VSOL 1 To 48/2011
Datum rozhodnutí: 03.11.2011
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 předpisu č. 40/2009Sb. TZ, § 2 odst. 1 předpisu č. 40/2009Sb. TZ

U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. listopadu 2011 odvolání obžalovaných Ing. P. N. a Ing. R. N. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.6.2011, č.j. 32 T 2/2003-1742, a rozhodl t a k t o :

I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. f) tr.ř. se z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek z r u š u j e .

II. Podle § 257 odst. 1 písm. c) tr.ř. se z důvodu § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř. trestní stíhání obžalovaného
Ing. P. N.,

pro skutky spočívající v tom, že

společně s obv. Ing. R. N. v době od měsíce ledna 1997 do 26.9.1997 v O., okr. O., a jinde, za situace, kdy jako bratři podnikali v níže uvedených obchodních společnostech,
s nimiž byl personálně propojen obv. Ing. P. N., a to

- v obchodní společnosti S. l. s., a.s., se sídlem T., v níž obv. Ing. P. N. v době od 1.5.1995 do 30.6.1997 zastával funkci předsedy představenstva a poté byl do dne 17.6.1998 předsedou dozorčí rady,

- v obchodní společnosti P.-A., s.r.o. (dříve do 6.12.1996 P. & A. E.-I., spol. s r.o.), se sídlem T., v níž obv. Ing. R. N. byl jedním ze společníků a v době od 5.12.1996 do 14.4.1997 jediným jednatelem a poté jedním ze dvou jednatelů a obv. Ing. P. N. v ní byl jedním ze společníků a jedním z jednatelů do 11.4.1994 a poté až do 14.4.1997 členem dozorčí rady,

využili okolnosti,
že již v roce 1996 ve dnech 29.7.1996 a 2.9.1996 byly bankou C. B., a.s., nyní C. B., a.s., v likvidaci, se sídlem B., poskytnuty dva eskontní úvěry obchodní společnosti S. l. s., a.s., na podkladě odkupu eskontních směnek této společnosti bankou, jež však byly kryty dodaným zbožím a rovněž byly i tyto eskontní úvěry řádně splaceny,

a předstírali pověřeným pracovníkům pobočky C. B., a.s., v O., že splatí další eskontní úvěry, jež měly být rovněž kryty realizovanými dodávkami zboží, přičemž

a)
obv. Ing. P. N. nejprve dne 21.1.1997 podal za obchodní společnost S. l. s., a.s., Žádost o eskont směnek pobočce banky C. B., a.s., O., k níž přiložil:

- vlastní směnku na řad vlastní, kterou vystavil dne 20.1.1997 jménem obchodní společnosti S. l. s., a.s., na směnečnou sumu 14.981.600 Kč, s uvedením směnečníka obchodní společnost P.-A., s.r.o., akceptovanou jejím jediným jednatelem obv Ing. R. N., přičemž tato vlastní směnka měla být splatná dne 16.7.1997 v platebním místě O. C. B., akciová společnost, pobočka O., a uvedenou směnku obv. Ing. P. N. následně rubopisem převedl na řad banky C. B., akciová společnost, B.,

- nepravdivou fakturu číslo 970029 dodavatele obchodní společnosti S. l. s., a.s., vystavenou dne 20.1.1997 příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., za údajné dodané zboží ve výši 14.981.600 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 21.2.1997 s dnem splatnosti směnkou, přičemž uvedená faktura byla vystavena a podepsána na pokyn obv. Ing. P. N. jeho podřízeným účetním D. K.,

- nepravdivý nepodepsaný dodací list číslo 2/97 dodavatele obchodní společnost S. l. s., a.s., příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., obsahující podrobný rozpis různých součástek a příslušenství automobilů v celkovém množství 14.981.600 Kč,

přičemž pouze na podkladě vystavené uvedené směnky, sloužící jako zajišťovací instrument k provedení platby za provedené dodávky zboží, a předložené nepravdivé faktury a nepravdivého dodacího listu byla:

dne 24.1.1997 uzavřena Smlouva o eskontu směnek číslo 1500397 mezi klientem S. l. s., a.s., zastoupenou obv. Ing. P. N., předsedou představenstva, jako klientem a bankou C. B., akciová společnost, B., zastoupená ředitelem pobočky v O. Ing. Z. J. a Ing. P. K., odbor bankovních obchodů, jako bankou, týkající se eskontování shora uvedené směnky ze dne 20.1.1997 na řad banky, k čemuž došlo pouze proto, že odpovědní pracovníci této banky vycházeli z ustanovení článku IV. této smlouvy, v níž klient prohlašoval, že eskontovaná směnka je podložena skutečnou dodávkou zboží, služeb nebo výkonu, k čemuž i předložil shora uvedené nepravdivé písemné podklady,

a dne 27.1.1997 byla po provedené eskontní srážce a provize bankou C. B., a.s., převedena částka ve výši 13.955.776,60 Kč na účet obchodní společnosti S. l. (společnost), a.s., vedený u banky C. B., a.s.,

b)
obv. Ing. P. N. nejprve dne 24.2.1997 podal za obchodní společnost S. l. s., a.s., Žádost o eskont směnek pobočce banky C. B., a.s., O., k níž přiložil:

- vlastní směnku na řad vlastní, kterou vystavil dne 21.2.1997 jménem obchodní společnosti S. l. s., a.s., na směnečnou sumu 4.950.000 Kč, s uvedením směnečníka obchodní společnost P.-A., s.r.o., akceptovanou jejím jediným jednatelem obv. Ing. R. N., přičemž tato vlastní směnka měla být splatná dne 19.8.1997 v platebním místě Ostrava C. B., akciová společnost, pobočka O., a uvedenou směnku obžalovaný Ing. P. N. následně rubopisem převedl na řad banky C. B., akciová společnost, B.,

- nepravdivou fakturu číslo 970066 dodavatele obchodní společnosti S. l. s., a.s., vystavenou dne 21.2.1997 příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., za údajné dodané zboží ve výši 4.950.000 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 21.2.1997 s dnem splatnosti směnkou, přičemž uvedená faktura byla vystavena a podepsána na pokyn obv. Ing. P. N. jeho podřízeným účetním D. K.,

- nepravdivý dodací list číslo 8/97 dodavatele obchodní společnost S. l. s., a.s., příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., obsahující podrobný rozpis různých součástek a příslušenství automobilů v celkovém množství 4.950.000 Kč, jež byl podepsán obv. Ing. P. N.,

přičemž pouze na podkladě vystavené uvedené směnky, sloužící jako zajišťovací instrument k provedení platby za provedené dodávky zboží, a předložené nepravdivé faktury a nepravdivého dodacího listu byla:

dne 26.2.1997 uzavřena Smlouva o eskontu směnek číslo 1501497 mezi klientem - S. l. s., a.s., zastoupenou obv. Ing. P. N., předsedou představenstva, jako klientem a bankou C. B., akciová společnost, B., zastoupená ředitelem pobočky v O. Ing. Z. J. a Ing. P. K., odbor bankovních obchodů, jako bankou, týkající se eskontování shora uvedené směnky ze dne 21.2.1997 na řad banky, k čemuž došlo pouze proto, že odpovědní pracovníci této banky vycházeli z ustanovení IV. této smlouvy, v níž klient prohlašoval, že eskontovaná směnka je podložena skutečnou dodávkou zboží, služeb nebo výkonu, k čemuž i předložil shora uvedené nepravdivé písemné podklady,

a dne 26.2.1997 byla po provedené eskontní srážce a provize bankou C. B., a.s., převedena částka 4.603.087,50 Kč na účet obchodní společnosti S. l. s., a.s., vedený u banky C. B., a.s.,

c)
obv. Ing. P. N. nejprve dne 26.3.1997 podal za obchodní společnost S. l. s., a.s., Žádost o eskont směnek pobočce banky C. B. O., k níž přiložil:

- vlastní směnku na řad vlastní, kterou vystavil dne 25.3.1997 jménem obchodní společnosti S. l. s., a.s., na směnečnou sumu 22.500.000 Kč s uvedením směnečníka obchodní společnost P.-A., s.r.o., akceptovanou jejím jediným jednatelem obv. Ing. R. N., přičemž tato vlastní směnka měla být splatná dne 26.9.1997 v místě placení O. C. B., akciová společnost, pobočka O., přičemž uvedená směnka byla následně rubopisem převedena na řad banky C. B., akciová společnost, B.,

- nepravdivou fakturu číslo 970101 dodavatele obchodní společnosti S. l. s., a.s., vystavenou dne 25.3.1997 příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., za údajné dodané zboží ve výši 4.950.000 Kč (správně 22.500.000 Kč) s neuvedeným datem uskutečnění zdanitelného plnění, s dnem splatnosti směnkou, přičemž uvedená faktura byla vystavena a podepsána manželkou obv. Ing. P. N. Ing. O. N., pracovnicí obchodní společnosti P.-A., s.r.o. (správně SLS, a.s.),

- nepravdivý dodací list číslo 15/97 dodavatele obchodní společnosti S. l. s., a.s., příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., obsahující podrobný rozpis různých součástek a příslušenství automobilů na celkovou částku 22.500.000 Kč, jež byl podepsán manželkou obv. Ing. P. N. Ing. O. N., pracovnicí obchodní společnosti P.-A., s.r.o. (správně SLS, a.s.),

přičemž pouze na podkladě vystavené uvedené směnky, sloužící jako zajišťovací instrument k provedení platby za provedené dodávky zboží, a předložené nepravdivé faktury a nepravdivého dodacího listu byla:

dne 26.2.1997 (správně 28.3.1997) uzavřena Smlouva o eskontu směnek číslo 1501497 (správně 1501897) mezi klientem S. l. s., a.s., zastoupenou obv. Ing. P. N., předsedou představenstva, jako klientem a bankou C. B., akciová společnost, B., zastoupená ředitelem pobočky v Ostravě Ing. Z. J. a Ing. P. K., odbor bankovních obchodů, jako bankou, týkající se eskontování shora uvedené směnky ze dne 21.2.1997 na řad banky, k čemuž došlo pouze proto, že odpovědní pracovníci této banky vycházeli z ustanovení IV. této smlouvy, v níž klient prohlašoval, že eskontovaná směnka je podložena skutečnou dodávkou zboží, služeb nebo výkonu, k čemuž i předložil shora uvedené nepravdivé písemné podklady,

a dne 22.4.1997 (správně 2.4.1997) byla po provedené eskontní srážce a provize bankou C. B., a.s., převedena částka ve výši 20.895.937,50 Kč na účet obchodní společnosti S. l. s., a.s., vedený u banky C. B., a.s.,

přičemž jak obchodní společnost S. l. s., a.s., jako příjemce těchto eskontních úvěrů, nesplatil poskytnuté úvěry, tak i obchodní společnost P.-A., s.r.o., jako hlavní směneční dlužník, neuhradil v den splatnosti akceptované směnky, a takto jednáním pod bodem a), b) (správně i c/) způsobili celkovou škodu ve výši 39.454.800,11 Kč bance C. B., a.s., nyní C. B., a.s., v likvidaci, se sídlem B.,

ve kterých byl obžalobou státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, sp.zn. 4 KZv 53/2002, spatřován trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, kterého se měl dopustit jako spolupachatel podle § 9 odst. 2 tr. zákona,
z a s t a v u j e ,

neboť trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obžalovanému uložen.

III. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc v části týkající se obžalovaného Ing. R. N. v r a c í soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

I.
Napadený rozsudek
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.6.2011, č.j. 32 T 2/2003-1742, byli obžalovaní Ing. P. N. a Ing. R. N. uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dle skutkového zjištění nalézacího soudu dopustili jednak společně (ad I.), jednak Ing. R. N. sám (ad II.) tím, že

I. obžalovaní Ing. P. N. a Ing. R. N. společně

v době od měsíce ledna 1997 do 26.9.1997 v O. a jinde,

v situaci, kdy oba jako bratři podnikali v dále uvedených obchodních společnostech, s nimiž byl personálně propojen obžalovaný Ing. P. N., a to

v obchodní společnosti S. l. s., a.s., se sídlem v T., ve které obžalovaný Ing. P. N. v době od 1.5.1995 do 30.6.1997 zastával funkci předsedy představenstva a poté v době do 17.6.1998 byl předsedou dozorčí rady,

v obchodní společnosti P.-A., s.r.o. (dříve do 6.12.1996 P. & A. E.- I., s.r.o.), se sídlem v T., ve které byl obžalovaný Ing. R. N. jedním ze společníků a v době od 5.12.1996 do 14.4.1997 jediným jednatelem a poté jedním ze dvou jednatelů, a obžalovaný Ing. P. N. v ní byl jedním ze společníků a jedním z jednatelů do 11.4.1994 a poté až do 14.4.1997 členem dozorčí rady,

využili okolnosti,
že již v roce 1996 ve dnech 29.7.1996 a 2.9.1996 byly tehdejší bankou C. B., a.s., se sídlem v B., poskytnuty dva eskontní úvěry obchodní společnosti S. l. s., a.s. (dále SLS), na podkladě odkupu eskontních směnek této společnosti bankou, které byly kryty dodaným zbožím a rovněž byly tyto eskontní úvěry řádně spláceny,

a pověřeným pracovníkům pobočky C. B., a.s., v O., předstírali, že splatí další eskontní úvěry, které měly být rovněž kryty realizovanými dodávkami zboží, přičemž

a)
obžalovaný Ing. P. N. nejprve dne 21.1.1997 podal za obchodní společnost SLS, a.s., Žádost o eskont směnek pobočce banky C. B., a.s., O., ke které přiložil:

- vlastní směnku na cizí řad vystavenou dne 20.1.1997 jménem obchodní společnosti SLS, a.s., na směnečnou sumu 14.981.600 Kč, s uvedením směnečníka obchodní společnost P.-A., s.r.o., akceptovanou jejím jediným jednatelem obžalovaným Ing. R. N., přičemž tato směnka měla být splatná dne 16.7.1997 v platebním místě O. C. B., a.s., pobočka O., a uvedenou směnku obžalovaný Ing. P. N. následně rubopisem převedl na řad banky C. B., a.s., B.,

- nepravdivou fakturu číslo 970029 dodavatele obchodní společnosti SLS, a.s., vystavenou dne 20.1.1997 příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., za údajné dodané zboží v ceně 14.981.600 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 21.2.1997 s dnem splatnosti směnkou, přičemž uvedená faktura byla vystavena a podepsána na pokyn obžalovaného Ing. P. N. jeho podřízeným účetním D. K.,

- nepravdivý nepodepsaný dodací list číslo 2/97 dodavatele obchodní společnost SLS, a.s., příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., obsahující podrobný rozpis různých součástek a příslušenství k automobilům v ceně 14.981.600 Kč,

přičemž pouze na podkladě vystavené uvedené směnky, sloužící jako zajišťovací instrument k provedení platby za provedené dodávky zboží, a předložené nepravdivé faktury a nepravdivého dodacího listu byla:

dne 24.1.1997 uzavřena Smlouva o eskontu směnek číslo 1500397 mezi klientem SLS, a.s., zastoupenou obžalovaným Ing. P. N., předsedou představenstva, jako klientem a bankou C. B., a.s., B., zastoupenou ředitelem pobočky v O. Ing. Z. J. a Ing. P. K. z odboru bankovních obchodů, týkající se eskontování této směnky ze dne 20.1.1997 na řad banky, k čemuž došlo pouze proto, že odpovědní pracovníci této banky vycházeli z ustanovení článku IV. této smlouvy, v níž klient prohlašoval, že eskontovaná směnka je podložena skutečnou dodávkou zboží, služeb nebo výkonů, k čemuž také předložil uvedené nepravdivé písemné podklady,

a dne 27.1.1997 byla po provedené eskontní srážce a provize bankou C. B., a.s., převedena částka ve výši 13.955.776,60 Kč na účet obchodní společnosti SLS, a.s., vedený u banky C. B., a.s.,

b)
obžalovaný Ing. P. N. nejprve dne 24.2.1997 podal za obchodní společnost SLS, a.s., Žádost o eskont směnek pobočce banky C. B., a.s., k níž přiložil:

- vlastní směnku na cizí řad, kterou vystavil dne 21.2.1997 jménem obchodní společnosti S. l. s., a.s., na směnečnou sumu 4.950.000 Kč, s uvedením směnečníka obchodní společnost P.-A., s.r.o., akceptovanou jejím jediným jednatelem obžalovaným Ing. R. N., přičemž tato směnka měla být splatná dne 19.8.1997 v platebním místě O. C. B., a.s., pobočka O., a uvedenou směnku obžalovaný Ing. P. N. následně rubopisem převedl na řad banky C. B., a.s., B.,

- nepravdivou fakturu číslo 970066 dodavatele obchodní společnosti SLS, a.s., vystavenou dne 21.2.1997 příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., za údajně dodané zboží v ceně 4.950.000 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 21.2.1997 s dnem splatnosti směnkou, přičemž uvedená faktura byla vystavena a podepsána na pokyn obžalovaného Ing. P. N. jeho podřízeným účetním D. K.,

- nepravdivý dodací list číslo 8/97 dodavatele obchodní společnosti SLS, a.s., příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., obsahující podrobný rozpis různých součástek a příslušenství automobilů v ceně 4.950.000 Kč, který byl podepsán obžalovaným Ing. P. N.,

přičemž pouze na podkladě vystavené uvedené směnky, sloužící jako zajišťovací instrument k provedení platby za provedené dodávky zboží, a předložené nepravdivé faktury a nepravdivého dodacího listu byla:

dne 26.2.1997 uzavřena Smlouva o eskontu směnek číslo 1501497 mezi klientem SLS, a.s., zastoupenou obžalovaným Ing. P. N., předsedou představenstva, jako klientem a bankou C. B., a.s., B., zastoupenou ředitelem pobočky v O. Ing. Z. J. a Ing. P. K. z odboru bankovních obchodů, jako bankou, týkající se eskontování shora uvedené směnky ze dne 21.2.1997 na řad banky, k čemuž došlo pouze proto, že odpovědní pracovníci banky vycházeli z ustanovení článku IV. této smlouvy, v níž klient prohlašoval, že eskontovaná směnka je podložena skutečnou dodávkou zboží, služeb nebo výkonů, k čemuž předložil shora uvedené nepravdivé písemné podklady,

a dne 26.2.1997 byla po provedené eskontní srážce a provize bankou C. B., a.s., převedena částka 4.603.087,50 Kč na účet obchodní společnosti SLS, a.s., vedený v bance C. B., a.s.,

c)
obžalovaný Ing. P. N. nejprve dne 26.3.1997 podal za obchodní společnost S. l. s., a.s., Žádost o eskont směnek pobočce banky C. B. O., k níž přiložil:

- vlastní směnku na cizí řad, kterou vystavil dne 25.3.1997 jménem obchodní společnosti SLS, a.s., na směnečnou sumu 22.500.000 Kč s uvedením směnečníka obchodní společnost P.-A., s.r.o., akceptovanou jejím jediným jednatelem obžalovaným Ing. R. N., přičemž tato vlastní směnka měla být splatná dne 26.9.1997 v místě placení O. C. B., a.s., pobočka O., přičemž uvedená směnka byla následně rubopisem převedena na řad banky C. B., a.s., B.,

- nepravdivou fakturu číslo 970101 dodavatele obchodní společnosti SLS, a.s., vystavenou dne 25.3.1997 příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., za údajně dodané zboží v ceně 22.500.000 Kč s neuvedeným datem uskutečnění zdanitelného plnění, s dnem splatnosti směnkou, přičemž uvedená faktura byla vystavena a podepsána manželkou obžalovaného Ing. P. N. Ing. O. N., pracovnicí obchodní společnosti P.-A., s.r.o.,

- nepravdivý dodací list číslo 15/97 dodavatele obchodní společnosti SLS, a.s., příjemci obchodní společnosti P.-A., s.r.o., obsahující podrobný rozpis různých součástek a příslušenství automobilů v ceně 22.500.000 Kč, který byl podepsán manželkou obžalovaného Ing. P. N. Ing. O. N., pracovnicí obchodní společnosti P.-A., s.r.o.,

přičemž pouze na podkladě vystavené uvedené směnky, sloužící jako zajišťovací instrument k provedení platby za provedené dodávky zboží, a předložené nepravdivé faktury a nepravdivého dodacího listu byla:

dne 26.2.1997 uzavřena Smlouva o eskontu směnek číslo 1501497 mezi klientem SLS, a.s., zastoupenou obžalovaným Ing. P. N., předsedou představenstva, jako klientem a bankou C. B., a.s., B., zastoupenou ředitelem pobočky v O. Ing. Z. J. a Ing. P. K. z odboru bankovních obchodů, jako bankou, týkající se eskontování shora uvedené směnky ze dne 21.2.1997 na řad banky, k čemuž došlo pouze proto, že odpovědní pracovníci této banky vycházeli z ustanovení článku IV. této smlouvy, ve které klient prohlašoval, že eskontovaná směnka je podložena skutečnou dodávkou zboží, služeb nebo výkonů, k čemuž také předložil shora uvedené nepravdivé písemné podklady,

a dne 22.4.1997 byla po provedené eskontní srážce a provize bankou C. B., a.s., převedena částka ve výši 20.895.937,50 Kč na účet obchodní společnosti SLS, a.s., vedený u banky C. B., a.s.,

přičemž jak obchodní společnost SLS, a.s., jako příjemce těchto eskontních úvěrů, nesplatila poskytnuté úvěry, tak i obchodní společnost P.-A., s.r.o., jako hlavní směneční dlužník neuhradil v den splatnosti akceptované směnky, a takto jednáním pod bodem a), b), c) způsobili celkovou škodu ve výši 39.454.801,60 Kč bance C. B., a.s., se sídlem B.

II. Obžalovaný Ing. R. N.

v době od 8.7.1997 do 15.7.1997 v O.,

jako jednatel a společník obchodní společnosti P.-A., s.r.o. (dříve do 6.12.1996 P. & A. E.-I., s.r.o.), se sídlem T.,

využil okolnosti,

že jeho prostřednictvím byl obchodní společnosti P.-A., s.r.o., poskytnut bankou C. B., a.s., se sídlem B., dne 22.4.1996 exportní účelový úvěr ve výši 1.056.597,10 Kč, dne 14.6.1996 exportní účelový úvěr ve výši 953.347,70 Kč, dne 23.9.1996 exportní účelový úvěr ve výši 1.185.513,80 Kč, dne 14.9.1996 eskontní úvěr ve výši 4.989.800 Kč, dne 6.12.1996 exportní účelový úvěr ve výši 1.235.390 Kč, dne 13.5.1997 exportní účelový úvěr ve výši 1.950.000 Kč a dne 20.5.1997 eskontní úvěr ve výši 2.981.000 Kč, které byly řádně kryty vystavenými směnkami cizími a dodaným zbožím, a tyto úvěry mohly být řádně splaceny,

pověřeným pracovníkům pobočky C. B., a.s., v O., předstíral, že splatí další eskontní úvěr, který by měl rovněž být krytý realizovanou dodávkou zboží, přičemž

nejprve dne 8.7.1997 podal za obchodní společnost P.-A., s.r.o., Žádost o eskont směnek pobočce banky C. B., a.s. O., ke které přiložil:

- směnku vlastní na cizí řad, kterou vystavil dne 8. července 1997 jménem obchodní společnosti P.-A., s.r.o., na směnečnou sumu 10.000.000 Kč, s uvedením směnečníka obchodní společnosti V. s., a.s., se sídlem V., akceptovanou jejím předsedou představenstva Ing. P. Z., přičemž tato směnka měla být splatná dne 30. prosince 1997 v platebním místě O. C. B., a.s., pobočka O., a uvedenou směnku obžalovaný Ing. R. N. následně rubopisem převedl na řad banky C. B., a.s., B.,

- nepravdivou fakturu číslo 970302 dodavatele obchodní společnosti P.-A., s.r.o., vystavenou dne 1.7.1997 příjemci obchodní společnosti V. s., a.s., za údajně dodaný stavební materiál v ceně 10.004.000 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 1.7.1997, s dnem splatnosti směnkou a s uvedením podpisu nezjištěné osoby,

- nepravdivý dodací list číslo 11/96 dodavatele obchodní společnosti P.-A., s.r.o., odběrateli obchodní společnosti V. s., a.s., obsahující podrobný rozpis stavebního materiálu v ceně 10.004.000 Kč, opatřený podpisem nezjištěné osoby,

na podkladě této vystavené směnky sloužící jako zajišťovací instrument k platbě za údajně provedenou dodávku stavebního materiálu, a předložené nepravdivé faktury a nepravdivého dodacího listu byla:

dne 15.7.1997, v době jeho pobytu na dovolené, uzavřena Smlouva o eskontu směnek číslo 1504297 mezi klientem obchodní společností P.-A., s.r.o., zastoupenou jeho švagrem a současně i dalším jednatelem této společnosti Ing. Z. H. a bankou C. B., a.s., B., zastoupenou ředitelem pobočky v O. Ing. Z. J. a Ing. P. K. z odboru bankovních obchodů, kterou zastoupila její podřízená Ing. M. V., týkající se eskontování shora uvedené směnky ze dne 8. července 1997 na řad banky, když k uzavření smlouvy došlo pouze proto, že odpovědní pracovníci této banky vycházeli z ustanovení článku V. této smlouvy, ve které klient prohlašoval, že eskontovaná směnka je podložena skutečnou dodávkou zboží, služeb nebo výkonů,

přičemž dne 15.7.1997 byla po provedené eskontní srážce a provize bankou C. B., a.s., převedena částka ve výši 9.206.666,70 Kč na účet obchodní společnosti P.-A., s.r.o., vedený u banky C. B., a.s.

a následně, jak obchodní společnost P.-A., s.r.o., jako příjemce zmíněného eskontního úvěru, nesplatila poskytnutý úvěr, tak i obchodní společnost V. s., a.s., jako hlavní směneční dlužník, neuhradila v den splatnosti akceptovanou směnku, a tímto jednáním způsobil škodu ve výši 9.206.666,70 Kč bance C. B., a.s., se sídlem B.,

celková ekonomická ztráta C. B. v bodech I. a II. výroku rozsudku byla vyčíslena v částce 60.979.065 Kč.

Za takto popsané jednání krajský soud:

u obžalovaného Ing. P. N.

podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu vzhledem k jeho odsouzení rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, ze dne 16.11.2007, sp.zn. 54 T 8/2002, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19.11.2008, sp.zn. 5 To 24/2008, když dospěl k poznatku, že trest uložený citovaným rozsudkem je dostatečný,

obžalovanému Ing. R. N.

uložil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, přičemž mu rovněž podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev, na dobu pěti roků.

Oba obžalované zavázal podle § 228 odst. 1 tr.ř. společně a nerozdílně nahradit škodu a zaplatit společnosti N., a.s., se sídlem P. 5, částku 39.454.800,11 Kč.


II.
Opravné prostředky
Proti rozsudku podali oba obžalovaní odvolání ihned po jeho vyhlášení (č.l. 1738). Toto odvolání následně zdůvodnili prostřednictvím svých obhájců.

Odvolání obžalovaného Ing. P. N. zpracované jeho obhájcem JUDr. R. N. (č.l. 1772-1782) napadající rozsudek nalézacího soudu ve výroku o vině, trestu i náhradě škody neobsahuje žádné konkrétní výhrady odvolatele vůči výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Pokud jde o výrok o vině, značná část odůvodnění odvolání se zaobírá nesprávností podané obžaloby, ohledně níž je tvrzeno nesplnění požadavků formulovaných zněním § 177 tr.ř. Postupu nalézacího soudu je vytýkáno porušení ustanovení § 209 odst. 1 tr.ř. při výslechu svědkyně JUDr. A. B. Skutkové námitky odvolatele vyjadřují tvrzení o tom, že v posuzovaném případě - Ing. P. N. směnky vystavil za účelem placení a nikoli zajištění,
- nešlo o eskontní úvěr, nýbrž o poskytnutí peněz z eskontu směnek na vnitřní účet banky, k nimž se obžalovaný ani společnost P.-A. prostřednictvím jeho bratra nemohl dostat,
- nešlo o prosté poskytnutí peněz s případným zajištěním smlouvou, nýbrž o poskytnutí peněz proti převodu směnky, tudíž nikoli o povinnost dlužníka vrátit úvěr, ale o nárok z garance výstavce, případně indosanta za zaplacení směnky,
- došlo k uhrazení směnek za 10.000.000 Kč a 4.950.000 Kč,
- obžalovaný nebyl účastníkem žádného ze smluvních vztahů, nemohl být ani příjemcem peněžních prostředků,
- protože nedošlo k vyplacení peněžních prostředků remitentům, nýbrž k úhradě starších pohledávek za remitenty, nedošlo v tomto rozsudku ke zmenšení majetku banky; případnou škodu je nutno v tomto rozsahu snížit,
- všechny eskontované směnky byly směnkami cizími a ne vlastními,
- vznik škody C. B., a.s., minimálně spoluzavinila tím, že eskontované směnky nechala promlčet,
- k poškození C. B., a.s., došlo tím, že směneční dlužníci nezaplatili směnečné dluhy,
- příčinná souvislost mezi uvedením v omyl, jehož se obžalovaný měl dopustit, a vznikem škody není dána proto, že
a) podvodné jednání mělo dle obžaloby směřovat k uvedení C. B., a.s., v omyl výlučně ohledně obchodní povahy směnek, nikoli bonity směnečných dlužníků zavázaných z eskontovaných směnek,
b) u tří eskontních obchodů banka věděla, že peníze nebudou použity na financování obchodních případů, jež měly souviset s eskontovanými směnkami, neboť byly použity na úhradu starších pohledávek, v případě čtvrtém byly peněžní prostředky použity k provoznímu financování emitentů.

Závěrem tohoto opravného prostředku obžalovaný Ing. P. N. navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c) tr.ř. zrušil.

Je nezbytné dodat, že ke dni rozhodování odvolacího soudu nebylo předloženo zdůvodnění odvolání obžalovaným zvoleným obhájcem JUDr. J. M. (č.l. 1783-1785).

Odvolání obžalovaného Ing. R. N. zpracované jeho obhájcem JUDr. J. P. (č.l. 1787-1790) napadá rozsudek nalézacího soudu rovněž ve všech výrocích, tj. ve výroku o vině, trestu i náhradě škody. Napadenému rozsudku vytýká jednak to, že jeho skutková zjištění a popis skutku ve výrokové části nemají oporu v provedených důkazech, jednak to, že se v něm soud prvního stupně nevypořádal s obhajobou obžalovaného. Odvolatel tvrdí, že skutkovou podstatu trestného činu, kterým byl uznán vinným, nenaplnil po stránce subjektivní i objektivní. Z provedeného dokazování nevyplývají relevantní skutková zjištění o existenci podvodného úmyslu, v odůvodnění rozsudku chybí právní závěr, z čeho nalézací soud dovodil takovou formu zavinění. S odkazem na judikaturu týkající se zavinění trestného činu podvodu poukazuje odvolatel na to, že rozhodující jsou okolnosti, za kterých avaloval (bod I.), případně vystavil (bod II.) směnku. O personálním propojení firem P.-A., s.r.o., a SLS, a.s., se od ledna 1997, tj. po odkoupení obchodního podílu Ing. P. N. ve firmě P.-A., s.r.o., nedá hovořit, způsoby podnikání a cíle odvolatele a Ing. P. N. a dalších osob byly rozdílné. Soud měl rovněž vzít v úvahu celkové podnikání firem, rozsah jejich majetku a možnosti splácet úvěry. Firma P.-A. dosahovala téměř stomilionového obratu ročně, firma SLS, a.s., takřka miliardového. Jako bonitní obě firmy hodnotila C. B., a.s., i ČNB. Pokud odvolatel vyšel vstříc požadavkům manažerů firmy SLS, a.s., aby avaloval jejich směnky v řádech milionů nebo desetimilionů korun, pak nešlo o mimořádné obchodní případy a obžalovaný nemohl důvodně předpokládat, že firma SLS, a.s., své obchodní závazky z těchto obchodů nesplní. Společníci firmy SLS, a.s., potažmo firmy P&AC I., a.s., Ing. P. N., J. a W. realizovali nestandardní obchody ve snaze privatizovat spediční firmu Č., a.s., vyváděli prostředky z firmy SLS, a.s., a způsobili tak její insolventnost. O této platební neschopnosti se odvolatel dozvěděl až při prezentaci vlastní směnky v listopadu 1997, kdy mu bylo pracovníky banky řečeno, že SLS, a.s., nesplnila svůj závazek a neuhradila směnku popsanou pod bodem II. obžaloby. S bankou jednal, část závazku uhradil. Pravými pachateli jsou majitelé firmy SLS, a.s, kteří peníze získané za odkup směnek použili k vlastnímu prospěchu a zneužili jeho důvěry. V době, kdy byly uzavřeny smlouvy o eskontu směnek, směnky vystavené SLS, a.s., avalovány, případně byla vystavena směnka P.-A., s.r.o., jednal v dobré víře, že jde o standardní obchody a peněžní prostředky budou dlužníkem SLS, a.s., C. B., a.s., vráceny. Úvěry z 13.5. a 20.5.1997 splácel ještě do konce roku 1997. I to je důkazem, že jeho jednání nebylo vedeno v úmyslu banku podvádět. Fakturu č. 970302 a dodací list č. 1196 stejně jako účetní doklady popsané u skutku I. C. B. nepředkládal. Fingované doklady (jiný formát, neplatné razítko, nevedení dokladů v účetní evidenci, patrně okopírovaná faktura z jiného obchodu mezi SLS, a.s., a V. s., a.s.) nepochybně dokládal někdo z firmy SLS, a.s., neboť její společníci měli zájem na získání financí od banky a s bankou jednali. Navíc samotné předložení fingovaných účetních dokladů není způsobilé naplnit znaky skutkové podstaty zločinu podvodu.

Výroku o náhradě škody odvolatel vytýká, že z rozsudku nelze zjistit, jak soud dospěl k částce, kterou společnosti N., a.s., přiznal. S nárokem na náhradu škody se původně připojila podáním ze dne 19.7.2004 C. B., a.s., která škodu vyčíslila odkoupením směnek popsaných pod body I. a), b), c). Firma N., a.s., podle smlouvy o postoupení pohledávky odkoupila pohledávky ze směnek popsaných pod body I./a) a I./c) za částku 90.000 Kč. Směnku pod bodem I./b) má v držení odvolatel, který odkoupil také směnku pod bodem II. Obě směnky založil obžalovaný do spisu. Pokud soud za poškozeného uznává současného vlastníka směnky, pak v jistém smyslu se poškozeným stává rovněž odvolatel, i když svá oprávnění poškozeného nemůže ve smyslu § 44 odst. 1 tr.ř. vykonávat. Protože za poškozeného se nepovažuje ten, jehož újma není způsobena zaviněním pachatele nebo jejíž vznik není v příčinné souvislosti s trestným činem, jakákoli majetková újma firmy N., a.s., v souvislosti s postoupením pohledávek C. B., a.s., nemůže být v příčinné souvislosti s jednáním obžalovaného. Návrh poškozené C. B., a.s., na změnu účastníka ze dne 10.3.2006 nemá oporu v trestním řádu a nemůže mít právní relevanci. Postupník N., a.s., nemůže mít postavení poškozeného, výrok o náhradě škody je zmatečný. Všechny pohledávky C. B., a.s., z hlediska zákona směnečného a šekového jsou promlčeny a nevymahatelné. Ve vztahu k obžalovaným je nárok na náhradu škody promlčen i podle občanského zákoníku, neboť C. B., a.s., uplatnila nárok na náhradu škody v adhezním řízení po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Obžalovaný námitku promlčení opětovně vznáší.

V další části odůvodnění svého odvolání odkázal obžalovaný Ing. R. N. na jím předložené vyjádření JUDr. Ch., jehož právní rozbor napadený rozsudek nezmiňuje a vůbec nebere v úvahu, a na formální nesrovnalosti obžaloby a rozsudku dle odvolatele byli oba obžalovaní v podstatě odsouzeni dvakrát za týž skutek, neboť pod body I./a) a c) jsou popisovány smlouvy o eskontu směnek z 26.2.1997, č. 1501497.

Závěrem svého odvolání obžalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), písm. f) tr.ř. zrušil a podle § 259 odst. 3 tr.ř. jej obžaloby zprostil z důvodu § 226 písm. b) tr.ř.



III.
Zjištění odvolacího soudu
Na podkladě odvolání splňujících požadavky § 249 odst. 1 tr.ř., podaných oprávněnými osobami ( § 246 odst. 1 písm. b/ tr.ř. ) v zákonem stanovené lhůtě ( § 248 odst. 1 tr.ř.) byl napadený rozsudek podle § 254 tr.ř. přezkoumán vrchním soudem , který učinil následující zjištění:

1.
Řízení rozsudku předcházející

Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou podstatnou vadou ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., pro kterou by bylo nezbytné napadený rozsudek zrušit. Opravné prostředky obžalovaných sice poukazují na vady, které zatěžují podanou obžalobu (nesprávnosti obsažené v žalobním návrhu) a vadnost procesního postupu nalézacího soudu při výslechu svědkyně JUDr. A. B. (její přítomnost při výslechu obžalovaných předcházející výslechu svědkyně), avšak tyto vady nelze hodnotit jako podstatné vady ve smyslu citovaného ustanovení. Obžaloba státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, sp.zn. 4 KZv 53/2002, sice obsahuje nesprávné údaje, jak je vyjmenovává opravný prostředek obžalovaného Ing. P. N., avšak tyto nesprávnosti nemají za následek to, že by žalobní návrh bylo nutno označit za nesplňující požadavky § 177 písm. c) tr.ř. Tak by tomu bylo v případě, že by označení skutku bylo z hlediska místa, času a způsobu jeho spáchání tak nedostatečné, že by z něj nebylo lze zjistit, pro jaký skutek je obviněný stíhán. Takové důsledky není způsobilá přivodit nesprávnost údaje ohledně identifikačního čísla společnosti S. l. s., a.s., rovněž tak z tohoto pohledu je irelevantní namítaná nesprávnost hodnocení povahy cenných papírů, které jsou obžalobou označovány jako vlastní směnky na řad vlastní. Ani nesprávnost údaje o datu narození spoluobžalovaného (nesprávnost 8. místo 18.11.) nemůže vést k závěru, že na podkladě podané obžaloby nebylo možno provést řízení soudní, když tato byla na oba obviněné podána v souladu s požadavkem § 176 odst. 2 tr.ř., tj. pro skutek, pro který bylo zahájeno jejich trestní stíhání (viz usnesení ze dne 30.5.2002, č.l. 72-77). Přes částečně odlišné vyjádření skutku (např. i jiné označení směnek v usnesení o zahájení trestního stíhání uvedeny směnky cizí) je nepochybné, že obžaloba byla podána pro skutek totožný s tím, pro které bylo trestní stíhání odvolatelů zahájeno.

Pokud jde o výslech svědkyně JUDr. A. B., z protokolu o hlavním líčení ze dne 30.11.2004 neplyne, že by po uplatnění nároku na náhradu škody za poškozenou organizaci jednací síň opustila, a byla-li proto přítomna výslechu obžalovaných uvedeného dne, pak došlo-li k jejímu výslechu dne 1.12.2004 je třeba odvolateli dát za pravdu, že soud nerespektoval požadavek směřující k osobě předsedy senátu formulovaný v ustanovení § 209 odst. 1 věta první tr.ř. Tuto vadu však i s přihlédnutím k rozsahu důkazů, které je nezbytné hodnotit nelze považovat za podstatnou procesní vadu řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., která by byla způsobilá odůvodnit zrušení napadeného rozsudku.

Na základě uvážení těchto skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že zrušení rozsudku nalézacího soudu z důvodu upraveného zněním § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. není odůvodněno.

2.
Skutková zjištění soudu prvního stupně

Jinak tomu však je, pokud jde o důvod upravený ustanovením § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř., dle něhož odvolací soud zruší napadený rozsudek zejména pro nejasnost nebo neúplnost skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně takové části rozsudku soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí.

Prostor pro aplikaci § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. v posuzované věci odvolací soud shledává proto, že za důvodná pokládá tvrzení opravných prostředků o tom, že se nalézací soud nevypořádal s uplatněnou obhajobou obžalovaných. Ta má ve své podstatě dvě roviny:
. skutkovou , která v sobě obsahuje námitky stran odůvodněnosti
a) skutkových zjištění nezbytných pro dovození existence podvodného úmyslu obžalovaných,
b) závěru o příčinné souvislosti mezi jejich jednáním a vzniklou škodou,
c) závěru o výši vzniklé škody,
. právní, která se týká povahy vystaveného cenného papíru a od ní se odvíjející povahy právního vztahu společností, za něž obžalovaní jednali s bankou.

Z výrokové části rozsudku lze zjistit, že svůj závěr o vině obžalovaných učinil nalézací soud (z důkazů zmiňovaných v odůvodnění rozsudku) na podkladě žalobních tvrzení a konstrukce obžaloby, neboť skutky, jimiž obžalované uznal vinnými, jsou prakticky identické s jejich vymezením v podaných obžalobách. Tím je míněno zejména to, že popis skutku se omezuje na potvrzení žalobních tvrzení (jak byla vyjádřena v žalobních návrzích podaných obžalob), tj. např. údaje o převedení peněžních prostředků na účty obou společností a od tohoto faktu se odvíjejícího závěru o výši škody (který však je znejasněn blíže nerozvedeným závěrem převzatým ze zpracovaného posudku o celkové ekonomické ztrátě výši škody ? v rozsahu částky 60.979.065 Kč), aniž by byly vzaty na zřetel (a již ve skutkových zjištěních zohledněny) jak tvrzení obžalovaných o úhradě předchozích závazků, tak údaje obsažené v jimi zmiňovaných listinných důkazech o dalším osudu takto převedených prostředků.

Ač nalézací soud napravil ve výroku svého rozsudku nesprávný údaj o IČ společnosti SLS, a.s., jakož i nesprávný údaj o hodnotě zboží na faktuře č. 970101 a údaj charakterizující směnky, které byly obžalovanými vystaveny, případně avalovány, nahradil údajem vlastní směnka na cizí řad , neodstranil již další nesprávnosti obsažené v žalobním návrhu ( bod I./c rozsudku ), tj. údaj o vystavení faktury a podpisu tohoto dokladu, jakož i dodacího listu Ing. O. N., pracovnicí obchodní společnosti P.-A., s.r.o. , ač z dokazování vyplynulo, že manželka obžalovaného Ing. P. N. zastávala funkci ředitelky ve společnosti SLS, a.s. (viz např. výpověď svědka Ing. J. J., č.l. 1655), či další nesprávnosti o datu (správně 2.4.) převodu částky 20.895.937,50 Kč (viz č.l. 225) či o čísle smlouvy o eskontu směnek (správně 1501897) a datu jejího uzavření (správně 28.3.1997 viz č.l. 198, 262), ač na tuto nesprávnost žalobního návrhu upozornil i soudem vyžádaný znalecký posudek (příloha č. 2) na str. 6. Dílčí nesprávnost je obsažena i v bodě II. výroku u data eskontního úvěru ve výši 4.989.800 Kč (správně 14.10.1996 viz č.l. 305).

Již takto uvedené nesprávnosti výrokové části rozsudku společně s hodnocením vystavených směnek odvolací soud nesdílí názor soudu nalézacího stran charakteristiky vystavených směnek, neboť jejich obsahová náplň svědčí závěru (obsahují údaje vyjmenované zněním § 1 a § 3 odst. 1 zák. č. 191/1950 Sb.), že šlo o cizí směnky na vlastní řad výstavce odůvodňují zrušení napadeného rozsudku z důvodu § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř., neboť skutková zjištění nalézacího soudu jsou nesprávná. Navíc, jak bude uvedeno níže, se soud ve svém rozhodnutí nevypořádal se všemi skutečnostmi pro jeho rozhodnutí významnými a rovněž se dostatečně nevypořádal ani s obhajobou obžalovaných.

a) K problematice omylového jednání a příčinné souvislosti se vznikem škody:

Opravné prostředky obžalovaných poukazují na to, že soud nevyložil , na základě jakých skutečností dospěl k závěru o podvodném úmyslu obžalovaných a tím i k dovození nezbytné formy zavinění tohoto úmyslného trestného činu. K tomuto okruhu námitek lze poukázat na následující skutečnosti:

aa) V bodě I. vychází napadený rozsudek ze skutkového zjištění, že oba obžalovaní využili předchozího poskytnutí eskontních úvěrů bankou společnosti SLS, a.s., resp. toho, že tyto eskontní úvěry byly řádně spláceny, a této skutečnosti měli využít, když pracovníkům banky předstírali, že splatí další eskontní úvěry. Skutkový závěr, že eskontní úvěry ze dne 29.7.1996 a 2.9.1996 byly řádně spláceny (dle nedokonavého vidu slovesa patrně v opakujících se platbách a dle kontextu zřejmě i ve významu před podáním žádostí o další eskontní úvěry), není v napadeném rozsudku nijak odůvodněn a je v rozporu s poznatky, které lze zjistit z vyjádření banky založeného na č.l. 239-241. Z něho vyplývá, že tyto úvěry byly uhrazeny formou odúčtování z účtu společnosti č. 031501-0980581001/3700, a to dne 24.1.1997 odúčtováním částky 14.980.000 Kč v případě eskontního úvěru poskytnutého dne 29.7.1996 a dne 3.3.1997 odúčtováním částky 9.970.000 Kč v případě eskontního úvěru poskytnutého dne 2.9.1996. Z uvedeného plyne, že při podání žádosti o eskont směnek dne 21.1.1997 a ani v den podpisu smlouvy o eskontu směnek (dále též SES) dne 24.1.1997 nemohl obžalovaný Ing. P. N. využívat skutečnosti, z níž napadený rozsudek vychází, tj. že předchozí úvěry byly uhrazeny či uhrazovány, což mělo navodit výchozí stav pro dovozované podvodné jednání z jeho strany (resp. i ze strany spoluobžalovaného Ing. R. N.). I citované skutkové vyjádření obsažené ve výroku odsuzujícího rozsudku je proto nutno hodnotit jako skutkové zjištění nesprávné .
ab) V případě bodu I. a rovněž i bodu II. obsahuje dále napadený rozsudek skutkové zjištění, že obžalovaný Ing. P. N. podal žádost o eskont směnek, ke které přiložil mimo příslušných směnek i označenou nepravdivou fakturu a označený nepravdivý dodací list (ad I./a, b/, c/), obžalovaný Ing. R. N. podal žádost o eskont směnek, ke které přiložil mimo příslušné směnky i označenou nepravdivou fakturu a nepravdivý dodací list (ad II.).
Toto skutkové zjištění nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí ohledně Ing. R. N. opakuje na str. 12 a 22, v případě Ing. P. N. je zvolena formulace (str. 22) současně byly předloženy nepravdivé doklady .
Skutkový závěr vyjádřený ve výrokové části napadeného rozsudku stran předložení skutečnosti neodpovídajících dokladů je nalézacím soudem učiněn v situaci, kdy oba obžalovaní popírají, že by bance doklady mající osvědčit existenci obchodních případů, které se neuskutečnily (faktury, dodací listy), dodali. Přestože této skutečnosti si byl krajský soud vědom svědčí o tom str. 13 jeho rozsudku, v níž zmiňuje procesní výpovědi obžalovaných obsahující taková tvrzení z odůvodnění rozsudku transparentně neplyne, z jakého důkazu tento skutkový závěr činí (není ani zřejmé, v jakém okamžiku sjednávání smlouvy o eskontu směnek mělo ze strany obžalovaných k předložení těchto dokladů dojít).
Pochybnost o správnosti skutkového zjištění vzniká v této otázce zejména v případě obžalovaného Ing. R. N. v bodě II., kdy z napadeného rozsudku vůbec není zřejmé, jak se nalézací soud vypořádal s obhajobou tohoto obžalovaného, který předložení těchto nepravdivých dokladů popírá, poukazuje na možnost využití dokladů, které byly předloženy (resp. mohly být předloženy, neboť z dokazování dosud nevyplynulo, jaké předloženy byly) v souvislosti s SES č. 1500697, u níž vystupuje shodný akceptant směnky (tj. společnost V. s., a.s. dále též VS, a.s.), a rovněž poukazuje na fakt, že původně tyto doklady nebyly součástí trestního spisu (k tomu viz č.l. 270-271). Nelze pominout ani fakt, že v případě bodu II. není splněna podmínka, o níž hovořila svědkyně Ing. P. K. (č.l. 132), že předmětná směnka musela být vystavena nejméně na částku odpovídající celkové hodnotě zboží.
ac) Na stranu druhou nelze pominout tu skutečnost, že smlouvy o eskontu směnek obsahovaly napadeným rozsudkem zmiňovaný článek IV., resp. v případě jednání popsaného v bodě II., článek V., který zněl: Klient prohlašuje, že je eskontovaná směnka podložena skutečnou dodávkou zboží, služeb nebo výkonů . Uvedení jiného v omyl za takového stavu proto může spočívat právě v podpisu SES obsahující toto znění osobou, která za klienta příslušnou smlouvu uzavřela, a to ve vztahu k osobám, které při jejím uzavírání zastupovaly C. B., a.s. Druhou otázkou však je, do jaké míry z hlediska příčinné souvislosti toto nepravdivé prohlášení ovlivnilo následně provedenou dispozici s majetkem, která vedla ke vzniku škody ve smyslu zákonného znaku trestného činu podvodu (viz výhrady opravného prostředku ohledně okolností rozhodných pro udělení souhlasu k uzavření SES).
ad) Napadený rozsudek činí skutkové zjištění, že v bodech I./a), b), c) pouze na podkladě vystavené uvedené směnky sloužící jako zajišťovací instrument k provedení platby za provedené dodávky zboží, a předložení nepravdivé faktury a nepravdivého dodacího listu byla v konkretizovaných dnech, tj. 24.1.1997, 26.2.1997 a 26.2.1997 (správně 28.3.1997) uzavřena příslušná SES a na jejím podkladě pak společnosti SLS, a.s., na její běžný korunový účet vyplacena příslušná peněžní částka (v uvedených třech případech v celkové výši 39.454.801,60 Kč). O správnosti tohoto skutkového závěru však dle odvolacího soudu vznikají důvodné pochybnosti s ohledem na výpovědi svědků JUDr. V. M. a Ing. Z. J.
Zejména odvolání obžalovaného Ing. P. N. zpochybňuje příčinnou souvislost mezi podvodným jednáním a vznikem škody tvrzením, že podvodné jednání mělo dle obžaloby směřovat k uvedení C. B., a.s., v omyl výlučně ohledně obchodní povahy směnek, nikoli bonity směnečných dlužníků zavázaných z eskontovaných směnek. Tímto tvrzením má odvolatel nepochybně na mysli to, že z vyjádření příslušných pracovníků banky vyplynulo, že při posuzování otázky poskytnutí úvěru, resp. platby na podkladě SES, byl zvažován širší okruh otázek vztahující se k žadateli o eskont směnek.
Připomíná se, že svědek JUDr. V. M. vypověděl (č.l. 1377), že bonita klienta byla hodnocena na základě předložených ekonomických výkazů a že (č.l. 1379) faktury byly formálními doklady o tom, že firma provádí obchody. Žádný jiný smysl v tom nebyl, protože se nejednalo o účelový úvěr. Rovněž svědek Ing. Z. J. (č.l. 1382) uvedl, že při posuzování věci se vyžadovaly účetní výkazy, faktury, podepsané směnky, přičemž bonita společnosti prošla i hodnocením ČNB, bonita vycházela z účetnictví klientů (č.l. 1553). Pokud by nebyla v parametrech, které nastavovala ČNB, neprovedla by ČNB reeskont směnky.
Citované výpovědi svědků dle odvolacího soudu skutkový závěr nalézacího soudu, že k uzavření SES a vyplacení peněžních prostředků ze strany banky došlo pouze na podkladě vystavení směnky a skutečnosti neodpovídajících dokladů, nepotvrzují. Tím však odvolací soud netvrdí, že pro vznik závazkového vztahu mezi C. B., a.s., a SLS, a.s., tyto listiny neměly žádný význam, neboť z výpovědí svědků plyne to, že byly podstatné pro vztah mezi C. B., a.s., a ČNB, a to minimálně z hlediska možné kontroly o povaze reeskontované směnky.
V případě bodu II. skutkové zjištění nalézacího soudu takto nevyznívá, neboť nečiní závěr, že SES č. 1504297 byla ze strany banky uzavřena pouze na podkladě citovaných dokladů.
ae) Odhlédne-li se od vyjádření využili okolnosti a předstírali, že splatí další eskontní úvěry , které jsou obsaženy v návětí bodu I. předcházejícím jednotlivým případům dále konkretizovaným pod body a), b), c), tj. do skutkových tvrzení, která byla zpochybněna odvolacím soudem již výše, s přihlédnutím k poznatkům o datu a způsobu úhrady směnečných sum v případech SES č. 1507196 a 1508496, pak jednání (obligatorní znak objektivní stránky trestného činu) obžalovaného Ing. R. N. není vlastně v popise skutků v bodech I./a), b), c) vyjádřeno, resp. je vyjádřeno toliko zprostředkovaně formulací akceptovanou jejím jediným jednatelem obžalovaným Ing. R. N. . Přitom popis skutků vyznívá tak, že obžalovaný Ing. P. N. C. B, a.s., předložil příslušnou směnku již vyplněnou veškerými údaji, tj. včetně podpisu akceptanta, ač není jasné, na podkladě jakého důkazu je tento skutkový závěr budován. Obžalovaný Ing. R. N. přitom již ve své výpovědi ze dne 20.8.2002 (č.l. 92) uvedl, že byl pozván na pobočku banky, kde mu předmětná směnka (k SES č. 1500397) byla předložena k podpisu akceptanta a obdobný způsob podpisu lze dovodit z jeho vyjádření k SES č. 1501497 a č. 1501897. Toto jeho tvrzení není vyvraceno ani výpovědí Ing. P. K., neboť ta (č.l. 130) potvrdila, že akceptant mohl akceptovat směnku přímo na pobočce banky.
Obdobné stran způsobu akceptace směnky je nutné uvést i ve vztahu ke skutkovým zjištěním vyjádřeným v bodě II., neboť tvrzení, že obžalovaný Ing. R. N. přiložil směnku vlastní na cizí řad akceptovanou jejím předsedou představenstva Ing. P. Z. ... neodpovídá výpovědi svědka Ing. P. Z., který již ve výpovědi ze dne 20.8.2003 (č.l. 147 spojeného spisu) uvedl, že směnku podepsal při návštěvě banky, přitom nebyl ze strany banky poučován.
V důsledku toho, že odůvodnění napadeného rozsudku (str. 21-22) neobsahuje vyložení toho, která skutková zjištění svědčí o naplněnosti té které části objektivní stránky zločinu, jimiž byli obžalovaní uznáni vinnými (zde uvedení poškozeného v omyl), pak je třeba přiznat důvodnosti tvrzení opravných prostředků, které nevyloženost těchto otázek napadeným rozsudkem namítají.
b) K charakteru právního vztahu a problematice škody

Co se týče charakteru směnek jako cenných papírů, poukázal odvolací soud výše, že směnky, s nimiž nakládali obžalovaní, obsahovaly údaje vyjmenované zněním § 1 a § 3 odst. 1 zák.č. 191/1950 Sb., jinými slovy řečeno jejich podstatou bylo to, že výstavce (v bodě I. SLS, a.s., v bodě II. P.-A., s.r.o.) jimi přikazoval směnečníkovi/akceptantovi (v bodě I. P.-A., s.r.o., v bodě II. VS, a.s.), aby směnečnou sumu zaplatil remitentovi (C. B., a.s.). Pokud proto krajský soud tyto směnky označil za směnky vlastní na cizí řad, s tímto hodnocením odvolací soud nemůže souhlasit, neboť při vlastní směnce se sám a toliko výstavce zavazuje remitentovi k zaplacení směnečné sumy, což z obsahu samotných směnek dovodit nelze. Proto odvolací soud dovodil, že předmětné směnky je nezbytné označit jako cizí směnky na vlastní řad výstavce.

Druhou skutečností však je to, že
. jak obsah smluv o eskontu směnek, které C. B., a.s., s klienty, tj. společnostmi, za něž obžalovaní v postavení statutárních orgánů jednali konkrétně znění obsažené v článku II.: Nebude-li směnka při předložení zaplacena, bude směnečná částka následující pracovní den inkasována z klientova běžného účtu se všemi důsledky z toho plynoucími. ,
. tak rovněž přístup realizovaný ze strany banky, pokud se týče vymáhání jejích pohledávek spočívající v tom, že úhradu ve výši směnečné sumy (nikoli snad ve výši prostředků poukázaných klientovi) vyžadovala nejprve po smluvním partnerovi klientovi (viz svědkyně Ing. P. K., č.l. 132, svědek Ing. Z. J., č.l. 1559, zápisy o prezentaci směnek, č.l. 341-343) a teprve následně po směnečníkovi (ač při uplatnění cenného papíru by bylo třeba postupovat v pořadí zcela opačném), povahu právního vztahu, který by z nakládání s cenným papírem vyplýval, modifikoval.

Je potřebné připomenout, že citované ustanovení obsahovaly jak smlouvy o eskontu směnek uvedené v obžalobě viz č.l. 182-184 smlouva č. 1500397 (ad I./a), č.l. 191-193 smlouva č. 1501497 (ad I./b), č.l. 198-200 smlouva č. 1501897 (ad I./c), č.l. 206-208 (ad II.), tak smlouvy, které obžalovaný Ing. P. N. uzavřel dne 29.7.1996 (č.l. 252-253 smlouva č. 1507196), dne 2.9.1996 (č.l. 254-255 smlouva č.1508496) a dne 7.2.1997 (č.l. 256-257 smlouva č. 1500697) a Ing. R. N. dne 14.10.1996 (č.l. 305-306 smlouva č. 1509896) a dne 20.5.1997 (č.l. 333-334 smlouva č. 1503097).


V případě uvedených smluv lze učinit zjištění:

a) smlouvy uzavřené Ing. P. N.
smlouva č. datum poskytnutá částka splatnost úhrada výše
1507196 29.7.96 13.906.017,20 24.1.97 24.1. 14.980.000
1508496 2.9.96 9.255.206,40 28.2.97 3.3. 9.970.000
1500397 24.1.97 13.955.776,60 16.7.97 debet 14.981.600
1500697 7.2.97 9.431.826,80 2.7.97 debet* 10.004.000
1501497 26.2.97 4.603.087,50 19.8.97 debet 4.950.000
1501897 28.3.97 20.895.937,50 26.9.97 debet 22.500.000

b) smlouvy uzavřené Ing. R. N.
smlouva č. datum poskytnutá částka splatnost úhrada výše
1509896 14.10.96 4.650.147,00 2.4.97 3.4. SL 4.989.800
1503097 20.5.97 2.768.479,50 14.11.97 19.11. 2.981.000
1504297 15.7.97 9.206.666,70 30.12.97 debet 10.000.000

Z tohoto přehledu je patrné, že správné je skutkové zjištění nalézacího soudu, že ke dni splatnosti eskontních úvěrů, resp. pohledávek, které měla banka za společnostmi SLS, a.s. (bod I./a, b, c) a P. A., s.r.o. (bod II.), nedošlo k úhradě směnečných sum a účty obou společností se po odúčtování příslušných částek ocitly v debetu. Do debetu se mimo tyto případy dostal účet společnosti SLS, a.s., rovněž tím, že ke dni splatnosti SES č. 1500697 dne 2.7.1997 nedošlo k úhradě částky 10.004.000 Kč.

K námitce o nemožnosti užití prostředků bankou na podkladě smluv o eskontu směnek poskytnutých obžalovanými (resp. společnostmi, za které jednali) a o nemožnosti vzniku škody v důsledku nesnížení majetku banky (v důsledku úhrad předchozích úvěrů) lze uvést následující:

Prostředky na účtu SLS, a.s.:

Poté, co částky poskytnuté bankou byly na účet společnosti č. 80591001 připsány, docházelo k jejich čerpání (tj. nebyly pro klienta míněno SLS, a.s., potažmo Ing. P. N. jako osobu oprávněnou k nakládání s účtem SLS, a.s. nedostupné), což lze dokladovat tím, že (viz č.l. 239, 218-227):
po převedení částky 13.955.776,56 Kč dne 27.1.1997 byly dne 29.1.1997 realizovány příkazy k úhradě elektronickou formou v částkách 400.000 Kč a 2.000.000 Kč, dne 30.1.1997 v částce 9.000.000 Kč a dne 31.1.1997 v částce 2.000.000 Kč,
po převedení částky 4.603.087,50 Kč dne 26.2.1997 byl dne 28.2.1997 realizován příkaz k úhradě elektronickou formou ve výši 4.700.000 Kč a
po převedení částky 20.895.937,50 Kč dne 2.4.1997 byly dne 3.4.1997 realizovány příkazy k úhradě elektronickou formou ve výši 1.000.000 Kč a 4.989.800 Kč (úhrada smlouvy č. 1509896 uzavřené P.-A.) a dne 18.4.1997 ve výši 9.000.000 Kč.

Uvedené listinné důkazy proto vyvrací tvrzení obžalovaného , že neměl možnost s prostředky bankou poskytnutými nakládat (např. č.l. 1365), jakož i tvrzení zpochybňující úbytek majetku banky (a tím tvrzení zpochybňující vznik škody na její straně). Pokud obžalovaný ve vztahu k částce 13.955.776,56 Kč (SES č. 1500397) tvrdil, že téhož dne byla částka ve výši 11.955.576,- Kč převedena na účet akceptanta, tj. P. & A. E. I., pak tomuto tvrzení obsah listinného důkazu na č.l. 224 neodpovídá, neboť částka ve výši 11.535.587.84 Kč je zůstatkem na účtu poté, co byly provedeny platby ve výši 400.000 Kč a 2.000.000 Kč dle příkazů k úhradě elektronickou formou. Obsahu č.l. 224 koresponduje údaj na č.l. 213, dle něhož bylo na účtu společnosti P.-A. dne 29.1.1997 připsána částka 2.000.000 Kč (PÚEF byl realizován). Pokud byly prostředky z čerpaného úvěru použity nikoli na úhradu předchozí pohledávky banky za společností SLS, a.s. (úhradu předchozího závazku této společnosti z předcházející SES), nýbrž jiným způsobem, nelze možno akceptovat tvrzení obhajoby (a námitky opravného prostředku obžalovaného), že čerpáním prostředků poskytnutých ze SES č. 1500597 nedošlo ke snížení majetku poškozeného (C. B., a.s.). Obdobná je situace i v případě prostředků ze SES č. 1501497, neboť realizací PÚEF ze dne 28.2.1997 se částka 4.700.000 Kč ocitá opět na účtu společnosti P.-A.

Jiná situace je však pokud se týče částky, která byla bankou poskytnuta na podkladě smlouvy o eskontu směnek společnosti P.-A., s.r.o., jak je zřejmé z níže uvedeného:

Prostředky na účtu P.-A., s.r.o.:

V případě smlouvy 1504297 ze dne 15.7.1997 byla z částky 9.206.666,70 Kč dne 16.7.1997 převedena částka 9.018.000 Kč (viz č.l. 215 a č.l. 179-181 spojeného spisu) na úhradu smlouvy č. 1500697 uzavřené společností SLS, a.s., kde splatnost částky 10.004.000 Kč byla dne 2.7.1997 (viz č.l. 256, 257). V této výši (10.004.000 Kč) byla částka dne 3.7.1997 z účtu SLS, a.s., odúčtována (viz č.l. 226), čímž se účet společnosti SLS, a.s., dostal do debetu ve výši 10.003.907,55 Kč. Do kladné hodnoty se tento účet (+ 1.087,45 Kč) dostal naposledy právě dne 16.7.1997, tj. po připsání prostředků čerpaných na podkladě smlouvy o eskontu směnek č. 1504297 uzavřené společností P.-A., s.r.o., od následujícího dne se však opětovně dostal do záporných hodnot (odúčtování částky 14.981.600 Kč), které stále narůstaly (viz č.l. 226-227).

Pokud jde o vývoj na účtu společnosti P.-A., s.r.o., je z uvedeného zřejmé, že z částky 9.206.666,70 Kč zůstala k dispozici této společnosti částka rovnající se rozdílu částky bankou poskytnuté a následně převedené k úhradě pohledávky za společností SLS, a.s., tj. ve výši 188.666 Kč . Ke dni splatnosti (30.12.1997) vykazoval účet společnosti P.-A., s.r.o., částku 2.950,34 Kč.

Uvedené skutečnosti nenalezly žádného výrazu v hodnotící činnosti soudu prvního stupně. Opravný prostředek proto důvodně namítá, že poznatky z listinných důkazů plynoucí nejsou soudem prvního stupně brány na zřetel (nejsou ani uvedeny v odůvodnění vydaného rozsudku) a že z pohledu naplněnosti zákonného znaku trestného činu podvodu, tj. vzniku škody, není hodnoceno to, zda vůbec došlo ke snížení majetku C. B., a.s.

Z napadeného rozsudku plyne, že výši škody stanovil krajský soudu v bodě II. výroku svého rozsudku (shodně i v bodě I.) v částce poskytnuté bankou a v konkrétně uvedené dny i převedené na účty společností (u společnosti P.-A., s.r.o., dne 15.7.1997), aniž by zkoumal způsob dalšího naložení s nimi. Obecně je tento přístup akceptovatelný, neboť měly-li uvedené společnosti (prostřednictvím obžalovaných) možnost s takto převedenými prostředky disponovat a byly-li (v bodě I.) tyto prostředky použity na účely určené vlastníkem účtu, pak zpravidla úbytek na majetku banky je spojován s okamžikem převedení takových (v případě podvodu podvodně vylákaných) prostředků na účet, s nímž může pachatel disponovat. Akceptovatelný je proto (i s ohledem na poznatky o dalším nakládání s těmito prostředky) přístup nalézacího soudu, který zvolil v bodě I./a a I./b svého výroku.

V případě skutkového zjištění pod bodem I./c bylo však nutno uvážit to, že platba 4.989.800 Kč dne 3.2.1997 označená též údajem *3: COOP PROVOZ (č.l. 225) vedla k úhradě závazku vzešlého ze SES č. 1509896. Připomíná se, že tuto SES uzavřela společnost P. A., s.r.o., splatnost uvedené částky (směnečné sumy) nastala dne 2.4.1997. Pokud ji SLS, a.s., jako akceptant/směnečník uhradila, učinila tak z prostředků, které jí dne 2.4.1997 byly připsány na účet na podkladě SES č. 1501887 . Ve smyslu námitky obhajoby o úhradách předchozích závazků z nově čerpaných prostředků proto měla být tato skutečnost hodnocena.

Nedostatečným se rovněž jeví postup soudu prvního stupně, pokud se týká skutkových zjištění (a od něj se odvíjejících závěrů právních) v bodě II. výroku, neboť v důsledku výše uvedeného toku finančních prostředků nedošlo v rozsahu částky 9.018.000 Kč ke snížení majetku C. B., a.s.

c) K dalším námitkám opravných prostředků obžalovaných

K námitce obžalovaného Ing. P. N., že nedokázal ovlivnit situaci stran plnění závazků SLS, a.s., vůči C. B., a.s., poté, co došlo ke změně statutárních orgánů této společnosti, je nezbytné poukázat na to, že veškeré smlouvy, při nichž došlo k čerpání finančních prostředků banky ve prospěch SLS, a.s., byly uzavřeny v době, kdy tento obžalovaný zastával funkci předsedy představenstva, a že i prostředky poskytnuté z poslední SES č. 1501897 byly použity ze strany SLS, a.s., v tomto období na základě PÚEF ze dne 3.4.1997 a 18.4.1997. Stav konta společnosti SLS, a.s., ke dni 30.5.1997, tj. dni, kdy došlo ke změně v osobě předsedy představenstva (Ing. J.), zanechal na stavu + 92,45 Kč, ač si musel být vědom toho, že ke dni 2.7.1997 nastává splatnost směnečné částky ve výši 10.004.000 Kč, u níž byla akceptantem společnost VS, a.s. (viz č.l. 256-257), o níž věděl, že je ve finančních potížích, neboť přes jeho osobu se dojednávala možnost financování její výroby prostřednictvím čerpání prostředků ze SES č. 1504297, u níž VS, a.s., vystupovala jako směnečník (prostředky však neobdržela). Musel tudíž předpokládat možnost neuhrazení směnečné sumy z její strany a tím i realizaci čl. II SES, dle níž ... bude směnečná částka následující pracovní den inkasována z klientova běžného účtu se všemi důsledky z toho plynoucími. , tj. vzniku debetu na účtu společnosti ve výši 10 mil. Kč, a to v době krátce předcházející splatnosti závazku z další SES č. 1500397 dne 16.7.1997 ve výši 14.981.600 Kč. S přihlédnutím k této skutečnosti nelze činit závěr, že by změny nastalé v obsazení statutárních orgánů společnosti SLS, a.s., po vyčerpání prostředků z účtu společnosti vylučovaly to, že obžalovaný Ing. P. N. nebyl se vznikem škody srozuměn. Navíc třeba dodat, že je třeba otázku zavinění obžalovaného hodnotit k okamžiku jeho jednání, tzn. že je nemohou ovlivňovat skutečnosti nastalé v budoucnosti, které byly mimo jeho představovou složku.

Nepřípadné jsou rovněž námitky obsažené v odvolání obžalovaného Ing. P. N., že
- došlo k uhrazení směnek za 10.000.000 Kč a 4.950.000 Kč,
- obžalovaný nebyl účastníkem žádného ze smluvních vztahů, nemohl být ani příjemcem peněžních prostředků,
- vznik škody C. B., a.s., minimálně spoluzavinila tím, že eskontované směnky nechala promlčet, neboť žádná z těchto tvrzení nemohou ovlivnit rozhodování o jeho vině. První tvrzení, že došlo k uhrazení směnek za 10.000.000 Kč a 4.950.000 Kč, neodpovídá skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a ani realitě, neboť z již výše citovaných výpisů z účtů obou společností vyplynulo, že směnečný peníz nebyl ve sjednané lhůtě C. B., a.s., uhrazen a pozdější vyrovnání závazků tak může mít vliv toliko v rovině úvah o trestu (v případě vyslovení viny) a při rozhodování o nároku poškozeného na náhradu škody. Stejně tak nemůže odvolací soud akceptovat tvrzení opravného prostředku obžalovaného, že postupem banky tedy tím, že eskontované směnky nechala promlčet se spolupodílela na vzniku škody. Postup poškozeného při vymáhání již vzniklé škody (k jejímu vzniku dochází úbytkem majetku poškozeného), tj. včetně rezignace na její vymáhání např. z důvodů poznatků o nedobytnosti, nemůže vést k závěru, který předkládá obžalovaný, tj. že vznik škody poškozený spoluzavinil. Stejně tak pro řešení otázky viny je nerozhodné tvrzení, že obžalovaný (patrně jako fyzická osoba a takto subjekt práv a povinností) nebyl účastníkem smluvních vztahů a tím ani možným příjemcem peněz. Obžalovaný za společnost SLS, a.s., jednal jako statutární zástupce v rámci jeho oprávnění. To, že sám nemohl obdržet žádné plnění, je nerozhodné, neboť objektivní stránku trestného činu podvodu, stejně tak zločinu podvodu dle trestního zákoníku, může pachatel naplnit i obohacením jiného (tj. právě společnosti, za níž jako statutární orgán jedná).
Opravný prostředek obžalovaného Ing. R. N. napadenému rozsudku vyčítá, že nepřináší zodpovězení naplněnosti subjektivní stránky trestného činu (obžalovaný popírá naplněnost jak objektivní, tak subjektivní stránky), což je třeba přiznat, neboť stran formy zavinění zločinu, jímž obžalovaného uznal vinným, krajský soud neuvedl žádné relevantní skutečnosti a žádné právní zhodnocení. Je přitom zjevné, že k vyslovení viny obžalovaných je nezbytné prokázání jejich zavinění nejméně ve formě úmyslu eventuálního podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přičemž srozuměním v daném případě nemůže být smíření upravené v odstavci 2 citovaného ustanovení, jelikož potom by se jednalo o nepřípustnou retroaktivitu pozdějšího zákona, neboť v době činu účinný trestní zákon tuto formu úmyslného zavinění neupravoval. Zjevný nedostatek napadeného rozsudku je v tom, že jeho odůvodnění neuvádí, z jakých poznatků plyne závěr, že obžalovaný Ing. R. N. (ale stejné je i ve vztahu k jeho bratrovi) chtěl C. B., a.s., způsobit škodu (úmysl přímý), či s jejím vznikem byl alespoň srozuměn (úmysl eventuální). Z vyjádření tohoto obžalovaného plyne, že spoléhal na úhradu závazků vzniklých ze SES ze strany společnosti SLS, a.s., což a priori nelze označit za zcela neadekvátní představu, přihlédne-li se k poznatku, že ani v případě SES č. 1507196, kde za společnost P.-A. akceptoval směnku na částku 14.980.000 Kč, nemusela společnost P.-A. jako směnečník směnečnou sumu platit (úhrada provedena 24.1.1997 odúčtováním z účtu SLS, a.s.) a když v případě SES č. 1509896, kterou uzavřela společnost P.-A., s.r.o., uhradila směnečnou sumu společnosti SLS, a.s., jako směnečník (dne 2.4.1997). Této představě ve své podstatě neodporoval ani praktický postup C. B., a.s., neboť z již zmiňovaných zápisů o prezentaci směnek (č.l. 341, 342,343) jakož i Zápisu z projednání nesplacených eskontních úvěrů č. 150397, 1501497, 1501897 ze dne 3.10.1997 je patrné, že banka splnění závazku ze SES požadovala po výstavci směnky, tj. společnosti SLS, a.s., a nikoli po směnečníku, tj. společnosti P.-A.

Pokud jde o naplněnost znaků objektivní stránky, i v tomto směru (jak již uvedeno výše) nedává napadený rozsudek jasnou odpověď na to, jak se soud vypořádal s obhajobou obžalovaného Ing. R. N., který popírá uvedení C. B., a.s., v omyl tvrzením, že mu nebylo nic známo o tom, že bance jsou předkládány skutečnosti neodpovídající listiny.

3.
Právní kvalifikace

Po vyložení základních skutečností, které se vztahují ke skutkovým zjištěním nalézacího soudu, je nezbytné se alespoň stručně zmínit o právní kvalifikaci obsažené v napadeném rozsudku. Z pohledu toho, co hodnotil na str. 22 a 23 rozsudku krajský soud, lze uzavřít, že odůvodněný je jeho závěr o potřebnosti aplikace ustanovení pozdějšího zákona, tj. trestního zákoníku účinného od 1.1.2010, neboť ten je vzhledem k soudem užité právní kvalifikaci skutků pro obžalované příznivější z důvodů, které krajský soud uvedl. Nedostatkem napadeného rozsudku je však přílišná stručnost zdůvodnění právní kvalifikace (již zmiňované nerozvedení naplněnosti znaků skutkové podstaty) a ve vztahu k bodu I. výroku o vině i nerozvedení závěru o spolupachatelství obžalovaných (zejména Ing. R. N.).

4.
Právní následky trestní odpovědnosti obžalovaných

K výroku o trestu lze uvést, že nevykazuje formální vady z hlediska nalézacím soudem aplikovaných ustanovení trestního zákoníku. Výhradu však nutno vznést k odůvodnění těchto výroků v příslušné pasáži napadeného rozsudku, neboť zejména nelze přisvědčit správnosti tvrzení nalézacího soudu, že Ing. P. N. by bylo možno uložit souhrnný trest odnětí svobody pouze v trestní sazbě do 10 roků , neboť při ukládání souhrnného trestu (§ 35 odst. 2 tr. zákona, § 44 odst. 2 tr. zákoníku) se vychází ze zásad o ukládání trestu úhrnného, tzn., že se i souhrnný trest ukládá podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný , což v případě tohoto obžalovaného znamená, že by souhrnný trest bylo třeba ukládat v rámci trestní sazby deset až patnáct let stanovené na trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 3 podle trestní sazby stanovené na trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákona. V případě obžalovaného Ing. R. N. je třeba konstatovat přílišnou stručnost odůvodnění výroku o trestu, která je v rozporu s požadavkem formulovaným zněním § 125 odst. 1 tr.ř., které stanoví, jaké úvahy by mělo obsahovat odůvodnění výroku o trestu. V daném směru zejména zcela absentuje mimo jiné vyjádření, zda při ukládání trestu zohlednil nalézací soud délku doby, která uplynula od spáchání trestného činu, a délku trestního řízení, kterou nelze považovat za odpovídající povaze projednávané věci.

5.
Adhezní řízení

Výrok o náhradě škody trpí vadou odůvodňující zrušení napadeného rozsudku v této části podle § 258 odst. 1 písm. f) tr.ř. Mimo toho, že je tento výrok zcela nepřezkoumatelný, neboť z jeho odůvodnění (str. 24) nelze zjistit, na základě jakých poznatků byl závazek obžalovaných k náhradě škody v celkové výši 39.454.800,11 Kč ve prospěch společnosti N., a.s., vysloven, je i zjevně nesprávný. Za správné lze označit zjištění krajského soudu, že se C. B., správně C. B., a.s., v likvidaci, připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 39.454,800,11 Kč, neboť k tomu došlo dne 22.7.2004 doručením písemného uplatnění nároku poškozeného, které učinil v plné moci jednající advokát JUDr. T. K. (č.l. 1240-1244). Ve stejné výši byl nárok uplatněn i na počátku hlavního líčení konaného dne 30.11.2004 JUDr. A. B. (č.l.1271). Listinný důkaz na č.l. 1290 nelze za uplatnění nároku na náhradu škody (ve větším rozsahu) považovat, vyjádření protokolované na č.l. 1275 je pak v tomto směru nejednoznačné. Pokud proto krajský soud vyšel z toho, že C. B., a.s., v likvidaci, se připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 39.454.800,11 Kč a učinila tak způsobem umožňujícím o takovém nároku rozhodnout (nárok uplatněn osobou oprávněnou řádně a včas), pak takové stanovisko odvolací soud sdílí. Nemůže již však přijmout ničím nezdůvodněné rozhodnutí vyznívající tak, že v této výši byli oba obžalovaní zavázáni k náhradě škody vůči společnosti N., a.s. Krajský soud totiž zřejmě neučinil řádná zjištění (případně tyto správně nevyhodnotil) z dalších poznatků, jimiž disponoval v době svého rozhodování. Nelze totiž pominout, že dne 21.3.2006 došel (č.l. 1349) soudu písemný návrh na změnu účastníka řízení a postup podle § 107a o.s.ř., avšak zejména též listinný důkaz založený na č.l. 1351-1353 Dílčí smlouva o postoupení pohledávek . Na jejím podkladě postupitel C. B., a.s., v likvidaci, převedla na postupníka N., a.s., pohledávky za dlužníkem S. l. s., a.s., ve výši 37.670.201,57 Kč vzniklé ze smluv o eskontu směnek
č. 1501897 ze dne 28.3.1997 a č. 1500397 ze dne 24.1.1997. Za tohoto stavu věci pak připojení společnosti N., a.s., s požadavkem na náhradu škody po obžalovaných ve výši 39.454.800,11 Kč není odůvodněno žádným nabývacím titulem, který by svědčil o aktivní legitimaci této společnosti k uplatňování nároku na náhradu škody vůči obžalovaným (postoupena byla pohledávka za společností SLS, a.s., v důsledku nesplnění závazku z SES), a to ve výši, kterou požadovala (převedena byla pohledávka ve výši 37.670.201,57 Kč vzniklá ze dvou SES, jejíž navýšení na částku 39.454.800,11 Kč nebylo nijak odůvodněno). Nutno dodat, že pro rozhodování v adhezním řízení je návrh ve smyslu § 107a o.s.ř. irelevantní, neboť trestní soud při rozhodování o nároku na náhradě škody dle ustanovení občanského soudního řádu nepostupuje a samostatně si vyhodnocuje, zda na příslušný subjekt přešla oprávnění k uplatnění nároku na náhradě škody, která svědčila původně subjektu jinému. Výrok o náhradě škody je vadný již v tom, že ve vztahu ke společnosti N., a.s., neměl být vůbec učiněn, neboť tato společnost neměla být jako poškozený k trestnímu řízení s uplatněným nárokem připuštěna.

IV.
Způsob rozhodnutí odvolacího soudu
Z dosud uvedeného vyplývá, že odvolací soud dospěl k závěru o důvodnosti podaných opravných prostředků a o potřebnosti zrušení napadeného rozsudku. Pokud jde o výrok o vině, jehož zrušení je odůvodněno podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. , pak je nutno uvést, že tento je zatížen vadami výše uvedenými, jejichž odstranění není možné v řízení před odvolacím soudem, neboť tvorba jiných skutkových zjištění tímto soudem by se neobešla bez provedení dokazování v rozsahu, jímž by docházelo k nahrazování činnosti soudu prvního stupně. Odvolací soud by totiž musel provádět dokazování nejen důkazy listinnými, nýbrž i formou výslechů svědků, neboť tak by mohlo dojít k ustálení skutkových zjištění, která jsou pro meritorní rozhodnutí nezbytná. U soudu prvního stupně, který důkazy provedl, však takový postup není nezbytný, neboť ten může nová skutková zjištění budovat i na opětovném uvážení poznatků z jím provedených důkazů plynoucích.

Zruší-li odvolací soud, byť jen částečně, výrok o vině, je povinen zrušit i výrok o trestu (§ 258 odst. 2 tr.ř.). Zrušení výroku o náhradě škody bylo odůvodněno pro jeho nesprávnost § 258 odst. 1 písm. f) tr.ř .

Protože podle § 263 odst. 1 písm. b) tr.ř. může odvolací soud učinit rozhodnutí podle § 258 odst. 1 tr.ř. i v neveřejném zasedání, rozhodl vrchní soud o odvoláních Ing. P. N. a Ing. R. N. v této formě zasedání soudu.

Nedostatečná, resp. i nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně neumožňovala to, aby o vině obžalovaných či jejich zproštění dle návrhu Ing. R. N. z důvodu § 226 písm. b) tr.ř. rozhodl soud odvolací. Takové rozhodnutí by bylo nutno učinit ve veřejném zasedání, jehož nařízení však nebylo odůvodněno.

Odvolací soud dospěl k poznatku, že odstranění zjišťovaných nedostatků napadeného rozsudku by odůvodňovalo vrácení věci soudu prvního stupně k novému rozhodnutí podle § 259 odst. 1 tr.ř. u obou obžalovaných. Tento postup však shledal důvodným toliko u Ing. R. N., neboť v případě obžalovaného Ing. P. N. upřednostnil postup vedoucí k ukončení trestního stíhání tohoto obžalovaného, když vedení dalšího řízení vůči tomuto obžalovanému není opodstatněno z několika důvodů.

Odvolací soud naznal, že v probíhajícím řízení není důvod k tomu, aby byl obžalovaný Ing. P. N. zavazován k náhradě škody (viz část III./5. odůvodnění), a protože obžalovanému nelze za projednávané jednání v případě vyslovení jeho viny uložit jakýkoli trest (v dalším řízení se uplatňuje princip zákazu reformationis in peius , což znamená, že by v takovém případě mohl být nanejvýše zopakován výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu), pak další řízení by mohlo vést prakticky toliko k vyslovení odsuzujícího výroku o vině. V případě, že v posuzované věci jde o trestnou činnost, která měla být spáchána před více jak 14 lety, jejíž šetření s výraznými prodlevami v řízení soudním probíhá více jak devět let (trestní stíhání obviněných zahájeno usnesením ze dne 30.5.2002), pak i garance poskytovaná obviněnému čl. 38 odst. 2 LZPS (právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů) odůvodňuje postup odvolacího soudu spočívající v zastavení trestního stíhání tohoto obžalovaného podle § 257 odst. 1 písm. c) tr.ř. , z důvodu upraveného zněním § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř., dle něhož lze trestní stíhání obžalovaného zastavit, je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne.

Odvolací soud ohledně Ing. P. N. takto rozhodl proto, že vydání rozhodnutí podle § 257 tr.ř., tedy i rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obžalovaného pro neúčelnost (§ 172 odst. 2 písm. a/ tr.ř.), je ustanovením § 263 odst. 1 písm. a) tr.ř. umožněno i v neveřejném zasedání.

Podmínky umožňující z tohoto důvodu zastavit trestní stíhání obžalovaného byly dány toliko v případě obžalovaného Ing. P. N. Odvolací soud proto dalším výrokem rozhodl tak, že věc Ing. R. N. vrátil podle § 259 odst. 1 tr.ř. soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

Úkolem nalézacího soudu bude, aby se s přihlédnutím k tomu, co obsahuje odůvodnění tohoto rozhodnutí otázkou trestní odpovědnosti obžalovaného Ing. R. N. opětovně zaobíral. Za tím účelem bude potřebné, aby s přihlédnutím k tomu, co obsahují jím dosud provedené důkazy (případě důkazy, jimiž dle svého uvážení dokazování v nezbytném rozsahu doplní), soustředil pozornost zejména na skutečnosti, které jsou významné pro případný závěr o naplněnosti znaků objektivní (podvodné jednání, kauzální nexus mezi jednáním pachatele a vzniklou škodou, škoda a její výše) a subjektivní stránky (zavinění nejméně ve formě úmyslu eventuálního) žalovaného trestného činu (zločinu). V případě, že dospěje k závěru, že jím provedené důkazy jsou dostačující pro závěr o vině obžalovaného, je potřebné, aby skutečnosti, které naplněnost znaků skutkové podstaty potvrzují, konkrétním způsobem vymezil ve výrokové části svého rozhodnutí (v tzv. skutkové větě), tedy např. i konkrétním popisem jednání obžalovaného v bodě I., a v jeho odůvodnění pak jejich naplněnost konkrétními skutkovými zjištěními doložil. V bodě II. se pak jeví žádoucí, aby nalézací soud vyložil, zda a na základě jakých skutečností přičítá obžalovanému jednání, kterého se osobně neúčastnil (zde zejména podpis SES Ing. Z. H.). V případě, že nalézací soud ve smyslu požadavku § 2 odst. 5 tr.ř. nebude moci taková skutková zjištění učinit (případně ne v rozsahu vymezeném obžalobou), přizpůsobí své rozhodnutí tomu, co z opětovného zhodnocení důkazů bez důvodných pochybností vyplyne. Snad jen nadbytečně se závěrem připomíná, že na další řízení vedené proti Ing. R. N. se vztahují důsledky upravené ustanovením § 264 odst. 2 tr.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. Proti výroku pod bodem II. tohoto rozhodnutí lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání. Dovolání mohou podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě).O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.

V Olomouci dne 3. listopadu 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivo K o u ř i l v.r.
P. Pražáková, DiS. předseda senátu