KSSTCAB 32 Co 54/2023
Datum rozhodnutí: 26.06.2023
Dotčené předpisy: § 910 předpisu č. 89/2012Sb.
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
(anonymizovaný opis)
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň Mgr. Kateřiny Frankové a JUDr. Danuše Kudrnové ve věci
nezletilých: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]
[jméno] [příjmení], narozená dne [datum]
obě trvale bytem [adresa], Česká republika
zastoupené opatrovníkem [územní celek]
sídlem [adresa]
děti rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]
bytem [adresa], Ruská federace
zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
[anonymizována dvě slova], narozený dne [datum]
bytem [adresa]
zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
o svěření do péče a určení výživného pro dobu před a po rozvodu manželství, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu Praha západ ze dne 19. prosince 2022, číslo jednací
35 Nc 23/2020-818, ve spojení s doplňujícími rozsudky Okresního soudu Praha západ ze dne 2. ledna 2023, číslo jednací 35 Nc 23/2020-837, a ze dne 9. května 2023, číslo jednací 35 Nc 23/2020-879,
takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícími rozsudky se:
II. potvrzuje ve výrocích I., II., V. a VI.;
III. mění:
IV. ve výroku III. tak, že:
V. matka je povinna s účinností od právní moci tohoto rozsudku přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 10 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce;
VI. matka je povinna s účinností od právní moci tohoto rozsudku přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 10 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce;
VII. ve výroku VII. tak, že:
VIII. nezletilá [jméno] se pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřuje do péče otce;
IX. nezletilá [jméno] se pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřuje do péče otce;
X. matka je povinna s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 10 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce;
XI. matka je povinna s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 10 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce;
XII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani řízení odvolacího.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Praha-západ jako soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl návrh matky na svěření nezletilých do její péče a úpravu styku s otcem (výrok I.), svěřil nezletilé [jméno] a [jméno] do péče otce (výrok II.), uložil matce povinnost s účinností od 1. 7. 2022 přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 17 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé [jméno] částkou 19 000 Kč měsíčně splatnými vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám otce (výrok III.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), matka je povinna nahradit státu náklady řízení ve výši 33 488 Kč na účet Okresního soudu Praha-západ do tří měsíců od právní moci tohoto výroku (výrok V.) a výrok II. rozsudku je předběžně vykonatelný (výrok VI.). Dále soud prvního stupně doplňujícím rozsudkem z 2. 1. 2023 doplnil výrok III. rozsudku o větu: Dluh na výživném za období od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 matce nevznikl. (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Doplňujícím rozsudkem z 9. 5. 2023 doplnil rozsudek o výrok VII. ve znění: Tato úprava péče a výživy platí pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů. (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
2. Rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tak, že oba rodiče jsou schopni zabezpečit potřebnou péči o nezletilé v rámci doby, po kterou o ně přímo pečují, přičemž praktikovali střídavou péči až do poloviny června 2022, kdy matka neoprávněně vyvezla nezletilé z České republiky. Od té doby nerespektuje výzvy soudu, neumožňuje otci žádný, ani telefonický kontakt s nezletilými, neuvádí adresu svého bydliště. Dle znaleckého posudku je u matky dána extrémně vysoká tendence vidět sebe samu jako bezchybnou a prosazovat vlastní pohled. Jako řešení konfliktní situace v rodině, kdy matka vede proti otci boj i prostřednictvím nezletilých, které proti otci manipuluje, by se jevilo nastavení výlučné péče otce. Současně však nezletilé mají k matce natolik dobrý vztah, že by tuto variantu pravděpodobně nepřijaly dobře. Matka po celou dobu řízení střídavou péči odmítala, jako jedinou možnou vnímala svoji výlučnou péči. Svým jednáním také potvrdila závěry znalce, že je rodičem, který má tendence druhého rodiče vylučovat z rozhodování o nezletilých, když bez vědomí otce nezletilé přemístila neznámo kam, přerušila jakýkoliv kontakt, čímž zcela selhala a prokázala, že není kompetentním rodičem. Základní potřebou dítěte je mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči a případné narušení vztahu k jednomu z rodičů je jedním z nejzávažnějších následků rozpadu rodiny. Skutečnost, že jeden z rodičů protiprávně (jednostranně) významně změní bydliště dítěte, je podstatnou okolností, kterou je třeba zohlednit při rozhodování, komu dítě svěřit do péče. Soud prvního stupně proto svěřil nezletilé do péče otce, zamítl návrh matky a neupravil ani její styk s nezletilými, neboť jednak nebylo zřejmé, kdy a zda se matka do České republiky vrátí a jakým způsobem by měl být styk realizován, jednak matka návrh na úpravu styku svého styku s nezletilými vůbec nepodala. Při zjišťování příjmových poměrů matka nespolupracovala, soud prvního stupně měl k dispozici pouze přiznání k dani z příjmů společností, v nichž je matka jediným společníkem, za rok 2020, výpisy z bankovního účtu matky a výplatní lístky na částečný úvazek ze Základní školy [obec] od září 2021 do února 2022 a od [právnická osoba] do srpna 2021, dle nichž matka dosahovala příjmů cca 14 000 Kč měsíčně. Navíc druhým ze zaměstnavatelů je matčina společnost a tyto příjmy dle potvrzení zaměstnavatelů neodpovídají její skutečné finanční situaci, deklarovala-li opakovaně, že se jejím společnostem daří, má dostatek zakázek a od otce nechce žádné výživné. Z bankovních výpisů se podával nevyrovnaný příjem matky v jednotlivých měsících, výjimkou však nebyly ani příjmy přes 100 000 Kč až do března 2020, kdy účet v podstatě přestala používat. O svých příjmech od opuštění České republiky matka nesdělila nic, avšak je zřejmé, že bez příjmu není, neboť si může dovolit platit nezletilým zájmovou činnost v přepočtu za 11 810 Kč měsíčně. Soud prvního stupně tedy dovodil, že matka dostatečně neprokázala své skutečné příjmy a vycházel z fikce příjmů, tzn. z pětadvacetinásobku životního minima jednotlivce k 1. 7. 2022 ve výši 115 500 Kč. Oproti tomu otec doložil příjem ze své společnosti včetně odměn jednatele a v rámci účastnického výslechu připustil, pokud by bral příjmy společnosti, mohlo by se jednat o částku 100 000 Kč měsíčně. Rodiče mají ve společném jmění manželů rodinný dům. Obě nezletilé navštěvují základní školu na prvním stupni, mají běžné potřeby odpovídající věku zvyšované potřebou doučování českého jazyka. Soud prvního stupně proto matce určil výživné pro nezletilou [jméno] 17 000 Kč měsíčně a pro nezletilou [jméno] 19 000 Kč měsíčně od července 2022, neboť do té doby rodiče praktikovali střídavou péči a na nákladech nezletilých se podíleli rovnoměrně.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala matka odvolání, v němž namítala, že nebyly splněny podmínky řízení, soud prvního stupně nepřihlédl k jejím tvrzením nebo k jiným označeným důkazům, ačkoli k tomu nebyly splněny předpoklady, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
4. Matka zejména namítala, že pravomoc českých soudů není dána s odkazem na Čl. 30 vyhlášky č. 95/1983 Sb., protože nezletilé a matka jsou státními příslušníky Ruské federace, otec je státním příslušníkem Ukrajiny, nezletilé a matka mají trvalé bydliště v Ruské federaci, kde nezletilé trvale žijí již od 17. 6. 2022, navštěvují školu, jsou socializované a nehodlají se vracet do České republiky i z důvodu politické situace. O plánované cestě s nezletilými do Ruské federace matka otce informovala předem ústně a e-mailem z téhož dne, protože matka pečovala o svého invalidního otce, u něhož došlo k ukončení pobytového oprávnění v České republice, kde s ním matka nemohla zůstat, pobýval-li by zde nelegálně a bez zdravotního pojištění. Nezbylo jí tak, než s ním dočasně vycestovat do Ruské federace O těchto skutečnostech otce několikrát informovala.
5. Matka nesouhlasila se svěřením nezletilých do výlučné péče otce. Soud prvního stupně nesprávně vycházel nikoli ze všech provedených důkazů, minimálně ze znaleckého posudku, dle něhož není vhodné, aby nezletilé byly svěřeny do péče jenom jednoho rodiče, ale na jejich výchově by se měli podílet oba rodiče. Dle názoru matky rozhodl soud prvního stupně v rozporu s jejich zájmy, překvapivě, bezdůvodně a bez přihlédnutí k závěrům znaleckého posudku, který mimo jiné hovoří o tom, že nezletilé mají k matce velice vřelý vztah a těžko by nesly výlučnou péči otce. Pokud by otec namítal, že nezletilé jsou v současné době bez otce, jedná se o vztahy rodičů, které musí vyřešit rodiče.
6. Soud prvního stupně rovněž pochybil, stanovil-li matce výživné pro nezletilé v nepřiměřeně vysoké a ničím neopodstatněné celkové výši 36 000 Kč. Zejména nezohlednil matkou předložené daňové přiznání a její výpověď o výši příjmu. Výživné stanovil neadekvátně bez ohledu na částku, která odpovídá matkou uvedenému a reálně dosahovanému průměrnému čistému měsíčnímu příjmu.
7. Soud prvního stupně dále nerozhodl o úpravě styku matky s nezletilými, což je zvlášť překvapivé, jestliže sám poukázal na špatnou komunikaci a vztah rodičů, aniž by mohl předpokládat, že se na této otázce dohodnou. Z rozsudku ani ze spisu se přitom nepodává, že by měl být styk matky s nezletilými vyloučen, jejich vzájemný vztah je velice pozitivní a znalec dokonce uvedl, že by nezletilé velice těžce nesly výlučnou péči otce. Dle matky je neupravení jejího styku s nezletilými ústavně konformní a formálně může hrozit nebezpečí přerušení jakýchkoli jejích kontaktů s nimi až do rozhodnutí soudu o styku. Tato situace je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilých, a ačkoli předmětem řízení bylo rozhodnutí o péči o nezletilé, nikoli o styku, procesní předpisy tomu nebrání a řízení o úpravě poměrů k nezletilým je třeba chápat komplexně tak, že zahrnuje rozhodnutí o péči i o styku, kdy spolu tato dvě rozhodnutí velmi úzce souvisejí. Zvláště, jestliže soud prvního stupně hodlal zásadně měnit dosavadní uspořádání péče o nezletilé formou střídavé péče, měl dát účastníkům dostatečný prostor se k takové možnosti vyjádřit. Neučinil-li tak, porušil práva matky i nezletilých. V této souvislosti matka odkázala na Čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a nález Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 1328/20, jakož i další rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu vymezující ústavněprávní kritéria pro rozhodování o úpravě výchovných poměrů k nezletilým. Úkolem soudu prvního stupně bylo především, aby v souladu s principem nezávislosti rozhodování soudní moci, s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky a znalosti vývoje rodinné situace rozhodl o svěření nezletilých tak, aby to bylo především v jejich zájmu.
8. Matka navrhla, aby byl rozsudek a doplňující rozsudky soudu prvního stupně zrušeny a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, popřípadě aby bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci českých soudů ve věci rozhodovat.
9. Otec ve vyjádření k odvolání nejprve zpochybnil jeho včasnost (rozsudek byl zástupkyni matky doručen 23. 12. 2022, odvolání bylo podáno 9. 1. 2023) a subjektivní přípustnost, když z rozsudku matce nevznikla žádná povinnost a nebylo v její neprospěch zasaženo do její právní sféry.
10. Nezletilé se narodily na území České republiky, po celou dobu, než je matka svévolně a bez souhlasu otce odvezla do Ruska, zde žily a mají tu stále trvalý pobyt. Řízení bylo zahájeno dávno předtím, takže na mezinárodní příslušnosti soudu se nic nezměnilo. V opačném případě by okolnost, že rodič odcestuje s dětmi mimo území státu, musela automaticky znamenat změnu mezinárodní příslušnosti soudu, což nelze akceptovat. S ohledem na věk obou nezletilých nelze souhlasit s tvrzením matky, že jsou to nezletilé, které se nehodlají vracet do České republiky . Zde si je třeba nejprve uvědomit jejich věk, zatímní závislost na rodičích i dobu prožitou v České republice. Naprosto se tak nelze ztotožnit s tvrzením matky, která současnou situaci interpretuje, jako rozhodnutí nezletilých odstěhovat se z území jednoho státu na území státu jiného. Ve skutečnosti však matka bez souhlasu otce odvezla nezletilé na území jiného státu se zjevným úmyslem vyhnout se dopadům rozhodnutí českých soudů. Otec je pevně přesvědčen, že se tím dopustila mezinárodního únosu nezletilých, a proto nelze dovodit, že došlo ke změně jejich trvalého bydliště. Naopak bylo prokázáno, že oba rodiče i nezletilé mají dlouhodobé, mnohaleté vazby na Českou republiku. Soud prvního stupně aplikoval vyhlášku č. 95/1983 Sb. včetně příslušných mezinárodních smluv správně, v souladu s nimi zohlednil, kde nezletilé trvale žijí a kde měly bydliště v době zahájení řízení, a že v jejich nejlepším zájmu je, aby bylo rozhodováno o jejich poměrech podle českých právních předpisů. Má-li matka za to, že tak učinil v rozporu se zájmy nezletilých, překvapivě a bezdůvodně, svým dosavadním jednáním toto své tvrzení vyvrací. V odkazu na znalecký posudek vytrhuje závěry znalce z kontextu a nechápe jejich význam. Znalec sdělil, že rodiče spolu vedou rodičovský boj s tím, že matka spíše než otec udržuje tento boj při životě a má tendenci do něho zatahovat děti. Popsal také výstižně dopad matčina počínání, kdy k ní obě nezletilé mají poměrně nekritický postoj, na konkrétním případě působení matky jako asistentky [jméno] ve škole, ukázal, že matka neváhá dceru až zneužít jako prostředek boje proti otci než jí poskytnout pomoc, a uzavřel, že matka není schopna rodičovské koalice, naopak dětmi manipuluje proti otci. Z toho vyplývá, že matka postrádá řádné rodičovské kompetence a rozhodně by neměla být výlučně pečujícím rodičem. Znalec ponechal na soudu, jak promítne jeho závěry do svého rozhodnutí, a matka krátce předtím svým jednáním beze zbytku jeho závěry potvrdila, unesla nezletilé mimo dosah otce, tím naprosto nerespektovala právo druhého rodiče, zcela ho vyloučila z rozhodovacího procesu a prosadila svůj postoj, vedena extrémně vysokou tendencí vidět sama sebe, tedy i svůj postoj k projednávané věci, jako bezchybné. Dle otce právě matčino přesvědčení o vlastní bezchybnosti bude v budoucnu ve vztahu k nezletilým velkým problémem, matka nebude schopna kompromisu a její výchovné metody při současném nekritickém postoji nezletilých k ní mohou pro nezletilé představovat velký probléme, ztrátu jistoty, rodinného zázemí. Vzhledem k rodičovským kompetencím tedy bude dle znalce jednoznačně realističtějším a lepším pečujícím rodičem otec, který rozhodnutí o péči považuje za věcně správné.
11. Při stanovení výživného postupoval soud prvního stupně standardně v souladu s právními předpisy a ustálenou judikaturou, aniž by se od nich odchýlil. Otec považoval za správné i rozhodnutí o výživném, jehož výši ponechal na úvaze soudu, ačkoli má za to, že matka neprokázala své příjmy a o jejím přístupu k českým soudům hovoří i to, že jako důkaz předložila pouze fotokopie v ruském jazyce bez překladu, byť otec tyto důkazy nezpochybňuje. Nejde mu totiž o výživné, ale o to, aby mohl na nezletilé výchovně působit, pečovat o ně.
12. Není zřejmé, jak si matka představuje případné rozhodnutí o úpravě svého kontaktu s nezletilými za situace, kdy je unesla na území jiného státu, a jaký jí měl být dán procesní prostor, nevyčkala-li ani jednání soudu 12. 7. 2022, o němž věděla. Odvolání v této části nemá logiku a možná ani nelze uvažovat, že matka zejména tyto své argumenty míní vážně a v zájmu nezletilých. Matčin přístup vypovídá o tom, že není schopna respektovat soudní rozhodnutí ani autority a manipuluje s nezletilými, aby prosadila své cíle. Vytrhla nezletilé z péče otce, který je při do té doby praktikované střídavé péči 10. 6. 2022 předal do školy a matka již 12. 6. 2022 překračovala estonsko-ruskou hranici. K takovému kroku nebyla vedena ani politickou situací, neboť nebylo prokázáno, že by v České republice byla pronásledována, perzekuována a podobně. Zároveň není reálné předpokládat, že by v případě svěření nezletilých do péče matky a úpravy styku s otcem bylo takové rozhodnutí na území Ruska vykonatelné, je-li otec [příjmení]. Matka tedy dlouhodobě zamezuje kontaktu nezletilých s otcem a nerespektuje jejich nejlepší zájem. Oproti tomu otec dle závěrů znaleckého posudku je schopen respektovat matku jako druhého rodiče a nepředpokládá, že by jí bránil ve styku s nezletilými, pokud by byla v České republice.
13. Otec navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve vztahu k péči o nezletilé, rozhodnutí o výživném ponechal na úvaze odvolacího soudu.
14. Opatrovník se k odvolání vyjádřil tak, že je zřejmé, že matka svým přístupem vůbec nerespektuje práva druhého rodiče a jeho rodičovskou autoritu, oddělila nezletilé od otce, manipuluje s nimi proti otci a brání jim ve styku s ním. Ve vztahu k výživnému nedoložila své příjmy. Opatrovník navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
15. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř. ) v řízení postupoval shodně jako soud prvního stupně podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s. ), který upravuje (mimo jiné) řízení ve věcech péče soudu o nezletilé včetně dílčích řízení ve věcech péče o nezletilé dítě a jeho výživě v § 466 písm. b) a c) a násl. a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje zvláštní procesní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (§ 1 odst. 4 z. ř. s.).
16. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné, podala je matka jako účastnice řízení, učinila tak v zákonné lhůtě (§ 201, § 202 odst. 2, 3 a contr., § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.) a odvolání splňuje náležitosti stanovené v § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s oběma doplňujícími rozsudky včetně řízení jejich vyhlášení předcházejícího podle § 212 věta první a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně ve vztahu k výši výživného.
17. Na základě přezkoumání dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad upravených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. či jinými vadami řízení před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
18. Otec ve vyjádření k odvolání zpochybnil jeho včasnost, byl-li rozsudek zástupkyni matky doručen 23. 12. 2022 a odvolání podáno 9. 1. 2023 Odvolací soud tuto námitku otce nesdílí, neboť soud prvního stupně doručoval rozsudek zástupkyni matky, tzn. advokátce, které matka udělila plnou moc (§ 24 odst. 1, § 25 odst. 1, § 50b odst. 1 o. s. ř.) prostřednictvím datové schránky do vlastních rukou (§47 odst. 1, § 158 odst. 2 o. s. ř.), do níž se dle průkazu doručení, to je průkazu o dodání a doručení do datové schránky, přihlásila oprávněná osoba (srov. § 8 odst. 2 zákona č. 300/2008, o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů) dne 23. 12. 2022 a tímto dnem byl rozsudek účinně doručen. Lhůta k odvolání v délce patnácti dnů počala běžet od 24. 12. 2022 a její konec připadl na sobotu 7. 1. 2023, tudíž posledním dnem lhůty k podání odvolání bylo pondělí 9. 1. 2023 (srov. § 57 odst. 1 část věty před středníkem, odst. 2 věta druhá, odst. 3 o. s. ř.). Podala-li matka prostřednictvím své zástupkyně odvolání 9. 1. 2023, učinila tak včas.
19. Ani další námitka otce ve vyjádření k odvolání o subjektivní přípustnosti odvolání matky proti rozsudku, z něhož jí žádná povinnost nevznikla a nebylo tak zasaženo v její neprospěch do její právní sféry, není případná. Především je třeba připomenout, že matka je ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 z. ř. s . účastnicí řízení, neboť o jejích právech a povinnostech je v řízení jednáno, konkrétně o povinnostech a právech vyplývajících z rodičovské odpovědnosti (srov. § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a z vyživovací povinnosti k nezletilým (srov. § 910 a násl. občanského zákoníku). Legitimace k odvolání pak spočívá v tom, že odvolání může podat ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je zásadně výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat výlučně z procesního hlediska a na základě objektivní skutečnosti, že účastníku řízení byla rozhodnutím soudu způsobena určitá újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Jestliže soud prvního stupně návrh matky na svěření nezletilých do její péče a úpravu styku s otcem zamítl, svěřil nezletilé do péče otce a matce uložil přispívat na jejich výživu, je matčino odvolání, jímž se domáhá pro sebe příznivějšího rozhodnutí, subjektivně přípustné.
20. Zásadní námitkou matky v odvolání byl nedostatek pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí věci s odkazem na státní příslušnost účastníků řízení, to je nezletilých a matky k Ruské federaci a otce k Ukrajině, a trvalé bydliště nezletilých i matky v Ruské federaci, kde nezletilé trvale žijí již od 17. 6. 2022, navštěvují školu, jsou socializované a nehodlají se vracet do České republiky i z důvodu politické situace, jak o tom matka dle svého tvrzení opakovaně otce informovala. Soud prvního stupně se touto otázkou zabýval a dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů je dána. Řízení ve věci bylo zahájeno 15. 5. 2020, kdy se matka návrhem doručeným soudu prvního stupně domáhala úpravy poměrů k nezletilým dcerám, které se v České republice narodily a společně s rodiči žily do 10. 6. 2022, tedy do doby, než s nimi matka přesídlila do Ruské federace. I přes mezinárodní prvek daný státní příslušností nezletilých a každého z rodičů a aktuální místo pobytu nezletilých v Ruské federaci je i podle názoru odvolacího soudu od počátku řízení bez jakékoli změny dána pravomoc českého soudu, konkrétně Okresního soudu Praha-západ jako soudu prvního stupně, v jehož obvodu bylo poslední bydliště nezletilých na základě dohody rodičů, resp. minimálně jejich konkludentního souhlasu, jestliže rodina v [obec] společně po mnoho let bydlela. Podstatou námitky matky je příslušnost soudů Ruské federace k projednání a rozhodnutí věci, protože jejím území se nezletilé nyní zdržují. Vyhláška č. 95/1983 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, se na posouzení této otázky použije v souladu s Čl. 10 Ústavy České republiky a jako zvláštní právní nástroj má přednosti také před právem Evropské unie, neboť neporušuje ústavní zásady tohoto práva a byla uzavřena před přistoupením České republiky do Unie, jak vyplývá z Čl. 351, prvního odstavce (bývalý Čl. 307 Smlouvy o ES) Smlouvy o fungování Evropské unie, a současně i z ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Všechny tyto právní akty totiž váží pravomoc soudu příslušného státu na (v různém slovním vyjádření) pobyt dítěte trvalého charakteru. Podle Čl. 30 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, který upravuje právní vztahy mezi rodiči a dětmi, se právní vztahy mezi rodiči a dětmi řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území dítě trvale žije (odst. 1) a k rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejíž právní řád se použije (mimo jiné) podle odstavce 1 (odst. 3). Pravomoc soudu včetně tzv. mezinárodní pravomoci soudu je jednou z podmínek řízení, tzn. podmínek, za nichž soud může rozhodovat ve věci samé, přičemž je kdykoli za řízení povinen přihlížet k tomu, zda jsou splněny, jak mu ukládá ustanovení § 103 o. s. ř.
21. Matka odůvodňuje nedostatek této podmínky řízení přemístěním nezletilých do Ruské federace, kde se s nimi aktuálně fakticky zdržuje. Tato skutečnost ale sama o sobě nemá na pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout žádný vliv, neboť otec se změnou bydliště nezletilých na území Ruské federace nesouhlasí, domáhá se jejich návratu do České republiky a z tohoto důvodu nelze k faktickému pobytu nezletilých mimo území České republiky přihlížet. Namítala-li matka, že otce informovala o svém záměru opustit s nezletilými území České republiky (je bez významu kdy a jakou formou), nemá to na otázku bydliště nezletilých a jeho trvalý charakter právě z důvodu nesouhlasu otce žádný vliv. Odvolací soud zároveň nepřehlédl, že matka v odvolání označuje charakter pobytu v Ruské federaci nejprve jako trvalý a vzápětí jako dočasný .
22. Vzhledem k plynutí času doplnil odvolací soud v souladu s ustanoveními § 213 odst. 1, 4 část věty před středníkem o. s. ř., § 21 a § 28 odst. 1 z. ř. s. dokazování v následujícím rozsahu:
23. Z potvrzení ve spojení s potvrzením o příjmech a zálohách na daň fyzické osoby vydaných Kompetenčním centrem pro rozvoj městského prostředí [příjmení] oblasti 28. 3. 2023 odvolací soud zjistil, že matka měla příjem od srpna do prosince 2022 ve výši 435 703 rublů 76 kopějek a od ledna do 28. 3. 2023 ve výši 289 525 rublů, 45 kopějek, z nichž částka záloh na daň fyzické osoby činila 37 638 rublů. Otec ani opatrovník za nezletilé tyto listiny, které matka předložila v ruském jazyce bez úředně ověřeného překladu, nezpochybnili.
24. Z přiznání k dani z příjmu právnických osob [právnická osoba] za rok 2021 včetně příloh odvolací soud zjistil, že její hlavní činnost spočívá v ostatní specializované stavební činnosti, zisk k 31. 12. 2021 činil 57 573 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji 146 313 Kč, výdaje (náklady) neuznávané za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, pokud jsou zahrnuty ve výsledku hospodaření nebo v rozdílu mezi příjmy a výdaji 7 582 Kč, základ daně 211 468 Kč, po úpravě 211 000 Kč, daň 40 090 Kč, roční úhrn čistého obratu 1 230 439 Kč.
25. Z přiznání k dani z příjmu právnických osob [právnická osoba] za rok 2022 včetně příloh odvolací soud zjistil, že její hlavní činnost spočívá v ostatní specializované stavební činnosti, zisk k 31. 12. 2022 činil 136 644 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji 126 402 Kč, výdaje (náklady) neuznávané za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, pokud jsou zahrnuty ve výsledku hospodaření nebo v rozdílu mezi příjmy a výdaji 20 252 Kč, částky, o které se snižuje výsledek hospodaření 11 558 Kč, základ daně 271 740 Kč, po úpravě 271 000 Kč, daň 51 490 Kč, roční úhrn čistého obratu 1 143 594 Kč.
26. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob otce za rok 2022 odvolací soud zjistil, že otec měl úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů 282 143 Kč, ostatní příjmy 60 000 Kč, základ daně 342 143 Kč, po zaokrouhlení 342 100 Kč, daň po uplatnění slev a zvýhodnění 20 475 Kč.
27. Ze smluv o vytvoření fotografického díla z 8. 1., 1. 2., 3. 3. a 2. 4. 2023 a příjmových pokladních dokladů odvolací soud zjistil, že byly uzavřeny mezi [právnická osoba] a otcem na vytvoření fotografického díla za cenu 10 000 Kč, která byla vyplacena v této výši 18. 1., 15. 2., 25. 3. a 21. 4. 2023.
28. Při jednání před odvolacím soudem matka (prostřednictvím své zástupkyně) uvedla, že od jejího odcestování z České republiky se nic nedělo, Kompetenční centrum pro rozvoj městského prostředí [příjmení] oblasti jí potvrdilo čistý příjem, který v přepočtu na koruny činí cca 25 000 Kč měsíčně. Ke změnám v jejích poměrech ani v poměrech nezletilých od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nedošlo, žijí nadále v Kursku a nezměnil se ani jejich zdravotní stav. Otec uvedl, že ke změnám v jeho poměrech nedošlo, je mu známo, že obě nezletilé nyní dokončily druhou třídu tamní školy, ačkoli starší z nich by měla v České republice chodit do čtvrté třídy. Mladší chodí do stejné třídy, do jaké by chodila v České republice Tyto informace otec zjistil ze soudního spisu, protože u moskevského soudu podal návrh na návrat nezletilých do České republiky. Jiné zprávy o nezletilých nemá, pokud se snažil poslat jim zprávu a fotografie z telefonního čísla, které matka nemá uložené, došlo k zablokování telefonu starší z nezletilých a z telefonu mladší mu asi po čtrnácti dnech přišla velmi sprostá odpověď s hrubkami, že ho má plné zuby.
29. V řízení bylo prokázáno, že nezletilé [jméno] a [jméno] se narodily z manželství rodičů, kteří ukončili společné soužití v březnu 2020, kdy se matka s nezletilými nejprve odstěhovala z původního společného bydliště rodiny v rodinném domě ve společném jmění rodičů v [obec] do bytu v [obec a číslo] a v červnu 2022 s nezletilými opustila území České republiky. Od té doby se s nezletilými zdržuje v [anonymizováno] na území Ruské federace. Otec, který s přesídlením nezletilých do jiného státu nesouhlasí, se domáhá jejich návratu do České republiky u moskevského soudu. Nezletilé [jméno] je [anonymizováno] let, nezletilé [jméno] [anonymizováno] let, obě v České republice navštěvovaly Základní školu [obec], ve školením roce 2021 2022 chodila nezletilá [jméno] do třetí třídy a nezletilá [jméno] do první třídy, obě prospívaly bez podstatnějších problémů, avšak dobře neuměly žádný jazyk, což bylo patrné zejména u [jméno], která je handicapovaná [anonymizována dvě slova]. Jejich potřeby odpovídají věku a nejsou zvyšovány žádnou zvláštní okolností, například zdravotním stavem nebo nákladnější mimoškolní aktivitou. Vztah nezletilých ke každému z rodičů je významně ovlivněn vzájemným hluboce rozporným vztahem rodičů, a to zvláště pod vlivem matky, k níž mají obě nezletilé poměrně nekritický postoj a zcela evidentně od ní přejímají kritický náhled na otce, aniž by (zjevně i s přihlédnutím ke stupni svého vývoje) dokázaly vysvětlit jeho příčinu. Po ukončení soužití rodičů otec o nezletilé osobně pečoval zpravidla v době školní docházky, matka o víkendu. Interakce mezi otcem a nezletilými při vyšetření znalcem byla zcela bezproblémová, bez známek rezervovanosti, a ačkoli například nezletilá [jméno] uvedla, že se otce bojí od šesti let, že by jí mohl ublížit, současně uvedla, že jí nikdy neublížil, a [jméno] s výjimkou jediného fyzického incidentu ze strany otce v podstatě nevěděla, proč k otci nechtěla jít, naposledy tomu však bylo proto, že matka říkala, že otce nenávidí. Nezletilá [jméno] preferovala matku s odůvodněním, že u ní má více kamarádů a může si u ní víc hrát na tabletu, nezletilá [jméno] uvedla, že má oba rodiče ráda stejně.
30. Rodiče spolu nežijí a mají v úmyslu se rozvést.
31. Matka žije s nezletilými (bez souhlasu otce) v Ruské federaci. Její výchovné kompetence nevybočují z mezí širší populační normy, má ale extrémně vysokou tendenci nevidět vlastní chyby, existuje u ní riziko navádění proti druhému rodiči, jehož právo na kontakt s nezletilými a spolurozhodování o výchově snad respektuje verbálně, v realitě se však chová zcela obráceně a považuje se za lepšího rodiče. Má vysokoškolské vzdělání a vyživovací povinnost pouze k nezletilým. V České republice podnikala prostřednictvím vlastních společností [právnická osoba] (nyní v likvidaci) v oboru architektury, [právnická osoba] (nyní v likvidaci) a [právnická osoba] v oboru projektování restaurací, v nichž je jediným jednatelem a společníkem. Kromě příjmů těchto společností za rok 2020, svých příjmů z pracovního poměru u [právnická osoba] do srpna 2021 a příjmů asistentky v Základní škole [obec] pohybujících se ve výši kolem 15 000 Kč jiné příjmy neprokázala, ačkoli k tomu byla opakovaně vyzvána soudy obou stupňů a před soudem prvního stupně vypověděla, že si jedenkrát ročně vyplácí zisk ze společnosti [právnická osoba], její nové společnosti [právnická osoba] se daří, má frontu klientů . Tato svá ale tvrzení neprokázala. Z období pobytu na území Ruské federace matka prokázala své příjmy ze zaměstnání od srpna do prosince 2022 v celkové výši 435 703 rublů a od ledna do 28. 3. 2023 289 525 rublů.
32. Výchovné kompetence otce nikterak nevybočující z mezí širší populační normy. Riziko navádění proti druhému rodiči je u něho spíše nižší, v zásadě respektuje právo druhého rodiče se s dcerami vídat a spolurozhodovat o výchově. Má vysokoškolské vzdělání, podniká ve stavebnictví prostřednictvím společnosti [právnická osoba] a na základě smluv o dílo pravidelně vykonává fotografické práce. Jeho měsíční příjem tvoří příjmy ze zaměstnání, odměny jednatele a odměny ze smluv o dílo na fotografické práce. Pro případ, že by si vyplácel příjmy své společnosti, určil svůj potenciální měsíční příjem částkou 100 000 Kč.
33. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na správná a velmi podrobná skutková zjištění soudu prvního stupně.
34. Soud prvního stupně posoudil věc vzhledem k zjištěnému skutkovému stavu správně i po právní stránce a odvolací soud se s jeho právními závěry s výjimkou výše výživného určeného matce pro nezletilé v podstatě ztotožňuje.
35. Ve vztahu k péči o nezletilé pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů svěřil soud prvního stupně obě nezletilé do péče otce, jehož i odvolací soud za zjištěného skutkového stavu, zejména pak vzhledem k tomu, že matka bez souhlasu otce přemístila nezletilé na území jiného státu, považuje za vhodnějšího vychovatele. Otcovy výchovné kompetence totiž zaručují nejen řádnou péči o nezletilé a jejich adekvátní všestranný vývoj do budoucna, nýbrž, a to prioritně, i další rozvoj jejich vztahu s matkou, kterou respektuje jako druhého rodiče se stejnými povinnostmi a právy vyplývajícími z rodičovské odpovědnosti a bez nebezpečí manipulace nezletilých vůči matce. Těmito hodnotami matka v rámci svých výchovných kompetencí nedisponuje, nezletilými zjevně proti otci manipuluje a už rok, tedy od doby, kdy bez souhlasu otce s nezletilými přesídlila na území jiného státu, prokazuje, že není ochotna a zjevně ani schopna respektovat právo nezletilých na péči obou rodičů, natož stejné povinnosti a práva otce k nezletilým. Tato skutečnost sama o sobě její výchovné kompetence devalvuje, a to oproti závěrům znaleckého posudku, z nichž vycházel soud prvního stupně, ještě podstatnějším, a tudíž nikoli zanedbatelným a akceptovatelným způsobem. Jinými slovy matka v běžném praktickém životě zcela jednoznačně prokázala, že pro nezletilé není lepším vychovatelem než otec. Důvody, které ji vedly k přesídlení do Ruské federace (ukončení oprávnění k pobytu v České republice jejímu otci), nemohou převážit nad nejlepším zájmem každé z nezletilých včetně zachování práva na péči obou rodičů (srov. Čl.. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte publikované pod č. 104/1991 Sb.). Jakkoli odvolací soud současně nepochybuje o pozitivním vztahu nezletilých k matce, nebylo možné odvolání matky vyhovět a přijmout jiné rozhodnutí o péči o nezletilé, když výlučná péče matky z popsaných důvodů nepřichází v úvahu a střídavou péči by v podstatě nebylo možné realizovat minimálně pro značnou vzdálenost bydlišť rodičů, žije-li otec nedaleko [obec] a matka v [anonymizováno], navíc bez souhlasu otce. Dalším důvodem, který takovému rozhodnutí brání a je nezbytné jej zohlednit, je nepřiměřené zatížení nezletilých, které dobře neovládají žádný jazyk, jazykovou bariérou a nepochybně i rozdílnými školskými systémy v obou zemích.
36. Rozhodnutí soudu prvního stupně o péči o nezletilé při absenci úpravy styku matky s nezletilými tedy podle názoru odvolacího soudu odpovídá zákonným hlediskům upraveným v ustanovení § 908 za použití § 906 odst. 1 a § 907 občanského zákoníku a odůvodňuje svěření obou nezletilých do výlučné péči otce. Obě nezletilé mají k rodičům přiměřeně rozvinutý navázaný pozitivní emoční vztah, byť bližší je tento vztah k matce, což však může být nepochybně ovlivněno nejen jejich přirozeným vztahem k matce, ale i projevem matčiných tendencí nezletilými manipulovat proti otci včetně negativního vyjadřování o otci před nimi. Obě nezletilé také byly v minulosti na péči otce zvyklé a prospívaly v ní. Kromě uvedeného, jak již bylo opakovaně zmíněno, není důvod se obávat, že by otec v rámci své osobní péče o nezletilé zamezoval jejich kontaktu a dalšímu rozvoji vztahu s matkou. Na tomto místě odvolací soud připomíná, že i v případě, kdy jsou vzájemné vztahy rodičů a jejich názory v zásadních otázkách protichůdné, mají společné děti a v zájmu těchto dětí jsou povinni spolu adekvátně komunikovat, řešit rozličné životní situace a významné záležitosti, a to často bez ohledu na své vlastní priority, zájmy a podobně. Rozsah rodičovské odpovědnosti každého z nich je totožný a nezávislý na konkrétní formě péče určené po ukončení jejich společného soužití či po rozvodu.
37. V podstatě ze stejných důvodů nebylo možné v době rozhodování soudu prvního stupně ani odvolacího soudu upravit styk matky s nezletilými. Postup soudu prvního stupně, jestliže styk matky s nezletilými neupravil, není, jak namítala matka, jakkoliv překvapivý ani při špatné komunikaci a míře narušení vzájemného vztahu rodičů. Soud prvního stupně si těchto skutečností byl vědom, ovšem pro konkrétní úpravu styku tak, aby rozhodnutí o této otázce bylo přiléhavé, praktické a vykonatelné, neměl dostatek skutkových zjištění a ani nezbytnou součinnost matky. Ostatně matka sama, jakkoli se v odvolání poměrně vehementně domáhá úpravy styku, žádný konkrétní návrh neučinila, pouze odkázala na zájem nezletilých.
38. Spolu s úpravou péče o nezletilé rozhodoval soud prvního stupně také o vyživovací povinnosti matky k nim. Učinil tak s účinností od 1. 7. 2022, tzn. od měsíce následujícího po měsíci, v němž matka s nezletilými opustila území České republiky. Jestliže ohledně faktického pobytu nezletilých nedošlo od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně k žádné změně, vázal odvolací soud počátek povinnosti matky přispívat na výživu nezletilých pro dobu do rozvodu manželství rodičů na právní moc a tím současně i vykonatelnost rozsudku, neboť matka svoji vyživovací povinnost k plní (minimálně) výkonem osobní péče o ně. Pro dobu po rozvodu manželství rodičů pak odvolací soud vázal počátek této povinnosti na právní moc rozsudku o rozvodu. Co do výše výživného matka soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl k předloženému daňovému přiznání ani její výpovědi o výši příjmu a určil výživné ve vysoké výši. Soud prvního stupně při nedostatku součinnosti matky k otázce jejích majetkových poměrů včetně poměrů finančních vycházel z ustanovení § 916 občanského zákoníku a výši tohoto příjmu určil na základě nevyvratitelné domněnky příjmu povinného, kterou toto zákonné ustanovení upravuje tak, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu, jímž je zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Podle názoru odvolacího soudu předpoklady pro použití tohoto zákonného ustanovení byly splněny, když matka v dílčím řízení o své vyživovací povinnosti k nezletilým nepředložila všechny listiny, popřípadě jiné podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů. Při svém výslechu (de facto rozporně s nynějšími odvolacími námitkami) uváděla příjmy pouze obecně, případně že si své příjmy včetně výše vypláceného zisku ze své společnosti nepamatuje, že se jejím společnostem daří, má frontu klientů. Listinné důkazy předložila pouze k příjmům za rok 2020 a k příjmům ze svého pracovního poměru u [právnická osoba] a Základní školy [obec]. Výše těchto příjmů ale zjevně neodpovídala její životní úrovni, o níž vypověděla jako účastnice řízení. S účinností od 1. 1. 2023 činí částka životního minima jednotlivce měsíčně 4 860 Kč (srov. § 1 nařízení vlády č. 436/2022 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima, § 9 odst. 1 zákona o životním a existenčním minimu). Odvolací soud proto vycházel z průměrného měsíčního příjmu matky ve výši 121 500 Kč. Pokud by snad matka namítala, že se její příjem v době po přesídlení na území Ruské federace snížil, nebylo by možné takovou námitku akceptovat, protože to ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku neumožňuje. Z tohoto pohledu se totiž matka pro účely určení rozsahu své vyživovací povinnosti k nezletilým, jejíž plnění je jednou z jejích nejzákladnějších rodičovských povinností, bez důležitého důvodu vzdala výdělečné činnosti a podstoupila nepřiměřené majetkové riziko, jehož následkem mohlo být (a evidentně bylo) utlumení činnosti společností, v nichž byla jediným jednatelem a společníkem, včetně jejich likvidace
39. Při stanovení výše výživného pro každou z nezletilých odvolací soud přihlédl k jejich odůvodněným potřebám, které odpovídají obvyklým potřebám dětí mladšího školního věku (obě jsou v systému českého školství na prvním stupni základní školy) a nejsou zvyšovány žádnou mimořádnou okolností (zdravotním stavem, nákladnou mimoškolní činností a podobně). U obou rodičů odvolací soud přihlédl k jejich pouze dvěma vyživovacím povinnostem k nezletilým, vysokoškolskému vzdělání, příjmu určenému u matky nevyvratitelnou domněnkou dle § 916 občanského zákoníku a u otce v souladu se zásadou potenciality, kdy otec potvrdil, že v případě výplaty zisků ze své společnosti by jeho celkový příjem mohl dosahovat až 100 000 Kč měsíčně. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že zákonným hlediskům stanoveným v § 913 odst. 1 a § 915 odst. 1 občanského zákoníku odpovídá výživné matky pro každou z nezletilých ve výši 10 000 Kč měsíčně. Výživné určené soudem prvního stupně ve výši 17 000 Kč pro nezletilou [jméno] a 14 000 Kč pro nezletilou [jméno] podle názoru odvolacího soudu dostatečně nekoresponduje s odůvodněnými potřebami nezletilých a odpovídalo by spíše odůvodněným potřebám dětí vyššího věku.
40. Rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti matky k náhradě nákladů řízení státu vynaložených na znalečné výrokem V. rozsudku koresponduje s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. Matka nebyla s návrhem na svěření nezletilých do své péče úspěšná a její poměry neodůvodňují ani částečné osvobození od soudních poplatků (srov. § 138 odst. 1 o. s. ř.). Předběžnou vykonatelnost výroku II. rozsudku o péči o nezletilé vyslovil soud prvního stupně výrokem VI. na návrh otce a opatrovníka v souladu s ustanovením § 27a z. ř. s. (pouze zjevně nesprávně v odůvodnění rozsudku odkázal na ustanovení § 162 odst. 2 o. s. ř.) a přiléhavě ji odůvodnil.
41. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výrocích I., II., V. a VI. podle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve výrocích III. o výživném a VII. podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. změnil. Ve vztahu k výroku VII. tak učinil zejména proto, že tento výrok obsažený v doplňujícím rozsudku soudu prvního stupně z 9. 5. 2023 nepovažoval za dostatečně určitý a srozumitelný z hlediska vykonatelnosti jak při určení péče o nezletilé pro dobu po rozvodu, k níž se svým zněním vztahuje výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, tak výživného vázaného na právní moc rozsudku o rozvodu manželství rodičů.
42. Změnil-li odvolací soud částečně rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1, 2 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. Odvolací soud neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, jak umožňuje ustanovení § 23 věta druhá z. ř. s., matka, která tyto náklady požadovala, byla v odvolacím řízení pouze částečně úspěšná a otec ani opatrovník žádné náklady nepožadovali.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.
Soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí o péči o nezletilé dítě, a to i opětovně, jen je-li to účelné; výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč. Je-li to účelné, může soud tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí o péči o nezletilé dítě, nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin, nejsou-li dány podmínky pro změnu rozhodnutí, stanovit plán navykacího režimu, je-li to v zájmu dítěte, nebo nařídit povinnému setkání s poskytovatelem odborné pomoci, zejména odborníkem v oboru pedopsychologie. Zůstane-li tento postup bezvýsledný nebo je-li po zahájení řízení z okolností případu zřejmé, že by tento postup zjevně nevedl ke splnění povinnosti, nařídí soud (ve výjimečných případech) výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí svěřeno.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí o peněžitém plnění, může oprávněný podat návrh na soudní exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.
Praha 26. června 2023
Mgr. Jana Boudová Zvěřinová v. r.
předsedkyně senátu
Datum rozhodnutí: 26.06.2023
Dotčené předpisy: § 910 předpisu č. 89/2012Sb.
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
(anonymizovaný opis)
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Boudové Zvěřinové a soudkyň Mgr. Kateřiny Frankové a JUDr. Danuše Kudrnové ve věci
nezletilých: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]
[jméno] [příjmení], narozená dne [datum]
obě trvale bytem [adresa], Česká republika
zastoupené opatrovníkem [územní celek]
sídlem [adresa]
děti rodičů: [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]
bytem [adresa], Ruská federace
zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
[anonymizována dvě slova], narozený dne [datum]
bytem [adresa]
zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
o svěření do péče a určení výživného pro dobu před a po rozvodu manželství, o odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu Praha západ ze dne 19. prosince 2022, číslo jednací
35 Nc 23/2020-818, ve spojení s doplňujícími rozsudky Okresního soudu Praha západ ze dne 2. ledna 2023, číslo jednací 35 Nc 23/2020-837, a ze dne 9. května 2023, číslo jednací 35 Nc 23/2020-879,
takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícími rozsudky se:
II. potvrzuje ve výrocích I., II., V. a VI.;
III. mění:
IV. ve výroku III. tak, že:
V. matka je povinna s účinností od právní moci tohoto rozsudku přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 10 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce;
VI. matka je povinna s účinností od právní moci tohoto rozsudku přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 10 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce;
VII. ve výroku VII. tak, že:
VIII. nezletilá [jméno] se pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřuje do péče otce;
IX. nezletilá [jméno] se pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřuje do péče otce;
X. matka je povinna s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 10 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce;
XI. matka je povinna s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 10 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce;
XII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani řízení odvolacího.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Praha-západ jako soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl návrh matky na svěření nezletilých do její péče a úpravu styku s otcem (výrok I.), svěřil nezletilé [jméno] a [jméno] do péče otce (výrok II.), uložil matce povinnost s účinností od 1. 7. 2022 přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 17 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé [jméno] částkou 19 000 Kč měsíčně splatnými vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám otce (výrok III.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), matka je povinna nahradit státu náklady řízení ve výši 33 488 Kč na účet Okresního soudu Praha-západ do tří měsíců od právní moci tohoto výroku (výrok V.) a výrok II. rozsudku je předběžně vykonatelný (výrok VI.). Dále soud prvního stupně doplňujícím rozsudkem z 2. 1. 2023 doplnil výrok III. rozsudku o větu: Dluh na výživném za období od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 matce nevznikl. (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Doplňujícím rozsudkem z 9. 5. 2023 doplnil rozsudek o výrok VII. ve znění: Tato úprava péče a výživy platí pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů. (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
2. Rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tak, že oba rodiče jsou schopni zabezpečit potřebnou péči o nezletilé v rámci doby, po kterou o ně přímo pečují, přičemž praktikovali střídavou péči až do poloviny června 2022, kdy matka neoprávněně vyvezla nezletilé z České republiky. Od té doby nerespektuje výzvy soudu, neumožňuje otci žádný, ani telefonický kontakt s nezletilými, neuvádí adresu svého bydliště. Dle znaleckého posudku je u matky dána extrémně vysoká tendence vidět sebe samu jako bezchybnou a prosazovat vlastní pohled. Jako řešení konfliktní situace v rodině, kdy matka vede proti otci boj i prostřednictvím nezletilých, které proti otci manipuluje, by se jevilo nastavení výlučné péče otce. Současně však nezletilé mají k matce natolik dobrý vztah, že by tuto variantu pravděpodobně nepřijaly dobře. Matka po celou dobu řízení střídavou péči odmítala, jako jedinou možnou vnímala svoji výlučnou péči. Svým jednáním také potvrdila závěry znalce, že je rodičem, který má tendence druhého rodiče vylučovat z rozhodování o nezletilých, když bez vědomí otce nezletilé přemístila neznámo kam, přerušila jakýkoliv kontakt, čímž zcela selhala a prokázala, že není kompetentním rodičem. Základní potřebou dítěte je mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči a případné narušení vztahu k jednomu z rodičů je jedním z nejzávažnějších následků rozpadu rodiny. Skutečnost, že jeden z rodičů protiprávně (jednostranně) významně změní bydliště dítěte, je podstatnou okolností, kterou je třeba zohlednit při rozhodování, komu dítě svěřit do péče. Soud prvního stupně proto svěřil nezletilé do péče otce, zamítl návrh matky a neupravil ani její styk s nezletilými, neboť jednak nebylo zřejmé, kdy a zda se matka do České republiky vrátí a jakým způsobem by měl být styk realizován, jednak matka návrh na úpravu styku svého styku s nezletilými vůbec nepodala. Při zjišťování příjmových poměrů matka nespolupracovala, soud prvního stupně měl k dispozici pouze přiznání k dani z příjmů společností, v nichž je matka jediným společníkem, za rok 2020, výpisy z bankovního účtu matky a výplatní lístky na částečný úvazek ze Základní školy [obec] od září 2021 do února 2022 a od [právnická osoba] do srpna 2021, dle nichž matka dosahovala příjmů cca 14 000 Kč měsíčně. Navíc druhým ze zaměstnavatelů je matčina společnost a tyto příjmy dle potvrzení zaměstnavatelů neodpovídají její skutečné finanční situaci, deklarovala-li opakovaně, že se jejím společnostem daří, má dostatek zakázek a od otce nechce žádné výživné. Z bankovních výpisů se podával nevyrovnaný příjem matky v jednotlivých měsících, výjimkou však nebyly ani příjmy přes 100 000 Kč až do března 2020, kdy účet v podstatě přestala používat. O svých příjmech od opuštění České republiky matka nesdělila nic, avšak je zřejmé, že bez příjmu není, neboť si může dovolit platit nezletilým zájmovou činnost v přepočtu za 11 810 Kč měsíčně. Soud prvního stupně tedy dovodil, že matka dostatečně neprokázala své skutečné příjmy a vycházel z fikce příjmů, tzn. z pětadvacetinásobku životního minima jednotlivce k 1. 7. 2022 ve výši 115 500 Kč. Oproti tomu otec doložil příjem ze své společnosti včetně odměn jednatele a v rámci účastnického výslechu připustil, pokud by bral příjmy společnosti, mohlo by se jednat o částku 100 000 Kč měsíčně. Rodiče mají ve společném jmění manželů rodinný dům. Obě nezletilé navštěvují základní školu na prvním stupni, mají běžné potřeby odpovídající věku zvyšované potřebou doučování českého jazyka. Soud prvního stupně proto matce určil výživné pro nezletilou [jméno] 17 000 Kč měsíčně a pro nezletilou [jméno] 19 000 Kč měsíčně od července 2022, neboť do té doby rodiče praktikovali střídavou péči a na nákladech nezletilých se podíleli rovnoměrně.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala matka odvolání, v němž namítala, že nebyly splněny podmínky řízení, soud prvního stupně nepřihlédl k jejím tvrzením nebo k jiným označeným důkazům, ačkoli k tomu nebyly splněny předpoklady, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
4. Matka zejména namítala, že pravomoc českých soudů není dána s odkazem na Čl. 30 vyhlášky č. 95/1983 Sb., protože nezletilé a matka jsou státními příslušníky Ruské federace, otec je státním příslušníkem Ukrajiny, nezletilé a matka mají trvalé bydliště v Ruské federaci, kde nezletilé trvale žijí již od 17. 6. 2022, navštěvují školu, jsou socializované a nehodlají se vracet do České republiky i z důvodu politické situace. O plánované cestě s nezletilými do Ruské federace matka otce informovala předem ústně a e-mailem z téhož dne, protože matka pečovala o svého invalidního otce, u něhož došlo k ukončení pobytového oprávnění v České republice, kde s ním matka nemohla zůstat, pobýval-li by zde nelegálně a bez zdravotního pojištění. Nezbylo jí tak, než s ním dočasně vycestovat do Ruské federace O těchto skutečnostech otce několikrát informovala.
5. Matka nesouhlasila se svěřením nezletilých do výlučné péče otce. Soud prvního stupně nesprávně vycházel nikoli ze všech provedených důkazů, minimálně ze znaleckého posudku, dle něhož není vhodné, aby nezletilé byly svěřeny do péče jenom jednoho rodiče, ale na jejich výchově by se měli podílet oba rodiče. Dle názoru matky rozhodl soud prvního stupně v rozporu s jejich zájmy, překvapivě, bezdůvodně a bez přihlédnutí k závěrům znaleckého posudku, který mimo jiné hovoří o tom, že nezletilé mají k matce velice vřelý vztah a těžko by nesly výlučnou péči otce. Pokud by otec namítal, že nezletilé jsou v současné době bez otce, jedná se o vztahy rodičů, které musí vyřešit rodiče.
6. Soud prvního stupně rovněž pochybil, stanovil-li matce výživné pro nezletilé v nepřiměřeně vysoké a ničím neopodstatněné celkové výši 36 000 Kč. Zejména nezohlednil matkou předložené daňové přiznání a její výpověď o výši příjmu. Výživné stanovil neadekvátně bez ohledu na částku, která odpovídá matkou uvedenému a reálně dosahovanému průměrnému čistému měsíčnímu příjmu.
7. Soud prvního stupně dále nerozhodl o úpravě styku matky s nezletilými, což je zvlášť překvapivé, jestliže sám poukázal na špatnou komunikaci a vztah rodičů, aniž by mohl předpokládat, že se na této otázce dohodnou. Z rozsudku ani ze spisu se přitom nepodává, že by měl být styk matky s nezletilými vyloučen, jejich vzájemný vztah je velice pozitivní a znalec dokonce uvedl, že by nezletilé velice těžce nesly výlučnou péči otce. Dle matky je neupravení jejího styku s nezletilými ústavně konformní a formálně může hrozit nebezpečí přerušení jakýchkoli jejích kontaktů s nimi až do rozhodnutí soudu o styku. Tato situace je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilých, a ačkoli předmětem řízení bylo rozhodnutí o péči o nezletilé, nikoli o styku, procesní předpisy tomu nebrání a řízení o úpravě poměrů k nezletilým je třeba chápat komplexně tak, že zahrnuje rozhodnutí o péči i o styku, kdy spolu tato dvě rozhodnutí velmi úzce souvisejí. Zvláště, jestliže soud prvního stupně hodlal zásadně měnit dosavadní uspořádání péče o nezletilé formou střídavé péče, měl dát účastníkům dostatečný prostor se k takové možnosti vyjádřit. Neučinil-li tak, porušil práva matky i nezletilých. V této souvislosti matka odkázala na Čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a nález Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 1328/20, jakož i další rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu vymezující ústavněprávní kritéria pro rozhodování o úpravě výchovných poměrů k nezletilým. Úkolem soudu prvního stupně bylo především, aby v souladu s principem nezávislosti rozhodování soudní moci, s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky a znalosti vývoje rodinné situace rozhodl o svěření nezletilých tak, aby to bylo především v jejich zájmu.
8. Matka navrhla, aby byl rozsudek a doplňující rozsudky soudu prvního stupně zrušeny a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, popřípadě aby bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci českých soudů ve věci rozhodovat.
9. Otec ve vyjádření k odvolání nejprve zpochybnil jeho včasnost (rozsudek byl zástupkyni matky doručen 23. 12. 2022, odvolání bylo podáno 9. 1. 2023) a subjektivní přípustnost, když z rozsudku matce nevznikla žádná povinnost a nebylo v její neprospěch zasaženo do její právní sféry.
10. Nezletilé se narodily na území České republiky, po celou dobu, než je matka svévolně a bez souhlasu otce odvezla do Ruska, zde žily a mají tu stále trvalý pobyt. Řízení bylo zahájeno dávno předtím, takže na mezinárodní příslušnosti soudu se nic nezměnilo. V opačném případě by okolnost, že rodič odcestuje s dětmi mimo území státu, musela automaticky znamenat změnu mezinárodní příslušnosti soudu, což nelze akceptovat. S ohledem na věk obou nezletilých nelze souhlasit s tvrzením matky, že jsou to nezletilé, které se nehodlají vracet do České republiky . Zde si je třeba nejprve uvědomit jejich věk, zatímní závislost na rodičích i dobu prožitou v České republice. Naprosto se tak nelze ztotožnit s tvrzením matky, která současnou situaci interpretuje, jako rozhodnutí nezletilých odstěhovat se z území jednoho státu na území státu jiného. Ve skutečnosti však matka bez souhlasu otce odvezla nezletilé na území jiného státu se zjevným úmyslem vyhnout se dopadům rozhodnutí českých soudů. Otec je pevně přesvědčen, že se tím dopustila mezinárodního únosu nezletilých, a proto nelze dovodit, že došlo ke změně jejich trvalého bydliště. Naopak bylo prokázáno, že oba rodiče i nezletilé mají dlouhodobé, mnohaleté vazby na Českou republiku. Soud prvního stupně aplikoval vyhlášku č. 95/1983 Sb. včetně příslušných mezinárodních smluv správně, v souladu s nimi zohlednil, kde nezletilé trvale žijí a kde měly bydliště v době zahájení řízení, a že v jejich nejlepším zájmu je, aby bylo rozhodováno o jejich poměrech podle českých právních předpisů. Má-li matka za to, že tak učinil v rozporu se zájmy nezletilých, překvapivě a bezdůvodně, svým dosavadním jednáním toto své tvrzení vyvrací. V odkazu na znalecký posudek vytrhuje závěry znalce z kontextu a nechápe jejich význam. Znalec sdělil, že rodiče spolu vedou rodičovský boj s tím, že matka spíše než otec udržuje tento boj při životě a má tendenci do něho zatahovat děti. Popsal také výstižně dopad matčina počínání, kdy k ní obě nezletilé mají poměrně nekritický postoj, na konkrétním případě působení matky jako asistentky [jméno] ve škole, ukázal, že matka neváhá dceru až zneužít jako prostředek boje proti otci než jí poskytnout pomoc, a uzavřel, že matka není schopna rodičovské koalice, naopak dětmi manipuluje proti otci. Z toho vyplývá, že matka postrádá řádné rodičovské kompetence a rozhodně by neměla být výlučně pečujícím rodičem. Znalec ponechal na soudu, jak promítne jeho závěry do svého rozhodnutí, a matka krátce předtím svým jednáním beze zbytku jeho závěry potvrdila, unesla nezletilé mimo dosah otce, tím naprosto nerespektovala právo druhého rodiče, zcela ho vyloučila z rozhodovacího procesu a prosadila svůj postoj, vedena extrémně vysokou tendencí vidět sama sebe, tedy i svůj postoj k projednávané věci, jako bezchybné. Dle otce právě matčino přesvědčení o vlastní bezchybnosti bude v budoucnu ve vztahu k nezletilým velkým problémem, matka nebude schopna kompromisu a její výchovné metody při současném nekritickém postoji nezletilých k ní mohou pro nezletilé představovat velký probléme, ztrátu jistoty, rodinného zázemí. Vzhledem k rodičovským kompetencím tedy bude dle znalce jednoznačně realističtějším a lepším pečujícím rodičem otec, který rozhodnutí o péči považuje za věcně správné.
11. Při stanovení výživného postupoval soud prvního stupně standardně v souladu s právními předpisy a ustálenou judikaturou, aniž by se od nich odchýlil. Otec považoval za správné i rozhodnutí o výživném, jehož výši ponechal na úvaze soudu, ačkoli má za to, že matka neprokázala své příjmy a o jejím přístupu k českým soudům hovoří i to, že jako důkaz předložila pouze fotokopie v ruském jazyce bez překladu, byť otec tyto důkazy nezpochybňuje. Nejde mu totiž o výživné, ale o to, aby mohl na nezletilé výchovně působit, pečovat o ně.
12. Není zřejmé, jak si matka představuje případné rozhodnutí o úpravě svého kontaktu s nezletilými za situace, kdy je unesla na území jiného státu, a jaký jí měl být dán procesní prostor, nevyčkala-li ani jednání soudu 12. 7. 2022, o němž věděla. Odvolání v této části nemá logiku a možná ani nelze uvažovat, že matka zejména tyto své argumenty míní vážně a v zájmu nezletilých. Matčin přístup vypovídá o tom, že není schopna respektovat soudní rozhodnutí ani autority a manipuluje s nezletilými, aby prosadila své cíle. Vytrhla nezletilé z péče otce, který je při do té doby praktikované střídavé péči 10. 6. 2022 předal do školy a matka již 12. 6. 2022 překračovala estonsko-ruskou hranici. K takovému kroku nebyla vedena ani politickou situací, neboť nebylo prokázáno, že by v České republice byla pronásledována, perzekuována a podobně. Zároveň není reálné předpokládat, že by v případě svěření nezletilých do péče matky a úpravy styku s otcem bylo takové rozhodnutí na území Ruska vykonatelné, je-li otec [příjmení]. Matka tedy dlouhodobě zamezuje kontaktu nezletilých s otcem a nerespektuje jejich nejlepší zájem. Oproti tomu otec dle závěrů znaleckého posudku je schopen respektovat matku jako druhého rodiče a nepředpokládá, že by jí bránil ve styku s nezletilými, pokud by byla v České republice.
13. Otec navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve vztahu k péči o nezletilé, rozhodnutí o výživném ponechal na úvaze odvolacího soudu.
14. Opatrovník se k odvolání vyjádřil tak, že je zřejmé, že matka svým přístupem vůbec nerespektuje práva druhého rodiče a jeho rodičovskou autoritu, oddělila nezletilé od otce, manipuluje s nimi proti otci a brání jim ve styku s ním. Ve vztahu k výživnému nedoložila své příjmy. Opatrovník navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
15. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř. ) v řízení postupoval shodně jako soud prvního stupně podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s. ), který upravuje (mimo jiné) řízení ve věcech péče soudu o nezletilé včetně dílčích řízení ve věcech péče o nezletilé dítě a jeho výživě v § 466 písm. b) a c) a násl. a ve vztahu k občanskému soudnímu řádu obsahuje zvláštní procesní úpravu. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (§ 1 odst. 3 z. ř. s.), a nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu (§ 1 odst. 4 z. ř. s.).
16. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné, podala je matka jako účastnice řízení, učinila tak v zákonné lhůtě (§ 201, § 202 odst. 2, 3 a contr., § 204 odst. 1 věta první o. s. ř.) a odvolání splňuje náležitosti stanovené v § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s oběma doplňujícími rozsudky včetně řízení jejich vyhlášení předcházejícího podle § 212 věta první a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně ve vztahu k výši výživného.
17. Na základě přezkoumání dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad upravených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. či jinými vadami řízení před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
18. Otec ve vyjádření k odvolání zpochybnil jeho včasnost, byl-li rozsudek zástupkyni matky doručen 23. 12. 2022 a odvolání podáno 9. 1. 2023 Odvolací soud tuto námitku otce nesdílí, neboť soud prvního stupně doručoval rozsudek zástupkyni matky, tzn. advokátce, které matka udělila plnou moc (§ 24 odst. 1, § 25 odst. 1, § 50b odst. 1 o. s. ř.) prostřednictvím datové schránky do vlastních rukou (§47 odst. 1, § 158 odst. 2 o. s. ř.), do níž se dle průkazu doručení, to je průkazu o dodání a doručení do datové schránky, přihlásila oprávněná osoba (srov. § 8 odst. 2 zákona č. 300/2008, o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů) dne 23. 12. 2022 a tímto dnem byl rozsudek účinně doručen. Lhůta k odvolání v délce patnácti dnů počala běžet od 24. 12. 2022 a její konec připadl na sobotu 7. 1. 2023, tudíž posledním dnem lhůty k podání odvolání bylo pondělí 9. 1. 2023 (srov. § 57 odst. 1 část věty před středníkem, odst. 2 věta druhá, odst. 3 o. s. ř.). Podala-li matka prostřednictvím své zástupkyně odvolání 9. 1. 2023, učinila tak včas.
19. Ani další námitka otce ve vyjádření k odvolání o subjektivní přípustnosti odvolání matky proti rozsudku, z něhož jí žádná povinnost nevznikla a nebylo tak zasaženo v její neprospěch do její právní sféry, není případná. Především je třeba připomenout, že matka je ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 z. ř. s . účastnicí řízení, neboť o jejích právech a povinnostech je v řízení jednáno, konkrétně o povinnostech a právech vyplývajících z rodičovské odpovědnosti (srov. § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) a z vyživovací povinnosti k nezletilým (srov. § 910 a násl. občanského zákoníku). Legitimace k odvolání pak spočívá v tom, že odvolání může podat ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je zásadně výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat výlučně z procesního hlediska a na základě objektivní skutečnosti, že účastníku řízení byla rozhodnutím soudu způsobena určitá újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Jestliže soud prvního stupně návrh matky na svěření nezletilých do její péče a úpravu styku s otcem zamítl, svěřil nezletilé do péče otce a matce uložil přispívat na jejich výživu, je matčino odvolání, jímž se domáhá pro sebe příznivějšího rozhodnutí, subjektivně přípustné.
20. Zásadní námitkou matky v odvolání byl nedostatek pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí věci s odkazem na státní příslušnost účastníků řízení, to je nezletilých a matky k Ruské federaci a otce k Ukrajině, a trvalé bydliště nezletilých i matky v Ruské federaci, kde nezletilé trvale žijí již od 17. 6. 2022, navštěvují školu, jsou socializované a nehodlají se vracet do České republiky i z důvodu politické situace, jak o tom matka dle svého tvrzení opakovaně otce informovala. Soud prvního stupně se touto otázkou zabýval a dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů je dána. Řízení ve věci bylo zahájeno 15. 5. 2020, kdy se matka návrhem doručeným soudu prvního stupně domáhala úpravy poměrů k nezletilým dcerám, které se v České republice narodily a společně s rodiči žily do 10. 6. 2022, tedy do doby, než s nimi matka přesídlila do Ruské federace. I přes mezinárodní prvek daný státní příslušností nezletilých a každého z rodičů a aktuální místo pobytu nezletilých v Ruské federaci je i podle názoru odvolacího soudu od počátku řízení bez jakékoli změny dána pravomoc českého soudu, konkrétně Okresního soudu Praha-západ jako soudu prvního stupně, v jehož obvodu bylo poslední bydliště nezletilých na základě dohody rodičů, resp. minimálně jejich konkludentního souhlasu, jestliže rodina v [obec] společně po mnoho let bydlela. Podstatou námitky matky je příslušnost soudů Ruské federace k projednání a rozhodnutí věci, protože jejím území se nezletilé nyní zdržují. Vyhláška č. 95/1983 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, se na posouzení této otázky použije v souladu s Čl. 10 Ústavy České republiky a jako zvláštní právní nástroj má přednosti také před právem Evropské unie, neboť neporušuje ústavní zásady tohoto práva a byla uzavřena před přistoupením České republiky do Unie, jak vyplývá z Čl. 351, prvního odstavce (bývalý Čl. 307 Smlouvy o ES) Smlouvy o fungování Evropské unie, a současně i z ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Všechny tyto právní akty totiž váží pravomoc soudu příslušného státu na (v různém slovním vyjádření) pobyt dítěte trvalého charakteru. Podle Čl. 30 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, který upravuje právní vztahy mezi rodiči a dětmi, se právní vztahy mezi rodiči a dětmi řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území dítě trvale žije (odst. 1) a k rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejíž právní řád se použije (mimo jiné) podle odstavce 1 (odst. 3). Pravomoc soudu včetně tzv. mezinárodní pravomoci soudu je jednou z podmínek řízení, tzn. podmínek, za nichž soud může rozhodovat ve věci samé, přičemž je kdykoli za řízení povinen přihlížet k tomu, zda jsou splněny, jak mu ukládá ustanovení § 103 o. s. ř.
21. Matka odůvodňuje nedostatek této podmínky řízení přemístěním nezletilých do Ruské federace, kde se s nimi aktuálně fakticky zdržuje. Tato skutečnost ale sama o sobě nemá na pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout žádný vliv, neboť otec se změnou bydliště nezletilých na území Ruské federace nesouhlasí, domáhá se jejich návratu do České republiky a z tohoto důvodu nelze k faktickému pobytu nezletilých mimo území České republiky přihlížet. Namítala-li matka, že otce informovala o svém záměru opustit s nezletilými území České republiky (je bez významu kdy a jakou formou), nemá to na otázku bydliště nezletilých a jeho trvalý charakter právě z důvodu nesouhlasu otce žádný vliv. Odvolací soud zároveň nepřehlédl, že matka v odvolání označuje charakter pobytu v Ruské federaci nejprve jako trvalý a vzápětí jako dočasný .
22. Vzhledem k plynutí času doplnil odvolací soud v souladu s ustanoveními § 213 odst. 1, 4 část věty před středníkem o. s. ř., § 21 a § 28 odst. 1 z. ř. s. dokazování v následujícím rozsahu:
23. Z potvrzení ve spojení s potvrzením o příjmech a zálohách na daň fyzické osoby vydaných Kompetenčním centrem pro rozvoj městského prostředí [příjmení] oblasti 28. 3. 2023 odvolací soud zjistil, že matka měla příjem od srpna do prosince 2022 ve výši 435 703 rublů 76 kopějek a od ledna do 28. 3. 2023 ve výši 289 525 rublů, 45 kopějek, z nichž částka záloh na daň fyzické osoby činila 37 638 rublů. Otec ani opatrovník za nezletilé tyto listiny, které matka předložila v ruském jazyce bez úředně ověřeného překladu, nezpochybnili.
24. Z přiznání k dani z příjmu právnických osob [právnická osoba] za rok 2021 včetně příloh odvolací soud zjistil, že její hlavní činnost spočívá v ostatní specializované stavební činnosti, zisk k 31. 12. 2021 činil 57 573 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji 146 313 Kč, výdaje (náklady) neuznávané za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, pokud jsou zahrnuty ve výsledku hospodaření nebo v rozdílu mezi příjmy a výdaji 7 582 Kč, základ daně 211 468 Kč, po úpravě 211 000 Kč, daň 40 090 Kč, roční úhrn čistého obratu 1 230 439 Kč.
25. Z přiznání k dani z příjmu právnických osob [právnická osoba] za rok 2022 včetně příloh odvolací soud zjistil, že její hlavní činnost spočívá v ostatní specializované stavební činnosti, zisk k 31. 12. 2022 činil 136 644 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji 126 402 Kč, výdaje (náklady) neuznávané za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, pokud jsou zahrnuty ve výsledku hospodaření nebo v rozdílu mezi příjmy a výdaji 20 252 Kč, částky, o které se snižuje výsledek hospodaření 11 558 Kč, základ daně 271 740 Kč, po úpravě 271 000 Kč, daň 51 490 Kč, roční úhrn čistého obratu 1 143 594 Kč.
26. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob otce za rok 2022 odvolací soud zjistil, že otec měl úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů 282 143 Kč, ostatní příjmy 60 000 Kč, základ daně 342 143 Kč, po zaokrouhlení 342 100 Kč, daň po uplatnění slev a zvýhodnění 20 475 Kč.
27. Ze smluv o vytvoření fotografického díla z 8. 1., 1. 2., 3. 3. a 2. 4. 2023 a příjmových pokladních dokladů odvolací soud zjistil, že byly uzavřeny mezi [právnická osoba] a otcem na vytvoření fotografického díla za cenu 10 000 Kč, která byla vyplacena v této výši 18. 1., 15. 2., 25. 3. a 21. 4. 2023.
28. Při jednání před odvolacím soudem matka (prostřednictvím své zástupkyně) uvedla, že od jejího odcestování z České republiky se nic nedělo, Kompetenční centrum pro rozvoj městského prostředí [příjmení] oblasti jí potvrdilo čistý příjem, který v přepočtu na koruny činí cca 25 000 Kč měsíčně. Ke změnám v jejích poměrech ani v poměrech nezletilých od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nedošlo, žijí nadále v Kursku a nezměnil se ani jejich zdravotní stav. Otec uvedl, že ke změnám v jeho poměrech nedošlo, je mu známo, že obě nezletilé nyní dokončily druhou třídu tamní školy, ačkoli starší z nich by měla v České republice chodit do čtvrté třídy. Mladší chodí do stejné třídy, do jaké by chodila v České republice Tyto informace otec zjistil ze soudního spisu, protože u moskevského soudu podal návrh na návrat nezletilých do České republiky. Jiné zprávy o nezletilých nemá, pokud se snažil poslat jim zprávu a fotografie z telefonního čísla, které matka nemá uložené, došlo k zablokování telefonu starší z nezletilých a z telefonu mladší mu asi po čtrnácti dnech přišla velmi sprostá odpověď s hrubkami, že ho má plné zuby.
29. V řízení bylo prokázáno, že nezletilé [jméno] a [jméno] se narodily z manželství rodičů, kteří ukončili společné soužití v březnu 2020, kdy se matka s nezletilými nejprve odstěhovala z původního společného bydliště rodiny v rodinném domě ve společném jmění rodičů v [obec] do bytu v [obec a číslo] a v červnu 2022 s nezletilými opustila území České republiky. Od té doby se s nezletilými zdržuje v [anonymizováno] na území Ruské federace. Otec, který s přesídlením nezletilých do jiného státu nesouhlasí, se domáhá jejich návratu do České republiky u moskevského soudu. Nezletilé [jméno] je [anonymizováno] let, nezletilé [jméno] [anonymizováno] let, obě v České republice navštěvovaly Základní školu [obec], ve školením roce 2021 2022 chodila nezletilá [jméno] do třetí třídy a nezletilá [jméno] do první třídy, obě prospívaly bez podstatnějších problémů, avšak dobře neuměly žádný jazyk, což bylo patrné zejména u [jméno], která je handicapovaná [anonymizována dvě slova]. Jejich potřeby odpovídají věku a nejsou zvyšovány žádnou zvláštní okolností, například zdravotním stavem nebo nákladnější mimoškolní aktivitou. Vztah nezletilých ke každému z rodičů je významně ovlivněn vzájemným hluboce rozporným vztahem rodičů, a to zvláště pod vlivem matky, k níž mají obě nezletilé poměrně nekritický postoj a zcela evidentně od ní přejímají kritický náhled na otce, aniž by (zjevně i s přihlédnutím ke stupni svého vývoje) dokázaly vysvětlit jeho příčinu. Po ukončení soužití rodičů otec o nezletilé osobně pečoval zpravidla v době školní docházky, matka o víkendu. Interakce mezi otcem a nezletilými při vyšetření znalcem byla zcela bezproblémová, bez známek rezervovanosti, a ačkoli například nezletilá [jméno] uvedla, že se otce bojí od šesti let, že by jí mohl ublížit, současně uvedla, že jí nikdy neublížil, a [jméno] s výjimkou jediného fyzického incidentu ze strany otce v podstatě nevěděla, proč k otci nechtěla jít, naposledy tomu však bylo proto, že matka říkala, že otce nenávidí. Nezletilá [jméno] preferovala matku s odůvodněním, že u ní má více kamarádů a může si u ní víc hrát na tabletu, nezletilá [jméno] uvedla, že má oba rodiče ráda stejně.
30. Rodiče spolu nežijí a mají v úmyslu se rozvést.
31. Matka žije s nezletilými (bez souhlasu otce) v Ruské federaci. Její výchovné kompetence nevybočují z mezí širší populační normy, má ale extrémně vysokou tendenci nevidět vlastní chyby, existuje u ní riziko navádění proti druhému rodiči, jehož právo na kontakt s nezletilými a spolurozhodování o výchově snad respektuje verbálně, v realitě se však chová zcela obráceně a považuje se za lepšího rodiče. Má vysokoškolské vzdělání a vyživovací povinnost pouze k nezletilým. V České republice podnikala prostřednictvím vlastních společností [právnická osoba] (nyní v likvidaci) v oboru architektury, [právnická osoba] (nyní v likvidaci) a [právnická osoba] v oboru projektování restaurací, v nichž je jediným jednatelem a společníkem. Kromě příjmů těchto společností za rok 2020, svých příjmů z pracovního poměru u [právnická osoba] do srpna 2021 a příjmů asistentky v Základní škole [obec] pohybujících se ve výši kolem 15 000 Kč jiné příjmy neprokázala, ačkoli k tomu byla opakovaně vyzvána soudy obou stupňů a před soudem prvního stupně vypověděla, že si jedenkrát ročně vyplácí zisk ze společnosti [právnická osoba], její nové společnosti [právnická osoba] se daří, má frontu klientů . Tato svá ale tvrzení neprokázala. Z období pobytu na území Ruské federace matka prokázala své příjmy ze zaměstnání od srpna do prosince 2022 v celkové výši 435 703 rublů a od ledna do 28. 3. 2023 289 525 rublů.
32. Výchovné kompetence otce nikterak nevybočující z mezí širší populační normy. Riziko navádění proti druhému rodiči je u něho spíše nižší, v zásadě respektuje právo druhého rodiče se s dcerami vídat a spolurozhodovat o výchově. Má vysokoškolské vzdělání, podniká ve stavebnictví prostřednictvím společnosti [právnická osoba] a na základě smluv o dílo pravidelně vykonává fotografické práce. Jeho měsíční příjem tvoří příjmy ze zaměstnání, odměny jednatele a odměny ze smluv o dílo na fotografické práce. Pro případ, že by si vyplácel příjmy své společnosti, určil svůj potenciální měsíční příjem částkou 100 000 Kč.
33. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na správná a velmi podrobná skutková zjištění soudu prvního stupně.
34. Soud prvního stupně posoudil věc vzhledem k zjištěnému skutkovému stavu správně i po právní stránce a odvolací soud se s jeho právními závěry s výjimkou výše výživného určeného matce pro nezletilé v podstatě ztotožňuje.
35. Ve vztahu k péči o nezletilé pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů svěřil soud prvního stupně obě nezletilé do péče otce, jehož i odvolací soud za zjištěného skutkového stavu, zejména pak vzhledem k tomu, že matka bez souhlasu otce přemístila nezletilé na území jiného státu, považuje za vhodnějšího vychovatele. Otcovy výchovné kompetence totiž zaručují nejen řádnou péči o nezletilé a jejich adekvátní všestranný vývoj do budoucna, nýbrž, a to prioritně, i další rozvoj jejich vztahu s matkou, kterou respektuje jako druhého rodiče se stejnými povinnostmi a právy vyplývajícími z rodičovské odpovědnosti a bez nebezpečí manipulace nezletilých vůči matce. Těmito hodnotami matka v rámci svých výchovných kompetencí nedisponuje, nezletilými zjevně proti otci manipuluje a už rok, tedy od doby, kdy bez souhlasu otce s nezletilými přesídlila na území jiného státu, prokazuje, že není ochotna a zjevně ani schopna respektovat právo nezletilých na péči obou rodičů, natož stejné povinnosti a práva otce k nezletilým. Tato skutečnost sama o sobě její výchovné kompetence devalvuje, a to oproti závěrům znaleckého posudku, z nichž vycházel soud prvního stupně, ještě podstatnějším, a tudíž nikoli zanedbatelným a akceptovatelným způsobem. Jinými slovy matka v běžném praktickém životě zcela jednoznačně prokázala, že pro nezletilé není lepším vychovatelem než otec. Důvody, které ji vedly k přesídlení do Ruské federace (ukončení oprávnění k pobytu v České republice jejímu otci), nemohou převážit nad nejlepším zájmem každé z nezletilých včetně zachování práva na péči obou rodičů (srov. Čl.. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte publikované pod č. 104/1991 Sb.). Jakkoli odvolací soud současně nepochybuje o pozitivním vztahu nezletilých k matce, nebylo možné odvolání matky vyhovět a přijmout jiné rozhodnutí o péči o nezletilé, když výlučná péče matky z popsaných důvodů nepřichází v úvahu a střídavou péči by v podstatě nebylo možné realizovat minimálně pro značnou vzdálenost bydlišť rodičů, žije-li otec nedaleko [obec] a matka v [anonymizováno], navíc bez souhlasu otce. Dalším důvodem, který takovému rozhodnutí brání a je nezbytné jej zohlednit, je nepřiměřené zatížení nezletilých, které dobře neovládají žádný jazyk, jazykovou bariérou a nepochybně i rozdílnými školskými systémy v obou zemích.
36. Rozhodnutí soudu prvního stupně o péči o nezletilé při absenci úpravy styku matky s nezletilými tedy podle názoru odvolacího soudu odpovídá zákonným hlediskům upraveným v ustanovení § 908 za použití § 906 odst. 1 a § 907 občanského zákoníku a odůvodňuje svěření obou nezletilých do výlučné péči otce. Obě nezletilé mají k rodičům přiměřeně rozvinutý navázaný pozitivní emoční vztah, byť bližší je tento vztah k matce, což však může být nepochybně ovlivněno nejen jejich přirozeným vztahem k matce, ale i projevem matčiných tendencí nezletilými manipulovat proti otci včetně negativního vyjadřování o otci před nimi. Obě nezletilé také byly v minulosti na péči otce zvyklé a prospívaly v ní. Kromě uvedeného, jak již bylo opakovaně zmíněno, není důvod se obávat, že by otec v rámci své osobní péče o nezletilé zamezoval jejich kontaktu a dalšímu rozvoji vztahu s matkou. Na tomto místě odvolací soud připomíná, že i v případě, kdy jsou vzájemné vztahy rodičů a jejich názory v zásadních otázkách protichůdné, mají společné děti a v zájmu těchto dětí jsou povinni spolu adekvátně komunikovat, řešit rozličné životní situace a významné záležitosti, a to často bez ohledu na své vlastní priority, zájmy a podobně. Rozsah rodičovské odpovědnosti každého z nich je totožný a nezávislý na konkrétní formě péče určené po ukončení jejich společného soužití či po rozvodu.
37. V podstatě ze stejných důvodů nebylo možné v době rozhodování soudu prvního stupně ani odvolacího soudu upravit styk matky s nezletilými. Postup soudu prvního stupně, jestliže styk matky s nezletilými neupravil, není, jak namítala matka, jakkoliv překvapivý ani při špatné komunikaci a míře narušení vzájemného vztahu rodičů. Soud prvního stupně si těchto skutečností byl vědom, ovšem pro konkrétní úpravu styku tak, aby rozhodnutí o této otázce bylo přiléhavé, praktické a vykonatelné, neměl dostatek skutkových zjištění a ani nezbytnou součinnost matky. Ostatně matka sama, jakkoli se v odvolání poměrně vehementně domáhá úpravy styku, žádný konkrétní návrh neučinila, pouze odkázala na zájem nezletilých.
38. Spolu s úpravou péče o nezletilé rozhodoval soud prvního stupně také o vyživovací povinnosti matky k nim. Učinil tak s účinností od 1. 7. 2022, tzn. od měsíce následujícího po měsíci, v němž matka s nezletilými opustila území České republiky. Jestliže ohledně faktického pobytu nezletilých nedošlo od vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně k žádné změně, vázal odvolací soud počátek povinnosti matky přispívat na výživu nezletilých pro dobu do rozvodu manželství rodičů na právní moc a tím současně i vykonatelnost rozsudku, neboť matka svoji vyživovací povinnost k plní (minimálně) výkonem osobní péče o ně. Pro dobu po rozvodu manželství rodičů pak odvolací soud vázal počátek této povinnosti na právní moc rozsudku o rozvodu. Co do výše výživného matka soudu prvního stupně vytýkala, že nepřihlédl k předloženému daňovému přiznání ani její výpovědi o výši příjmu a určil výživné ve vysoké výši. Soud prvního stupně při nedostatku součinnosti matky k otázce jejích majetkových poměrů včetně poměrů finančních vycházel z ustanovení § 916 občanského zákoníku a výši tohoto příjmu určil na základě nevyvratitelné domněnky příjmu povinného, kterou toto zákonné ustanovení upravuje tak, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu, jímž je zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Podle názoru odvolacího soudu předpoklady pro použití tohoto zákonného ustanovení byly splněny, když matka v dílčím řízení o své vyživovací povinnosti k nezletilým nepředložila všechny listiny, popřípadě jiné podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů. Při svém výslechu (de facto rozporně s nynějšími odvolacími námitkami) uváděla příjmy pouze obecně, případně že si své příjmy včetně výše vypláceného zisku ze své společnosti nepamatuje, že se jejím společnostem daří, má frontu klientů. Listinné důkazy předložila pouze k příjmům za rok 2020 a k příjmům ze svého pracovního poměru u [právnická osoba] a Základní školy [obec]. Výše těchto příjmů ale zjevně neodpovídala její životní úrovni, o níž vypověděla jako účastnice řízení. S účinností od 1. 1. 2023 činí částka životního minima jednotlivce měsíčně 4 860 Kč (srov. § 1 nařízení vlády č. 436/2022 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima, § 9 odst. 1 zákona o životním a existenčním minimu). Odvolací soud proto vycházel z průměrného měsíčního příjmu matky ve výši 121 500 Kč. Pokud by snad matka namítala, že se její příjem v době po přesídlení na území Ruské federace snížil, nebylo by možné takovou námitku akceptovat, protože to ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku neumožňuje. Z tohoto pohledu se totiž matka pro účely určení rozsahu své vyživovací povinnosti k nezletilým, jejíž plnění je jednou z jejích nejzákladnějších rodičovských povinností, bez důležitého důvodu vzdala výdělečné činnosti a podstoupila nepřiměřené majetkové riziko, jehož následkem mohlo být (a evidentně bylo) utlumení činnosti společností, v nichž byla jediným jednatelem a společníkem, včetně jejich likvidace
39. Při stanovení výše výživného pro každou z nezletilých odvolací soud přihlédl k jejich odůvodněným potřebám, které odpovídají obvyklým potřebám dětí mladšího školního věku (obě jsou v systému českého školství na prvním stupni základní školy) a nejsou zvyšovány žádnou mimořádnou okolností (zdravotním stavem, nákladnou mimoškolní činností a podobně). U obou rodičů odvolací soud přihlédl k jejich pouze dvěma vyživovacím povinnostem k nezletilým, vysokoškolskému vzdělání, příjmu určenému u matky nevyvratitelnou domněnkou dle § 916 občanského zákoníku a u otce v souladu se zásadou potenciality, kdy otec potvrdil, že v případě výplaty zisků ze své společnosti by jeho celkový příjem mohl dosahovat až 100 000 Kč měsíčně. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že zákonným hlediskům stanoveným v § 913 odst. 1 a § 915 odst. 1 občanského zákoníku odpovídá výživné matky pro každou z nezletilých ve výši 10 000 Kč měsíčně. Výživné určené soudem prvního stupně ve výši 17 000 Kč pro nezletilou [jméno] a 14 000 Kč pro nezletilou [jméno] podle názoru odvolacího soudu dostatečně nekoresponduje s odůvodněnými potřebami nezletilých a odpovídalo by spíše odůvodněným potřebám dětí vyššího věku.
40. Rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti matky k náhradě nákladů řízení státu vynaložených na znalečné výrokem V. rozsudku koresponduje s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. Matka nebyla s návrhem na svěření nezletilých do své péče úspěšná a její poměry neodůvodňují ani částečné osvobození od soudních poplatků (srov. § 138 odst. 1 o. s. ř.). Předběžnou vykonatelnost výroku II. rozsudku o péči o nezletilé vyslovil soud prvního stupně výrokem VI. na návrh otce a opatrovníka v souladu s ustanovením § 27a z. ř. s. (pouze zjevně nesprávně v odůvodnění rozsudku odkázal na ustanovení § 162 odst. 2 o. s. ř.) a přiléhavě ji odůvodnil.
41. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výrocích I., II., V. a VI. podle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve výrocích III. o výživném a VII. podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. změnil. Ve vztahu k výroku VII. tak učinil zejména proto, že tento výrok obsažený v doplňujícím rozsudku soudu prvního stupně z 9. 5. 2023 nepovažoval za dostatečně určitý a srozumitelný z hlediska vykonatelnosti jak při určení péče o nezletilé pro dobu po rozvodu, k níž se svým zněním vztahuje výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, tak výživného vázaného na právní moc rozsudku o rozvodu manželství rodičů.
42. Změnil-li odvolací soud částečně rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1, 2 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. Odvolací soud neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, jak umožňuje ustanovení § 23 věta druhá z. ř. s., matka, která tyto náklady požadovala, byla v odvolacím řízení pouze částečně úspěšná a otec ani opatrovník žádné náklady nepožadovali.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.
Soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí o péči o nezletilé dítě, a to i opětovně, jen je-li to účelné; výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč. Je-li to účelné, může soud tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí o péči o nezletilé dítě, nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin, nejsou-li dány podmínky pro změnu rozhodnutí, stanovit plán navykacího režimu, je-li to v zájmu dítěte, nebo nařídit povinnému setkání s poskytovatelem odborné pomoci, zejména odborníkem v oboru pedopsychologie. Zůstane-li tento postup bezvýsledný nebo je-li po zahájení řízení z okolností případu zřejmé, že by tento postup zjevně nevedl ke splnění povinnosti, nařídí soud (ve výjimečných případech) výkon rozhodnutí odnětím dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nemá být, a jeho předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí svěřeno.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí o peněžitém plnění, může oprávněný podat návrh na soudní exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.
Praha 26. června 2023
Mgr. Jana Boudová Zvěřinová v. r.
předsedkyně senátu