VSOL 2 To 106/2013
Datum rozhodnutí: 31.10.2013
Dotčené předpisy: § 452 odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ), § 452 odst. 2 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2013 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Štefana a soudců JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D., a JUDr. Jaroslava Zbožínka odvolání odsouzeného J. S. proti rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 7.2.2013, č.j. 11 T 13/2012-44, a rozhodl t a k t o :
I. Z podnětu odvolání odsouzeného J. S. se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. z r u š u j e v celém rozsahu a nově se rozhoduje tak, že podle § 452 odst. 2 tr.ř. se ve věci odsouzeného
J. S.,
t.č. ve výkonu trestu v ÚVTOS Leopoldov, SR,
u z n á v á
na území České republiky na základě Úmluvy o předávání odsouzených osob ze dne 21.3.1983, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb., pravomocný rozsudek Okresního soudu Senica, SR, ze dne 21.2.2011, sp.zn. 1T 48/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Trnavě, SR, ze dne 25.10.2011, sp.zn. 5 To 114/2011, kterým byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby omamných a psychotropních látek, jedů nebo prekurzorů, jejich držení a obchodování s nimi ve spolupachatelství podle § 20, § 172 odst. 1 písm. a), c), d), odst. 2 písm. c) tr.zák. Slovenské republiky, s použitím § 138 písm. b), j) tr.zák. Slovenské republiky, z části samostatně i podle § 172 odst. 2 písm. a) tr.zák. Slovenské republiky, kterého se dopustil tím, že
společně s I. D. po předcházející vzájemné dohodě v obci Š. S. v domě na ulici D. G. a na dalších přesně nezjištěných místech v okolních lesích od přesně nezjištěného období začátkem roku 2009 až do svého zadržení dne 10.12.2009 připravovali podomácky psychotropní látku metamfetamin (pervitin), kterou potom buď zdarma poskytovali anebo předávali jejím konzumentům v senickém regionu a jinde zpravidla za cenu 5 až 10 euro za jednu dávku, přičemž takto poskytovali nebo předávali pervitin opakovaně více osobám, např. O. M., J. K., M. S., M. P., Ľ. J., L. Ř., Š. R., J. K., M. V., a jiným, přičemž dne 10.12.2009 při domovní prohlídce v domě na ul. D. G. v Š. S., užívaném obviněným J. S., byly nalezeny a zajištěny část zatavené plastové injekční stříkačky s metamfetaminem o hmotnosti 0,151 g s průměrnou koncentrací 73,9 % hmotnostních metamfetaminu obsahujícím 112 mg absolutního metamfetaminu, což zodpovídá 3 až 6 obvykle jednorázovým dávkám psychotropní látky, čtyři zatavené části plastových injekčních stříkaček s metamfetaminem o celkové hmotnosti 4,255 g s průměrnou koncentrací 46,2 % hmotnostních metamfetaminu obsahujícím 1.966 mg absolutního metamfetaminu, což zodpovídá 49 až 98 obvykle jednorázovým dávkám psychotropní látky, plastová kuchyňská stěrka, na povrchu které se nacházelo 0,775 g metamfetaminu s průměrnou koncentrací 68,4 % hmotnostních metamfetaminu obsahujícím 530 mg absolutního metamfetaminu, což zodpovídá 13 27 obvykle jednorázovým dávkám psychotropní látky, poklička mísy z jánského skla, na povrchu které se nacházelo 3,399 g metamfetaminu, s průměrnou koncentrací 69,1 % hmotnostních metamfetaminu obsahujícím 2.349 mg absolutního metamfetaminu, což zodpovídá 59 až 117 obvykle jednorázovým dávkám psychotropní látky a též tam byly nalezeny a zajištěny plynová bomba s vařičem a různé chemické látky sloužící na podomáckou přípravu metamfetaminu syntézou z efedrinu; při domovní prohlídce v domě na ul. Z. v Š. S., užívaném obžalovaným I. D., byla nalezena a zajištěna zatavená plastová injekční stříkačka s metamfetaminem o hmotnosti 0,070 g s průměrnou koncentrací 68,3 % hmotnostních metamfetaminu obsahujícím 48 mg absolutního metamfetaminu, což odpovídá 1 až 2 obvykle jednorázovým dávkám psychotropní látky; celková hodnota dávek, které by se daly připravit ze zajištěné psychotropní látky metamfetaminu na černém trhu představuje podle odborného vyjádření Národní protidrogové jednotky 875 eur až 2.500 eur; metamfetamin je zařazený ve smyslu zák. č. 139/1998 Z.z. o omamných látkách, psychotropních látkách a přípravcích ve znění pozdějších předpisů do II. skupiny psychotropních látek;
obžalovaný J. S. se tohoto jednání dopustil navzdory tomu, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Senici ze dne 12.9.2005, sp.zn. 1T 109/05, byl odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamné látky, psychotropní látky, jedu a prekurzoru a obchodování s nimi podle § 187 odst. 1 písm. a), c), d) tr.zák., účinného do 31.12.2005, k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků se zařazením pro výkon trestu do I. NVS, přičemž usnesením Okresního soudu v Trnavě z 20.2.2008, sp.zn. 4PP5/08, byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn a byla mu určena zkušební doba v trvání 3 roků,
přičemž toto jednání by mohlo být podle právního řádu České republiky kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr.zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
II. Podle § 451 odst. 1 tr.ř. se trest uložený v uznaném rozsudku p ř e m ě ň u j e na trest odnětí svobody v trvání 5 (p ě t i) let.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7.2.2013, č.j. 11 T 13/2012-44, bylo rozhodnuto tak, že se podle § 452 odst. 2 tr.ř., ve spojení s § 450 odst. 1 písm. a) tr.ř. a contrario a dále ve spojení s článkem 3 odst. 1 písm. f) Úmluvy o předávání odsouzených osob ze dne 21.3.1983 (č. 553/1992 Sb.), na území České republiky neuznává rozsudek Okresního soudu v Senici, Slovenská republika, ze dne 21.2.2011, sp.zn. 1 T 48/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Trnavě ze dne 25.10.2011, sp.zn. 5 To 114/2011, jímž byl J. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby omamných a psychotropních látek, jedů nebo prekurzorů, jejich držení a obchodování s nimi podle § 20, § 172 odst. 1 písm. a), c), d), odst. 2 písm. c) s použitím § 138 písm. b), j) tr.zák. Slovenské republiky a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 13 let.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání toliko odsouzený J. S., a to ve lhůtě uvedené v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř. Odvolání také sám odůvodnil.
Předně namítá, že Okresní soud v Senici zaslal Krajskému soudu v Brně zkreslené a nepravdivé údaje o jeho osobě. Ve skutečnosti totiž od roku 1997 se svojí družkou a později i s dcerou bydleli u jeho rodičů v M., a to až do konce roku 2002, kdy jim půjčila svůj rodinný dům v B. maminka jeho družky. Na této adrese bydleli až do prvního zadržení odvolatele na Slovensku 27.4.2004, ale Českou republiku často jezdili navštěvovat, a to k jeho rodině do M. Po jeho propuštění z vazby v září 2005 střídavě bydleli v M. i v B. Odvolatel sám pracoval ve stavební firmě, která měla sídlo v ČR, jen majitel je z B. V Š. S. bydleli od června 2008, a to v podnájmu. Odsouzený podotýká, že B. je vzdálené od české státní hranice 1 km a Š. S. pak 15 km. V Čechách se zdržoval po větší část doby jeho pobytu na Slovensku. Jeho družka E. B. po vynesení rozsudku Okresního soudu v Senici, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 13 let, s jeho osobou úplně přerušila kontakt a on sám s ní a s dětmi udržuje kontakt jen písemnou formou. Od června 2011 nemá ve Věznici v Leopoldově žádné návštěvy rodinných příslušníků, i když by jej rádi viděli, ale důvod je ve středověkém systému výkonu trestu na Slovensku. On sám počítal, že v ČR mu bude uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let. Ve věznici je terčem urážek pro svůj český původ a psychicky je na tom velmi zle. Celá jeho rodina vlastně žije na území ČR. Má za to, že ČR vyhoví jeho žádosti a přijme jeho osobu jako svého občana. Z tohoto důvodu také žádá Vrchní soud v Olomouci, aby rozhodl v jeho prospěch, popř. vrátil věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání.
Vrchní soud na podkladě podaného odvolání v souladu s ustanovením § 254 odst. 1 tr.ř. ve vazbě na ustanovení § 452 odst. 3 tr.ř. s ohledem na obsah podaného odvolání přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozsudku, jakož i řízení napadenému rozsudku předcházející, a to z hlediska vytýkaných vad (dlužno dodat, že byly shledány i takové vady nevytýkané, které měly vliv na správnost výrokové části napadeného rozhodnutí). Na základě tohoto postupu dospěl k následujícím závěrům.
S převážnou částí závěrů soudu prvního stupně je nutno vyslovit souhlas. To se týká zejména velmi zevrubného a přesvědčivého řešení otázky toho, jaký trestný čin je možno spatřovat dle našeho právního řádu v jednání obžalovaného a na jaký trest by bylo možno přeměnit trest uložený slovenským soudem (viz str. 3 a 4 napadeného rozsudku), popř. i stran řešení otázky důvodu neuznání podle § 450 odst. 1 písm. g) tr.ř., jak je rozvedeno v posledním odstavci odůvodnění napadeného rozsudku. Proto se na tyto části odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje.
Přesto se odvolací soud s výsledným řešením nalézacího soudu neztotožnil, a to z následujících důvodů.
V první řadě je nutno zrekapitulovat, čím argumentuje soud prvního stupně při zdůvodnění závěru, že zde nejsou důvody pro uznání rozsudku Okresního soudu Senica ze dne 21.2.2011, sp.zn. 1T 48/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Trnavě ze dne 25.10.2011, sp.zn. 5 To 114/2011. Prvním z hlavních důvodů je údajně slabý vztah odsouzeného J. S. k území České republiky a s tím spojený poukaz na princip spravedlnosti ve vazbě na preambuli Úmluvy o předávání odsouzených osob, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. (dále jen Úmluvy), která je klíčem k výkladu celé Úmluvy. Druhým argumentem je rozpor uznání s čl. 3 odst. 1 písm. f) zmíněné Úmluvy.
Vzhledem k obsahu čl. 3 odst. 1 písm. f) Úmluvy, který uvádí, že odsouzená osoba může být předána podle této Úmluvy pouze za podmínky, souhlasí-li jak odsuzující, tak vykonávající stát s předáním, bylo třeba řešit otázku, kdo je nositelem uvedeného souhlasu v situaci, kdy krajský soud argumentuje rozporem mezi stanoviskem Ministerstva spravedlnosti, které navrhlo uznání slovenského rozsudku, a stanoviskem příslušného státního zástupce, který původní souhlasné stanovisko změnil a navrhl neuznání příslušných slovenských rozhodnutí. V této souvislosti se poznamenává, že Úmluva výslovné vodítko nedává a řešení je možné nalézt pouze v kontextu mezi Úmluvou a příslušnými ustanoveními trestního řádu. V této souvislosti se v první řadě poukazuje na čl. 5 odst. 2 Úmluvy, podle něhož žádosti budou adresovány ministerstvem spravedlnosti dožadujícího státu ministerstvu spravedlnosti dožádaného státu, přičemž odpovědi budou posílány stejnou cestou, a na ustanovení § 452 odst. 1 tr.ř., věta první, podle něhož návrh na uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky předloží na základě žádosti orgánů cizího státu Ministerstvo spravedlnosti příslušnému krajskému soudu, v jehož obvodu má obviněný trvalý pobyt. Na základě toho dospěl vrchní soud k závěru, že tím orgánem, který je oprávněn vyslovit souhlas ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. f) Úmluvy, je v konečné instanci Ministerstvo spravedlnosti ČR a státní zástupce je v řízení o uznání cizozemského rozhodnutí pouhou procesní stranou, jejíž oprávnění se odvíjí od ustanovení § 233 odst. 1 tr.ř., přičemž tato sice má oprávnění zastávat svébytná procesní stanoviska, nezávislá na návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR, to však neznamená, že v případě rozporu se stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ve věci chybí souhlas ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Na základě tohoto závěru se ve věci také neuplatní jeden ze základních argumentů soudu prvního stupně pro neuznání cizozemského rozhodnutí.
Pokud se týká další argumentace soudu prvního stupně stran slabé vazby J. S. na území ČR, je třeba v první řadě zohlednit soudem prvního stupně zmiňovanou preambuli Úmluvy, která uvádí následující:
Členské státy Rady Evropy a další signatářské státy
majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy,
přejíce si další rozvoj mezinárodní spolupráce v oblasti trestního práva,
domnívajíce se, že tato spolupráce by měla napomáhat spravedlnosti a resocializaci odsouzených osob,
domnívajíce se, že tyto cíle vyžadují, aby cizincům, kteří byli zbaveni svobody v důsledku toho, že spáchali trestný čin, byla dána možnost vykonávat své tresty v jejich společnosti a
domnívajíce se, že tohoto cíle může být nejlépe dosaženo tím, že budou předány do jejich zemí,
se dohodly na následujícím .
V této souvislosti je třeba k závěrům nalézacího soudu poznamenat, že ze spisového materiálu nevyplývají ani silné vazby na Slovensko. Vyplývá totiž z něho, že ještě v roce 2002 byl J. S. souzen na území ČR (viz opis RT na č.l. 30-31), v následujícím období byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Senici, sp.zn. 1T 109/05, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, který převážně vykonal, když byl z jeho výkonu podmíněně propuštěn dne 20.2.2008, a následně již páchal trestnou činnost popsanou v rozsudku, o jehož uznání jde, s tím, že 10.12.2009 byl zadržen a od té doby je již trvale jeho osobní svoboda až do dnešního dne omezena. V samotném rozsudku Okresního soudu v Senici ze dne 21.2.2011, sp.zn. 1T 48/2010, se konstatuje, že evidencí slovenských správních orgánů jmenovaný neprochází. Nezpochybnitelným faktem je pak také skutečnost, že jmenovaný je formálně českým občanem. Samotný odvolatel pak závěry soudu prvního stupně o slabé vazbě na území ČR relativizuje a snad i účelově se snaží vyvolat dojem, že na Slovensku téměř žádné vazby nemá, popř. že slovenské orgány způsobem výkonu trestu v realizaci těchto vazeb brání.
Za těchto okolností dospěl odvolací soud k závěru, že odsouzený J. S. je osobou, u které jsou dány formální podmínky uznání odsuzujícího cizozemského rozsudku jí se týkajícího. V této souvislosti nelze jako významný argument použít to, že přístup odsouzeného k uznání jeho se týkajícího cizozemského odsuzujícího rozsudku je účelový, neboť samotná Úmluva je budována na principu, který počítá s jistým zvýhodněním takové osoby při uznání cizozemského rozhodnutí. K tomu je třeba zmínit zejména čl. 11 odst. 1 písm. d) Úmluvy, podle něhož při přeměně příslušné orgány nezhorší trestně právní postavení odsouzené osoby a nebudou vázány žádnou dolní hranicí trestní sazby, která je stanovena ve vykonávajícím státě pro spáchaný trestný čin nebo trestné činy.
Pokud pak nalézací soud zmiňuje výše uvedenou preambuli Úmluvy v souvislosti s nutností zachování spravedlnosti s ohledem na podstatné snížení sankce za zvlášť závažný zločin dle slovenského práva, pak je třeba zopakovat shora zmíněný základní princip, na kterém je Úmluva vybudována, přičemž z okolností souvisejících s vazbami odsouzeného J. S. na Českou republiku na straně jedné a na Slovenskou republiku na straně druhé vyplývá, že vazba na Českou republiku není natolik oslabena, aby při realizaci Úmluvy vedoucí k uznání cizozemského rozhodnutí bylo možno hovořit o výrazném rozporu s touto preambulí. O takový rozpor by naopak šlo např. tehdy, pokud by se odsouzený J. S. v budoucnu opět domáhal uznání odsuzujícího rozsudku slovenského soudu pro trestnou činnost spáchanou na území Slovenské republiky po výkonu trestu odnětí svobody, o nějž jde v nyní projednávané trestní věci, přičemž by to opět vedlo k významnému zvýhodnění jeho osoby. Takovou situaci by bylo nutno vykládat jako účelové zneužití Úmluvy a křiklavý rozpor s její preambulí.
Ze všech těchto důvodů tedy odvolací soud opakuje, že na rozdíl od nalézacího soudu dospěl k závěru, že shledal všechny formální podmínky pro uznání rozsudku Okresního soudu v Senici ze dne 21.2.2011, sp.zn. 1T 48/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Trnavě ze dne 25.10.2011, sp.zn. 5 To 114/2011, a ani materiálně neshledal žádné překážky, které by uznání bránily. V důsledku toho rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku, přičemž byl zároveň nucen postupovat podle § 451 odst. 1 tr.ř. a přeměnit původně uložený trest odnětí svobody v trvání 13 let na trest odnětí svobody v trvání 5 let, což je horní hranice trestní sazby vymezené v ustanovení § 187 odst. 1 tr.zák., jak rozvádí správně již soud prvního stupně. Tento trest je ze zákona nepodmíněný a o způsobu jeho výkonu bude rozhodnuto v řízení ve smyslu § 455 odst. 2 tr.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Olomouci dne 31.10.2013 JUDr. Vladimír Štefan v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Datum rozhodnutí: 31.10.2013
Dotčené předpisy: § 452 odst. 1 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ), § 452 odst. 2 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2013 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Štefana a soudců JUDr. Martiny Kouřilové, Ph.D., a JUDr. Jaroslava Zbožínka odvolání odsouzeného J. S. proti rozsudku Krajského soudu Brně ze dne 7.2.2013, č.j. 11 T 13/2012-44, a rozhodl t a k t o :
I. Z podnětu odvolání odsouzeného J. S. se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. z r u š u j e v celém rozsahu a nově se rozhoduje tak, že podle § 452 odst. 2 tr.ř. se ve věci odsouzeného
J. S.,
t.č. ve výkonu trestu v ÚVTOS Leopoldov, SR,
u z n á v á
na území České republiky na základě Úmluvy o předávání odsouzených osob ze dne 21.3.1983, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb., pravomocný rozsudek Okresního soudu Senica, SR, ze dne 21.2.2011, sp.zn. 1T 48/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Trnavě, SR, ze dne 25.10.2011, sp.zn. 5 To 114/2011, kterým byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby omamných a psychotropních látek, jedů nebo prekurzorů, jejich držení a obchodování s nimi ve spolupachatelství podle § 20, § 172 odst. 1 písm. a), c), d), odst. 2 písm. c) tr.zák. Slovenské republiky, s použitím § 138 písm. b), j) tr.zák. Slovenské republiky, z části samostatně i podle § 172 odst. 2 písm. a) tr.zák. Slovenské republiky, kterého se dopustil tím, že
společně s I. D. po předcházející vzájemné dohodě v obci Š. S. v domě na ulici D. G. a na dalších přesně nezjištěných místech v okolních lesích od přesně nezjištěného období začátkem roku 2009 až do svého zadržení dne 10.12.2009 připravovali podomácky psychotropní látku metamfetamin (pervitin), kterou potom buď zdarma poskytovali anebo předávali jejím konzumentům v senickém regionu a jinde zpravidla za cenu 5 až 10 euro za jednu dávku, přičemž takto poskytovali nebo předávali pervitin opakovaně více osobám, např. O. M., J. K., M. S., M. P., Ľ. J., L. Ř., Š. R., J. K., M. V., a jiným, přičemž dne 10.12.2009 při domovní prohlídce v domě na ul. D. G. v Š. S., užívaném obviněným J. S., byly nalezeny a zajištěny část zatavené plastové injekční stříkačky s metamfetaminem o hmotnosti 0,151 g s průměrnou koncentrací 73,9 % hmotnostních metamfetaminu obsahujícím 112 mg absolutního metamfetaminu, což zodpovídá 3 až 6 obvykle jednorázovým dávkám psychotropní látky, čtyři zatavené části plastových injekčních stříkaček s metamfetaminem o celkové hmotnosti 4,255 g s průměrnou koncentrací 46,2 % hmotnostních metamfetaminu obsahujícím 1.966 mg absolutního metamfetaminu, což zodpovídá 49 až 98 obvykle jednorázovým dávkám psychotropní látky, plastová kuchyňská stěrka, na povrchu které se nacházelo 0,775 g metamfetaminu s průměrnou koncentrací 68,4 % hmotnostních metamfetaminu obsahujícím 530 mg absolutního metamfetaminu, což zodpovídá 13 27 obvykle jednorázovým dávkám psychotropní látky, poklička mísy z jánského skla, na povrchu které se nacházelo 3,399 g metamfetaminu, s průměrnou koncentrací 69,1 % hmotnostních metamfetaminu obsahujícím 2.349 mg absolutního metamfetaminu, což zodpovídá 59 až 117 obvykle jednorázovým dávkám psychotropní látky a též tam byly nalezeny a zajištěny plynová bomba s vařičem a různé chemické látky sloužící na podomáckou přípravu metamfetaminu syntézou z efedrinu; při domovní prohlídce v domě na ul. Z. v Š. S., užívaném obžalovaným I. D., byla nalezena a zajištěna zatavená plastová injekční stříkačka s metamfetaminem o hmotnosti 0,070 g s průměrnou koncentrací 68,3 % hmotnostních metamfetaminu obsahujícím 48 mg absolutního metamfetaminu, což odpovídá 1 až 2 obvykle jednorázovým dávkám psychotropní látky; celková hodnota dávek, které by se daly připravit ze zajištěné psychotropní látky metamfetaminu na černém trhu představuje podle odborného vyjádření Národní protidrogové jednotky 875 eur až 2.500 eur; metamfetamin je zařazený ve smyslu zák. č. 139/1998 Z.z. o omamných látkách, psychotropních látkách a přípravcích ve znění pozdějších předpisů do II. skupiny psychotropních látek;
obžalovaný J. S. se tohoto jednání dopustil navzdory tomu, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Senici ze dne 12.9.2005, sp.zn. 1T 109/05, byl odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamné látky, psychotropní látky, jedu a prekurzoru a obchodování s nimi podle § 187 odst. 1 písm. a), c), d) tr.zák., účinného do 31.12.2005, k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků se zařazením pro výkon trestu do I. NVS, přičemž usnesením Okresního soudu v Trnavě z 20.2.2008, sp.zn. 4PP5/08, byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn a byla mu určena zkušební doba v trvání 3 roků,
přičemž toto jednání by mohlo být podle právního řádu České republiky kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr.zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
II. Podle § 451 odst. 1 tr.ř. se trest uložený v uznaném rozsudku p ř e m ě ň u j e na trest odnětí svobody v trvání 5 (p ě t i) let.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7.2.2013, č.j. 11 T 13/2012-44, bylo rozhodnuto tak, že se podle § 452 odst. 2 tr.ř., ve spojení s § 450 odst. 1 písm. a) tr.ř. a contrario a dále ve spojení s článkem 3 odst. 1 písm. f) Úmluvy o předávání odsouzených osob ze dne 21.3.1983 (č. 553/1992 Sb.), na území České republiky neuznává rozsudek Okresního soudu v Senici, Slovenská republika, ze dne 21.2.2011, sp.zn. 1 T 48/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Trnavě ze dne 25.10.2011, sp.zn. 5 To 114/2011, jímž byl J. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby omamných a psychotropních látek, jedů nebo prekurzorů, jejich držení a obchodování s nimi podle § 20, § 172 odst. 1 písm. a), c), d), odst. 2 písm. c) s použitím § 138 písm. b), j) tr.zák. Slovenské republiky a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 13 let.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání toliko odsouzený J. S., a to ve lhůtě uvedené v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř. Odvolání také sám odůvodnil.
Předně namítá, že Okresní soud v Senici zaslal Krajskému soudu v Brně zkreslené a nepravdivé údaje o jeho osobě. Ve skutečnosti totiž od roku 1997 se svojí družkou a později i s dcerou bydleli u jeho rodičů v M., a to až do konce roku 2002, kdy jim půjčila svůj rodinný dům v B. maminka jeho družky. Na této adrese bydleli až do prvního zadržení odvolatele na Slovensku 27.4.2004, ale Českou republiku často jezdili navštěvovat, a to k jeho rodině do M. Po jeho propuštění z vazby v září 2005 střídavě bydleli v M. i v B. Odvolatel sám pracoval ve stavební firmě, která měla sídlo v ČR, jen majitel je z B. V Š. S. bydleli od června 2008, a to v podnájmu. Odsouzený podotýká, že B. je vzdálené od české státní hranice 1 km a Š. S. pak 15 km. V Čechách se zdržoval po větší část doby jeho pobytu na Slovensku. Jeho družka E. B. po vynesení rozsudku Okresního soudu v Senici, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 13 let, s jeho osobou úplně přerušila kontakt a on sám s ní a s dětmi udržuje kontakt jen písemnou formou. Od června 2011 nemá ve Věznici v Leopoldově žádné návštěvy rodinných příslušníků, i když by jej rádi viděli, ale důvod je ve středověkém systému výkonu trestu na Slovensku. On sám počítal, že v ČR mu bude uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let. Ve věznici je terčem urážek pro svůj český původ a psychicky je na tom velmi zle. Celá jeho rodina vlastně žije na území ČR. Má za to, že ČR vyhoví jeho žádosti a přijme jeho osobu jako svého občana. Z tohoto důvodu také žádá Vrchní soud v Olomouci, aby rozhodl v jeho prospěch, popř. vrátil věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání.
Vrchní soud na podkladě podaného odvolání v souladu s ustanovením § 254 odst. 1 tr.ř. ve vazbě na ustanovení § 452 odst. 3 tr.ř. s ohledem na obsah podaného odvolání přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozsudku, jakož i řízení napadenému rozsudku předcházející, a to z hlediska vytýkaných vad (dlužno dodat, že byly shledány i takové vady nevytýkané, které měly vliv na správnost výrokové části napadeného rozhodnutí). Na základě tohoto postupu dospěl k následujícím závěrům.
S převážnou částí závěrů soudu prvního stupně je nutno vyslovit souhlas. To se týká zejména velmi zevrubného a přesvědčivého řešení otázky toho, jaký trestný čin je možno spatřovat dle našeho právního řádu v jednání obžalovaného a na jaký trest by bylo možno přeměnit trest uložený slovenským soudem (viz str. 3 a 4 napadeného rozsudku), popř. i stran řešení otázky důvodu neuznání podle § 450 odst. 1 písm. g) tr.ř., jak je rozvedeno v posledním odstavci odůvodnění napadeného rozsudku. Proto se na tyto části odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje.
Přesto se odvolací soud s výsledným řešením nalézacího soudu neztotožnil, a to z následujících důvodů.
V první řadě je nutno zrekapitulovat, čím argumentuje soud prvního stupně při zdůvodnění závěru, že zde nejsou důvody pro uznání rozsudku Okresního soudu Senica ze dne 21.2.2011, sp.zn. 1T 48/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Trnavě ze dne 25.10.2011, sp.zn. 5 To 114/2011. Prvním z hlavních důvodů je údajně slabý vztah odsouzeného J. S. k území České republiky a s tím spojený poukaz na princip spravedlnosti ve vazbě na preambuli Úmluvy o předávání odsouzených osob, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. (dále jen Úmluvy), která je klíčem k výkladu celé Úmluvy. Druhým argumentem je rozpor uznání s čl. 3 odst. 1 písm. f) zmíněné Úmluvy.
Vzhledem k obsahu čl. 3 odst. 1 písm. f) Úmluvy, který uvádí, že odsouzená osoba může být předána podle této Úmluvy pouze za podmínky, souhlasí-li jak odsuzující, tak vykonávající stát s předáním, bylo třeba řešit otázku, kdo je nositelem uvedeného souhlasu v situaci, kdy krajský soud argumentuje rozporem mezi stanoviskem Ministerstva spravedlnosti, které navrhlo uznání slovenského rozsudku, a stanoviskem příslušného státního zástupce, který původní souhlasné stanovisko změnil a navrhl neuznání příslušných slovenských rozhodnutí. V této souvislosti se poznamenává, že Úmluva výslovné vodítko nedává a řešení je možné nalézt pouze v kontextu mezi Úmluvou a příslušnými ustanoveními trestního řádu. V této souvislosti se v první řadě poukazuje na čl. 5 odst. 2 Úmluvy, podle něhož žádosti budou adresovány ministerstvem spravedlnosti dožadujícího státu ministerstvu spravedlnosti dožádaného státu, přičemž odpovědi budou posílány stejnou cestou, a na ustanovení § 452 odst. 1 tr.ř., věta první, podle něhož návrh na uznání cizozemského rozhodnutí na území České republiky předloží na základě žádosti orgánů cizího státu Ministerstvo spravedlnosti příslušnému krajskému soudu, v jehož obvodu má obviněný trvalý pobyt. Na základě toho dospěl vrchní soud k závěru, že tím orgánem, který je oprávněn vyslovit souhlas ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. f) Úmluvy, je v konečné instanci Ministerstvo spravedlnosti ČR a státní zástupce je v řízení o uznání cizozemského rozhodnutí pouhou procesní stranou, jejíž oprávnění se odvíjí od ustanovení § 233 odst. 1 tr.ř., přičemž tato sice má oprávnění zastávat svébytná procesní stanoviska, nezávislá na návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR, to však neznamená, že v případě rozporu se stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ve věci chybí souhlas ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Na základě tohoto závěru se ve věci také neuplatní jeden ze základních argumentů soudu prvního stupně pro neuznání cizozemského rozhodnutí.
Pokud se týká další argumentace soudu prvního stupně stran slabé vazby J. S. na území ČR, je třeba v první řadě zohlednit soudem prvního stupně zmiňovanou preambuli Úmluvy, která uvádí následující:
Členské státy Rady Evropy a další signatářské státy
majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy,
přejíce si další rozvoj mezinárodní spolupráce v oblasti trestního práva,
domnívajíce se, že tato spolupráce by měla napomáhat spravedlnosti a resocializaci odsouzených osob,
domnívajíce se, že tyto cíle vyžadují, aby cizincům, kteří byli zbaveni svobody v důsledku toho, že spáchali trestný čin, byla dána možnost vykonávat své tresty v jejich společnosti a
domnívajíce se, že tohoto cíle může být nejlépe dosaženo tím, že budou předány do jejich zemí,
se dohodly na následujícím .
V této souvislosti je třeba k závěrům nalézacího soudu poznamenat, že ze spisového materiálu nevyplývají ani silné vazby na Slovensko. Vyplývá totiž z něho, že ještě v roce 2002 byl J. S. souzen na území ČR (viz opis RT na č.l. 30-31), v následujícím období byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Senici, sp.zn. 1T 109/05, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, který převážně vykonal, když byl z jeho výkonu podmíněně propuštěn dne 20.2.2008, a následně již páchal trestnou činnost popsanou v rozsudku, o jehož uznání jde, s tím, že 10.12.2009 byl zadržen a od té doby je již trvale jeho osobní svoboda až do dnešního dne omezena. V samotném rozsudku Okresního soudu v Senici ze dne 21.2.2011, sp.zn. 1T 48/2010, se konstatuje, že evidencí slovenských správních orgánů jmenovaný neprochází. Nezpochybnitelným faktem je pak také skutečnost, že jmenovaný je formálně českým občanem. Samotný odvolatel pak závěry soudu prvního stupně o slabé vazbě na území ČR relativizuje a snad i účelově se snaží vyvolat dojem, že na Slovensku téměř žádné vazby nemá, popř. že slovenské orgány způsobem výkonu trestu v realizaci těchto vazeb brání.
Za těchto okolností dospěl odvolací soud k závěru, že odsouzený J. S. je osobou, u které jsou dány formální podmínky uznání odsuzujícího cizozemského rozsudku jí se týkajícího. V této souvislosti nelze jako významný argument použít to, že přístup odsouzeného k uznání jeho se týkajícího cizozemského odsuzujícího rozsudku je účelový, neboť samotná Úmluva je budována na principu, který počítá s jistým zvýhodněním takové osoby při uznání cizozemského rozhodnutí. K tomu je třeba zmínit zejména čl. 11 odst. 1 písm. d) Úmluvy, podle něhož při přeměně příslušné orgány nezhorší trestně právní postavení odsouzené osoby a nebudou vázány žádnou dolní hranicí trestní sazby, která je stanovena ve vykonávajícím státě pro spáchaný trestný čin nebo trestné činy.
Pokud pak nalézací soud zmiňuje výše uvedenou preambuli Úmluvy v souvislosti s nutností zachování spravedlnosti s ohledem na podstatné snížení sankce za zvlášť závažný zločin dle slovenského práva, pak je třeba zopakovat shora zmíněný základní princip, na kterém je Úmluva vybudována, přičemž z okolností souvisejících s vazbami odsouzeného J. S. na Českou republiku na straně jedné a na Slovenskou republiku na straně druhé vyplývá, že vazba na Českou republiku není natolik oslabena, aby při realizaci Úmluvy vedoucí k uznání cizozemského rozhodnutí bylo možno hovořit o výrazném rozporu s touto preambulí. O takový rozpor by naopak šlo např. tehdy, pokud by se odsouzený J. S. v budoucnu opět domáhal uznání odsuzujícího rozsudku slovenského soudu pro trestnou činnost spáchanou na území Slovenské republiky po výkonu trestu odnětí svobody, o nějž jde v nyní projednávané trestní věci, přičemž by to opět vedlo k významnému zvýhodnění jeho osoby. Takovou situaci by bylo nutno vykládat jako účelové zneužití Úmluvy a křiklavý rozpor s její preambulí.
Ze všech těchto důvodů tedy odvolací soud opakuje, že na rozdíl od nalézacího soudu dospěl k závěru, že shledal všechny formální podmínky pro uznání rozsudku Okresního soudu v Senici ze dne 21.2.2011, sp.zn. 1T 48/2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Trnavě ze dne 25.10.2011, sp.zn. 5 To 114/2011, a ani materiálně neshledal žádné překážky, které by uznání bránily. V důsledku toho rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku, přičemž byl zároveň nucen postupovat podle § 451 odst. 1 tr.ř. a přeměnit původně uložený trest odnětí svobody v trvání 13 let na trest odnětí svobody v trvání 5 let, což je horní hranice trestní sazby vymezené v ustanovení § 187 odst. 1 tr.zák., jak rozvádí správně již soud prvního stupně. Tento trest je ze zákona nepodmíněný a o způsobu jeho výkonu bude rozhodnuto v řízení ve smyslu § 455 odst. 2 tr.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Olomouci dne 31.10.2013 JUDr. Vladimír Štefan v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: