VSOL 1 To 25/2012
Datum rozhodnutí: 19.07.2012
Dotčené předpisy: § 235 předpisu č. 140/1961Sb. TZS
U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. července 2012 odvolání obžalovaného Z. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 27.3.2012, č.j. 29 T 14/2007-1758, a rozhodl t a k t o :
Odvolání obžalovaného Z. P. se podle § 256 tr.ř. jako nedůvodné z a m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 27.3.2012, č.j. 29 T 14/2007-1758, byl obžalovaný Z. P. uznán vinným v bodech I.1) 9) pokusem trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 tr.zák. k § 235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr.zák. účinného do 31.12.2009. Trestné činnosti se měl dopustit tím, že
v nezjištěné době od konce roku 2003 do konce března 2004, na různých místech Olomouckého kraje, po postupném odkoupení pohledávek po společnosti C. a.s. (ukončila činnost) od společnosti L. Č. s., a.s., P., v právním postavení věřitele začal kontaktovat a navštěvovat jednotlivé dlužníky, které se protiprávním způsobem snažil přimět k zaplacení dlužných částek, které si sám navyšoval, kdy pohrůžkami různého charakteru přinutil, nebo se snažil jednotlivé poškozené přinutit zejména k tomu, aby podepsali právní dokumenty, které tyto poškozené znevýhodnily z hlediska možných právních prostředků procesně se bránit v rámci občanskoprávního řízení proti pohledávkám, které odkoupil a následně navýšil, když šlo v drtivé většině případů o uznání dluhu s přímou vykonatelností, v některých případech i o směnky a takto konkrétně:
1)
dne 4.2.2004 v P., na H. ulici, navštívil v jejím bytě J. N., kterou pohrůžkou exekuce celého jejího majetku a prohlášením, že má páky na to, aby se celá věc vyřešila i mimo soud, a to v co nejkratší době, přiměl k podpisu dokumentu Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 41.853 Kč (výše původního dluhu 26.570 Kč) a k podpisu směnky na částku 60.000 Kč, přičemž J. N. v důsledku obav z realizace pohrůžek dne 20.2.2004 v O., v R. ulici, v kanceláři Mgr. P. H., podepsala notářský zápis Dohoda o nahrazení závazků, prohlášení o uznání dluhu a dohodu s přímou vykonatelností na závazek ve výši 41.853 Kč; Z. P. pak následně J. N. v důsledku jeho jednání zaplatila částku ve výši 27.951 Kč a další částka ve výši 13.902 Kč pak na ní byla vymožena exekucí vedenou na základě zmíněného notářského zápisu,
2)
dne 5.2.2004 v T., navštívil v jejím domě D. Z., kterou pohrůžkou, že přijde o barák a pohrůžkou, že pokud nevyhoví jeho požadavkům uvidí a že s ní bude jednat tvrději, přiměl k okamžité cestě do jeho kanceláře v O. na S. ulici, kde v obdobných výhrůžkách pokračoval, poškozenou přiměl k podpisu dokumentu Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 90.144 Kč (výše původního dluhu 30.805 Kč) a také k podpisu minimálně dvou biancosměnek; Z. P. pak následně D. Z. v důsledku jeho jednání zaplatila částku ve výši nejméně 30.000 Kč,
3)
v nezjištěné době, pravděpodobně v měsíci únoru 2004, v O., v místě jejího bydliště na N. ulici, telefonicky kontaktoval J. V., které autoritativně nařídil, aby se dostavila do jeho tehdejší kanceláře v O. na S. ulici, kde ji pohrůžkou, že přijde o všechno, co má a že nebude mít kde bydlet, přiměl k návštěvě notářské kanceláře JUDr. A., kde poškozená v důsledku obav z realizace pohrůžek podepsala směnku na částku ve výši 167.880 Kč (výše původního dluhu 75.274 Kč); Z. P. pak následně J. V. v důsledku jeho jednání zaplatila částku ve výši nejméně 3.000 Kč,
4)
nezjištěného dne, pravděpodobně v měsíci únoru 2004, v P., navštívil v místě bydliště A. B., kterou pohrůžkami, že na ni uvalí vazbu, resp. že na ni nechá uvalit vazbu, resp. že ji nechá zavřít, a za situace, kdy současně obdobně hovořil i s její dcerou, že přijdou nějací chlapy, že jim něco udělají a že matka půjde do vězení, přiměl k podpisu dokumentu Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 112.455 Kč (výše původního dluhu 80.805 Kč), přičemž A. B. v důsledku obav z realizace pohrůžek dne 1.3.2004 v O., v notářské kanceláři JUDr. A., podepsala i notářský zápis Dohoda o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohoda se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu na závazek ve výši 112.455 Kč; Z. P. pak následně A. B. v důsledku jeho jednání zaplatila částku ve výši nejméně 1.000 Kč,
5)
nezjištěného dne, pravděpodobně koncem měsíce února 2004, v L., v místě jejího bydliště vyrozuměl L. D., že má přijet do jeho kanceláře v O., a následující den, když L. D. jeho kancelář skutečně navštívila, ji zde pohrůžkou, že pokud nevyhoví jeho požadavkům, přijde o všechno, nutil k podpisu uznání dluhu ve výši 180.000 Kč (výše původního dluhu 117.811 Kč), přičemž přes vyvíjený nátlak poškozená jeho požadavkům nevyhověla, nicméně následně, v důsledku jeho jednání, mu zaplatila částku ve výši nejméně 117.000 Kč,
6)
dne 28.2.2004 v B. u P., v jejím domě, V. K., pod pohrůžkou, že přijde o veškerý majetek, a to do dvou dnů, přiměl k podpisu dokumentu Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 202.623 Kč (výše původního dluhu 143.165 Kč), přičemž V. K. v důsledku obav z realizace pohrůžek dne 1.3.2004 v O., v kanceláři JUDr. A., podepsala i notářský zápis Dohoda o uznání dluhu a dohoda se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu na závazek ve výši 202.623 Kč; Z. P. pak následně V. K. v důsledku jeho jednání zaplatila částku ve výši nejméně 89.855 Kč,
7)
nezjištěného dne, pravděpodobně koncem měsíce února 2004, v R., místní části J., v jejich domku, navštívil manžele J. a L. B., které opakovanou pohrůžkou, že jim sebere všechno, co mají, že je to jeho práce, přiměl k návštěvě notářské kanceláře JUDr. V. A. v O., kde poškození v důsledku obav z realizace pohrůžek dne 4.3.2004 podepsali notářský zápis Dohoda o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohodu se svolením k vykonatelnosti na závazek ve výši 138.567 Kč (výše původního dluhu 59.920 Kč) a k podpisu dvou směnek, z nichž každá byla na částku 170.000 Kč,
8)
nezjištěného dne, pravděpodobně koncem měsíce března 2004, v O., kontaktoval v místě jeho bydliště ing. A. V., se kterým následně hovořil i ve své kanceláři v O. na S. ulici, tomu vyhrožoval, že pokud neuhradí nebo písemně neuzná svůj dluh ve výši 100.000 Kč (výše původního dluhu 49.413 Kč), že pošle své lidi, kteří se ničeho nebojí a ti z něj peníze dostanou, resp. že přijde o všechno, přičemž poškozený přes vyvíjený nátlak jeho požadavkům nevyhověl,
9)
nezjištěného dne, pravděpodobně v průběhu měsíce března 2004, telefonicky kontaktoval D. B., kterému autoritativně nařizoval, aby byl v určité době doma, aby mohli dořešit jím převzatý závazek, svůj požadavek telefonicky opakoval, přičemž v průběhu tohoto telefonátu požadoval úhradu částky 60.000 Kč (výše původního dluhu 39.240 Kč) nebo sepsání dohody u notáře, přičemž vyhrožoval, že pokud tak neučiní, přijde o práci, přičemž poškozený přes vyvíjený nátlak jeho požadavkům nevyhověl,
popsaným způsobem tak v případě jednání popsaného v bodech 1), 2), 3), 4), 5), 6) získal částku v celkové výši nejméně 282.708 Kč, přičemž v případě, že by poškození plně vyhověli požadavkům, mohl v případě útoků popsaných v bodech 1) až 9) získat také další peníze, a to až ve výši nejméně 1.061.205 Kč.
Za výše uvedenou trestnou činnost byl obžalovaný Z. P. odsouzen podle § 235 odst. 2 tr.zák. a za sbíhající se pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, sp.zn. 53 T 9/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 1 To 9/2009, ze dne 2.4.2009, za použití § 35 odst. 2 tr.zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen rozsudek Krajského soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, sp.zn. 53 T 9/2006, ze dne 24.9.2008 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 1 To 9/2009, ze dne 2.4.2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byl obžalovaný zavázán povinností zaplatit poškozeným:
- J. N. náhradu škody ve výši 50.571 Kč,
- V. K. náhradu škody ve výši 89.855 Kč.
Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byl poškozený J. B. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 229 odst. 2 tr.ř. byla poškozená V. K. se zbytkem uplatněného nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
V bodě II. výroku napadeného rozsudku byl obžalovaný Z. P. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Olomouci, sp.zn. 3 ZT 412/2004, ze dne 5.6.2006, pro skutky popsané v bodech 3), 10) a 11) žalobního návrhu, kterých se měl dopustit tím, že
3)
v blíže nezjištěné době, pravděpodobně počátkem měsíce února 2004, po telefonických výhrůžkách o podání trestního oznámení na poškozenou A. Š. tuto takto přiměl k osobní schůzce v kanceláři v O. v S. ulici, kde ji opět pod hrozbou trestního oznámení a obstavení majetku na katastru nemovitostí přinutil dne 23.2.2004 podepsat dokument Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 150.000 Kč, směnku na částku 150.000 Kč a téhož dne i dokument Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 174.219 Kč (původní závazek 109.190 Kč) a ve dnech 26.2.2004 a 1.3.2004 v kanceláři JUDr. V. A. v O., H. n., notářské zápisy o upřesňování podmínek splácení závazku, na základě kterých tato poškozená uhradila celý svůj závazek v konečné výši 110.775 Kč,
10)
v blíže nezjištěné době, pravděpodobně v měsíci březnu 2004, po telefonické domluvě v kanceláři v O. na S. ulici i telefonicky pod pohrůžkami trestního oznámení, exekucí a poškození pověsti v zaměstnání nutil poškozené J. K. i jeho v té době již bývalou manželku E. K. podepsat Dohodu o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohodu s přímou vykonatelností na částku 189.339 Kč (původní dluh 123.349 Kč), kdy tito mu žádné peníze nezaplatili, a vzhledem k jejich opatrnosti k uznání dluhu nedošlo,
11)
v blíže nezjištěné době, pravděpodobně kolem měsíce března 2004, v S. v místě bydliště v domě na ulici v U. po telefonické domluvě osobně navštívil poškozenou PhDr. Z. K., kde pod pohrůžkou exekuce jejího majetku a oznámení na Policii České republiky tuto přinutil k návštěvě notářské kanceláře JUDr. H. J., M. O., kde v důsledku obav z realizace těchto pohrůžek podepsala notářský zápis o uznání dluhu a dohodu s přímou vykonatelností na částku 260.119,50 Kč (původní dluh 138.363 Kč),
čímž měl spáchat ve spojení s ostatními body žalobního návrhu pokus trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 k § 235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr.zák.,
neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem.
V bodě III. výroku napadeného rozsudku byl obžalovaný Z. P. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Olomouci, sp.zn. 2 KZv 39/2007, ze dne 10.12.2007, pro skutky popsané v bodech 1) až 3) žalobního návrhu, kterých se měl dopustit tím, že
1)
dne 18.6.2004 v O., na ul. S., využil tíživé životní situace manželů L. a D. P. a poté, co jim poskytl půjčku ve výši 31.000 Kč, je přesvědčil, že k zabránění provedení případné exekuce na jejich majetek postačí za účelem vytvoření fiktivního dluhu podepsání směnky na částku 532.000 Kč antidatované na den 18.6.1997, aby jeho pohledávka byla nejstarší a nejvyšší a měla přednost před ostatními pohledávkami, kdy na základě této směnky byla dne 18.6.2004 v kanceláři notáře Mgr. P. H. uzavřena mezi Z. P. a manželi L. a D. P. dohoda o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohoda s přímou vykonatelností na finanční částku 532.000 Kč, pod sp.zn. NZ 208/2004, N 215/2004, kdy poté Z. P. vystavil L. P. st. potvrzení o zaplacení finanční částky ve výši 501.000 Kč, antidatované na den 5.6.2001 a rozdíl mezi těmito částkami činil 31.000 Kč, což je skutečně půjčená částka, kterou jim Z. P. dne 18.6.2004 půjčil, přičemž je ujišťoval, že o nic nejde, že je to běžný postup a ačkoliv následně L. P. st. uvedenou dlužnou částku ve výši 31.000 Kč v několika splátkách uhradil, jednak na účet vedený u e-Banky č. 595669036/2400, kde má Z. P. dispoziční právo, a dále prodejem svých movitých věcí, tak i přes tyto skutečnosti Z. P. podal dne 19.5.2005 na Okresní soud Uherské Hradiště návrh na nařízení exekuce na základě finanční částky ve výši 532.000 Kč uvedené v notářském zápise a Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 25.5.2005 pod č.j. EXNc-4050/2005-7 nařídil exekuci proti, ač Z. P. věděl, že mu L. P. st. již dluh uhradil, ale přesto po něm požaduje splacení této finanční částky, kterou mu však nikdy nepůjčil a jejíž zaplacení takto soudní cestou vymáhá, kdy tímto jednáním se pokusil způsobit L. P. st. škodu ve výši 515.730 Kč,
2)
dne 1.7.2004 v O., na ulici S., ve své kanceláři využil finančních problémů, strachu z exekuce a neznalosti L. P. st., a poté, co mu poskytl půjčku ve výši 5.000 Kč, ho přesvědčil, že k zabránění exekuce na jeho majetek postačí, když mu podepíše za účelem vytvoření fiktivního dluhu směnku na finanční částku 510.000 Kč antidatovanou na den 15.6.1996 z důvodu, jak uvedl, aby jeho pohledávka byla nejstarší a nejvyšší a měla přednost před ostatními pohledávkami, kdy následně na základě této směnky byl dne 1.7.2004 sepsán v kanceláři Mgr. P. H. v O., R., mezi Z. P. a L. P. st. notářský zápis o dohodě o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohoda s přímou vykonatelností na finanční částku 510.000 Kč, pod sp.zn. NZ 239/2004, N 247/2004, přičemž ho záměrně neupozornil na to, že se na základě tohoto notářského zápisu, vzhledem k antidatované směnce, zavazuje ke splacení dluhu nikoli ve výši poskytnuté půjčky ve výši 5.000 Kč, ale ve výši 510.000 Kč antidatované na den 15.6.2001, přičemž ho ujišťoval, že o nic nejde, že je to běžný postup a ačkoliv následně L. P. st. skutečnou dlužnou částku ve výši 5.000 Kč uhradil, tak i přes tyto skutečnosti Z. P. podal dne 19.5.2005 na Okresní soud Uherské Hradiště návrh na nařízení exekuce na základě finanční částky ve výši 510.000 Kč uvedené notářském zápise a Okresní soud v Uherském Hradišti dne 25.5.2005 pod č.j. EXNc-4045/2005-7 nařídil exekuci proti povinnému L. P. st. ve výši 475.000 Kč, kterou mu však Z. P. nikdy nepůjčil, ale jejíž zaplacení přesto soudní cestou vymáhá, přičemž za účelem zajištění těchto fiktivních půjček požádal L. P. st. svého syna L. P. ml., aby se stal jeho ručitelem na finanční částku ve výši 532.000 Kč, vyplývající z dohody o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohody s přímou vykonatelností ze dne 18.6.2004 a na finanční částku ve výši 510.000 Kč vyplývající z dohody o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohody s přímou vykonatelností ze dne 1.7.2004, který po dohodě se svým otcem a ujištěním Z. P., že je to běžný postup a o nic nejde, dne 5.1.2004 uzavřel se Z. P. v O., v kanceláři notářky JUDr. H. J., se sídlem M. O., prohlášení o převzetí ručení a uznání dluhu a dohodu s přímou vykonatelností pod sp.zn. NZ 6/2005, a ačkoliv L. P. st. skutečnou dlužnou částku ve výši 36.000 Kč uhradil, přesto Z. P. po L. P. ml., jako ručiteli, vymáhá finanční částku ve výši 990.730 Kč prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti, u kterého dne 30.8.2006 podal návrh na nařízení exekuce, na základě kterého OS v Uherském Hradišti usnesením ze dne 5.9.2006 pod sp.zn. EXNc-5134/2006-7 nařídil exekuci proti povinnému L. P. ml., kdy tímto jednáním se pokusil způsobit L. P. staršímu a mladšímu škodu ve výši 990.730 Kč,
3)
dne 12.8.2004 v notářské kanceláři Mgr. P. H. v O., R., uzavřel Z. P. jako nabývající s L. P. st. jako převádějícím kupní smlouvu pod sp.zn. NZ 298/2004, N 308/2004, jejímž předmětem byl rodinný dům v H., včetně přilehlých pozemků zapsaných na listě vlastnictví č. 5 pro okres U. H., obec a katastrální území H., za kupní cenu ve výši 1.030.660 Kč, kdy v této smlouvě bylo uvedeno, že kupující uhradil kupní cenu v plném rozsahu ve třech splátkách, což se ale nestalo, protože se před uzavřením této smlouvy L. P. a Z. P. domluvili, že účelem kupní smlouvy je ochrana přes možnou exekucí a po dobu, než se odstraní hrozby exekucí na majetek L. P. z důvodu dlužných částek, které v tu dobu činily cca 407.000 Kč, tak bude nový vlastník nemovitostí Z. P. čekat, až se vyřeší tíživá finanční situace L. P. st. a pod příslibem Z. P., že poté dojde ke zpětnému bezplatnému převodu předmětných nemovitostí zpět na L. P. st., což mu L. P. st. uvěřil, s tím, že si tak uchrání svůj rodinný dům s pozemky a na prodej nemovitostí byly v kanceláři Z. P. v O., na ulici S., vystaveny v srpnu 2004 příjmové doklady o fiktivní úhradě tří splátek, a to první splátky ve výši 300.000 Kč, druhé ve výši 300.000 Kč a třetí ve výši 430.660 Kč o úhradě kupní ceny nemovitostí, přičemž Z. P. úmyslně zatajil, že je na jeho majetek Okresním soudem Olomouc pod sp.zn. 15 Nc 4537/2002-8 ze dne 29.7.2002 nařízena exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 166.451 Kč, o čemž se L. P. st. dozvěděl až po datu právního účinku vkladu do katastru nemovitostí, čímž ho měl Z. P. pod příslibem výpomoci v jeho tíživé situaci uvést v omyl a získat takto nemovitosti za účelem vyřešení svých dluhů a tím měl L. P. st., v B., bytem H., způsobit škodu ve výši 1.030.660 Kč,
čímž měl spáchat v bodech 1) a 2) pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., a v bodě 3) trestný čin podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák.,
neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem.
Podle § 229 odst. 3 tr.ř. byli poškození L. P. st., bytem H., L. P. ml., bytem H. a D. P., bytem H., s uplatněnými nároky na náhradu způsobené škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný Z. P. odvolání.
Opravný prostředek obžalovaného, zpracovaný jeho obhájcem, je zaměřen do všech výroků rozsudku v jeho odsuzující části. Zprošťující výroky odvoláním napadeny nebyly. Odvolatel namítl, že vůči všem poškozeným měl řádné pohledávky a odmítl, že by vůči poškozeným postupoval nestandardním způsobem a že by vůči nim použil výhrůžek. Při jednání s poškozenými vždy toliko vyjmenoval jednotlivé zákonné aspekty a legální prostředky, pomocí kterých hodlal docílit vymožení svých pohledávek. Je přesvědčen, že se vůči poškozeným nedopustil jakéhokoliv jednání, které by naplňovalo znaky trestného činu vydírání. Odvolatel vznesl námitku týkající se výše škody, s níž se soud prvního stupně vypořádal na straně 41 (druhý odstavec) napadeného rozsudku, avšak s jeho závěrem vyslovil nesouhlas . Je přesvědčen, že, pokud mu jednotliví poškození skutečně určitou částku dlužili (tato částka je vždy ve skutkové větě označena jako výše původního dluhu ), mělo být uvažováno, že škodou je pouze částka převyšující původní dluh . Např. u poškozené N. původní dluh činil 26.570 Kč, jmenovaná podepsala uznání dluhu na částku 41.853 Kč a směnku na částku 60.000 Kč, když fyzicky zaplatila částky 27.951 Kč a 13.902 Kč (tedy celkem 41.853 Kč). Výše škody by měla být dle odvolatele vypočtena následovně: 41.853 + 60.000 - 26.570 = 80.283 Kč, z čehož pak trestný čin by byl dokonán co do částky 41.853 Kč, kterou poškozená uhradila, a částka 38.430 Kč by měla být ve stadiu pokusu. Obdobně u poškozené K. její původní dluh činil 143.165 Kč, podepsala uznání dluhu na částku 202.623 Kč, když fyzicky zaplatila částku 89.855 Kč. Výše škody pak může být toliko maximálně částka 59.458 Kč, tedy rozdíl mezi dluhem, který poškozená uznala, a dluhem, který dle názoru soudu prvního stupně skutečně existoval. Uvedený právní názor je zásadní pro posouzení otázky trestu a náhrady škody, neboť při shora uvedeném způsobu výpočtu by škoda činila 135.311 Kč ( dokonaná ) a 740.208 Kč ( ve stadiu pokusu ), tedy výrazně nižší částku, což by se mělo promítnout i ve výroku o trestu. Náhrada škody v případě poškozené N. nemohla přesáhnout 41.853 Kč a u K. částku 59.458 Kč. Odvolatel proto navrhl, aby vrchní soud napadený rozsudek částečně zrušil v rozsahu, jak je dotčen podaným odvoláním a nově rozhodl tak, že ho obžaloby zprostí.
Odvolací soud zjistil, že rozsudek byl napaden odvoláními splňujícími obsahové náležitosti (§ 249 odst. 1 tr.ř.), které v zákonné lhůtě (§ 248 odst. 1 tr.ř.) podala k tomu oprávněná osoba (§ 246 odst. 1 písm. b/ tr.ř.). Protože nenastal důvod k zamítnutí či odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 1, resp. odst. 3 tr.ř., nařídil k jeho projednání vrchní soud veřejné zasedání.
Z podnětu podaného odvolání Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, přezkoumal podle § 254 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, odvolací soud mohl přihlížet, jen pokud by měly vliv na správnost napadených výroků, a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného opravného prostředku.
Řízení předcházející napadenému rozsudku není zatíženo žádnými procesními vadami, které by měly dopad v nesprávnosti skutkových zjištění krajského soudu nebo v porušení práva obžalovaného na obhajobu. Obžalovaný Z. P. měl možnost se k zahájenému trestnímu stíhání vyjádřit ve stadiu přípravného řízení a v hlavním líčení, přičemž tohoto oprávnění využil v souladu s ustanovením § 33 odst. 1 tr.ř. Trestní stíhání obžalovaného bylo zahájeno zákonem předpokládaným způsobem, postupem podle § 160 odst. 1 tr.ř., v obou trestních věcech vedených původně jednak před okresním soudem a jednak před krajským soudem, kde posléze došlo ke spojení obou věcí do společného řízení, a to poté, kdy byla usnesením Vrchního soudu, sp.zn. 1 Ntd 13/2008, přenesena věcná příslušnost soudu ohledně části trestné činnosti obžalovaného před krajský soud. Od počátku trestního stíhání obžalovaného byla policejními orgány respektována ustanovení trestního řádu o provádění důkazů v trestním řízení, včetně požadavku plynoucího z důvodu nutné obhajoby. V novém řízení před soudem prvního stupně, které se konalo na základě ustanovení § 306a tr.ř., krajský soud v hlavním líčení provedl dokazování v rozsahu § 306a odst. 1 tr.ř. (věta za středníkem) a provedl listinné důkazy ke skutku ad I/5, procesním způsobem rozhodl o zamítnutí návrhu obhajoby na doplnění dokazování a nově meritorně ve věci rozhodl. Lze proto souhrnně konstatovat, že z hlediska procesního nezjistil odvolací soud žádná pochybení, která by měla odůvodnit zrušení napadeného rozsudku z důvodů procesních (§ 258 odst. 1 písm. a/ tr.ř.).
Rozhodnutí samotné, které bylo vyhotoveno v písemné podobě a doručeno procesním stranám, splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr.ř. z hlediska struktury rozsudku, a pokud se týká jeho odůvodnění, pak ustanovení § 125 tr.ř. Z odůvodnění rozsudku mj. vyplývá, jak se soud vypořádal s obhajobou obžalovaného Z. P. S vývody obsaženými v odůvodnění napadeného rozsudku se vrchní soud ztotožňuje a odkazuje na ně.
Procesními vadami nezatížené dokazování bylo provedeno v takovém rozsahu, že umožňuje odvolacímu soudu učinit závěr o tom, že krajský soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, které potřeboval soud pro své rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr.ř.). Dle názoru odvolacího soudu postup krajského soudu je plně v souladu se zákonem i pokud jde o hodnocení provedených důkazů. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, hodnotil soud prvního stupně jednotlivé důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu podle § 2 odst. 6 tr.ř. Z provedených důkazů pak vyvodil krajský soud i logické a přesvědčivé závěry, které vyústily jednak ve vyvození trestní odpovědnosti obžalovaného (ad I/1-9) a jednak v jeho zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr.ř. (ad II/, III/), přičemž svoje úvahy v zásadě správně vyložil v příslušných pasážích odůvodnění rozsudku. Vrchní soud konstatuje, že hodnocení důkazů je oprávněním soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud je vázán hodnocením takto provedených důkazů, s výjimkou těch důkazů, které by sám ve veřejném zasedání znovu provedl (§ 263 odst. 7 věta druhá tr.ř.). Vzhledem k tomu, že provedené dokazování bylo učiněno krajským soudem v odpovídajícím rozsahu v rovině základů trestní odpovědnosti obžalovaného, nebylo proto důvodu k postupu podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr.ř.
Podstatou nyní podaného opravného prostředku odvolatele v otázce viny jsou výhrady ke stanovení výše škody, což má za následek, že užitá právní kvalifikace činu soudem I. stupně v napadeném rozsudku je nesprávná. S vývody, které odvolatel učinil v podaném odvolání, se vrchní soud neztotožnil. Krajský soud správně na str. 41 (druhý odstavec) odůvodnění rozsudku učinil závěr, že výši škody je třeba odvíjet od skutečnosti, že protiprávní jednání obžalovaného nesměřovalo jen k určitému podílu peněz, které mu poškození dlužili, ale vůči celé částce, kterou po nich požadoval. Navíc nelze odhlédnout od poznatku, že dlužné částky nebyly splatné a obžalovaný se jich protiprávně domáhal s dalším jejich navýšením. Odvolací soud přezkoumáním věci tak dospěl k závěru, že pachatelství obžalovaného Z. P. na činu je v odsuzující části rozsudku dostačujícím způsobem prokázáno z hlediska ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. výpověďmi svědků-poškozených, kteří jednoznačně specifikovali nátlakové jednání obžalovaného, kterého se vůči nim dopustil (ad I/1-9) a jak je krajský soud rozvádí na str. 38-41 odůvodnění rozsudku. Odvolací soud nezjistil žádný důvod, pro který by bylo třeba odlišně hodnotit výpovědi svědků, než jak učinil krajský soud, či jinak revidovat závěry, které učinil v napadeném rozhodnutí.
Z hlediska právní kvalifikace soud I. stupně nepochybil, pokud jednání obžalovaného Z. P. posoudil v bodě I/1-9 výroku rozsudku jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr.zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák., účinného do 31.12. 2009, neboť zák. č. 40/2009 Sb. (Trestní zákoník - TrZ), účinný od 1.1.2010, není pro obžalovaného příznivější (§ 2 odst. 1 TrZ). V podrobnostech odkazuje odvolací soud na přiléhavé zdůvodnění právní kvalifikace v napadeném rozsudku na str. 41 - 42.
Vyměřený trest obžalovanému v trvání 5 let a 6 měsíců (při polovině zákonné trestní sazby), který byl uložen jako souhrnný i za sbíhající se trestný čin podvodu (s trestní sazbou rovněž 2 8 let odnětí svobody), nelze označit, s ohledem na konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jeho činů a s přihlédnutím k jeho osobním poměrům, za trest nepřiměřeně přísný, který by byl důvodem zrušení rozsudku v této části podle § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. Krajský soud správně vyhodnotil kritéria nebezpečnosti činu (§ 3 odst. 4 tr.zák.), která svědčí o tom, že konkrétní stupeň nebezpečnosti činu obžalovaného v rámci uvedené trestní sazby neleží úplně na jeho dolní hranici, s přihlédnutí k tomu, že obžalovanému nebyla přiznána žádná polehčující okolnost a naopak mu byly přiznány přitěžující okolnosti ve smyslu § 34 písm. h), j) tr.zák. Uložený trest odnětí svobody tak lze označit za zákonný a splňující kritéria účelu trestu § 23 odst. 1 tr.zák. a jeho soudní individualizace (§ 31 tr.zák.). Krajský soud rovněž nepochybil, pokud obžalovaného zařadil pro výkon trestu podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. do věznice s ostrahou, neboť tento postup odpovídá délce výměry trestu.
Zákonu odpovídající a věcně správné jsou i učiněné výroky o náhradě škody v rámci adhezního řízení.
Protože s ohledem na shora uvedené nebylo odvolání obžalovaného shledáno opodstatněným, bylo podle § 256 tr.ř. jako nedůvodné zamítnuto.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí již není řádný opravný prostředek přípustný. Proti tomuto rozhodnutí je však možno podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání. Dovolání může podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
V Olomouci dne 19.7.2012.
JUDr. Vladislav Š l a p á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
J. Jakobová
Datum rozhodnutí: 19.07.2012
Dotčené předpisy: § 235 předpisu č. 140/1961Sb. TZS
U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. července 2012 odvolání obžalovaného Z. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 27.3.2012, č.j. 29 T 14/2007-1758, a rozhodl t a k t o :
Odvolání obžalovaného Z. P. se podle § 256 tr.ř. jako nedůvodné z a m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 27.3.2012, č.j. 29 T 14/2007-1758, byl obžalovaný Z. P. uznán vinným v bodech I.1) 9) pokusem trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 tr.zák. k § 235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr.zák. účinného do 31.12.2009. Trestné činnosti se měl dopustit tím, že
v nezjištěné době od konce roku 2003 do konce března 2004, na různých místech Olomouckého kraje, po postupném odkoupení pohledávek po společnosti C. a.s. (ukončila činnost) od společnosti L. Č. s., a.s., P., v právním postavení věřitele začal kontaktovat a navštěvovat jednotlivé dlužníky, které se protiprávním způsobem snažil přimět k zaplacení dlužných částek, které si sám navyšoval, kdy pohrůžkami různého charakteru přinutil, nebo se snažil jednotlivé poškozené přinutit zejména k tomu, aby podepsali právní dokumenty, které tyto poškozené znevýhodnily z hlediska možných právních prostředků procesně se bránit v rámci občanskoprávního řízení proti pohledávkám, které odkoupil a následně navýšil, když šlo v drtivé většině případů o uznání dluhu s přímou vykonatelností, v některých případech i o směnky a takto konkrétně:
1)
dne 4.2.2004 v P., na H. ulici, navštívil v jejím bytě J. N., kterou pohrůžkou exekuce celého jejího majetku a prohlášením, že má páky na to, aby se celá věc vyřešila i mimo soud, a to v co nejkratší době, přiměl k podpisu dokumentu Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 41.853 Kč (výše původního dluhu 26.570 Kč) a k podpisu směnky na částku 60.000 Kč, přičemž J. N. v důsledku obav z realizace pohrůžek dne 20.2.2004 v O., v R. ulici, v kanceláři Mgr. P. H., podepsala notářský zápis Dohoda o nahrazení závazků, prohlášení o uznání dluhu a dohodu s přímou vykonatelností na závazek ve výši 41.853 Kč; Z. P. pak následně J. N. v důsledku jeho jednání zaplatila částku ve výši 27.951 Kč a další částka ve výši 13.902 Kč pak na ní byla vymožena exekucí vedenou na základě zmíněného notářského zápisu,
2)
dne 5.2.2004 v T., navštívil v jejím domě D. Z., kterou pohrůžkou, že přijde o barák a pohrůžkou, že pokud nevyhoví jeho požadavkům uvidí a že s ní bude jednat tvrději, přiměl k okamžité cestě do jeho kanceláře v O. na S. ulici, kde v obdobných výhrůžkách pokračoval, poškozenou přiměl k podpisu dokumentu Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 90.144 Kč (výše původního dluhu 30.805 Kč) a také k podpisu minimálně dvou biancosměnek; Z. P. pak následně D. Z. v důsledku jeho jednání zaplatila částku ve výši nejméně 30.000 Kč,
3)
v nezjištěné době, pravděpodobně v měsíci únoru 2004, v O., v místě jejího bydliště na N. ulici, telefonicky kontaktoval J. V., které autoritativně nařídil, aby se dostavila do jeho tehdejší kanceláře v O. na S. ulici, kde ji pohrůžkou, že přijde o všechno, co má a že nebude mít kde bydlet, přiměl k návštěvě notářské kanceláře JUDr. A., kde poškozená v důsledku obav z realizace pohrůžek podepsala směnku na částku ve výši 167.880 Kč (výše původního dluhu 75.274 Kč); Z. P. pak následně J. V. v důsledku jeho jednání zaplatila částku ve výši nejméně 3.000 Kč,
4)
nezjištěného dne, pravděpodobně v měsíci únoru 2004, v P., navštívil v místě bydliště A. B., kterou pohrůžkami, že na ni uvalí vazbu, resp. že na ni nechá uvalit vazbu, resp. že ji nechá zavřít, a za situace, kdy současně obdobně hovořil i s její dcerou, že přijdou nějací chlapy, že jim něco udělají a že matka půjde do vězení, přiměl k podpisu dokumentu Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 112.455 Kč (výše původního dluhu 80.805 Kč), přičemž A. B. v důsledku obav z realizace pohrůžek dne 1.3.2004 v O., v notářské kanceláři JUDr. A., podepsala i notářský zápis Dohoda o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohoda se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu na závazek ve výši 112.455 Kč; Z. P. pak následně A. B. v důsledku jeho jednání zaplatila částku ve výši nejméně 1.000 Kč,
5)
nezjištěného dne, pravděpodobně koncem měsíce února 2004, v L., v místě jejího bydliště vyrozuměl L. D., že má přijet do jeho kanceláře v O., a následující den, když L. D. jeho kancelář skutečně navštívila, ji zde pohrůžkou, že pokud nevyhoví jeho požadavkům, přijde o všechno, nutil k podpisu uznání dluhu ve výši 180.000 Kč (výše původního dluhu 117.811 Kč), přičemž přes vyvíjený nátlak poškozená jeho požadavkům nevyhověla, nicméně následně, v důsledku jeho jednání, mu zaplatila částku ve výši nejméně 117.000 Kč,
6)
dne 28.2.2004 v B. u P., v jejím domě, V. K., pod pohrůžkou, že přijde o veškerý majetek, a to do dvou dnů, přiměl k podpisu dokumentu Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 202.623 Kč (výše původního dluhu 143.165 Kč), přičemž V. K. v důsledku obav z realizace pohrůžek dne 1.3.2004 v O., v kanceláři JUDr. A., podepsala i notářský zápis Dohoda o uznání dluhu a dohoda se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu na závazek ve výši 202.623 Kč; Z. P. pak následně V. K. v důsledku jeho jednání zaplatila částku ve výši nejméně 89.855 Kč,
7)
nezjištěného dne, pravděpodobně koncem měsíce února 2004, v R., místní části J., v jejich domku, navštívil manžele J. a L. B., které opakovanou pohrůžkou, že jim sebere všechno, co mají, že je to jeho práce, přiměl k návštěvě notářské kanceláře JUDr. V. A. v O., kde poškození v důsledku obav z realizace pohrůžek dne 4.3.2004 podepsali notářský zápis Dohoda o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohodu se svolením k vykonatelnosti na závazek ve výši 138.567 Kč (výše původního dluhu 59.920 Kč) a k podpisu dvou směnek, z nichž každá byla na částku 170.000 Kč,
8)
nezjištěného dne, pravděpodobně koncem měsíce března 2004, v O., kontaktoval v místě jeho bydliště ing. A. V., se kterým následně hovořil i ve své kanceláři v O. na S. ulici, tomu vyhrožoval, že pokud neuhradí nebo písemně neuzná svůj dluh ve výši 100.000 Kč (výše původního dluhu 49.413 Kč), že pošle své lidi, kteří se ničeho nebojí a ti z něj peníze dostanou, resp. že přijde o všechno, přičemž poškozený přes vyvíjený nátlak jeho požadavkům nevyhověl,
9)
nezjištěného dne, pravděpodobně v průběhu měsíce března 2004, telefonicky kontaktoval D. B., kterému autoritativně nařizoval, aby byl v určité době doma, aby mohli dořešit jím převzatý závazek, svůj požadavek telefonicky opakoval, přičemž v průběhu tohoto telefonátu požadoval úhradu částky 60.000 Kč (výše původního dluhu 39.240 Kč) nebo sepsání dohody u notáře, přičemž vyhrožoval, že pokud tak neučiní, přijde o práci, přičemž poškozený přes vyvíjený nátlak jeho požadavkům nevyhověl,
popsaným způsobem tak v případě jednání popsaného v bodech 1), 2), 3), 4), 5), 6) získal částku v celkové výši nejméně 282.708 Kč, přičemž v případě, že by poškození plně vyhověli požadavkům, mohl v případě útoků popsaných v bodech 1) až 9) získat také další peníze, a to až ve výši nejméně 1.061.205 Kč.
Za výše uvedenou trestnou činnost byl obžalovaný Z. P. odsouzen podle § 235 odst. 2 tr.zák. a za sbíhající se pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, sp.zn. 53 T 9/2006, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 1 To 9/2009, ze dne 2.4.2009, za použití § 35 odst. 2 tr.zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen rozsudek Krajského soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, sp.zn. 53 T 9/2006, ze dne 24.9.2008 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 1 To 9/2009, ze dne 2.4.2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byl obžalovaný zavázán povinností zaplatit poškozeným:
- J. N. náhradu škody ve výši 50.571 Kč,
- V. K. náhradu škody ve výši 89.855 Kč.
Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byl poškozený J. B. s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 229 odst. 2 tr.ř. byla poškozená V. K. se zbytkem uplatněného nároku odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
V bodě II. výroku napadeného rozsudku byl obžalovaný Z. P. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Olomouci, sp.zn. 3 ZT 412/2004, ze dne 5.6.2006, pro skutky popsané v bodech 3), 10) a 11) žalobního návrhu, kterých se měl dopustit tím, že
3)
v blíže nezjištěné době, pravděpodobně počátkem měsíce února 2004, po telefonických výhrůžkách o podání trestního oznámení na poškozenou A. Š. tuto takto přiměl k osobní schůzce v kanceláři v O. v S. ulici, kde ji opět pod hrozbou trestního oznámení a obstavení majetku na katastru nemovitostí přinutil dne 23.2.2004 podepsat dokument Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 150.000 Kč, směnku na částku 150.000 Kč a téhož dne i dokument Uznání dluhu a dohoda o splátkách na částku 174.219 Kč (původní závazek 109.190 Kč) a ve dnech 26.2.2004 a 1.3.2004 v kanceláři JUDr. V. A. v O., H. n., notářské zápisy o upřesňování podmínek splácení závazku, na základě kterých tato poškozená uhradila celý svůj závazek v konečné výši 110.775 Kč,
10)
v blíže nezjištěné době, pravděpodobně v měsíci březnu 2004, po telefonické domluvě v kanceláři v O. na S. ulici i telefonicky pod pohrůžkami trestního oznámení, exekucí a poškození pověsti v zaměstnání nutil poškozené J. K. i jeho v té době již bývalou manželku E. K. podepsat Dohodu o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohodu s přímou vykonatelností na částku 189.339 Kč (původní dluh 123.349 Kč), kdy tito mu žádné peníze nezaplatili, a vzhledem k jejich opatrnosti k uznání dluhu nedošlo,
11)
v blíže nezjištěné době, pravděpodobně kolem měsíce března 2004, v S. v místě bydliště v domě na ulici v U. po telefonické domluvě osobně navštívil poškozenou PhDr. Z. K., kde pod pohrůžkou exekuce jejího majetku a oznámení na Policii České republiky tuto přinutil k návštěvě notářské kanceláře JUDr. H. J., M. O., kde v důsledku obav z realizace těchto pohrůžek podepsala notářský zápis o uznání dluhu a dohodu s přímou vykonatelností na částku 260.119,50 Kč (původní dluh 138.363 Kč),
čímž měl spáchat ve spojení s ostatními body žalobního návrhu pokus trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 k § 235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr.zák.,
neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem.
V bodě III. výroku napadeného rozsudku byl obžalovaný Z. P. podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Olomouci, sp.zn. 2 KZv 39/2007, ze dne 10.12.2007, pro skutky popsané v bodech 1) až 3) žalobního návrhu, kterých se měl dopustit tím, že
1)
dne 18.6.2004 v O., na ul. S., využil tíživé životní situace manželů L. a D. P. a poté, co jim poskytl půjčku ve výši 31.000 Kč, je přesvědčil, že k zabránění provedení případné exekuce na jejich majetek postačí za účelem vytvoření fiktivního dluhu podepsání směnky na částku 532.000 Kč antidatované na den 18.6.1997, aby jeho pohledávka byla nejstarší a nejvyšší a měla přednost před ostatními pohledávkami, kdy na základě této směnky byla dne 18.6.2004 v kanceláři notáře Mgr. P. H. uzavřena mezi Z. P. a manželi L. a D. P. dohoda o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohoda s přímou vykonatelností na finanční částku 532.000 Kč, pod sp.zn. NZ 208/2004, N 215/2004, kdy poté Z. P. vystavil L. P. st. potvrzení o zaplacení finanční částky ve výši 501.000 Kč, antidatované na den 5.6.2001 a rozdíl mezi těmito částkami činil 31.000 Kč, což je skutečně půjčená částka, kterou jim Z. P. dne 18.6.2004 půjčil, přičemž je ujišťoval, že o nic nejde, že je to běžný postup a ačkoliv následně L. P. st. uvedenou dlužnou částku ve výši 31.000 Kč v několika splátkách uhradil, jednak na účet vedený u e-Banky č. 595669036/2400, kde má Z. P. dispoziční právo, a dále prodejem svých movitých věcí, tak i přes tyto skutečnosti Z. P. podal dne 19.5.2005 na Okresní soud Uherské Hradiště návrh na nařízení exekuce na základě finanční částky ve výši 532.000 Kč uvedené v notářském zápise a Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 25.5.2005 pod č.j. EXNc-4050/2005-7 nařídil exekuci proti, ač Z. P. věděl, že mu L. P. st. již dluh uhradil, ale přesto po něm požaduje splacení této finanční částky, kterou mu však nikdy nepůjčil a jejíž zaplacení takto soudní cestou vymáhá, kdy tímto jednáním se pokusil způsobit L. P. st. škodu ve výši 515.730 Kč,
2)
dne 1.7.2004 v O., na ulici S., ve své kanceláři využil finančních problémů, strachu z exekuce a neznalosti L. P. st., a poté, co mu poskytl půjčku ve výši 5.000 Kč, ho přesvědčil, že k zabránění exekuce na jeho majetek postačí, když mu podepíše za účelem vytvoření fiktivního dluhu směnku na finanční částku 510.000 Kč antidatovanou na den 15.6.1996 z důvodu, jak uvedl, aby jeho pohledávka byla nejstarší a nejvyšší a měla přednost před ostatními pohledávkami, kdy následně na základě této směnky byl dne 1.7.2004 sepsán v kanceláři Mgr. P. H. v O., R., mezi Z. P. a L. P. st. notářský zápis o dohodě o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohoda s přímou vykonatelností na finanční částku 510.000 Kč, pod sp.zn. NZ 239/2004, N 247/2004, přičemž ho záměrně neupozornil na to, že se na základě tohoto notářského zápisu, vzhledem k antidatované směnce, zavazuje ke splacení dluhu nikoli ve výši poskytnuté půjčky ve výši 5.000 Kč, ale ve výši 510.000 Kč antidatované na den 15.6.2001, přičemž ho ujišťoval, že o nic nejde, že je to běžný postup a ačkoliv následně L. P. st. skutečnou dlužnou částku ve výši 5.000 Kč uhradil, tak i přes tyto skutečnosti Z. P. podal dne 19.5.2005 na Okresní soud Uherské Hradiště návrh na nařízení exekuce na základě finanční částky ve výši 510.000 Kč uvedené notářském zápise a Okresní soud v Uherském Hradišti dne 25.5.2005 pod č.j. EXNc-4045/2005-7 nařídil exekuci proti povinnému L. P. st. ve výši 475.000 Kč, kterou mu však Z. P. nikdy nepůjčil, ale jejíž zaplacení přesto soudní cestou vymáhá, přičemž za účelem zajištění těchto fiktivních půjček požádal L. P. st. svého syna L. P. ml., aby se stal jeho ručitelem na finanční částku ve výši 532.000 Kč, vyplývající z dohody o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohody s přímou vykonatelností ze dne 18.6.2004 a na finanční částku ve výši 510.000 Kč vyplývající z dohody o nahrazení závazku, prohlášení o uznání dluhu a dohody s přímou vykonatelností ze dne 1.7.2004, který po dohodě se svým otcem a ujištěním Z. P., že je to běžný postup a o nic nejde, dne 5.1.2004 uzavřel se Z. P. v O., v kanceláři notářky JUDr. H. J., se sídlem M. O., prohlášení o převzetí ručení a uznání dluhu a dohodu s přímou vykonatelností pod sp.zn. NZ 6/2005, a ačkoliv L. P. st. skutečnou dlužnou částku ve výši 36.000 Kč uhradil, přesto Z. P. po L. P. ml., jako ručiteli, vymáhá finanční částku ve výši 990.730 Kč prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti, u kterého dne 30.8.2006 podal návrh na nařízení exekuce, na základě kterého OS v Uherském Hradišti usnesením ze dne 5.9.2006 pod sp.zn. EXNc-5134/2006-7 nařídil exekuci proti povinnému L. P. ml., kdy tímto jednáním se pokusil způsobit L. P. staršímu a mladšímu škodu ve výši 990.730 Kč,
3)
dne 12.8.2004 v notářské kanceláři Mgr. P. H. v O., R., uzavřel Z. P. jako nabývající s L. P. st. jako převádějícím kupní smlouvu pod sp.zn. NZ 298/2004, N 308/2004, jejímž předmětem byl rodinný dům v H., včetně přilehlých pozemků zapsaných na listě vlastnictví č. 5 pro okres U. H., obec a katastrální území H., za kupní cenu ve výši 1.030.660 Kč, kdy v této smlouvě bylo uvedeno, že kupující uhradil kupní cenu v plném rozsahu ve třech splátkách, což se ale nestalo, protože se před uzavřením této smlouvy L. P. a Z. P. domluvili, že účelem kupní smlouvy je ochrana přes možnou exekucí a po dobu, než se odstraní hrozby exekucí na majetek L. P. z důvodu dlužných částek, které v tu dobu činily cca 407.000 Kč, tak bude nový vlastník nemovitostí Z. P. čekat, až se vyřeší tíživá finanční situace L. P. st. a pod příslibem Z. P., že poté dojde ke zpětnému bezplatnému převodu předmětných nemovitostí zpět na L. P. st., což mu L. P. st. uvěřil, s tím, že si tak uchrání svůj rodinný dům s pozemky a na prodej nemovitostí byly v kanceláři Z. P. v O., na ulici S., vystaveny v srpnu 2004 příjmové doklady o fiktivní úhradě tří splátek, a to první splátky ve výši 300.000 Kč, druhé ve výši 300.000 Kč a třetí ve výši 430.660 Kč o úhradě kupní ceny nemovitostí, přičemž Z. P. úmyslně zatajil, že je na jeho majetek Okresním soudem Olomouc pod sp.zn. 15 Nc 4537/2002-8 ze dne 29.7.2002 nařízena exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 166.451 Kč, o čemž se L. P. st. dozvěděl až po datu právního účinku vkladu do katastru nemovitostí, čímž ho měl Z. P. pod příslibem výpomoci v jeho tíživé situaci uvést v omyl a získat takto nemovitosti za účelem vyřešení svých dluhů a tím měl L. P. st., v B., bytem H., způsobit škodu ve výši 1.030.660 Kč,
čímž měl spáchat v bodech 1) a 2) pokus trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., a v bodě 3) trestný čin podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák.,
neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem.
Podle § 229 odst. 3 tr.ř. byli poškození L. P. st., bytem H., L. P. ml., bytem H. a D. P., bytem H., s uplatněnými nároky na náhradu způsobené škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný Z. P. odvolání.
Opravný prostředek obžalovaného, zpracovaný jeho obhájcem, je zaměřen do všech výroků rozsudku v jeho odsuzující části. Zprošťující výroky odvoláním napadeny nebyly. Odvolatel namítl, že vůči všem poškozeným měl řádné pohledávky a odmítl, že by vůči poškozeným postupoval nestandardním způsobem a že by vůči nim použil výhrůžek. Při jednání s poškozenými vždy toliko vyjmenoval jednotlivé zákonné aspekty a legální prostředky, pomocí kterých hodlal docílit vymožení svých pohledávek. Je přesvědčen, že se vůči poškozeným nedopustil jakéhokoliv jednání, které by naplňovalo znaky trestného činu vydírání. Odvolatel vznesl námitku týkající se výše škody, s níž se soud prvního stupně vypořádal na straně 41 (druhý odstavec) napadeného rozsudku, avšak s jeho závěrem vyslovil nesouhlas . Je přesvědčen, že, pokud mu jednotliví poškození skutečně určitou částku dlužili (tato částka je vždy ve skutkové větě označena jako výše původního dluhu ), mělo být uvažováno, že škodou je pouze částka převyšující původní dluh . Např. u poškozené N. původní dluh činil 26.570 Kč, jmenovaná podepsala uznání dluhu na částku 41.853 Kč a směnku na částku 60.000 Kč, když fyzicky zaplatila částky 27.951 Kč a 13.902 Kč (tedy celkem 41.853 Kč). Výše škody by měla být dle odvolatele vypočtena následovně: 41.853 + 60.000 - 26.570 = 80.283 Kč, z čehož pak trestný čin by byl dokonán co do částky 41.853 Kč, kterou poškozená uhradila, a částka 38.430 Kč by měla být ve stadiu pokusu. Obdobně u poškozené K. její původní dluh činil 143.165 Kč, podepsala uznání dluhu na částku 202.623 Kč, když fyzicky zaplatila částku 89.855 Kč. Výše škody pak může být toliko maximálně částka 59.458 Kč, tedy rozdíl mezi dluhem, který poškozená uznala, a dluhem, který dle názoru soudu prvního stupně skutečně existoval. Uvedený právní názor je zásadní pro posouzení otázky trestu a náhrady škody, neboť při shora uvedeném způsobu výpočtu by škoda činila 135.311 Kč ( dokonaná ) a 740.208 Kč ( ve stadiu pokusu ), tedy výrazně nižší částku, což by se mělo promítnout i ve výroku o trestu. Náhrada škody v případě poškozené N. nemohla přesáhnout 41.853 Kč a u K. částku 59.458 Kč. Odvolatel proto navrhl, aby vrchní soud napadený rozsudek částečně zrušil v rozsahu, jak je dotčen podaným odvoláním a nově rozhodl tak, že ho obžaloby zprostí.
Odvolací soud zjistil, že rozsudek byl napaden odvoláními splňujícími obsahové náležitosti (§ 249 odst. 1 tr.ř.), které v zákonné lhůtě (§ 248 odst. 1 tr.ř.) podala k tomu oprávněná osoba (§ 246 odst. 1 písm. b/ tr.ř.). Protože nenastal důvod k zamítnutí či odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 1, resp. odst. 3 tr.ř., nařídil k jeho projednání vrchní soud veřejné zasedání.
Z podnětu podaného odvolání Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, přezkoumal podle § 254 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, odvolací soud mohl přihlížet, jen pokud by měly vliv na správnost napadených výroků, a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného opravného prostředku.
Řízení předcházející napadenému rozsudku není zatíženo žádnými procesními vadami, které by měly dopad v nesprávnosti skutkových zjištění krajského soudu nebo v porušení práva obžalovaného na obhajobu. Obžalovaný Z. P. měl možnost se k zahájenému trestnímu stíhání vyjádřit ve stadiu přípravného řízení a v hlavním líčení, přičemž tohoto oprávnění využil v souladu s ustanovením § 33 odst. 1 tr.ř. Trestní stíhání obžalovaného bylo zahájeno zákonem předpokládaným způsobem, postupem podle § 160 odst. 1 tr.ř., v obou trestních věcech vedených původně jednak před okresním soudem a jednak před krajským soudem, kde posléze došlo ke spojení obou věcí do společného řízení, a to poté, kdy byla usnesením Vrchního soudu, sp.zn. 1 Ntd 13/2008, přenesena věcná příslušnost soudu ohledně části trestné činnosti obžalovaného před krajský soud. Od počátku trestního stíhání obžalovaného byla policejními orgány respektována ustanovení trestního řádu o provádění důkazů v trestním řízení, včetně požadavku plynoucího z důvodu nutné obhajoby. V novém řízení před soudem prvního stupně, které se konalo na základě ustanovení § 306a tr.ř., krajský soud v hlavním líčení provedl dokazování v rozsahu § 306a odst. 1 tr.ř. (věta za středníkem) a provedl listinné důkazy ke skutku ad I/5, procesním způsobem rozhodl o zamítnutí návrhu obhajoby na doplnění dokazování a nově meritorně ve věci rozhodl. Lze proto souhrnně konstatovat, že z hlediska procesního nezjistil odvolací soud žádná pochybení, která by měla odůvodnit zrušení napadeného rozsudku z důvodů procesních (§ 258 odst. 1 písm. a/ tr.ř.).
Rozhodnutí samotné, které bylo vyhotoveno v písemné podobě a doručeno procesním stranám, splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr.ř. z hlediska struktury rozsudku, a pokud se týká jeho odůvodnění, pak ustanovení § 125 tr.ř. Z odůvodnění rozsudku mj. vyplývá, jak se soud vypořádal s obhajobou obžalovaného Z. P. S vývody obsaženými v odůvodnění napadeného rozsudku se vrchní soud ztotožňuje a odkazuje na ně.
Procesními vadami nezatížené dokazování bylo provedeno v takovém rozsahu, že umožňuje odvolacímu soudu učinit závěr o tom, že krajský soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, které potřeboval soud pro své rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr.ř.). Dle názoru odvolacího soudu postup krajského soudu je plně v souladu se zákonem i pokud jde o hodnocení provedených důkazů. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, hodnotil soud prvního stupně jednotlivé důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu podle § 2 odst. 6 tr.ř. Z provedených důkazů pak vyvodil krajský soud i logické a přesvědčivé závěry, které vyústily jednak ve vyvození trestní odpovědnosti obžalovaného (ad I/1-9) a jednak v jeho zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr.ř. (ad II/, III/), přičemž svoje úvahy v zásadě správně vyložil v příslušných pasážích odůvodnění rozsudku. Vrchní soud konstatuje, že hodnocení důkazů je oprávněním soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud je vázán hodnocením takto provedených důkazů, s výjimkou těch důkazů, které by sám ve veřejném zasedání znovu provedl (§ 263 odst. 7 věta druhá tr.ř.). Vzhledem k tomu, že provedené dokazování bylo učiněno krajským soudem v odpovídajícím rozsahu v rovině základů trestní odpovědnosti obžalovaného, nebylo proto důvodu k postupu podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr.ř.
Podstatou nyní podaného opravného prostředku odvolatele v otázce viny jsou výhrady ke stanovení výše škody, což má za následek, že užitá právní kvalifikace činu soudem I. stupně v napadeném rozsudku je nesprávná. S vývody, které odvolatel učinil v podaném odvolání, se vrchní soud neztotožnil. Krajský soud správně na str. 41 (druhý odstavec) odůvodnění rozsudku učinil závěr, že výši škody je třeba odvíjet od skutečnosti, že protiprávní jednání obžalovaného nesměřovalo jen k určitému podílu peněz, které mu poškození dlužili, ale vůči celé částce, kterou po nich požadoval. Navíc nelze odhlédnout od poznatku, že dlužné částky nebyly splatné a obžalovaný se jich protiprávně domáhal s dalším jejich navýšením. Odvolací soud přezkoumáním věci tak dospěl k závěru, že pachatelství obžalovaného Z. P. na činu je v odsuzující části rozsudku dostačujícím způsobem prokázáno z hlediska ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. výpověďmi svědků-poškozených, kteří jednoznačně specifikovali nátlakové jednání obžalovaného, kterého se vůči nim dopustil (ad I/1-9) a jak je krajský soud rozvádí na str. 38-41 odůvodnění rozsudku. Odvolací soud nezjistil žádný důvod, pro který by bylo třeba odlišně hodnotit výpovědi svědků, než jak učinil krajský soud, či jinak revidovat závěry, které učinil v napadeném rozhodnutí.
Z hlediska právní kvalifikace soud I. stupně nepochybil, pokud jednání obžalovaného Z. P. posoudil v bodě I/1-9 výroku rozsudku jako trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr.zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák., účinného do 31.12. 2009, neboť zák. č. 40/2009 Sb. (Trestní zákoník - TrZ), účinný od 1.1.2010, není pro obžalovaného příznivější (§ 2 odst. 1 TrZ). V podrobnostech odkazuje odvolací soud na přiléhavé zdůvodnění právní kvalifikace v napadeném rozsudku na str. 41 - 42.
Vyměřený trest obžalovanému v trvání 5 let a 6 měsíců (při polovině zákonné trestní sazby), který byl uložen jako souhrnný i za sbíhající se trestný čin podvodu (s trestní sazbou rovněž 2 8 let odnětí svobody), nelze označit, s ohledem na konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jeho činů a s přihlédnutím k jeho osobním poměrům, za trest nepřiměřeně přísný, který by byl důvodem zrušení rozsudku v této části podle § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. Krajský soud správně vyhodnotil kritéria nebezpečnosti činu (§ 3 odst. 4 tr.zák.), která svědčí o tom, že konkrétní stupeň nebezpečnosti činu obžalovaného v rámci uvedené trestní sazby neleží úplně na jeho dolní hranici, s přihlédnutí k tomu, že obžalovanému nebyla přiznána žádná polehčující okolnost a naopak mu byly přiznány přitěžující okolnosti ve smyslu § 34 písm. h), j) tr.zák. Uložený trest odnětí svobody tak lze označit za zákonný a splňující kritéria účelu trestu § 23 odst. 1 tr.zák. a jeho soudní individualizace (§ 31 tr.zák.). Krajský soud rovněž nepochybil, pokud obžalovaného zařadil pro výkon trestu podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. do věznice s ostrahou, neboť tento postup odpovídá délce výměry trestu.
Zákonu odpovídající a věcně správné jsou i učiněné výroky o náhradě škody v rámci adhezního řízení.
Protože s ohledem na shora uvedené nebylo odvolání obžalovaného shledáno opodstatněným, bylo podle § 256 tr.ř. jako nedůvodné zamítnuto.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí již není řádný opravný prostředek přípustný. Proti tomuto rozhodnutí je však možno podat do dvou měsíců od jeho doručení dovolání. Dovolání může podat nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku rozhodnutí a obviněný pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se za dovolání nepovažuje. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (v daném případě u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 4 tr.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.ř. nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
V Olomouci dne 19.7.2012.
JUDr. Vladislav Š l a p á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
J. Jakobová