VSOL 2 To 26/2011
Datum rozhodnutí: 20.09.2011
Dotčené předpisy: § 2 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb. TZ
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání dne 20.9.2011 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Zbožínka a soudců JUDr. Vladimíra Štefana a JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D., odvolání obžalovaných 1) J. V. , 2) Mgr. A. V. a 3) V. V. a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.11.2010, č.j. 46 T 7/2009-5170, a rozhodl t a k t o :
I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr.ř. se z podnětu odvolání obžalovaného J. V. a státního zástupce napadený rozsudek
č á s t e č n ě z r u š u j e , a to ohledně obžalovaného J. V. ve výroku o vině a trestu.
Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje tak, že
obžalovaný
J. V. ,
j e v i n e n , ž e
1. jako jediný jednatel společnosti S., s.r.o., se sídlem B., D. 867/42 (dále jen S.), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti GE Money Bank, a.s., se sídlem P. 4 (dále jen GE Money Bank), financování formou revolvingového úvěru, a to prostřednictvím deklarování nepravdivých skutečností týkajících se zajištění úvěru, předložením neexistujících pohledávek společnosti S. za účelem jejich zastavení, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,
dne 28.1.2005 v B., v budově pobočky GE Money Bank v B. na L. ulici jako statutární zástupce společnosti S., podal žádost o poskytnutí revolvingového úvěru za účelem profinancovávání existujících pohledávek společnosti S. za jejími obchodními partnery a následně dne 21.2.2005 v B. uzavřel se společností GE Money Bank Smlouvu o revolvingovém úvěru reg. č. 060 05 0227, dle které banka jako úvěrový věřitel poskytla společnosti S. úvěr ve výši maximální nepřekročitelné částky pro opakované čerpání do 54.000.000 Kč, který se společnost S. jako úvěrový dlužník zavázala splatit do 28.2.2006, přičemž úrokové období bylo stanoveno jako měsíční a poskytnuté úvěrové prostředky měly být čerpány z účtu č.169446171/0600 a účet, ze kterého byl úvěr poskytnut a na který měl být úvěr formou zápočtu z účtu č.169446171/0600 splácen, je účet č. 172420570/0600, a
současně uzavřel dne 21.2.2005 za účelem zajištění úvěru zástavním právem k pohledávkám společnosti S. se společností GE Money Bank Smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22, na kterou následně navazovala Zástavní smlouva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22 a ze dne 27.7.2006 uzavřená za společnost S.-W. h., s.r.o., se sídlem B., S., P. 843/4 (dále jen S.-W. h.), dříve S., přičemž nedílnou součástí této smlouvy jsou Přílohy č. 1 stanovící seznam pohledávek, podle kterých obžalovaný předkládal na základě zástavních smluv k zástavě úvěrovému věřiteli pohledávky vůči dlužníkům: Tesco Stores ČR, a.s., se sídlem Praha 10, Vršovická 1527/68b, IČ: 45308314 (dále TESCO), AHOLD Czech Republic, a.s., se sídlem Brno, Slavíčkova 1a, IČ: 44012373 (dále AHOLD), S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem Praha 10, Nákupní 389/1, IČ: 45023093 (dále S.), MAKRO Cash&Carry ČR, s.r.o., se sídlem Praha 5, Jeremiášova 1249/7, IČ: 26450691 (dále MAKRO), A.P.S. SPORT, s.r.o., se sídlem Brno, Dusíkova 1, IČ: 26927683 (dále A.P.S. SPORT), FREETIMEX AG, Mgr. P. V. s místem podnikání Brno, Jírovcova 46, IČ: 14627108 (dále Mgr. VESELÝ), AHOLD Retail SK, IČO 35818913 (dále AHOLD Retail SK), G., a.s., se sídlem Brno, Mečířova 2242/40, IČ: 26975351 (dále G.), METRO Cash&Carry Slovakia, s.r.o., IČO 35772841 (dále METRO), COOPER Establishment, se sídlem Am Schragen Weg 14, Postfach 1618, Fl-9490, Vaduz (dále COOPER), STAR SPORT, s.r.o., se sídlem Horná 20, Šaĺa, Slovenská republika, IČO 36537730 (dále STAR SPORT), AHOLD PL (dále AHOLD PL) , JVT TRADE, s.r.o., se sídlem Brno, Nerudova 2, IČ: 26905469 (dále JVT TRADE), a to s vědomím, že se nejméně v případě pohledávek za subjekty TESCO, AHOLD, S., MAKRO, A.P.S. SPORT, Mgr. VESELÝ, G., METRO a JVT TRADE jedná v době předložení o neexistující pohledávky, které společnosti S. buď nikdy nevznikly, případně byly již předtím zcela vyrovnány, a současně s vědomím, že výše k čerpání uvolněných úvěrových prostředků je dle úvěrové smlouvy přímo odvislá od hodnoty zastavených pohledávek, jež však nesměly překročit výši poskytnutého úvěrového rámce, přičemž platby za zastavené pohledávky měly být jednotlivými dlužníky poukazovány na účet č. 169446171/0600 s variabilním symbolem odpovídajícím variabilním symbolům jednotlivých zastavených pohledávek dle seznamů zastavených pohledávek a z těchto měly být hrazeny měsíční závazky dluhové služby, k čemuž pro neexistenci těchto pohledávek nedocházelo;
dne 12.7.2006 uzavřel za účelem zajištění úvěru zástavním právem za společnost S.-W. h. se společností GE Money Bank zástavní smlouvu formou notářského zápisu č. NZ 313/2006, N363/2006, sepsaného notářkou JUDr. D. H., sídlem B., přičemž předmětem zástavy byla hromadná věc zásoby, které se nacházejí ve skladových prostorách společnost S.-W. h. na adrese B., kdy společnost S.-W. h. je výlučným vlastníkem uvedených věcí, kdy hodnota zastavených věcí je dle vypracovaného znaleckého posudku č. 566/1-2006 ze dne 30.3.2006 ve výši 52.255.492 Kč, s podmínkou, že na část zboží v celkové hodnotě cca 26 mil. Kč byla společností S. uzavřena Kupní smlouva se společností S. B., s.r.o., ze dne 11.10.2005, přičemž společnosti GE Money Bank zatajil, že již dne 19.5.2006 uzavřel na totožný předmět zástavy se společností Slovenská sporitelňa, a.s., se sídlem B., Slovenská republika (dále Slovenská spořitelna), Smlouvu o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1 formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 sepsaného notářem JUDr. J. F., se sídlem B., D. 10 (za účelem zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna ze smlouvy o úvěru č. 262/AUOC/06 ze dne 19.5.2006), se sjednaným předmětem zástavy souborem movitých věcí tvořícím zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost S., které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost S. používá v rámci své činnosti, zásoby, které jsou ke dni podpisu této listiny ve skladových prostorách v B. na ul. D. 1;
a následně z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpal celkovou částku 54.000.000 Kč, a to nejméně v části 29.609.079,92 Kč spolu s bratrem Mgr. A. V., v době od března 2005 do května 2006 prostřednictvím 116 hotovostních výběrů v bankovních automatech a hotovostních výběrů na pobočkách GE Money Bank, dne 24.2.2006 byl uzavřen Dodatek č. 1 reg. č. 060050227.1D, kterým byla posunuta splatnost jistiny úvěru ke dni 30.6.2006 a následně ze stejného důvodu byl dne 30.6.2006 uzavřen Dodatek č. 2, kterým byla opětovně posunuta splatnost úvěru ke dni 27.12.2006, přičemž ani v jednom z těchto termínů, případně později, úvěr nesplatil, čímž způsobil společnosti GE Money Bank, a.s., škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 54.000.000 Kč;
2. jako jediný jednatel společnosti S., s.r.o., sídlem B., D. 867/42, IČ: 60721847 (dále S.), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti Slovenská sporitelňa, a.s., sídlem B., Slovenská republika, (dále Slovenská spořitelna), financování formou úvěru, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,
dne 19.5.2006 v B. na blíže neurčeném místě jako statutární zástupce společnosti S. uzavřel se společností Slovenská spořitelna Smlouvu o úvěru č. 262/AUOC/06, dle které společnost Slovenská spořitelna poskytla společnosti S. úvěrový rámec ve výši 15.000.000 Sk jako kontokorent a k tomu účelu byl zřízen účet č. 0630185978/09000, přičemž společnost S. se zavázala k tomu, že splatnost úvěrového rámce použitého ve formě kontokorentu bude splácet postupně z plateb došlých na běžný účet č. 0630185978/09000 nejpozději do 30.4.2007, současně téhož dne tj. 19.5.2006 byla k zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna uzavřena mezi společností S. zastoupenou obžalovaným J. V. a společností Slovenská spořitelna Smlouva o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1, kdy tato smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 s předmětem zástavy souborem movitých věcí tvořící zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost S., které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost S. používá v rámci své činnosti, přičemž zástavní právo vzniklo dne 19.5.2006 zápisem do rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, číslo zápisu 9767, číslo rejstříku NZ 114/2006, následně obžalovaný dne 24.5.2006 převedl ze shora uvedeného kontokorentního účtu částku ve výši 9.000.000 Sk a 5.700.000 Sk na jiné účty a taktéž provedl hotovostní výběry dne 22.5.2006 ve výši 130.000 Sk a dne 14.6.2006 ve výši 65.000 Sk a takto získané finanční prostředky použil k blíže nezjištěnému účelu, následně úvěr nebyl splácen a taktéž nebyly spláceny řádně sjednané úroky, neboť na výše uvedený účet nepřišly žádné platby, přičemž obžalovaný již v době, kdy uzavíral shora uvedenou Smlouvu o úvěru, věděl, vzhledem k finančním možnostem společnost S., že poskytnutý úvěr nebude schopen za sjednávaných podmínek splatit, neboť ke dni 28.2.2006 měl splatit revolvingový úvěr poskytnutý společností GE Money Bank (viz bod 1), přičemž v žádosti o poskytnutí úvěru společnosti S. ze dne 25.4.2006 v přehledu úvěrů, půjček od bankovních a nebankovních subjektů uvedl pouze půjčku profi úvěr od Komerční banky, a.s., ve výši 3.900.000 Kč, čerpaný od dne 31.10.2004 a splatný k 31.8.2009, avšak v tomto přehledu úmyslně neuvedl revolvingový úvěr poskytnutý společnost GE Money Bank ve výši 54.000.000 Kč splatný ke dni 28.2.2006, který také nebyl splácen a z důvodu neschopnosti ze strany společnost S. tento úvěr splácet byla posunuta splatnost úvěru, neboť věděl, že by úvěr od společnosti Slovenská spořitelna nezískal, čímž způsobil společnosti Slovenská spořitelna škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 14.895.000 Sk;
3. po předchozí vzájemné domluvě s obžalovaným Mgr. A. V., vedeni společným záměrem podvodně vylákat od společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (do 24.10.2005 S. B., s.r.o.) (dále jen S.), plnění ve formě náhrady škody a smluvní pokuty získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu, v přesně nezjištěném období roku 2005 vyhotovili Kupní smlouvu s datem 20.9.2005 v Praze, dle které obžalovaný J. V., jako statutární zástupce společnost S., s.r.o., sídlem B., D. 867/42 (dodavatel; dále jen S.), uzavřel se společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (od 20.9.2009 S. I. CZ, s.r.o.; odběratel) tuto Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim-zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.952.381,47 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30.10.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, přičemž tato smlouva měla být zrušena a následně, v přesně nezjištěném období, vyhotovili novou Kupní smlouvu s datem 11.10.2005, dle které obžalovaný J. V. jako statutární zástupce společnost S. (dodavatel) uzavřel se společnost S. B., s.r.o., sídlem P. 10, N. 389/1 (od 24.10.2005 S. Česká obchodní společnost, s.r.o.) tuto novou Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.883.010,90 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 12.12.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž obě shora uvedené kupní smlouvy vypracoval Mgr. A. V., přičemž u obou smluv uzavřených jednak mezi společností S. a společností S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a jednak mezi společnost S. a společností S. B., s.r.o., obžalovaní zajistili jejich podepsání a opatření razítkem za společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., navíc obžalovaný J. V. již z dřívějšího obchodního vztahu s tímto odběratelem věděl, že oprávnění za společnost podepisovat mají pouze statutární zástupci a tedy musel v době podpisu shora uvedených kupních smluv vědět, že M. K. vzhledem k tomu, že není statutární zástupce společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ale pouze nákupčí, není oprávněna podepisovat kupní smlouvy za shora uvedené společnosti a tedy musel vědět, že uvedené smlouvy jsou neplatné a dále musel vědět, vzhledem k minulým obchodním vztahům, že uvedené společnosti mají vlastní rámcové smlouvy pro dodavatele a používají pouze tyto, následně dne 6.12.2005 společnost S. prostřednictvím elektronické pošty zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., výzvu k zaslání dílčích objednávek pro odběr zboží na základě kupní smlouvy ze dne 11.10.2005, přičemž tato výzva byla zaslána jménem jednatele společnosti S. Mgr. A. V. a poté následovaly výzvy k odběru zboží ze dne 9.12.2005, 14.12.2005, 19.12.2005 a 23.12.2005, přičemž dne 13.12.2005 se společnost S. pokusila za účasti notáře dodat zboží do OD S. v B. na ulici V., který o tomto sepsal notářský zápis, kdy společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., na toto nereagovala a zboží neodebrala, neboť předmětnou kupní smlouvu nepodepsal nikdo za společnost oprávněný a objednávka tedy nebyla zavedena v centrálním systému objednávek společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., přičemž oba obžalovaní věděli, že předmětné zboží, které je specifikováno v Závazné garantované objednávce, nemají a nebudou mít k dispozici, neboť uvedené zboží měli nakoupit jednak od společnosti MP w., s.r.o., se sídlem D. n. V., Slovenská republika, a to na základě Kupní smlouvy ze dne 28.10.2005, a jednak od společnosti S. S., s.r.o., sídlem H. 20, Š., Slovenská republika, na základě kupní smlouvy ze dne 15.10.2005, přičemž zboží od těchto dvou společností tvořilo pouze malou část zboží, kterou měl údajně dodat společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a následně dne 23.12.2005 společnost S. zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205010588 ze dne 23.12.2005 na částku 33.737.743 Kč se splatností 29.12.2005 a dne 9.1.2006 podala společnost S. rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 33.737.743 Kč;
4. obžalovaný J. V., spoluobžalovaný Mgr. A. V. a spoluobžalovaný V. V. vedeni záměrem vylákat od společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (do 24.10.2005 S. B., s.r.o.), plnění ve formě náhrady škody získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu, v přesně nezjištěném období roku 2005 nechal obžalovaný V. V. vyhotovit Kupní smlouvu s datem 11.10.2005, dle které jako statutární zástupce společnosti G., a.s., sídlem B., M. 40 (dále jen G.), uzavřel se společností S. B., s.r.o. (od 24.10.2005 S. Česká obchodní společnost, s.r.o.), tuto Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 28.269.432 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30.11.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž s obžalovaným J. V. zajistili její podepsání a opatření razítkem za společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a současně obžalovaný V. V. věděl, že předmětné zboží, které je specifikováno v Závazné garantované objednávce společnost G., nemá a nebude mít k dispozici, neboť uvedené zboží měl nakoupit jednak od společnost COOPER Establishment, se sídlem Am Schragen Weg 14, Postfach 1618, Fl-9490, Vaduz (dále jen COOPER Establishment), na základě Kupní smlouvy ze dne 17.10.2005, dále od společnosti TATRASVIT SVIT-SOCKS, a.s., sídlem Mierova 1, Svit, Slovenská republika, IČO 31707289 (dále jen TATRASVIT), na základě Kupní smlouvy ze dne 12.10.2005 a od společnost S., s.r.o., sídlem Dobrovského 46, Brno (dále jen S.), ze dne 15.10.2005, přičemž minimálně od společnosti COOPER Establishment a společnosti TATRASVIT neměl zboží v době uzavření smlouvy ani následně k dispozici a nikdy jej neodebral a neuhradil a tedy věděl, že nebude schopen zboží dodat dle Závazné garantované objednávky, a proto nikdy nevyzval písemně společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., k odběru zboží, a následně dne 23.12.2005 společnost S. zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205090002 ze dne 23.12.2005 na částku 30.882.572,50 Kč se splatností 29.12.2005 a dne 9.1.2006 podala společnost G. rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 30.882.572,50 Kč,
současně obžalovaný J. V. toto jednání obžalovaného V. V. zosnoval a řídil tím způsobem, že jej sám inicioval, vymyslel jeho průběh ve shodě se skutkem vedeným pod bodem 3., jednání obžalovaného V. usměrňoval a koordinoval se svým pod bodem 3., neboť se sám účastnil schůzky, na které došlo k získání podpisu M. K. a razítka společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o.,
Mgr. A. V. pak s vědomím podstatných okolností jednání obžalovaného V. V. tomuto napomohl vypracováním předmětné kupní smlouvy mezi společnostmi G. a S. B., s.r.o.;
t e d y
ad 1), 2)
při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak škodu velkého rozsahu,
ad 3)
dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sebe a jiného obohatil tím, že uvede někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, přičemž tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,
ad 4)
zosnoval a řídil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sebe a jiného obohatil tím, že uvede někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, přičemž tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,
t í m s p á c h a l
ad 1), 2)
zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku,
ad 3)
pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,
ad 4)
organizátorství pokusu zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a), § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,
a z a t o s e m u u k l á d á
podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody na 8,5 (o s m a p ů l) roku.
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému dále ukládá trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, na 8 (o s m) let.
Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku se dále ukládá peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 20.000 Kč.
Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku se pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody na 1
(j e d e n) rok.
II. V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn.
III. Podle § 256 tr.ř. se odvolání obžalovaných Mgr. A. V. a V. V. a státního zástupce v jejich neprospěch z a m í t a j í .
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v v Brně ze dne 11.11.2010, č.j. 46 T 7/2009-5170, byl obžalovaný J. V. uznán vinným ad 1) trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zákona, ad 2) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, ad 3) pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, ad 4) organizátorstvím pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 10 odst. 1 písm. a), § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, obžalovaný Mgr. A. V. ad 3) pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ad 4) pomocí k pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, obžalovaný V. V. ad 4) pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měli dopustit tím, že
1. obžalovaný J. V. jako jediný jednatel společnosti S., s.r.o., se sídlem B., D. 867/42 (dále jen S.), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti GE Money Bank, a.s., se sídlem P. 4 (dále jen GE Money Bank), financování formou revolvingového úvěru, a to prostřednictvím deklarování nepravdivých skutečností týkajících se zajištění úvěru, předložením neexistujících pohledávek společnosti S. za účelem jejich zastavení, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,
dne 28.1.2005 v B., v budově pobočky GE Money Bank v B. na L. ulici jako statutární zástupce společnosti S., podal žádost o poskytnutí revolvingového úvěru za účelem profinacovávání existujících pohledávek společnosti S. za jejími obchodními partnery a následně dne 21.2.2005 v Brně uzavřel se společností GE Money Bank Smlouvu o revolvingovém úvěru reg. č. 060 05 0227, dle které banka jako úvěrový věřitel poskytla společnosti S. úvěr ve výši maximální nepřekročitelné částky pro opakované čerpání do 54.000.000 Kč, který se společnost S. jako úvěrový dlužník zavázala splatit do 28.2.2006, přičemž úrokové období bylo stanoveno jako měsíční a poskytnuté úvěrové prostředky měly být čerpány z účtu č.169446171/0600, a účet, ze kterého byl úvěr poskytnut a na který měl být úvěr formou zápočtu z účtu č.169446171/0600 splácen, je účet č. 172420570/0600, a
současně uzavřel dne 21.2.2005 za účelem zajištění úvěru zástavním právem k pohledávkám společnosti S. se společností GE Money Bank Smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22, na kterou následně navazovala Zástavní smlouva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22 a ze dne 27.7.2006 uzavřená za společnost S.-W. h., s.r.o., se sídlem B., S., P. 843/4 (dále jen S.-W. h.), dříve S., přičemž nedílnou součástí této smlouvy jsou Přílohy č. 1 stanovící seznam pohledávek, podle kterých obžalovaný předkládal na základě zástavních smluv k zástavě úvěrovému věřiteli pohledávky vůči dlužníkům: Tesco Stores ČR, a.s., se sídlem Praha 10, Vršovická 1527/68b, IČ: 45308314 (dále TESCO), AHOLD Czech Republic, a.s., se sídlem Brno, Slavíčkova 1a, IČ: 44012373 (dále AHOLD), S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem Praha 10, Nákupní 389/1, IČ: 45023093 (dále S.), MAKRO Cash&Carry ČR, s.r.o., se sídlem Praha 5, Jeremiášova 1249/7, IČ: 26450691 (dále MAKRO), A.P.S. SPORT, s.r.o., se sídlem Brno, Dusíkova 1, IČ: 26927683 (dále A.P.S. SPORT), FREETIMEX AG, Mgr. P. V. s místem podnikání Brno, Jírovcova 46, IČ: 14627108 (dále Mgr. VESELÝ), AHOLD Retail SK, IČO 35818913 (dále AHOLD Retail SK), G., a.s., se sídlem Brno, Mečířova 2242/40, IČ: 26975351 (dále G.), METRO Cash&Carry Slovakia, s.r.o., IČO 35772841 (dále METRO), COOPER Establishment, se sídlem Am Schragen Weg 14, Postfach 1618, Fl-9490, Vaduz (dále COOPER), STAR SPORT, s.r.o., se sídlem Horná 20, Šaĺa, Slovenská republika, IČO 36537730 (dále STAR SPORT), AHOLD PL (dále AHOLD PL), JVT TRADE, s.r.o., se sídlem Brno, Nerudova 2, IČ: 26905469 (dále JVT TRADE), a to s vědomím, že se nejméně v případě pohledávek za subjekty TESCO, AHOLD, S., MAKRO, A.P.S. SPORT, Mgr. VESELÝ, G., METRO a JVT TRADE jedná v době předložení o neexistující pohledávky, které společnosti S. buď nikdy nevznikly, případně byly již předtím zcela vyrovnány, a současně s vědomím, že výše k čerpání uvolněných úvěrových prostředků je dle úvěrové smlouvy přímo odvislá od hodnoty zastavených pohledávek, jež však nesměly překročit výši poskytnutého úvěrového rámce, přičemž platby za zastavené pohledávky měly být jednotlivými dlužníky poukazovány na účet č. 169446171/0600 s variabilním symbolem odpovídajícím variabilním symbolům jednotlivých zastavených pohledávek dle seznamů zastavených pohledávek a z těchto měly být hrazeny měsíční závazky dluhové služby, k čemuž pro neexistenci těchto pohledávek nedocházelo;
dne 12.7.2006 uzavřel za účelem zajištění úvěru zástavním právem za společnost S.-W. h. se společností GE Money Bank zástavní smlouvu formou notářského zápisu č. NZ 313/2006, N363/2006, sepsaného notářkou JUDr. D. H., sídlem B., Š. 31, přičemž předmětem zástavy byla hromadná věc zásoby, které se nacházejí ve skladových prostorách společnost S.-W. h. na adrese B., D. 1, kdy společnost S.-W. h. je výlučným vlastníkem uvedených věcí, kdy hodnota zastavených věcí je dle vypracovaného znaleckého posudku č. 566/1-2006 ze dne 30.3.2006 ve výši 52.255.492 Kč, s podmínkou, že na část zboží v celkové hodnotě cca 26 mil. Kč byla společností S. uzavřena Kupní smlouva se společností S. B., s.r.o., ze dne 11.10.2005, přičemž společnosti GE Money Bank zatajil, že již dne 19.5.2006 uzavřel na totožný předmět zástavy se společností Slovenská sporitelňa, a.s., se sídlem B., Slovenská republika (dále Slovenská spořitelna), Smlouvu o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1 formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 sepsaného notářem JUDr. J. F., se sídlem B., D. 10 (za účelem zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna ze smlouvy o úvěru č. 262/AUOC/06 ze dne 19.5.2006), se sjednaným předmětem zástavy souborem movitých věcí tvořícím zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost S., které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost S. používá v rámci své činnosti, zásoby, které jsou ke dni podpisu této listiny ve skladových prostorách v B. na ul. D. 1;
a následně z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpal celkovou částku 54.000.000 Kč, a to nejméně v části 29.609.079,92 Kč spolu s bratrem Mgr. A. V. v době od března 2005 do května 2006 prostřednictvím 116 hotovostních výběrů v bankovních automatech a hotovostních výběrů na pobočkách GE Money Bank, dne 24.2.2006 byl uzavřen Dodatek č. 1 reg. č. 060050227.1D, kterým byla posunuta splatnost jistiny úvěru ke dni 30.6.2006 a následně ze stejného důvodu byl dne 30.6.2006 uzavřen Dodatek č. 2, kterým byla opětovně posunuta splatnost úvěru ke dni 27.12.2006, přičemž ani v jednom z těchto termínů, případně později, úvěr nesplatil, čímž způsobil společnosti GE Money Bank, a.s., škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 54.000.000Kč;
2. obžalovaný J. V. jako jediný jednatel společnosti S., s.r.o., sídlem B., D. 867/42 (dále S.), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti Slovenská sporitelňa, a.s., sídlem B., Slovenská republika, (dále Slovenská spořitelna), financování formou úvěru, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,
dne 19.5.2006 v B. na blíže neurčeném místě jako statutární zástupce společnosti S. uzavřel se společností Slovenská spořitelna Smlouvu o úvěru č. 262/AUOC/06, dle které společnost Slovenská spořitelna poskytla společnosti S. úvěrový rámec ve výši 15.000.000 Sk jako kontokorent a k tomu účelu byl zřízen účet č. 0630185978/09000, přičemž společnost S. se zavázala k tomu, že splatnost úvěrového rámce použitého ve formě kontokorentu bude splácet postupně z plateb došlých na běžný účet č. 0630185978/09000 nejpozději do 30.4.2007, současně téhož dne tj. 19.5.2006 byla k zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna uzavřena mezi společností S. zastoupenou obžalovaným J. V. a společností Slovenská spořitelna Smlouva o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1, kdy tato smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 s předmětem zástavy souborem movitých věcí tvořící zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost S., které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost S. používá v rámci své činnosti, přičemž zástavní právo vzniklo dne 19.5.2006 zápisem do rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, číslo zápisu 9767, číslo rejstříku NZ 114/2006, následně obžalovaný dne 24.5.2006 převedl ze shora uvedeného kontokorentního účtu částku ve výši 9.000.000 Sk a 5.700.000 Sk na jiné účty a taktéž provedl hotovostní výběry dne 22.5.2006 ve výši 130.000 Sk a dne 14.6.2006 ve výši 65.000 Sk a takto získané finanční prostředky použil k blíže nezjištěnému účelu, následně úvěr nebyl splácen a taktéž nebyly spláceny řádně sjednané úroky, neboť na výše uvedený účet nepřišly žádné platby, přičemž obžalovaný již v době, kdy uzavíral shora uvedenou Smlouvu o úvěru, věděl, vzhledem k finančním možnostem společnost S., že poskytnutý úvěr nebude schopen za sjednávaných podmínek splatit, neboť ke dni 28.2.2006 měl splatit revolvingový úvěr poskytnutý společností GE Money Bank (viz bod 1), přičemž v žádosti o poskytnutí úvěru společnosti S. ze dne 25.4.2006 v přehledu úvěrů, půjček od bankovních a nebankovních subjektů uvedl pouze půjčku profi úvěr od Komerční banky, a.s., ve výši 3.900.000 Kč, čerpaný od dne 31.10.2004 a splatný k 31.8.2009, avšak v tomto přehledu úmyslně neuvedl revolvingový úvěr poskytnutý společnost GE Money Bank ve výši 54.000.000 Kč splatný ke dni 28.2.2006, který také nebyl splácen a z důvodu neschopnosti ze strany společnost S. tento úvěr splácet byla posunuta splatnost úvěru, neboť věděl, že by úvěr od společnosti Slovenská spořitelna nezískal, čímž způsobil společnosti Slovenská spořitelna škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 14.895.000 Sk;
3. obžalovaní J. V. a Mgr. A. V. po předchozí vzájemné domluvě vedeni společným záměrem podvodně vylákat od společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (do 24.10.2005 S. B., s.r.o.) (dále jen S.), plnění ve formě náhrady škody a smluvní pokuty získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu v přesně nezjištěném období roku 2005 vyhotovili Kupní smlouvu s datem 20.9.2005 v Praze, dle které obžalovaný J. V., jako statutární zástupce společnost S., s.r.o., sídlem B., D. 867/42 (dodavatel; dále jen S.), uzavřel se společností S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (od 20.9.2009 S. I. CZ, s.r.o.; odběratel) tuto Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim-zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.952.381,47 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30.10.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, přičemž tato smlouva měla být zrušena a následně, v přesně nezjištěném období, vyhotovili novou Kupní smlouvu s datem 11.10.2005, dle které obžalovaný J. V. jako statutární zástupce společnost S. (dodavatel) uzavřel se společnost S. B., s.r.o., sídlem P. 10, N. 389/1 (od 24.10.2005 S. Česká obchodní společnost, s.r.o.) tuto novou Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.883.010,90 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 12.12.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž obě shora uvedené kupní smlouvy vypracoval Mgr. A. V., přičemž u obou smluv uzavřených jednak mezi společností S. a společností S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a jednak mezi společnost S. a společností S. B., s.r.o., obžalovaní zajistili jejich podepsání a opatření razítkem za společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., navíc obžalovaný J. V. již z dřívějšího obchodního vztahu s tímto odběratelem věděl, že oprávnění za společnost podepisovat mají pouze statutární zástupci a tedy musel v době podpisu shora uvedených kupních smluv vědět, že M. K. vzhledem k tomu, že není statutární zástupce společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ale pouze nákupčí, není oprávněna podepisovat kupní smlouvy za shora uvedené společnosti a tedy musel vědět, že uvedené smlouvy jsou neplatné a dále musel vědět, vzhledem k minulým obchodním vztahům, že uvedené společnosti mají vlastní rámcové smlouvy pro dodavatele a používají pouze tyto, následně dne 6.12.2005 společnost S. prostřednictvím elektronické pošty zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., výzvu k zaslání dílčích objednávek pro odběr zboží na základě kupní smlouvy ze dne 11.10.2005, přičemž tato výzva byla zaslána jménem jednatele společnosti S. Mgr. A. V. a poté následovaly výzvy k odběru zboží ze dne 9.12.2005, 14.12.2005, 19.12.2005 a 23.12.2005, přičemž dne 13.12.2005 se společnost S. pokusila za účasti notáře dodat zboží do OD S. v B. na ulici V., který o tomto sepsal notářský zápis, kdy společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., na toto nereagovala a zboží neodebrala, neboť předmětnou kupní smlouvu nepodepsal nikdo za společnost oprávněný a objednávka tedy nebyla zavedena v centrálním systému objednávek společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., přičemž oba obžalovaní věděli, že předmětné zboží, které je specifikováno v Závazné garantované objednávce, nemají a nebudou mít k dispozici, neboť uvedené zboží měli nakoupit jednak od společnosti MP w., s.r.o., se sídlem P. H. 952/1, D. n. V., Slovenská republika, a to na základě Kupní smlouvy ze dne 28.10.2005, a jednak od společnosti S. S., s.r.o., sídlem H. 20, Š., Slovenská republika, na základě kupní smlouvy ze dne 15.10.2005, přičemž zboží od těchto dvou společností tvořilo pouze malou část zboží, kterou měl údajně dodat společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a následně dne 23.12.2005 společnost S. zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205010588 ze dne 23.12.2005 na částku 33.737.743 Kč se splatností 29.12.2005 a dne 9.1.2006 podala společnost S. rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 33.737.743 Kč;
4. obžalovaní J. V., Mgr. A. V. a V. V. V. V. veden záměrem vylákat od společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (do 24.10.2005 S. B., s.r.o.), plnění ve formě náhrady škody získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu, v přesně nezjištěném období roku 2005 nechal vyhotovit Kupní smlouvu s datem 11.10.2005, dle které obžalovaný V. V. jako statutární zástupce společnost G., a.s., sídlem B., M. 40 (dále jen G.), uzavřel se společností S. B., s.r.o. (od 24.10.2005 S. Česká obchodní společnost, s.r.o.), tuto Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 28.269.432 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30.11.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž s obžalovaným J. V. zajistili její podepsání a opatření razítkem za společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a současně obžalovaný V. V. věděl, že předmětné zboží, které je specifikováno v Závazné garantované objednávce společnost G., nemá a nebude mít k dispozici, neboť uvedené zboží měl nakoupit jednak od společnosti COOPER Establishment, se sídlem Am Schragen Weg 14, Postfach 1618, Fl-9490, Vaduz (dále jen COOPER Establishment), na základě Kupní smlouvy ze dne 17.10.2005, dále od společnost TATRASVIT SVIT-SOCKS, a.s., sídlem Mierova 1, Svit, Slovenská republika, IČO 31707289 (dále jen TATRASVIT), na základě Kupní smlouvy ze dne 12.10.2005 a od společnost S., s.r.o., sídlem Dobrovského 46, Brno (dále jen S.), ze dne 15.10.2005, přičemž minimálně od společnosti COOPER Establishment a společnosti TATRASVIT neměl zboží v době uzavření smlouvy ani následně k dispozici a nikdy jej neodebral a neuhradil a tedy věděl, že nebude schopen zboží dodat dle Závazné garantované objednávky, a proto nikdy nevyzval písemně společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., k odběru zboží, a následně dne 23.12.2005 společnost S. zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205090002 ze dne 23.12.2005 na částku 30.882.572,50 Kč se splatností 29.12.2005 a dne 9.1.2006 podala společnost G. rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 30.882.572,50 Kč,
současně obžalovaný J. V. toto jednání obžalovaného V. V. zosnoval a řídil tím způsobem, že jej sám inicioval, vymyslel jeho průběh ve shodě se skutkem vedeným pod bodem 3., jednání obžalovaného Večeři usměrňoval a koordinoval se svým pod bodem 3., neboť se sám účastnil schůzky, na které došlo k získání podpisu M. K. a razítka společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o.,
Mgr. A. V. pak s vědomím podstatných okolností jednání obžalovaného V. V. tomuto napomohl vypracováním předmětné kupní smlouvy mezi společnost G. a S. B., s.r.o.
Za to byli odsouzeni
obžalovaný J. V.
podle § 250 odst. 4 tr. zákona a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výměře 1.000.000 Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zákona byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku.
Obžalovaný Mgr. A. V.
podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Obžalovaný V. V.
podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let.
Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byly poškozené společnosti:
1) Slovenská sporitelňa, a.s., se sídlem T. 48, B., Slovenská republika,
2) GE Money Bank, a.s., se sídlem P. 4 M., V. 1422/1a, PSČ: 14028,
3) S. Č. o. s., s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1, PSČ 10200,
odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Po vyhlášení rozsudku v hlavním líčení a poučení o opravných prostředcích si státní zástupce ponechal lhůtu k vyjádření, obžalovaní J. a Mgr. A. V. a V. V. cestou svých obhájců napadli rozsudek odvoláním bez odůvodnění (č.l. 5158). Opis písemného vyhotovení rozsudku byl obžalovanému J. V. doručen dne 18.2.2011, obžalovanému Mgr. A. V. dne 8.2.2011, obžalovanému V. V. 11.2.2011, obhájci obžalovaného J. V. dne 11.2.2011, obhájcům dalších dvou obžalovaných shodně dne 18.2.2011, státnímu zástupci dne 8.2.2011 a poškozeným v rozmezí od 8. do 14.2.2011 (č.l. 5235 verte).
Podáním došlým krajskému soudu dne 16.2.2011 napadl rozsudek odvoláním v neprospěch obžalovaných státní zástupce (č.l. 5237). Odvoláním napadá výrok, jímž byl obžalovaný J. V. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu v bodě 1) výroku, a u obžalovaných Mgr. A. V. a V. V. napadá výrok o trestu, u prvně jmenovaného pro neuložení trestu zákazu činnosti a peněžitého trestu, u obžalovaného V. pro neuložení peněžitého trestu. Proti výroku rozsudku pod bodem 1) státní zástupce namítá, že bylo na místě, aby nalézací soud v souladu s podanou obžalobou (str. 2-16) do popisu skutku zahrnul i seznamy konkrétních obžalovaným zastavených neexistenčních pohledávek. Tyto pohledávky tvoří právě ty nepravdivé údaje, které obžalovaný při sjednávání úvěrové smlouvy sděloval a které byly rozhodující pro rozhodnutí banky o uvolnění příslušné části úvěrového rámce a po vyčerpání tohoto rámce pro zabránění zesplatnění nezajištěné části úvěru. Výčet pohledávek je podle státního zástupce důležitý i pro posouzení toho, v jakém rozsahu a výši byly takové pohledávky k zajištění předkládány v porovnání s výší čerpaných úvěrových prostředků.
Pokud jde o neuložení peněžitých trestů obžalovaným Mgr. V. a V., pak nalézací soud podle odvolatele nepostupoval v souladu s návrhem státního zástupce a obžalovanému J. V. peněžitý trest uložil pouze se stručným konstatováním (str. 61), že se snažil trestnou činností získat majetkový prospěch, ale už nic neuvedl v rovině osobních či majetkových poměrů v souladu s ustanovením § 54 odst. 1 tr. zákoníku, což by jej odlišovalo od spoluobžalovaných a bylo důvodem k rozdílnému závěru o uložení tohoto trestu. Spoluobžalovaní se jednání dopustili v součinnosti s obžalovaným J. V. v úmyslu získat výrazný majetkový prospěch. U obžalovaného Mgr. V. bylo šetřením státního zástupce zjištěno, že v jeho majetku došlo k výrazným pohybům v době od 25.4.2004 do 15.4.2009, jak je státní zástupce podrobně popsal, kdy obžalovaný kupoval různé nemovitosti, které pak převáděl na své příbuzné. Státní zástupce uzavřel, že obžalovaný Mgr. V. v roce 2004 získal nemovitosti za celkovou kupní cenu 7.950.000 Kč, z toho 2.950.000 Kč uhradil sám, zbytek ve výši 5.000.000 Kč hypotékou. Úvěr jednorázově doplatil v únoru 2006 v době výběru úvěrových prostředků z vylákaného úvěru od GE Money Bank (bod 1/ rozsudku). Ještě v únoru 2006 pak jednu z těchto nemovitostí koupenou za 6.950.000 Kč daroval synovi obžalovaného J. V. Obratem koupil další nemovitost za 2.600.000 Kč, 100.000 uhradil sám, zbytek z úvěru, který jednorázově splatil v říjnu 2008. Následně tuto nemovitost prodal v dubnu 2009 za 4.600.000 Kč. Celkem tedy za uvedené období měl na koupi nemovitostí vynaložit částku vyšší než 10.550.000 Kč a krátce před podáním obžaloby získal částku vyšší než 4.000.000 Kč. Uvedené transakce výrazně vybočují z rámce tvrzení obžalovaného Mgr. V. o jeho výdělkových a majetkových poměrech. K jednorázovému doplacení úvěrů byly bezprostředně předtím poskytnuty finanční prostředky společností G. a C. E. Zde vidí státní zástupce jednoznačnou souvislost s projednávanou trestnou činností. Podle výpovědi svědkyně S. společnost G. od roku 2008 pouze udržuje svůj chod a nevyvíjí činnost, v roce 2007 disponovala skladovými zásobami zboží v hodnotě 140.000 Kč, hospodařila se záporným výsledkem 160.000 Kč, přičemž celkové tržby za prodej zboží v roce 2007 byly v objemu 1.000.000 Kč, ale ještě dne 21.8.2007 společnost koupila v zastoupení obžalovaným V. V. osobní automobil za 1.438.018 Kč. Toto vozidlo ještě ve dnech 23.1. a 25.4.2008 společnost servisovala. Tuto limuzínu užíval obžalovaný Mgr. V. pobírající podle svého tvrzení mzdu 11.000 Kč.
K neuložení trestu zákazu činnosti navrhovaného státním zástupcem pro obžalovaného Mgr. A. V. se nalézací soud v odůvodnění rozsudku nevyjádřil. Přitom tento obžalovaný se trestné činnosti dopustil rovněž jako statutární zástupce a jednatel společnosti S., což soud výslovně zahrnul do popisu skutku pod bodem 3) výroku rozsudku. Přestože neuložení trestu zákazu činnosti neporušuje ustanovení trestního zákoníku, neodpovídá zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestů dle § 39 tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl v napadených výrocích podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.ř. napadený rozsudek zrušit a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3, odst. 4 tr.ř. ve věci rozhodnout před odvolacím soudem tak, že obžalovaného J. V. v bodě 1) rozsudku uznat vinným skutkem doplněným o popis zastavovaných pohledávek při shodné právní kvalifikaci a trestech uložených nalézacím soudem. U obžalovaných Mgr. V. a V. uložit shodné tresty jako v rozsudku nalézacího soudu a doplnit je u obžalovaného Mgr. V. o trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech v polovině zákonem stanovené výměry a peněžitý trest ve výměře 200.000 Kč 400.000 Kč a obžalovanému V. peněžitý trest ve výměře 50.000 Kč 100.000 Kč.
Cestou svého obhájce odůvodnil obžalovaný J. V. podané odvolání dne 16.3.2011 (čl. 5258). Výroku rozsudku pod bodem 1) vytýká, že krajský soud žádným způsobem neodůvodnil svůj závěr o tom, že již v době sjednávání úvěrové smlouvy měl v úmyslu od společnosti GE Money Bank vylákat financování formou revolvingového úvěru, když nalézací soud neuvádí, které nepravdivé skutečnosti měl v souvislosti se zajištěním úvěru bance uvádět, zaměňuje budoucí pohledávky s neexistujícími pohledávkami a nezdůvodňuje, z čeho dovozuje úmysl vyčerpat a nevrátit úvěrové prostředky. Rozsudek je tak zcela nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, se kterými subjekty společnost S. podle názoru soudu vůbec obchodovala a které obchody se neuskutečnily. V průběhu dokazování bylo prokázáno, že pokud se některé obchody neuskutečnily, tak pouze z důvodů, že smluvené zboží od společnosti S. neodebrali kupující, výjimečně proto, že zboží nedodali dodavatelé. Napadený rozsudek zcela chybně zaměňuje proforma faktury a faktury daňové doklady, z čehož následně dovozuje mylný závěr, že mezi společností S. a některými odběrateli ani neexistoval smluvní vztah. Soud prvního stupně se také nevypořádal s obhajobou, že již v červenci roku 2004 za společnost S. uzavřel obžalovaný s GE Money Bank první smlouvu o revolvingovém úvěru s rámcem 25.000.000 Kč a prostřednictvím této úvěrové smlouvy banka naprosto stejným způsobem profinancovala dodávky do obchodních řetězců Ahold a Tesco, jak potvrdili slyšení svědkové B., P., M. a již při dodávkách v roce 2004 byl společností S. zaveden systém vystavování tzv. proforma faktur, což v praxi znamenalo, že podle poptávky nebo objednávky od řetězce nebo na základě smlouvy či závazné garantované objednávky společnost v okamžiku, kdy obdržela objednávku, na ni vystavila proforma fakturu. Právě to znamenalo přijetí či akceptaci objednávky od řetězce a zboží společnost vyčlenila ve svém skladě pro pozdější dodání, případně objednala u svých dodavatelů. Soud prvního stupně se nevypořádal s námitkou, že uvedený úvěr splatný v únoru 2005 společnost řádně a včas splatila, což naprosto vylučuje jakýkoliv podvodný úmysl při uzavření druhé smlouvy, kterou byl úvěrový rámec navýšen na 54.000.000 Kč. Nalézací soud se zde nezabýval ani případným motivem ke spáchání trestného činu. Soud se nedostatečně zabýval i tou částí obhajoby, že financování v druhém případě probíhalo stejně jako v případě první smlouvy. Banka na základě předkládaných seznamů budoucích pohledávek věděla a musela vědět, že se jedná o pohledávky, které vzniknou teprve v budoucnu na základě dílčích objednávek. Pouze banka měla právo výběru, které z budoucích pohledávek uvedených v seznamu profinancuje, když měla právo odmítnout jakoukoliv z pohledávek. Jednotlivé tranže úvěru byly poskytovány na základě rozhodnutí banky, nikoliv na základě uvádění nepravdivých nebo zkreslených údajů obžalovaným. Trestnost v této věci nezakládá ani fakt, že ke zboží společnosti S. byly postupně uzavřeny tři zástavní smlouvy a napadený rozsudek se vůbec nezabývá skutečností, že hodnota zástavy výrazně převyšovala celkovou výši pohledávek banky vůči společnosti S., tedy i rozsah zastaveného zboží dával bance daleko větší jistotu. Zastavení zboží ve prospěch Slovenské spořitelny nemůže být porušením smlouvy nebo zákona, neboť banky nesjednaly podmínku, že by zboží nemohlo být dále zastavováno. Zcela účelově soud hodnotí hotovostní výběry peněz v letech 2005-2006, když svědkyně P. a M. a také listinné důkazy prokazují, že společnost S. měla provozní náklady ve výši kolem 1.500.000 Kč měsíčně a v letech 2004-2006 nakoupila zboží nejméně za 122.900.000 Kč a na provozních nákladech zaplatila nejméně 46.500.000 Kč. Právě tyto důkazy podle obžalovaného vylučují použití úvěrových prostředků na jiný než sjednaný účel. Hlavními důvody, proč společnost S. nesplatila řádně a včas úvěr od GE Money Bank, byly skutečnosti, že společnost S. porušila smlouvu a závaznou garantovanou objednávku, neodebrala zboží a nezaplatila sjednanou kupní cenu, obchodní řetězce Tesco, Ahold a Makro v rozhodné době odebraly zboží pouze částečně, nikoliv ve sjednaném rozsahu a na tuto situaci nebylo možné reagovat okamžitým snížením provozních nákladů. Kdyby společnost S. na podzim roku 2006 neskončila v konkurzu, pak by splatila oba úvěry a nemohla by tak vzniknout tvrzená škoda. Navíc soud vzal za prokázané, že inventura skladových zásob konkurzním správcem vykázala zboží v hodnotě 70.000.000 Kč. Prodejem skladových zásob tak mohlo dojít k uspokojení obou bank. GE Money Bank byla největším věřitelem v konkurzním řízení s účastí ve věřitelském výboru, a proto je nepochopitelné, proč neprosadila dřívější prodej zboží než po dvou letech po prohlášení konkurzu a odsouhlasila prodej veškerého zboží za extrémně nízkou cenu 14.000.000 Kč, když svědek K. uvedl, že po třech letech prodával zboží za dvoj až trojnásobné ceny oproti nákupním cenám. GE Money Bank velmi dobře věděla o dalších úvěrech společnosti S., neboť tato jí každý měsíc předkládala výsledky hospodaření.
K výroku rozsudku pod bodem 2) obžalovaný J. V. namítá, že o vědomosti Slovenské spořitelny o úvěru od GE Money Bank svědčí i samotná výše poskytnutého úvěru, předložená rozvaha totiž uvádí aktiva společnosti S. za 108.000.000 Kč a cizí zdroje kolem 90.000.000 Kč, proto banka půjčovala 15.000.000 Sk, tedy rozdíl mezi aktivy a pasivy společnosti. Takový závěr odpovídá výpovědi svědka R., který byl zboží s dalšími pracovníky banky osobně prohlédnout a potvrdil, že zboží bylo nové v aktuální ceně přes 100.000.000 Kč. Nalézací soud se nevypořádal se skutečností, že formulář žádosti o poskytnutí úvěru je vyplněn na počítači, musel ho zhotovit pracovník banky, nikoliv obžalovaný a úvěrová dokumentace obsahuje bilanční výkaz v podobě rozvahy, přičemž z ní je zcela zřetelně vidět podíl cizích zdrojů, tedy úvěrů společnosti S. Stejně tak společnost předkládala bance účetní a daňové výkazy a banka tedy věděla o všech závazcích společnosti. Závěr soudu, který odmítl obhajobu obžalovaného, že předpokládal úhradu od společnosti S., je nesprávný, byť argumentuje tím, že si obžalovaný musel být vědom fiktivnosti pohledávky. Již v březnu roku 2006 byl vydán rozhodčí nález proti společnosti S., který byl exekučním titulem, a bylo tedy zřejmé, že S. bude plnit dobrovolně nebo exekučně. Úvěrová smlouva byla uzavřena až v květnu 2006, tedy dva měsíce po vydání rozhodčího nálezu. Ohledně existence dalšího zástavního práva na zboží odkázal na vyjádření k odvolání proti výroku pod bodem 1) napadeného rozsudku.
Proti výrokům pod body 3) a 4) napadeného rozsudku obžalovaný J. V. namítá, že v odůvodnění napadeného rozsudku není zmínka o tom, z jakých skutečností nalézací soud dovozuje předchozí vzájemnou domluvu s obžalovaným Mgr. V. na vylákání náhrady škody od společnosti S. a řízení jednání spoluobžalovaného V. V. V řízení před nalézacím soudem bylo podle obžalovaného prokázáno, že podpisy na smlouvách za společnost S. jsou pravými podpisy M. K., která byla vedoucí nákupu nepotravinového zboží. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by svědkyni kdokoliv z obžalovaných uváděl v omyl nebo v ní vyvolával mylnou představu o obsahu listin, které podepisovala. Svědkyně vystupovala tak, že k nákupu zboží je oprávněna, proto neměl naprosto žádné pochybnosti o průběhu celého jednání a sjednaném množství a sortimentu zboží. Pro případ, že by oprávnění k uzavírání smluv neměla, jednalo by se o jednání dle § 15 obchodního zákoníku. Z rozsudku není zřejmé, o jaké důkazy nalézací soud opřel tvrzení, že obžalovaný věděl, že K. není oprávněna podepisovat smlouvy, předmětné smlouvy jsou tak neplatné, a že společnost má vlastní rámcové smlouvy pro dodavatele, což je opět v rozporu s provedeným dokazováním a zásadou smluvní volnosti. Když v polovině roku 2005 došlo k ukončení spolupráce mezi společnostmi S. a A.P.S.S., měla K. zájem na dalších dodávkách zboží zejména pro zimní sezonu. Proto obžalovaný pověřil svého bratra Mgr. V. vypracováním smlouvy se závaznou garantovanou objednávkou, podle které řetězec S. nebude mít právo na vrácení zboží, Mgr. V. tak učinil, smlouvu dal k připomínkám advokátovi společnosti JUDr. S., který do ní doplnil rozhodčí doložku pro případ sporu. Na základě požadavků K. byla část zboží dodávána prostřednictvím společnosti G. a jelikož se jednalo o stejný smluvní typ, smlouvu vypracoval Mgr. V. a připomínkoval JUDr. S. Společnost G. zboží odebrala od společnosti S. jako dodávku pro společnost S. M. K smlouvy podepsala vědomě a dobrovolně, byla na nich použita razítka patřící jednatelům společnosti S., která nejsou volně k dispozici zaměstnancům, z čehož obžalovaný dovozuje, že smlouvy byly uzavřeny s vědomím a souhlasem vedení společnosti S. Podání rozhodčí žaloby bylo zcela v dispozici JUDr. S., který bez intervence obžalovaného zvolil druh rozhodčí žaloby na vymožení smluvní sankce a nikoliv rozhodčí žaloby na plnění. Dokazováním není podepřeno ani to, že by smlouva byla nachystána přímo pro rozhodčí řízení, neboť sjednání rozhodčí doložky v obchodních smlouvách je zcela běžnou záležitostí stejně jako splnění povinnosti podle řádně uložené smlouvy. Z dokazování také vyplynulo, že společnost S. stejné znění rozhodčí doložky používala i s jinými partnery, např. se společností T. S. Z toho obžalovaný dovozuje, že rozhodčí doložka ve smlouvě se společností S. nebyla účelovou záležitostí. Fiktivnost uzavřených smluv tak nebyla v řízení před nalézacím soudem prokázána. Proti fiktivnosti hovoří rozsah zboží, které bylo k dodání připraveno, což vylučuje podvodný úmysl. Závěrem obžalovaný namítá, že hodnocení důkazů nalézacím soudem je v mnoha směrech v příkrém rozporu s provedenými důkazy a zásadami formální logiky. Při respektování zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného obžalovaný J. V. navrhl, aby odvolacím soudem byl napadený rozsudek zrušen a on podle § 226 písm. b) tr.ř. obžaloby zproštěn.
Podáním došlým krajskému soudu 1.3.2011 (č.l. 5250) odůvodnil podané odvolání prostřednictvím svého obhájce také obžalovaný Mgr. A. V. Namítá, že z rozsudku nelze zjistit, o co nalézací soud opírá jeho údajnou domluvu a společný záměr s bratrem J. V. podvodně vylákat plnění formou žaloby k rozhodčímu soudu. Společná dohoda je vyloučena proto, že rozhodčí doložku do kupních smluv formuloval JUDr. S., on doporučil podobu rozhodčí žaloby, když J. V. zamýšlel podání jiné žaloby, a bylo jednoznačně prokázáno, že společnost S. měla zboží přichystané na paletách a o jeho dodání se pokusila. Dokazováním nebylo prokázáno, že by byl přítomen podepisování smluv s M. K. ani jejich opatřování razítkem. Soudem použitá formulace skutkové věty spíše nasvědčuje tomu, že podpis Kudláčkové byl podvodně vylákán, což ale neodpovídá provedeným důkazům. K oprávnění K. podepsat smlouvy také tento obžalovaný argumentuje ustanovením § 15 obchodního zákoníku, podle něhož v souvislosti s provozováním podniku je Kudláčková oprávněna provádět určitou činnost a zmocněna tak ke všem úkonům, které v souvislosti s touto činností činí. Její pracovní náplní byl nákup zboží od dodavatelů. Navíc byla zástupce vedoucího, tedy v postavení, ve kterém mohla uzavírat smlouvy, neboť to vyplývá ze zákona. Nebylo také prokázáno, že by toto oprávnění Kudláčkové vylučoval nějaký vnitropodnikový předpis. Navíc K. např. uzavřela smlouvy o uskladnění zboží, jejichž platnost rovněž není zpochybňována. Nalézací soud nevzal v úvahu skladové zásoby, o nichž vypovídali správce konkurzní podstaty a svědci D. a V. a jsou prokazovány i zápisem notářky JUDr. I. a také fotografiemi skladu a skladovou evidencí. O obsahu žaloby na náhradu škody a smluvní pokuty rozhodl právní zástupce společnosti JUDr. S. Bratr J. V. chtěl splnění povinnosti odebrat zboží, což vyvrací tvrzení soudu, že bratři byli od počátku dohodnuti na podvodu, který měl spočívat ve vylákání plnění formou náhrady škody a smluvní pokuty. K tomu může mít zásadní význam výpověď JUDr. S., ten však nebyl správcem konkurzní podstaty zproštěn mlčenlivosti. Podle § 14a zákona o konkurzu a vyrovnání jsou však zájmy úpadce a správce konkurzní podstaty v příkrém rozporu, proto zbavit mlčenlivosti právního zástupce může statutární zástupce, tedy obžalovaný J. V., případně E. S.
K výroku rozsudku pod bodem 4) obžalovaný Mgr. V. namítá, že v případě společnosti G. také prokazatelně existovala převážná část zboží podle objednávky. Podle obžalovaného je otázkou, zda vypracování příslušné smlouvy obžalovaným Mgr. V. pro obžalovaného V. V. je pomoc naplňující zákonné znaky odsouzeného zločinu. V tomto směru obžalovaný hodnotí rozsudek jako nepřezkoumatelný. Protože nebyl vyslechnut nalézacím soudem jako svědek JUDr. S., byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit řádné objasnění věci, proto obžalovaný Mgr. V. navrhl zrušit napadený rozsudek v bodech 3) a 4) a ve výroku o trestu a od obžaloby ho zprostit, případně věc vrátit soudu prvního stupně k novému řízení.
K opravnému prostředku přiložil prohlášení o zproštění mlčenlivosti JUDr. K. S. obžalovaným J. V. a E. S.
Podáním došlým krajskému soudu dne 28.2.2011 (č.l. 5245) odůvodnil podané odvolání prostřednictvím obhájkyně také spoluobžalovaný V. V. Zejména namítá, že ve vztahu k jeho osobě krajský soud nedostatečně zkoumal subjektivní stránku trestného činu, nebylo zkoumáno, zda chtěl svým jednáním, uzavřením smlouvy se společností S., způsobit škodlivý následek nebo s ním byl alespoň srozuměn. K této otázce odůvodnění rozsudku uvádí, že společně s obžalovaným Mgr. V. nepochybně věděli, že svým jednáním způsobí porušení zákona a takto jednat chtěli, což soud dovodil z provedeného dokazování, na základě předložení nepravdivých či padělaných dokladů. O jaké doklady jde, soud již neuvádí. Pokud jde o garantovanou objednávku z 20.9. a 11.10.2005, pak nebylo prokázáno, že se jednalo o listiny padělané, resp. s padělanými podpisy svědkyně K., naopak bylo prokázáno, že jde o její pravé podpisy, a nebylo ani prokázáno, že došlo k podstrčení takových listin. Nalézací soud sám vyhodnotil výpověď svědkyně K. jako ne zcela věrohodnou, nebylo v žádném případě prokázáno a z ničeho se nedá dovodit, že by se tak stalo za aktivního a vědomého přispění obžalovaného, který by měl jakékoliv povědomí o možné protiprávnosti celé transakce. Dále znovu zopakoval svou obhajobu s tím, že neměl důvodu obžalovanému J. V. nevěřit, když společnost S. běžně takové obchody s obchodními řetězci uzavírá. Sám se nijak nepodílel na přípravě smlouvy, na zakomponování rozhodčí doložky, určení osoby rozhodce ani na následném uplatnění sporných nároků u rozhodčího soudu. Bez právnického vzdělání by se o to ani nepokoušel, důvěřoval by kompetentním osobám, zejména Mgr. V. a advokátu JUDr. S. Pokud podle názoru nalézacího soudu je podvodné uzavření smlouvy jednou z nejpodstatnějších skutečností, která otevřela cestu ke zmanipulovanému rozhodčímu řízení, pak je třeba prokázat, že o tomto záměru věděl nebo s ním byl alespoň srozuměn. Ani skutečnost, že v žalobě nebylo žalováno na povinnost odebrat zboží, nýbrž na náhradu škody, nelze přičítat k jeho tíži. Proto k tomu měl být vyslechnut advokát JUDr. S. V tomto směru argumentoval stanovisky advokátní komory a zákonem o konkurzu a vyrovnání z hlediska zproštění advokáta povinnosti mlčenlivosti správcem konkurzní podstaty. K odvolání přiložil kopii zproštění mlčenlivosti JUDr. S. statutárními zástupci společností S.-W. h. a G. Nalézací soud nedostatečně zhodnotil důkazy ve prospěch obžalovaného, pokud jde o zajištění zboží ze strany společnosti G., když bylo předloženo dostatek důkazů o tom, že zboží pro společnost S. bylo zajištěno. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. ohledně něj zrušil ve výroku o vině a trestu a podle § 259 odst. 3 tr.ř. ho obžaloby v celém rozsahu zprostil, případně podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu prvního stupně.
Ze všeho dosud uvedeného a obsahu předmětného trestního spisu podepsaný soud, podle § 252 tr.ř. příslušný soud odvolací, nezjistil důvodu k zamítnutí či odmítnutí podaných odvolání podle § 253 tr.ř. bez věcného přezkoumání spisu, neboť odvolání byla podána osobami k tomu podle § 246 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.ř. oprávněnými, ve lhůtě stanovené v § 248 odst. 1 tr.ř. a splňují náležitosti obsahu odvolání podle § 249 tr.ř.
Proto odvolací soud ve věci nařídil na 20.9.2011 veřejné zasedání k projednání předmětných odvolání, v němž podle § 254 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám odvoláními nevytýkaným odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
K veřejnému zasedání o odvolání byli včas a řádně vyrozuměni také všichni tři obžalovaní, kteří se však k veřejnému zasedání nedostavili a cestou svých obhájců svou nepřítomnost omluvili a požádali, aby veřejné zasedání proběhlo v jejich nepřítomnosti. Jelikož žádná z oprávněných stran proti tomuto postupu nevznesla námitek, ve smyslu ustanovení § 263 odst. 4 tr.ř. a contrario bylo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti všech tří obžalovaných.
Státní zástupce ve veřejném zasedání setrval na odvolací argumentaci, jak vyplývá z písemného vyhotovení jeho opravného prostředku, zdůraznil stěžejní momenty odvolací argumentace s tím, že ze skutkových zjištění nalézacího soudu vyplývá, že ten oprávněně dospěl k závěru o neexistenci pohledávek, které byly v souvislosti se zástavní smlouvou předkládány úvěrujícím bankám.
K odvoláním obžalovaných se státní zástupce ve veřejném zasedání vyjádřil tak, že odvolání obžalovaného J. V. je z důvodu odvolání státního zástupce důvodné ve vztahu k bodu 1) výroku napadeného rozsudku. Ve vztahu k tomuto bodu rozsudku státní zástupce poukázal na úvěrovou smlouvu, kde v čl. II bylo výslovně sjednáno, že klient bude bance předkládat existující pohledávky, z nichž banka bude vybírat ty, které jsou k profinancování. Vyplývá-li ze skutkových zjištění soudu a v rozsudku je to výslovně uvedeno, které pohledávky byly shledány neexistujícími, pak jako takové byly předkládány bance. Ostatní odvolací námitky obžalovaných označil státní zástupce s odkazem na odůvodnění rozsudku za nedůvodné jak z hlediska skutkových zjištění, tak použité právní kvalifikace a konečně i trestů.
Obhájce obžalovaného J. V. ve veřejném zasedání kromě odvolací argumentace shodně přednesené jako v písemném odůvodnění odvolání uvedl, že si je vědom, že odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění nalézacího soudu pouze v těch případech, kdy provede některé důkazy, které nebyly provedeny prvním soudem. To však neplatí pro neadekvátnost hodnocení důkazů ve vztahu k jejich obsahu. Toto je podstata odvolání obžalovaného J. V. V dalším zpochybnil subjektivní stránku jednání obžalovaného, jak ji zjistil nalézací soud. Poukázal na to, že ještě v době konkurzu bylo pro společnost S. nachystáno nějakých 100 palet zboží a z dokazování vyplývá, že i zaměstnanci bank věděli o tomto zboží, a proto logika postupu, kdy si společnost S. znemožní nakládání se stamilionovým skladem a bude čekat na nějaký rozhodčí nález a to, jestli někdy společnost S. zaplatí či ne, je naprosto nesmyslná, naopak postup společnosti S. zapříčinil, že společnost S. se cítila vázána smlouvou, proto nemohla prodat zboží nikomu jinému, aby neskončila v insolvenci. Pokud jde o rozhodčí doložku, měl být k věci vyslechnut JUDr. S., když např. svědek Kejdana potvrdil, že rozhodčí doložka byla používána na více smlouvách. To naprosto vylučuje závěr nalézacího soudu o účelovém zkonstruování této doložky. Výslech JUDr. S. objasní, kdo doložku navrhl, když nalézací soud tvrdí, že simulovaná smlouva byla vytvořena pouze za účelem budoucího vymáhání náhrady škody, a kdo rozhodl o tom, že se bude vymáhat náhrada škody, když se mohla vymáhat smluvní pokuta a povinnost vzájemného plnění, když zvolený postup, tedy právní řešení věci, nebylo z pokynu či zvůle některého z obžalovaných.
K odvolání státního zástupce se obhájce obžalovaného J. V. v té chvíli nevyjádřil.
Obhájce obžalovaného Mgr. A. V. rovněž přednesl opravný prostředek, jak vyplývá z písemného vyhotovení, poukázal na vázanost odvolacího soudu hodnocením důkazů soudem prvního stupně a také zdůraznil, že advokát JUDr. S. sehrál ve věci významnou roli a jeho výslech může mít dopad na posouzení viny obžalovaného Mgr. V., proto učinil stejný návrh jako v písemném vyhotovení odvolání. K odvolání státního zástupce se vyjádřil tak, že je navrhuje jako nedůvodné zamítnout, o jeho návrhu na zákaz činnosti nelze u odvolacího soudu rozhodovat a i z tohoto důvodu by měl být rozsudek zrušen a vrácen soudu prvního stupně.
Obhájkyně obžalovaného V. V. rovněž přednesla opravný prostředek jako v písemném vyhotovení, včetně konečného návrhu a k odvolání státního zástupce se vyjádřila tak, že u obžalovaného Večeři nebyly prokázány majetkové poměry, které by uložení takového trestu odůvodňovaly.
Obhájci všech tří obžalovaných shodně navrhli, aby po zrušení rozsudku z podnětu jejich odvolání a vrácení soudu prvního stupně byl k věci vyslechnut jako svědek advokát JUDr. K. S. Obhájce obžalovaného J. V. navrhl ještě k výslechu jako svědka P. B. a zpracování odborného vyjádření či znaleckého posudku z oboru daktyloskopie za účelem zjištění, zda se na kupní smlouvě z 8.12.2005 nachází otisky svědkyně M. K. Pokud by tam byly, pak je to zjevný důkaz, že společnost S. si byla velmi dobře vědoma nutnosti odebrat zboží. Podklady z účetnictví společnosti T. S. ohledně jeho odbytových cen zboží v souladu s výpovědí svědka K., že jeho hodnota činila přes 50.000.000 Kč ještě 4 roky poté, co se nacházelo ve skladě společnosti S., prokáží vazbu a rozsah předmětného zboží na finanční prostředky z úvěrů, jak s nimi bylo nakládáno v průběhu fungování společnosti S.
Státní zástupce stejně jako obhájci obžalovaných neučinili pro odvolací řízení také žádný důkazní návrh a ani z rozhodnutí odvolacího soudu nebylo v odvolacím řízení dokazování ve věci doplňováno. Konečné návrhy přednesli obhájci všech tří obžalovaných a státní zástupce tak, jak vyplývají z písemného vyhotovení jimi podaných odvolání.
Na základě shora označeného rozsahu přezkumné činnosti odvolací soud ve veřejném zasedání po vyhodnocení obsahu spisu a odvolací argumentace všech odvolatelů nezjistil podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, spočívající zejména v porušení ustanovení trestního řádu, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na správnost přezkoumávaných částí rozsudku. Není tak důvodu ke zrušení rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Toho se ani odvolatelé nedožadují.
Z hlediska formálně obsahového splňuje napadený rozsudek náležitosti ustanovení § 120-122 tr.ř. ve svém výroku a až na níže uvedené nedostatky náležitosti ustanovení § 125 tr.ř. Nalézacímu soudu přes odvolací argumentaci obžalovaných nelze vytýkat nejasnost nebo neúplnost skutkových zjištění a až na níže uvedené ohledně obžalovaného J. V., že se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Takový nedostatek byl zjištěn pouze ohledně rozhodnutí o vině u obžalovaného J. V., kde se nalézací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, zejména z hlediska právního posouzení jeho protiprávního jednání, v důsledku čehož došlo v přezkoumávané části rozsudku ohledně tohoto obžalovaného k porušení ustanovení trestního zákona, a také obžalovanému uložený trest je ze všech zákonných hledisek a proporcionality se spoluobžalovanými nutno označit za nepřiměřený. Na základě toho, co bude ještě níže uvedeno, byl z podnětu odvolání obžalovaného J. V. a státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr.ř. částečně zrušen, a to ohledně tohoto obžalovaného ve výroku o vině a trestu.
Ve vztahu k obžalovaným Mgr. A. V. a V. V. odvolací soud nedostatky rozsudku jimi v odvoláních vytýkané a ani vytýkané státním zástupcem ve vztahu k těmto obžalovaným, na něž by bylo nutno reagovat zrušením rozsudku, neshledal, a protože se zcela ztotožnil se všemi závěry a výroky nalézacího soudu přesvědčivě a dostatečně odůvodněnými, s odkazem na ně odvolání jmenovaných obžalovaných a státního zástupce podaného v jejich neprospěch zamítl.
Přes odvolací námitky všech odvolatelů je odvolací soud přesvědčen, že nalézací soud provedl ve věci dokazování v rozsahu stanoveném v § 2 odst. 5 tr.ř. za součinnosti stran tak, aby mohl dostatečně spolehlivě uzavřít a ve výroku rozsudku o vině popsat skutkové okolnosti protiprávního jednání kladeného obžalovaným za vinu. Pokud některé důkazy stranami navržené neprovedl, svůj postup odůvodnil (str. 54 odst. 2 rozsudku) a odvolací soud se s jeho odůvodněním ztotožnil, proto na tomto místě na ně odkazuje. Už v řízení před nalézacím soudem strany navrhovaly zkoumání otisků prstů svědkyně M. K. na předložených listinách, výslech svědka K. k realizačním cenám zboží a výslech svědka B., kterého se nepodařilo soudu zajistit k výslechu v hlavním líčení. Vyslechnut k věci nebyl ani jako svědek JUDr. K. S. pro nadbytečnost a také proto, že konkurzní správce v řízení před soudem prvního stupně nezprostil jmenovaného mlčenlivosti ve vztahu ke společnosti S. Ve shodě s nalézacím soudem také odvolací soud v souladu s jeho odůvodněním považuje doplnění dokazování o navržené důkazy za nepřínosné pro rozhodnutí o vině a trestu u všech tří obžalovaných a zejména neschopné zvrátit dokazování ve prospěch obžalovaných, jak se toho ve svých opravných prostředcích dožadují. Zdůraznit k odvolacím námitkám obžalovaných je ještě možné, že byť by i s návrhem na uplatnění konkrétních plnění v rozhodčím řízení přišel advokát JUDr. S., návrhy byly podány statutárními zástupci společností S. a G.
Všechny ve věci provedené důkazy nalézací soud vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, případně v konfrontaci, pokud si provedené důkazy navzájem odporovaly, a také v konfrontaci s obhajobou všech tří obžalovaných, kteří svou odvolací argumentací a obhajobou před soudem prvního stupně, jež jsou totožné, nezpochybňují skutková zjištění nalézacího soudu, ale závěry o subjektivní stránce jejich jednání. Jelikož se i se závěry ohledně subjektivní stránky jednání všech tří obžalovaných odvolací soud ztotožnil, odkazuje obžalované s jejich odvolacími námitkami k bodu 1) výroku rozsudku na str. 19-20 odůvodnění rozsudku, k bodu 2) výroku rozsudku na str. 23-24 odůvodnění rozsudku a k bodům 3) a 4) výroku rozsudku na str. 52-54 odůvodnění rozsudku, kde najdou odvolatelé odpovědi na všechny odvolací argumenty uplatněné v písemném odvolání stejně jako ve veřejném zasedání o odvolání. Jelikož se odvolací soud z hlediska skutkových zjištění v případě všech tří obžalovaných s nalézacím soudem v celém rozsahu ztotožnil, na tyto závěry zcela odkazuje, když společný úmysl obžalovaných, bez něhož by jednotlivé kroky jednotlivých obžalovaných popsané ve výroku rozsudku neměly smysl a logiku, dostatečně vyplývá z popisu skutkového děje k jednotlivým útokům protiprávního jednání ve výroku napadeného rozsudku.
Odvolací soud nedal za pravdu ani vyvíjející se obhajobě obžalovaných ohledně údajného zmocnění M. K. k podpisu smluv za společnost S. popsaných pod body 3) a 4) výroku rozsudku. Nejprve se obžalovaní hájili tím, že byli přesvědčeni, že jmenovaná může za společnost takové smlouvy podepisovat, přestože jednoduchým nahlédnutím do výpisu z obchodního rejstříku by zjistili stejně jako z předchozí spolupráce se společností S., jak to zdůrazňuje nalézací soud, že statutárními orgány oprávněnými zavazovat společnost jsou pouze jednatelé společnosti a M. K. není vedena ani jako prokurista společnosti a nadána tak oprávněními podle § 14 obchodního zákoníku. Když byla vyvrácena tato obhajoba obžalovaných, přišli nově s tím, že jim měla M. K. předložit plnou moc k uzavírání předmětných smluv, ovšem kromě výpovědi obžalovaných o takové plné moci ze spisového materiálu nevyplývá žádný důkaz, nehovoří o ní ani M. K. a vystavení takové plné moci popírají také statutární zástupci společnosti S. Konečně přicházejí obžalovaní s argumentem ustanovením § 15 obchodního zákoníku (zákonné zmocnění) a namítají v souladu s ustanovením odst. 1 citovaného ustanovení, že ten, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází, a z toho dovozují, že M. K. byla nadána zákonným zmocněním k uzavírání předmětných smluv. Z výpovědí statutárních zástupců společnosti S. vyplývá, že M. K. uzavíráním smluv na dodávku zboží pověřena nebyla a i v případě, že by se tak stalo, nelze přehlédnout ustanovení odst. 2 téhož paragrafu, z něhož vyplývá, že překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle odst. 1, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla. Provedeným dokazováním v posuzované věci však bylo najisto prokázáno, že z předchozí podnikatelské spolupráce společností S. a S. obžalovaní věděli, kdo je oprávněn podepisovat předmětné smlouvy a nejméně s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět pouhým nahlédnutím do obchodního rejstříku mohli.
Dodat k odůvodnění napadeného rozsudku nalézacím soudem je ještě třeba, že v posuzované věci podle přesvědčení odvolacího soudu měla být od počátku přípravného řízení na základě shromážděných důkazů zvažována také trestní odpovědnost (spoluzodpovědnost) M. K. a s ohledem na výpovědi obžalovaných J. a Mgr. A. V. i event. advokáta JUDr. K. S. a rozhodkyně JUDr. R. V.
V dalším lze obžalované s jejich odvolacími námitkami prakticky totožnými jako v předchozích stadiích trestního řízení odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, který na ně pečlivě a dostatečně podrobně reaguje, neboť se odvolací soud se závěry nalézacího soudu v celém rozsahu ztotožnil.
Odvolací soud se přes odvolací námitky obžalovaných, kteří v tomto směru výslovně rozsudku nic nevytýkají, ztotožnil i s právním hodnocením protiprávního jednání obžalovaných Mgr. A. V. a V. V., jak je krajský soud popisuje včetně subjektivní stránky na str. 58-60 odůvodnění rozsudku. Ve vztahu k těmto obžalovaným a právnímu posouzení jejich správně zjištěného protiprávního jednání neuplatnil odvolací námitky ani státní zástupce. Ten podal odvolání na rozdíl od jmenovaných obžalovaných do výroku soudu prvního stupně o trestu, kde se domáhá uložení trestů přísnějších, u obžalovaného Mgr. V. o peněžitý trest a také zákaz činnosti, když pro oba tresty shledává a v podaném odvolání označuje důkazy a důvody, a u obžalovaného V. o byť symbolický peněžitý trest. Odvolací soud dal za pravdu státnímu zástupci v tom, že ač se obžalovaný Mgr. V. dopustil trestné činnosti popsané v bodě 3) výroku rozsudku jako jednatel společnosti S., nebyl mu ukládán trest zákazu činnosti. Odvolací soud je přesvědčen, že podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti, jak navrhuje státní zástupce, u obžalovaného Mgr. V. byly dány, avšak neuložení peněžitého trestu u obou jmenovaných obžalovaných a trestu zákazu činnosti Mgr. V. nelze označit za důvod ke zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e) tr.ř. pro nepřiměřenost uložených trestů či porušení ustanovení trestního zákona, když příslušná ustanovení trestního zákoníku (§ 67, § 73) týkající se ukládání těchto trestů povinnost takový trest uložit neukládá a navíc odvolací soud dospěl k přesvědčení, že při zohlednění všech hledisek významných pro ukládání trestů (§ 37, § 38 tr. zákoníku) a účasti obou obžalovaných na zjištěném protiprávním jednání jsou ve vzájemné proporci a také vzhledem k proporci s trestem ukládaným hlavnímu iniciátorovi zjištěného protiprávního jednání, a to obžalovanému J. V., natolik dostačující, že přistupovat ke zrušení napadeného rozsudku ve výroku o trestu a ukládání státním zástupcem navržených dalších trestů, přestože u obžalovaného Mgr. A. V. jsou podmínky dány, je nedůvodné a neúčelné právě pro délku oběma jmenovaným obžalovaným uložených trestů odnětí svobody, k jejichž výkonu jako prvosoudně trestaní byli zařazení v souladu s trestním zákoníkem bez použití moderačního ustanovení a event. zařazení do věznice mírnějšího typu.
Z dosud uvedeného vyplývá, že odvolací soud nedal za pravdu odvolacím námitkám obžalovaných Mgr. A. V. a V. V. s odkazem na v tomto rozsudku odvolacího soudu citované strany napadeného rozsudku a ač je odvolání státního zástupce ve vztahu k Mgr. V. formálně důvodné, s odkazem na závěry nalézacího soudu ohledně uložených trestů všem obžalovaným nevyhověl odvolání státního zástupce a odvolání obžalovaných Mgr. V., V. V. a státního zástupce v jejich neprospěch jako nedůvodná podle § 256 tr.ř. zamítl, čímž v jejich případě zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Jak již bylo výše zmíněno, k jiným závěrům zejména ohledně právního posouzení správně zjištěného protiprávního jednání dospěl odvolací soud, pokud jde o obžalovaného J. V. Předně se odvolací soud neztotožnil s odvolací argumentací státního zástupce, že popis skutku pod bodem 1) výroku rozsudku by měl být v souladu s podanou obžalobou doplněn o data a čísla všech neexistujících pohledávek, které byly bance obžalovaným předkládány. Odvolací soud je přesvědčen, že pro nezaměnitelnost skutku s jiným a právní posouzení je dostatečné vyjádřit protiprávní jednání obžalovaného označením příslušné smlouvy, jak je výslovně uvedena ve výroku rozsudku, jejíž nedílnou součástí jsou přílohy č. 1 stanovící seznam pohledávek, když ve výroku rozsudku jsou dostatečně označeny podnikatelské subjekty, jejichž údajné faktury měly být bankou profinancovány.
Ač žádný z odvolatelů nepoukazuje na skutková zjištění nalézacího soudu učiněná a popsaná ve výroku pod bodem 1) a 2) napadeného rozsudku z hlediska jejich právního posouzení, je odvolací soud přesvědčen, že stejně jako v případě výroku pod bodem 1) i jednáním popsaným pod bodem 2) výroku rozsudku obžalovaný J. V. naplnil zákonné znaky skutkové podstaty úvěrového podvodu, jež je ve vztahu speciality ke skutkové podstatě podvodu. I ze skutkových zjištění nalézacího soudu v bodě 2) výroku rozsudku totiž vyplývá, že obžalovaný J. V. v žádosti o poskytnutí úvěru z 24.5.2006 uvedl nepravdivé údaje, resp. zamlčel úvěry od jiných subjektů. Jak z dokazování vyplynulo, bez těchto nepravdivých údajů by úvěr pod bodem 2) nezískal. Lze proto uzavřít, že v případě jednání obžalovaného J. V. popsaného pod body 1) a 2) výroku napadeného rozsudku jde o pokračující trestný čin úvěrového podvodu spáchaný dvěma tam popsanými útoky, které jsou provázány jednotným záměrem, způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou (§ 116 tr. zákoníku).
Nalézací soud na str. 60 odst. 5 uzavřel, že s ohledem na ustanovení § 43 odst. 1 věta první za středníkem tr. zákoníku není trestní zákoník č. 40/2009 Sb. pro obžalovaného J. V. na rozdíl od spoluobžalovaných příznivější s ohledem na změnu horní hranice zákonem stanovené trestní sazby z 12 na 10 let, když podle tohoto ustanovení jsou u něj splněny formální podmínky pro zvýšení horní hranice trestní sazby o jednu třetinu, což u obžalovaného J. V. reálně znamená ohrožení vyšším trestem odnětí svobody. Odvolací soud názor nalézacího soudu v tomto konkrétním posuzovaném případě obžalovaného J. V. a trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, nesdílí, neboť z citovaného ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů (o což v posuzovaném případě jde), může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby s horní hranicí zvýšenou o jednu třetinu. Odvolací soud je přesvědčen, že pro ukládání trestu v takto zvýšené výměře nejsou splněny další zákonem stanovené podmínky pro ukládání trestů, což ostatně nevyplývá ani z rozhodnutí nalézacího soudu, který obžalovanému J. V. za veškerou sbíhající se trestnou činnost uložil trest odnětí svobody v délce deseti let, tedy ještě v rámci zákonem stanovené trestní sazby podle trestního zákoníku (5-10 let), nikoliv trestního zákona účinného do 31.12.2009. Z těchto důvodů a s ohledem na ustanovení § 16 odst. 1 tr. zákona a § 2 odst. 1 tr. zákoníku je odvolací soud přesvědčen, že pro obžalovaného J. V. stejně jako pro spoluobžalované je výhodnější z hlediska trestní sankce trestní zákoník účinný od 1.1.2010. Proto jeho jednání nově právně kvalifikoval při nezměněných skutkových zjištěních v bodech 1) a 2) výroku rozsudku jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, neboť v obou případech při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak ve výroku rozsudku označeným subjektům škodu velkého rozsahu (§ 138 odst. 1 tr. zákoníku). Jednáním popsaným pod bodem 3) napadeného rozsudku obžalovaný J. V. naplnil zákonné znaky skutkové podstaty pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sebe a jiného (společnost S., spoluobžalovaného Mgr. A. V.) obohatil tím, že uvede někoho v omyl (společnost S.), a způsobí tak na cizím majetku (společnosti S.) škodu velkého rozsahu (§ 138 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak bez jeho přičinění, z důvodu aktivní obrany společnosti S., k dokonání činu nedošlo. Jednáním popsaným pod bodem 4) výroku napadeného rozsudku obžalovaný J. V. naplnil znaky organizátorství pokusu zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a), § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění vyplývá, že zosnoval a řídil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sebe a jiného (spoluobžalované, společnosti S., G.) obohatil tím, že uvede někoho (společnosti S.) v omyl, a způsobí tak na cizím majetku (společnosti S.) škodu velkého rozsahu (§ 138 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž i tohoto jednání se dopustil stejně jako v bodě 3) výroku rozsudku v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. Nalézací soud správně uzavřel, že obžalovaný J. V. ve všech ve výroku rozsudku popsaných útocích protiprávního jednání jednal v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť bylo prokázáno, že chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoníku porušit zájem chráněný tímto zákoníkem.
Při rozhodování odvolacího soudu o novém trestu pro obžalovaného J. V. odvolací soud vycházel ze všech skutečností zjištěných nalézacím soudem v průběhu dokazování a popsaným na str. 60-62 odůvodnění napadeného rozsudku, vycházel z trestním zákoníkem stanovené horní hranice trestu odnětí svobody, který lze obžalovanému podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, jako úhrnný za sbíhající se trestnou činnost uložit, a také zohlednil proporci zavinění a rozsah spáchané trestné činnosti a následného trestu u všech obžalovaných a způsobenou, resp. hrozící škodu a dospěl k přesvědčení, že u obžalovaného J. V., který dosud vedl řádný život, postačí k dosažení účelu trestu jak z hlediska individuální, tak i generální prevence trest odnětí svobody v délce 8,5 roku. Trest odnětí svobody v uvedené výměře je ze zákona nepodmíněný (§ 81 odst. 1 tr. zákoníku) a přísluší ho vykonat ve věznici se zvýšenou ostrahou v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, když odvolací soud neshledal podmínky pro použití moderačního ustanovení § 56 odst. 3 tr. zákoníku pro zařazení obžalovaného J. V. k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s mírnějším režimem, než zákon ukládá.
Nalézací soud správně reagoval na zneužití postavení obžalovaným J. V. ve společnosti S. k vlastnímu obohacení a způsobení škody ve výroku rozsudku označeným subjektům, a proto i odvolací soud obžalovanému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku doplnil trest odnětí svobody i o trest zákazu činnosti s předmětem shodným jako v napadeném rozsudku včetně jeho délky.
Uložený trest byl i odvolacím soudem v souladu s návrhem státního zástupce doplněn i o trest peněžitý s ohledem na rozhodné skutečnosti pro ukládání peněžitého trestu v původní výměře 1.000.000 Kč. Odvolací soud i tento trest považuje za zákonný a důvodný a nalézacím soudem odůvodněný, a proto s přihlédnutím k právní úpravě ukládání peněžitého trestu trestním zákoníkem podle § 68 odst. 3 tr. zákoníku obžalovanému uložil peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 20.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl obžalovaným J. V. ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na 1 rok.
Jak z rozhodnutí odvolacího soudu o všech podaných odvoláních vyplývá, v ostatních výrocích, tedy výrocích ohledně spoluobžalovaných Mgr. A. V. a V. V. a v rozhodnutí podle § 229 odst. 1 tr.ř. ve vztahu k poškozeným, zůstal napadený rozsudek nezměněn, proto lze i na tomto místě na přesvědčivé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku nalézacím soudem odpovídající na všechny odvolací námitky obžalovaných v celém rozsahu odkázat, jen se změnou učiněnou ohledně právního posouzení a potrestání obžalovaného J. V.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Brně). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
V Olomouci dne 20.9.2011
JUDr. Jaroslav Zbožínek v.r.
předseda senátu Za správnost vyhotovení:
V. Zezulová
Datum rozhodnutí: 20.09.2011
Dotčené předpisy: § 2 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb. TZ
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání dne 20.9.2011 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Zbožínka a soudců JUDr. Vladimíra Štefana a JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D., odvolání obžalovaných 1) J. V. , 2) Mgr. A. V. a 3) V. V. a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.11.2010, č.j. 46 T 7/2009-5170, a rozhodl t a k t o :
I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr.ř. se z podnětu odvolání obžalovaného J. V. a státního zástupce napadený rozsudek
č á s t e č n ě z r u š u j e , a to ohledně obžalovaného J. V. ve výroku o vině a trestu.
Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. se nově rozhoduje tak, že
obžalovaný
J. V. ,
j e v i n e n , ž e
1. jako jediný jednatel společnosti S., s.r.o., se sídlem B., D. 867/42 (dále jen S.), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti GE Money Bank, a.s., se sídlem P. 4 (dále jen GE Money Bank), financování formou revolvingového úvěru, a to prostřednictvím deklarování nepravdivých skutečností týkajících se zajištění úvěru, předložením neexistujících pohledávek společnosti S. za účelem jejich zastavení, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,
dne 28.1.2005 v B., v budově pobočky GE Money Bank v B. na L. ulici jako statutární zástupce společnosti S., podal žádost o poskytnutí revolvingového úvěru za účelem profinancovávání existujících pohledávek společnosti S. za jejími obchodními partnery a následně dne 21.2.2005 v B. uzavřel se společností GE Money Bank Smlouvu o revolvingovém úvěru reg. č. 060 05 0227, dle které banka jako úvěrový věřitel poskytla společnosti S. úvěr ve výši maximální nepřekročitelné částky pro opakované čerpání do 54.000.000 Kč, který se společnost S. jako úvěrový dlužník zavázala splatit do 28.2.2006, přičemž úrokové období bylo stanoveno jako měsíční a poskytnuté úvěrové prostředky měly být čerpány z účtu č.169446171/0600 a účet, ze kterého byl úvěr poskytnut a na který měl být úvěr formou zápočtu z účtu č.169446171/0600 splácen, je účet č. 172420570/0600, a
současně uzavřel dne 21.2.2005 za účelem zajištění úvěru zástavním právem k pohledávkám společnosti S. se společností GE Money Bank Smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22, na kterou následně navazovala Zástavní smlouva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22 a ze dne 27.7.2006 uzavřená za společnost S.-W. h., s.r.o., se sídlem B., S., P. 843/4 (dále jen S.-W. h.), dříve S., přičemž nedílnou součástí této smlouvy jsou Přílohy č. 1 stanovící seznam pohledávek, podle kterých obžalovaný předkládal na základě zástavních smluv k zástavě úvěrovému věřiteli pohledávky vůči dlužníkům: Tesco Stores ČR, a.s., se sídlem Praha 10, Vršovická 1527/68b, IČ: 45308314 (dále TESCO), AHOLD Czech Republic, a.s., se sídlem Brno, Slavíčkova 1a, IČ: 44012373 (dále AHOLD), S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem Praha 10, Nákupní 389/1, IČ: 45023093 (dále S.), MAKRO Cash&Carry ČR, s.r.o., se sídlem Praha 5, Jeremiášova 1249/7, IČ: 26450691 (dále MAKRO), A.P.S. SPORT, s.r.o., se sídlem Brno, Dusíkova 1, IČ: 26927683 (dále A.P.S. SPORT), FREETIMEX AG, Mgr. P. V. s místem podnikání Brno, Jírovcova 46, IČ: 14627108 (dále Mgr. VESELÝ), AHOLD Retail SK, IČO 35818913 (dále AHOLD Retail SK), G., a.s., se sídlem Brno, Mečířova 2242/40, IČ: 26975351 (dále G.), METRO Cash&Carry Slovakia, s.r.o., IČO 35772841 (dále METRO), COOPER Establishment, se sídlem Am Schragen Weg 14, Postfach 1618, Fl-9490, Vaduz (dále COOPER), STAR SPORT, s.r.o., se sídlem Horná 20, Šaĺa, Slovenská republika, IČO 36537730 (dále STAR SPORT), AHOLD PL (dále AHOLD PL) , JVT TRADE, s.r.o., se sídlem Brno, Nerudova 2, IČ: 26905469 (dále JVT TRADE), a to s vědomím, že se nejméně v případě pohledávek za subjekty TESCO, AHOLD, S., MAKRO, A.P.S. SPORT, Mgr. VESELÝ, G., METRO a JVT TRADE jedná v době předložení o neexistující pohledávky, které společnosti S. buď nikdy nevznikly, případně byly již předtím zcela vyrovnány, a současně s vědomím, že výše k čerpání uvolněných úvěrových prostředků je dle úvěrové smlouvy přímo odvislá od hodnoty zastavených pohledávek, jež však nesměly překročit výši poskytnutého úvěrového rámce, přičemž platby za zastavené pohledávky měly být jednotlivými dlužníky poukazovány na účet č. 169446171/0600 s variabilním symbolem odpovídajícím variabilním symbolům jednotlivých zastavených pohledávek dle seznamů zastavených pohledávek a z těchto měly být hrazeny měsíční závazky dluhové služby, k čemuž pro neexistenci těchto pohledávek nedocházelo;
dne 12.7.2006 uzavřel za účelem zajištění úvěru zástavním právem za společnost S.-W. h. se společností GE Money Bank zástavní smlouvu formou notářského zápisu č. NZ 313/2006, N363/2006, sepsaného notářkou JUDr. D. H., sídlem B., přičemž předmětem zástavy byla hromadná věc zásoby, které se nacházejí ve skladových prostorách společnost S.-W. h. na adrese B., kdy společnost S.-W. h. je výlučným vlastníkem uvedených věcí, kdy hodnota zastavených věcí je dle vypracovaného znaleckého posudku č. 566/1-2006 ze dne 30.3.2006 ve výši 52.255.492 Kč, s podmínkou, že na část zboží v celkové hodnotě cca 26 mil. Kč byla společností S. uzavřena Kupní smlouva se společností S. B., s.r.o., ze dne 11.10.2005, přičemž společnosti GE Money Bank zatajil, že již dne 19.5.2006 uzavřel na totožný předmět zástavy se společností Slovenská sporitelňa, a.s., se sídlem B., Slovenská republika (dále Slovenská spořitelna), Smlouvu o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1 formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 sepsaného notářem JUDr. J. F., se sídlem B., D. 10 (za účelem zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna ze smlouvy o úvěru č. 262/AUOC/06 ze dne 19.5.2006), se sjednaným předmětem zástavy souborem movitých věcí tvořícím zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost S., které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost S. používá v rámci své činnosti, zásoby, které jsou ke dni podpisu této listiny ve skladových prostorách v B. na ul. D. 1;
a následně z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpal celkovou částku 54.000.000 Kč, a to nejméně v části 29.609.079,92 Kč spolu s bratrem Mgr. A. V., v době od března 2005 do května 2006 prostřednictvím 116 hotovostních výběrů v bankovních automatech a hotovostních výběrů na pobočkách GE Money Bank, dne 24.2.2006 byl uzavřen Dodatek č. 1 reg. č. 060050227.1D, kterým byla posunuta splatnost jistiny úvěru ke dni 30.6.2006 a následně ze stejného důvodu byl dne 30.6.2006 uzavřen Dodatek č. 2, kterým byla opětovně posunuta splatnost úvěru ke dni 27.12.2006, přičemž ani v jednom z těchto termínů, případně později, úvěr nesplatil, čímž způsobil společnosti GE Money Bank, a.s., škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 54.000.000 Kč;
2. jako jediný jednatel společnosti S., s.r.o., sídlem B., D. 867/42, IČ: 60721847 (dále S.), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti Slovenská sporitelňa, a.s., sídlem B., Slovenská republika, (dále Slovenská spořitelna), financování formou úvěru, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,
dne 19.5.2006 v B. na blíže neurčeném místě jako statutární zástupce společnosti S. uzavřel se společností Slovenská spořitelna Smlouvu o úvěru č. 262/AUOC/06, dle které společnost Slovenská spořitelna poskytla společnosti S. úvěrový rámec ve výši 15.000.000 Sk jako kontokorent a k tomu účelu byl zřízen účet č. 0630185978/09000, přičemž společnost S. se zavázala k tomu, že splatnost úvěrového rámce použitého ve formě kontokorentu bude splácet postupně z plateb došlých na běžný účet č. 0630185978/09000 nejpozději do 30.4.2007, současně téhož dne tj. 19.5.2006 byla k zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna uzavřena mezi společností S. zastoupenou obžalovaným J. V. a společností Slovenská spořitelna Smlouva o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1, kdy tato smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 s předmětem zástavy souborem movitých věcí tvořící zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost S., které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost S. používá v rámci své činnosti, přičemž zástavní právo vzniklo dne 19.5.2006 zápisem do rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, číslo zápisu 9767, číslo rejstříku NZ 114/2006, následně obžalovaný dne 24.5.2006 převedl ze shora uvedeného kontokorentního účtu částku ve výši 9.000.000 Sk a 5.700.000 Sk na jiné účty a taktéž provedl hotovostní výběry dne 22.5.2006 ve výši 130.000 Sk a dne 14.6.2006 ve výši 65.000 Sk a takto získané finanční prostředky použil k blíže nezjištěnému účelu, následně úvěr nebyl splácen a taktéž nebyly spláceny řádně sjednané úroky, neboť na výše uvedený účet nepřišly žádné platby, přičemž obžalovaný již v době, kdy uzavíral shora uvedenou Smlouvu o úvěru, věděl, vzhledem k finančním možnostem společnost S., že poskytnutý úvěr nebude schopen za sjednávaných podmínek splatit, neboť ke dni 28.2.2006 měl splatit revolvingový úvěr poskytnutý společností GE Money Bank (viz bod 1), přičemž v žádosti o poskytnutí úvěru společnosti S. ze dne 25.4.2006 v přehledu úvěrů, půjček od bankovních a nebankovních subjektů uvedl pouze půjčku profi úvěr od Komerční banky, a.s., ve výši 3.900.000 Kč, čerpaný od dne 31.10.2004 a splatný k 31.8.2009, avšak v tomto přehledu úmyslně neuvedl revolvingový úvěr poskytnutý společnost GE Money Bank ve výši 54.000.000 Kč splatný ke dni 28.2.2006, který také nebyl splácen a z důvodu neschopnosti ze strany společnost S. tento úvěr splácet byla posunuta splatnost úvěru, neboť věděl, že by úvěr od společnosti Slovenská spořitelna nezískal, čímž způsobil společnosti Slovenská spořitelna škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 14.895.000 Sk;
3. po předchozí vzájemné domluvě s obžalovaným Mgr. A. V., vedeni společným záměrem podvodně vylákat od společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (do 24.10.2005 S. B., s.r.o.) (dále jen S.), plnění ve formě náhrady škody a smluvní pokuty získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu, v přesně nezjištěném období roku 2005 vyhotovili Kupní smlouvu s datem 20.9.2005 v Praze, dle které obžalovaný J. V., jako statutární zástupce společnost S., s.r.o., sídlem B., D. 867/42 (dodavatel; dále jen S.), uzavřel se společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (od 20.9.2009 S. I. CZ, s.r.o.; odběratel) tuto Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim-zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.952.381,47 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30.10.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, přičemž tato smlouva měla být zrušena a následně, v přesně nezjištěném období, vyhotovili novou Kupní smlouvu s datem 11.10.2005, dle které obžalovaný J. V. jako statutární zástupce společnost S. (dodavatel) uzavřel se společnost S. B., s.r.o., sídlem P. 10, N. 389/1 (od 24.10.2005 S. Česká obchodní společnost, s.r.o.) tuto novou Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.883.010,90 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 12.12.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž obě shora uvedené kupní smlouvy vypracoval Mgr. A. V., přičemž u obou smluv uzavřených jednak mezi společností S. a společností S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a jednak mezi společnost S. a společností S. B., s.r.o., obžalovaní zajistili jejich podepsání a opatření razítkem za společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., navíc obžalovaný J. V. již z dřívějšího obchodního vztahu s tímto odběratelem věděl, že oprávnění za společnost podepisovat mají pouze statutární zástupci a tedy musel v době podpisu shora uvedených kupních smluv vědět, že M. K. vzhledem k tomu, že není statutární zástupce společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ale pouze nákupčí, není oprávněna podepisovat kupní smlouvy za shora uvedené společnosti a tedy musel vědět, že uvedené smlouvy jsou neplatné a dále musel vědět, vzhledem k minulým obchodním vztahům, že uvedené společnosti mají vlastní rámcové smlouvy pro dodavatele a používají pouze tyto, následně dne 6.12.2005 společnost S. prostřednictvím elektronické pošty zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., výzvu k zaslání dílčích objednávek pro odběr zboží na základě kupní smlouvy ze dne 11.10.2005, přičemž tato výzva byla zaslána jménem jednatele společnosti S. Mgr. A. V. a poté následovaly výzvy k odběru zboží ze dne 9.12.2005, 14.12.2005, 19.12.2005 a 23.12.2005, přičemž dne 13.12.2005 se společnost S. pokusila za účasti notáře dodat zboží do OD S. v B. na ulici V., který o tomto sepsal notářský zápis, kdy společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., na toto nereagovala a zboží neodebrala, neboť předmětnou kupní smlouvu nepodepsal nikdo za společnost oprávněný a objednávka tedy nebyla zavedena v centrálním systému objednávek společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., přičemž oba obžalovaní věděli, že předmětné zboží, které je specifikováno v Závazné garantované objednávce, nemají a nebudou mít k dispozici, neboť uvedené zboží měli nakoupit jednak od společnosti MP w., s.r.o., se sídlem D. n. V., Slovenská republika, a to na základě Kupní smlouvy ze dne 28.10.2005, a jednak od společnosti S. S., s.r.o., sídlem H. 20, Š., Slovenská republika, na základě kupní smlouvy ze dne 15.10.2005, přičemž zboží od těchto dvou společností tvořilo pouze malou část zboží, kterou měl údajně dodat společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a následně dne 23.12.2005 společnost S. zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205010588 ze dne 23.12.2005 na částku 33.737.743 Kč se splatností 29.12.2005 a dne 9.1.2006 podala společnost S. rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 33.737.743 Kč;
4. obžalovaný J. V., spoluobžalovaný Mgr. A. V. a spoluobžalovaný V. V. vedeni záměrem vylákat od společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (do 24.10.2005 S. B., s.r.o.), plnění ve formě náhrady škody získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu, v přesně nezjištěném období roku 2005 nechal obžalovaný V. V. vyhotovit Kupní smlouvu s datem 11.10.2005, dle které jako statutární zástupce společnosti G., a.s., sídlem B., M. 40 (dále jen G.), uzavřel se společností S. B., s.r.o. (od 24.10.2005 S. Česká obchodní společnost, s.r.o.), tuto Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 28.269.432 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30.11.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž s obžalovaným J. V. zajistili její podepsání a opatření razítkem za společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a současně obžalovaný V. V. věděl, že předmětné zboží, které je specifikováno v Závazné garantované objednávce společnost G., nemá a nebude mít k dispozici, neboť uvedené zboží měl nakoupit jednak od společnost COOPER Establishment, se sídlem Am Schragen Weg 14, Postfach 1618, Fl-9490, Vaduz (dále jen COOPER Establishment), na základě Kupní smlouvy ze dne 17.10.2005, dále od společnosti TATRASVIT SVIT-SOCKS, a.s., sídlem Mierova 1, Svit, Slovenská republika, IČO 31707289 (dále jen TATRASVIT), na základě Kupní smlouvy ze dne 12.10.2005 a od společnost S., s.r.o., sídlem Dobrovského 46, Brno (dále jen S.), ze dne 15.10.2005, přičemž minimálně od společnosti COOPER Establishment a společnosti TATRASVIT neměl zboží v době uzavření smlouvy ani následně k dispozici a nikdy jej neodebral a neuhradil a tedy věděl, že nebude schopen zboží dodat dle Závazné garantované objednávky, a proto nikdy nevyzval písemně společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., k odběru zboží, a následně dne 23.12.2005 společnost S. zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205090002 ze dne 23.12.2005 na částku 30.882.572,50 Kč se splatností 29.12.2005 a dne 9.1.2006 podala společnost G. rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 30.882.572,50 Kč,
současně obžalovaný J. V. toto jednání obžalovaného V. V. zosnoval a řídil tím způsobem, že jej sám inicioval, vymyslel jeho průběh ve shodě se skutkem vedeným pod bodem 3., jednání obžalovaného V. usměrňoval a koordinoval se svým pod bodem 3., neboť se sám účastnil schůzky, na které došlo k získání podpisu M. K. a razítka společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o.,
Mgr. A. V. pak s vědomím podstatných okolností jednání obžalovaného V. V. tomuto napomohl vypracováním předmětné kupní smlouvy mezi společnostmi G. a S. B., s.r.o.;
t e d y
ad 1), 2)
při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak škodu velkého rozsahu,
ad 3)
dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sebe a jiného obohatil tím, že uvede někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, přičemž tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,
ad 4)
zosnoval a řídil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sebe a jiného obohatil tím, že uvede někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu, přičemž tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,
t í m s p á c h a l
ad 1), 2)
zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku,
ad 3)
pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,
ad 4)
organizátorství pokusu zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a), § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku,
a z a t o s e m u u k l á d á
podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody na 8,5 (o s m a p ů l) roku.
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku se obžalovanému dále ukládá trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, na 8 (o s m) let.
Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku se dále ukládá peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 20.000 Kč.
Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku se pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody na 1
(j e d e n) rok.
II. V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn.
III. Podle § 256 tr.ř. se odvolání obžalovaných Mgr. A. V. a V. V. a státního zástupce v jejich neprospěch z a m í t a j í .
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v v Brně ze dne 11.11.2010, č.j. 46 T 7/2009-5170, byl obžalovaný J. V. uznán vinným ad 1) trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zákona, ad 2) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, ad 3) pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, ad 4) organizátorstvím pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 10 odst. 1 písm. a), § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, obžalovaný Mgr. A. V. ad 3) pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ad 4) pomocí k pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, obžalovaný V. V. ad 4) pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měli dopustit tím, že
1. obžalovaný J. V. jako jediný jednatel společnosti S., s.r.o., se sídlem B., D. 867/42 (dále jen S.), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti GE Money Bank, a.s., se sídlem P. 4 (dále jen GE Money Bank), financování formou revolvingového úvěru, a to prostřednictvím deklarování nepravdivých skutečností týkajících se zajištění úvěru, předložením neexistujících pohledávek společnosti S. za účelem jejich zastavení, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,
dne 28.1.2005 v B., v budově pobočky GE Money Bank v B. na L. ulici jako statutární zástupce společnosti S., podal žádost o poskytnutí revolvingového úvěru za účelem profinacovávání existujících pohledávek společnosti S. za jejími obchodními partnery a následně dne 21.2.2005 v Brně uzavřel se společností GE Money Bank Smlouvu o revolvingovém úvěru reg. č. 060 05 0227, dle které banka jako úvěrový věřitel poskytla společnosti S. úvěr ve výši maximální nepřekročitelné částky pro opakované čerpání do 54.000.000 Kč, který se společnost S. jako úvěrový dlužník zavázala splatit do 28.2.2006, přičemž úrokové období bylo stanoveno jako měsíční a poskytnuté úvěrové prostředky měly být čerpány z účtu č.169446171/0600, a účet, ze kterého byl úvěr poskytnut a na který měl být úvěr formou zápočtu z účtu č.169446171/0600 splácen, je účet č. 172420570/0600, a
současně uzavřel dne 21.2.2005 za účelem zajištění úvěru zástavním právem k pohledávkám společnosti S. se společností GE Money Bank Smlouvu o zřízení zástavního práva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22, na kterou následně navazovala Zástavní smlouva k pohledávkám reg. č. 060 05 0227.22 a ze dne 27.7.2006 uzavřená za společnost S.-W. h., s.r.o., se sídlem B., S., P. 843/4 (dále jen S.-W. h.), dříve S., přičemž nedílnou součástí této smlouvy jsou Přílohy č. 1 stanovící seznam pohledávek, podle kterých obžalovaný předkládal na základě zástavních smluv k zástavě úvěrovému věřiteli pohledávky vůči dlužníkům: Tesco Stores ČR, a.s., se sídlem Praha 10, Vršovická 1527/68b, IČ: 45308314 (dále TESCO), AHOLD Czech Republic, a.s., se sídlem Brno, Slavíčkova 1a, IČ: 44012373 (dále AHOLD), S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem Praha 10, Nákupní 389/1, IČ: 45023093 (dále S.), MAKRO Cash&Carry ČR, s.r.o., se sídlem Praha 5, Jeremiášova 1249/7, IČ: 26450691 (dále MAKRO), A.P.S. SPORT, s.r.o., se sídlem Brno, Dusíkova 1, IČ: 26927683 (dále A.P.S. SPORT), FREETIMEX AG, Mgr. P. V. s místem podnikání Brno, Jírovcova 46, IČ: 14627108 (dále Mgr. VESELÝ), AHOLD Retail SK, IČO 35818913 (dále AHOLD Retail SK), G., a.s., se sídlem Brno, Mečířova 2242/40, IČ: 26975351 (dále G.), METRO Cash&Carry Slovakia, s.r.o., IČO 35772841 (dále METRO), COOPER Establishment, se sídlem Am Schragen Weg 14, Postfach 1618, Fl-9490, Vaduz (dále COOPER), STAR SPORT, s.r.o., se sídlem Horná 20, Šaĺa, Slovenská republika, IČO 36537730 (dále STAR SPORT), AHOLD PL (dále AHOLD PL), JVT TRADE, s.r.o., se sídlem Brno, Nerudova 2, IČ: 26905469 (dále JVT TRADE), a to s vědomím, že se nejméně v případě pohledávek za subjekty TESCO, AHOLD, S., MAKRO, A.P.S. SPORT, Mgr. VESELÝ, G., METRO a JVT TRADE jedná v době předložení o neexistující pohledávky, které společnosti S. buď nikdy nevznikly, případně byly již předtím zcela vyrovnány, a současně s vědomím, že výše k čerpání uvolněných úvěrových prostředků je dle úvěrové smlouvy přímo odvislá od hodnoty zastavených pohledávek, jež však nesměly překročit výši poskytnutého úvěrového rámce, přičemž platby za zastavené pohledávky měly být jednotlivými dlužníky poukazovány na účet č. 169446171/0600 s variabilním symbolem odpovídajícím variabilním symbolům jednotlivých zastavených pohledávek dle seznamů zastavených pohledávek a z těchto měly být hrazeny měsíční závazky dluhové služby, k čemuž pro neexistenci těchto pohledávek nedocházelo;
dne 12.7.2006 uzavřel za účelem zajištění úvěru zástavním právem za společnost S.-W. h. se společností GE Money Bank zástavní smlouvu formou notářského zápisu č. NZ 313/2006, N363/2006, sepsaného notářkou JUDr. D. H., sídlem B., Š. 31, přičemž předmětem zástavy byla hromadná věc zásoby, které se nacházejí ve skladových prostorách společnost S.-W. h. na adrese B., D. 1, kdy společnost S.-W. h. je výlučným vlastníkem uvedených věcí, kdy hodnota zastavených věcí je dle vypracovaného znaleckého posudku č. 566/1-2006 ze dne 30.3.2006 ve výši 52.255.492 Kč, s podmínkou, že na část zboží v celkové hodnotě cca 26 mil. Kč byla společností S. uzavřena Kupní smlouva se společností S. B., s.r.o., ze dne 11.10.2005, přičemž společnosti GE Money Bank zatajil, že již dne 19.5.2006 uzavřel na totožný předmět zástavy se společností Slovenská sporitelňa, a.s., se sídlem B., Slovenská republika (dále Slovenská spořitelna), Smlouvu o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1 formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 sepsaného notářem JUDr. J. F., se sídlem B., D. 10 (za účelem zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna ze smlouvy o úvěru č. 262/AUOC/06 ze dne 19.5.2006), se sjednaným předmětem zástavy souborem movitých věcí tvořícím zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost S., které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost S. používá v rámci své činnosti, zásoby, které jsou ke dni podpisu této listiny ve skladových prostorách v B. na ul. D. 1;
a následně z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpal celkovou částku 54.000.000 Kč, a to nejméně v části 29.609.079,92 Kč spolu s bratrem Mgr. A. V. v době od března 2005 do května 2006 prostřednictvím 116 hotovostních výběrů v bankovních automatech a hotovostních výběrů na pobočkách GE Money Bank, dne 24.2.2006 byl uzavřen Dodatek č. 1 reg. č. 060050227.1D, kterým byla posunuta splatnost jistiny úvěru ke dni 30.6.2006 a následně ze stejného důvodu byl dne 30.6.2006 uzavřen Dodatek č. 2, kterým byla opětovně posunuta splatnost úvěru ke dni 27.12.2006, přičemž ani v jednom z těchto termínů, případně později, úvěr nesplatil, čímž způsobil společnosti GE Money Bank, a.s., škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 54.000.000Kč;
2. obžalovaný J. V. jako jediný jednatel společnosti S., s.r.o., sídlem B., D. 867/42 (dále S.), jednající od počátku se záměrem vylákat od poškozené společnosti Slovenská sporitelňa, a.s., sídlem B., Slovenská republika, (dále Slovenská spořitelna), financování formou úvěru, následně úvěrové prostředky vyčerpat a tyto ve sjednaných termínech ani později nevrátit,
dne 19.5.2006 v B. na blíže neurčeném místě jako statutární zástupce společnosti S. uzavřel se společností Slovenská spořitelna Smlouvu o úvěru č. 262/AUOC/06, dle které společnost Slovenská spořitelna poskytla společnosti S. úvěrový rámec ve výši 15.000.000 Sk jako kontokorent a k tomu účelu byl zřízen účet č. 0630185978/09000, přičemž společnost S. se zavázala k tomu, že splatnost úvěrového rámce použitého ve formě kontokorentu bude splácet postupně z plateb došlých na běžný účet č. 0630185978/09000 nejpozději do 30.4.2007, současně téhož dne tj. 19.5.2006 byla k zajištění pohledávky společnosti Slovenská spořitelna uzavřena mezi společností S. zastoupenou obžalovaným J. V. a společností Slovenská spořitelna Smlouva o zastavení movité věci a pohledávek č. 262/AUOC/06-ZZ/1, kdy tato smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu č. NZ114/2006, N130/2006 s předmětem zástavy souborem movitých věcí tvořící zásoby sportovního oblečení a sportovního náčiní ve vlastnictví společnost S., které se nacházejí ke dni vzniku zástavního práva v jakémkoli skladovém prostoru, který společnost S. používá v rámci své činnosti, přičemž zástavní právo vzniklo dne 19.5.2006 zápisem do rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, číslo zápisu 9767, číslo rejstříku NZ 114/2006, následně obžalovaný dne 24.5.2006 převedl ze shora uvedeného kontokorentního účtu částku ve výši 9.000.000 Sk a 5.700.000 Sk na jiné účty a taktéž provedl hotovostní výběry dne 22.5.2006 ve výši 130.000 Sk a dne 14.6.2006 ve výši 65.000 Sk a takto získané finanční prostředky použil k blíže nezjištěnému účelu, následně úvěr nebyl splácen a taktéž nebyly spláceny řádně sjednané úroky, neboť na výše uvedený účet nepřišly žádné platby, přičemž obžalovaný již v době, kdy uzavíral shora uvedenou Smlouvu o úvěru, věděl, vzhledem k finančním možnostem společnost S., že poskytnutý úvěr nebude schopen za sjednávaných podmínek splatit, neboť ke dni 28.2.2006 měl splatit revolvingový úvěr poskytnutý společností GE Money Bank (viz bod 1), přičemž v žádosti o poskytnutí úvěru společnosti S. ze dne 25.4.2006 v přehledu úvěrů, půjček od bankovních a nebankovních subjektů uvedl pouze půjčku profi úvěr od Komerční banky, a.s., ve výši 3.900.000 Kč, čerpaný od dne 31.10.2004 a splatný k 31.8.2009, avšak v tomto přehledu úmyslně neuvedl revolvingový úvěr poskytnutý společnost GE Money Bank ve výši 54.000.000 Kč splatný ke dni 28.2.2006, který také nebyl splácen a z důvodu neschopnosti ze strany společnost S. tento úvěr splácet byla posunuta splatnost úvěru, neboť věděl, že by úvěr od společnosti Slovenská spořitelna nezískal, čímž způsobil společnosti Slovenská spořitelna škodu odpovídající výši vyčerpaných úvěrových prostředků, celkem ve výši 14.895.000 Sk;
3. obžalovaní J. V. a Mgr. A. V. po předchozí vzájemné domluvě vedeni společným záměrem podvodně vylákat od společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (do 24.10.2005 S. B., s.r.o.) (dále jen S.), plnění ve formě náhrady škody a smluvní pokuty získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu v přesně nezjištěném období roku 2005 vyhotovili Kupní smlouvu s datem 20.9.2005 v Praze, dle které obžalovaný J. V., jako statutární zástupce společnost S., s.r.o., sídlem B., D. 867/42 (dodavatel; dále jen S.), uzavřel se společností S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (od 20.9.2009 S. I. CZ, s.r.o.; odběratel) tuto Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim-zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.952.381,47 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30.10.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, přičemž tato smlouva měla být zrušena a následně, v přesně nezjištěném období, vyhotovili novou Kupní smlouvu s datem 11.10.2005, dle které obžalovaný J. V. jako statutární zástupce společnost S. (dodavatel) uzavřel se společnost S. B., s.r.o., sídlem P. 10, N. 389/1 (od 24.10.2005 S. Česká obchodní společnost, s.r.o.) tuto novou Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 30.883.010,90 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 12.12.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž obě shora uvedené kupní smlouvy vypracoval Mgr. A. V., přičemž u obou smluv uzavřených jednak mezi společností S. a společností S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a jednak mezi společnost S. a společností S. B., s.r.o., obžalovaní zajistili jejich podepsání a opatření razítkem za společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., navíc obžalovaný J. V. již z dřívějšího obchodního vztahu s tímto odběratelem věděl, že oprávnění za společnost podepisovat mají pouze statutární zástupci a tedy musel v době podpisu shora uvedených kupních smluv vědět, že M. K. vzhledem k tomu, že není statutární zástupce společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ale pouze nákupčí, není oprávněna podepisovat kupní smlouvy za shora uvedené společnosti a tedy musel vědět, že uvedené smlouvy jsou neplatné a dále musel vědět, vzhledem k minulým obchodním vztahům, že uvedené společnosti mají vlastní rámcové smlouvy pro dodavatele a používají pouze tyto, následně dne 6.12.2005 společnost S. prostřednictvím elektronické pošty zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., výzvu k zaslání dílčích objednávek pro odběr zboží na základě kupní smlouvy ze dne 11.10.2005, přičemž tato výzva byla zaslána jménem jednatele společnosti S. Mgr. A. V. a poté následovaly výzvy k odběru zboží ze dne 9.12.2005, 14.12.2005, 19.12.2005 a 23.12.2005, přičemž dne 13.12.2005 se společnost S. pokusila za účasti notáře dodat zboží do OD S. v B. na ulici V., který o tomto sepsal notářský zápis, kdy společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., na toto nereagovala a zboží neodebrala, neboť předmětnou kupní smlouvu nepodepsal nikdo za společnost oprávněný a objednávka tedy nebyla zavedena v centrálním systému objednávek společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., přičemž oba obžalovaní věděli, že předmětné zboží, které je specifikováno v Závazné garantované objednávce, nemají a nebudou mít k dispozici, neboť uvedené zboží měli nakoupit jednak od společnosti MP w., s.r.o., se sídlem P. H. 952/1, D. n. V., Slovenská republika, a to na základě Kupní smlouvy ze dne 28.10.2005, a jednak od společnosti S. S., s.r.o., sídlem H. 20, Š., Slovenská republika, na základě kupní smlouvy ze dne 15.10.2005, přičemž zboží od těchto dvou společností tvořilo pouze malou část zboží, kterou měl údajně dodat společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a následně dne 23.12.2005 společnost S. zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205010588 ze dne 23.12.2005 na částku 33.737.743 Kč se splatností 29.12.2005 a dne 9.1.2006 podala společnost S. rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 33.737.743 Kč;
4. obžalovaní J. V., Mgr. A. V. a V. V. V. V. veden záměrem vylákat od společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1 (do 24.10.2005 S. B., s.r.o.), plnění ve formě náhrady škody získaného formou žaloby k rozhodčímu soudu, v přesně nezjištěném období roku 2005 nechal vyhotovit Kupní smlouvu s datem 11.10.2005, dle které obžalovaný V. V. jako statutární zástupce společnost G., a.s., sídlem B., M. 40 (dále jen G.), uzavřel se společností S. B., s.r.o. (od 24.10.2005 S. Česká obchodní společnost, s.r.o.), tuto Kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání sportovního zboží dle přílohy č. 1 Závazné garantované objednávky podzim zima 2005-2006, jež je součástí předmětné kupní smlouvy, v celkové částce 28.269.432 Kč s DPH a dle smlouvy mělo být zboží odebráno nejpozději do 30.11.2005 po předchozí písemné výzvě dodavatele, která měla být učiněna nejméně 7 dní před dodávkou zboží, přičemž s obžalovaným J. V. zajistili její podepsání a opatření razítkem za společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., M. K., přičemž však od počátku věděli, že tato jako nákupčí společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., nemá oprávnění zavazovat tuto společnost kupními smlouvami uzavíranými s dodavateli, neboť k tomuto jsou oprávněni pouze statutární zástupci společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., a současně obžalovaný V. V. věděl, že předmětné zboží, které je specifikováno v Závazné garantované objednávce společnost G., nemá a nebude mít k dispozici, neboť uvedené zboží měl nakoupit jednak od společnosti COOPER Establishment, se sídlem Am Schragen Weg 14, Postfach 1618, Fl-9490, Vaduz (dále jen COOPER Establishment), na základě Kupní smlouvy ze dne 17.10.2005, dále od společnost TATRASVIT SVIT-SOCKS, a.s., sídlem Mierova 1, Svit, Slovenská republika, IČO 31707289 (dále jen TATRASVIT), na základě Kupní smlouvy ze dne 12.10.2005 a od společnost S., s.r.o., sídlem Dobrovského 46, Brno (dále jen S.), ze dne 15.10.2005, přičemž minimálně od společnosti COOPER Establishment a společnosti TATRASVIT neměl zboží v době uzavření smlouvy ani následně k dispozici a nikdy jej neodebral a neuhradil a tedy věděl, že nebude schopen zboží dodat dle Závazné garantované objednávky, a proto nikdy nevyzval písemně společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., k odběru zboží, a následně dne 23.12.2005 společnost S. zaslala společnosti S. Česká obchodní společnost, s.r.o., předžalobní upomínku včetně faktury č. 205090002 ze dne 23.12.2005 na částku 30.882.572,50 Kč se splatností 29.12.2005 a dne 9.1.2006 podala společnost G. rozhodčí žalobu k rozhodčímu soudci, přičemž uvedené jednání směřovalo ke způsobení škody společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o., ve výši nejméně 30.882.572,50 Kč,
současně obžalovaný J. V. toto jednání obžalovaného V. V. zosnoval a řídil tím způsobem, že jej sám inicioval, vymyslel jeho průběh ve shodě se skutkem vedeným pod bodem 3., jednání obžalovaného Večeři usměrňoval a koordinoval se svým pod bodem 3., neboť se sám účastnil schůzky, na které došlo k získání podpisu M. K. a razítka společnost S. Česká obchodní společnost, s.r.o.,
Mgr. A. V. pak s vědomím podstatných okolností jednání obžalovaného V. V. tomuto napomohl vypracováním předmětné kupní smlouvy mezi společnost G. a S. B., s.r.o.
Za to byli odsouzeni
obžalovaný J. V.
podle § 250 odst. 4 tr. zákona a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zákona a § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 8 let. Podle § 53 odst. 1 tr. zákona byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výměře 1.000.000 Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zákona byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku.
Obžalovaný Mgr. A. V.
podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Obžalovaný V. V.
podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 let.
Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byly poškozené společnosti:
1) Slovenská sporitelňa, a.s., se sídlem T. 48, B., Slovenská republika,
2) GE Money Bank, a.s., se sídlem P. 4 M., V. 1422/1a, PSČ: 14028,
3) S. Č. o. s., s.r.o., se sídlem P. 10, N. 389/1, PSČ 10200,
odkázány se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Po vyhlášení rozsudku v hlavním líčení a poučení o opravných prostředcích si státní zástupce ponechal lhůtu k vyjádření, obžalovaní J. a Mgr. A. V. a V. V. cestou svých obhájců napadli rozsudek odvoláním bez odůvodnění (č.l. 5158). Opis písemného vyhotovení rozsudku byl obžalovanému J. V. doručen dne 18.2.2011, obžalovanému Mgr. A. V. dne 8.2.2011, obžalovanému V. V. 11.2.2011, obhájci obžalovaného J. V. dne 11.2.2011, obhájcům dalších dvou obžalovaných shodně dne 18.2.2011, státnímu zástupci dne 8.2.2011 a poškozeným v rozmezí od 8. do 14.2.2011 (č.l. 5235 verte).
Podáním došlým krajskému soudu dne 16.2.2011 napadl rozsudek odvoláním v neprospěch obžalovaných státní zástupce (č.l. 5237). Odvoláním napadá výrok, jímž byl obžalovaný J. V. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu v bodě 1) výroku, a u obžalovaných Mgr. A. V. a V. V. napadá výrok o trestu, u prvně jmenovaného pro neuložení trestu zákazu činnosti a peněžitého trestu, u obžalovaného V. pro neuložení peněžitého trestu. Proti výroku rozsudku pod bodem 1) státní zástupce namítá, že bylo na místě, aby nalézací soud v souladu s podanou obžalobou (str. 2-16) do popisu skutku zahrnul i seznamy konkrétních obžalovaným zastavených neexistenčních pohledávek. Tyto pohledávky tvoří právě ty nepravdivé údaje, které obžalovaný při sjednávání úvěrové smlouvy sděloval a které byly rozhodující pro rozhodnutí banky o uvolnění příslušné části úvěrového rámce a po vyčerpání tohoto rámce pro zabránění zesplatnění nezajištěné části úvěru. Výčet pohledávek je podle státního zástupce důležitý i pro posouzení toho, v jakém rozsahu a výši byly takové pohledávky k zajištění předkládány v porovnání s výší čerpaných úvěrových prostředků.
Pokud jde o neuložení peněžitých trestů obžalovaným Mgr. V. a V., pak nalézací soud podle odvolatele nepostupoval v souladu s návrhem státního zástupce a obžalovanému J. V. peněžitý trest uložil pouze se stručným konstatováním (str. 61), že se snažil trestnou činností získat majetkový prospěch, ale už nic neuvedl v rovině osobních či majetkových poměrů v souladu s ustanovením § 54 odst. 1 tr. zákoníku, což by jej odlišovalo od spoluobžalovaných a bylo důvodem k rozdílnému závěru o uložení tohoto trestu. Spoluobžalovaní se jednání dopustili v součinnosti s obžalovaným J. V. v úmyslu získat výrazný majetkový prospěch. U obžalovaného Mgr. V. bylo šetřením státního zástupce zjištěno, že v jeho majetku došlo k výrazným pohybům v době od 25.4.2004 do 15.4.2009, jak je státní zástupce podrobně popsal, kdy obžalovaný kupoval různé nemovitosti, které pak převáděl na své příbuzné. Státní zástupce uzavřel, že obžalovaný Mgr. V. v roce 2004 získal nemovitosti za celkovou kupní cenu 7.950.000 Kč, z toho 2.950.000 Kč uhradil sám, zbytek ve výši 5.000.000 Kč hypotékou. Úvěr jednorázově doplatil v únoru 2006 v době výběru úvěrových prostředků z vylákaného úvěru od GE Money Bank (bod 1/ rozsudku). Ještě v únoru 2006 pak jednu z těchto nemovitostí koupenou za 6.950.000 Kč daroval synovi obžalovaného J. V. Obratem koupil další nemovitost za 2.600.000 Kč, 100.000 uhradil sám, zbytek z úvěru, který jednorázově splatil v říjnu 2008. Následně tuto nemovitost prodal v dubnu 2009 za 4.600.000 Kč. Celkem tedy za uvedené období měl na koupi nemovitostí vynaložit částku vyšší než 10.550.000 Kč a krátce před podáním obžaloby získal částku vyšší než 4.000.000 Kč. Uvedené transakce výrazně vybočují z rámce tvrzení obžalovaného Mgr. V. o jeho výdělkových a majetkových poměrech. K jednorázovému doplacení úvěrů byly bezprostředně předtím poskytnuty finanční prostředky společností G. a C. E. Zde vidí státní zástupce jednoznačnou souvislost s projednávanou trestnou činností. Podle výpovědi svědkyně S. společnost G. od roku 2008 pouze udržuje svůj chod a nevyvíjí činnost, v roce 2007 disponovala skladovými zásobami zboží v hodnotě 140.000 Kč, hospodařila se záporným výsledkem 160.000 Kč, přičemž celkové tržby za prodej zboží v roce 2007 byly v objemu 1.000.000 Kč, ale ještě dne 21.8.2007 společnost koupila v zastoupení obžalovaným V. V. osobní automobil za 1.438.018 Kč. Toto vozidlo ještě ve dnech 23.1. a 25.4.2008 společnost servisovala. Tuto limuzínu užíval obžalovaný Mgr. V. pobírající podle svého tvrzení mzdu 11.000 Kč.
K neuložení trestu zákazu činnosti navrhovaného státním zástupcem pro obžalovaného Mgr. A. V. se nalézací soud v odůvodnění rozsudku nevyjádřil. Přitom tento obžalovaný se trestné činnosti dopustil rovněž jako statutární zástupce a jednatel společnosti S., což soud výslovně zahrnul do popisu skutku pod bodem 3) výroku rozsudku. Přestože neuložení trestu zákazu činnosti neporušuje ustanovení trestního zákoníku, neodpovídá zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestů dle § 39 tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl v napadených výrocích podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.ř. napadený rozsudek zrušit a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3, odst. 4 tr.ř. ve věci rozhodnout před odvolacím soudem tak, že obžalovaného J. V. v bodě 1) rozsudku uznat vinným skutkem doplněným o popis zastavovaných pohledávek při shodné právní kvalifikaci a trestech uložených nalézacím soudem. U obžalovaných Mgr. V. a V. uložit shodné tresty jako v rozsudku nalézacího soudu a doplnit je u obžalovaného Mgr. V. o trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech v polovině zákonem stanovené výměry a peněžitý trest ve výměře 200.000 Kč 400.000 Kč a obžalovanému V. peněžitý trest ve výměře 50.000 Kč 100.000 Kč.
Cestou svého obhájce odůvodnil obžalovaný J. V. podané odvolání dne 16.3.2011 (čl. 5258). Výroku rozsudku pod bodem 1) vytýká, že krajský soud žádným způsobem neodůvodnil svůj závěr o tom, že již v době sjednávání úvěrové smlouvy měl v úmyslu od společnosti GE Money Bank vylákat financování formou revolvingového úvěru, když nalézací soud neuvádí, které nepravdivé skutečnosti měl v souvislosti se zajištěním úvěru bance uvádět, zaměňuje budoucí pohledávky s neexistujícími pohledávkami a nezdůvodňuje, z čeho dovozuje úmysl vyčerpat a nevrátit úvěrové prostředky. Rozsudek je tak zcela nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, se kterými subjekty společnost S. podle názoru soudu vůbec obchodovala a které obchody se neuskutečnily. V průběhu dokazování bylo prokázáno, že pokud se některé obchody neuskutečnily, tak pouze z důvodů, že smluvené zboží od společnosti S. neodebrali kupující, výjimečně proto, že zboží nedodali dodavatelé. Napadený rozsudek zcela chybně zaměňuje proforma faktury a faktury daňové doklady, z čehož následně dovozuje mylný závěr, že mezi společností S. a některými odběrateli ani neexistoval smluvní vztah. Soud prvního stupně se také nevypořádal s obhajobou, že již v červenci roku 2004 za společnost S. uzavřel obžalovaný s GE Money Bank první smlouvu o revolvingovém úvěru s rámcem 25.000.000 Kč a prostřednictvím této úvěrové smlouvy banka naprosto stejným způsobem profinancovala dodávky do obchodních řetězců Ahold a Tesco, jak potvrdili slyšení svědkové B., P., M. a již při dodávkách v roce 2004 byl společností S. zaveden systém vystavování tzv. proforma faktur, což v praxi znamenalo, že podle poptávky nebo objednávky od řetězce nebo na základě smlouvy či závazné garantované objednávky společnost v okamžiku, kdy obdržela objednávku, na ni vystavila proforma fakturu. Právě to znamenalo přijetí či akceptaci objednávky od řetězce a zboží společnost vyčlenila ve svém skladě pro pozdější dodání, případně objednala u svých dodavatelů. Soud prvního stupně se nevypořádal s námitkou, že uvedený úvěr splatný v únoru 2005 společnost řádně a včas splatila, což naprosto vylučuje jakýkoliv podvodný úmysl při uzavření druhé smlouvy, kterou byl úvěrový rámec navýšen na 54.000.000 Kč. Nalézací soud se zde nezabýval ani případným motivem ke spáchání trestného činu. Soud se nedostatečně zabýval i tou částí obhajoby, že financování v druhém případě probíhalo stejně jako v případě první smlouvy. Banka na základě předkládaných seznamů budoucích pohledávek věděla a musela vědět, že se jedná o pohledávky, které vzniknou teprve v budoucnu na základě dílčích objednávek. Pouze banka měla právo výběru, které z budoucích pohledávek uvedených v seznamu profinancuje, když měla právo odmítnout jakoukoliv z pohledávek. Jednotlivé tranže úvěru byly poskytovány na základě rozhodnutí banky, nikoliv na základě uvádění nepravdivých nebo zkreslených údajů obžalovaným. Trestnost v této věci nezakládá ani fakt, že ke zboží společnosti S. byly postupně uzavřeny tři zástavní smlouvy a napadený rozsudek se vůbec nezabývá skutečností, že hodnota zástavy výrazně převyšovala celkovou výši pohledávek banky vůči společnosti S., tedy i rozsah zastaveného zboží dával bance daleko větší jistotu. Zastavení zboží ve prospěch Slovenské spořitelny nemůže být porušením smlouvy nebo zákona, neboť banky nesjednaly podmínku, že by zboží nemohlo být dále zastavováno. Zcela účelově soud hodnotí hotovostní výběry peněz v letech 2005-2006, když svědkyně P. a M. a také listinné důkazy prokazují, že společnost S. měla provozní náklady ve výši kolem 1.500.000 Kč měsíčně a v letech 2004-2006 nakoupila zboží nejméně za 122.900.000 Kč a na provozních nákladech zaplatila nejméně 46.500.000 Kč. Právě tyto důkazy podle obžalovaného vylučují použití úvěrových prostředků na jiný než sjednaný účel. Hlavními důvody, proč společnost S. nesplatila řádně a včas úvěr od GE Money Bank, byly skutečnosti, že společnost S. porušila smlouvu a závaznou garantovanou objednávku, neodebrala zboží a nezaplatila sjednanou kupní cenu, obchodní řetězce Tesco, Ahold a Makro v rozhodné době odebraly zboží pouze částečně, nikoliv ve sjednaném rozsahu a na tuto situaci nebylo možné reagovat okamžitým snížením provozních nákladů. Kdyby společnost S. na podzim roku 2006 neskončila v konkurzu, pak by splatila oba úvěry a nemohla by tak vzniknout tvrzená škoda. Navíc soud vzal za prokázané, že inventura skladových zásob konkurzním správcem vykázala zboží v hodnotě 70.000.000 Kč. Prodejem skladových zásob tak mohlo dojít k uspokojení obou bank. GE Money Bank byla největším věřitelem v konkurzním řízení s účastí ve věřitelském výboru, a proto je nepochopitelné, proč neprosadila dřívější prodej zboží než po dvou letech po prohlášení konkurzu a odsouhlasila prodej veškerého zboží za extrémně nízkou cenu 14.000.000 Kč, když svědek K. uvedl, že po třech letech prodával zboží za dvoj až trojnásobné ceny oproti nákupním cenám. GE Money Bank velmi dobře věděla o dalších úvěrech společnosti S., neboť tato jí každý měsíc předkládala výsledky hospodaření.
K výroku rozsudku pod bodem 2) obžalovaný J. V. namítá, že o vědomosti Slovenské spořitelny o úvěru od GE Money Bank svědčí i samotná výše poskytnutého úvěru, předložená rozvaha totiž uvádí aktiva společnosti S. za 108.000.000 Kč a cizí zdroje kolem 90.000.000 Kč, proto banka půjčovala 15.000.000 Sk, tedy rozdíl mezi aktivy a pasivy společnosti. Takový závěr odpovídá výpovědi svědka R., který byl zboží s dalšími pracovníky banky osobně prohlédnout a potvrdil, že zboží bylo nové v aktuální ceně přes 100.000.000 Kč. Nalézací soud se nevypořádal se skutečností, že formulář žádosti o poskytnutí úvěru je vyplněn na počítači, musel ho zhotovit pracovník banky, nikoliv obžalovaný a úvěrová dokumentace obsahuje bilanční výkaz v podobě rozvahy, přičemž z ní je zcela zřetelně vidět podíl cizích zdrojů, tedy úvěrů společnosti S. Stejně tak společnost předkládala bance účetní a daňové výkazy a banka tedy věděla o všech závazcích společnosti. Závěr soudu, který odmítl obhajobu obžalovaného, že předpokládal úhradu od společnosti S., je nesprávný, byť argumentuje tím, že si obžalovaný musel být vědom fiktivnosti pohledávky. Již v březnu roku 2006 byl vydán rozhodčí nález proti společnosti S., který byl exekučním titulem, a bylo tedy zřejmé, že S. bude plnit dobrovolně nebo exekučně. Úvěrová smlouva byla uzavřena až v květnu 2006, tedy dva měsíce po vydání rozhodčího nálezu. Ohledně existence dalšího zástavního práva na zboží odkázal na vyjádření k odvolání proti výroku pod bodem 1) napadeného rozsudku.
Proti výrokům pod body 3) a 4) napadeného rozsudku obžalovaný J. V. namítá, že v odůvodnění napadeného rozsudku není zmínka o tom, z jakých skutečností nalézací soud dovozuje předchozí vzájemnou domluvu s obžalovaným Mgr. V. na vylákání náhrady škody od společnosti S. a řízení jednání spoluobžalovaného V. V. V řízení před nalézacím soudem bylo podle obžalovaného prokázáno, že podpisy na smlouvách za společnost S. jsou pravými podpisy M. K., která byla vedoucí nákupu nepotravinového zboží. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by svědkyni kdokoliv z obžalovaných uváděl v omyl nebo v ní vyvolával mylnou představu o obsahu listin, které podepisovala. Svědkyně vystupovala tak, že k nákupu zboží je oprávněna, proto neměl naprosto žádné pochybnosti o průběhu celého jednání a sjednaném množství a sortimentu zboží. Pro případ, že by oprávnění k uzavírání smluv neměla, jednalo by se o jednání dle § 15 obchodního zákoníku. Z rozsudku není zřejmé, o jaké důkazy nalézací soud opřel tvrzení, že obžalovaný věděl, že K. není oprávněna podepisovat smlouvy, předmětné smlouvy jsou tak neplatné, a že společnost má vlastní rámcové smlouvy pro dodavatele, což je opět v rozporu s provedeným dokazováním a zásadou smluvní volnosti. Když v polovině roku 2005 došlo k ukončení spolupráce mezi společnostmi S. a A.P.S.S., měla K. zájem na dalších dodávkách zboží zejména pro zimní sezonu. Proto obžalovaný pověřil svého bratra Mgr. V. vypracováním smlouvy se závaznou garantovanou objednávkou, podle které řetězec S. nebude mít právo na vrácení zboží, Mgr. V. tak učinil, smlouvu dal k připomínkám advokátovi společnosti JUDr. S., který do ní doplnil rozhodčí doložku pro případ sporu. Na základě požadavků K. byla část zboží dodávána prostřednictvím společnosti G. a jelikož se jednalo o stejný smluvní typ, smlouvu vypracoval Mgr. V. a připomínkoval JUDr. S. Společnost G. zboží odebrala od společnosti S. jako dodávku pro společnost S. M. K smlouvy podepsala vědomě a dobrovolně, byla na nich použita razítka patřící jednatelům společnosti S., která nejsou volně k dispozici zaměstnancům, z čehož obžalovaný dovozuje, že smlouvy byly uzavřeny s vědomím a souhlasem vedení společnosti S. Podání rozhodčí žaloby bylo zcela v dispozici JUDr. S., který bez intervence obžalovaného zvolil druh rozhodčí žaloby na vymožení smluvní sankce a nikoliv rozhodčí žaloby na plnění. Dokazováním není podepřeno ani to, že by smlouva byla nachystána přímo pro rozhodčí řízení, neboť sjednání rozhodčí doložky v obchodních smlouvách je zcela běžnou záležitostí stejně jako splnění povinnosti podle řádně uložené smlouvy. Z dokazování také vyplynulo, že společnost S. stejné znění rozhodčí doložky používala i s jinými partnery, např. se společností T. S. Z toho obžalovaný dovozuje, že rozhodčí doložka ve smlouvě se společností S. nebyla účelovou záležitostí. Fiktivnost uzavřených smluv tak nebyla v řízení před nalézacím soudem prokázána. Proti fiktivnosti hovoří rozsah zboží, které bylo k dodání připraveno, což vylučuje podvodný úmysl. Závěrem obžalovaný namítá, že hodnocení důkazů nalézacím soudem je v mnoha směrech v příkrém rozporu s provedenými důkazy a zásadami formální logiky. Při respektování zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného obžalovaný J. V. navrhl, aby odvolacím soudem byl napadený rozsudek zrušen a on podle § 226 písm. b) tr.ř. obžaloby zproštěn.
Podáním došlým krajskému soudu 1.3.2011 (č.l. 5250) odůvodnil podané odvolání prostřednictvím svého obhájce také obžalovaný Mgr. A. V. Namítá, že z rozsudku nelze zjistit, o co nalézací soud opírá jeho údajnou domluvu a společný záměr s bratrem J. V. podvodně vylákat plnění formou žaloby k rozhodčímu soudu. Společná dohoda je vyloučena proto, že rozhodčí doložku do kupních smluv formuloval JUDr. S., on doporučil podobu rozhodčí žaloby, když J. V. zamýšlel podání jiné žaloby, a bylo jednoznačně prokázáno, že společnost S. měla zboží přichystané na paletách a o jeho dodání se pokusila. Dokazováním nebylo prokázáno, že by byl přítomen podepisování smluv s M. K. ani jejich opatřování razítkem. Soudem použitá formulace skutkové věty spíše nasvědčuje tomu, že podpis Kudláčkové byl podvodně vylákán, což ale neodpovídá provedeným důkazům. K oprávnění K. podepsat smlouvy také tento obžalovaný argumentuje ustanovením § 15 obchodního zákoníku, podle něhož v souvislosti s provozováním podniku je Kudláčková oprávněna provádět určitou činnost a zmocněna tak ke všem úkonům, které v souvislosti s touto činností činí. Její pracovní náplní byl nákup zboží od dodavatelů. Navíc byla zástupce vedoucího, tedy v postavení, ve kterém mohla uzavírat smlouvy, neboť to vyplývá ze zákona. Nebylo také prokázáno, že by toto oprávnění Kudláčkové vylučoval nějaký vnitropodnikový předpis. Navíc K. např. uzavřela smlouvy o uskladnění zboží, jejichž platnost rovněž není zpochybňována. Nalézací soud nevzal v úvahu skladové zásoby, o nichž vypovídali správce konkurzní podstaty a svědci D. a V. a jsou prokazovány i zápisem notářky JUDr. I. a také fotografiemi skladu a skladovou evidencí. O obsahu žaloby na náhradu škody a smluvní pokuty rozhodl právní zástupce společnosti JUDr. S. Bratr J. V. chtěl splnění povinnosti odebrat zboží, což vyvrací tvrzení soudu, že bratři byli od počátku dohodnuti na podvodu, který měl spočívat ve vylákání plnění formou náhrady škody a smluvní pokuty. K tomu může mít zásadní význam výpověď JUDr. S., ten však nebyl správcem konkurzní podstaty zproštěn mlčenlivosti. Podle § 14a zákona o konkurzu a vyrovnání jsou však zájmy úpadce a správce konkurzní podstaty v příkrém rozporu, proto zbavit mlčenlivosti právního zástupce může statutární zástupce, tedy obžalovaný J. V., případně E. S.
K výroku rozsudku pod bodem 4) obžalovaný Mgr. V. namítá, že v případě společnosti G. také prokazatelně existovala převážná část zboží podle objednávky. Podle obžalovaného je otázkou, zda vypracování příslušné smlouvy obžalovaným Mgr. V. pro obžalovaného V. V. je pomoc naplňující zákonné znaky odsouzeného zločinu. V tomto směru obžalovaný hodnotí rozsudek jako nepřezkoumatelný. Protože nebyl vyslechnut nalézacím soudem jako svědek JUDr. S., byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit řádné objasnění věci, proto obžalovaný Mgr. V. navrhl zrušit napadený rozsudek v bodech 3) a 4) a ve výroku o trestu a od obžaloby ho zprostit, případně věc vrátit soudu prvního stupně k novému řízení.
K opravnému prostředku přiložil prohlášení o zproštění mlčenlivosti JUDr. K. S. obžalovaným J. V. a E. S.
Podáním došlým krajskému soudu dne 28.2.2011 (č.l. 5245) odůvodnil podané odvolání prostřednictvím obhájkyně také spoluobžalovaný V. V. Zejména namítá, že ve vztahu k jeho osobě krajský soud nedostatečně zkoumal subjektivní stránku trestného činu, nebylo zkoumáno, zda chtěl svým jednáním, uzavřením smlouvy se společností S., způsobit škodlivý následek nebo s ním byl alespoň srozuměn. K této otázce odůvodnění rozsudku uvádí, že společně s obžalovaným Mgr. V. nepochybně věděli, že svým jednáním způsobí porušení zákona a takto jednat chtěli, což soud dovodil z provedeného dokazování, na základě předložení nepravdivých či padělaných dokladů. O jaké doklady jde, soud již neuvádí. Pokud jde o garantovanou objednávku z 20.9. a 11.10.2005, pak nebylo prokázáno, že se jednalo o listiny padělané, resp. s padělanými podpisy svědkyně K., naopak bylo prokázáno, že jde o její pravé podpisy, a nebylo ani prokázáno, že došlo k podstrčení takových listin. Nalézací soud sám vyhodnotil výpověď svědkyně K. jako ne zcela věrohodnou, nebylo v žádném případě prokázáno a z ničeho se nedá dovodit, že by se tak stalo za aktivního a vědomého přispění obžalovaného, který by měl jakékoliv povědomí o možné protiprávnosti celé transakce. Dále znovu zopakoval svou obhajobu s tím, že neměl důvodu obžalovanému J. V. nevěřit, když společnost S. běžně takové obchody s obchodními řetězci uzavírá. Sám se nijak nepodílel na přípravě smlouvy, na zakomponování rozhodčí doložky, určení osoby rozhodce ani na následném uplatnění sporných nároků u rozhodčího soudu. Bez právnického vzdělání by se o to ani nepokoušel, důvěřoval by kompetentním osobám, zejména Mgr. V. a advokátu JUDr. S. Pokud podle názoru nalézacího soudu je podvodné uzavření smlouvy jednou z nejpodstatnějších skutečností, která otevřela cestu ke zmanipulovanému rozhodčímu řízení, pak je třeba prokázat, že o tomto záměru věděl nebo s ním byl alespoň srozuměn. Ani skutečnost, že v žalobě nebylo žalováno na povinnost odebrat zboží, nýbrž na náhradu škody, nelze přičítat k jeho tíži. Proto k tomu měl být vyslechnut advokát JUDr. S. V tomto směru argumentoval stanovisky advokátní komory a zákonem o konkurzu a vyrovnání z hlediska zproštění advokáta povinnosti mlčenlivosti správcem konkurzní podstaty. K odvolání přiložil kopii zproštění mlčenlivosti JUDr. S. statutárními zástupci společností S.-W. h. a G. Nalézací soud nedostatečně zhodnotil důkazy ve prospěch obžalovaného, pokud jde o zajištění zboží ze strany společnosti G., když bylo předloženo dostatek důkazů o tom, že zboží pro společnost S. bylo zajištěno. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. ohledně něj zrušil ve výroku o vině a trestu a podle § 259 odst. 3 tr.ř. ho obžaloby v celém rozsahu zprostil, případně podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu prvního stupně.
Ze všeho dosud uvedeného a obsahu předmětného trestního spisu podepsaný soud, podle § 252 tr.ř. příslušný soud odvolací, nezjistil důvodu k zamítnutí či odmítnutí podaných odvolání podle § 253 tr.ř. bez věcného přezkoumání spisu, neboť odvolání byla podána osobami k tomu podle § 246 odst. 1 písm. a), písm. b) tr.ř. oprávněnými, ve lhůtě stanovené v § 248 odst. 1 tr.ř. a splňují náležitosti obsahu odvolání podle § 249 tr.ř.
Proto odvolací soud ve věci nařídil na 20.9.2011 veřejné zasedání k projednání předmětných odvolání, v němž podle § 254 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám odvoláními nevytýkaným odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
K veřejnému zasedání o odvolání byli včas a řádně vyrozuměni také všichni tři obžalovaní, kteří se však k veřejnému zasedání nedostavili a cestou svých obhájců svou nepřítomnost omluvili a požádali, aby veřejné zasedání proběhlo v jejich nepřítomnosti. Jelikož žádná z oprávněných stran proti tomuto postupu nevznesla námitek, ve smyslu ustanovení § 263 odst. 4 tr.ř. a contrario bylo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti všech tří obžalovaných.
Státní zástupce ve veřejném zasedání setrval na odvolací argumentaci, jak vyplývá z písemného vyhotovení jeho opravného prostředku, zdůraznil stěžejní momenty odvolací argumentace s tím, že ze skutkových zjištění nalézacího soudu vyplývá, že ten oprávněně dospěl k závěru o neexistenci pohledávek, které byly v souvislosti se zástavní smlouvou předkládány úvěrujícím bankám.
K odvoláním obžalovaných se státní zástupce ve veřejném zasedání vyjádřil tak, že odvolání obžalovaného J. V. je z důvodu odvolání státního zástupce důvodné ve vztahu k bodu 1) výroku napadeného rozsudku. Ve vztahu k tomuto bodu rozsudku státní zástupce poukázal na úvěrovou smlouvu, kde v čl. II bylo výslovně sjednáno, že klient bude bance předkládat existující pohledávky, z nichž banka bude vybírat ty, které jsou k profinancování. Vyplývá-li ze skutkových zjištění soudu a v rozsudku je to výslovně uvedeno, které pohledávky byly shledány neexistujícími, pak jako takové byly předkládány bance. Ostatní odvolací námitky obžalovaných označil státní zástupce s odkazem na odůvodnění rozsudku za nedůvodné jak z hlediska skutkových zjištění, tak použité právní kvalifikace a konečně i trestů.
Obhájce obžalovaného J. V. ve veřejném zasedání kromě odvolací argumentace shodně přednesené jako v písemném odůvodnění odvolání uvedl, že si je vědom, že odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění nalézacího soudu pouze v těch případech, kdy provede některé důkazy, které nebyly provedeny prvním soudem. To však neplatí pro neadekvátnost hodnocení důkazů ve vztahu k jejich obsahu. Toto je podstata odvolání obžalovaného J. V. V dalším zpochybnil subjektivní stránku jednání obžalovaného, jak ji zjistil nalézací soud. Poukázal na to, že ještě v době konkurzu bylo pro společnost S. nachystáno nějakých 100 palet zboží a z dokazování vyplývá, že i zaměstnanci bank věděli o tomto zboží, a proto logika postupu, kdy si společnost S. znemožní nakládání se stamilionovým skladem a bude čekat na nějaký rozhodčí nález a to, jestli někdy společnost S. zaplatí či ne, je naprosto nesmyslná, naopak postup společnosti S. zapříčinil, že společnost S. se cítila vázána smlouvou, proto nemohla prodat zboží nikomu jinému, aby neskončila v insolvenci. Pokud jde o rozhodčí doložku, měl být k věci vyslechnut JUDr. S., když např. svědek Kejdana potvrdil, že rozhodčí doložka byla používána na více smlouvách. To naprosto vylučuje závěr nalézacího soudu o účelovém zkonstruování této doložky. Výslech JUDr. S. objasní, kdo doložku navrhl, když nalézací soud tvrdí, že simulovaná smlouva byla vytvořena pouze za účelem budoucího vymáhání náhrady škody, a kdo rozhodl o tom, že se bude vymáhat náhrada škody, když se mohla vymáhat smluvní pokuta a povinnost vzájemného plnění, když zvolený postup, tedy právní řešení věci, nebylo z pokynu či zvůle některého z obžalovaných.
K odvolání státního zástupce se obhájce obžalovaného J. V. v té chvíli nevyjádřil.
Obhájce obžalovaného Mgr. A. V. rovněž přednesl opravný prostředek, jak vyplývá z písemného vyhotovení, poukázal na vázanost odvolacího soudu hodnocením důkazů soudem prvního stupně a také zdůraznil, že advokát JUDr. S. sehrál ve věci významnou roli a jeho výslech může mít dopad na posouzení viny obžalovaného Mgr. V., proto učinil stejný návrh jako v písemném vyhotovení odvolání. K odvolání státního zástupce se vyjádřil tak, že je navrhuje jako nedůvodné zamítnout, o jeho návrhu na zákaz činnosti nelze u odvolacího soudu rozhodovat a i z tohoto důvodu by měl být rozsudek zrušen a vrácen soudu prvního stupně.
Obhájkyně obžalovaného V. V. rovněž přednesla opravný prostředek jako v písemném vyhotovení, včetně konečného návrhu a k odvolání státního zástupce se vyjádřila tak, že u obžalovaného Večeři nebyly prokázány majetkové poměry, které by uložení takového trestu odůvodňovaly.
Obhájci všech tří obžalovaných shodně navrhli, aby po zrušení rozsudku z podnětu jejich odvolání a vrácení soudu prvního stupně byl k věci vyslechnut jako svědek advokát JUDr. K. S. Obhájce obžalovaného J. V. navrhl ještě k výslechu jako svědka P. B. a zpracování odborného vyjádření či znaleckého posudku z oboru daktyloskopie za účelem zjištění, zda se na kupní smlouvě z 8.12.2005 nachází otisky svědkyně M. K. Pokud by tam byly, pak je to zjevný důkaz, že společnost S. si byla velmi dobře vědoma nutnosti odebrat zboží. Podklady z účetnictví společnosti T. S. ohledně jeho odbytových cen zboží v souladu s výpovědí svědka K., že jeho hodnota činila přes 50.000.000 Kč ještě 4 roky poté, co se nacházelo ve skladě společnosti S., prokáží vazbu a rozsah předmětného zboží na finanční prostředky z úvěrů, jak s nimi bylo nakládáno v průběhu fungování společnosti S.
Státní zástupce stejně jako obhájci obžalovaných neučinili pro odvolací řízení také žádný důkazní návrh a ani z rozhodnutí odvolacího soudu nebylo v odvolacím řízení dokazování ve věci doplňováno. Konečné návrhy přednesli obhájci všech tří obžalovaných a státní zástupce tak, jak vyplývají z písemného vyhotovení jimi podaných odvolání.
Na základě shora označeného rozsahu přezkumné činnosti odvolací soud ve veřejném zasedání po vyhodnocení obsahu spisu a odvolací argumentace všech odvolatelů nezjistil podstatné vady řízení, které rozsudku předcházelo, spočívající zejména v porušení ustanovení trestního řádu, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, jestliže mohly mít vliv na správnost přezkoumávaných částí rozsudku. Není tak důvodu ke zrušení rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Toho se ani odvolatelé nedožadují.
Z hlediska formálně obsahového splňuje napadený rozsudek náležitosti ustanovení § 120-122 tr.ř. ve svém výroku a až na níže uvedené nedostatky náležitosti ustanovení § 125 tr.ř. Nalézacímu soudu přes odvolací argumentaci obžalovaných nelze vytýkat nejasnost nebo neúplnost skutkových zjištění a až na níže uvedené ohledně obžalovaného J. V., že se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Takový nedostatek byl zjištěn pouze ohledně rozhodnutí o vině u obžalovaného J. V., kde se nalézací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, zejména z hlediska právního posouzení jeho protiprávního jednání, v důsledku čehož došlo v přezkoumávané části rozsudku ohledně tohoto obžalovaného k porušení ustanovení trestního zákona, a také obžalovanému uložený trest je ze všech zákonných hledisek a proporcionality se spoluobžalovanými nutno označit za nepřiměřený. Na základě toho, co bude ještě níže uvedeno, byl z podnětu odvolání obžalovaného J. V. a státního zástupce napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr.ř. částečně zrušen, a to ohledně tohoto obžalovaného ve výroku o vině a trestu.
Ve vztahu k obžalovaným Mgr. A. V. a V. V. odvolací soud nedostatky rozsudku jimi v odvoláních vytýkané a ani vytýkané státním zástupcem ve vztahu k těmto obžalovaným, na něž by bylo nutno reagovat zrušením rozsudku, neshledal, a protože se zcela ztotožnil se všemi závěry a výroky nalézacího soudu přesvědčivě a dostatečně odůvodněnými, s odkazem na ně odvolání jmenovaných obžalovaných a státního zástupce podaného v jejich neprospěch zamítl.
Přes odvolací námitky všech odvolatelů je odvolací soud přesvědčen, že nalézací soud provedl ve věci dokazování v rozsahu stanoveném v § 2 odst. 5 tr.ř. za součinnosti stran tak, aby mohl dostatečně spolehlivě uzavřít a ve výroku rozsudku o vině popsat skutkové okolnosti protiprávního jednání kladeného obžalovaným za vinu. Pokud některé důkazy stranami navržené neprovedl, svůj postup odůvodnil (str. 54 odst. 2 rozsudku) a odvolací soud se s jeho odůvodněním ztotožnil, proto na tomto místě na ně odkazuje. Už v řízení před nalézacím soudem strany navrhovaly zkoumání otisků prstů svědkyně M. K. na předložených listinách, výslech svědka K. k realizačním cenám zboží a výslech svědka B., kterého se nepodařilo soudu zajistit k výslechu v hlavním líčení. Vyslechnut k věci nebyl ani jako svědek JUDr. K. S. pro nadbytečnost a také proto, že konkurzní správce v řízení před soudem prvního stupně nezprostil jmenovaného mlčenlivosti ve vztahu ke společnosti S. Ve shodě s nalézacím soudem také odvolací soud v souladu s jeho odůvodněním považuje doplnění dokazování o navržené důkazy za nepřínosné pro rozhodnutí o vině a trestu u všech tří obžalovaných a zejména neschopné zvrátit dokazování ve prospěch obžalovaných, jak se toho ve svých opravných prostředcích dožadují. Zdůraznit k odvolacím námitkám obžalovaných je ještě možné, že byť by i s návrhem na uplatnění konkrétních plnění v rozhodčím řízení přišel advokát JUDr. S., návrhy byly podány statutárními zástupci společností S. a G.
Všechny ve věci provedené důkazy nalézací soud vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, případně v konfrontaci, pokud si provedené důkazy navzájem odporovaly, a také v konfrontaci s obhajobou všech tří obžalovaných, kteří svou odvolací argumentací a obhajobou před soudem prvního stupně, jež jsou totožné, nezpochybňují skutková zjištění nalézacího soudu, ale závěry o subjektivní stránce jejich jednání. Jelikož se i se závěry ohledně subjektivní stránky jednání všech tří obžalovaných odvolací soud ztotožnil, odkazuje obžalované s jejich odvolacími námitkami k bodu 1) výroku rozsudku na str. 19-20 odůvodnění rozsudku, k bodu 2) výroku rozsudku na str. 23-24 odůvodnění rozsudku a k bodům 3) a 4) výroku rozsudku na str. 52-54 odůvodnění rozsudku, kde najdou odvolatelé odpovědi na všechny odvolací argumenty uplatněné v písemném odvolání stejně jako ve veřejném zasedání o odvolání. Jelikož se odvolací soud z hlediska skutkových zjištění v případě všech tří obžalovaných s nalézacím soudem v celém rozsahu ztotožnil, na tyto závěry zcela odkazuje, když společný úmysl obžalovaných, bez něhož by jednotlivé kroky jednotlivých obžalovaných popsané ve výroku rozsudku neměly smysl a logiku, dostatečně vyplývá z popisu skutkového děje k jednotlivým útokům protiprávního jednání ve výroku napadeného rozsudku.
Odvolací soud nedal za pravdu ani vyvíjející se obhajobě obžalovaných ohledně údajného zmocnění M. K. k podpisu smluv za společnost S. popsaných pod body 3) a 4) výroku rozsudku. Nejprve se obžalovaní hájili tím, že byli přesvědčeni, že jmenovaná může za společnost takové smlouvy podepisovat, přestože jednoduchým nahlédnutím do výpisu z obchodního rejstříku by zjistili stejně jako z předchozí spolupráce se společností S., jak to zdůrazňuje nalézací soud, že statutárními orgány oprávněnými zavazovat společnost jsou pouze jednatelé společnosti a M. K. není vedena ani jako prokurista společnosti a nadána tak oprávněními podle § 14 obchodního zákoníku. Když byla vyvrácena tato obhajoba obžalovaných, přišli nově s tím, že jim měla M. K. předložit plnou moc k uzavírání předmětných smluv, ovšem kromě výpovědi obžalovaných o takové plné moci ze spisového materiálu nevyplývá žádný důkaz, nehovoří o ní ani M. K. a vystavení takové plné moci popírají také statutární zástupci společnosti S. Konečně přicházejí obžalovaní s argumentem ustanovením § 15 obchodního zákoníku (zákonné zmocnění) a namítají v souladu s ustanovením odst. 1 citovaného ustanovení, že ten, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází, a z toho dovozují, že M. K. byla nadána zákonným zmocněním k uzavírání předmětných smluv. Z výpovědí statutárních zástupců společnosti S. vyplývá, že M. K. uzavíráním smluv na dodávku zboží pověřena nebyla a i v případě, že by se tak stalo, nelze přehlédnout ustanovení odst. 2 téhož paragrafu, z něhož vyplývá, že překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle odst. 1, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla. Provedeným dokazováním v posuzované věci však bylo najisto prokázáno, že z předchozí podnikatelské spolupráce společností S. a S. obžalovaní věděli, kdo je oprávněn podepisovat předmětné smlouvy a nejméně s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět pouhým nahlédnutím do obchodního rejstříku mohli.
Dodat k odůvodnění napadeného rozsudku nalézacím soudem je ještě třeba, že v posuzované věci podle přesvědčení odvolacího soudu měla být od počátku přípravného řízení na základě shromážděných důkazů zvažována také trestní odpovědnost (spoluzodpovědnost) M. K. a s ohledem na výpovědi obžalovaných J. a Mgr. A. V. i event. advokáta JUDr. K. S. a rozhodkyně JUDr. R. V.
V dalším lze obžalované s jejich odvolacími námitkami prakticky totožnými jako v předchozích stadiích trestního řízení odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, který na ně pečlivě a dostatečně podrobně reaguje, neboť se odvolací soud se závěry nalézacího soudu v celém rozsahu ztotožnil.
Odvolací soud se přes odvolací námitky obžalovaných, kteří v tomto směru výslovně rozsudku nic nevytýkají, ztotožnil i s právním hodnocením protiprávního jednání obžalovaných Mgr. A. V. a V. V., jak je krajský soud popisuje včetně subjektivní stránky na str. 58-60 odůvodnění rozsudku. Ve vztahu k těmto obžalovaným a právnímu posouzení jejich správně zjištěného protiprávního jednání neuplatnil odvolací námitky ani státní zástupce. Ten podal odvolání na rozdíl od jmenovaných obžalovaných do výroku soudu prvního stupně o trestu, kde se domáhá uložení trestů přísnějších, u obžalovaného Mgr. V. o peněžitý trest a také zákaz činnosti, když pro oba tresty shledává a v podaném odvolání označuje důkazy a důvody, a u obžalovaného V. o byť symbolický peněžitý trest. Odvolací soud dal za pravdu státnímu zástupci v tom, že ač se obžalovaný Mgr. V. dopustil trestné činnosti popsané v bodě 3) výroku rozsudku jako jednatel společnosti S., nebyl mu ukládán trest zákazu činnosti. Odvolací soud je přesvědčen, že podmínky pro uložení trestu zákazu činnosti, jak navrhuje státní zástupce, u obžalovaného Mgr. V. byly dány, avšak neuložení peněžitého trestu u obou jmenovaných obžalovaných a trestu zákazu činnosti Mgr. V. nelze označit za důvod ke zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. d), písm. e) tr.ř. pro nepřiměřenost uložených trestů či porušení ustanovení trestního zákona, když příslušná ustanovení trestního zákoníku (§ 67, § 73) týkající se ukládání těchto trestů povinnost takový trest uložit neukládá a navíc odvolací soud dospěl k přesvědčení, že při zohlednění všech hledisek významných pro ukládání trestů (§ 37, § 38 tr. zákoníku) a účasti obou obžalovaných na zjištěném protiprávním jednání jsou ve vzájemné proporci a také vzhledem k proporci s trestem ukládaným hlavnímu iniciátorovi zjištěného protiprávního jednání, a to obžalovanému J. V., natolik dostačující, že přistupovat ke zrušení napadeného rozsudku ve výroku o trestu a ukládání státním zástupcem navržených dalších trestů, přestože u obžalovaného Mgr. A. V. jsou podmínky dány, je nedůvodné a neúčelné právě pro délku oběma jmenovaným obžalovaným uložených trestů odnětí svobody, k jejichž výkonu jako prvosoudně trestaní byli zařazení v souladu s trestním zákoníkem bez použití moderačního ustanovení a event. zařazení do věznice mírnějšího typu.
Z dosud uvedeného vyplývá, že odvolací soud nedal za pravdu odvolacím námitkám obžalovaných Mgr. A. V. a V. V. s odkazem na v tomto rozsudku odvolacího soudu citované strany napadeného rozsudku a ač je odvolání státního zástupce ve vztahu k Mgr. V. formálně důvodné, s odkazem na závěry nalézacího soudu ohledně uložených trestů všem obžalovaným nevyhověl odvolání státního zástupce a odvolání obžalovaných Mgr. V., V. V. a státního zástupce v jejich neprospěch jako nedůvodná podle § 256 tr.ř. zamítl, čímž v jejich případě zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Jak již bylo výše zmíněno, k jiným závěrům zejména ohledně právního posouzení správně zjištěného protiprávního jednání dospěl odvolací soud, pokud jde o obžalovaného J. V. Předně se odvolací soud neztotožnil s odvolací argumentací státního zástupce, že popis skutku pod bodem 1) výroku rozsudku by měl být v souladu s podanou obžalobou doplněn o data a čísla všech neexistujících pohledávek, které byly bance obžalovaným předkládány. Odvolací soud je přesvědčen, že pro nezaměnitelnost skutku s jiným a právní posouzení je dostatečné vyjádřit protiprávní jednání obžalovaného označením příslušné smlouvy, jak je výslovně uvedena ve výroku rozsudku, jejíž nedílnou součástí jsou přílohy č. 1 stanovící seznam pohledávek, když ve výroku rozsudku jsou dostatečně označeny podnikatelské subjekty, jejichž údajné faktury měly být bankou profinancovány.
Ač žádný z odvolatelů nepoukazuje na skutková zjištění nalézacího soudu učiněná a popsaná ve výroku pod bodem 1) a 2) napadeného rozsudku z hlediska jejich právního posouzení, je odvolací soud přesvědčen, že stejně jako v případě výroku pod bodem 1) i jednáním popsaným pod bodem 2) výroku rozsudku obžalovaný J. V. naplnil zákonné znaky skutkové podstaty úvěrového podvodu, jež je ve vztahu speciality ke skutkové podstatě podvodu. I ze skutkových zjištění nalézacího soudu v bodě 2) výroku rozsudku totiž vyplývá, že obžalovaný J. V. v žádosti o poskytnutí úvěru z 24.5.2006 uvedl nepravdivé údaje, resp. zamlčel úvěry od jiných subjektů. Jak z dokazování vyplynulo, bez těchto nepravdivých údajů by úvěr pod bodem 2) nezískal. Lze proto uzavřít, že v případě jednání obžalovaného J. V. popsaného pod body 1) a 2) výroku napadeného rozsudku jde o pokračující trestný čin úvěrového podvodu spáchaný dvěma tam popsanými útoky, které jsou provázány jednotným záměrem, způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou (§ 116 tr. zákoníku).
Nalézací soud na str. 60 odst. 5 uzavřel, že s ohledem na ustanovení § 43 odst. 1 věta první za středníkem tr. zákoníku není trestní zákoník č. 40/2009 Sb. pro obžalovaného J. V. na rozdíl od spoluobžalovaných příznivější s ohledem na změnu horní hranice zákonem stanovené trestní sazby z 12 na 10 let, když podle tohoto ustanovení jsou u něj splněny formální podmínky pro zvýšení horní hranice trestní sazby o jednu třetinu, což u obžalovaného J. V. reálně znamená ohrožení vyšším trestem odnětí svobody. Odvolací soud názor nalézacího soudu v tomto konkrétním posuzovaném případě obžalovaného J. V. a trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, nesdílí, neboť z citovaného ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů (o což v posuzovaném případě jde), může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby s horní hranicí zvýšenou o jednu třetinu. Odvolací soud je přesvědčen, že pro ukládání trestu v takto zvýšené výměře nejsou splněny další zákonem stanovené podmínky pro ukládání trestů, což ostatně nevyplývá ani z rozhodnutí nalézacího soudu, který obžalovanému J. V. za veškerou sbíhající se trestnou činnost uložil trest odnětí svobody v délce deseti let, tedy ještě v rámci zákonem stanovené trestní sazby podle trestního zákoníku (5-10 let), nikoliv trestního zákona účinného do 31.12.2009. Z těchto důvodů a s ohledem na ustanovení § 16 odst. 1 tr. zákona a § 2 odst. 1 tr. zákoníku je odvolací soud přesvědčen, že pro obžalovaného J. V. stejně jako pro spoluobžalované je výhodnější z hlediska trestní sankce trestní zákoník účinný od 1.1.2010. Proto jeho jednání nově právně kvalifikoval při nezměněných skutkových zjištěních v bodech 1) a 2) výroku rozsudku jako zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, neboť v obou případech při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil tak ve výroku rozsudku označeným subjektům škodu velkého rozsahu (§ 138 odst. 1 tr. zákoníku). Jednáním popsaným pod bodem 3) napadeného rozsudku obžalovaný J. V. naplnil zákonné znaky skutkové podstaty pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sebe a jiného (společnost S., spoluobžalovaného Mgr. A. V.) obohatil tím, že uvede někoho v omyl (společnost S.), a způsobí tak na cizím majetku (společnosti S.) škodu velkého rozsahu (§ 138 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž tohoto jednání se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak bez jeho přičinění, z důvodu aktivní obrany společnosti S., k dokonání činu nedošlo. Jednáním popsaným pod bodem 4) výroku napadeného rozsudku obžalovaný J. V. naplnil znaky organizátorství pokusu zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a), § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění vyplývá, že zosnoval a řídil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sebe a jiného (spoluobžalované, společnosti S., G.) obohatil tím, že uvede někoho (společnosti S.) v omyl, a způsobí tak na cizím majetku (společnosti S.) škodu velkého rozsahu (§ 138 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž i tohoto jednání se dopustil stejně jako v bodě 3) výroku rozsudku v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. Nalézací soud správně uzavřel, že obžalovaný J. V. ve všech ve výroku rozsudku popsaných útocích protiprávního jednání jednal v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť bylo prokázáno, že chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoníku porušit zájem chráněný tímto zákoníkem.
Při rozhodování odvolacího soudu o novém trestu pro obžalovaného J. V. odvolací soud vycházel ze všech skutečností zjištěných nalézacím soudem v průběhu dokazování a popsaným na str. 60-62 odůvodnění napadeného rozsudku, vycházel z trestním zákoníkem stanovené horní hranice trestu odnětí svobody, který lze obžalovanému podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, jako úhrnný za sbíhající se trestnou činnost uložit, a také zohlednil proporci zavinění a rozsah spáchané trestné činnosti a následného trestu u všech obžalovaných a způsobenou, resp. hrozící škodu a dospěl k přesvědčení, že u obžalovaného J. V., který dosud vedl řádný život, postačí k dosažení účelu trestu jak z hlediska individuální, tak i generální prevence trest odnětí svobody v délce 8,5 roku. Trest odnětí svobody v uvedené výměře je ze zákona nepodmíněný (§ 81 odst. 1 tr. zákoníku) a přísluší ho vykonat ve věznici se zvýšenou ostrahou v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, když odvolací soud neshledal podmínky pro použití moderačního ustanovení § 56 odst. 3 tr. zákoníku pro zařazení obžalovaného J. V. k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s mírnějším režimem, než zákon ukládá.
Nalézací soud správně reagoval na zneužití postavení obžalovaným J. V. ve společnosti S. k vlastnímu obohacení a způsobení škody ve výroku rozsudku označeným subjektům, a proto i odvolací soud obžalovanému podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku doplnil trest odnětí svobody i o trest zákazu činnosti s předmětem shodným jako v napadeném rozsudku včetně jeho délky.
Uložený trest byl i odvolacím soudem v souladu s návrhem státního zástupce doplněn i o trest peněžitý s ohledem na rozhodné skutečnosti pro ukládání peněžitého trestu v původní výměře 1.000.000 Kč. Odvolací soud i tento trest považuje za zákonný a důvodný a nalézacím soudem odůvodněný, a proto s přihlédnutím k právní úpravě ukládání peněžitého trestu trestním zákoníkem podle § 68 odst. 3 tr. zákoníku obžalovanému uložil peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 20.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl obžalovaným J. V. ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na 1 rok.
Jak z rozhodnutí odvolacího soudu o všech podaných odvoláních vyplývá, v ostatních výrocích, tedy výrocích ohledně spoluobžalovaných Mgr. A. V. a V. V. a v rozhodnutí podle § 229 odst. 1 tr.ř. ve vztahu k poškozeným, zůstal napadený rozsudek nezměněn, proto lze i na tomto místě na přesvědčivé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku nalézacím soudem odpovídající na všechny odvolací námitky obžalovaných v celém rozsahu odkázat, jen se změnou učiněnou ohledně právního posouzení a potrestání obžalovaného J. V.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Do dvou měsíců od jeho doručení je možno proti němu podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Brně). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
V Olomouci dne 20.9.2011
JUDr. Jaroslav Zbožínek v.r.
předseda senátu Za správnost vyhotovení:
V. Zezulová