VSOL 1 To 27/2012
Datum rozhodnutí: 14.11.2012
Dotčené předpisy: § 70 předpisu č. 40/2009Sb. TZ, § 101 předpisu č. 40/2009Sb. TZ

U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14.11.2012 odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23.2.2012, č.j. 40 T 10/2011-1346, a rozhodl t a k t o :

Z podnětu odvolání státního zástupce se podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c), písm. d), písm. e) tr.ř. napadený rozsudek z r u š u j e v celé části.

Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc v r a c í soudu I. stupně.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23.2.2012, č.j. 40 T 10/2011-1346, byli obžalovaní uznáni vinnými, a to

obžalovaný ing. L. K.
v bodě I./1-2
pokusem přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr. zákoníku,
obžalovaný I. V.
v bodech I./2, IV., II. a III.
trojnásobným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku,

kterých se dle zjištění soudu I. stupně dopustili tím, že

I.
1) ing. L. K. z dosud blíže nezjištěného zdroje obstaral kokain k dalšímu prodeji a dne 14.6.2010 kolem 12.00 hodin v B. na parkovišti před prodejnou společnosti Elektro EURONICS, v ul. B. 20, prodal za finanční částku 4.000 Kč osobě vystupující dle § 102a odst. 1 písm. a) tr.ř. pod jménem J. K. igelitový sáček s omamnou látkou kokain o celkové váze 0,8907 gramu s podílem účinné látky 0,3711 gramu kokain báze;

2) I. V. v době kolem 8.7.2010 v H. prodal cca 20 gramů omamné látky kokain k dalšímu prodeji ing. L. K., který dne 16.7.2010 kolem 11.00 hodin v B. na parkovišti před prodejnou společnosti Elektro EURONICS, v ul. B. 20, prodal za finanční částku 70.000 Kč osobě vystupující dle § 102a odst. 1 písm. a) tr.ř. pod jménem J. K. 12 ks igelitových sáčků s omamnou látkou kokain o celkové váze 18,95 gramů s podílem účinné látky 3,55 gramů kokain báze;

tohoto jednání se oba obvinění dopustili s vědomím, že se o takovou látku jedná a že nedisponovali příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, přičemž kokain podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.).

II. I. V.
v přesně nezjištěný den v měsíci dubnu a měsíci srpnu 2009 v H. opatřil nejméně ve dvou případech P. T. omamnou látku kokain v množství minimálně 3 gramy, přičemž tak učinil s vědomím, že se o takovou látku jedná a že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, neboť kokain podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.),

III. I. V.
v přesně nezjištěný den počátkem měsíce ledna 2010 v H., opatřil v jednom případě P. T. omamnou látku kokain v množství minimálně 1 gram, přičemž tak učinil s vědomím, že se o takovou látku jedná a že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, neboť kokain podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.),

IV. I. V.
v přesně nezjištěný den počátkem měsíce srpna 2010 opatřil P. T. omamnou látku kokain v množství minimálně 1 gram, přičemž tak učinil s vědomím, že se o takovou látku jedná a že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, neboť kokain podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.).

Za shora uvedené trestné činy byli obžalovaní odsouzeni, a to
obžalovaný ing. L. K.
podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 84 tr. zákoníku a § 81 odst. 1 tr. zákoníku, mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a to za současného vyslovení dohledu probačního pracovníka nad obviněným.
Obžalovaný I. V.
podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Současně bylo rozhodnuto podle § 226 písm. b) tr.ř. o zproštění obžaloby obžalovaného ing. L. K. pro skutek spočívající v tom, že

I. L. K. a I. V.
po předchozích vzájemných domluvách směřujících k opakovanému obstarávání a následnému prodeji omamné látky kokain dalším osobám ve velkém množství:

3) I. V. z dosud blíže nezjištěného zdroje obstaral a předal kokain k dalšímu prodeji L. K., který krátce poté dne 13.8.2010 kolem 11.00 hodin v B. na parkovišti před prodejnou společnosti Elektro EURONICS, ul. B. 20, prodal za finanční částku 45.000 Kč osobě vystupující dle § 102a odst. 1 písm. a) tr.ř. pod jménem J. K. igelitový sáček s omamnou látkou kokain o celkové váze 16,19 gramů s podílem účinné látky 7,06 gramů kokain báze;
4) I. V. z dosud blíže nezjištěného zdroje obstaral a předal kokain k dalšímu prodeji L. K., který krátce poté dne 17.9.2010 kolem 11.10 hodin v B. na parkovišti za objektem České pošty, a.s., v ul. H. 6a, prodal za finanční částku 84.000 Kč osobě vystupující dle § 102a odst. 1 písm. a) tr.ř. pod jménem J. K. 3 ks igelitových sáčků s omamnou látkou kokain o celkové váze 26,214 gramů s podílem účinné látky 7,834 gramů kokain báze;
5) I. V. z dosud blíže nezjištěného zdroje na území Slovenské republiky obstaral, dovezl a předal kokain k dalšímu prodeji L. K., který dne 26.10.2010 v 11.30 hodin v B. na parkovišti za objektem České pošty, a.s., v ul. H. 6a, prodal za finanční částku 448 000 Kč osobě vystupující dle § 102a odst. 1 písm. a) tr.ř. pod jménem J. K. 1 ks plastového sáčku s omamnou látkou kokain o celkové váze 168,07 gramů s podílem účinné látky 17,1 gramů kokain báze;

výše popsaného jednání se obvinění dopustili ve velkém rozsahu, s vědomím, že se o takovou látku jedná, a i přes to, že nedisponovali příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, přičemž kokain podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.),

tedy dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že prodá jinému omamnou látku ve velkém rozsahu, přičemž tohoto jednání se dopustil v úmyslu takový trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,

čímž měl spáchat dílčí útoky pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1, § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Podle § 226 písm. b) tr.ř. byl obžalovaný I. V. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že

I. L. K. a I. V.
po předchozích vzájemných domluvách směřujících k opakovanému obstarávání a následnému prodeji omamné látky kokain dalším osobám ve velkém množství:
1) I. V. z dosud blíže nezjištěného zdroje obstaral a předal kokain k dalšímu prodeji L. K., který krátce poté dne 14.6.2010 kolem 12.00 hodin v B. na parkovišti před prodejnou společnosti Elektro EURONICS, v ul. B. 20, prodal za finanční částku 4.000 Kč osobě vystupující dle § 102a odst. 1 písm. a) tr.ř. pod jménem J. K. igelitový sáček s omamnou látkou kokain o celkové váze 0,8907 gramu s podílem účinné látky 0,3711 gramu kokain báze;
3) I. V. z dosud blíže nezjištěného zdroje obstaral a předal kokain k dalšímu prodeji L. K., který krátce poté dne 13.8.2010 kolem 11.00 hodin v B. na parkovišti před prodejnou společnosti Elektro EURONICS, ul. B. 20, prodal za finanční částku 45.000 Kč osobě vystupující dle § 102a odst. 1 písm. a) tr.ř. pod jménem J. K. igelitový sáček s omamnou látkou kokain o celkové váze 16,19 gramů s podílem účinné látky 7,06 gramů kokain báze;
4) I. V. z dosud blíže nezjištěného zdroje obstaral a předal kokain k dalšímu prodeji L. K., který krátce poté dne 17.9.2010 kolem 11.10 hodin v B. na parkovišti za objektem České pošty, a.s., v ul. H. 6a, prodal za finanční částku 84.000 Kč osobě vystupující dle § 102a odst. 1 písm. a) tr.ř. pod jménem J. K. 3 ks igelitových sáčků s omamnou látkou kokain o celkové váze 26,214 gramů s podílem účinné látky 7,834 gramů kokain báze;
5) I. V. z dosud blíže nezjištěného zdroje na území Slovenské republiky obstaral, dovezl a předal kokain k dalšímu prodeji L. K., který dne 26.10.2010 v 11.30 hodin v B. na parkovišti za objektem České pošty, a.s., v ul. H. 6a, prodal za finanční částku 448.000 Kč osobě vystupující dle § 102a odst. 1 písm. a) tr.ř. pod jménem J. K. 1 ks plastového sáčku s omamnou látkou kokain o celkové váze 168,07 gramů s podílem účinné látky 17,1 gramů kokain báze;
výše popsaného jednání se obvinění dopustili ve velkém rozsahu, s vědomím, že se o takovou látku jedná, a i přes to, že nedisponovali příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, přičemž kokain podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.),

tedy dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že prodá jinému omamnou látku ve velkém rozsahu, přičemž tohoto jednání se dopustil v úmyslu takový trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo,

čímž měl spáchat dílčí útoky pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1, § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Podle § 226 písm. b) tr.ř. byl obžalovaný D. G., OSVČ, zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že

v přesně nezjištěné době kolem 8.7.2010 v H. ve své kanceláři prodal I. V. za finanční částku 30.000 Kč cca 20 gramů omamné látky kokain, kterou následně I. V. předal obviněnému L. K. k dalšímu sjednanému prodeji; přičemž tak učinil s vědomím, že se o takovou látku jedná a i přes to, že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, neboť kokain podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.),

tedy prodal jinému omamnou látku,

čímž měl spáchat přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Takto vyhlášený rozsudek právní moci nenabyl, neboť byl napaden odvoláním státního zástupce, a to bezprostředně po jeho vyhlášení do protokolu o hlavním líčení.

V následně zpracovaném písemném odůvodnění opravného prostředku státní zástupce uvádí, že jej podává v neprospěch všech tří obžalovaných. Z důvodu přehlednosti uvádí, že napadá výrok pod bodem I. až IV., kterým byl obžalovaný ing. L. K. uznán vinným pokusem přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr. zákoníku (v části označené I./1, 2) a obžalovaný I. V. uznán vinným trojnásobným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr. zákoníku (v části I./2. a IV., v části II. a III.). Výroky o trestech uložené obžalovaným ing. L. K. a I. V., výrok, jímž byl obžalovaný ing. L. K. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby pro skutek (resp. část skutku) popsaný ve výrokové části obžaloby pod body I./3-5, výrok, jímž byl obžalovaný I. V. podle § 226 písm. d) tr.ř. zproštěn obžaloby pro skutek (resp. část skutku) popsaný ve výrokové části obžaloby pod bodem I./1, 3-5, a výrok, jímž byl obžalovaný D. G. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby pro skutek popsaný pod bodem V. obžaloby.

Odvolání podává pro nesprávnost napadených výroků, jakož i pro neučinění navrhovaných výroků o trestech. Výrokům o vině, jakož i zprošťujícím výrokům, předcházely podstatné vady řízení, kdy byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci, což mělo vliv na jejich nesprávnost ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Dále tyto výroky spočívají na nesprávných skutkových zjištěních soudu v důsledku nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí ve smyslu § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř., vedle toho jsou podle § 258 odst. 1 písm. c) tr.ř. ve vztahu k nim dány pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a k objasnění věci bude třeba provést důkazy další. Podle názoru odvolatele ve vztahu k těmto výrokům došlo ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. též k porušení konkrétních ustanovení trestního zákona. V návaznosti na nesprávnost výroku o vině a zprošťujících výroků jsou ve smyslu § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. vadné i výroky o uložených trestech pro jejich nepřiměřenou mírnost a současně jsou vadné i z důvodu nesprávně stanovených kombinací druhů trestů podle § 39 tr. zákoníku (pro neuložení navrhovaných peněžitých trestů a trestů propadnutí věci). Kromě toho mají výroky o uložených trestech podle § 258 odst. 2 tr.ř. podklad ve vadných výrocích o vině a zproštění. Úvodem opravného prostředku odvolatel uvádí, že konkrétní odvolací námitky budou z důvodu vyšší přehlednosti řazeny podle jednotlivých odvolacích námitek.

1) Neprovedení obžalobou navrhovaných důkazů a procesní námitky k provedení některých důkazů
Obžalovaný I. V. u hlavního líčení dne 8.12.2011 (strana 4 protokolu) v rámci vyjádření se k výpovědi spoluobžalovaného ing. L. K. uvedl, že dle popisu svědka K. spoluobžalovaným si myslí, že s touto osobou se také setkal a že jí byl několikrát kontaktován (a dále uvádí obsah vyjádření obžalovaného).

Vzhledem k účelové výpovědi obžalovaného ing. L. K. o nátlaku svědka K. doplněné o tvrzení obžalovaného I. V. považuje odvolatel za nezbytné reagovat na jeho tvrzení opatřením důkazu, z něhož by mohl soud dovodit, zda svědek K. mohl popsané aktivity v rámci svého postavení policisty vyvíjet. Protože již bylo po výpovědi svědka K. u hlavního líčení, bylo možno tento důkaz opatřit v podobě důkazu listinného spočívajícího ve sdělení policejního orgánu Policie ČR, útvaru speciálních činností, SKPV. Není zřejmé, proč by takto opatřená listina nemohla být jako důkaz podle § 213 tr.ř. u hlavního líčení provedena. Státním zastupitelstvím byla naznačená písemnost opatřena, přičemž z ní plyne, v jakém časovém období policista pod jménem J. K. vykonával v dané trestní věci činnost, event. zda vykonával činnost ještě jinou než předstírané převody, či zda před nasazením poznal některého z obžalovaných. Protože obsah této písemnosti vyvrací tvrzení obžalovaného I. V., je odvolatelem považována za důkaz důležitý. Z tohoto důvodu bylo také navrhováno její provedení formou listinného důkazu.

Obdobná situace je také ohledně skutečností vyplývajících z výpovědí svědka Š. Pokud soud přistoupil k výslechům jmenovaného, stalo se tak až na základě výpovědi obžalovaného ing. L. K. u hlavního líčení. K samotnému výslechu odvolatel uvádí, že jeho průběh (zaznamenaný v protokolu o hlavním líčení) neodpovídá jeho přepisu v odůvodnění napadeného rozsudku). Svědek totiž neuvedl, že v jeho trestní věci se jej policejní orgán ptal přímo na kokain. Sám byl volán ohledně alkoholu a při té příležitosti se jej policie ptala jestli s tím má něco společného nebo co o tom ví a tak jim řekl, že mu to nabídl, ale že s tím neobchoduje. Doplnil, že mu přímo řekli, že vědí, že se tam něco takového děje s drogami, a jestli to odebírá. Pak k dotazu soudu uvedl, že policie měla záznamy jeho telefonních hovorů a tak jim řekl, že mu K. nabízel. Uvedl také, že byl policií dotazován, co mu je kromě alkoholu ještě nabízeno. Nabyl proto dojmu, že to vědí, tak jim řekl, že nabízel ten kokain. Nevěděl, zda to zjistili z odposlechů, ale měl strach z toho, co řešili po telefonu, jestli to policie ví. Možná to nevěděla vůbec a on jí to řekl, ale měl pocit, že to věděli, protože se ho přímo zeptali, co mu K. ještě nabízel. K přímému dotazu státního zástupce (zda se jej policie v jeho věci ptala výslovně na kokain) svědek uvedl, že ne, ptali se jej, zda mu K. nabízel něco jiného, nebo co mu nabízel. Nalézací soud přitom v odůvodnění rozsudku výpověď svědka zásadně změnil. Za účelem objektivizace výpovědi svědka nalézací soud provedl jako důkaz také spis Policie ČR, KŘP Olomouckého kraje, SKPV OHK, sp.zn. KRPT-11725/TČ-2009-140080, přičemž uzavřel, že tento neobsahuje jakoukoli informaci od Š. či jinak získanou informaci o kokainu. Odvolatel, vědom si této skutečnosti (v rámci studia spisu), vyžádal písemné sdělení od tehdejšího zpracovatele spisu. Kpt. Mgr. H. podal vyčerpávající písemnou zprávu, v níž objasnil okolnosti obdržení informace o prodeji kokainu a její postoupení věcně a místně příslušnému orgánu Policie NPC Brno.

Takto byly zjištěny konkrétní informace k objektivizaci tvrzení svědka Š. Nalézací soud tuto zprávu jako listinný důkaz nepřipustil. Není přitom zřejmé, z čeho nalézací soud (strana 25 rozsudku) dovozuje, že šetřené okolnosti by mohly být prokázány pouze připojeným trestním spisem a ne jinými důkazy. Na základě poznatku sděleného zpracovatelem spisu bylo policejním orgánem Policie ČR, NPC-SKPV, zahájeno prověřování v této trestní věci. Podle názoru odvolatele je logické, že policejní orgán, který vedl řízení ohledně skutkových okolností vztahujících se k výrobě a distribuci alkoholických nápojů, neměl důvod dokumentovat informace o možném páchání zcela jiné trestné činnosti. Informace ale přijal a postoupil příslušnému policejnímu orgánu. Odvolatel zmiňuje také, že jelikož ve věci Š. nebyl realizován záznam telekomunikačního provozu (toliko postup podle § 88a tr.ř.), nemohl policejní orgán disponovat žádnými informacemi z telefonátů Š. a obžalovaného ing. L. K. Vzhledem k uvedenému považuje odvolatel závěr nalézacího soudu obsažený na straně 26 rozsudku, že svědek Š. jen policii potvrdil jejich domněnku, že obžalovaný ing. L. K. obchoduje s drogami, za nepravdivý. I v tomto případě měl nalézací soud zmiňovanou listinu postupem podle § 213 tr.ř. provést. Pokud listinu nepovažoval za dostatečnou, měl k objasnění jejího obsahu jako svědka vyslechnout kpt. Mgr. H.

Další část opravného prostředku je zaměřena vůči závěrům nalézacího soudu ohledně okolností a obsahu svědecké výpovědi svědka J. K. Podle odvolatele svědectví jmenovaného jako policisty provádějícího předstíraný převod je z hlediska bezprostřednosti a ústnosti důkazem naprosto stěžejním. Jde o policistu ze speciálně vytvořeného útvaru školeného mj. na zákonnost provádění předstíraného převodu věci, který není žádným způsobem zainteresován na výsledku trestního řízení. Pokud nalézací soud ve svém rozhodnutí cituje právní názory rozhodnutí Ústavního soudu (viz sp.zn. II. ÚS 710/01, III. ÚS 291/03, III. ÚS 210/1998 a III. ÚS 499/2004), je nutno zmínit, že tyto byly vydány ještě před vznikem ustanovení § 102a tr.ř., které bylo přijato až novelou zákona č. 274/2008 Sb., s účinností od 1.1.2009. Podle názoru odvolatele nelze proto souhlasit s názorem nalézacího soudu (viz strana 28 rozsudku), že je lhostejno, že nešlo o výslech utajeného svědka podle § 55 odst. 2 tr.ř., nýbrž o výslech osoby provádějící předstíraný převod věci. Pokud je nalézací soud názoru, že nová zákonná úprava vtělená do § 102a tr.ř. koliduje s normami vyšší právní síly a ohrožuje nezávislost soudu (viz strana 29 rozsudku), pak byl povinen postupovat podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a věc předložit Ústavnímu soudu. Pokud tak soud neučinil, není oprávněn hodnotit vůli zákonodárce vyjádřenou v ustanovení § 102a tr.ř. a byl povinen jej respektovat jako nedílnou součást spravedlivého procesu v rámci trestního řízení.

Výpověď svědka J. K. (bez toho, že by mohl použít při výpovědi jím zpracované záznamy o provedení předstíraného převodu) nebyla soudem hodnocena jako důkaz, který by přinesl očekávané informace. Podle názoru odvolatele ale svědek vypověděl zodpovědně a obsáhle a zodpověděl všechny položené otázky. Přirozeně bez použití záznamů logicky stěží mohl specifikovat přesná data, časy a množství drogy. Na druhou stranu odvolateli není zřejmé, o co soud opřel svůj závěr (strana 29 rozsudku), že svědek nemůže v rámci své výpovědi čerpat z jím pořízených záznamů (byť jsou součástí spisu). Při akceptování neprovedení těchto listin jako důkazů pak naprosto není zřejmé, jaké nedostatky ve výpovědi svědka má soud na mysli. Uvedl sice, že svědek nedokázal odpovědět zcela vyčerpávajícím způsobem na některé otázky, avšak tyto otázky soud nekonkretizoval, ani neuvedl, jaká zjištění nemohl provést. Z protokolu o výslechu žádné nedostatky totiž nevyplývají. Pokud pak nalézací soud poukazuje (viz strana 24 rozsudku) na výklad ustanovení § 158c odst. 4 tr.ř. obsažený v komentáři z edice C.H. Beck týkající se důkazního podložení předstíraného převodu, pak je třeba zjednodušeně konstatovat, že podle něj je jedním ze způsobů prokazování okolností předstíraného převodu výslech osoby, která jej provedla. Pokud byl ve spojení s dalšími důkazy (telekomunikační provoz, výpověď obžalovaného ing. L. K. z přípravného řízení, protokol o vydání věci, dokumentace bankovek a další) tento úkon prokazován procesně řádně výslechem svědka, není zřejmé, proč nalézací soud hovoří o absenci dalších relevantních důkazů či o základní důkazní mezeře.

Za zcela zarážející považuje odvolatel to, že ačkoli svědek J. K. opakovaně u hlavního líčení uvedl, že při předstíraných převodech byl vybaven audiotechnikou přenášející a zaznamenávající průběh úkonu (což soud sám na straně 8 a 10 zmiňuje), později (na straně 24 rozsudku) konstatoval, že zvukové ani obrazové záznamy pořízeny nebyly. Nalézací soud přitom konstatoval, že záznamy předloženy nebyly a že proto má důkazní situaci za neúplnou, aniž by si je, vázán povinností doplnit dokazování, a to i nad rámec návrhů procesních stran, sám vyžádal a tyto provedl. Odvolatel v rámci přípravného řízení byl o jednotlivých úkonech patřičně informován, jakož i o jejich důkazním podložení, čehož důsledkem bylo to, že za zcela dostatečné s přihlédnutím k dalším důkazům považoval prokázání úkonů výslechem samotného převodáře. Faktem ale je, že policista provádějící předstíraný převod věci byl vybaven ve dnech 14.6., 16.7., 13.8., 10.9. a 17.9.2010 příslušnou audiotechnikou umožňující přenos a záznam zvuku. Z poslední předávky kokainu dne 26.10.2010 záznam opatřen nebyl. Dokazování těmito audiozáznamy nebylo obžalobou navrhováno, když vedle výpovědi svědka J. K. nebylo považováno za nezbytné.

S odkazem na úvahy nalézacího soudu však odvolatel pro potřeby odvolacího soudu záznamy vyžádal a navrhuje jimi provedení důkazů. Tyto záznamy pak potvrdí obsah svědecké výpovědi J. K. a naopak zcela znevěrohodní tvrzení obžalovaného ing. L. K. o tom, že to byl svědek, kdo jej tlačil do dalších transakcí.

2) Nedostatky a nesprávnosti v hodnocení důkazů, neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění
Vedle toho, že nalézací soud neprovedl dokazování ve shora naznačeném rozsahu, tak ani důkazy, které provedl, nepodrobil důkladnému hodnocení ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. Mnoho důkazů v reprodukční části rozsudku sice konstatoval, nepodrobil je však žádnému hodnocení, zejména jednotlivě z hlediska jejich věrohodnosti a důkazního přínosu (zejména výpovědi jednotlivých osob), a neuvedl ani ke vzájemné interakci skupiny důkazů prokazující jednotlivé skutečnosti, na kolik jsou mezi sebou v souladu či v rozporu, a v případě rozporů neuvedl, kterým rozporným důkazům uvěřil a kterým nikoli a proč. Důkazní hodnotu některých důkazů (záznamů telekomunikačního provozu) zcela nedůvodně bagatelizoval poukazem na jejich nepřímost, aniž by jakkoli posoudil jejich soulad a vzájemné doplnění se s dalšími důkazy (třeba s důkazy prokazujícími předstírané převody či výpověďmi obžalovaných).

Došlo tak k situaci, kdy místo toho, aby každý provedený důkaz vyhodnotil z hlediska, zda mu věří a proč, příp. nevěří a proč, a zda nebo čím je rozporován, provedl pouze jakýsi pomyslný průsečík mezi jednotlivými důkazy a pouze tam, kde se stýkaly s doznáním obžalovaných, konstatoval, že jednání bylo prokázáno. Místy však vybočil i z tohoto postupu, kdy např. jednání obžalovaného D. G., které tento doznal (že přechovával kokain pro obžalovaného I. V.), posoudil za neprokázané. Podle názoru odvolatele tak napadený rozsudek v hodnotící části trpí faktickou nepřezkoumatelností.

Odvolatel před konkrétním hodnocením důkazů k jednotlivým dílčím útokům poukazuje nejprve na důkazní přínos záznamů telekomunikačního provozu, který následně chronologicky rekapituluje. Vyvozuje z něj místní, časové, věcné a osobní souvislosti jednotlivých útoků a jejich postupnou genezi, co je významné jako pojítko pro vyhodnocení vzájemných vztahů mezi spoluobžalovanými a nezbytné pro objektivní úsudek o vědomí obžalovaných o předmětu předávek a obecně o míře organizovanosti předmětných transakcí. Podle odvolatele existující průběh zaznamenaného telekomunikačního provozu (počínaje dnem 20.5.2010 až 25. a 26.10.2010) plně navazuje na výpověď svědka J. K. a také na jím k důkazu navrhované záznamy ze sledování průběhu předstíraného převodu. Naproti tomu je v rozporu s tvrzením obžalovaného ing. L. K., že svědek J. K. jej tlačil do dalšího obchodování s kokainem. Je také v rozporu s tvrzením obžalovaného I. V., že v rámci všech pěti předávek kokainu nebyl dodavatelem spoluobžalovanému ing. L. K., a je z něj patrno také to, že v některých případech byly zdrojem kokainu osoby ze Slovenska a v některých případech obžalovaný D. G. Je jím také rozporováno tvrzení obžalovaného D. G., že nikdy nedodával kokain obžalovanému I. V., tj. že kromě bodu V. obžaloby si kokain vzájemně předávali i v dalších případech. Potvrzuje také údaj svědka J. K. a samotných obžalovaných, že kokain ve vzájemných kontaktech označovali jako klobásky, cédéčka, dokumenty či listy.

Pokud jde o hodnocení důkazů, pak nalézací soud nepodrobuje žádnému hodnocení již prvotní zcela rozporná a vzájemně se usvědčující tvrzení všech obžalovaných ohledně toho, kdo byl komu zdrojem dodávek kokainu. Jde přitom o základní okolnost, ve které si zcela protiřečí. Zatímco obžalovaný ing. L. K. uvedl, že kokain pro J. K. měl pokaždé od obžalovaného I. V., tak tento naopak uvedl, že již dříve odebíral kokain od obžalovaného ing. L. K. a také od obžalovaného D. G. Naopak obžalovaný D. G. uvedl, že kupoval kokain od obžalovaného I. V. Při hodnocení těchto výpovědí je možno přihlédnout také k dalším důkazům jako je svědecká výpověď J. K. k nálezu předmětů v rámci prohlídek a zejména záznamu vzájemné telefonické komunikace. Podle odvolatele komplexní vyhodnocení existujících důkazů nasvědčuje tvrzení obžalovaného ing. L. K., že kokain mu obstarával obžalovaný I. V. Naopak žádný z důkazů nenasvědčuje výpovědi obžalovaného I. V., že to bylo naopak. Pokud jde o dodávky kokainu mezi obžalovaným I. V. a D. G., pak provedené důkazy nasvědčují, že jejich jednání v tomto směru bylo vzájemné.

Podle odvolatele nalézací soud nezaujal stanovisko ani k otázce, zda prvotní impuls k obchodování s kokainem přišel k obžalovanému ing. L. K. od spoluobžalovaného I. V. či od svědka Š., příp. od svědka K. Zde si již zásadně odporovaly už i výpovědi samotného obžalovaného ing. L. K. z přípravného řízení a u hlavního líčení (v přípravném řízení uvedl, že prvotní nabídka přišla od V. a až poté se zeptal na odběr Š., zatímco u hlavního líčení uvedl prvotní zájem Š. a po něm K.). Při posuzování věrohodnosti těchto rozporných tvrzení lze přihlédnout k výpovědi svědka Š. a J. K., tak i písemnému sdělení kpt. Mgr. H.

Žádný skutkový závěr neučinil nalézací soud podle názoru odvolatele ani v rámci rozporných důkazů v otázce, zda obžalovaný ing. L. K. vystupoval v rámci nabídek na další obchodování s kokainem iniciativně sám nebo zda byl již na počátku, event. od nějaké fáze, do jednání tlačen svědkem J. K. Vzhledem k výpovědi svědka J. K. a záznamu o sledování a záznamu telekomunikačního provozu nejsou jakékoli pochybnosti o vlastní iniciativě obžalovaného ing. L. K. od počátku jeho jednání až do jeho ukončení.

Pokud pak jde o hodnocení důkazů ke konkrétním útokům uvádí odvolatel následující.

U bodu I./1 odvolatel nesouhlasí s tvrzením soudu, že nebyl proveden žádný důkaz, kterým by bylo prokázáno jednání obžalovaného I. V. Sám nalézací soud na druhou stranu uvedl, že jej usvědčuje tvrzení spoluobžalovaného ing. L. K. Předně bude třeba, aby nalézací soud při hodnocení výpovědi obžalovaného ing. L. K. uvedl, zda a proč jí uvěřil nebo neuvěřil. Navíc v této části není výpověď obžalovaného ing. L. K. osamocena, když je plně ve shodě se záznamem telekomunikačního provozu (ve dnech 7. až 10.6. a také 17.6.2010), podpůrně pak vlastním nálezem drog v provozovně obžalovaného I. V. (se shodnou příměsí fenacetinu jako u drogy z převodu ze dne 14.6.2010). Z ničeho naopak nevyplývá úvaha soudu, že jednání obžalovaného I. V. a následná předávka drogy obžalovaným ing. L. K. mohly být něčím přerušeny. Konečně obžalovaný I. V. podíl na tomto jednání zcela nepopřel, když u hlavního líčení dne 20.10.2011 (strana 14 protokolu) uvedl, že, jak to bylo v případě bodu I./1 obžaloby, vlastně neví.

V rámci obecné reakce odvolatel poukazuje, že při absenci pachových a daktyloskopických stop mohl nalézací soud při hodnocení věci jako celku, tj. v jejich souvislostech, vycházet také ze záznamů o sledování obžalovaného I. V., vyhotovených orgány Policie SR, pořízené na základě právní pomoci (sledování ze dne 13. a 14.10.2010, viz č.l. 772-951 spisu).

Také u bodu I./2 odvolatel nesouhlasí s názorem soudu o důkazní nouzi (viz strana 30 rozsudku). Jde o situaci obdobnou s bodem I./1, podepřenou tvrzením obžalovaného D. G. (strana 20 protokolu o hlavním líčení ze dne 20.10.2011), který uvedl, že kokain obžalovanému I. V. dodal. Navíc výpověď obžalovaného ing. L. K. a zčásti i obžalovaného D. G. odpovídá záznamu telekomunikačního provozu (ode dne 30.6. do 8.7.2010). Hodnotit důkazy mající vztah k bodu I./3-5 nalézací soud zcela rezignoval. Aniž by uvedl, zda a nakolik má tyto dílčí útoky za prokázané, učinil rovnou právní názor z hlediska jejich zákonnosti, a to o zásahu státu do průběhu skutkového děje. Není tedy vůbec zřejmé, zda soud dospěl k závěru, že obžalovaní jednali tak, jak je tvrzeno obžalobou.

V rámci jednání pod body II., III. a IV. nalézací soud zcela rezignoval na hodnocení věrohodnosti a pravdivosti jednotlivých důkazů (protichůdných výpovědí obžalovaného a svědka T.), když opakovaně ke svému postupu uvedl, že upravil popis skutků podle minimálního stavu, na kterém se výpovědi obžalovaného a svědka shodly. Povinností soudu přitom bylo učinit závěr, zda některé z výpovědí uvěří či nikoli a proč. Vůbec není zřejmé, proč soud neakceptoval tvrzení svědka, že za kokain obžalovanému I. V. platil. Dále svědek v rámci výpovědi z přípravného řízení, na kterou u hlavního líčení odkázal (viz strana 25 o hlavním líčení), vypověděl, že v roce 2009 i 2010 nakoupil pokaždé 3 až 4 gramy. Zcela konkrétně to potvrdil zejména ve vztahu ke skutku ze srpna 2010, kde uvedl konkrétně i částku, kterou platil (500 Eur). Vypověděl také, že celkem nakoupil kolem 12 gramů drogy a pouze si nepamatuje na leden 2009. Potvrdil také, že záznam telefonní komunikace se týkal srpna 2010. Výpověď obžalovaného I. V. je rozporována také tvrzením obžalovaného D. G., který ve shodě se svědkem T. svůj podíl na tomto jednání popřel.

Výpověď svědka T. je v bodě III. podporována připojeným spisovým materiálem orgánu Policie ČR, KŘP, Jihomoravského kraje, ÚO Hodonín OOKK, sp.zn. KRPB-6088/TČ-2011-060671, pro přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedů podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit P. T. tím, že od 10. do 12.1.2010 při sobě přechovával kokain o hmotnosti 3,1784 gramu (s příměsí fenacetinu shodného jako v nálezu kokainu v provozovně obžalovaného V. a v kokainu z převodu věci dne 14.6. a 16.7.2010). Naprosto tedy není zřejmé, jak mohl nalézací soud oproti tomuto objektivnímu důkazu podporujícímu tvrzení svědka T. dojít k závěru, že v rámci skutku pod bodem III. předal obžalovaný V. svědku T. pouze 1 gram kokainu. Navíc k výpovědi svědka T. přistupuje již zmíněný obsah telekomunikačního provozu ze dne 7.8.2010. Na tuto důkazní situaci pak navazuje záznam o sledování ze dne 13.8.2010, kde obžalovaný K. uvedl, že teď je toho pouze 15 gramů, protože jemu se teď vrátil kamarád z basy a rychle potřeboval pětku (šlo o svědka T.). Totéž potvrdil svědek K., který k důvodům dodání 15 gramů místo dohodnutých 20 uvedl shodné informace.

Prokázanost těchto skutků slouží jako další poznatek svědčící o dlouhodobosti praxe obchodování s kokainem obžalovaným I. V. dávno před projednávaným jednáním uvedeným pod bodem I.

Za zcela nepochopitelný označil odvolatel přístup nalézacího soudu v hodnocení důkazů u bodu V. obžaloby. Za nesprávné označil tvrzení soudu (strana 19 rozsudku), že obžalovaný D. G. své jednání plně popřel. Obžalovaný sice popřel, že by obžalovanému I. V. kokain prodal, ale potvrdil, že jej pro obžalovaného přechovával (jako zástavu) a pak mu jej předal. I pokud by nebyly jiné poznatky, pak samotné toto doznání obžalovaného D. G. naplňuje znak přechovávání pro jiného. V rozporu s tímto tvrzením je výpověď obžalovaného I. V., který uvedl, že látku měl od obžalovaného D. G. a že od něj odebíral i v mnoha jiných případech. Ačkoli nalézací soud uvedl, že výpověď obžalovaného I. V. byla jediným usvědčujícím důkazem, sám obratem poznamenal, že jediným byla kromě SMS zpráv a výsledků domovní prohlídky. V rámci záznamu telekomunikačního provozu lze přitom poukázat na záznamy ze dnů 4.7., 8.7., 14.7., 17.7., 10.9. a 21.10.2010, které zapadají do chronologie komunikace ohledně kokainu. Je z nich dostatečně zřejmé, že ze strany obžalovaného D. G. nešlo o nějaké vrácení zastaveného kokainu, nýbrž o dodání požadovaného zboží (20 gramů). Na podporu těchto závěrů a de facto i tvrzení obžalovaného I. V. proti obžalovanému D. G. přistupuje i poměrně masivní nález předmětů souvisejících s nakládáním s kokainem a jeho ředěním, který zjevně nesouvisí pouze s občasnou vlastní spotřebou (na těchto věcech byla nalezena přítomnost ředidla fenacetin shodně jako v prvních dvou fázích předstíraného převodu).

3) Nedostatky v právní kvalifikaci skutků
V této části odvolatel nejdříve namítá nesprávné právní posouzení útoků popsaných v bodech I./3-5 obžaloby, a to z hlediska závěru nalézacího soudu, že zde došlo k nepřípustnému zásahu státu do průběhu skutkového děje, tedy, že došlo k tzv. policejní provokaci.

V těchto souvislostech nalézací soud zmínil obecně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu, sp.zn. III. ÚS 597/1999, II. ÚS 710/2001 a 6 Tdo 458/2004. Dále uvedl, že vycházel z výpovědi svědka K., který uvedl, že všechny další předstírané převody věcí realizovali proto, aby zjistili, kolik drogy mají obvinění k dispozici. Proto učinil závěr, že orgány činné v trestním řízení vstoupily do skutkového děje jen proto, aby ovlivnily užitou právní kvalifikaci. Odvolatel ale předem uvádí, že svědek K. tato tvrzení, která rekapituloval nalézací soud, nikdy neuvedl. Svědek pouze na dotaz soudu, proč došlo k těm čtyřem schůzkám, uvedl, že účelem bylo zadokumentování a získání důkazů. Nalézací soud tedy vycházel jako ze stěžejní informace, pro kterou zprostil celé tři útoky, z informace, kterou svědek nesdělil. Nalézací soud tímto svým závěrem zcela popřel i institut dočasného odložení trestního stíhání podle § 159b tr.ř. Uvedl totiž (strana 30 rozsudku), že rozhodnutí orgánů činných v přípravném řízení o odložení věci u každého dílčího útoku svědčí o tom, že již věděli, že bylo prokázáno spáchání trestného činu, a skutečnosti nasvědčující zahájení trestního stíhání, přesto však zcela nepochopitelně po každém dílčím útoku věc odložili. Z toho je patrné naprosté nepochopení institutu dočasného odložení věci. Povinností policejního orgánu totiž bylo zjistit všechny osoby, které se na objasňované trestné činnosti podílejí, tedy ustanovit všechny její pachatele. Tento postup také policejní orgán náležitě odůvodnil v rámci jím vydaných záznamů o dočasném odložení trestního stíhání. Pokud je argumentováno nálezem Ústavního soudu, sp.zn. III. ÚS 597/1999, je nutno poukázat, že v tomto případě jde o zcela odlišnou situaci. Závěry tohoto rozhodnutí se vztahovaly na situaci, kdy policejní důstojník měl vyvolat dojem, že je schopen zajistit, aby poškozený nebyl stíhán a také vzat do vazby, poškozený mu nabídl úplatek a následně vše oznámil policii, která ho vybavila záznamovým zařízením a finanční částkou. Navíc na tento nález Ústavního soudu navazovalo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 6 Tdo 458/2004, který vyslovil závěr, že zmiňovaný nález Ústavního soudu nelze aplikovat na všechny případy paušálně, jinak by totiž v praxi nemohl být aplikován legitimní postup jako např. použití agenta či předstíraný převod.

Nicméně jsou nálezy Ústavního soudu, které skutečně na situaci řešenou v této trestní věci dopadají, např. II. ÚS 29/04, který se zabýval skutkově a právně téměř shodným případem. V Ústavním soudem řešené věci dokonce tentýž policejní orgán PČR, NPC-SKPV, expozitura Brno, obdržel operativní informaci, že dosud ne zcela ustanovené osoby nabízejí k prodeji drogu extáze. Následně s nimi navázal kontakt, využil jejich nabídky a došlo ke čtyřem chronologicky po sobě jdoucím předávkám této drogy v rámci předstíraného převodu věci, kdy ihned po prvním předání byla věc postupem podle § 159b tr.ř. odložena. Lze přitom zmínit, že i v uvedené věci byly předstírané převody důkazně prokazovány výslechem převodáře. Ústavní soud konstatoval, že se nelze ztotožnit se stěžovatelovým názorem, že z ustanovení § 1 odst. 1 tr.ř., podle něhož trestní řízení má působit k předcházení a zamezování trestné činnosti, vyplývá ve všech případech povinnost policejních orgánů okamžitě po zjištění podezření zahájit trestní řízení. Jsou zde totiž i jiné úkoly orgánů činných v trestním řízení, a to postupovat tak, aby pokud možno všechny trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Odkazuje se také na zákon o Policii ČR, který v ustanovení § 1 odst. 1 písm. d) ukládá povinnost odhalovat trestné činy a zjišťovat jejich pachatele. Aby byly tyto úkoly splněny, byla přijata patřičná opatření, mezi která lze zařadit např. opatření dočasného odložení trestního stíhání (§ 159b tr.ř.), předstíraný převod (§ 158c tr.ř.) a jiné operativně pátrací prostředky (§ 158b a násl. tr.ř.). Ústavní soud se neztotožnil ani s názorem stěžovatele, že policejní orgány se aktivně podílely na jeho trestné činnosti a tím přispěly k přísnější právní kvalifikaci. Nelze přehlédnout, že jak na počátku, tak i v dalším průběhu páchání trestné činnosti to byl především stěžovatel, kdo opakovaně navazoval telefonické kontakty, dostavoval se dobrovolně na schůzky, obstarával dodávky drog a přebíral peníze. Toto jednání bylo opakované, velmi aktivní a bylo motivováno výhradně ziskuchtivostí nikoli údajným tlakem policie. Modus operandi použitý stěžovatelem odpovídal podle kriminalistických zkušeností obvyklému postupu. I když jednání policisty vystupujícím pod změněným jménem tvořilo jeden z dílčích elementů celkového průběhu události, nelze jej pokládat za určující či podstatný prvek trestné činnosti.

Odvolatel také uvádí, že v případě napadeného závěru nalézacího soudu jde o ojedinělé vybočení z dlouhodobě ustálených pravidel, což je patrné i z toho, že krátce po vydání napadeného rozhodnutí rozhodl senát 40 T v obdobné věci zcela opačně (viz trestní věc sp.zn. 40 T 12/2011).

V další části opravného prostředku odvolatel zmiňuje, že i když se výše zmiňovanými námitkami domáhá uznání obžalovaných vinnými skutky popsanými v obžalobě v plném rozsahu, pro futurum považuje za vhodné zmínit zejména to, že nalézací soud nesprávně při hodnocení naplnění zákonného kvalifikačního znaku spočívajícího ve značném či velkém rozsahu nakládající s omamnou či psychotropní látkou oproti respektovanému výkladu v podstatě hodnotil pouze hledisko kvantitativní, tj. množství předaného kokainu, aniž by jakkoli hodnotil též kvalitativní hlediska (srov. např. rozhodnutí NS ČR, sp.zn. 8 Tdo 463/2010 12/2011 Sbírky rozhodnutí trestních), zvlášť za situace, když se v jím zjištěném množství jednalo podle nalézacího soudu o množství tzv. hraniční.

Odvolatel také namítá nesprávnost závěru nalézacího soudu obsaženého na straně 31 rozsudku, podle kterého jednání obžalovaného I. V. lze považovat za dokonaný trestný čin, neboť obžalovaný ing. L. K. neměl postavení osoby provádějící předstíraný převod věci a ke skutečnému prodeji drog mezi nimi došlo. Je nutno říci, že mezi těmito osobami nedocházelo před samotným předáním věci převodáři k prodeji kokainu. Naopak, oba obžalovaní se dohodli, kolik kokainu předají, obžalovaný I. V. jej zajistil, obžalovaný ing. L. K. předal, inkasoval peníze a o tyto se následně rozdělili. Jejich jednání tak nepochybně vykazuje znaky spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, avšak toliko ve fázi pokusu.

4) Námitky proti výrokům o trestech uložených obžalovaným ing. L. K. a I. V.
Zde odvolatel uvádí, že výroky o uložených trestech napadá za podmínek § 258 odst. 2 tr.ř. z důvodu napadení výroků o vině a zprošťujících výroků a jednak podle § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. pro neuložení navrhovaných trestů propadnutí věci a peněžitých trestů všem obžalovaným.

Nalézací soud napadené výroky odůvodnil na straně 48 až 49 rozsudku. Zde k návrhům státního zástupce uvedl, že u obžalovaného ing. L. K. nebyly předloženy dostatečné důkazy o jeho majetkových a výdělkových poměrech. Uložený peněžitý trest by mohl být trestem nevymahatelným. K návrhu u obžalovaného I. V. se vůbec nevyjádřil, stejně tak jako se nevyjádřil k návrhu na uložení trestů propadnutí věci. Podle názoru odvolatele neuložením peněžitých trestů obžalovaným nepostupoval nalézací soud správně. Podmínky pro jejich uložení dány byly. Jednání všech tří obžalovaných totiž bylo motivováno prvořadě snahou o získání majetkového prospěchu. Nalézací soud přitom jednoznačně neučinil závěr podle § 39 odst. 4 tr. zákoníku, že majetkové poměry obžalovaných vylučují uložení peněžitého trestu. Majetkové a výdělkové poměry se podávají z rubrikálních částí jejich výpovědí i z dalších zjištění (např. ohledně nemovitostí, osobních motorových vozidel apod.), u obžalovaného ing. L. K. navíc byly zjišťovány i pro účely stanovení výše peněžité záruky, na základě které došlo k propuštění obžalovaného z vazby.

Za zcela nepochopitelné považuje odvolatel neuložení navrhovaných trestů propadnutí věci, a to věcí užitých a získaných v rámci trestné činnosti (např. mobilní telefon, SIMkarty, samotné omamné a psychotropní látky zajištěné v rámci předstíraného převodu a v rámci prohlídek a věcí související s užíváním drog, zejména věcí, ve kterých byly drogy přechovávány, a ty, na kterých byla přítomnost drog zjištěna). Jde o věci blíže specifikované na č.l. 1111 až 1112 spisu. Ve všech těchto případech byly splněny podmínky podle § 70 tr. zákoníku. Zabrání věcí kromě tablet tiperozinu podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku nepřipadá v úvahu.

Pro výše uvedená pochybení odvolatel navrhuje, aby vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr.ř. zrušil a podle § 259 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.ř. věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací především konstatuje, že opravný prostředek státního zástupce byl podán osobou k tomu oprávněnou (§ 246 odst. 1 písm. a/ tr.ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 248 odst. 1 tr.ř.) a že po obsahové stránce splňuje požadavky na něj kladené (§ 249 odst. 1 tr.ř.), když je z něj patrné, do kterých výroků směřuje a jaké vady mu vytýká.

Odvolací soud tedy přezkoumal podle hledisek ustanovení § 254 odst. 1, odst. 3 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozsudku, proti nimž bylo odvolání podáno, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám nevytýkaným by bylo přihlédnuto tehdy, pokud by měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. S ohledem na to, co bylo výše zmíněno stran obsahu opravného prostředku, nebyla přezkumná činnost odvolacího soudu v podstatě omezena.

Odvolací soud přitom zjistil, že napadený rozsudek vykazuje značná pochybení spočívající v podstatné vadě řízení, které rozsudku předcházelo, zejména proto, že v tomto řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci (§ 258 odst. 1 písm. a/ tr.ř.), vadu spočívající v nejasnostech nebo neúplnostech skutkových zjištění a nevypořádání se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí (§ 258 odst. 1 písm. b/ tr.ř.), v důsledku čehož vznikly pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, přičemž k objasnění věci je třeba důkazy opakovat, popř. provádět důkazy další a jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu I. stupně (§ 258 odst. 1 písm. c/ tr.ř.), že bylo porušeno ustanovení trestního zákona (§ 258 odst. 1 písm. d/ tr.ř.), jakož i v nepřiměřenosti uložených trestů (§ 258 odst. 1 písm. e/ tr.ř.).

Předně musí odvolací soud konstatovat, že nalézací soud v případě napadeného rozsudku nedostál důsledně svým povinnostem ve vztahu k odůvodnění jeho rozhodnutí plynoucím z ustanovení § 125 odst. 1 tr.ř. Povinnost soudu důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit vyplývá z principu práva na spravedlivý proces. Uvedený požadavek zákonodárce vtělil do soustavy požadavků kladených na odůvodnění rozsudku. Nároky na odůvodnění jsou zvýrazněné zejména v těch případech, kdy si provedené důkazy odporují. Pokud dojde k situaci tzv. tvrzení proti tvrzení, je potřebné na odůvodnění rozhodnutí klást zvýšené požadavky, a to v souvislosti s vyvozením závěrů o tom, které skutečnosti vzal soud za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V odůvodnění rozsudku totiž spočívá těžiště jeho přesvědčivosti a hledisko jeho věcné správnosti, zákonnosti a spravedlnosti. Nedostatky odůvodnění oslabují nejen funkce rozhodnutí, ale mají význam i pro přezkumnou činnost odvolacího soudu.

Výše uvedené uvádí odvolací soud při vědomí si, že hodnocení provedených důkazů je výsadním oprávněním soudu nalézacího, tedy soudu, kterého posláním je vesměs důkazy opatřené, či potřebnost kterých vyplyne z průběhu řízení procesním způsobem, provést a pak je hodnotit. Toto hodnocení ale musí přitom odpovídat ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., tj. hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, ale založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souvislostech.


Je-li ve světle výše uvedeného přistoupeno k hodnocení správnosti napadeného rozhodnutí, je nutno učinit závěr, že nalézací soud se dostatečným způsobem nevypořádal se všemi ve věci provedenými důkazy, event., že neprovedl všechny v úvahu přicházející důkazy. Jde především o zjištění, že nalézací soud v případě rozporů mezi výpověďmi obžalovaných či některých svědků neučinil jasný závěr, kterým výpovědím uvěřil a proč a jaké skutkové závěry z nich učinil. Kromě tohoto nedostatku, tedy nedostatku týkajícího se výpovědí (a to jak obžalovaných, tak svědků), nalézací soud zcela povrchním jejich význam bagatelizujícím způsobem bez spojitosti s dalšími důkazy vyhodnotil, resp. vůbec nevyhodnotil poznatky plynoucí z ve věci řádně opatřených záznamů telekomunikačního provozu. Z odůvodnění rozsudku lze zjistit, že nalézací soud svá ve věci učiněná skutková zjištění neopřel ani o poznatky plynoucí z tohoto důkazu jako celku s argumentací, že zajištěné SMS zprávy, resp. záznamy telefonických hovorů nelze rozhodně přeceňovat. Podle názoru nalézacího soudu jde totiž o důkaz zásadně nepřímý, podpůrný a sám o sobě či v kontextu s výpovědí svědka J. K. jednoznačně stěžejní skutečnosti neprokazuje. Dále uvedl, že obvinění (míněno obžalovaní) sice v rámci svého doznání potvrdili, že používali konspirativní názvy, avšak žádným z těchto záznamů nebylo jednoznačně prokázáno, že v konkrétní den a hodinu bylo předáno, event. prodáno konkrétní množství přesně specifikované drogy za konkrétní přesně uvedenou částku (viz strana 29 rozsudku).

Podle názoru odvolacího soudu jako sporný se přitom jeví již náhled, že v případě existujících SMS zpráv, resp. záznamů o telekomunikačním provozu, jde o důkaz nepřímý (aniž by přitom nalézací soud blíže vyhodnotil poznatky z nich plynoucí). Teorií trestního práva jsou důkazy děleny do několika kategorií, a to podle zvoleného kriteria. Jsou-li existující důkazy dělené na přímé a nepřímé, vychází se z hlediska vztahu důkazu k dokazované skutečnosti (tedy podle toho, jaký je jejich poměr k závěru, který je z nich vyvozován orgánem činným v trestním řízení, tedy i soudem). Přímý důkaz umožňuje učinit přímý poznatek o dokazované skutečnosti, tedy o tom, zda se určitá skutečnost stala, popř. zda existuje, nebo se nestala či neexistuje. Důkaz nepřímý potvrzuje nebo vyvrací existenci určité dokazované skutečnosti pomocí skutečnosti jiné, která souvisí s dokazovanou skutečností jen nepřímo. Dokazování pomocí této skupiny důkazů je dokazováním složitějším a obtížnějším. Aniž ale v dané trestní věci nalézací soud vyhodnotil, jaké konkrétní poznatky ze záznamů telefonního provozu plynou (zda přímo o dokazované skutečnosti či nepřímo), nelze tento důkaz vnímat pouze jako důkaz nepřímý (vzhledem k jejich obsahu, který ale zatím nalézací soud nehodnotil, jde podle názoru soudu odvolacího spíše o důkaz přímý).

V této souvislosti odvolací soud přisvědčil námitce státního zástupce, že pro náležité rozhodnutí ve věci tento důkaz, tj. záznamy telekomunikačního provozu, poskytuje množství významných informací (když opravným prostředkem je konkrétně poukazováno na časový sled jednotlivé komunikace mezi obžalovanými či obžalovaným ing. L. K. a svědkem J. K.). Odvolací soud sdílí názor stěžovatele také v tom, že časová posloupnost a následný obsah této komunikace mají svoji důkazní hodnotu. Nelze totiž nevidět, že v případech obdobných dané trestné činnosti bývá komunikace většinou vedena konspirativním způsobem. Osoby ji realizující většinou nehovoří o droze přímo, ale používají různá slovní krytí, mluví nekonkrétně, v náznacích a pravý smysl komunikace je nutno dovozovat ze souvislostí plynoucích z jiných důkazů. Jako na příklad takovéhoto postupu lze poukázat např. na existující důkazní situaci mající vztah k bodu ad I./1 obžaloby (zde byl nalézacím soudem obžalovaný ing. L. K. uznán vinným, zatímco obžalovaný I. V. postupem podle § 226 písm. d/ tr.ř. zproštěn). Necháme-li zatím stranou otázku, kdo inicioval obžalovaného ing. L. K. k dodání drogy, a zaměříme se na okolnosti související s vlastním předáním tzv. kontrolního vzorku, máme k dispozici následující důkazní situaci:
Obžalovaný ing. L. K. uvedl, že v létě se nabídl V., že dodá kontrolní vzorek 1 gram. Telefonicky mu sdělil, že již to má , přivezl mu to a hned na druhý den to zavezl panu K. Byl to asi 1 gram. Schůzku s K. si domlouval SMS zprávou v B.
Svědek J. K. uvedl, že na první schůzce (květen) dostal informace o možnosti dodání káčka kokainu a telefonní číslo od K. s tím, že pokud bude mít zájem, má zavolat. Proto jej později kontaktoval a z důvodu zájmu si domluvili schůzku. Sešli se v průběhu června v B., kde obdržel první vzorek 1 gram.
Ze záznamů telekomunikačního provozu (č.l. 660-663 spisu) plyne, že z iniciativy svědka J. K. se uskutečnila v B. dne 4.6.2010 schůzka s obžalovaným K. Poté dne 7.6.2010 (v 10.01 hod.) kontaktuje obžalovaný K. obžalovaného V. a chce po něm vzorek pracího prášku. Tentýž den v 12.13 hod. kontaktuje svědek K. obžalovaného K., od něhož se dovídá, že to ještě nemá, že se mu (kontakt) neozývá a že až to bude mít, že zavolá. V 16.50 hod. kontaktuje obžalovaný K. obžalovaného V., který mu oznamuje, že je pryč a že zítra mu to DVDčko hodí. Hned na to v 16.52 hod. informuje obžalovaný K. svědka K., že to bude zítra mít a že se setkají ve čtvrtek (9.6. poznámka odvolacího soudu). Dne 8.6.2010 v 17.00 hod. volá obžalovaný V. obžalovanému K. s tím, že hned, jak dojede, mu to hodí, že to má nachystané. K. ho informuje, že oni to chtějí zítra. Dne 9.6.2010 v 08.00 hod. SMS zprávou se obžalovaný K. ptá obžalovaného V., kdy to doveze. V 10.18 hod. svědek K. ověřuje u obžalovaného K., zda sjednaná schůzka platí. Od obžalovaného K. se dovídá, že ten hajzl mu to ještě nedovezl a že až to bude mít, že mu ještě zavolá (hovor přerušen). V 14.07 hod. zprávou SMS obžalovaný V. sděluje obžalovanému K., že dnes již na 100 %. Dne 10.6.2010 v 09.01 hod. kontaktuje svědek K. obžalovaného K., který mu sděluje, že už to pro něho má a domluvili si termín schůzky. V 09.25 hod. se K. domlouvá s obžalovaným K. na setkání v pondělí (pravděpodobně dne 14.6. poznámka odvolacího soudu). Dne 14.6.2010 ověřuje K., zda se dohodnutá schůzka uskuteční.
Dne 17.6.2010 ve 20.37 hod. volá obžalovaný V. obžalovaného K. a ptá se, zda jsou nějaké výsledky, na co obžalovaný K. uvádí, že zatím ne, že se ještě neozval, že to testují, ale že bude chtít 20 každý týden. V. to komentuje, že je to super a že se staví osobně a domluví se.

Na adresu existující důkazní situace obecně, ale v dané souvislosti k bodu I./1 obžaloby odvolací soud poukazuje na důkaz nový předložený odvolatelem v rámci odvolacího řízení, a to zvukového záznamu předstíraných převodů, konkrétně předstíraného převodu ze dne 14.6.2010 (ale i dalších ve dnech 16.7., 13.8., 17.9., či schůzky dne 10.9.2010). Tento důkazní prostředek pak skýtá informace o průběhu jednotlivých setkání svědka J. K. s obžalovaným ing. L. K. Obsah tohoto důkazu je významný nejen co do otázky tzv. policejní provokace tak, jak učinil nalézací soud v případě bodů I./3-5 obžaloby, ale také při řešení otázky věrohodnosti výpovědi obžalovaného ing. L. K., resp. otázky věrohodnosti jeho výpovědi, kterou učinil v rámci přípravného řízení či výpovědi z hlavního líčení (pochopitelně jako celku, tedy včetně řešení otázky prvotního impulsu k možnosti dodat drogu, tj. zda tento impuls byl od obžalovaného V., či od svědka Š.). Zůstaneme-li u posuzování postupu nalézacího soudu, nelze pominout skutečnost, že ač nalézací soud na straně 7 odůvodnění rozsudku zmiňuje výpovědi obžalovaného ing. L. K. jak z přípravného řízení (ze dne 27.10.2010, č.l. 204), tak i z hlavního líčení ze dne 20.10.2011, skutečnosti odpovídá, že jako důkaz byla procesním způsobem provedena toliko výpověď z hlavního líčení. Výpověď z přípravného řízení (i když byla odlišná od výpovědi z hlavního líčení) nebyla soudem provedena postupem podle § 207 odst. 2 tr.ř. (totiž pouze k obsahu takto provedené výpovědi, tedy postupem podle § 207 odst. 2 tr.ř. lze po obsahové stránce přihlédnout). Tento nedostatek v postupu nalézacího soudu nemohl být zhojen ani postupem státního zástupce, který si těchto rozporů ve výpovědi obžalovaného byl vědom a v rámci jeho výslechu se jej na tyto otázky částečně dotazoval (s výsledkem, jak plyne z č.l. 1157 spisu). Bude-li existující důkazní situace (včetně již zmiňovaného zvukového záznamu ze dne 14.6.2010) zhodnocena nalézacím soudem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. (podle vnitřního přesvědčení založeného ale na pečlivém zvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu), teprve tehdy dostojí nalézací soud svým zákonným povinnostem.

Obdobná situace byla odvolacím soudem zjištěna také v případě bodu ad I./2 obžaloby.
Zde je k dispozici výpověď obžalovaného ing. L. K. z hlavního líčení. Podle této výpovědi se svědek K. ozval, s kvalitou vzorku souhlasil, ale měl výhrady k ceně příliš vysoká. Proto o ceně mluvil s obžalovaným V., od něhož měl informaci pro K., že v případě odběru zajímavého množství se cena sníží o 500 Kč. Takto informoval K. a ten si objednal 20 gramů, o čem on informoval obžalovaného V., který zboží dodal.
Obžalovaný I. V. uvedl, že v daném případě drogu převzal od obžalovaného D. G. a předal ji obžalovanému K. Tomuto předal 2 sáčky po 5 gramech a zaplatil mu částku 10 tis. Kč s tím, že o další kokain zájem nemá. Proto si jeden sáček ponechal pro vlastní potřebu a zbytek vrátil G. Tímto způsobem splácel dluh obžalovanému K.
Z výpovědi svědka J. K. nezjistil nalézací soud žádný skutkově významný poznatek, když svědek odkázal na záznamy, které ve věci učinil. K dotazům soudu uvedl, že jednotlivé schůzky byly monitorovány, a to tak, že byl pořizován zvukový záznam. Drogu, kterou od obžalovaného K. převzal, v plném rozsahu následně předal orgánům policie.
Protokolem o vydání věci (č.l. 283) bylo prokázáno, že dne 16.7.2010 předal svědek J. K. orgánu Policie ČR celkem 12 ks igelitových sáčků.
Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, lze přitom zjistit, že mezi předloženými 12 ks sáčků bylo 10 sáčků s viditelně menší hmotností (kolem 1 gramu) a 2 sáčky s viditelně vyšší hmotností (kolem 5 gramů).
Ze záznamů telekomunikačního provozu, které v této souvislosti nalézací soud vůbec nezmiňuje (na rozdíl od byť velice zevrubné zmínky u bodu I./1), lze v kostce zmínit, že hovorem ze dne 30.6. je domlouvána schůzka mezi svědkem K. a obžalovaným K. na pátek (dne 2.7.2010). Hovorem ze dne 2.7. je prokázáno, že schůzka podle domluvy proběhla. Následující den, tj. 3.7.2010, v 10.46 hod. posílá SMS zprávu obžalovaný K. obžalovanému V. s tím, že potřebuje CD. Následně obžalovaný V. sděluje obžalovanému K., že dojede. Den poté, tj. 4.7.2010, v 11.49 hod. odesílá obžalovaný V. SMS zprávu obžalovanému G. s tím, že pán má zájem o 20 kg masa. Ve 14.20 hod. obžalovaný V. formou SMS zprávy ověřuje u obžalovaného K., že kolik jich chce, zda 20. Dne 5.7.2010 si domlouvá obžalovaný V. s obžalovaným G. setkání ve městě a je k dispozici také komunikace obžalovaného V. s obžalovaným K., z níž plyne, že obžalovaný V. přijede k obžalovanému K. kolem 18. hodiny. Komunikace kolem 17. hodiny mezi obžalovaným V. a obžalovaným G. prokazuje, že obžalovaný G. bude doma do půl sedmé. Dne 8.7.2010 v 19.45 hod. SMS zprávou obžalovaný G. informuje obžalovaného V., že uzené už objednal. Zprávou SMS ze dne 14.7.2010 kolem 7. hod. mezi obžalovaným K. a K. se ověřuje, zda schůzka v pátek platí (dne 16.7.2010 poznámka odvolacího soudu). Bezprostředně poté (v 07.29 hod.) SMS zprávou obžalovaný K. kontaktuje obžalovaného V. a vyzývá jej, aby dovezl ten zbytek CD, a to kolem 18. hodiny. Téhož dne v 17.24 hod. kontaktuje obžalovaný V. obžalovaného G. a zjišťuje, zda to stihne do šesté. Po záporné odpovědi navrhuje sedmou hodinu s tím, že to s ním domluví na sedmou.
Komunikace ze dne 15.7.2010 mezi obžalovaným V. a obžalovaným K. svědčí o schůzce obžalovaného K. dne 16.7., na kterou odjíždí v 09.00 hod. V. jej informuje, že kluky domluví, aby přijeli a domluvili se, jestli se dá ještě hýbat a tak, přičemž by chtěl, aby K. u tohoto byl, s čímž tento souhlasí. Obžalovaný V. sděluje, že jim zavolá. Spojitost s tímto skutkem plyne také ze záznamů telefonního provozu ze dne 17.7.2010 (od 13.11 do 13.14 hod., viz č.l. 671 spisu). Po obsahové stránce hovor mezi obžalovaným V. a obžalovaným K. koreluje s průběhem setkání obžalovaného K. se svědkem K. dne 16.7.2010 zaznamenaným na záznamu předstíraného převodu ze dne 16.7.2010, s jehož obsahem se odvolací soud na rozdíl od soudu nalézacího seznámil.
S důkazní situací mající vztah k tomuto bodu přitom do jisté míry souvisí také výpověď obžalovaného D. G., a to v jednání, jež je mu kladeno za vinu v bodě V. obžaloby (v kostce řečeno je mu kladeno za vinu, že předal obžalovanému V. 20 gramů kokainu, které jmenovaný zase předal obžalovanému K., který tuto drogu prodal dne 16.7.2010 svědku K.). Ve stručnosti řečeno obžalovaný G. potvrdil, že obžalovanému I. V. předal v kritické době určité blíže nespecifikované množství drogy (10 až 20 gramů kokainu), které si obžalovaný I. V. u něj nechal jako zástavu za dluh (dluh ve výši kolem 40 tis. Kč).

Také v případě tohoto bodu obžaloby bude tedy na nalézacím soudu, aby po pečlivém vyhodnocení existující důkazní situace (tedy včetně již zmiňovaného záznamu předstíraného převodu) jak jednotlivě, tak i v jejich souhrnu učinil náležitá skutková zjištění (jež ale budou odpovídat důkazní situaci). Zatím totiž není ani zřejmé, jak se nalézací soud vypořádal s věrohodností výpovědí obžalovaného K., obžalovaného V., event. obžalovaného G., a z jakých důkazů tedy vycházel při ustálení jím uzavřeného skutkového děje. Úvahy nalézacího soudu uvedené např. na straně 30 rozsudku, druhý odstavec, neskýtají odpovědi na všechny výše uvedené výhrady odvolacího soudu.

Jako zcela důvodné shledal odvolací soud také námitky odvolatele spočívající v tvrzení, že v případě bodů I./3-5 obžaloby nalézací soud nedostál své povinnosti, když neučinil po zmínce existujících důkazů žádné skutkové závěry, tj. neučinil závěry, zda se skutek stal a kdo jej spáchal. Nevyhodnotil tedy provedené důkazy. Skutečnosti totiž odpovídá, že nalézací soud k těmto otázkám pouze na straně 29 a 30 rozsudku učinil závěr, že byl shledán zásah státu do skutkového děje , a to na základě výpovědi svědka J. K. z hlavního líčení, že všechny další předstírané převody věci realizovali proto, aby zjistili, kolik drogy obvinění mají dále k dispozici. V této souvislosti zmiňuje také postup orgánů přípravného řízení, které věc po každém dílčím útoku odložily. Nalézací soud učinil závěr, že takovýto postup koresponduje s tvrzením svědka J. K. o tom, že orgány činné v trestním řízení vstoupily do skutkového děje jen proto, aby ovlivnily v konečném důsledku užitou právní kvalifikaci, tj. aby realizací jednotlivých dílčích útoků odůvodnily prokázání vyššího následku (v souhrnu prodej drogy ve větším objemu).

Odvolací soud však musí konstatovat, že neodpovídá obsahu spisu (protokolu o hlavním líčení) závěr nalézacího soudu v tom, že by svědek J. K. uvedl to, co je soudem citováno na straně 30 rozsudku, tj. že další předstírané převody věci realizovali proto, aby zjistili, kolik drogy obvinění mají dále k dispozici. Svědek, byl-li soudem vyslýchán (viz č.l. 1218-1223 spisu) na otázku, proč došlo k těm 4 schůzkám, uvedl, že jejich účelem bylo zadokumentování a získání důkazů. Odvolací soud si přitom dovoluje vyslovit názor, že i kdyby tomu tak, jak nalézací soud uvádí, bylo, není zřejmé, z čeho by měl být vyvozován závěr o nezákonnosti postupu státu resp. orgánů činných v přípravném řízení, pokud by nebyla prokázána taková míra aktivity orgánů státu, která by ve své podstatě iniciovala u pachatele, resp. pachatelů, rozhodnutí spáchat jednání, jež by naplňovalo znaky trestného činu.

Za zcela liché je nutno považovat také úvahy nalézacího soudu o vadnosti postupu orgánu činného v trestním řízení, pokud věc po každém dílčím útoku odložil. Institut dočasného odložení věci je upraven v § 159b tr.ř. Podle tohoto ustanovení, jestliže to je třeba k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo jiného úmyslného trestného činu, anebo zjištění jejich pachatelů, může policejní orgán se souhlasem státního zástupce dočasně odložit zahájení trestního stíhání na nezbytnou dobu, nejdéle však o 2 měsíce. Toto zákonné ustanovení současně (v odstavci 2) umožňuje prodloužení této lhůty, a to i opakovaně za předpokladu, že trvají důvody, pro které bylo trestní stíhání dočasně odloženo. Podmínkou užití tohoto ustanovení je existence náležitostí pro zahájení trestního stíhání podle § 160 tr.ř. Význam tohoto ustanovení spočívá právě v tom, že existuje zákonný postup, jak oddálit zahájení trestního stíhání. Jinak v podrobnostech lze odkázat na příslušnou argumentaci odvolatele.

Odvolací soud při řešení předmětných otázek zásahu státu do skutkového děje odkazuje nalézací soud v zásadě na obsah zvukového záznamu předstíraného převodu (odvolatelem předložený, s nímž se odvolací soud seznámil). Teprve provede-li nalézací soud tento záznam jako důkaz a zaujme stanovisko k otázkám již zmiňovaným, např. které důkazy považuje za věrohodné, odstraní procesní vady provedení důkazu, bude možno vyřešit otázku, kterou sám v napadeném rozsudku nastolil. Na odvolací soud zatím působí značně neodůvodněný závěr o tzv. policejní provokaci, který nalézací soud opírá o údaj svědka K., který ve skutečnosti neuvedl, jakož i výhrady k postupu k odložení věci, které nebyly odvolacím soudem shledány jako odůvodněné.

Nedostatky v postupu nalézacího soudu byly zjištěny také v případě dalších bodů, konkrétně bodu III. a dílčím způsobem také v bodě IV. obžaloby. U bodu III. uvádí nalézací soud v rámci důkazní situace výpověď obžalovaného I. V. a svědka P. T. Vzhledem k jejich rozpornosti s poukazem na zásadu in dubio pro reo učinil takové skutkové závěry, které byly ve shodě s doznáním obžalovaného a výpovědí svědka, když zdůraznil, že jiné důkazy k dispozici nebyly. Při tomto přístupu k hodnocení důkazní situace ale soud opomněl jím samotným provedený důkaz, a to důkaz spisem KRPB-6088/TČ-2011-060671. Tento důkaz v plném rozsahu potvrzuje výpověď svědka P. T. v případě skutku pod bodem III., když v rámci domovní prohlídky bydliště svědka bylo nalezeno kolem 3 gramů kokainu. Skutečnosti tedy neodpovídá závěr soudu, že při hodnocení existující důkazní situace nebyly k dispozici jiné důkazy, které by potvrzovaly správnost údajů svědka T. co do množství od obžalovaného převzaté drogy.

Pokud nalézací soud při hodnocení důkazní situace mající vztah k těmto bodům (ad II. IV. obžaloby) odkazuje na uplatnění zásady in dubio pro reo, považuje odvolací soud za potřebné připomenout, že ne ve všech případech, kdy proti sobě stojí výpověď obviněného a svědka, má býti rozhodováno za užití této zásady. Lze ostatně připomenout, že těmito otázkami se již soudy zabývaly, a to včetně soudů těch nejvyšších instancí. Např. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 17.8.2012, sp.zn. II. ÚS 2701/12, vyslovil názor, že pokud proti sobě stojí tvrzení obžalovaného a svědka, není možné, aby obecné soudy bez dalšího alibisticky vycházely ze zásady in dubio pro reo. Takovýmto postupem by totiž zcela došlo k nepřípustnému sebeomezování soudu při výkonu jeho pravomoci. Podle odvolacího soudu nastane-li situace nalézacím soudem zmiňovaná, tedy tzv. tvrzení proti tvrzení, pak je nutno zvláště bedlivě hodnotit vše v úvahu přicházející. Soud si musí vyřešit otázky věrohodnosti a tedy i průkaznosti té které výpovědi. Posouzením dané věci nelze přitom zjistit, zda nalézací soud považuje za pravdivou výpověď obžalovaného či svědka a na základě čeho tak činí. Nelze přitom opomenout význam objektivní skutečnosti plynoucí z již výše zmiňovaného spisu o nálezu 3 gramů kokainu ve vztahu ke svědkovi T.

V případě bodu IV. obžaloby pak kromě výše uváděných důkazů (výpověď obžalovaného V. a svědka T.) je k dispozici i výpověď obžalovaného D. G. Byť jsou tyto důkazy rozporné, nenalézá odvolací soud závěr nalézacího soudu, kterému z těchto důkazů věří a proč. Místo toho přistoupil nalézací soud k úpravě skutkového stavu způsobem, že vzal za prokázané ty údaje, v nichž našel shodu mezi tvrzením obžalovaného a svědka T. (ale zcela přitom opomněl vyhodnotit vztah mezi tvrzením obžalovaného V. a obžalovaného G., tj. které z těchto výpovědí věří, event., že nevěří žádnému z nich). Pak se zde ale nachází výpověď svědka T. Odvolací soud v této souvislosti ale připomíná obsah tvrzení obžalovaného ing. L. K. k okolnostem předání drogy pod bodem I./3, kde vysvětluje, proč nedodal slíbených 20 gramů, ale jenom 15 poznatky plynoucí ze záznamu předstíraného převodu.

Odvolací soud se nemohl ztotožnit ani s postupem nalézacího soudu v případě bodu V. obžaloby (obžalovaný D. G. obžaloby podle § 226 písm. b/ tr.ř. zproštěn). Nalézací soud obžalovaného zprostil přesto, že měl k dispozici výpověď obžalovaného D. G. a obžalovaného I. V. (jež byly rozporné), ale zejména přesto, že obžalovaný D. G. (pokud nalézací soud bude výpověď hodnotit jako věrohodnou) uvedl, že drogu převzal od obžalovaného V. jako zástavu. I za předpokladu, že by v úvahu nepřicházely jiné závěry, pak samotné tvrzení obžalovaného o držení ve své moci, byť jako zástavy, tedy přechodně naplňuje znak skutkové podstaty jako znaku přechovávání omamné látky pro jiného. Při hodnocení důkazní situace nelze přitom zjistit, zda a jakým způsobem bylo nalézacím soudem přihlédnuto také k dalším v úvahu přicházejícím důkazům, a to zejména záznamům telekomunikačního provozu, konkrétně ze dnů 4. až 14.7. a 10.9.2010, ale i výsledkům domovních prohlídek (zejména když u obžalovaného G. byla nalezena mj. i kovová drtička či digitální váha, obě znečištěné kokainem, co nasvědčuje spíše jiné manipulaci než příležitostné manipulaci s drogou pro vlastní potřebu). Přehlédnut by neměl být ani poznatek o druhové shodě chemického složení kokainu (přítomnost fenacetinu), jenž byl ve shodě s kokainem předaným při předstíraném převodu uvedeným v bodě I./1 a 2 obžaloby (nutno přitom připomenout, že jednání kladené obžalovanému G. za vinu má souvislost s bodem ad I./2 obžaloby).

Po výše zmíněných výhradách k otázkám zejména skutkového stavu věci spatřuje odvolací soud jako důvodný požadavek odvolatele na doplnění dokazování u soudu nalézacího o výpověď kpt. Mgr. H. k otázkám, jež se staly předmětem dokazování u soudu nalézacího na základě výpovědi svědka Š., a provedení jako důkazu listinného charakteru Správy ředitele útvaru speciálních činností SKPV Policie ČR (viz č.l. 1286) mimo té části, kde se nachází vyjádření policisty jménem J. K. Pokud by snad nalézací soud považoval za nutné doplnit dokazování také v této oblasti, připadal by v úvahu opakovaný výslech jmenovaného. Je také nezbytné, aby nalézací soud doplnil dokazování o odvolatelem v rámci odvolacího řízení předložené záznamy předstíraných převodů (o existenci kterých měl nalézací soud již poznatky v rámci hlavního líčení), jakož i výpovědi obžalovaného ing. L. K. z přípravného řízení (z důvodu neodstraněných rozporů z výpovědí z hlavního líčení).

O existenci jisté neujasněnosti dané trestní věci na straně nalézacího soudu svědčí také úvahy, jež tento vyslovil při posuzování zákonnosti věci resp. institutu předstíraného převodu věci na straně 26 rozsudku. Poté, co zmínil výpověď svědka Š., konstatuje, že pokud by existoval pouze takovýto důkazní stav, pak by zřejmě soudu nezbylo, než rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo a uvažovat o tom, že Policie ČR překročila hranice trestního řádu. Současně ale nalézací soud uvedl, že se zabýval poznatky zjištěnými z operativního šetření (ale neuvedl jakými) a že se zabýval i vyjádřením obviněného (obžalovaného) I. V. Nezávisle na výpovědi svědka Š. totiž také obžalovaný I. V. uvedl, že takřka půl roku před provedením předstíraného převodu věci mu sám obžalovaný ing. L. K. obchodování s kokainem nabízel. Učinil tedy závěr, že obžalovaný ing. L. K. měl co dočinění s drogou. Odvolacímu soudu ale není docela zřejmá souvislost mezi těmito informacemi od obžalovaného V. a otázkou zákonnosti použitého institutu předstíraného převodu věci na počátku (bod ad I./1), když obžalovaný V. údaje, s nimiž nalézací soud argumentuje, uvedl až u hlavního líčení dne 20.10.2011 (pokud by snad mělo být v této rovině vycházeno z výpovědi obžalovaného z přípravného řízení ze dne 11.3.2011, pak nelze odhlédnout, že jde o výpověď, která byla učiněna po provedení posuzovaných předstíraných převodů věci).

Opravný prostředek směřoval také proti právnímu posouzení věci, a to zejména za situace, kdy se domáhá uznání viny ve smyslu podané obžaloby. Vzhledem k tomu, že v otázce správnosti skutkových zjištění bylo v zásadě přisvědčeno námitkám opravného prostředku, bude na nalézacím soudu, aby v rámci nového projednání věci poté, co z existující důkazní situace vyvodí adekvátní skutkové závěry, tyto podřadil pod zákonu odpovídající právní kvalifikaci a event. zohlednil při tom i námitku opravného prostředku co do nevypořádání se se znakem skutkové podstaty ve značném či velkém rozsahu.

Protože posuzované rozhodnutí bylo shledáno vadným v otázce viny a věc bude nalézacím soudem opětovně posuzována (a to i v otázce trestu), jeví se vhodným na některé námitky opravného prostředku k této problematice reagovat. Kromě výhrad k výměrám trestů a způsobu jeho výkonu (co je zásadně odvislé od rozsahu či okolností trestné činnosti, kterou event. budou jednotliví obžalovaní uznáni vinnými), jsou to výhrady do neuložení navrhovaných peněžitých trestů, jakož i trestů propadnutí věci.

Neuložení státním zástupcem navrhovaného peněžitého trestu v případě obžalovaného ing. L. K. odůvodnil nalézací soud s argumentem nepředložení dostatečných důkazů o jeho majetkových a výdělkových poměrech, příp. že tento trest by mohl být trestem nevymahatelným.

Pomine-li odvolací soud požadavky § 67 tr. zákoníku (o jejich existenci pochybnosti nevznikly), musí přisvědčit argumentaci odvolatele. Po prostudování spisového materiálu nelze než učinit závěr, že tento poskytuje informace o obžalovaném, jenž je ženatý, otcem dvou dětí (ve věku 28, resp. 27 let), osobou samostatně výdělečně činnou s čistým měsíčním příjmem 27 tis. Kč, na jiném místě (viz č.l. 120 spisu) se uvádí s příjmem 37 tis. Kč. Je spoluvlastníkem rodinného domu (o jehož charakteru je k dispozici fotodokumentace) a rovněž vlastníkem či spoluvlastníkem vinného sklepa a vinice, event. rekreační chaty na Slovensku (viz č.l. 242, příp. 261 spisu). V případě obžalovaného byla přitom přijata peněžitá záruka ve výši 450 tis. Kč, složená jeho manželkou. O přijetí této záruky bylo rozhodnuto státním zástupcem KSZ v Brně dne 31.1.2011 pod sp.zn. 3 KZV 57/2010, z něhož je zřejmé, že navrhovatelka se vyjádřila kromě jiného k majetkové situaci jak své, tak obžalovaného a k původu finančních prostředků. V rámci nového projednání věci bude tedy úkolem nalézacího soudu, aby poté, co si opatří výše zmiňovaný spisový materiál o rozhodnutí státního zástupce, objasnil otázky majetkových poměrů obžalovaného, jakož i otázky samotného původu přijatých peněžních prostředků. Bude také úkolem objasnění požadavků ustanovení § 73a odst. 4 písm. d) tr.ř., jakož i naplněnost požadavku § 73a odst. 9 tr.ř.

V rámci nového projednání věci v případě návrhu na uložení peněžitého trestu také u dalších obžalovaných (předpokladem je uznání viny) bude nezbytné, aby soud zaujal stanovisko také u těchto osob (nikoli, jak v daném případě, kdy u obžalovaného I. V. není zřejmé, jak soud postupoval, resp. k čemu přihlédl).

Zcela v napadeném rozhodnutí absentují úvahy nalézacího soudu k otázkám státním zástupcem navrhovaného trestu propadnutí věci. Jde zejména o ty věci, jež souvisí s těmi skutky, kterými byli jednotliví obžalovaní uznáni vinnými. Odvolací soud si je přitom vědom, že nalézací soud na závěr hlavního líčení vyhlásil usnesení, kterým si podle § 230 odst. 2 tr.ř. rozhodnutí o ochranném opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty vyhradil do veřejného zasedání. Pokud jde o tento postup, odvolacím soudem je nutno připomenout obecně zastávaný názor, že takovýmto postupem nelze nahrazovat, event. napravovat nedostatky těch případů, kdy byly dány podmínky pro uložení trestu propadnutí věci podle § 70 tr. zákona.

Z důvodů výše uvedených bylo shledáno odvolání státního zástupce opodstatněným a rozhodnuto odvolacím soudem tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný.

V Olomouci dne 14.11.2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Štefan Š k a d r a v.r.
P. Pražáková, DiS. předseda senátu