VSOL 2 To 52/2012
Datum rozhodnutí: 28.03.2012
Dotčené předpisy: § 72 odst. 3 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ), § 72 odst. 4 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28.3.2012 stížnost obžalovaných T. Z. a V. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.1.2012, č.j. 37 T 6/2011-2136, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. se stížnosti obžalovaných T. Z. a V. Z. z a m í t a j í .
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.1.2012, č.j. 37 T 6/2011-2136, bylo rozhodnuto tak, že 1. podle § 71a tr.ř. byla žádost obžalovaného T. Z. o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta, podle § 72 odst. 1, odst. 3 tr.ř. byl obžalovaný T. Z. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr.ř. nadále ponechán ve vazbě, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr.ř. nebyl přijat jeho písemný slib, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.ř. nebyl přijat dohled probačního úředníka nad obžalovaným T. Z.; 2. podle § 71a tr.ř. byla žádost obžalovaného V. Z. o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta, podle § 72 odst. 1, odst. 3 tr.ř. byl obžalovaný V. Z. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr.ř. nadále ponechán ve vazbě, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr.ř. nebyl přijat jeho písemný slib; 3. podle § 71a tr.ř. byla žádost obžalovaného A. S. o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta, podle § 72 odst. 1, odst. 3 tr.ř. byl obviněný A. S. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr.ř. nadále ponechán ve vazbě.
Proti tomuto usnesení bezprostředně po vyhlášení v hlavním líčení podali stížnost obžalovaní T. Z. a V. Z.
Obžalovaný T. Z. v písemném zdůvodnění stížnosti prostřednictvím svého obhájce uvedl, že jeho ponechání ve vazbě je nepodložené, trestnou činnost nespáchal a není tak splněna existence vazebních důvodů dle ustanovení § 67 tr.ř. Namítl, že nebyly splněny procesní podmínky pro další jeho držení ve vazbě s odvoláním na ustanovení § 72 tr.ř., účinného od 1.1.2012, dle něhož rozhodnutí o tom, že vazba obviněného nadále trvá, může učinit toliko soud na návrh státního zástupce za podmínky, že tak činí ve lhůtě tří měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě. Ustanovení § 72 odst. 2 tr.ř. doplňuje ustanovení § 72 odst. 1 tr.ř. v tom, že návrh státního zástupce na další trvání vazby musí být soudu doručen nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců. Pokud nejsou uvedené podmínky, včetně návrhu státního zástupce doručeného soudu ve lhůtě 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců, splněny, pak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby tak, jak přikazuje § 72 odst. 1 poslední věta tr.ř. Nalézací soud se těmito procesními argumenty nezabýval a nevypořádal se s nimi.
Stěžovatel odkázal na právní úpravu vazebního řízení v soudnictví ve věcech mládeže, a to na ustanovení § 47 zákona č. 218/2003 Sb., s tím, že nutnou podmínkou dalšího trvání vazby a rozhodnutí o ní je, aby státní zástupce podal soudu (ve fázi meritorního řízení před soudem předseda senátu nadřízenému soudu) návrh na další trvání vazby a aby tak učinil ve lhůtě 15 dnů před skončením vazební lhůty. Podstatné je tak dle obžalovaného to, že i soudnictví ve věcech mládeže, stejně jako trestní řízení, je vedeno principem návrhu na další trvání vazby, lhůtou k jeho podání a oddělením orgánu, který navrhuje další trvání vazby od orgánu rozhodujícím o vazbě.
Závěrem obžalovaný T. Z. uvedl, že napadené usnesení není správné, bylo učiněno v rozporu s ustanovením § 72 odst. 3, odst. 1 a odst. 2 tr.ř., proto navrhuje, aby stížnostní soud podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.ř. napadené usnesení zrušil a propustil ho na svobodu.
Obžalovaný V. Z. prostřednictvím své obhájkyně v písemném zdůvodnění stížnosti uvedl, že výrok pod bodem 2. spočívá na nesprávném právním posouzení, popřel existenci vazebních důvodů a spáchání trestné činnosti. Uvedl, že je usvědčován pouze výpovědí spoluobviněné Z. L., její tvrzení nejsou podpořena jiným důkazním prostředkem. V průběhu hlavního líčení uvedla, že není schopna blíže popsat schůzky obžalovaného se spoluobžalovaným R. T., když u těchto nebyla přítomna. Uvedl, že svědkyně je nevěrohodná. Není usvědčován ani jinými důkazy shromážděnými orgány činnými v trestním řízení. Dále namítl, že odůvodnění napadeného usnesení je nedostačující, není jasné, jakým způsobem se soud vypořádal a zda vůbec vzal v úvahu skutečnosti týkající se jeho osobních poměrů, zejména jeho osobní a rodinné vazby na ČR. Závěrem navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Vrchnímu soudu v Olomouci byla věc předložena dne 22.3.2012 jako soudu stížnostnímu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. c) tr.ř. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že opravné prostředky byly podány ve stanovené lhůtě dle § 143 odst. 1 tr.ř., osobami oprávněnými podle § 142 odst. 1 tr.ř. Ustanovení § 74 odst. 1 tr.ř. opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí formou stížnosti připouští. Vrchní soud v Olomouci proto v souladu s ustanovením § 147 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr.ř. přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení, které se týkají výše uvedených obžalovaných, i řízení, které této části rozhodnutí předcházelo, a shledal podané stížnosti nedůvodnými.
Vrchní soud po přezkoumání dané věci na podkladě spisového materiálu dospěl ke shodnému závěru se soudem prvního stupně, že je nezbytné i nadále ponechat obžalované ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr.ř.
Pro závěr, že obžalovaní se zachovají způsobem předvídaným v ustanovení § 67 písm. a) tr.ř., svědčí následující skutečnosti. Obžalovaný T. Z. je obžalobou státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě stíhán pro trestný čin dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona, a pro trestný čin dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku. Obžalovaný V. Z. je stíhán pro trestný čin dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. U obžalovaných i nadále přetrvává důvodné podezření ze spáchání předmětné trestné činnosti, jsou ohroženi poměrně vysokým trestem odnětí svobody od 8 do 12 let, i když bude nezbytné právní kvalifikaci u každého ze spoluobžalovaných na podkladě souhrnného hodnocení v budoucnu ukončeného dokazování posuzovat individuálně. U obžalovaných byly zjištěny vazby k České republice, jsou však cizími státními příslušníky s kontakty v zahraničí, a proto u nich nelze vyloučit vyhýbání se trestnímu řízení pobytem mimo území ČR, resp. EU.
Vrchní soud shledává v souladu se soudem prvního stupně i další důvod pro omezení osobní svobody obžalovaných vazbou, a to dle § 67 písm. c) tr.ř. U obžalovaného T. Z. vzhledem k tomu, že se měl dopouštět obchodování s heroinem po dobu téměř dvou let a lze u něj předpokládat zištný motiv páchání trestné činnosti, je možno dovodit reálné nebezpečí, že by mohl opakovat trestnou činnost, pro kterou je nyní stíhán. Obžalovaný V. Z. má pak v opise rejstříku trestů z let 2003-2009 celkem šest záznamů. Trestné činnosti se měl přitom dopouštět po dobu nejméně deseti měsíců. Lze proto uzavřít, že je i u něj dáno důvodné podezření, že by z důvodu zisku mohl opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán.
Soud prvního stupně nepochybil, pokud zamítl žádosti obžalovaných o propuštění z vazby na svobodu, neboť ani ve stávajícím stadiu řízení nelze institut vazby u obžalovaných nahradit jiným zákonným způsobem. Současně nalézací soud nepochybil, když dospěl k závěru, že nelze s ohledem na intenzitu zjištěných skutečností zdůvodňující naplnění vazebních důvodů nahradit institut vazby u obžalovaného T. Z. písemným slibem obžalovaného a dohledem probačního úředníka a u obžalovaného V. Z. jeho písemným slibem.
Současně je nutno uvést, že od právní moci posledního rozhodnutí o ponechání obžalovaných ve vazbě nebylo možno předmětnou trestní věc ve lhůtě tří měsíců skončit. U hlavního líčení konaného ve dnech 9. 13.1., 16.1.-20.1.2012 bylo prováděno rozsáhlé dokazování, odročeno bylo na 2.4.-20.4.2012 za účelem dalšího dokazování. Současně je nutno uvést, že propuštěním obžalovaných z vazby na svobodu hrozí, že bude zmařeno či podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, a to s ohledem na intenzitu naplnění vazebních důvodů u obžalovaných.
Námitce T. Z. v jeho opravném prostředku, že nebyly splněny procesní podmínky pro další jeho držení ve vazbě s odvoláním na ustanovení § 72 tr.ř., účinného od 1.1.2012, dle něhož rozhodnutí o tom, že vazba obviněného nadále trvá, může učinit toliko soud na návrh státního zástupce za podmínky, že tak činí ve lhůtě tří měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě, přičemž návrh státního zástupce na další trvání vazby musí být soudu doručen nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců, stížnostní soud nepřisvědčil, a to z následujících důvodů.
Dle § 72 odst. 1 tr.ř., účinného od 1.1.2012, nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení soudce povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
Dle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby podle odstavce 1 je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců.
Dle odst. 3 je soud povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána obžaloba proti obviněnému, který je ve vazbě, nebo kdy mu byl doručen spis na základě rozhodnutí o postoupení nebo přikázání věci obviněného, který je ve vazbě, rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští; jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby. Ponechá-li soud obviněného ve vazbě, nebo rozhodne-li soud o vzetí obviněného do vazby až po podání obžaloby, je povinen postupovat přiměřeně podle odstavce 1 .
Východiskem řešení posuzované otázky je pojem přípravné řízení , který je definován ustanovením § 12 odst. 10 tr.ř. Na danou věc se vztahuje ta část ustanovení § 12 odst. 10 tr.ř., podle které přípravným řízením je úsek řízení podle trestního řádu od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby. Ustanovení § 72 odst. 1, odst. 2 tr.ř. obsahuje zvláštní úpravu příslušnosti soudu (§ 26 tr.ř.), která je omezena jen na dobu, po kterou se koná přípravné řízení. Účelem tohoto ustanovení je zajistit soudní kontrolu výkonné moci, kterou v trestním řízení reprezentuje státní zastupitelství, pokud činí ty nejzávažnější zásahy do základních práv a svobod. Po podání obžaloby, jímž se přípravné řízení končí, tento účel odpadá, neboť věc se dostává do sféry výlučné ingerence soudní moci a přitom z obecných ustanovení o soudní příslušnosti (§ 16 tr.ř. až § 22 tr.ř.) vyplývá, který soud je určen k tomu, aby rozhodoval o všem, co je předmětem řízení v době po podání obžaloby.
Po podání obžaloby se tak výlučným orgánem rozhodujícím o vazbě stává soud ( § 181 odst. 2 tr.ř. ). V řízení před soudem se povinnost (nejpozději do tří měsíců od právní moci rozhodnutí o vazbě rozhodnout o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští) upravená v § 72 odst. 3 tr.ř. s odkazem na odst. 1 tohoto zákonného ustanovení týká pouze soudu, který věc v daném stadiu řízení projednává. Státní zástupce i obžalovaný (zastoupený obhájcem) zde mají postavení strany ( § 12 odst. 6 tr.ř. ), která může učinit návrh na propuštění obžalovaného z vazby na svobodu nebo na změnu vazebních důvodů. Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že soud rozhodnutí o tom, zda se obžalovaný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští, činí z úřední povinnosti, není přitom vázán návrhem státního zástupce, neboť tento v řízení před soudem má pouze postavení strany.
Lze tak uzavřít, že nalézací soud rozhodl výše popsaným způsobem za splnění všech zákonných podmínek. Stížnosti obžalovaných nebyly proto shledány důvodnými a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. bylo rozhodnuto o jejich zamítnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Olomouci dne 28.3.2012
JUDr. Vladimír Štefan v.r.
předseda senátu
JUDr. Martina Kouřilová, Ph.D. v.r.
zpracovala Za správnost vyhotovení:
V. Zezulová
Datum rozhodnutí: 28.03.2012
Dotčené předpisy: § 72 odst. 3 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ), § 72 odst. 4 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28.3.2012 stížnost obžalovaných T. Z. a V. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.1.2012, č.j. 37 T 6/2011-2136, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. se stížnosti obžalovaných T. Z. a V. Z. z a m í t a j í .
O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.1.2012, č.j. 37 T 6/2011-2136, bylo rozhodnuto tak, že 1. podle § 71a tr.ř. byla žádost obžalovaného T. Z. o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta, podle § 72 odst. 1, odst. 3 tr.ř. byl obžalovaný T. Z. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr.ř. nadále ponechán ve vazbě, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr.ř. nebyl přijat jeho písemný slib, podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.ř. nebyl přijat dohled probačního úředníka nad obžalovaným T. Z.; 2. podle § 71a tr.ř. byla žádost obžalovaného V. Z. o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta, podle § 72 odst. 1, odst. 3 tr.ř. byl obžalovaný V. Z. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr.ř. nadále ponechán ve vazbě, podle § 73 odst. 1 písm. b) tr.ř. nebyl přijat jeho písemný slib; 3. podle § 71a tr.ř. byla žádost obžalovaného A. S. o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta, podle § 72 odst. 1, odst. 3 tr.ř. byl obviněný A. S. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr.ř. nadále ponechán ve vazbě.
Proti tomuto usnesení bezprostředně po vyhlášení v hlavním líčení podali stížnost obžalovaní T. Z. a V. Z.
Obžalovaný T. Z. v písemném zdůvodnění stížnosti prostřednictvím svého obhájce uvedl, že jeho ponechání ve vazbě je nepodložené, trestnou činnost nespáchal a není tak splněna existence vazebních důvodů dle ustanovení § 67 tr.ř. Namítl, že nebyly splněny procesní podmínky pro další jeho držení ve vazbě s odvoláním na ustanovení § 72 tr.ř., účinného od 1.1.2012, dle něhož rozhodnutí o tom, že vazba obviněného nadále trvá, může učinit toliko soud na návrh státního zástupce za podmínky, že tak činí ve lhůtě tří měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě. Ustanovení § 72 odst. 2 tr.ř. doplňuje ustanovení § 72 odst. 1 tr.ř. v tom, že návrh státního zástupce na další trvání vazby musí být soudu doručen nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců. Pokud nejsou uvedené podmínky, včetně návrhu státního zástupce doručeného soudu ve lhůtě 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců, splněny, pak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby tak, jak přikazuje § 72 odst. 1 poslední věta tr.ř. Nalézací soud se těmito procesními argumenty nezabýval a nevypořádal se s nimi.
Stěžovatel odkázal na právní úpravu vazebního řízení v soudnictví ve věcech mládeže, a to na ustanovení § 47 zákona č. 218/2003 Sb., s tím, že nutnou podmínkou dalšího trvání vazby a rozhodnutí o ní je, aby státní zástupce podal soudu (ve fázi meritorního řízení před soudem předseda senátu nadřízenému soudu) návrh na další trvání vazby a aby tak učinil ve lhůtě 15 dnů před skončením vazební lhůty. Podstatné je tak dle obžalovaného to, že i soudnictví ve věcech mládeže, stejně jako trestní řízení, je vedeno principem návrhu na další trvání vazby, lhůtou k jeho podání a oddělením orgánu, který navrhuje další trvání vazby od orgánu rozhodujícím o vazbě.
Závěrem obžalovaný T. Z. uvedl, že napadené usnesení není správné, bylo učiněno v rozporu s ustanovením § 72 odst. 3, odst. 1 a odst. 2 tr.ř., proto navrhuje, aby stížnostní soud podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.ř. napadené usnesení zrušil a propustil ho na svobodu.
Obžalovaný V. Z. prostřednictvím své obhájkyně v písemném zdůvodnění stížnosti uvedl, že výrok pod bodem 2. spočívá na nesprávném právním posouzení, popřel existenci vazebních důvodů a spáchání trestné činnosti. Uvedl, že je usvědčován pouze výpovědí spoluobviněné Z. L., její tvrzení nejsou podpořena jiným důkazním prostředkem. V průběhu hlavního líčení uvedla, že není schopna blíže popsat schůzky obžalovaného se spoluobžalovaným R. T., když u těchto nebyla přítomna. Uvedl, že svědkyně je nevěrohodná. Není usvědčován ani jinými důkazy shromážděnými orgány činnými v trestním řízení. Dále namítl, že odůvodnění napadeného usnesení je nedostačující, není jasné, jakým způsobem se soud vypořádal a zda vůbec vzal v úvahu skutečnosti týkající se jeho osobních poměrů, zejména jeho osobní a rodinné vazby na ČR. Závěrem navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Vrchnímu soudu v Olomouci byla věc předložena dne 22.3.2012 jako soudu stížnostnímu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. c) tr.ř. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že opravné prostředky byly podány ve stanovené lhůtě dle § 143 odst. 1 tr.ř., osobami oprávněnými podle § 142 odst. 1 tr.ř. Ustanovení § 74 odst. 1 tr.ř. opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí formou stížnosti připouští. Vrchní soud v Olomouci proto v souladu s ustanovením § 147 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr.ř. přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení, které se týkají výše uvedených obžalovaných, i řízení, které této části rozhodnutí předcházelo, a shledal podané stížnosti nedůvodnými.
Vrchní soud po přezkoumání dané věci na podkladě spisového materiálu dospěl ke shodnému závěru se soudem prvního stupně, že je nezbytné i nadále ponechat obžalované ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. c) tr.ř.
Pro závěr, že obžalovaní se zachovají způsobem předvídaným v ustanovení § 67 písm. a) tr.ř., svědčí následující skutečnosti. Obžalovaný T. Z. je obžalobou státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě stíhán pro trestný čin dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona, a pro trestný čin dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., tr. zákoníku. Obžalovaný V. Z. je stíhán pro trestný čin dle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. U obžalovaných i nadále přetrvává důvodné podezření ze spáchání předmětné trestné činnosti, jsou ohroženi poměrně vysokým trestem odnětí svobody od 8 do 12 let, i když bude nezbytné právní kvalifikaci u každého ze spoluobžalovaných na podkladě souhrnného hodnocení v budoucnu ukončeného dokazování posuzovat individuálně. U obžalovaných byly zjištěny vazby k České republice, jsou však cizími státními příslušníky s kontakty v zahraničí, a proto u nich nelze vyloučit vyhýbání se trestnímu řízení pobytem mimo území ČR, resp. EU.
Vrchní soud shledává v souladu se soudem prvního stupně i další důvod pro omezení osobní svobody obžalovaných vazbou, a to dle § 67 písm. c) tr.ř. U obžalovaného T. Z. vzhledem k tomu, že se měl dopouštět obchodování s heroinem po dobu téměř dvou let a lze u něj předpokládat zištný motiv páchání trestné činnosti, je možno dovodit reálné nebezpečí, že by mohl opakovat trestnou činnost, pro kterou je nyní stíhán. Obžalovaný V. Z. má pak v opise rejstříku trestů z let 2003-2009 celkem šest záznamů. Trestné činnosti se měl přitom dopouštět po dobu nejméně deseti měsíců. Lze proto uzavřít, že je i u něj dáno důvodné podezření, že by z důvodu zisku mohl opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán.
Soud prvního stupně nepochybil, pokud zamítl žádosti obžalovaných o propuštění z vazby na svobodu, neboť ani ve stávajícím stadiu řízení nelze institut vazby u obžalovaných nahradit jiným zákonným způsobem. Současně nalézací soud nepochybil, když dospěl k závěru, že nelze s ohledem na intenzitu zjištěných skutečností zdůvodňující naplnění vazebních důvodů nahradit institut vazby u obžalovaného T. Z. písemným slibem obžalovaného a dohledem probačního úředníka a u obžalovaného V. Z. jeho písemným slibem.
Současně je nutno uvést, že od právní moci posledního rozhodnutí o ponechání obžalovaných ve vazbě nebylo možno předmětnou trestní věc ve lhůtě tří měsíců skončit. U hlavního líčení konaného ve dnech 9. 13.1., 16.1.-20.1.2012 bylo prováděno rozsáhlé dokazování, odročeno bylo na 2.4.-20.4.2012 za účelem dalšího dokazování. Současně je nutno uvést, že propuštěním obžalovaných z vazby na svobodu hrozí, že bude zmařeno či podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, a to s ohledem na intenzitu naplnění vazebních důvodů u obžalovaných.
Námitce T. Z. v jeho opravném prostředku, že nebyly splněny procesní podmínky pro další jeho držení ve vazbě s odvoláním na ustanovení § 72 tr.ř., účinného od 1.1.2012, dle něhož rozhodnutí o tom, že vazba obviněného nadále trvá, může učinit toliko soud na návrh státního zástupce za podmínky, že tak činí ve lhůtě tří měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě, přičemž návrh státního zástupce na další trvání vazby musí být soudu doručen nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců, stížnostní soud nepřisvědčil, a to z následujících důvodů.
Dle § 72 odst. 1 tr.ř., účinného od 1.1.2012, nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení soudce povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští. Jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby.
Dle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby podle odstavce 1 je třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců.
Dle odst. 3 je soud povinen nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy u něj byla podána obžaloba proti obviněnému, který je ve vazbě, nebo kdy mu byl doručen spis na základě rozhodnutí o postoupení nebo přikázání věci obviněného, který je ve vazbě, rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští; jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby. Ponechá-li soud obviněného ve vazbě, nebo rozhodne-li soud o vzetí obviněného do vazby až po podání obžaloby, je povinen postupovat přiměřeně podle odstavce 1 .
Východiskem řešení posuzované otázky je pojem přípravné řízení , který je definován ustanovením § 12 odst. 10 tr.ř. Na danou věc se vztahuje ta část ustanovení § 12 odst. 10 tr.ř., podle které přípravným řízením je úsek řízení podle trestního řádu od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby. Ustanovení § 72 odst. 1, odst. 2 tr.ř. obsahuje zvláštní úpravu příslušnosti soudu (§ 26 tr.ř.), která je omezena jen na dobu, po kterou se koná přípravné řízení. Účelem tohoto ustanovení je zajistit soudní kontrolu výkonné moci, kterou v trestním řízení reprezentuje státní zastupitelství, pokud činí ty nejzávažnější zásahy do základních práv a svobod. Po podání obžaloby, jímž se přípravné řízení končí, tento účel odpadá, neboť věc se dostává do sféry výlučné ingerence soudní moci a přitom z obecných ustanovení o soudní příslušnosti (§ 16 tr.ř. až § 22 tr.ř.) vyplývá, který soud je určen k tomu, aby rozhodoval o všem, co je předmětem řízení v době po podání obžaloby.
Po podání obžaloby se tak výlučným orgánem rozhodujícím o vazbě stává soud ( § 181 odst. 2 tr.ř. ). V řízení před soudem se povinnost (nejpozději do tří měsíců od právní moci rozhodnutí o vazbě rozhodnout o tom, zda se obviněný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští) upravená v § 72 odst. 3 tr.ř. s odkazem na odst. 1 tohoto zákonného ustanovení týká pouze soudu, který věc v daném stadiu řízení projednává. Státní zástupce i obžalovaný (zastoupený obhájcem) zde mají postavení strany ( § 12 odst. 6 tr.ř. ), která může učinit návrh na propuštění obžalovaného z vazby na svobodu nebo na změnu vazebních důvodů. Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplývá, že soud rozhodnutí o tom, zda se obžalovaný i nadále ponechává ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští, činí z úřední povinnosti, není přitom vázán návrhem státního zástupce, neboť tento v řízení před soudem má pouze postavení strany.
Lze tak uzavřít, že nalézací soud rozhodl výše popsaným způsobem za splnění všech zákonných podmínek. Stížnosti obžalovaných nebyly proto shledány důvodnými a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. bylo rozhodnuto o jejich zamítnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Olomouci dne 28.3.2012
JUDr. Vladimír Štefan v.r.
předseda senátu
JUDr. Martina Kouřilová, Ph.D. v.r.
zpracovala Za správnost vyhotovení:
V. Zezulová