VSOL 1 To 1/2011
Datum rozhodnutí: 07.01.2011
Dotčené předpisy: § 389 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ), § 188 odst. 1 písm. e) předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. ledna 2011 stížnost státní zástupkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 24.11.2010, č.j. 29 T 13/2010-755, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. se stížnost jako nedůvodná z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
I.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 24.11.2010, č.j. 29 T 13/2010-755, bylo v trestní věci obviněného ing. J. M., na kterého státní zástupkyně podala obžalobu pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (dále TrZ) a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, účinného do 31.10.1998 (dále tr.zák.) rozhodnuto jednak tak, že
podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, neboť je toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem (ad I.),
jednak tak, že
obviněný ing. J. M. byl ponechán ve vazbě, neboť důvody vazby podle § 67 písm. a) tr.ř. jsou dány a nadále přetrvávají (ad II.).
Důvody, které vedly krajský soud k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, spočívají v tom, že dle nalézacího soudu nedošlo k řádnému zahájení trestního stíhání obviněného pro veškeré dílčí útoky pokračujícího trestného činu, pro který na něj byla podána obžaloba.
V podrobnostech v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvedl krajský soud zejména následující:
Pokud jde o upozornění z 21.5.1998, tímto opatřením ing. J. M. obvinění nemohlo být řádně sděleno, respektive procesně účinným způsobem nemohlo dojít k rozšíření obvinění, protože vyšetřovatel zde nepostupoval podle zákona. V konkrétním případě vyšetřovatel v pořízeném protokolu pouze konstatoval, že J. M. byl před započetím výslechu upozorněn, že předmětem vyšetřování budou i jednání, kterých se měl dopustit v souvislosti s níže uvedenými firmami . Následuje osm bodů, ve kterých jsou konkretizovány subjekty, kterým v důsledku jednání obžalovaného měla být způsobena škoda (viz č.l. 11). Vyšetřovatelem zvolenou formulaci podle zdejšího soudu nelze považovat za procesně způsobilé obvinění ing. J. M. Jednak zmíněné upozornění neobsahuje jediné ustanovení trestního řádu, podle kterého vyšetřovatel postupoval, tzn. podle kterého obvinění ing. J. M. sdělil, resp. rozšířil. Za podstatnější však nalézací soud považuje, že citované upozornění je natolik vágní, že z něj nelze dovodit, že by ing. J. M. byl pro uvedené útoky vůbec obviněn, resp. že by pro tyto útoky došlo k rozšíření jeho obvinění. Formulaci předmětem vyšetřování budou i jednání zcela jistě nelze ztotožňovat s formulací, že ing. J. M. je pro tyto útoky také obviněn a trestně stíhán. Přitom právě to je nutno považovat za naprosté minimum pro to, aby obvinění ing. J. M. bylo v konkrétním případě účinné.
Podle § 160 odst. 1 tr. řádu, který platil v době, kdy obvinění bylo sdělováno, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159 odst. 2, 3 tr. řádu, nebo § 159a odst. 1 tr. řádu. Trestní stíhání zahajuje tím, že této osobě nejpozději na začátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného a učiní o tom záznam. Ten musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán.
Podle § 160 odst. 5 tr. řádu účinného v době, kdy obvinění bylo sdělováno, vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v záznamu o sděleném obvinění, postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavci 1 § 160 tr. řádu.
Z toho je zřejmé, že absence údaje, že ing. J. M. je v případě skutků popsaných v upozornění z 21.5.1998 stíhán jako obviněný, není jedinou vadou tohoto rozhodnutí vyšetřovatele. Není například jasné, jak popsané skutky jsou kvalifikovány, z upozornění nelze ani dílčím způsobem dovodit jejich návaznost na záznam o sděleném obvinění ze dne 28.4.1998 a podobně. Vadný je pak také samotný popis skutků, který se omezuje jen na pouhé konstatování, že J. M. odebral zboží v určité hodnotě, které nezaplatil, resp. zaplatil jen částečně. Vyšetřovatelem je tak v případě těchto útoků fakticky popisován obchodní, resp. civilní vztah a nikoli vztah trestní, když ani v náznaku netvrdí, že popsané skutky jsou charakterizovány úmyslným zaviněním ing. J. M.
V případě usnesení z 29.4.2010 nalézací soud základní pochybení policejního orgánu spatřuje v tom, že nerespektoval podmínku, za které byl ing. J. M. vydán americkými orgány. Obviněný se dlouhodobě zdržoval na území Spojených států amerických, kde byl zatčen dne 17.6.2009 na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem v Olomouci Nt 530/99 ze dne 22.11.2004. Obviněný ještě před podáním obžaloby upozorňoval na skutečnost, že nově zahájené trestní stíhání je nepřípustné, jelikož to nedovoluje mezinárodní dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Do České republiky byl americkými orgány vydán pouze pro skutky, které byly uvedeny v žádosti české strany. Za takového stavu rozšíření trestního stíhání je nepřípustné. S tímto názorem obviněného se zdejší soud ztotožnil.
To souvisí s tím, že soud si prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky vyžádal stanovisko americké strany (viz č.l. 682 až 686). Vyjádření Úřadu mezinárodních záležitostí trestní divize Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických ze dne 24.9.2010 shrnuje okolnosti vydání obviněného americkými orgány. Z tohoto vyjádření více než srozumitelně vyplývá, že se na ing. J. M. vztahuje zásada speciality a byl vydán pouze pro trestné činy uvedené v mezinárodním zatýkacím rozkazu Okresního soudu v Olomouci z 22.11.2004. Zásada speciality znamená, že vydanou osobu nelze bez souhlasu státu, který ji vydal, stíhat pro jiný trestný čin, než který je předmětem vydání, pokud nebylo na něj vydání rozšířeno. Ze spisového materiálu je evidentní, že Spojené státy americké souhlas k rozšíření trestního stíhání nedaly a předmět vydání rozšířen nebyl. Okresním soudem v Olomouci byl zatýkací rozkaz, na základě kterého byl ing. J. M. na území Spojených států amerických zatčen, vydán pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zákona, kterého se měl dopustit útoky, jež jsou popsány v bodech 7, 9 a 11 žalobního návrhu, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měl dopustit útokem popsaným v bodě 13 žalobního návrhu, a pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měl dopustit útokem popsaným v bodě 16 žalobního návrhu. Zdejší soud je toho názoru, že výlučně pro uvedené trestné činy, přesněji pro konkretizované útoky, bylo možno vést trestní stíhání proti ing. J. M. po jeho vydání českým orgánům. Jistě lze očekávat argument ze strany státního zastupitelství, že zásada speciality v konkrétním případě byla zachována, neboť obžaloba na ing. J. M. byla podána pro pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a byť došlo k rozšíření útoků, podstata zůstala zachována a ing. J. M. i nadále je stíhán pro trestný čin, pro který byl vydán. Takový výklad zásady speciality je však podle zdejšího soudu nutno odmítnout, neboť ve svém důsledku by znamenal minimálně obcházení tohoto principu.
Pokud jde o upozornění vyšetřovatele ze dne 21.5.1998 a usnesení policejního orgánu ze dne 30.4.2010 lze tedy uzavřít, že těmito rozhodnutími bylo ve vztahu k ing. J. M. postupováno v rozporu s ustanovením článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v rozporu s § 2 odst. 1 tr. řádu. Policejním orgánem tedy bylo postupováno v rozporu se zásadou řádného zákonného procesu spočívající v tom, že nikdo nemůže být stíhán jinak, než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
Z této skutečnosti je pak podle zdejšího soudu nutno dovodit i odpovídající právní závěry. Jestliže v konkrétní věci bylo rozhodnuto o sdělení obvinění, resp. zahájení trestního stíhání v rozporu se zákonem, je třeba konstatovat, že v této části byl ing. J. M. obviněn procesně vadně. Procesní vady jsou natolik podstatné, že k uvedeným rozhodnutím vyšetřovatele, resp. policejního orgánu, nelze přihlížet. Jestliže ale nelze přihlížet k takovým úkonům, nelze současně učinit jiný závěr než ten, že trestní stíhání zahájeno nebylo a v případě konkretizovaných útoků ing. J. M. pro trestný čin podvodu podle § 250 tr. zákona obviněn nebyl. V tomto směru nebyl obviněn ani z nějakého jiného trestného činu.
Za popsané situace orgány činné v přípravném řízení podstatně pochybily, pokud ve vymezeném rozsahu, kde nebylo sděleno obvinění, resp. zahájeno trestní stíhání, realizovaly další s věcí související úkony. Zmíněná zásadní, podstatná pochybení, státní zastupitelství nemohlo zhojit a ani nezhojilo podáním obžaloby. Ta v konkrétním případě pro útoky řešené upozorněním z 21.5.1998 a usnesením z 30.4.2010 vůbec neměla být podána, protože jak je zřejmé z § 176 odst. 2 tr. řádu, obžalobu lze podat pouze pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, a k tomu v konkrétním případě ze shora uvedených důvodů nedošlo.
II.
Proti výroku I. podala (č.l. 762) v zákonné lhůtě stížnost státní zástupkyně. V odůvodnění svého opravného prostředku (č.l. 763-765) poukázala na to, že v době, kdy bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro trestné činy podvodu, bylo policejním orgánem postupováno dle procesní úpravy platné v roce 1998. Policejní orgán nevydával usnesení o zahájení trestního stíhání, ale pouze záznam o sdělení obvinění, případně postupoval tak, že obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu sdělil, že jej stíhá jako obviněného, a učinil o tom záznam. Tento záznam musel obsahovat popisu skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán. Jestliže během vyšetřování vyšlo najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v záznamu o sdělení obvinění, postupuje se ohledně tohoto skutku stejným způsobem.
V daném případě bylo trestní stíhání obviněného zahájeno vydáním záznamu o sdělení obvinění ze dne 28.4.1998 s tím, že je stíhán pro shora citované trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák. a § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák. Vzhledem k tomu, že následně vyšly najevo skutečnosti, z nichž vyplývalo, že obviněný se dopustil dalších útoků těchto pokračujících trestných činů, byl na počátku svého výslechu obviněný upozorněn, že předmětem trestního stíhání, které je proti němu vedeno, budou i další útoky, jichž se dopustil, přičemž tyto útoky jsou policejním orgánem specifikovány tak, že je nelze zaměnit s jinými. Tyto skutečnosti jsou uvedeny přímo v protokolu o výslechu obviněného a je tedy zřejmé, že obviněnému obvinění sděleno bylo, a to v návaznosti na záznam o sdělení obvinění vydaný dne 28.4.1998. V tomto směru nevznikly ani ze strany obviněného či obhajoby žádné pochybnosti o tom, pro jaké trestné činy je obviněný stíhán a jakými útoky se jich měl dopustit.
Ve vztahu k namítanému porušení zásady speciality státní zástupkyně vyjádřila názor, že za jeho obcházení nelze pokládat postup spočívající v rozšíření trestního stíhání pro další útoky pokračujícího trestného činu, pro který byl vydán. Obviněný není stíhán pro jiný trestný čin, než pro který ze Spojených států amerických byl vydán. Zásada speciality předpokládá, že vydanou osobu nelze bez souhlasu státu, který ji vydal, stíhat pro jiný trestný čin, než který je předmětem vydání, pokud nebylo na tento vydání rozšířeno. V tomto směru obviněný Ing. J. M. pro žádný jiný trestný čin, než pro který byl z USA vydán, stíhán není. Je stíhán pouze pro další útoky uvedeného trestného činu. Dále došlo pouze k překvalifikaci jeho jednání v důsledku změn trestního zákona, které jsou však pro obviněného příznivější, když není v současné době stíhán pro několik trestných činů podvodu, nýbrž pro jeden pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) TrZ.
Závěrem své stížnosti proto státní zástupkyně navrhla, aby vrchní soud podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. napadené usnesení zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
III.
Na podkladě stížnosti podané oprávněnou osobou (§ 142 odst. 1 tr.ř.) v zákonem stanovené lhůtě (§ 143 odst. 1 tr.ř.) proti usnesení, vůči němuž zákon podání stínosti připouští (§ 141 odst. 2 tr.ř.), přezkoumal vrchní soud napadené usnesení i řízení mu předcházející a dospěl k závěru o nedůvodnosti opravného prostředku státní zástupkyně. Vyšel přitom z následujících zjištění:
Na obviněného ing. J. M. byla u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, podána dne 9.8.2010 státní zástupkyní obžaloba, která mu klade za vinu spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) TrZ (ad I.) a trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr.zák. (ad II.), jichž se měl dopustit tím, že:
I.
ačkoli věděl, že nemá dostatek finančních prostředků na uhrazení objednaného zboží a odebraného zboží, a to s ohledem na své předchozí finanční závazky z podnikatelské činnosti, jako jednatel a majitel firmy K., s.r.o., O., případně jako soukromá osoba v Olomouci
1. v říjnu roku 1995 odebral od firmy L. Ch. - R. sídlem v B. , okr. O., různé druhy žaluzií v celkové hodnotě 82.399,- Kč, tyto v celkové výši neuhradil, splatil pouze část pohledávky a firmě L. Ch. - R. tak způsobil škodu ve výši 27.918,- Kč ,
2. dne 27.11.1995 a 13.12.1995 odebral od firmy N. E., s.r.o., K. H. , nábytek v hodnotě 31.490,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě N. E., s.r.o., K. H., způsobil škodu ve výši 31.490,- Kč ,
3. dne 15. 12. 1995 odebral od firmy S. - R., s.r.o., K. , nábytek v hodnotě 12.528,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě S. - R., s.r.o., K., způsobil škodu ve výši 12.528,- Kč ,
4. v období od 22.12.1995 do 19.2.1996 odebral od firmy J. V.-B. P. nábytek v celkové hodnotě 1.131.182,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě J. V. - B. způsobil škodu ve výši 1.131.182,- Kč,
5. dne 20.5.1996 a 24.5.1996 odebral od firmy V. n. d. V. M. nábytek v hodnotě 50.848,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě V. n. d. V. M. způsobil škodu ve výši 50.848,- Kč ,
6. dne 16.7.1996 a 11.10.1996 odebral od firmy H., a.s., P. , nábytek v hodnotě 107.347,- Kč a 4.293,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě H., a.s., P., způsobil škodu ve výši 111.640,- Kč ,
7. v období od 6.9.1996 do 13.11.1996 odebral od firmy E. B. nábytek v hodnotě 198.688,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě E. B. způsobil škodu ve výši 198.688,- Kč ,
8. dne 15.11.1996 odebral od firmy S. - R., s.r.o., K., nábytek v hodnotě 5.909,- Kč, včetně jeho dopravy, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě S. - R., s.r.o., K., způsobil škodu ve výši 7.839,- Kč ,
9. v období od 10.12.1996 do 31.1.1997 odebral od firmy T., s.r.o., B. , nábytek v hodnotě 388.430,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě T., s.r.o., B., způsobil škodu ve výši 388.430,- Kč ,
10. dne 5.12.1996 odebral od firmy S. P. nábytek do dětského pokoje v hodnotě 21.140,- Kč, tento neuhradil a firmě S. P. způsobil škodu ve výši 21.140,- Kč ,
11. v lednu až březnu 1997 odebral od firmy D. I. L. nábytek v hodnotě 1.168.123,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě D. I. L. způsobil škodu ve výši 1.168.123,- Kč ,
12. dne 17.2.1997 odebral od firmy D. v. d. Z. nábytek v hodnotě 170.371,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě D. v. d. Z. způsobil škodu ve výši 170.371,- Kč ,
13. dne 11.4.1997 si zapůjčil od A. P. pod záminkou nutnosti zakoupit zboží finanční částku 650.033,- Kč s tím, že tuto vrátí do 18.4.1997, což neučinil a poškozené A. P. tak způsobil škodu ve výši 650.033,- Kč ,
14. dne 18.4.1997 odebral od firmy P., s.r.o., O. , nábytek v hodnotě 114.068,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě P., s.r.o., O., způsobil škodu ve výši 114.068,- Kč ,
15. dne 1.7.1997 uzavřel s V. M. smlouvu o půjčce, na základě které převzal finanční částku ve výši 342.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 31.8.1997, což neučinil a poškozenému V. M. tak způsobil škodu ve výši 342.000,- Kč ,
16. v období od 29.8.1997 do září 1997 odebral od firmy P., s.r.o., O. , nábytek v hodnotě 733.300,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě P., s.r.o., O., způsobil škodu ve výši 733.300,- Kč ,
17. dne 2.9.1997 odebral od firmy W. & s., a.s., nábytek v hodnotě 78.150,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě W. & s. a.s., způsobil škodu ve výši 78.150,- Kč ,
18. dne 28.9.1997 si zapůjčil od F. K. finanční částku ve výši 270.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 30.9.1997, což neučinil a poškozenému F. K. způsobil škodu ve výši 270.000,- Kč ,
19. dne 10.10.1997 si zapůjčil od Ing. A. K. finanční částku ve výši 172.500,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 13.11.1997, což neučinil a pošk. Ing. A. K. způsobil škodu ve výši 172.500,- Kč ,
20. dne 3.2.1998 odebral od firmy B. - M., s.r.o., N. J. , nábytek v hodnotě 37.926,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě B. - M., s.r.o., N. J., způsobil škodu ve výši 37.926,- Kč ,
a takto způsobil poškozeným celkovou škodu ve výši 5 .718.174,- Kč,
II.
dne 15.2.1994, 2.3.1994 a 1.4.1994 uzavřel se společností S., s.r.o., P., leasingové smlouvy, na základě kterých převzal do užívání kopírku TOSHIBA ED 1710, počítač s příslušenstvím, včetně tiskárny a kancelářský nábytek, vše v celkové hodnotě 188.509,- Kč, přičemž se zavázal hradit smluvené leasingové splátky, což však neučinil a následně proto došlo dne 6.2.1997 k předčasnému ukončení leasingových smluv, kdy obviněný odmítl předměty leasingu vrátit zpět leasingové společnosti, i nadále si je ponechal a tyto mu byly odebrány až Policií ČR dne 12.8.1997 a 5.8.1997, přičemž ke dni ukončení leasingových smluv byla hodnota předmětů leasingu 94 000,- Kč .
Trestní stíhání obviněného ing. J. M. bylo zahájeno (nalézacím soudem nezpochybňovaným procesním způsobem) na základě záznamu o sdělení obvinění ze dne 28.4.1998 (č.l. 1-3), který obviněný téhož dne převzal, ve vztahu k jednáním, která jsou mu v podané obžalobě kladena za vinu pod body I./4, 7, 9, 11, 13 a 16. Dle státní zástupkyně zákonným způsobem došlo k rozšíření trestního stíhání obviněného při jeho výslechu dne 21.5.1998, což však s ohledem na formu, jakou se tak stalo:
třetí list výslechu obviněného J. M. ze dne 21.5.1998
Před započetím výslechu jsem byl vyšetřovatelem upozorněn, že předmětem vyšetřování budou i jednání, kterých jsem se měl dopustit v souvislosti s níže uvedenými firmami tím, že jsem:
- v listopadu 1995 odebral od firmy R.-ž. se sídlem B., okr. O., různé druhy žaluzií v celkové hodnotě 82.399,- Kč, přičemž do současné doby byla splacena jen část pohledávky a celkový dluh vůči fy R. činí 27.918,- Kč,
- v listopadu 1995 odebral nábytek od firmy E., s.r.o., K. H., v celkové hodnotě dle dodaných faktur za 31.490,- Kč, přičemž v termínu splatnosti a ani později nebyl dluh vůči fy E. uhrazen,
- v květnu 1996 odebral nábytek od V. n. d. se sídlem V. M., v hodnotě dle dodaných faktur za 50.848,- Kč, přičemž do současné doby nebylo toto zboží řádně uhrazeno,
- v červenci 1996 a v říjnu 1996 odebral od firmy H., a.s., P., nábytek v celkové hodnotě za 111.640,- Kč, přičemž za uvedené zboží nebylo v termínu ani později zaplaceno a ani nebylo reagováno na platební rozkaz Krajského obchodního soudu pod čj. 9 Ro 316/97 ze dne 8.1.1998,
- v prosinci 1996 odebral od společnosti S. dánský nábytek se sídlem P., nábytek v hodnotě za 21.140,- Kč, který nebyl uhrazen a na urgence dodavatelské firmy v průběhu roku 1997 nebylo reagováno,
- v dubnu 1997 odebral od firmy P., s.r.o., O., nábytek v hodnotě za 122.902,- Kč, který nebyl uhrazen do současné doby a na urgence nebylo reagováno,
- v září 1997 odebral od fy W. & S., a.s., Ú. u P., nábytek za 78.150,- Kč, který v termínu a ani později nebyl zaplacen,
- v únoru 1998 odebral nábytek od firmy B. M., s.r.o., N. J., kancelářský nábytek v hodnotě za 41.818,- Kč, a to i přes známou skutečnost, že tento nábytek fy B. zakoupila od firmy E. a bude jej prodávat s 20% přirážkou, tedy pro obviněného nákup značně nevýhodný, když již předem bylo zřejmé, že obviněný nehodlá zaplatit, což se také stalo a do současné doby částka 41.818,- Kč nebyla zaplacena ,
nelze přijmout. Zcela důvodně poukazuje soud prvního stupně, že k zákonnému zahájení trestního stíhání obviněného pro útoky pokračujícího trestného činu popsané pod body I./1, 2, 5, 6, 10, 14 a 17 žalobního návrhu nedošlo, neboť podmínky pro zákonné zahájení trestního stíhání dle zákonné úpravy účinné ke dni 21.5.1998 (zmiňované v napadeném usnesení, ale i v opravném prostředku státní zástupkyně), tj. že záznam o sdělení obvinění (a stejně tak rozšíření trestního stíhání) musel obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán, postup policejního orgánu evidentně nesplňoval. V žádném případě totiž nelze z citované listiny dovodit, jaký trestný čin je v popsaném jednání spatřován, a to i s přihlédnutím k tomu, že popsané jednání obviněného samo znaky žádného trestného činu nevyjadřuje.
Protože nedošlo k zákonnému zahájení trestního stíhání obviněného pro útoky popsané v žalobním návrhu pod body I./1, 2, 5, 6, 10, 14 a 17 byla obžaloba v této části podána v rozporu s § 176 odst. 2 tr.ř.
K dalšímu rozšíření trestního stíhání obviněného ing. J. M. došlo po realizaci vydaného mezinárodního zatýkacího rozkazu na základě usnesení ze dne 29.4.2010 (č.l. 15-17), které má dle státní zástupkyně odůvodnit podání obžaloby pro útoky uvedené v bodech I./3, 8, 15, 18 a 19 žalobního návrhu.
Krajský soud vědom si toho, pro jaký rozsah bylo vedeno trestní stíhání obviněného v době vydání mezinárodního zatýkacího rozkazu, vyžádal prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti ČR písemné materiály zmiňované v odůvodnění jeho rozhodnutí (ve spisy založeny včetně jejich překladů na č.l. 671-673, 676, 681-687), z nichž vyplynulo, že na trestní stíhání obviněného se vztahuje zásada speciality. Na rozdíl od právního názoru státní zástupkyně i stížnostní soud (ve shodě se soudem nalézacím) zastává názor, že trestným činem ve smyslu realizace zásady speciality je nutno rozumět konkrétní skutek (skutek, tak jak byl spáchán, resp. jak je popsán v extradičních materiálech), nikoli jeho právní posouzení orgány dožadujícího státu. Není proto možné, aby ve vztahu k jednání, která je třeba pokládat za samostatné procesní skutky ve smyslu § 12 odst. 12 tr.ř. (byť by tvořily se skutky, pro které bylo trestní stíhání řádně zahájeno a pro které bylo žádáno o vydání obviněného, jeden skutek de iure, tj. jeden pokračující trestný čin ve smyslu trestního práva hmotného), bylo vedeno trestní stíhání obviněného, aniž by byl vyžádán dodatečný souhlas s takovým postupem od státu dožádaného. Nebyl-li ve vztahu k dílčím útokům, potažmo samostatným procesním skutkům ve smyslu § 12 odst. 12 tr.ř., popsaným v usnesení ze dne 29.4.2010, vyžádán od příslušných orgánů Spojených států amerických dodatečný souhlas s trestním stíháním obviněného ing. J. M., je zřejmé, že podání obžaloby na tohoto obviněného i pro skutky pod body I./3, 8, 15, 18 a 19 žalobního návrhu je neodůvodněné.
Vrchní soud ze zcela ztotožnil v náhledu na posuzovanou věc se soudem nalézacím v tom, že řízení předcházející podání obžaloby vyjma bodů I./4, 7, 9, 11, 13 a 16 je zatíženo závažnými procesními vadami, které jsou neodstranitelné v řízení soudním. Tyto závažné procesní vady (ve vztahu k bodům I./1-3, 5, 6, 8, 10, 12, 14, 15, 17-20) odůvodňují vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. Protože zbývající část obžaloby (skutky popsané v žalobním návrhu pod body I./4, 7, 9, 11, 13 a 16), ohledně níž je možno vést trestní stíhání obviněného v řízení soudním, nezakládá věcnou příslušnost krajského soudu k rozhodování věci, postupoval krajský soud důvodně, pokud ohledně celé věci rozhodl tak, že ji vrátil státnímu zástupci k došetření. Napadené usnesení, resp. jeho výrok, byl proto shledán stížnostním soudem zákonným a odůvodněným.
IV.
Napadenému usnesení lze vytknout nedostatek spočívající v nesplnění požadavku formulovaného v § 191 odst. 1 tr.ř., dle něhož Vrátí-li soud věc státnímu zástupci k došetření, uvede v usnesení, v kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti je třeba objasnit, popřípadě které úkony je třeba provést , byť lze připustit, že uvedené požadavky lze dovodit z obsahu jím vydaného usnesení. Učinil-li krajský soud právní závěr, že ve vztahu k bodům I./1-3, 5, 6, 8, 10, 12, 14, 15, 17-20 žalobního návrhu nedošlo k zákonnému zahájení trestního stíhání obviněného ing. J. M., pak je zřejmé, že vedení soudního řízení ohledně těchto (dle právního hodnocení státní zástupkyně) dílčích útoků pokračujícího trestného činu je možné až poté, co pro ně bude na základě zcela nově zahájeného trestního stíhání obviněného a výsledků provedeného vyšetřování podána nová obžaloba (která vyhoví požadavkům formulovaným ustanovením § 176 tr.ř.). Je vhodné připomenout, že právní úprava obsažená jak v § 37a tr.zák., tak v § 45 TrZ týkající se rozhodování o pokračujícím trestném činu umožňuje vedení více trestních řízení ohledně jednoho pokračování a že by proto státní zástupkyně s přihlédnutím k zájmům na rychlosti vedení vazebního řízení měla důsledně zvážit svůj další postup, neboť není vyloučeno, aby o procesně bezvadné části (na podkladě nově podané obžaloby) probíhalo soudní řízení u příslušného věcně a místně příslušného soudu. Je však nepochybné, že o zbývající části pokračování by bylo třeba (při stávajícím rozsahu vymezení obsaženém v žalobním návrhu obžaloby) vést řízení (opět na pokladě nově podané obžaloby) před soudem krajským viz § 17 odst. 2 tr.ř.
V.
Z důvodů, které jsou vyloženy v odůvodnění napadeného usnesení a doplněny v odůvodnění tohoto rozhodnutí, zamítl vrchní soud stížnost státní zástupkyně podanou proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 24.11.2010, č.j. 29 T 13/2010-755, jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není žádný další opravný prostředek přípustný.
V Olomouci dne 7.1.2011
JUDr. Ivo K o u ř i l v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu
P. Pražáková, DiS.
Datum rozhodnutí: 07.01.2011
Dotčené předpisy: § 389 předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ), § 188 odst. 1 písm. e) předpisu č. 141/1961Sb. TR (TŘ)
U s n e s e n í
Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. ledna 2011 stížnost státní zástupkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 24.11.2010, č.j. 29 T 13/2010-755, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. se stížnost jako nedůvodná z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
I.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 24.11.2010, č.j. 29 T 13/2010-755, bylo v trestní věci obviněného ing. J. M., na kterého státní zástupkyně podala obžalobu pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (dále TrZ) a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona, účinného do 31.10.1998 (dále tr.zák.) rozhodnuto jednak tak, že
podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, neboť je toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem (ad I.),
jednak tak, že
obviněný ing. J. M. byl ponechán ve vazbě, neboť důvody vazby podle § 67 písm. a) tr.ř. jsou dány a nadále přetrvávají (ad II.).
Důvody, které vedly krajský soud k vrácení věci státnímu zástupci k došetření, spočívají v tom, že dle nalézacího soudu nedošlo k řádnému zahájení trestního stíhání obviněného pro veškeré dílčí útoky pokračujícího trestného činu, pro který na něj byla podána obžaloba.
V podrobnostech v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvedl krajský soud zejména následující:
Pokud jde o upozornění z 21.5.1998, tímto opatřením ing. J. M. obvinění nemohlo být řádně sděleno, respektive procesně účinným způsobem nemohlo dojít k rozšíření obvinění, protože vyšetřovatel zde nepostupoval podle zákona. V konkrétním případě vyšetřovatel v pořízeném protokolu pouze konstatoval, že J. M. byl před započetím výslechu upozorněn, že předmětem vyšetřování budou i jednání, kterých se měl dopustit v souvislosti s níže uvedenými firmami . Následuje osm bodů, ve kterých jsou konkretizovány subjekty, kterým v důsledku jednání obžalovaného měla být způsobena škoda (viz č.l. 11). Vyšetřovatelem zvolenou formulaci podle zdejšího soudu nelze považovat za procesně způsobilé obvinění ing. J. M. Jednak zmíněné upozornění neobsahuje jediné ustanovení trestního řádu, podle kterého vyšetřovatel postupoval, tzn. podle kterého obvinění ing. J. M. sdělil, resp. rozšířil. Za podstatnější však nalézací soud považuje, že citované upozornění je natolik vágní, že z něj nelze dovodit, že by ing. J. M. byl pro uvedené útoky vůbec obviněn, resp. že by pro tyto útoky došlo k rozšíření jeho obvinění. Formulaci předmětem vyšetřování budou i jednání zcela jistě nelze ztotožňovat s formulací, že ing. J. M. je pro tyto útoky také obviněn a trestně stíhán. Přitom právě to je nutno považovat za naprosté minimum pro to, aby obvinění ing. J. M. bylo v konkrétním případě účinné.
Podle § 160 odst. 1 tr. řádu, který platil v době, kdy obvinění bylo sdělováno, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159 odst. 2, 3 tr. řádu, nebo § 159a odst. 1 tr. řádu. Trestní stíhání zahajuje tím, že této osobě nejpozději na začátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného a učiní o tom záznam. Ten musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán.
Podle § 160 odst. 5 tr. řádu účinného v době, kdy obvinění bylo sdělováno, vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v záznamu o sděleném obvinění, postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavci 1 § 160 tr. řádu.
Z toho je zřejmé, že absence údaje, že ing. J. M. je v případě skutků popsaných v upozornění z 21.5.1998 stíhán jako obviněný, není jedinou vadou tohoto rozhodnutí vyšetřovatele. Není například jasné, jak popsané skutky jsou kvalifikovány, z upozornění nelze ani dílčím způsobem dovodit jejich návaznost na záznam o sděleném obvinění ze dne 28.4.1998 a podobně. Vadný je pak také samotný popis skutků, který se omezuje jen na pouhé konstatování, že J. M. odebral zboží v určité hodnotě, které nezaplatil, resp. zaplatil jen částečně. Vyšetřovatelem je tak v případě těchto útoků fakticky popisován obchodní, resp. civilní vztah a nikoli vztah trestní, když ani v náznaku netvrdí, že popsané skutky jsou charakterizovány úmyslným zaviněním ing. J. M.
V případě usnesení z 29.4.2010 nalézací soud základní pochybení policejního orgánu spatřuje v tom, že nerespektoval podmínku, za které byl ing. J. M. vydán americkými orgány. Obviněný se dlouhodobě zdržoval na území Spojených států amerických, kde byl zatčen dne 17.6.2009 na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu vydaného Okresním soudem v Olomouci Nt 530/99 ze dne 22.11.2004. Obviněný ještě před podáním obžaloby upozorňoval na skutečnost, že nově zahájené trestní stíhání je nepřípustné, jelikož to nedovoluje mezinárodní dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Do České republiky byl americkými orgány vydán pouze pro skutky, které byly uvedeny v žádosti české strany. Za takového stavu rozšíření trestního stíhání je nepřípustné. S tímto názorem obviněného se zdejší soud ztotožnil.
To souvisí s tím, že soud si prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky vyžádal stanovisko americké strany (viz č.l. 682 až 686). Vyjádření Úřadu mezinárodních záležitostí trestní divize Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických ze dne 24.9.2010 shrnuje okolnosti vydání obviněného americkými orgány. Z tohoto vyjádření více než srozumitelně vyplývá, že se na ing. J. M. vztahuje zásada speciality a byl vydán pouze pro trestné činy uvedené v mezinárodním zatýkacím rozkazu Okresního soudu v Olomouci z 22.11.2004. Zásada speciality znamená, že vydanou osobu nelze bez souhlasu státu, který ji vydal, stíhat pro jiný trestný čin, než který je předmětem vydání, pokud nebylo na něj vydání rozšířeno. Ze spisového materiálu je evidentní, že Spojené státy americké souhlas k rozšíření trestního stíhání nedaly a předmět vydání rozšířen nebyl. Okresním soudem v Olomouci byl zatýkací rozkaz, na základě kterého byl ing. J. M. na území Spojených států amerických zatčen, vydán pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zákona, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zákona, kterého se měl dopustit útoky, jež jsou popsány v bodech 7, 9 a 11 žalobního návrhu, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měl dopustit útokem popsaným v bodě 13 žalobního návrhu, a pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měl dopustit útokem popsaným v bodě 16 žalobního návrhu. Zdejší soud je toho názoru, že výlučně pro uvedené trestné činy, přesněji pro konkretizované útoky, bylo možno vést trestní stíhání proti ing. J. M. po jeho vydání českým orgánům. Jistě lze očekávat argument ze strany státního zastupitelství, že zásada speciality v konkrétním případě byla zachována, neboť obžaloba na ing. J. M. byla podána pro pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a byť došlo k rozšíření útoků, podstata zůstala zachována a ing. J. M. i nadále je stíhán pro trestný čin, pro který byl vydán. Takový výklad zásady speciality je však podle zdejšího soudu nutno odmítnout, neboť ve svém důsledku by znamenal minimálně obcházení tohoto principu.
Pokud jde o upozornění vyšetřovatele ze dne 21.5.1998 a usnesení policejního orgánu ze dne 30.4.2010 lze tedy uzavřít, že těmito rozhodnutími bylo ve vztahu k ing. J. M. postupováno v rozporu s ustanovením článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v rozporu s § 2 odst. 1 tr. řádu. Policejním orgánem tedy bylo postupováno v rozporu se zásadou řádného zákonného procesu spočívající v tom, že nikdo nemůže být stíhán jinak, než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
Z této skutečnosti je pak podle zdejšího soudu nutno dovodit i odpovídající právní závěry. Jestliže v konkrétní věci bylo rozhodnuto o sdělení obvinění, resp. zahájení trestního stíhání v rozporu se zákonem, je třeba konstatovat, že v této části byl ing. J. M. obviněn procesně vadně. Procesní vady jsou natolik podstatné, že k uvedeným rozhodnutím vyšetřovatele, resp. policejního orgánu, nelze přihlížet. Jestliže ale nelze přihlížet k takovým úkonům, nelze současně učinit jiný závěr než ten, že trestní stíhání zahájeno nebylo a v případě konkretizovaných útoků ing. J. M. pro trestný čin podvodu podle § 250 tr. zákona obviněn nebyl. V tomto směru nebyl obviněn ani z nějakého jiného trestného činu.
Za popsané situace orgány činné v přípravném řízení podstatně pochybily, pokud ve vymezeném rozsahu, kde nebylo sděleno obvinění, resp. zahájeno trestní stíhání, realizovaly další s věcí související úkony. Zmíněná zásadní, podstatná pochybení, státní zastupitelství nemohlo zhojit a ani nezhojilo podáním obžaloby. Ta v konkrétním případě pro útoky řešené upozorněním z 21.5.1998 a usnesením z 30.4.2010 vůbec neměla být podána, protože jak je zřejmé z § 176 odst. 2 tr. řádu, obžalobu lze podat pouze pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, a k tomu v konkrétním případě ze shora uvedených důvodů nedošlo.
II.
Proti výroku I. podala (č.l. 762) v zákonné lhůtě stížnost státní zástupkyně. V odůvodnění svého opravného prostředku (č.l. 763-765) poukázala na to, že v době, kdy bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro trestné činy podvodu, bylo policejním orgánem postupováno dle procesní úpravy platné v roce 1998. Policejní orgán nevydával usnesení o zahájení trestního stíhání, ale pouze záznam o sdělení obvinění, případně postupoval tak, že obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu sdělil, že jej stíhá jako obviněného, a učinil o tom záznam. Tento záznam musel obsahovat popisu skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán. Jestliže během vyšetřování vyšlo najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v záznamu o sdělení obvinění, postupuje se ohledně tohoto skutku stejným způsobem.
V daném případě bylo trestní stíhání obviněného zahájeno vydáním záznamu o sdělení obvinění ze dne 28.4.1998 s tím, že je stíhán pro shora citované trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák. a § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák. Vzhledem k tomu, že následně vyšly najevo skutečnosti, z nichž vyplývalo, že obviněný se dopustil dalších útoků těchto pokračujících trestných činů, byl na počátku svého výslechu obviněný upozorněn, že předmětem trestního stíhání, které je proti němu vedeno, budou i další útoky, jichž se dopustil, přičemž tyto útoky jsou policejním orgánem specifikovány tak, že je nelze zaměnit s jinými. Tyto skutečnosti jsou uvedeny přímo v protokolu o výslechu obviněného a je tedy zřejmé, že obviněnému obvinění sděleno bylo, a to v návaznosti na záznam o sdělení obvinění vydaný dne 28.4.1998. V tomto směru nevznikly ani ze strany obviněného či obhajoby žádné pochybnosti o tom, pro jaké trestné činy je obviněný stíhán a jakými útoky se jich měl dopustit.
Ve vztahu k namítanému porušení zásady speciality státní zástupkyně vyjádřila názor, že za jeho obcházení nelze pokládat postup spočívající v rozšíření trestního stíhání pro další útoky pokračujícího trestného činu, pro který byl vydán. Obviněný není stíhán pro jiný trestný čin, než pro který ze Spojených států amerických byl vydán. Zásada speciality předpokládá, že vydanou osobu nelze bez souhlasu státu, který ji vydal, stíhat pro jiný trestný čin, než který je předmětem vydání, pokud nebylo na tento vydání rozšířeno. V tomto směru obviněný Ing. J. M. pro žádný jiný trestný čin, než pro který byl z USA vydán, stíhán není. Je stíhán pouze pro další útoky uvedeného trestného činu. Dále došlo pouze k překvalifikaci jeho jednání v důsledku změn trestního zákona, které jsou však pro obviněného příznivější, když není v současné době stíhán pro několik trestných činů podvodu, nýbrž pro jeden pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) TrZ.
Závěrem své stížnosti proto státní zástupkyně navrhla, aby vrchní soud podle § 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. napadené usnesení zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
III.
Na podkladě stížnosti podané oprávněnou osobou (§ 142 odst. 1 tr.ř.) v zákonem stanovené lhůtě (§ 143 odst. 1 tr.ř.) proti usnesení, vůči němuž zákon podání stínosti připouští (§ 141 odst. 2 tr.ř.), přezkoumal vrchní soud napadené usnesení i řízení mu předcházející a dospěl k závěru o nedůvodnosti opravného prostředku státní zástupkyně. Vyšel přitom z následujících zjištění:
Na obviněného ing. J. M. byla u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, podána dne 9.8.2010 státní zástupkyní obžaloba, která mu klade za vinu spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) TrZ (ad I.) a trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr.zák. (ad II.), jichž se měl dopustit tím, že:
I.
ačkoli věděl, že nemá dostatek finančních prostředků na uhrazení objednaného zboží a odebraného zboží, a to s ohledem na své předchozí finanční závazky z podnikatelské činnosti, jako jednatel a majitel firmy K., s.r.o., O., případně jako soukromá osoba v Olomouci
1. v říjnu roku 1995 odebral od firmy L. Ch. - R. sídlem v B. , okr. O., různé druhy žaluzií v celkové hodnotě 82.399,- Kč, tyto v celkové výši neuhradil, splatil pouze část pohledávky a firmě L. Ch. - R. tak způsobil škodu ve výši 27.918,- Kč ,
2. dne 27.11.1995 a 13.12.1995 odebral od firmy N. E., s.r.o., K. H. , nábytek v hodnotě 31.490,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě N. E., s.r.o., K. H., způsobil škodu ve výši 31.490,- Kč ,
3. dne 15. 12. 1995 odebral od firmy S. - R., s.r.o., K. , nábytek v hodnotě 12.528,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě S. - R., s.r.o., K., způsobil škodu ve výši 12.528,- Kč ,
4. v období od 22.12.1995 do 19.2.1996 odebral od firmy J. V.-B. P. nábytek v celkové hodnotě 1.131.182,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě J. V. - B. způsobil škodu ve výši 1.131.182,- Kč,
5. dne 20.5.1996 a 24.5.1996 odebral od firmy V. n. d. V. M. nábytek v hodnotě 50.848,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě V. n. d. V. M. způsobil škodu ve výši 50.848,- Kč ,
6. dne 16.7.1996 a 11.10.1996 odebral od firmy H., a.s., P. , nábytek v hodnotě 107.347,- Kč a 4.293,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě H., a.s., P., způsobil škodu ve výši 111.640,- Kč ,
7. v období od 6.9.1996 do 13.11.1996 odebral od firmy E. B. nábytek v hodnotě 198.688,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě E. B. způsobil škodu ve výši 198.688,- Kč ,
8. dne 15.11.1996 odebral od firmy S. - R., s.r.o., K., nábytek v hodnotě 5.909,- Kč, včetně jeho dopravy, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě S. - R., s.r.o., K., způsobil škodu ve výši 7.839,- Kč ,
9. v období od 10.12.1996 do 31.1.1997 odebral od firmy T., s.r.o., B. , nábytek v hodnotě 388.430,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě T., s.r.o., B., způsobil škodu ve výši 388.430,- Kč ,
10. dne 5.12.1996 odebral od firmy S. P. nábytek do dětského pokoje v hodnotě 21.140,- Kč, tento neuhradil a firmě S. P. způsobil škodu ve výši 21.140,- Kč ,
11. v lednu až březnu 1997 odebral od firmy D. I. L. nábytek v hodnotě 1.168.123,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě D. I. L. způsobil škodu ve výši 1.168.123,- Kč ,
12. dne 17.2.1997 odebral od firmy D. v. d. Z. nábytek v hodnotě 170.371,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě D. v. d. Z. způsobil škodu ve výši 170.371,- Kč ,
13. dne 11.4.1997 si zapůjčil od A. P. pod záminkou nutnosti zakoupit zboží finanční částku 650.033,- Kč s tím, že tuto vrátí do 18.4.1997, což neučinil a poškozené A. P. tak způsobil škodu ve výši 650.033,- Kč ,
14. dne 18.4.1997 odebral od firmy P., s.r.o., O. , nábytek v hodnotě 114.068,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě P., s.r.o., O., způsobil škodu ve výši 114.068,- Kč ,
15. dne 1.7.1997 uzavřel s V. M. smlouvu o půjčce, na základě které převzal finanční částku ve výši 342.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 31.8.1997, což neučinil a poškozenému V. M. tak způsobil škodu ve výši 342.000,- Kč ,
16. v období od 29.8.1997 do září 1997 odebral od firmy P., s.r.o., O. , nábytek v hodnotě 733.300,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě P., s.r.o., O., způsobil škodu ve výši 733.300,- Kč ,
17. dne 2.9.1997 odebral od firmy W. & s., a.s., nábytek v hodnotě 78.150,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě W. & s. a.s., způsobil škodu ve výši 78.150,- Kč ,
18. dne 28.9.1997 si zapůjčil od F. K. finanční částku ve výši 270.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 30.9.1997, což neučinil a poškozenému F. K. způsobil škodu ve výši 270.000,- Kč ,
19. dne 10.10.1997 si zapůjčil od Ing. A. K. finanční částku ve výši 172.500,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 13.11.1997, což neučinil a pošk. Ing. A. K. způsobil škodu ve výši 172.500,- Kč ,
20. dne 3.2.1998 odebral od firmy B. - M., s.r.o., N. J. , nábytek v hodnotě 37.926,- Kč, tento neuhradil, prodal a takto získané finanční prostředky použil pro svou potřebu a firmě B. - M., s.r.o., N. J., způsobil škodu ve výši 37.926,- Kč ,
a takto způsobil poškozeným celkovou škodu ve výši 5 .718.174,- Kč,
II.
dne 15.2.1994, 2.3.1994 a 1.4.1994 uzavřel se společností S., s.r.o., P., leasingové smlouvy, na základě kterých převzal do užívání kopírku TOSHIBA ED 1710, počítač s příslušenstvím, včetně tiskárny a kancelářský nábytek, vše v celkové hodnotě 188.509,- Kč, přičemž se zavázal hradit smluvené leasingové splátky, což však neučinil a následně proto došlo dne 6.2.1997 k předčasnému ukončení leasingových smluv, kdy obviněný odmítl předměty leasingu vrátit zpět leasingové společnosti, i nadále si je ponechal a tyto mu byly odebrány až Policií ČR dne 12.8.1997 a 5.8.1997, přičemž ke dni ukončení leasingových smluv byla hodnota předmětů leasingu 94 000,- Kč .
Trestní stíhání obviněného ing. J. M. bylo zahájeno (nalézacím soudem nezpochybňovaným procesním způsobem) na základě záznamu o sdělení obvinění ze dne 28.4.1998 (č.l. 1-3), který obviněný téhož dne převzal, ve vztahu k jednáním, která jsou mu v podané obžalobě kladena za vinu pod body I./4, 7, 9, 11, 13 a 16. Dle státní zástupkyně zákonným způsobem došlo k rozšíření trestního stíhání obviněného při jeho výslechu dne 21.5.1998, což však s ohledem na formu, jakou se tak stalo:
třetí list výslechu obviněného J. M. ze dne 21.5.1998
Před započetím výslechu jsem byl vyšetřovatelem upozorněn, že předmětem vyšetřování budou i jednání, kterých jsem se měl dopustit v souvislosti s níže uvedenými firmami tím, že jsem:
- v listopadu 1995 odebral od firmy R.-ž. se sídlem B., okr. O., různé druhy žaluzií v celkové hodnotě 82.399,- Kč, přičemž do současné doby byla splacena jen část pohledávky a celkový dluh vůči fy R. činí 27.918,- Kč,
- v listopadu 1995 odebral nábytek od firmy E., s.r.o., K. H., v celkové hodnotě dle dodaných faktur za 31.490,- Kč, přičemž v termínu splatnosti a ani později nebyl dluh vůči fy E. uhrazen,
- v květnu 1996 odebral nábytek od V. n. d. se sídlem V. M., v hodnotě dle dodaných faktur za 50.848,- Kč, přičemž do současné doby nebylo toto zboží řádně uhrazeno,
- v červenci 1996 a v říjnu 1996 odebral od firmy H., a.s., P., nábytek v celkové hodnotě za 111.640,- Kč, přičemž za uvedené zboží nebylo v termínu ani později zaplaceno a ani nebylo reagováno na platební rozkaz Krajského obchodního soudu pod čj. 9 Ro 316/97 ze dne 8.1.1998,
- v prosinci 1996 odebral od společnosti S. dánský nábytek se sídlem P., nábytek v hodnotě za 21.140,- Kč, který nebyl uhrazen a na urgence dodavatelské firmy v průběhu roku 1997 nebylo reagováno,
- v dubnu 1997 odebral od firmy P., s.r.o., O., nábytek v hodnotě za 122.902,- Kč, který nebyl uhrazen do současné doby a na urgence nebylo reagováno,
- v září 1997 odebral od fy W. & S., a.s., Ú. u P., nábytek za 78.150,- Kč, který v termínu a ani později nebyl zaplacen,
- v únoru 1998 odebral nábytek od firmy B. M., s.r.o., N. J., kancelářský nábytek v hodnotě za 41.818,- Kč, a to i přes známou skutečnost, že tento nábytek fy B. zakoupila od firmy E. a bude jej prodávat s 20% přirážkou, tedy pro obviněného nákup značně nevýhodný, když již předem bylo zřejmé, že obviněný nehodlá zaplatit, což se také stalo a do současné doby částka 41.818,- Kč nebyla zaplacena ,
nelze přijmout. Zcela důvodně poukazuje soud prvního stupně, že k zákonnému zahájení trestního stíhání obviněného pro útoky pokračujícího trestného činu popsané pod body I./1, 2, 5, 6, 10, 14 a 17 žalobního návrhu nedošlo, neboť podmínky pro zákonné zahájení trestního stíhání dle zákonné úpravy účinné ke dni 21.5.1998 (zmiňované v napadeném usnesení, ale i v opravném prostředku státní zástupkyně), tj. že záznam o sdělení obvinění (a stejně tak rozšíření trestního stíhání) musel obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán, postup policejního orgánu evidentně nesplňoval. V žádném případě totiž nelze z citované listiny dovodit, jaký trestný čin je v popsaném jednání spatřován, a to i s přihlédnutím k tomu, že popsané jednání obviněného samo znaky žádného trestného činu nevyjadřuje.
Protože nedošlo k zákonnému zahájení trestního stíhání obviněného pro útoky popsané v žalobním návrhu pod body I./1, 2, 5, 6, 10, 14 a 17 byla obžaloba v této části podána v rozporu s § 176 odst. 2 tr.ř.
K dalšímu rozšíření trestního stíhání obviněného ing. J. M. došlo po realizaci vydaného mezinárodního zatýkacího rozkazu na základě usnesení ze dne 29.4.2010 (č.l. 15-17), které má dle státní zástupkyně odůvodnit podání obžaloby pro útoky uvedené v bodech I./3, 8, 15, 18 a 19 žalobního návrhu.
Krajský soud vědom si toho, pro jaký rozsah bylo vedeno trestní stíhání obviněného v době vydání mezinárodního zatýkacího rozkazu, vyžádal prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti ČR písemné materiály zmiňované v odůvodnění jeho rozhodnutí (ve spisy založeny včetně jejich překladů na č.l. 671-673, 676, 681-687), z nichž vyplynulo, že na trestní stíhání obviněného se vztahuje zásada speciality. Na rozdíl od právního názoru státní zástupkyně i stížnostní soud (ve shodě se soudem nalézacím) zastává názor, že trestným činem ve smyslu realizace zásady speciality je nutno rozumět konkrétní skutek (skutek, tak jak byl spáchán, resp. jak je popsán v extradičních materiálech), nikoli jeho právní posouzení orgány dožadujícího státu. Není proto možné, aby ve vztahu k jednání, která je třeba pokládat za samostatné procesní skutky ve smyslu § 12 odst. 12 tr.ř. (byť by tvořily se skutky, pro které bylo trestní stíhání řádně zahájeno a pro které bylo žádáno o vydání obviněného, jeden skutek de iure, tj. jeden pokračující trestný čin ve smyslu trestního práva hmotného), bylo vedeno trestní stíhání obviněného, aniž by byl vyžádán dodatečný souhlas s takovým postupem od státu dožádaného. Nebyl-li ve vztahu k dílčím útokům, potažmo samostatným procesním skutkům ve smyslu § 12 odst. 12 tr.ř., popsaným v usnesení ze dne 29.4.2010, vyžádán od příslušných orgánů Spojených států amerických dodatečný souhlas s trestním stíháním obviněného ing. J. M., je zřejmé, že podání obžaloby na tohoto obviněného i pro skutky pod body I./3, 8, 15, 18 a 19 žalobního návrhu je neodůvodněné.
Vrchní soud ze zcela ztotožnil v náhledu na posuzovanou věc se soudem nalézacím v tom, že řízení předcházející podání obžaloby vyjma bodů I./4, 7, 9, 11, 13 a 16 je zatíženo závažnými procesními vadami, které jsou neodstranitelné v řízení soudním. Tyto závažné procesní vady (ve vztahu k bodům I./1-3, 5, 6, 8, 10, 12, 14, 15, 17-20) odůvodňují vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. Protože zbývající část obžaloby (skutky popsané v žalobním návrhu pod body I./4, 7, 9, 11, 13 a 16), ohledně níž je možno vést trestní stíhání obviněného v řízení soudním, nezakládá věcnou příslušnost krajského soudu k rozhodování věci, postupoval krajský soud důvodně, pokud ohledně celé věci rozhodl tak, že ji vrátil státnímu zástupci k došetření. Napadené usnesení, resp. jeho výrok, byl proto shledán stížnostním soudem zákonným a odůvodněným.
IV.
Napadenému usnesení lze vytknout nedostatek spočívající v nesplnění požadavku formulovaného v § 191 odst. 1 tr.ř., dle něhož Vrátí-li soud věc státnímu zástupci k došetření, uvede v usnesení, v kterých směrech je třeba přípravné řízení doplnit a které skutečnosti je třeba objasnit, popřípadě které úkony je třeba provést , byť lze připustit, že uvedené požadavky lze dovodit z obsahu jím vydaného usnesení. Učinil-li krajský soud právní závěr, že ve vztahu k bodům I./1-3, 5, 6, 8, 10, 12, 14, 15, 17-20 žalobního návrhu nedošlo k zákonnému zahájení trestního stíhání obviněného ing. J. M., pak je zřejmé, že vedení soudního řízení ohledně těchto (dle právního hodnocení státní zástupkyně) dílčích útoků pokračujícího trestného činu je možné až poté, co pro ně bude na základě zcela nově zahájeného trestního stíhání obviněného a výsledků provedeného vyšetřování podána nová obžaloba (která vyhoví požadavkům formulovaným ustanovením § 176 tr.ř.). Je vhodné připomenout, že právní úprava obsažená jak v § 37a tr.zák., tak v § 45 TrZ týkající se rozhodování o pokračujícím trestném činu umožňuje vedení více trestních řízení ohledně jednoho pokračování a že by proto státní zástupkyně s přihlédnutím k zájmům na rychlosti vedení vazebního řízení měla důsledně zvážit svůj další postup, neboť není vyloučeno, aby o procesně bezvadné části (na podkladě nově podané obžaloby) probíhalo soudní řízení u příslušného věcně a místně příslušného soudu. Je však nepochybné, že o zbývající části pokračování by bylo třeba (při stávajícím rozsahu vymezení obsaženém v žalobním návrhu obžaloby) vést řízení (opět na pokladě nově podané obžaloby) před soudem krajským viz § 17 odst. 2 tr.ř.
V.
Z důvodů, které jsou vyloženy v odůvodnění napadeného usnesení a doplněny v odůvodnění tohoto rozhodnutí, zamítl vrchní soud stížnost státní zástupkyně podanou proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 24.11.2010, č.j. 29 T 13/2010-755, jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není žádný další opravný prostředek přípustný.
V Olomouci dne 7.1.2011
JUDr. Ivo K o u ř i l v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu
P. Pražáková, DiS.