kolik správně fakturuje zboží firmou dodávané. V této souvislosti se argumentuje výpovědí svědka P. i výpovědí svědkyně V., která potvrdila rozpory mezi společníky. Odvolatel pouze podepsal základní úvěrové materiály a v případě jednání v bance se dostavil pouze k podpisu již předem vyhotovených písemností v jejich finální podobě. Stěží mohl pouhým podpisem těchto dokumentů, pokud mu nebylo současně prokázáno i jeho povědomí o nesprávnosti jejich obsahu, spáchat zločin úvěrového podvodu.
V případě fiktivních faktur se poukazuje na to, že tyto obsahují podpis spoluobžalovaného Ing. K., přičemž tento v několika případech také faktury přinesl do K. b. Okolnost, že v bance nebyli schopni dohledat, jakým kanálem a od které konkrétní osoby seznamy faktur do banky dorazily, nemůže být vykládána k tíži odvolatele.
K právnímu posouzení věci se konstatuje, že soud zvolil příliš široký výklad pojmu při sjednávání úvěrové smlouvy , pod nějž soud prvního stupně řadí i uvedení nepravdivých údajů při sjednávání zajišťovacích instrumentů, v daném případě zástavních smluv k pohledávkám. Ustanovení § 211 tr. zákoníku při konstrukci dané skutkové podstaty hovoří pouze o úvěrové smlouvě, a pokud by zákonodárce zamýšlel, aby se toto ustanovení vztahovalo i na jiné právní instrumenty, pak by jistě toto ustanovení formuloval obecněji.
Následně se konstatuje ve vztahu ke skutku pod bodem 2) napadeného rozsudku, že částka sjednaná jakožto výše úvěru byla již dávno předtím načerpána, tzn. fakticky byl daný úvěr poskytnut ještě před sepsáním předmětné úvěrové smlouvy, jejímž účelem bylo ve skutečnosti původní úvěr prodloužit nebo též slovy bankéřů slyšených i u hlavního líčení obnovit nebo revolvovat . Jde o poměrně častou praxi bank, v jejichž finančních výkazech se lépe vyjímá nově poskytnutý úvěr, jakkoli fakticky byly peníze čerpány již na základě dřívějších smluv o úvěru, přičemž pouhý dodatek k původní úvěrové smlouvě o prodloužení lhůty splatnosti by již úvěr klasifikoval s horším ratingem a ve výkazech banky by se tak mohl projevit negativně. Z hlediska trestního práva by však mělo být významné sjednání nové úvěrové smlouvy za situace, že peníze byly vyplaceny již dříve na základě jiných smluv. Pachatel, který při sjednání takové nové smlouvy uvede nepravdivé údaje, pak nemůže způsobit škodu, neboť úbytek v majetkové sféře banky vznikl již předtím poskytnutím úvěru podle původní smlouvy. Na základě nové úvěrové smlouvy se žádný úvěr ve skutečnosti neposkytuje, toliko se konstatuje aktuální stav závazků úvěrového dlužníka, jehož způsob a lhůty splácení se upravují onou novou smlouvou.
Z těchto důvodů se navrhuje, aby vrchní soud napadený rozsudek zrušil a obžalovaného Ing. S. zprostil obžaloby.
V odůvodnění odvolání státního zástupce se uvádí, že je podáno v neprospěch obžalovaného Ing. S., a to proti výroku o vině i trestu.
Vyslovuje se totiž zásadní nesouhlas s posouzením obou skutků uvedených v napadeném rozsudku jako jednoho pokračujícího trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebyly splněny podmínky vymezené v § 116 tr. zákoníku. Většina podmínek aplikace tohoto ustanovení sice splněna byla, nicméně chybí blízká souvislost časová, neboť mezi uzavřením jednotlivých smluv je časový interval v rozpětí dvou let. Právní úvahy nalézacího soudu nejsou správné, když jako zejména nepatřičné jsou hodnoceny poukazy na to, že smlouva o úvěru s ČS, a.s., z května 2007 byla postupně prodlužována jednotlivými dodatky a úvěrový vztah tak trval až do roku 2009.
V této souvislosti se připomíná, že trestná činnost pod bodem 1) napadeného rozsudku byla dokonána uzavřením smlouvy ze dne 16.5.2007, jakož i smluv o zajišťovacích instrumentech, zatímco skutek pod bodem 2) byl dokonán 26.2.2009 uzavřením smlouvy o úvěru na částku ve výši 19,5 mil. Kč, jakož i smluv navazujících. Časový odstup mezi oběma skutky je nutno striktně počítat od okamžiku dokonání obou skutků a činí tak téměř dva roky, což nelze považovat za blízkou časovou souvislost ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Jedná se tedy o dva samostatné zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.
Z těchto důvodů bylo navrženo, aby vrchní soud ve vztahu k obžalovaného Ing. J. S. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř. zrušil a sám rozhodl tak, že se uznává vinným dvěma zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, za což mu bude uložen shodný trest jako v napadeném rozsudku.
U veřejného zasedání obžalovaní, jejich obhájci i intervenující státní zástupce v podstatě setrvali na námitkách rozvedených v písemně zpracovaných odůvodněních odvolání.
Vzhledem k tomu, že odvolání vyhovují svým obsahem požadavkům ustanovení § 249 odst. 1 tr.ř., přičemž byla podána v zákonné lhůtě k tomu oprávněnými osobami, nebyly splněny podmínky pro zamítnutí či odmítnutí odvolání dle § 253 odst. 1 či odst. 3 tr.ř. (soudu prvního stupně je přitom nutno vytknout, že v době, kdy se věc u něj nacházela před předložením odvolacímu soudu, reagoval na skutečnost, že JUDr. R. B. neodůvodnil odvolání obžalovaného Ing. J. S., přípisem, ve kterém jej k odůvodnění odvolání vyzval, ovšem v rozporu s ustanovením § 251 odst. 1 tr.ř. mu nestanovil lhůtu pěti dnů k odstranění vad podaného odvolání a zároveň obhájce neupozornil na skutečnost, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr.ř.; za této situace musel vrchní soud akceptovat skutečnost, že odvolání bylo odůvodněno na základě aktivity předsedy odvolacího senátu až v době, kdy se již spisový materiál nacházel v odvolacím řízení).
Z těchto důvodů také vrchní soud dle § 254 odst. 1 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení napadenému rozsudku předcházející, a to z hlediska vytýkaných vad (dlužno dodat, že nezjistil tak závažné vady nevytýkané, které by měly vliv na správnost výrokové části napadeného rozsudku). Na základě tohoto postupu dospěl k následujícím závěrům.
V první řadě je potřeba říci, že v řízení napadenému usnesení předcházejícím nebyly shledány takové podstatné procesní vady, jaké má na mysli ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Trestní stíhání obou obžalovaných bylo zahájeno zákonem předpokládaným postupem, přičemž obžalovaní měli možnost se k věci vyjádřit jak ve stadiu přípravného řízení, tak v hlavním líčení před soudem a v rámci všech fází trestního řízení byla respektována ustanovení o provádění důkazů. V podmínkách nutné obhajoby pak měli obžalovaní od počátku trestního řízení zajištěny obhájce, obžaloba byla podána pro skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, a o těchto skutcích také rozhodl nalézací soud napadeným rozsudkem.
Pokud jde o procesní námitky obžalovaného Ing. K., tyto musely být odmítnuty, a to z následujících důvodů.
V první řadě ze spisového materiálu nevyplývá, že by JUDr. S. nebo JUDr. B. byli advokáty, kteří by v téže věci zastupovali Ing. K. Ve skutečnosti mohlo jít maximálně o situaci, kdy v obchodně právních vztazích zastupovali společnost F.N.B. F. N. B., s.r.o., což ovšem možnost zastupování obžalovaného Ing. S. nevylučuje (viz vyjádření na č.l. 1519 a 1524).
Pokud se namítá nevyužití aplikace ustanovení § 211 tr.ř. stran čtení úředního záznamu o vysvětlení osob, pak se zde má na mysli zjevně ustanovení § 211 odst. 6 tr.ř., které by ovšem vyžadovalo souhlas státního zástupce a obžalovaného a navíc by obsah tohoto protokolu musel být použit i v souladu s dalšími ustanoveními trestního řádu, tedy by zejména nebyl využitelný jako podklad pro rozhodnutí o vině, a to s ohledem na ustanovení § 212 odst. 2 tr.ř., věta poslední.
Rozsudek sám pak je založen na dokazování, které se opírá o respektování ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř., přičemž provedené důkazy byly v převážné míře hodnoceny v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř., tedy na základě pečlivého uvážení všech okolností případu nejen jednotlivě, ale i v jejich souhrnu. Odůvodnění napadeného rozsudku pak v zásadě odpovídá požadavkům uvedeným v § 125 odst. 1 tr.ř., neboť je v něm stručně vyloženo, které skutečnosti vzal krajský soud za prokázané, o které důkazy svá zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění je také patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obou obžalovaných. Krajský soud také rozvádí, jakými úvahami se řídil při posuzování prokázaných skutečností podle příslušných ustanovení v otázce viny a trestu, přičemž o určitých závažných pochybeních právního posouzení bude pojednáno v další části tohoto rozhodnutí. V rovině základních skutkových zjištění je tedy možno v zásadě na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat s tím, že v další pasáži odůvodnění tohoto rozhodnutí se bude vrchní soud zabývat jednotlivými odvolacími námitkami obhajoby, popř. výtkami na adresu nalézacího soudu, vyvěrajícími z chybného právního posouzení, které pak z důvodů dále rozvedených musely vést ke zrušení napadeného rozsudku a vyhlášení rozsudku nového.
V návaznosti na to je třeba říci, že v průběhu veřejného zasedání odvolacího soudu byly ze strany obou obžalovaných uplatněny obsáhlé důkazní návrhy, jimž bylo z části vyhověno.
V první řadě bylo dokazování doplněno výslechem obžalovaného Ing. J. S., který se až v odvolacím řízení rozhodl vypovídat.
Jeho výpověď je sice poměrně obsáhlá, nicméně v mnoha ohledech obecná a nekonkrétní.
V první řadě obžalovaný zdůraznil to, co již tvrdil ve svém opravném prostředku, že totiž neměl nic společného s dodáváním fiktivních faktur ČS, a.s., a K. b., a.s. Obžalovaný Ing. K. byl prokurista jako on a zároveň zastával funkci generálního ředitele a byl starším společníkem. Při uzavření první úvěrové smlouvy s K. b. bylo dohodnuto mezi ním a Ing. K., že bude vytvořena číselná řada s označením 251 pro K. b., a to z toho důvodu, aby se faktury neposílaly duplicitně jak do K. b., tak na profinancování u společnosti T., u níž docházelo také k profinancování postupovaných pohledávek a která tak byla třetím zdrojem financování vedle K. b. a Č. s. Obdobně se postupovalo ve vztahu k Č. s. vytvořením číselné řady 261. Tyto faktury nebyly faktury účetní, ale byla to evidence, aby věděli, které faktury postupovali.
Dále se obžalovaný podrobně vyjadřoval ke své značné zaneprázdněnosti vyvolané tím, že v období let 2006-2010 vykonával řadu politických funkcí, včetně funkcí radního kraje, zastupitele Statutárního města O., zastupitele kraje a radního obvodu (celkem se jednalo o asi 20 veřejných funkcí). V rámci této značné zaneprázdněnosti pak důvěřoval zaměstnancům a společníkům společnosti F.N.B. a neměl důvod kontrolovat, popř. prověřovat podklady, které mu byly poskytnuty. Veškeré doklady, které kontroloval, opatřil datem a svou parafou, přičemž na fakturách zaslaných do Komerční banky nic takového není. Není tedy pravdivé tvrzení Ing. K., že faktury do K. b. dával po jeho schválení a kontrole. O tom svědčí i mailová komunikace, kterou předložil vrchnímu soudu před veřejným zasedáním. Účetnictví fungující v programu Stereo nebylo možno změnit, zatímco údajné účetní doklady předložené Ing. P. jsou prachsprosté excelovské tabulky, ve kterých lze změnit cokoliv. Obžalovaný je schopen předložit data, kdy byly vyrobeny faktury k úvěru z roku 2009, a zároveň doložit, kde se v daném okamžiku nacházel, přičemž z materiálu předloženého vrchnímu soudu vyplývá, že Ing. K. aktivním způsobem vystupoval a komunikoval s K. b. Kontakt na K. b. (jistého Ing. M.) na počátku úvěrových vztahů opatřil právě obžalovaný Ing. K.
Jeho angažovanost vyvrcholila na jaře roku 2008, kdy dostal nabídku se stát poslancem Parlamentu ČR a společníky seznámil s pozvolným předáváním veškerých kompetencí a pravomocí, a to právě na Ing. K. a dále na Ing. P. K době uzavření úvěrové smlouvy z února 2009 může doložit, že byl zaneprázdněn zastupitelstvem Statutárního města O. a že jeho role v celé záležitosti se omezila na podpisy příslušných smluv a na formální prohlášení před pracovníkem K. b., že je vše v pořádku. Poukazuje přitom na nesoulad mezi smlouvou předloženou K. b. a smlouvou, kterou v originále disponuje on, což dokládá možnost, že s danou smlouvou v K. b. mohl někdo manipulovat. Tím chce také říci, že o tabulce s pohledávkami, tvořící přílohu č. 4 Smlouvy, nemá žádnou povědomost.
V další části výpovědi pak obsáhle komentuje roli svědka Ing. P., který do své vlastní firmy přetáhl zaměstnance společnosti F.N.B., což mohlo ovlivnit i obsah jejich výpovědí, což se týká zejména svědkyně V., která mu také výslovně odpověděla na jeho otázku, jak to, že si nevzpomíná na základní věci a tvrdí, že obžalovaný Ing. S. byl ve firmě denně, že by přišla o práci, kdyby něco řekla. Sám byl také terčem vydírání osob z okruhu Ing. P., a to Ž. a P.
Závěrem obžalovaný shrnul, že z dokladů jím předložených lze dovodit informace nasvědčující jeho značné zaneprázdněnosti a také to, že aktivní roli sehrál Ing. K., jakož i okolnost, že Ing. P. v celé věci sehrál podivnou roli.
V závěru výpovědi obžalovaný Ing. S. již jen odpovídal na méně podstatné otázky týkající se zejména jeho majetkových poměrů.
Kromě toho bylo obžalovanému Ing. J. S. vyhověno v návrhu na čtení přílohy k materiálu nazvanému Doplnění důkazů , který došel Vrchnímu soudu v Olomouci dne 14.6.2012 a z něhož vyplývá, že v období od 9.7.2007 do 17.2.2009 měl aktivně při korespondenci s K. b. i Č. s. vystupovat obžalovaný Ing. A. K.
Stejně tak bylo dokazování doplněno k jeho návrhu přehledem jeho politických funkcí a fotokopií jeho pracovního diáře, z nichž lze skutečně vysledovat značnou zaneprázdněnost jeho osoby politickou angažovaností.
Pokud obžalovaný Ing. S. předložil originál rámcové smlouvy o zástavě pohledávek s přílohami uzavřené s K. b., a.s., který má k dispozici a který byl založen do spisu, pak z jeho porovnání s fotokopií této smlouvy, založenou na č.l. 546-552 svazku II. původního spisu sp.zn. 45 T 1/2011, vyplývá jediný nesoulad, a to ten, že v příloze č. 1 této smlouvy ve verzi založené ve spise je jako oprávněná osoba, mající dispoziční oprávnění k zastavení pohledávek, vyplněn Ing. A. K., zatímco ve verzi předložené obžalovaným tento údaj chybí.
Vyhověno bylo také důkaznímu návrhu obžalovaného Ing. K., aby byly čteny lékařské zprávy o zdravotním stavu jeho otce, jakož i zprávy R. C. F.-M., z nichž v podstatě vyplývají údaje, které jsou obsaženy v písemném odůvodnění jeho odvolání.
Vrchní soud prováděl ještě další dokazování spočívající v opakování některých listinných důkazů provedených již soudem prvního stupně, ale o této záležitosti bude pojednáno v další pasáži tohoto rozhodnutí reagující na vady právního posouzení věci. V tuto chvíli je tedy možno uzavřít, že pokud obžalovaný Ing. J. S. ústy svého obhájce trval i na předchozích důkazních návrzích uplatněných již před soudem prvního stupně, pak je třeba poukázat na protokol o hlavním líčení ze dne 6.3.2012 (č.l. 1674), kde bylo setrváno pouze na návrhu na výslech svědka Ing. V., který soud prvního stupně zamítl a svůj procesní postup vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku. S jeho procesním stanoviskem se vrchní soud ztotožnil. Pokud zazněl ze strany obhajoby tohoto obžalovaného ještě značně nekonkrétní důkazní návrh na získání zdroje dat k prověření materiálů předložených Ing. P., pak je třeba říci, že tento důkazní návrh je jednak značně nejasný a jednak, jak vyplyne z dalšího, dosavadní velký objem opatřeného důkazního materiálu je postačující pro meritorní rozhodnutí ve věci.
Na základě dosavadního spisového materiálu, obsahu napadeného rozsudku a doplnění dokazování před odvolacím soudem je tedy nutno se na tomto místě zabývat jednotlivými odvolacími námitkami směřujícími ke skutkovým závěrům nalézacího soudu.
V případě obžalovaného Ing. J. S. je třeba říci, že se doplněním dokazování nic zásadního nezměnilo. Obžalovaný sice doložil svoji značnou zaneprázdněnost vyplývající z jeho politické angažovanosti a podtrhl předloženými materiály také roli spoluobžalovaného Ing. A. K., nicméně to nic závažného nemění na tom, co je v rámci skutkového popisu uvedeno ve výroku napadeného rozsudku jak v případě bodu 1), tak v případě bodu 2).
V první řadě je třeba vidět, že jako naprosto nevěrohodná se jeví verze obžalovaného Ing. J. S. spočívající v tom, že vlastně o dění ve společnosti F.N.B., s.r.o., nebyl přesně informován, neměl přehled o činnosti svých společníků a dalších zaměstnanců a do úvěrových vztahů se společnostmi K. b., a.s., a Č. s., a.s., vstoupil v roli toho, který jen podepisuje příslušné dokumenty. Je potřeba vidět, že subjektivní stránka trestné činnosti vyplývá u jeho osoby nejen z tvrzení spoluobžalovaného Ing. A. K., ale i z výpovědí zaměstnanců obou dotčených finančních ústavů, z výpovědi jeho společníka Ing. J. P. i zaměstnanců společnosti F.N.B., s.r.o., a nakonec i z výpovědí svědků P. a Ž. V souladu s těmito tvrzeními jsou pak i objektivní informace o tom, jaké dokumenty obžalovaný Ing. J. S. při jednání s finančními ústavy podepsal, přičemž i z profilu jeho osobnosti vyplývá, že si nelze představit, že by před podpisem těchto dokumentů nevzal v úvahu nutnost prověřit pravdivost informací o zastavených pohledávkách, zvláště za situace, kdy je společníky i pracovníky společnosti F.N.B., s.r.o., označen jako tvůrce směrnice o tom, jak má být vytvořena číselná řada pro faktury vystavené společností F.N.B., s.r.o., což odpovídá informacím o tom, že to byl právě obžalovaný Ing. J. S., který zodpovídal ve společnosti F.N.B., s.r.o., za finance. Tvrzení o důvodech vytvoření číselných řad faktur 251 a 261 pouze z evidenčních důvodů, které je obsaženo ve výpovědi tohoto obžalovaného, je pak naprosto nevěrohodné.
V případě námitek ohledně nesouladu mezi tou verzí smlouvy o zástavě pohledávek, která je založena ve spise, a verzí, kterou předložil obžalovaný, je třeba říci, že mezi přílohami č. 4 v obou verzích, které obsahují specifikaci zastavených pohledávek, rozpor shledán nebyl, přičemž v základním textu smlouvy se nad podpisem obžalovaného Ing. S. objevuje údaj, že ke smlouvě náleží přílohy 1 4, přičemž příloha č. 4 je nazvána Specifikace zastavených pohledávek.
I když je si odvolací soud vědom toho, že některé osoby vyslechnuté v daném trestním řízení mohou mít motiv k nepravdivé výpovědi, což se týká zejména Ing. P., a že je nutno na tuto okolnost vzít ohled, přesto je možno uzavřít, že objem provedených důkazů navzájem do sebe zapadajících je takové kvality, že role obžalovaného Ing. J. S., jak vyplývá z popisu skutkového děje v napadeném rozsudku, byla z objektivního i subjektivního hlediska prokázána.
Ani argumenty zpochybňující vinu obžalovaného Ing. A. K. nejsou způsobilé ke zvrácení skutkových závěrů nalézacího soudu ve vztahu k bodu 2) napadeného rozsudku. V tomto směru je třeba uvážit, že ani obžalovaný Ing. A. K. nezpochybňuje objektivní stránku trestné činnosti kladené mu za vinu a jeho základní argument lze vyložit pouze jako poukaz na nenaplnění subjektivní stránky v důsledku jeho potřebné neodbornosti apod. V této souvislosti je třeba konstatovat, že z provedeného dokazování vyplývá, že byl společníkem společnosti F.N.B., s.r.o., a že se aktivně účastnil jejího chodu, přičemž faktury, které vyhotovil jako podklad pro úvěrovou smlouvu, neodpovídají základním organizačním postulátům upravujícím účetnictví společnosti F.N.B., s.r.o. Lze tedy uzavřít, že i když údaje o jeho roli v celé záležitosti jsou chudší než v případě spoluobžalovaného Ing. J. S., lze z dokazování podrobně komentovaného v napadeném rozsudku jednoznačně dovodit správnost závěrů nalézacího soudu o subjektivní stránce trestné činnosti pod bodem 2) napadeného rozsudku i ve vztahu k jeho osobě.
Již v předchozí části odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo naznačeno, že zčásti jsou právní závěry nalézacího soudu vadné, a to za situace, kdy soud prvního stupně v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvádí některé skutkové závěry, které již na první pohled této vadnosti nasvědčují, ovšem soud prvního stupně s nimi v rovině právního posouzení nepracuje. Tím má odvolací soud na mysli v případě bodu 1) výroku o vině napadeného rozsudku zejména údaje na str. 27 rozsudku ohledně splácení poplatků a úroků z úvěru a v případě bodu 2) údaje o předchozích revolvingových úvěrech na str. 29-30 rozsudku.
Vzhledem k významu těchto okolností rozhodl odvolací soud k ověření některých rozhodných skutečností opakovat dokazování čtením těch nejvýznamnějších důkazů majících význam pro právní posouzení.
V případě výroku o vině pod bodem 1) napadeného rozsudku bylo dokazování doplněno čtením výpisu z běžného účtu č. 2583852/0800, který je založen ve svazku 4. původního spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 45 T 6/2011.
Z něj bylo zjištěno, že dne 17.5.2007 na něj byla vložena částka 50.000 Kč, 22.5.2007 byl zaplacen poplatek 15.000 Kč a tentýž den na něj byl čerpán úvěr popsaný ve skutkové větě bodu 1) napadeného rozsudku v částce 5.000.000 Kč (zjevně na základě žádosti o čerpání úvěru ze dne 21.5.2007). Za celé období od vzniku účtu až do 3.7.2007 včetně z něj byla vyčerpána částka 5.065.420 Kč. Příjmy v tomto období včetně úvodního vkladu pak činily 5.100.073 Kč. Po datu 3.7.2007 nastala v pohybech na účtu delší přestávka až do 31.7.2007, kdy na účet došla částka 300.000 Kč.
Z těchto okolností lze dovodit, že v období do 3.7.2007 byl úvěr ve výši 5.000.000 Kč vyčerpán, nicméně je potřeba si povšimnout, že z výpisu z běžného účtu dále vyplývá, že v tomto období včetně z účtu odešly platby v celkové výši 30.150 Kč z titulu splátky poplatku za vedení účtu a z titulu splátky sjednaných úroků (ve dnech 31.5.2007 a 2.7.2007 částky po 300 Kč na splátky poplatku, dne 31.5.2007 částka 6.350 Kč a dne 2.7.2007 částka 23.200 Kč jako splátky úroků).
Čtením výpisu z úvěrového účtu založeném na č.l. 475-485 původního spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 45 T 1/2011, který se týká revolvingového úvěru sjednaného smlouvou, o které se hovoří v posledním odstavci na str. 29 napadeného rozsudku, a čtením výpisu z úvěrového účtu na č.l. 540-545 téhož spisového materiálu, který se týká úvěru uvedeného ve skutkovém popise bodu 2) napadeného rozsudku, bylo ověřeno, že částka 19.500.000 Kč na základě úvěru uvedeného v bodě 2) napadeného rozsudku neopustila sféru banku, ale tentýž den, kdy byla načerpána (tedy 27.2.2009), jí byl uhrazen nesplacený zůstatek revolvingového úvěru sjednaného na základě smlouvy ze dne 26.2.2008.
V této souvislosti je třeba jednak uvést, že teorie i praxe trestního práva hmotného škodu chápe jako újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz, nedochází-li k naturální restituci, přičemž tento trestněprávní pojem škody odpovídá pojmu skutečná škoda ve smyslu ustanovení § 442 odst. 1 občanského zákoníku v účinném znění.
Z hlediska úvah o výši škody má pak význam i skutečnost, že podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyjádřené usnesením ze dne 19.4.2005, sp.zn. 32 Odo 1064/2004, jsou peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu v majetku peněžního ústavu, a nikoliv v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen.
Tato skutečnost má pak pro posouzení skutku pod bodem 1) napadeného rozsudku velký význam, a to v důsledku toho, že část čerpaných úvěrových prostředků neopustila běžný účet č. 2583852/0800 za účelem financování podnikatelské činnosti společnosti FNB, s.r.o., ale dostaly se na jiný účet K. b., a.s., za účelem úhrady poplatku za vedení účtu a úroků z úvěru, v důsledku čehož nemohou být chápány jako součást újmy, která nastala v majetkové sféře poškozeného. V důsledku toho musela být částka 30.150 Kč odečtena od výše škody způsobené K. b., a.s.
V této souvislosti je nutné si zároveň položit také otázku, zda v době sjednávání úvěru a následné žádosti o čerpání úvěru úmysl pachatele, tedy Ing. J. S., nesměřoval i k vylákání této částky, k čemuž nedošlo např. automatickým odčerpáním výše uvedené částky na úhradu poplatku a úroků z úvěru ke dni splatnosti. Ohledně této problematiky dospěl vrchní soud k závěru, že tomu tak nebylo, neboť z dalšího vývoje pohybu na běžném účtu společnosti F.N.B, s.r.o., jakož i z celkového kontextu projednávané trestné činnosti vyplývá, že záměrem obžalovaného bylo nadále nejen zmíněný běžný účet nadále využívat, ale také platit poplatky za vedení účtu a úroky z úvěru, aby nadále spolupráce s Č. s., a.s., mj. v úvěrové oblasti pokračovala (viz čerpání dalšího úvěru, o kterém se mluví rovněž na str. 27 napadeného rozsudku). Jinými slovy řečeno, obžalovaný předpokládal, že z poskytnutého úvěru bude část prostředků použita na úhradu poplatků za vedení účtu a úroků z úvěru.
Ve vztahu k bodu 2) výroku o vině napadeného rozsudku je třeba říci, že teorie i praxe trestního práva hmotného vyžaduje k naplnění skutkové podstaty daného trestného činu ve všech jeho znacích nejen jednání pachatele, které může být dáno ve formě konání nebo opomenutí, na straně jedné a následek ve formě porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem zformulovaný v tom kterém znaku příslušné skutkové podstaty na straně druhé, ale také příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem.
Ve vztahu k bodu 2) napadeného rozsudku je zároveň navíc nutno řešit otázku, zda částku 19.500.000 Kč je možno považovat za škodu, tedy újmu v majetkové sféře K. b., a.s. Odpověď na tuto otázku je negativní, neboť zmíněná částka majetkovou sféru K. b., a.s., neopustila, ale byla použita ihned k uhrazení nesplaceného zůstatku úvěru z předchozí smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 26.2.2008.
V tomto směru je nutno dát za pravdu jedné z nejvýznamnějších námitek obhajoby Ing. J. S., což ovšem neznamená, že případný následek ve formě škody na majetku K. b., a.s., nenastal v předchozím období na základě čerpání některého z úvěrů dle předchozích úvěrových smluv, což je na základě obsáhlého spisového materiálu v této trestní věci vysoce pravděpodobné. Orgány trestního řízení však nemají možnost si za dané skutkové situace tzv. vybrat některý z časově navazujících úvěrů a u něj pak dovodit znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu, ale vždy musí určit, kdy skutečně nastala újma v majetkové sféře daného peněžního ústavu a kdy jen došlo k tzv. přeúvěrování závazku vyplývajícího z úvěrového vztahu, v jehož rámci došlo ke způsobení škody.
I když tedy jednáním pod bodem 2) napadeného rozsudku nebyla způsobena škoda, neznamená to, že by se něco měnilo na naplnění podmínek aplikace ustanovení § 211 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nadále platí závěr, že při sjednávání úvěrové smlouvy byly uvedeny pachatelem nepravdivé údaje. Chybí pouze znak škody zakládající použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu. Pokud obhajoba namítá příliš široký výklad tohoto ustanovení, je třeba obžalovanému připomenout, že samotná úvěrová smlouva v ustanoveních o zajištění úvěru hovoří o Rámcové smlouvě o zástavě pohledávek jako zajišťovacím instrumentu, jejíž součástí byl seznam fiktivních faktur uvedených ve výrokové části napadeného rozsudku.
Za této situace vrchní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek v obou částech výroku o vině trpí vadami uvedenými v ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr.ř., které spočívají v tom, že se krajský soud v rozsudku nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, a v tom, že rozsudkem bylo porušeno ustanovení trestního zákona. V této procesní situaci tedy musel být napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu, přičemž vina obžalovaného Ing. J. S., jakož i obžalovaného A. K. musela být vyslovena znovu.
Ohledně bodu 1) musela být od výše škody odečtena částka 30.150 Kč a tato byla nově ustálena ve výši nejméně 4.969.850 Kč, přičemž ze skutkového popisu byl vypuštěn i údaj o tom, že úvěr následně nebyl splácen v rozsahu jistiny, neboť toto tvrzení pro dovození znaků skutkové podstaty není podstatné, přičemž zároveň odporuje nejen obsahu provedených důkazů, ale také skutkovému závěru uvedenému na str. 27 napadeného rozsudku, že 28.1.2008 je evidována předčasná splátka jistiny v částce 1.200.000 Kč.
V případě skutkového popisu týkajícího se bodu 2) výroku o vině napadeného rozsudku pak musela být upřesněna skutečnost, za jakých okolností došlo ke splacení předchozího revolvingového úvěru, a zároveň musel být vypuštěn údaj o tom, že K. b., a.s., byla způsobena škoda ve výši 19.500.000 Kč.
Při právním posouzení věci pak vrchní soud konstatoval, že v případě obou bodů napadeného rozsudku se v rámci právních vět nadbytečně uvádí znak základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 tr. zákoníku při čerpání úvěru , neboť ani soud prvního stupně nekonstatuje, že by došlo k uvádění nepravdivých údajů v rámci samotných žádostí o čerpání úvěrů. Lze tak uzavřít, že v obou případech došlo pouze k tomu, že byly při sjednávání úvěrové smlouvy uvedeny nepravdivé údaje. V případě bodu 1) napadeného rozsudku pak nebyla způsobena škoda velkého rozsahu, tedy škoda dosahující ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku nejméně částky 5.000.000 Kč, ale škoda pojmově o stupeň nižší, tedy škoda značná. Jednáním pod bodem 2) pak z výše uvedených důvodů ke způsobení žádné škody nedošlo.
Vzhledem k době, kdy k trestné činnosti došlo, však vrchní soud musel zohlednit i ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Trestní zákoník v ustanovení § 211 odst. 1 obsahuje jako sankce trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti a odstavec 5 téhož ustanovení, které přichází do úvahy, pak trest odnětí svobody na 2 léta až 8 let. Trestní zákon účinný do 31.12.2009 pak u trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákoníku stanoví odnětí svobody až na 2 léta nebo zákaz činnosti nebo peněžitý trest a 4. odstavec téhož ustanovení pak počítá se sankcí odnětí svobody na 2 léta až 8 let. V případě obou skutků tedy ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku vyvolává nutnost použití zákona účinného v době spáchání, v důsledku čehož musela být trestná činnost pod bodem 1) napadeného rozsudku posouzena jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona účinného do 31.12.2009 a trestná činnost pod bodem 2) napadeného rozsudku musela být posouzena jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 téhož tr. zákona, a to ve spolupachatelství dle jeho § 9 odst. 2.
Vzhledem k časovému období oddělujícímu oba případy a skutečnosti, že úvěrové prostředky vylákané v případě bodu 1) byly vyčerpány ve lhůtě kratší dvou měsíců od jejich poskytnutí, nebyly v případě obou skutků shledány podmínky pokračování ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zákona.
Při ukládání trestu musela být vyhodnocena hlediska uvedená v § 23 odst. 1 tr. zákona a § 31 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, přičemž musela být řešena i otázka polehčujících a přitěžujících okolností ve smyslu § 33 a § 34 tr. zákona, a to i s přihlédnutím k hlediskům týkajících se stupně společenské nebezpečnosti dle § 3 odst. 4 tr. zákona. Vedle toho muselo být v případě obžalovaného Ing. J. S. aplikováno ustanovení § 35 odst. 1 tr. zákona o úhrnném trestu s ohledem na skutečnost, že je odsuzován za dva trestné činy.
V případě obžalovaného Ing. J. S. se vrchní soud ztotožnil se závěrem, že tomuto svědčí polehčující okolnost řádného života, která je v trestním zákoně upravena v ustanovení § 33 písm. g). Při ustálení konkrétního stupně společenské nebezpečnosti jednání pod bodem 1) tohoto rozsudku je na jedné straně nutno vidět, že finanční prostředky byly použity na provozní účely společnosti F.N.B, s.r.o., že docházelo k platbám úroků a že došlo i k určité úhradě části jistiny, na druhé straně ovšem nelze nevidět, že celková výše škody se dramaticky přiblížila horní hranici pojmu škody značné ve smyslu ustanovení § 89 odst. 11 tr. zákona. Kromě toho výměru trestu ovlivňuje také skutečnost, že trest je ukládán jako úhrnný.
Vzhledem k tomu vrchní soud dospěl k závěru, že je na místě uložit trest odnětí svobody v třetině zákonné trestní sazby, tedy ve výměře 4 let, nicméně výše uvedené skutečnosti týkající se částečného hrazení úvěru a předchozí řádný život obžalovaného byl vyjádřen při zařazení obžalovaného do konkrétního typu věznice použitím moderačního ustanovení § 39a odst. 3 tr. zákona s tím, že obžalovaný byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem, ačkoliv formálně dle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona přicházelo do úvahy jeho zařazení do věznice s ostrahou. Trest zákazu činnosti byl za použití příslušných ustanovení trestního zákona zopakován jak co do rozsahu, tak co do výměry, a to i s přihlédnutím k tomu, že výměra tohoto trestu v napadeném rozsudku s ohledem na skutkové závěry nalézacího soudu byla hodnocena jako mírná. Peněžitý trest ukládán nebyl, a to s ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno, že by obžalovaný Ing. J. S. kromě svého výdělku disponoval nějakým majetkem, kromě toho má dvě vyživovací povinnosti.
V případě obžalovaného Ing. A. K. se stejně jako u obžalovaného uplatní pouze polehčující okolnost podle § 33 písm. g) tr. zákona, přičemž vzhledem k okolnostem případu a majetkovým poměrům obžalovaného dle názoru vrchního soudu není možno uvažovat o jiném trestu než trestu odnětí svobody v sazbě do dvou let, přičemž jako vedlejší trest se s ohledem na závažnost jednání nabízel i trest zákazu činnosti. Proto byl tomuto obžalovanému uložen trest odnětí svobody ve čtvrtině zákonné trestní sazby, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání dvou let, spojený s trestem zákazu činnosti stejného rozsahu jako v napadeném rozsudku, nicméně v nižší výměře, a to ve výměře 18 měsíců.
Pokud jde o výrok o náhradě škody, tento by byl v případě správnosti napadeného rozsudku hodnocen jako správný, nicméně k okolnostem uvedeným soudem prvního stupně přistoupila navíc skutečnost, že jednáním pod bodem 2) napadeného rozsudku nebyla K. b., a.s., způsobena škoda. Proto musela být poškozená K. b., a.s., dle § 229 odst. 1 tr.ř. stejně jako v napadeném rozsudku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
V Olomouci dne 19. června 2012.
JUDr. Vladimír Štefan v.r.
předseda senátu Za správnost vyhotovení:
V. Zezulová
Datum rozhodnutí: 19.06.2012
Dotčené předpisy: § 250b předpisu č. 140/1961Sb. TZS
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. června 2012 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Štefana a soudců JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D., a JUDr. Jaroslava Zbožínka odvolání obžalovaných Ing. J. S. a Ing. A. K. a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.3.2012, č.j. 45 T 1/2011-1696, a rozhodl t a k t o :
I. Z podnětu odvolání obžalovaných Ing. J. S. a Ing. A. K. a státního zástupce se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr.ř. z r u š u j e v celém rozsahu.
II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje tak, že
Ing. J. S.,
Ing. A. K., j s o u v i n n i , ž e
obžalovaný Ing. J. S. sám:
1)
dne 16.5.2007 , v O., na náměstí Dr. E. B., v komerčním centru Č. s., a.s., jako prokurista zastupující obchodní společnost F.N.B.-F. N. B., s.r.o., se sídlem ve F.-M., Z. n. (dále jen F.N.B. , s.r.o.), se záměrem neoprávněně vylákat úvěr pro obchodní společnost F.N.B., s.r.o.,
při jednání o poskytnutí úvěru, uzavřel a podepsal Smlouvu o úvěru č. 1073/07/LCD na částku 5.000.000,- Kč, jakož i Smlouvu o podmínkách zajištění závazku směnkou a o právu banky vyplnit blankosměnku č. S/1073/07/LCD s přiloženou vlastní blankosměnkou a dále Smlouvu o zastavení pohledávek č. ZP/1073/07/LCD , na jejímž základě zastavil pohledávky z obchodního styku obchodní společnosti F.N.B. ke dni 18.5.2007, uvedené v Přehledu zastavených pohledávek ze dne 21.5.2007, obsahujícím seznam neuhrazených fiktivních faktur, vystavených na tyto odběratele:
- K. T. s.r.o ., se sídlem K., ul. T., Slovenská republika:
- faktura č. 261001 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007, na částku 29.087,24 EUR,
- faktura č. 261002 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 25.800,- EUR,
- faktura č. 261003 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 25.800,- EUR,
- T., spol. s r.o., se sídlem S.:
- faktura č. 261004 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007, na částku 19.122,- EUR,
- faktura č. 261005 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 40.168,- EUR
- L., spol. s r.o. , se sídlem P., ul. N.:
- faktura č. 261006 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 48.195,- EUR,
a současně předložil jím podepsanou Žádost o čerpání úvěru ze dne 21.5.2007 ve výši 5.000.000,- Kč s datem čerpání dne 22.5.2007, ačkoliv věděl, že faktury uvedené v Přehledu zastavených pohledávek jsou fiktivní a tyto pohledávky neexistují, čímž dosáhl toho, že dne 22.5.2007 převedla Č. s., a.s. finanční prostředky ve výši 5.000.000,- Kč jako provozní úvěr na běžný účet obchodní společnosti F.N.B. u Č. s., a.s., a způsobil tak poškozené Č. s., a.s., se sídlem P., O., škodu ve výši nejméně 4.969.850,- Kč, neboť tuto částku společnost F.N.B. z uvedeného běžného účtu vyčerpala na provozní účely, obžalovaní Ing. J. S. a Ing. A. K. společně:
2)
v úmyslu získat úvěr pro obchodní společnost F.N.B. - F. N. B., s.r.o. se sídlem F.-M., Z. n., obž. Ing. A. K., po předchozí dohodě s obž. Ing. J. S., oba ve funkci prokuristů této obchodní společnosti, zpracoval v období od 9.12.2008 do 18.2.2009 v programu Word 17 fiktivních faktur č. 251525-251541, a to na tyto odběratele:
- K. T. s.r.o., T., K.:
- faktura č. 251525 ze dne 9.12.2008 se splatností 9.3.2009 na částku 685.841,72 Kč (t.j. 26.634,63 EUR),
- faktura č. 251530 ze dne 9.1.2009 se splatností 9.4.2009 na částku 1.730.749,75 Kč (t.j. 65.360,64 EUR),
- H. a.s. , N. S., M. T.:
- faktura č. 251526 ze dne 10.12.2008 se splatností 10.3.2008 na částku 1.560.397,25 Kč (t.j. 77.883,57 USD),
- faktura č. 251531 ze dne 12.1.2009 se splatností 12.4.2009 na částku 1.159.932,38 Kč (t.j. 59.941,73 USD),
- K. c., spol. s r.o. , O., B. nad S.:
- faktura č. 251527 ze dne 22.12.2008 se splatností 22.3.2009 na částku 1.095.281,71 Kč,
- S.-A.-S . D. B., Z. S., M. S., B., L.:
- faktura č. 251528 ze dne 23.12.2008 se splatností 23.3.2009 na částku 1.138.894,60 Kč (t.j. 60.524,77 USD),
- faktura č.. 251533 ze dne 19.1.2009 se splatností 19.4.2009 na částku 773.930,13 Kč (t.j. 37.813,56 USD),
- faktura č. 251540 ze dne 13.2.2009 se splatností 14.5.2009 na částku 1.855.546,96 Kč (t.j. t.j. 83.208,38 USD),
- 2G - spol. s r.o. P. a p. , L. 300, L.:
- faktura č. 251529 ze dne 6.1.2009 se splatností 6.4.2009 na částku 1.106.557,20 Kč,
- P., spol. s r.o. , P., Č. L.:
- faktura č. 251532 ze dne 14.1.2009 se splatností 14.4.2009 na částku 1.225.224,- Kč,
- A. C. s.r.o. , T., L. n. J.:
- faktura č. 251534 ze dne 21.1.2009 se splatností 21.4.2009 na částku 1.131.849,94 Kč,
- faktura č. 251541 ze dne 18.2.2009 se splatností 19.5.2009 na částku 1.062.533,15 Kč,
- T. T. spol. s r.o. , L., K.:
- faktura č. 251535 ze dne 23.1.2009 se splatností 23.4.2009 na částku 1.595.949,53 Kč (t.j. 56.785,25 EUR),
- faktura č. 251539 ze dne 10.2.2009 se splatností 11.5.2009 na částku 1.125.802,26 Kč (t.j. 40.192,87 EUR),
- F. a.s. , L., Ú. n. O.:
- faktura č. 251536 ze dne 28.1.2009 se splatností 28.4.2009 na částku 1.022.708,18 Kč (t.j. 37.379,69 EUR),
- L., spol. s r.o. , N., P. 8-L.:
- faktura č. 251537 ze dne 2.2.2009 se splatností 3.5.2009 na částku 1.201.002,36 Kč,
- S. CZ s.r.o. , Ž., Š.:
- faktura č. 251538 ze dne 3.2.2009 se splatností 4.5.2009 na částku 1.225.836,61 Kč,
na základě kterých mělo být dodáno zboží odběratelům obchodní společností F.N.B. - F. N. B., s.r.o., kdy však dodávky zboží nebyly ve skutečnosti provedeny, faktury podepsal a předal je obž. Ing. J. S. ke schválení a ke kontrole, načež faktury do 26.2.2009 doručil osobně nebo poštou na pobočku K. b., a.s., ve F. M.,
a poté obž. Ing. J. S. uzavřel jako prokurista zastupující obchodní společnost F.N.B. - F. N. B., s.r.o., dne 26.2.2009 v prostorách obchodní společnosti F.N.B. - F. N. B., s.r.o., na adrese M., obchodně podnikatelský areál 324/19 s K. b., a.s. smlouvu o úvěru č. 7460009200024 na částku ve výši 19.500.000,- Kč, kdy pro zajištění úvěru uzavřel ve stejný den a na stejném místě Rámcovou smlouvu o zástavě pohledávek č. 10000192337, kdy v Příloze č. 4 této Rámcové smlouvy byl uveden seznam shora uvedených fiktivních faktur č. 251525-251541 dodaných dříve obž. Ing. A. K. a dále uzavřel Smlouvu o zajištění blankosměnkou č. 10000192341, ke které vystavil jako prokurista obchodní společnosti F.N.B. - F. N. B., s.r.o., blankosměnku na řad K. b., a.s., a na základě takto uzavřených smluv byl čerpán dne 27.2.2009 obchodní společností F.N.B. - F. N. B., s.r.o., úvěr ve výši 19.500.000,- Kč, kdy tato částka byla tentýž den použita ke splacení zůstatku předchozího revolvingového úvěru uzavřeného u téže banky na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7460008200025 ze dne 26.2.2008 na částku 28.746.894,- Kč,
t e d y obžalovaný Ing. J. S.
ad. 1)
při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem značnou škodu,
ad. 2)
při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje,
obžalovaný Ing. A. K.
ad. 2)
při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje,
t í m s p á c h a l i
obžalovaný Ing. J. S.
ad. 1)
trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákona (účinného do 31.12.2009),
ad. 2)
trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 trestního zákona (účinného do 31.12.2009), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona,
obžalovaný Ing. A. K.
ad. 2)
trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 trestního zákona (účinného do 31.12.2009), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona,
a z a t o s e o d s u z u j í
obžalovaný Ing. J. S.
podle § 250b odst. 4 trestního zákona, za použití § 35 odst. 1 trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
Podle § 39a odst. 3 trestního zákona se pro účely výkonu trestu zařazuje do věznice s d o z o r e m .
Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 trestního zákona se dále u k l á d á trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce prokuristy, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva, a to na dobu 3 (tří) let.
obžalovaný Ing. A. K.
podle § 250b odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců.
Podle § 58 odst. 1 trestního zákona se výkon trestu podmíněně odkládá a podle § 59 odst. 1 trestního zákona se stanoví zkušební doba v trvání 2 (dvou) let.
Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 trestního zákona se dále u k l á d á trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce prokuristy, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva, a to na dobu 18 (osmnácti) měsíců.
Podle § 229 odst. 1 tr. řádu se poškozená K. b., a.s., se sídlem P., se svým nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.3.2012, č.j. 45 T 1/2011-1696, byl obžalovaný Ing. J. S. uznán vinným v bodech ad 1), 2) zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a obžalovaný Ing. A. K. v bodě 2) zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Trestné činnosti se měli dopustit tím, že
obžalovaný Ing. J. S. sám:
1)
dne 16.5.2007, v O., na náměstí Dr. E. B., v komerčním centru Č. s., a.s., jako prokurista zastupující obchodní společnost F.N.B.-F. N. B., s.r.o., se sídlem ve F.-M., Z. n. (dále jen F.N.B. , s.r.o.), se záměrem neoprávněně vylákat úvěr pro obchodní společnost F.N.B., s.r.o.,
při jednání o poskytnutí úvěru, uzavřel a podepsal Smlouvu o úvěru č. 1073/07/LCD na částku 5.000.000,- Kč, jakož i Smlouvu o podmínkách zajištění závazku směnkou a o právu banky vyplnit blankosměnku č. S/1073/07/LCD s přiloženou vlastní blankosměnkou a dále Smlouvu o zastavení pohledávek č. ZP/1073/07/LCD , na jejímž základě zastavil pohledávky z obchodního styku obchodní společnosti F.N.B. ke dni 18.5.2007, uvedené v Přehledu zastavených pohledávek ze dne 21.5.2007, obsahujícím seznam neuhrazených fiktivních faktur, vystavených na tyto odběratele:
- K. T. s.r.o., se sídlem K., ul. T., Slovenská republika:
- faktura č. 261001 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007, na částku 29.087,24 EUR,
- faktura č. 261002 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 25.800,- EUR,
- faktura č. 261003 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 25.800,- EUR,
- T., spol. s r.o., se sídlem S.:
- faktura č. 261004 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007, na částku 19.122,- EUR,
- faktura č. 261005 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 40.168,- EUR
- L., spol. s r.o., se sídlem P., ul. N.:
- faktura č. 261006 ze dne 18.5.2007 se splatností dne 16.8.2007 na částku 48.195,- EUR,
a současně předložil jím podepsanou Žádost o čerpání úvěru ze dne 21.5.2007 ve výši 5.000.000,- Kč s datem čerpání dne 22.5.2007, ačkoliv věděl, že faktury uvedené v Přehledu zastavených pohledávek jsou fiktivní a tyto pohledávky neexistují, čímž dosáhl toho, že dne 22.5.2007 převedla Č. s., a.s. finanční prostředky ve výši 5.000.000,- Kč jako provozní úvěr na účet obchodní společnosti F.N.B. u Č. s., a.s., přičemž tento úvěr následně nebyl v rozsahu jistiny splácen a poškozené Č. s., a.s. se sídlem P., způsobil škodu ve výši 5.000.000,- Kč, obžalovaní Ing. J. S. a Ing. A. K. společně:
2)
v úmyslu získat úvěr pro obchodní společnost F.N.B. - F. N. B., s.r.o. se sídlem F.-M., Z. n., obž. Ing. A. K., po předchozí dohodě s obž. Ing. J. S., oba ve funkci prokuristů této obchodní společnosti, zpracoval v období od 9.12.2008 do 18.2.2009 v programu Word 17 fiktivních faktur č. 251525-251541, a to na tyto odběratele:
- K. T. s.r.o., T., K.:
- faktura č. 251525 ze dne 9.12.2008 se splatností 9.3.2009 na částku 685.841,72 Kč (t.j. 26.634,63 EUR),
- faktura č. 251530 ze dne 9.1.2009 se splatností 9.4.2009 na částku 1.730.749,75 Kč (t.j. 65.360,64 EUR),
- H. a.s., N. S., M. T.:
- faktura č. 251526 ze dne 10.12.2008 se splatností 10.3.2008 na částku 1.560.397,25 Kč (t.j. 77.883,57 USD),
- faktura č. 251531 ze dne 12.1.2009 se splatností 12.4.2009 na částku 1.159.932,38 Kč (t.j. 59.941,73 USD),
- K. c., spol. s r.o., O., B. n. S.:
- faktura č. 251527 ze dne 22.12.2008 se splatností 22.3.2009 na částku 1.095.281,71 Kč,
- S.-A.-S. D. B., Z. S., M. S., B., L.:
- faktura č. 251528 ze dne 23.12.2008 se splatností 23.3.2009 na částku 1.138.894,60 Kč (t.j. 60.524,77 USD),
- faktura č.. 251533 ze dne 19.1.2009 se splatností 19.4.2009 na částku 773.930,13 Kč (t.j. 37.813,56 USD),
- faktura č. 251540 ze dne 13.2.2009 se splatností 14.5.2009 na částku 1.855.546,96 Kč (t.j. t.j. 83.208,38 USD),
- 2G - spol. s r.o. P. a p., L.:
- faktura č. 251529 ze dne 6.1.2009 se splatností 6.4.2009 na částku 1.106.557,20 Kč,
- P., spol. s r.o., P., Č. L.:
- faktura č. 251532 ze dne 14.1.2009 se splatností 14.4.2009 na částku 1.225.224,- Kč,
- A. C. s.r.o., T., L. n. J.:
- faktura č. 251534 ze dne 21.1.2009 se splatností 21.4.2009 na částku 1.131.849,94 Kč,
- faktura č. 251541 ze dne 18.2.2009 se splatností 19.5.2009 na částku 1.062.533,15 Kč,
- T. T. spol. s r.o., L., K.:
- faktura č. 251535 ze dne 23.1.2009 se splatností 23.4.2009 na částku 1.595.949,53 Kč (t.j. 56.785,25 EUR),
- faktura č. 251539 ze dne 10.2.2009 se splatností 11.5.2009 na částku 1.125.802,26 Kč (t.j. 40.192,87 EUR),
- F. a.s., L., Ú. n. O.:
- faktura č. 251536 ze dne 28.1.2009 se splatností 28.4.2009 na částku 1.022.708,18 Kč (t.j. 37.379,69 EUR),
- L., spol. s r.o., N., P. 8-L.:
- faktura č. 251537 ze dne 2.2.2009 se splatností 3.5.2009 na částku 1.201.002,36 Kč,
- S. CZ s.r.o., Ž., Š.:
- faktura č. 251538 ze dne 3.2.2009 se splatností 4.5.2009 na částku 1.225.836,61 Kč,
na základě kterých mělo být dodáno zboží odběratelům obchodní společností F.N.B. - F. N. B., s.r.o., kdy však dodávky zboží nebyly ve skutečnosti provedeny, faktury podepsal a předal je obž. Ing. J. S. ke schválení a ke kontrole, načež faktury do 26.2.2009 doručil osobně nebo poštou na pobočku K. b., a.s. ve F. M., ul. N.,
a poté obž. Ing. J. S. uzavřel jako prokurista zastupující obchodní společnost F.N.B. - F. N. B., s.r.o. dne 26.2.2009 v prostorách obchodní společnosti F.N.B. - F. N. B., s.r.o. na adrese M., obchodně podnikatelský areál 324/19 s K. b., a.s. smlouvu o úvěru č. 7460009200024 na částku ve výši 19.500.000,- Kč, kdy pro zajištění úvěru uzavřel ve stejný den a na stejném místě Rámcovou smlouvu o zástavě pohledávek č. 10000192337, kdy v Příloze č. 4 této Rámcové smlouvy byl uveden seznam shora uvedených fiktivních faktur č. 251525-251541 dodaných dříve obž. Ing. A. K. a dále uzavřel Smlouvu o zajištění blankosměnkou č. 10000192341, ke které vystavil jako prokurista obchodní společnosti F.N.B. - F. N. B., s. r. o. blankosměnku na řad K. b., a.s. a na základě takto uzavřených smluv byl čerpán dne 27.2.2009 obchodní společností F.N.B. - F. N. B., s.r.o. úvěr ve výši 19.500.000,- Kč, kdy tato částka byla použita ke splácení revolvingového úvěru uzavřeného na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7460008200025 ze dne 26.2.2008 na částku 28.746.894,- Kč, přičemž z poskytnutého úvěru zůstala nesplacena částka ve výši 14.500.000,- Kč,
a tímto jednáním způsobili K. b., a. s. se sídlem P., škodu ve výši 19.500.000,- Kč,
přičemž obžalovaný Ing. J. S. shora popsaným jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 24.500.000,- Kč.
Za to byl obžalovaný Ing. J. S. odsouzen podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 7 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce prokuristy, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva na dobu 3 let. Obžalovaný Ing. A. K. byl odsouzen podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce prokuristy, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva na dobu 3 let. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byla poškozená K. b., a.s., se sídlem P., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku si podal obžalovaný Ing. A. K. odvolání ihned po jeho vyhlášení, obžalovaný Ing. J. S. a státní zástupce tak učinili ve lhůtě uvedené v ustanovení § 249 odst. 1 tr.ř.
V odůvodnění odvolání obžalovaného Ing. A. K., které zpracoval jeho obhájce, se uvádí, že toto je zaměřeno proti všem výrokům napadeného rozsudku.
Podle názoru obhajoby nebyla respektována ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř., přičemž krajský soud neakceptoval obhajobu obžalovaného, že jeho jednání nevykazuje znaky zločinu, kterým byl uznán vinným, natož aby K. b., a.s., fakticky vznikla škoda velkého rozsahu.
Následně se obsáhle komentuje porovnání právní úpravy dle nového trestního zákoníku a předchozího trestního zákona, který umožňoval za použití jeho § 88 odst. 1 do kvalifikace promítnout typově nižší společenskou škodlivost, čímž mohlo být dosaženo bez problémů i uložení podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. I tak však zde existuje možnost použít § 58 tr. zákoníku umožňujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody a zohlednit je také třeba premisu, že trestně právní represe by mělo být využito jen jako posledního prostředku ve věci, kde K. b., a.s., důsledně nechránila a nekontrolovala závazkové vztahy a ignorovala obchodně právní stránku věci. I z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR totiž vyplývá, že u účastníků právních vztahů je nutno požadovat, aby dodržovali alespoň elementární zásady opatrnosti. V této souvislosti se připomíná, že K. b. poskytla úvěr ve výši 19,5 mil. Kč za situace, kdy neměli splacen předchozí úvěr.
Skutečnosti, že elementární zásady opatrnosti nebyly dodrženy, svědčí i vyjádření Ing. A. B. z K. b., že není jeho povinností ověřovat oprávněnost pohledávek ani v případě, kdy by obdržel přehled zastavených pohledávek a v něm by bylo uvedeno, že klient má pohledávky za M., kterým byly dodány tenisové míčky. Zároveň se poukazuje na skutečnost, že i po podepsání smlouvy o úvěru ze dne 26.2.2009 bylo pokračováno ve splácení úvěru tak, že celková výše nesplaceného úvěru byla nakonec 14,5 mil. Kč.
Následně obžalovaný obsáhle komentuje způsob svého života a své osobní poměry, když připomíná, že je členem R. C. s rozsáhlými charitativními aktivitami, že je osobou soudně netrestanou, žije ve spořádané rodině a stará se o své přestárlé rodiče, kteří mají závažné zdravotní potíže.
I v případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody pak měl soud prvního stupně při rozhodování o jeho výkonu zvažovat aplikaci ustanovení § 56 odst. 3 tr. zákoníku.
Následně se přechází k obsáhlému komentování skutkového stavu ve věci.
V první řadě se konstatuje, že situace v roce 2009 ve společnosti F.N.B. nebyla o nic horší než v předchozích letech a že uzavření úvěrové smlouvy je nutno chápat jako roční obnovu či otočení úvěrového vztahu, který vznikl již v roce 2006. V této souvislosti se argumentuje výpověďmi svědků B., V. a U. Rozhodující roli v úvěrových vztazích s K. b., a.s., měl Ing. S., který při jednáních v červenci 2009 pracovníkům banky zatajil, že již není společníkem společnosti F.N.B., přičemž naopak odvolatel byl osobou, která se snažila důsledně zajistit splnění povinností ve vztahu ke K. b..
Následuje obsáhlá pasáž odůvodnění odvolání, která má doložit odpovědný přístup Ing. K. ke vzniklým závazkům a naopak ilustrovat liknavý přístup spoluobžalovaného Ing. S., a to za situace, kdy jeho úkolem ve společnosti F.N.B. bylo zajistit obchodní vztahy s dodavateli z rusky mluvících zemí, zatímco o finanční stránku společnosti a o komunikaci s bankami se staral Ing. S., přičemž se uvádí celá řada okolností, které mají toto tvrzení prokázat.
Následně se připomíná, že Ing. S. si v době složité finanční situace společnosti posílal firemní peníze na svůj účet, přičemž odvolatel má za to, že krajský soud pochybil, pokud s ohledem na novelizovaný § 211 tr.ř. nepřečetl úřední záznam o podání vysvětlení Ing. S., kde doznal, že zabezpečoval komunikaci s účetní, prováděl kontrolu faktur a zplnomocnil odvolatele, aby předkládal pohledávky jejich společnosti za odběrateli K. b. Odvolání obsahuje také citaci rozhodné části tohoto úředního záznamu.
Trestní řízení je zmateční i z toho důvodu, že Ing. S. zastupují JUDr. S. a JUDr. B., kteří v podstatě v té době zastupovali i odvolatele.
Odvolání se poté vrací k porovnání rolí obou obžalovaných, přičemž se poukazuje na to, že spoluobžalovaný Ing. S. má vzdělání ekonomického charakteru, zatímco odvolatel je absolventem vysoké školy lesotechnické.
Z těchto důvodů se navrhuje, aby vrchní soud napadený rozsudek zrušil a buď odvolatele podle § 226 písm. b), event. písm. c) tr.ř. zprostil obžaloby, nebo aby věc vrátil soudu prvního stupně.
V odůvodnění odvolání obžalovaného Ing. J. S. se uvádí, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že by tento obžalovaný úmyslně naplnil znaky skutkové podstaty § 211 odst. 1 tr. zákoníku. Konstatuje se, že vzhledem k organizaci chodu společnosti F.N.B., k více méně rovnému postavení ostatních společníků, rozdělení jednotlivých obchodovaných komodit a odběratelů mezi nimi i dalšími zaměstnanci, postupným rozepřím mezi společníky a následnému angažmá odvolatele v komunální politice nemohl mít tento detailní přehled o veškerých činnostech ve firmě, včetně toho, kdo, komu a na kolik správně fakturuje zboží firmou dodávané. V této souvislosti se argumentuje výpovědí svědka P. i výpovědí svědkyně V., která potvrdila rozpory mezi společníky. Odvolatel pouze podepsal základní úvěrové materiály a v případě jednání v bance se dostavil pouze k podpisu již předem vyhotovených písemností v jejich finální podobě. Stěží mohl pouhým podpisem těchto dokumentů, pokud mu nebylo současně prokázáno i jeho povědomí o nesprávnosti jejich obsahu, spáchat zločin úvěrového podvodu.
V případě fiktivních faktur se poukazuje na to, že tyto obsahují podpis spoluobžalovaného Ing. K., přičemž tento v několika případech také faktury přinesl do K. b. Okolnost, že v bance nebyli schopni dohledat, jakým kanálem a od které konkrétní osoby seznamy faktur do banky dorazily, nemůže být vykládána k tíži odvolatele.
K právnímu posouzení věci se konstatuje, že soud zvolil příliš široký výklad pojmu při sjednávání úvěrové smlouvy , pod nějž soud prvního stupně řadí i uvedení nepravdivých údajů při sjednávání zajišťovacích instrumentů, v daném případě zástavních smluv k pohledávkám. Ustanovení § 211 tr. zákoníku při konstrukci dané skutkové podstaty hovoří pouze o úvěrové smlouvě, a pokud by zákonodárce zamýšlel, aby se toto ustanovení vztahovalo i na jiné právní instrumenty, pak by jistě toto ustanovení formuloval obecněji.
Následně se konstatuje ve vztahu ke skutku pod bodem 2) napadeného rozsudku, že částka sjednaná jakožto výše úvěru byla již dávno předtím načerpána, tzn. fakticky byl daný úvěr poskytnut ještě před sepsáním předmětné úvěrové smlouvy, jejímž účelem bylo ve skutečnosti původní úvěr prodloužit nebo též slovy bankéřů slyšených i u hlavního líčení obnovit nebo revolvovat . Jde o poměrně častou praxi bank, v jejichž finančních výkazech se lépe vyjímá nově poskytnutý úvěr, jakkoli fakticky byly peníze čerpány již na základě dřívějších smluv o úvěru, přičemž pouhý dodatek k původní úvěrové smlouvě o prodloužení lhůty splatnosti by již úvěr klasifikoval s horším ratingem a ve výkazech banky by se tak mohl projevit negativně. Z hlediska trestního práva by však mělo být významné sjednání nové úvěrové smlouvy za situace, že peníze byly vyplaceny již dříve na základě jiných smluv. Pachatel, který při sjednání takové nové smlouvy uvede nepravdivé údaje, pak nemůže způsobit škodu, neboť úbytek v majetkové sféře banky vznikl již předtím poskytnutím úvěru podle původní smlouvy. Na základě nové úvěrové smlouvy se žádný úvěr ve skutečnosti neposkytuje, toliko se konstatuje aktuální stav závazků úvěrového dlužníka, jehož způsob a lhůty splácení se upravují onou novou smlouvou.
Z těchto důvodů se navrhuje, aby vrchní soud napadený rozsudek zrušil a obžalovaného Ing. S. zprostil obžaloby.
V odůvodnění odvolání státního zástupce se uvádí, že je podáno v neprospěch obžalovaného Ing. S., a to proti výroku o vině i trestu.
Vyslovuje se totiž zásadní nesouhlas s posouzením obou skutků uvedených v napadeném rozsudku jako jednoho pokračujícího trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebyly splněny podmínky vymezené v § 116 tr. zákoníku. Většina podmínek aplikace tohoto ustanovení sice splněna byla, nicméně chybí blízká souvislost časová, neboť mezi uzavřením jednotlivých smluv je časový interval v rozpětí dvou let. Právní úvahy nalézacího soudu nejsou správné, když jako zejména nepatřičné jsou hodnoceny poukazy na to, že smlouva o úvěru s ČS, a.s., z května 2007 byla postupně prodlužována jednotlivými dodatky a úvěrový vztah tak trval až do roku 2009.
V této souvislosti se připomíná, že trestná činnost pod bodem 1) napadeného rozsudku byla dokonána uzavřením smlouvy ze dne 16.5.2007, jakož i smluv o zajišťovacích instrumentech, zatímco skutek pod bodem 2) byl dokonán 26.2.2009 uzavřením smlouvy o úvěru na částku ve výši 19,5 mil. Kč, jakož i smluv navazujících. Časový odstup mezi oběma skutky je nutno striktně počítat od okamžiku dokonání obou skutků a činí tak téměř dva roky, což nelze považovat za blízkou časovou souvislost ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Jedná se tedy o dva samostatné zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.
Z těchto důvodů bylo navrženo, aby vrchní soud ve vztahu k obžalovaného Ing. J. S. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.ř. zrušil a sám rozhodl tak, že se uznává vinným dvěma zločiny úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, za což mu bude uložen shodný trest jako v napadeném rozsudku.
U veřejného zasedání obžalovaní, jejich obhájci i intervenující státní zástupce v podstatě setrvali na námitkách rozvedených v písemně zpracovaných odůvodněních odvolání.
Vzhledem k tomu, že odvolání vyhovují svým obsahem požadavkům ustanovení § 249 odst. 1 tr.ř., přičemž byla podána v zákonné lhůtě k tomu oprávněnými osobami, nebyly splněny podmínky pro zamítnutí či odmítnutí odvolání dle § 253 odst. 1 či odst. 3 tr.ř. (soudu prvního stupně je přitom nutno vytknout, že v době, kdy se věc u něj nacházela před předložením odvolacímu soudu, reagoval na skutečnost, že JUDr. R. B. neodůvodnil odvolání obžalovaného Ing. J. S., přípisem, ve kterém jej k odůvodnění odvolání vyzval, ovšem v rozporu s ustanovením § 251 odst. 1 tr.ř. mu nestanovil lhůtu pěti dnů k odstranění vad podaného odvolání a zároveň obhájce neupozornil na skutečnost, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr.ř.; za této situace musel vrchní soud akceptovat skutečnost, že odvolání bylo odůvodněno na základě aktivity předsedy odvolacího senátu až v době, kdy se již spisový materiál nacházel v odvolacím řízení).
Z těchto důvodů také vrchní soud dle § 254 odst. 1 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení napadenému rozsudku předcházející, a to z hlediska vytýkaných vad (dlužno dodat, že nezjistil tak závažné vady nevytýkané, které by měly vliv na správnost výrokové části napadeného rozsudku). Na základě tohoto postupu dospěl k následujícím závěrům.
V první řadě je potřeba říci, že v řízení napadenému usnesení předcházejícím nebyly shledány takové podstatné procesní vady, jaké má na mysli ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Trestní stíhání obou obžalovaných bylo zahájeno zákonem předpokládaným postupem, přičemž obžalovaní měli možnost se k věci vyjádřit jak ve stadiu přípravného řízení, tak v hlavním líčení před soudem a v rámci všech fází trestního řízení byla respektována ustanovení o provádění důkazů. V podmínkách nutné obhajoby pak měli obžalovaní od počátku trestního řízení zajištěny obhájce, obžaloba byla podána pro skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, a o těchto skutcích také rozhodl nalézací soud napadeným rozsudkem.
Pokud jde o procesní námitky obžalovaného Ing. K., tyto musely být odmítnuty, a to z následujících důvodů.
V první řadě ze spisového materiálu nevyplývá, že by JUDr. S. nebo JUDr. B. byli advokáty, kteří by v téže věci zastupovali Ing. K. Ve skutečnosti mohlo jít maximálně o situaci, kdy v obchodně právních vztazích zastupovali společnost F.N.B. F. N. B., s.r.o., což ovšem možnost zastupování obžalovaného Ing. S. nevylučuje (viz vyjádření na č.l. 1519 a 1524).
Pokud se namítá nevyužití aplikace ustanovení § 211 tr.ř. stran čtení úředního záznamu o vysvětlení osob, pak se zde má na mysli zjevně ustanovení § 211 odst. 6 tr.ř., které by ovšem vyžadovalo souhlas státního zástupce a obžalovaného a navíc by obsah tohoto protokolu musel být použit i v souladu s dalšími ustanoveními trestního řádu, tedy by zejména nebyl využitelný jako podklad pro rozhodnutí o vině, a to s ohledem na ustanovení § 212 odst. 2 tr.ř., věta poslední.
Rozsudek sám pak je založen na dokazování, které se opírá o respektování ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř., přičemž provedené důkazy byly v převážné míře hodnoceny v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř., tedy na základě pečlivého uvážení všech okolností případu nejen jednotlivě, ale i v jejich souhrnu. Odůvodnění napadeného rozsudku pak v zásadě odpovídá požadavkům uvedeným v § 125 odst. 1 tr.ř., neboť je v něm stručně vyloženo, které skutečnosti vzal krajský soud za prokázané, o které důkazy svá zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění je také patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obou obžalovaných. Krajský soud také rozvádí, jakými úvahami se řídil při posuzování prokázaných skutečností podle příslušných ustanovení v otázce viny a trestu, přičemž o určitých závažných pochybeních právního posouzení bude pojednáno v další části tohoto rozhodnutí. V rovině základních skutkových zjištění je tedy možno v zásadě na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat s tím, že v další pasáži odůvodnění tohoto rozhodnutí se bude vrchní soud zabývat jednotlivými odvolacími námitkami obhajoby, popř. výtkami na adresu nalézacího soudu, vyvěrajícími z chybného právního posouzení, které pak z důvodů dále rozvedených musely vést ke zrušení napadeného rozsudku a vyhlášení rozsudku nového.
V návaznosti na to je třeba říci, že v průběhu veřejného zasedání odvolacího soudu byly ze strany obou obžalovaných uplatněny obsáhlé důkazní návrhy, jimž bylo z části vyhověno.
V první řadě bylo dokazování doplněno výslechem obžalovaného Ing. J. S., který se až v odvolacím řízení rozhodl vypovídat.
Jeho výpověď je sice poměrně obsáhlá, nicméně v mnoha ohledech obecná a nekonkrétní.
V první řadě obžalovaný zdůraznil to, co již tvrdil ve svém opravném prostředku, že totiž neměl nic společného s dodáváním fiktivních faktur ČS, a.s., a K. b., a.s. Obžalovaný Ing. K. byl prokurista jako on a zároveň zastával funkci generálního ředitele a byl starším společníkem. Při uzavření první úvěrové smlouvy s K. b. bylo dohodnuto mezi ním a Ing. K., že bude vytvořena číselná řada s označením 251 pro K. b., a to z toho důvodu, aby se faktury neposílaly duplicitně jak do K. b., tak na profinancování u společnosti T., u níž docházelo také k profinancování postupovaných pohledávek a která tak byla třetím zdrojem financování vedle K. b. a Č. s. Obdobně se postupovalo ve vztahu k Č. s. vytvořením číselné řady 261. Tyto faktury nebyly faktury účetní, ale byla to evidence, aby věděli, které faktury postupovali.
Dále se obžalovaný podrobně vyjadřoval ke své značné zaneprázdněnosti vyvolané tím, že v období let 2006-2010 vykonával řadu politických funkcí, včetně funkcí radního kraje, zastupitele Statutárního města O., zastupitele kraje a radního obvodu (celkem se jednalo o asi 20 veřejných funkcí). V rámci této značné zaneprázdněnosti pak důvěřoval zaměstnancům a společníkům společnosti F.N.B. a neměl důvod kontrolovat, popř. prověřovat podklady, které mu byly poskytnuty. Veškeré doklady, které kontroloval, opatřil datem a svou parafou, přičemž na fakturách zaslaných do Komerční banky nic takového není. Není tedy pravdivé tvrzení Ing. K., že faktury do K. b. dával po jeho schválení a kontrole. O tom svědčí i mailová komunikace, kterou předložil vrchnímu soudu před veřejným zasedáním. Účetnictví fungující v programu Stereo nebylo možno změnit, zatímco údajné účetní doklady předložené Ing. P. jsou prachsprosté excelovské tabulky, ve kterých lze změnit cokoliv. Obžalovaný je schopen předložit data, kdy byly vyrobeny faktury k úvěru z roku 2009, a zároveň doložit, kde se v daném okamžiku nacházel, přičemž z materiálu předloženého vrchnímu soudu vyplývá, že Ing. K. aktivním způsobem vystupoval a komunikoval s K. b. Kontakt na K. b. (jistého Ing. M.) na počátku úvěrových vztahů opatřil právě obžalovaný Ing. K.
Jeho angažovanost vyvrcholila na jaře roku 2008, kdy dostal nabídku se stát poslancem Parlamentu ČR a společníky seznámil s pozvolným předáváním veškerých kompetencí a pravomocí, a to právě na Ing. K. a dále na Ing. P. K době uzavření úvěrové smlouvy z února 2009 může doložit, že byl zaneprázdněn zastupitelstvem Statutárního města O. a že jeho role v celé záležitosti se omezila na podpisy příslušných smluv a na formální prohlášení před pracovníkem K. b., že je vše v pořádku. Poukazuje přitom na nesoulad mezi smlouvou předloženou K. b. a smlouvou, kterou v originále disponuje on, což dokládá možnost, že s danou smlouvou v K. b. mohl někdo manipulovat. Tím chce také říci, že o tabulce s pohledávkami, tvořící přílohu č. 4 Smlouvy, nemá žádnou povědomost.
V další části výpovědi pak obsáhle komentuje roli svědka Ing. P., který do své vlastní firmy přetáhl zaměstnance společnosti F.N.B., což mohlo ovlivnit i obsah jejich výpovědí, což se týká zejména svědkyně V., která mu také výslovně odpověděla na jeho otázku, jak to, že si nevzpomíná na základní věci a tvrdí, že obžalovaný Ing. S. byl ve firmě denně, že by přišla o práci, kdyby něco řekla. Sám byl také terčem vydírání osob z okruhu Ing. P., a to Ž. a P.
Závěrem obžalovaný shrnul, že z dokladů jím předložených lze dovodit informace nasvědčující jeho značné zaneprázdněnosti a také to, že aktivní roli sehrál Ing. K., jakož i okolnost, že Ing. P. v celé věci sehrál podivnou roli.
V závěru výpovědi obžalovaný Ing. S. již jen odpovídal na méně podstatné otázky týkající se zejména jeho majetkových poměrů.
Kromě toho bylo obžalovanému Ing. J. S. vyhověno v návrhu na čtení přílohy k materiálu nazvanému Doplnění důkazů , který došel Vrchnímu soudu v Olomouci dne 14.6.2012 a z něhož vyplývá, že v období od 9.7.2007 do 17.2.2009 měl aktivně při korespondenci s K. b. i Č. s. vystupovat obžalovaný Ing. A. K.
Stejně tak bylo dokazování doplněno k jeho návrhu přehledem jeho politických funkcí a fotokopií jeho pracovního diáře, z nichž lze skutečně vysledovat značnou zaneprázdněnost jeho osoby politickou angažovaností.
Pokud obžalovaný Ing. S. předložil originál rámcové smlouvy o zástavě pohledávek s přílohami uzavřené s K. b., a.s., který má k dispozici a který byl založen do spisu, pak z jeho porovnání s fotokopií této smlouvy, založenou na č.l. 546-552 svazku II. původního spisu sp.zn. 45 T 1/2011, vyplývá jediný nesoulad, a to ten, že v příloze č. 1 této smlouvy ve verzi založené ve spise je jako oprávněná osoba, mající dispoziční oprávnění k zastavení pohledávek, vyplněn Ing. A. K., zatímco ve verzi předložené obžalovaným tento údaj chybí.
Vyhověno bylo také důkaznímu návrhu obžalovaného Ing. K., aby byly čteny lékařské zprávy o zdravotním stavu jeho otce, jakož i zprávy R. C. F.-M., z nichž v podstatě vyplývají údaje, které jsou obsaženy v písemném odůvodnění jeho odvolání.
Vrchní soud prováděl ještě další dokazování spočívající v opakování některých listinných důkazů provedených již soudem prvního stupně, ale o této záležitosti bude pojednáno v další pasáži tohoto rozhodnutí reagující na vady právního posouzení věci. V tuto chvíli je tedy možno uzavřít, že pokud obžalovaný Ing. J. S. ústy svého obhájce trval i na předchozích důkazních návrzích uplatněných již před soudem prvního stupně, pak je třeba poukázat na protokol o hlavním líčení ze dne 6.3.2012 (č.l. 1674), kde bylo setrváno pouze na návrhu na výslech svědka Ing. V., který soud prvního stupně zamítl a svůj procesní postup vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku. S jeho procesním stanoviskem se vrchní soud ztotožnil. Pokud zazněl ze strany obhajoby tohoto obžalovaného ještě značně nekonkrétní důkazní návrh na získání zdroje dat k prověření materiálů předložených Ing. P., pak je třeba říci, že tento důkazní návrh je jednak značně nejasný a jednak, jak vyplyne z dalšího, dosavadní velký objem opatřeného důkazního materiálu je postačující pro meritorní rozhodnutí ve věci.
Na základě dosavadního spisového materiálu, obsahu napadeného rozsudku a doplnění dokazování před odvolacím soudem je tedy nutno se na tomto místě zabývat jednotlivými odvolacími námitkami směřujícími ke skutkovým závěrům nalézacího soudu.
V případě obžalovaného Ing. J. S. je třeba říci, že se doplněním dokazování nic zásadního nezměnilo. Obžalovaný sice doložil svoji značnou zaneprázdněnost vyplývající z jeho politické angažovanosti a podtrhl předloženými materiály také roli spoluobžalovaného Ing. A. K., nicméně to nic závažného nemění na tom, co je v rámci skutkového popisu uvedeno ve výroku napadeného rozsudku jak v případě bodu 1), tak v případě bodu 2).
V první řadě je třeba vidět, že jako naprosto nevěrohodná se jeví verze obžalovaného Ing. J. S. spočívající v tom, že vlastně o dění ve společnosti F.N.B., s.r.o., nebyl přesně informován, neměl přehled o činnosti svých společníků a dalších zaměstnanců a do úvěrových vztahů se společnostmi K. b., a.s., a Č. s., a.s., vstoupil v roli toho, který jen podepisuje příslušné dokumenty. Je potřeba vidět, že subjektivní stránka trestné činnosti vyplývá u jeho osoby nejen z tvrzení spoluobžalovaného Ing. A. K., ale i z výpovědí zaměstnanců obou dotčených finančních ústavů, z výpovědi jeho společníka Ing. J. P. i zaměstnanců společnosti F.N.B., s.r.o., a nakonec i z výpovědí svědků P. a Ž. V souladu s těmito tvrzeními jsou pak i objektivní informace o tom, jaké dokumenty obžalovaný Ing. J. S. při jednání s finančními ústavy podepsal, přičemž i z profilu jeho osobnosti vyplývá, že si nelze představit, že by před podpisem těchto dokumentů nevzal v úvahu nutnost prověřit pravdivost informací o zastavených pohledávkách, zvláště za situace, kdy je společníky i pracovníky společnosti F.N.B., s.r.o., označen jako tvůrce směrnice o tom, jak má být vytvořena číselná řada pro faktury vystavené společností F.N.B., s.r.o., což odpovídá informacím o tom, že to byl právě obžalovaný Ing. J. S., který zodpovídal ve společnosti F.N.B., s.r.o., za finance. Tvrzení o důvodech vytvoření číselných řad faktur 251 a 261 pouze z evidenčních důvodů, které je obsaženo ve výpovědi tohoto obžalovaného, je pak naprosto nevěrohodné.
V případě námitek ohledně nesouladu mezi tou verzí smlouvy o zástavě pohledávek, která je založena ve spise, a verzí, kterou předložil obžalovaný, je třeba říci, že mezi přílohami č. 4 v obou verzích, které obsahují specifikaci zastavených pohledávek, rozpor shledán nebyl, přičemž v základním textu smlouvy se nad podpisem obžalovaného Ing. S. objevuje údaj, že ke smlouvě náleží přílohy 1 4, přičemž příloha č. 4 je nazvána Specifikace zastavených pohledávek.
I když je si odvolací soud vědom toho, že některé osoby vyslechnuté v daném trestním řízení mohou mít motiv k nepravdivé výpovědi, což se týká zejména Ing. P., a že je nutno na tuto okolnost vzít ohled, přesto je možno uzavřít, že objem provedených důkazů navzájem do sebe zapadajících je takové kvality, že role obžalovaného Ing. J. S., jak vyplývá z popisu skutkového děje v napadeném rozsudku, byla z objektivního i subjektivního hlediska prokázána.
Ani argumenty zpochybňující vinu obžalovaného Ing. A. K. nejsou způsobilé ke zvrácení skutkových závěrů nalézacího soudu ve vztahu k bodu 2) napadeného rozsudku. V tomto směru je třeba uvážit, že ani obžalovaný Ing. A. K. nezpochybňuje objektivní stránku trestné činnosti kladené mu za vinu a jeho základní argument lze vyložit pouze jako poukaz na nenaplnění subjektivní stránky v důsledku jeho potřebné neodbornosti apod. V této souvislosti je třeba konstatovat, že z provedeného dokazování vyplývá, že byl společníkem společnosti F.N.B., s.r.o., a že se aktivně účastnil jejího chodu, přičemž faktury, které vyhotovil jako podklad pro úvěrovou smlouvu, neodpovídají základním organizačním postulátům upravujícím účetnictví společnosti F.N.B., s.r.o. Lze tedy uzavřít, že i když údaje o jeho roli v celé záležitosti jsou chudší než v případě spoluobžalovaného Ing. J. S., lze z dokazování podrobně komentovaného v napadeném rozsudku jednoznačně dovodit správnost závěrů nalézacího soudu o subjektivní stránce trestné činnosti pod bodem 2) napadeného rozsudku i ve vztahu k jeho osobě.
Již v předchozí části odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo naznačeno, že zčásti jsou právní závěry nalézacího soudu vadné, a to za situace, kdy soud prvního stupně v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvádí některé skutkové závěry, které již na první pohled této vadnosti nasvědčují, ovšem soud prvního stupně s nimi v rovině právního posouzení nepracuje. Tím má odvolací soud na mysli v případě bodu 1) výroku o vině napadeného rozsudku zejména údaje na str. 27 rozsudku ohledně splácení poplatků a úroků z úvěru a v případě bodu 2) údaje o předchozích revolvingových úvěrech na str. 29-30 rozsudku.
Vzhledem k významu těchto okolností rozhodl odvolací soud k ověření některých rozhodných skutečností opakovat dokazování čtením těch nejvýznamnějších důkazů majících význam pro právní posouzení.
V případě výroku o vině pod bodem 1) napadeného rozsudku bylo dokazování doplněno čtením výpisu z běžného účtu č. 2583852/0800, který je založen ve svazku 4. původního spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 45 T 6/2011.
Z něj bylo zjištěno, že dne 17.5.2007 na něj byla vložena částka 50.000 Kč, 22.5.2007 byl zaplacen poplatek 15.000 Kč a tentýž den na něj byl čerpán úvěr popsaný ve skutkové větě bodu 1) napadeného rozsudku v částce 5.000.000 Kč (zjevně na základě žádosti o čerpání úvěru ze dne 21.5.2007). Za celé období od vzniku účtu až do 3.7.2007 včetně z něj byla vyčerpána částka 5.065.420 Kč. Příjmy v tomto období včetně úvodního vkladu pak činily 5.100.073 Kč. Po datu 3.7.2007 nastala v pohybech na účtu delší přestávka až do 31.7.2007, kdy na účet došla částka 300.000 Kč.
Z těchto okolností lze dovodit, že v období do 3.7.2007 byl úvěr ve výši 5.000.000 Kč vyčerpán, nicméně je potřeba si povšimnout, že z výpisu z běžného účtu dále vyplývá, že v tomto období včetně z účtu odešly platby v celkové výši 30.150 Kč z titulu splátky poplatku za vedení účtu a z titulu splátky sjednaných úroků (ve dnech 31.5.2007 a 2.7.2007 částky po 300 Kč na splátky poplatku, dne 31.5.2007 částka 6.350 Kč a dne 2.7.2007 částka 23.200 Kč jako splátky úroků).
Čtením výpisu z úvěrového účtu založeném na č.l. 475-485 původního spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 45 T 1/2011, který se týká revolvingového úvěru sjednaného smlouvou, o které se hovoří v posledním odstavci na str. 29 napadeného rozsudku, a čtením výpisu z úvěrového účtu na č.l. 540-545 téhož spisového materiálu, který se týká úvěru uvedeného ve skutkovém popise bodu 2) napadeného rozsudku, bylo ověřeno, že částka 19.500.000 Kč na základě úvěru uvedeného v bodě 2) napadeného rozsudku neopustila sféru banku, ale tentýž den, kdy byla načerpána (tedy 27.2.2009), jí byl uhrazen nesplacený zůstatek revolvingového úvěru sjednaného na základě smlouvy ze dne 26.2.2008.
V této souvislosti je třeba jednak uvést, že teorie i praxe trestního práva hmotného škodu chápe jako újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz, nedochází-li k naturální restituci, přičemž tento trestněprávní pojem škody odpovídá pojmu skutečná škoda ve smyslu ustanovení § 442 odst. 1 občanského zákoníku v účinném znění.
Z hlediska úvah o výši škody má pak význam i skutečnost, že podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyjádřené usnesením ze dne 19.4.2005, sp.zn. 32 Odo 1064/2004, jsou peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu v majetku peněžního ústavu, a nikoliv v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen.
Tato skutečnost má pak pro posouzení skutku pod bodem 1) napadeného rozsudku velký význam, a to v důsledku toho, že část čerpaných úvěrových prostředků neopustila běžný účet č. 2583852/0800 za účelem financování podnikatelské činnosti společnosti FNB, s.r.o., ale dostaly se na jiný účet K. b., a.s., za účelem úhrady poplatku za vedení účtu a úroků z úvěru, v důsledku čehož nemohou být chápány jako součást újmy, která nastala v majetkové sféře poškozeného. V důsledku toho musela být částka 30.150 Kč odečtena od výše škody způsobené K. b., a.s.
V této souvislosti je nutné si zároveň položit také otázku, zda v době sjednávání úvěru a následné žádosti o čerpání úvěru úmysl pachatele, tedy Ing. J. S., nesměřoval i k vylákání této částky, k čemuž nedošlo např. automatickým odčerpáním výše uvedené částky na úhradu poplatku a úroků z úvěru ke dni splatnosti. Ohledně této problematiky dospěl vrchní soud k závěru, že tomu tak nebylo, neboť z dalšího vývoje pohybu na běžném účtu společnosti F.N.B, s.r.o., jakož i z celkového kontextu projednávané trestné činnosti vyplývá, že záměrem obžalovaného bylo nadále nejen zmíněný běžný účet nadále využívat, ale také platit poplatky za vedení účtu a úroky z úvěru, aby nadále spolupráce s Č. s., a.s., mj. v úvěrové oblasti pokračovala (viz čerpání dalšího úvěru, o kterém se mluví rovněž na str. 27 napadeného rozsudku). Jinými slovy řečeno, obžalovaný předpokládal, že z poskytnutého úvěru bude část prostředků použita na úhradu poplatků za vedení účtu a úroků z úvěru.
Ve vztahu k bodu 2) výroku o vině napadeného rozsudku je třeba říci, že teorie i praxe trestního práva hmotného vyžaduje k naplnění skutkové podstaty daného trestného činu ve všech jeho znacích nejen jednání pachatele, které může být dáno ve formě konání nebo opomenutí, na straně jedné a následek ve formě porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem zformulovaný v tom kterém znaku příslušné skutkové podstaty na straně druhé, ale také příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem.
Ve vztahu k bodu 2) napadeného rozsudku je zároveň navíc nutno řešit otázku, zda částku 19.500.000 Kč je možno považovat za škodu, tedy újmu v majetkové sféře K. b., a.s. Odpověď na tuto otázku je negativní, neboť zmíněná částka majetkovou sféru K. b., a.s., neopustila, ale byla použita ihned k uhrazení nesplaceného zůstatku úvěru z předchozí smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 26.2.2008.
V tomto směru je nutno dát za pravdu jedné z nejvýznamnějších námitek obhajoby Ing. J. S., což ovšem neznamená, že případný následek ve formě škody na majetku K. b., a.s., nenastal v předchozím období na základě čerpání některého z úvěrů dle předchozích úvěrových smluv, což je na základě obsáhlého spisového materiálu v této trestní věci vysoce pravděpodobné. Orgány trestního řízení však nemají možnost si za dané skutkové situace tzv. vybrat některý z časově navazujících úvěrů a u něj pak dovodit znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu, ale vždy musí určit, kdy skutečně nastala újma v majetkové sféře daného peněžního ústavu a kdy jen došlo k tzv. přeúvěrování závazku vyplývajícího z úvěrového vztahu, v jehož rámci došlo ke způsobení škody.
I když tedy jednáním pod bodem 2) napadeného rozsudku nebyla způsobena škoda, neznamená to, že by se něco měnilo na naplnění podmínek aplikace ustanovení § 211 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nadále platí závěr, že při sjednávání úvěrové smlouvy byly uvedeny pachatelem nepravdivé údaje. Chybí pouze znak škody zakládající použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu. Pokud obhajoba namítá příliš široký výklad tohoto ustanovení, je třeba obžalovanému připomenout, že samotná úvěrová smlouva v ustanoveních o zajištění úvěru hovoří o Rámcové smlouvě o zástavě pohledávek jako zajišťovacím instrumentu, jejíž součástí byl seznam fiktivních faktur uvedených ve výrokové části napadeného rozsudku.
Za této situace vrchní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek v obou částech výroku o vině trpí vadami uvedenými v ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr.ř., které spočívají v tom, že se krajský soud v rozsudku nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, a v tom, že rozsudkem bylo porušeno ustanovení trestního zákona. V této procesní situaci tedy musel být napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu, přičemž vina obžalovaného Ing. J. S., jakož i obžalovaného A. K. musela být vyslovena znovu.
Ohledně bodu 1) musela být od výše škody odečtena částka 30.150 Kč a tato byla nově ustálena ve výši nejméně 4.969.850 Kč, přičemž ze skutkového popisu byl vypuštěn i údaj o tom, že úvěr následně nebyl splácen v rozsahu jistiny, neboť toto tvrzení pro dovození znaků skutkové podstaty není podstatné, přičemž zároveň odporuje nejen obsahu provedených důkazů, ale také skutkovému závěru uvedenému na str. 27 napadeného rozsudku, že 28.1.2008 je evidována předčasná splátka jistiny v částce 1.200.000 Kč.
V případě skutkového popisu týkajícího se bodu 2) výroku o vině napadeného rozsudku pak musela být upřesněna skutečnost, za jakých okolností došlo ke splacení předchozího revolvingového úvěru, a zároveň musel být vypuštěn údaj o tom, že K. b., a.s., byla způsobena škoda ve výši 19.500.000 Kč.
Při právním posouzení věci pak vrchní soud konstatoval, že v případě obou bodů napadeného rozsudku se v rámci právních vět nadbytečně uvádí znak základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 tr. zákoníku při čerpání úvěru , neboť ani soud prvního stupně nekonstatuje, že by došlo k uvádění nepravdivých údajů v rámci samotných žádostí o čerpání úvěrů. Lze tak uzavřít, že v obou případech došlo pouze k tomu, že byly při sjednávání úvěrové smlouvy uvedeny nepravdivé údaje. V případě bodu 1) napadeného rozsudku pak nebyla způsobena škoda velkého rozsahu, tedy škoda dosahující ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku nejméně částky 5.000.000 Kč, ale škoda pojmově o stupeň nižší, tedy škoda značná. Jednáním pod bodem 2) pak z výše uvedených důvodů ke způsobení žádné škody nedošlo.
Vzhledem k době, kdy k trestné činnosti došlo, však vrchní soud musel zohlednit i ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Trestní zákoník v ustanovení § 211 odst. 1 obsahuje jako sankce trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti a odstavec 5 téhož ustanovení, které přichází do úvahy, pak trest odnětí svobody na 2 léta až 8 let. Trestní zákon účinný do 31.12.2009 pak u trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákoníku stanoví odnětí svobody až na 2 léta nebo zákaz činnosti nebo peněžitý trest a 4. odstavec téhož ustanovení pak počítá se sankcí odnětí svobody na 2 léta až 8 let. V případě obou skutků tedy ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku vyvolává nutnost použití zákona účinného v době spáchání, v důsledku čehož musela být trestná činnost pod bodem 1) napadeného rozsudku posouzena jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákona účinného do 31.12.2009 a trestná činnost pod bodem 2) napadeného rozsudku musela být posouzena jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 téhož tr. zákona, a to ve spolupachatelství dle jeho § 9 odst. 2.
Vzhledem k časovému období oddělujícímu oba případy a skutečnosti, že úvěrové prostředky vylákané v případě bodu 1) byly vyčerpány ve lhůtě kratší dvou měsíců od jejich poskytnutí, nebyly v případě obou skutků shledány podmínky pokračování ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zákona.
Při ukládání trestu musela být vyhodnocena hlediska uvedená v § 23 odst. 1 tr. zákona a § 31 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, přičemž musela být řešena i otázka polehčujících a přitěžujících okolností ve smyslu § 33 a § 34 tr. zákona, a to i s přihlédnutím k hlediskům týkajících se stupně společenské nebezpečnosti dle § 3 odst. 4 tr. zákona. Vedle toho muselo být v případě obžalovaného Ing. J. S. aplikováno ustanovení § 35 odst. 1 tr. zákona o úhrnném trestu s ohledem na skutečnost, že je odsuzován za dva trestné činy.
V případě obžalovaného Ing. J. S. se vrchní soud ztotožnil se závěrem, že tomuto svědčí polehčující okolnost řádného života, která je v trestním zákoně upravena v ustanovení § 33 písm. g). Při ustálení konkrétního stupně společenské nebezpečnosti jednání pod bodem 1) tohoto rozsudku je na jedné straně nutno vidět, že finanční prostředky byly použity na provozní účely společnosti F.N.B, s.r.o., že docházelo k platbám úroků a že došlo i k určité úhradě části jistiny, na druhé straně ovšem nelze nevidět, že celková výše škody se dramaticky přiblížila horní hranici pojmu škody značné ve smyslu ustanovení § 89 odst. 11 tr. zákona. Kromě toho výměru trestu ovlivňuje také skutečnost, že trest je ukládán jako úhrnný.
Vzhledem k tomu vrchní soud dospěl k závěru, že je na místě uložit trest odnětí svobody v třetině zákonné trestní sazby, tedy ve výměře 4 let, nicméně výše uvedené skutečnosti týkající se částečného hrazení úvěru a předchozí řádný život obžalovaného byl vyjádřen při zařazení obžalovaného do konkrétního typu věznice použitím moderačního ustanovení § 39a odst. 3 tr. zákona s tím, že obžalovaný byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem, ačkoliv formálně dle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona přicházelo do úvahy jeho zařazení do věznice s ostrahou. Trest zákazu činnosti byl za použití příslušných ustanovení trestního zákona zopakován jak co do rozsahu, tak co do výměry, a to i s přihlédnutím k tomu, že výměra tohoto trestu v napadeném rozsudku s ohledem na skutkové závěry nalézacího soudu byla hodnocena jako mírná. Peněžitý trest ukládán nebyl, a to s ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno, že by obžalovaný Ing. J. S. kromě svého výdělku disponoval nějakým majetkem, kromě toho má dvě vyživovací povinnosti.
V případě obžalovaného Ing. A. K. se stejně jako u obžalovaného uplatní pouze polehčující okolnost podle § 33 písm. g) tr. zákona, přičemž vzhledem k okolnostem případu a majetkovým poměrům obžalovaného dle názoru vrchního soudu není možno uvažovat o jiném trestu než trestu odnětí svobody v sazbě do dvou let, přičemž jako vedlejší trest se s ohledem na závažnost jednání nabízel i trest zákazu činnosti. Proto byl tomuto obžalovanému uložen trest odnětí svobody ve čtvrtině zákonné trestní sazby, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání dvou let, spojený s trestem zákazu činnosti stejného rozsahu jako v napadeném rozsudku, nicméně v nižší výměře, a to ve výměře 18 měsíců.
Pokud jde o výrok o náhradě škody, tento by byl v případě správnosti napadeného rozsudku hodnocen jako správný, nicméně k okolnostem uvedeným soudem prvního stupně přistoupila navíc skutečnost, že jednáním pod bodem 2) napadeného rozsudku nebyla K. b., a.s., způsobena škoda. Proto musela být poškozená K. b., a.s., dle § 229 odst. 1 tr.ř. stejně jako v napadeném rozsudku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
V Olomouci dne 19. června 2012.
JUDr. Vladimír Štefan v.r.
předseda senátu Za správnost vyhotovení:
V. Zezulová