Rt 1900/1925
I. Při verbálních deliktech zůstávají myšlenky nebo pouhý úmysl (§ 11 tr. zák.) beztrestnými jen, pokud trestný obsah není poznatelným ze slov a doprovázejících je okolností.
II. Při výkladu závadného projevu komunistického řečníka dlužno též přihlížeti k programu komunistické strany, jenž obsahuje jako konečný cíl ozbrojenou vzpouru za účelem nastolení diktatury proletariátu, tedy násilnou změnu ústavy Čsl. republiky.
Z odůvodnění:
Nalézací soud sprostil obžalovaného Viktora S-a z obžaloby pro zločin podle §u 15 čís. 3 zák. na ochranu republiky v podstatě z toho důvodu, že obžalovaný ve své řeči nižádným způsobem "ausdrücklich oder in so klarer Deutung" nepoukazoval k tomu, že boj má směřovati k násilné změně ústavy nebo vlády, správně asi republiky, pokud jde o jednotnost a samostatnost státu. Neoznačil prý nijak prostředky boje, slovo "rüsten" že znamená nejen opatření zbraní v technickém smyslu toho slova, nýbrž také připraviti se v každém směru, tudíž též zbraněmi duchovými, prostředky, které jsou potřebnými k všelikému boji.
Projevy, že jest povinností proletariátu, by myslil internacionálně i přes hranice státu, aby tvořil jednotnou frontu a společně bojoval, aby společně zvítězil, že jsou obvyklými frázemi bojovných organisací politických stran, a ježto nejsou v případě daném podporovány jinými projevy, jež by poukazovaly k tomu, že šlo o výzvu k násilné změně ústavy, nemohl soud nalézací nabýti přesvědčení, že obžalovaný jimi snažil se podněcovati k převratu takovým způsobem, který dlužno vykládati nedvojsmyslně ("unzweideutig") jako zločin podle §u 1 zákona na ochranu republiky.
Právem vytýká zmateční stížnost, že výrok ten jest stižen zmatkem. Z právě uvedených důvodů rozsudku vysvítá, že nalézací soud při výkladu smyslu závadné řeči vychází ze stanoviska, že skutková povaha verbálního deliktu vyžaduje po stránce objektivní, by závadný smysl projevu došel v něm buď výslovného, buď nedvojsmyslného výrazu.
Názor tento nelze schváliti. Jest ovšem správné, jak obžalovaný ve spise odvodním namítá, že pro myšlenky nebo pro pouhý úmysl nemůže nikdo býti učiněn odpovědným. Než § 11 tr. zák. zásadu tu obmezuje na ony případy, ve kterých nebyl předsevzat "žádný zevní zlý čin", z něhož pro delikty verbální plyne, že myšlenky nebo pouhý úmysl pachatelův zůstávají beztrestnými jen, pokud trestný jich obsah není vůbec poznatelný ze slov a doprovázejících je okolností. Nesejde na tom, zda závadný smysl se s doslovem úplně kryje a jest tudíž na bíledni, - nebo zda o výkladu doslovu nemůže býti pochybnosti. Stačí spíše též používání výrazů dvojsmyslných, obratů používaných v několikerém smyslu, alegorie a metafor, zahalení pravého smyslu v roušku povídky, bájky a pod. za předpokladu, že smysl ten posluchačům jest vůbec poznatelným.
Otázku, zdali jest dán předpoklad ten, nelze ovšem řešiti toliko z projevu samého, nýbrž dlužno přihlížeti též k okolnostem jiným, jakými jsou na př. politické smýšlení řečníka a jeho posluchačů, příčina, pro kterou řeč byla pronesena a pod.
Právem poukazuje zmateční stížnost v tomto případě na známý program komunistů, který obsahuje jako konečný cíl ozbrojenou vzpouru za účelem nastolení diktatury proletariátu, tedy násilnou změnu ústavy Čsl. republiky, jakož i k tomu, že řeč byla pronesena za příčinou známých revolučních událostí v Německu.
Vychází-li se z právě dolíčeného právního stanoviska, neměl se nalézací soud spokojiti toliko zjištěním, že řečník použil výrazů dvojsmyslných neb obratů používaných někdy i ve smyslu jiném, v případě takovém pak beztrestném, nýbrž bylo na něm, by, uváže všechny, tedy i právě uvedené okolnosti, zjistil, ve kterém smyslu obžalovaný S. dotyčných výrazů a obratů skutečně použil, zda byl si závadného smyslu svého projevu též vědom a zda mohl smysl ten posluchačům nebo části jich též býti poznatelným. Poněvadž nalézací soud tak neučinil, je dotčený napadený výrok jeho podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. zmatečným, jsa výronem nesprávného právního jeho názoru. Jelikož rozsudek následkem toho pochybeného právního stanoviska v tom směru nemá postačitelných zjištění, nelze rozhodnouti ve věci samé.
I. Při verbálních deliktech zůstávají myšlenky nebo pouhý úmysl (§ 11 tr. zák.) beztrestnými jen, pokud trestný obsah není poznatelným ze slov a doprovázejících je okolností.
II. Při výkladu závadného projevu komunistického řečníka dlužno též přihlížeti k programu komunistické strany, jenž obsahuje jako konečný cíl ozbrojenou vzpouru za účelem nastolení diktatury proletariátu, tedy násilnou změnu ústavy Čsl. republiky.
Z odůvodnění:
Nalézací soud sprostil obžalovaného Viktora S-a z obžaloby pro zločin podle §u 15 čís. 3 zák. na ochranu republiky v podstatě z toho důvodu, že obžalovaný ve své řeči nižádným způsobem "ausdrücklich oder in so klarer Deutung" nepoukazoval k tomu, že boj má směřovati k násilné změně ústavy nebo vlády, správně asi republiky, pokud jde o jednotnost a samostatnost státu. Neoznačil prý nijak prostředky boje, slovo "rüsten" že znamená nejen opatření zbraní v technickém smyslu toho slova, nýbrž také připraviti se v každém směru, tudíž též zbraněmi duchovými, prostředky, které jsou potřebnými k všelikému boji.
Projevy, že jest povinností proletariátu, by myslil internacionálně i přes hranice státu, aby tvořil jednotnou frontu a společně bojoval, aby společně zvítězil, že jsou obvyklými frázemi bojovných organisací politických stran, a ježto nejsou v případě daném podporovány jinými projevy, jež by poukazovaly k tomu, že šlo o výzvu k násilné změně ústavy, nemohl soud nalézací nabýti přesvědčení, že obžalovaný jimi snažil se podněcovati k převratu takovým způsobem, který dlužno vykládati nedvojsmyslně ("unzweideutig") jako zločin podle §u 1 zákona na ochranu republiky.
Právem vytýká zmateční stížnost, že výrok ten jest stižen zmatkem. Z právě uvedených důvodů rozsudku vysvítá, že nalézací soud při výkladu smyslu závadné řeči vychází ze stanoviska, že skutková povaha verbálního deliktu vyžaduje po stránce objektivní, by závadný smysl projevu došel v něm buď výslovného, buď nedvojsmyslného výrazu.
Názor tento nelze schváliti. Jest ovšem správné, jak obžalovaný ve spise odvodním namítá, že pro myšlenky nebo pro pouhý úmysl nemůže nikdo býti učiněn odpovědným. Než § 11 tr. zák. zásadu tu obmezuje na ony případy, ve kterých nebyl předsevzat "žádný zevní zlý čin", z něhož pro delikty verbální plyne, že myšlenky nebo pouhý úmysl pachatelův zůstávají beztrestnými jen, pokud trestný jich obsah není vůbec poznatelný ze slov a doprovázejících je okolností. Nesejde na tom, zda závadný smysl se s doslovem úplně kryje a jest tudíž na bíledni, - nebo zda o výkladu doslovu nemůže býti pochybnosti. Stačí spíše též používání výrazů dvojsmyslných, obratů používaných v několikerém smyslu, alegorie a metafor, zahalení pravého smyslu v roušku povídky, bájky a pod. za předpokladu, že smysl ten posluchačům jest vůbec poznatelným.
Otázku, zdali jest dán předpoklad ten, nelze ovšem řešiti toliko z projevu samého, nýbrž dlužno přihlížeti též k okolnostem jiným, jakými jsou na př. politické smýšlení řečníka a jeho posluchačů, příčina, pro kterou řeč byla pronesena a pod.
Právem poukazuje zmateční stížnost v tomto případě na známý program komunistů, který obsahuje jako konečný cíl ozbrojenou vzpouru za účelem nastolení diktatury proletariátu, tedy násilnou změnu ústavy Čsl. republiky, jakož i k tomu, že řeč byla pronesena za příčinou známých revolučních událostí v Německu.
Vychází-li se z právě dolíčeného právního stanoviska, neměl se nalézací soud spokojiti toliko zjištěním, že řečník použil výrazů dvojsmyslných neb obratů používaných někdy i ve smyslu jiném, v případě takovém pak beztrestném, nýbrž bylo na něm, by, uváže všechny, tedy i právě uvedené okolnosti, zjistil, ve kterém smyslu obžalovaný S. dotyčných výrazů a obratů skutečně použil, zda byl si závadného smyslu svého projevu též vědom a zda mohl smysl ten posluchačům nebo části jich též býti poznatelným. Poněvadž nalézací soud tak neučinil, je dotčený napadený výrok jeho podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. zmatečným, jsa výronem nesprávného právního jeho názoru. Jelikož rozsudek následkem toho pochybeného právního stanoviska v tom směru nemá postačitelných zjištění, nelze rozhodnouti ve věci samé.