Rt 2039/1925
I. Pro pomoc a svádění odehnání plodu jest lhostejno, že plod byl mrtvým v době zákroku, jen, když byl živým v době, kdy zákrok byl umluven.
II. I plod, ohledně něhož jest přirozený potrat v běhu, může býti způsobilým předmětem alespoň pro pokus odehnání plodu.
( Rozhodnutí Zm II 211/25, 2.07.1925 )
Z odůvodnění:
I kdyby se mělo za to, že v době, kdy Františka S-ská trestnou manipulaci na Marii Z-é provedla, totiž kovový kathetr do rodidel zavedla, plod Marie Z-é skutečně již byl mrtvým, bylo povinností soudu zkoumati, zda přes to činnost obžalovaných, zejména činnost, která předcházela, nezakládá skutkovou podstatu nějakého trestného činu, to tím spíše, že veřejný žalobce učinil případný návrh na odsouzení obžalovaných pro §§y 9, 144 tr. zák. Soud se sice v rozsudku stručně zmiňuje o zločinu podle §§ů 9, 144 tr. zák., uváděje, že o tomto zločinu nemůže býti řeči, uváží-li se, že skutková povaha §u 9 tr. zák. jest vyloučena, byla-li. jak se stalo v tomto případě, konkretní činnost, k níž bylo naváděno, naprosto nezpůsobilou k dosažení trestného výsledku. Avšak tento náhled jest mylným. Napadený rozsudek bere totiž sám za zjištěno, že Marie Z-á v listopadu 1923, když byla v třetím nebo čtvrtém měsíci těhotenství, se svým manželem ujednala, že si od těhotenství pomůže. Obžalovaný Arnošt Z-ý poslal na to své těhotné manželce obžalovanou Františku S-skou, která dle ujednání přijela do R. a pomocí kovového kathetru v rodidlech Marie Z-é nějakou manipulaci provedla.
Již podle tohoto stručně shrnutého skutkového děje jest zjevno, že manipulaci v lese u R. předcházelo vzájemné vyzývání, povzbuzování a svádění obžalovaných k provedení zločinu podle §u 144 tr. zák., pokud se týče §§ů 9, 144 tr. zák., a to v době, kdy nelze mluviti o tom, že plod těhotné Marie Z-é byl již odumřelý. Byl-li v době provedené manipulace (zavedení kathetru do rodidel Marie Z-é) plod již mrtvým a trestný čin, k němuž bylo vyzýváno, povzbuzováno a sváděno, nemohl býti již vykonán proto, že snad, což arciť, jak uvedeno, určitě tvrditi nelze, potrat již před manipulací a bez přičinění obžalované nastal z přirozených důvodů, nestává se toto vyzývání, povzbuzování a svádění beztrestným, nýbrž zakládá - byl-li plod živým před tím - u všech tří obžalovaných aspoň skutkovou podstatu zločinu podle §§ů 9, 144 tr. zák.
Soud má podle rozhodovacích důvodů rozsudku za to, že plod Marie Z-é, byl v době, kdy Marie S-ská do její dělohy zavedla kathetr, již mrtev. Důsledkem toho neshledal soud ani skutkové podstaty §§ů 5, 144 tr. zák., ba ani §§ů 9, 144 tr. zák. K tomuto závěru dospěl však soud tím, že jeho výrok o rozhodujících skutečnostech jest neúplným, zejména nevzal soud v úvahu důležitou okolnost, že teprve tři dny po trestné manipulaci vyšel plod z obžalované Marie Z-é, dále, že soudní lékaři ve svém posudku nikde výslovně neprohlásili, že by, třebas by potrat snad již byl v běhu, plod musil býti mrtvým. Soudní lékaři mluví toliko o tom, že manipulace Františky S-ské, bylo-li krvácení z rodidel příznakem nastávajícího potratu, byla by jen uspíšila potrat.
Nalézací soud neuvážil, že, kdyby plod v době manipulace v rodidlech byl býval již odumřelým a potrat manipulací Františky S-ské byl jen uspíšen, plod nebyl by snad nevyšel až teprve třetího dne po provedené manipulaci, nýbrž po případě dříve. Při tom nutno také uvážiti, že okolnost, že potrat nastal snad již z přirozených důvodů, ještě neznamená, že plod musil býti již mrtvým. Neboť i tehdy, když potrat jest již v běhu, jest možno, aby plod byl života schopen, a může takovýto plod býti způsobilým předmětem alespoň pro pokus odehnání plodu.
I. Pro pomoc a svádění odehnání plodu jest lhostejno, že plod byl mrtvým v době zákroku, jen, když byl živým v době, kdy zákrok byl umluven.
II. I plod, ohledně něhož jest přirozený potrat v běhu, může býti způsobilým předmětem alespoň pro pokus odehnání plodu.
( Rozhodnutí Zm II 211/25, 2.07.1925 )
Z odůvodnění:
I kdyby se mělo za to, že v době, kdy Františka S-ská trestnou manipulaci na Marii Z-é provedla, totiž kovový kathetr do rodidel zavedla, plod Marie Z-é skutečně již byl mrtvým, bylo povinností soudu zkoumati, zda přes to činnost obžalovaných, zejména činnost, která předcházela, nezakládá skutkovou podstatu nějakého trestného činu, to tím spíše, že veřejný žalobce učinil případný návrh na odsouzení obžalovaných pro §§y 9, 144 tr. zák. Soud se sice v rozsudku stručně zmiňuje o zločinu podle §§ů 9, 144 tr. zák., uváděje, že o tomto zločinu nemůže býti řeči, uváží-li se, že skutková povaha §u 9 tr. zák. jest vyloučena, byla-li. jak se stalo v tomto případě, konkretní činnost, k níž bylo naváděno, naprosto nezpůsobilou k dosažení trestného výsledku. Avšak tento náhled jest mylným. Napadený rozsudek bere totiž sám za zjištěno, že Marie Z-á v listopadu 1923, když byla v třetím nebo čtvrtém měsíci těhotenství, se svým manželem ujednala, že si od těhotenství pomůže. Obžalovaný Arnošt Z-ý poslal na to své těhotné manželce obžalovanou Františku S-skou, která dle ujednání přijela do R. a pomocí kovového kathetru v rodidlech Marie Z-é nějakou manipulaci provedla.
Již podle tohoto stručně shrnutého skutkového děje jest zjevno, že manipulaci v lese u R. předcházelo vzájemné vyzývání, povzbuzování a svádění obžalovaných k provedení zločinu podle §u 144 tr. zák., pokud se týče §§ů 9, 144 tr. zák., a to v době, kdy nelze mluviti o tom, že plod těhotné Marie Z-é byl již odumřelý. Byl-li v době provedené manipulace (zavedení kathetru do rodidel Marie Z-é) plod již mrtvým a trestný čin, k němuž bylo vyzýváno, povzbuzováno a sváděno, nemohl býti již vykonán proto, že snad, což arciť, jak uvedeno, určitě tvrditi nelze, potrat již před manipulací a bez přičinění obžalované nastal z přirozených důvodů, nestává se toto vyzývání, povzbuzování a svádění beztrestným, nýbrž zakládá - byl-li plod živým před tím - u všech tří obžalovaných aspoň skutkovou podstatu zločinu podle §§ů 9, 144 tr. zák.
Soud má podle rozhodovacích důvodů rozsudku za to, že plod Marie Z-é, byl v době, kdy Marie S-ská do její dělohy zavedla kathetr, již mrtev. Důsledkem toho neshledal soud ani skutkové podstaty §§ů 5, 144 tr. zák., ba ani §§ů 9, 144 tr. zák. K tomuto závěru dospěl však soud tím, že jeho výrok o rozhodujících skutečnostech jest neúplným, zejména nevzal soud v úvahu důležitou okolnost, že teprve tři dny po trestné manipulaci vyšel plod z obžalované Marie Z-é, dále, že soudní lékaři ve svém posudku nikde výslovně neprohlásili, že by, třebas by potrat snad již byl v běhu, plod musil býti mrtvým. Soudní lékaři mluví toliko o tom, že manipulace Františky S-ské, bylo-li krvácení z rodidel příznakem nastávajícího potratu, byla by jen uspíšila potrat.
Nalézací soud neuvážil, že, kdyby plod v době manipulace v rodidlech byl býval již odumřelým a potrat manipulací Františky S-ské byl jen uspíšen, plod nebyl by snad nevyšel až teprve třetího dne po provedené manipulaci, nýbrž po případě dříve. Při tom nutno také uvážiti, že okolnost, že potrat nastal snad již z přirozených důvodů, ještě neznamená, že plod musil býti již mrtvým. Neboť i tehdy, když potrat jest již v běhu, jest možno, aby plod byl života schopen, a může takovýto plod býti způsobilým předmětem alespoň pro pokus odehnání plodu.