KSSEMOS 8 Co 39/2012
Datum rozhodnutí: 26.01.2012
Dotčené předpisy: § 142 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 149 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
8Co 39/2012 - 167
U S N E S E N Í
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudkyň JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Jarmily Kolářové ve věci žalobce F. S., nar. X, bytem S., zast. JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem Nový Jičín, Havlíčkova 4, proti žalované AGPK a.s. Sedlnice , se sídlem Sedlnice 204, IČ: 47672404, zast. JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem Kopřivnice, Kadláčkova 894, o 135.025,-Kč s příslušenstvím , k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1.12.2011, č.j. 8C 203/2006-143, ve znění opravného usnesení ze dne 14.12.2011, č.j. 8C 203/2006-153,
t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci III. výroku, mění takto:
Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech řízení žalobce částku 25.568,-Kč České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. V další napadené části, tj. v odstavcích IV. a V. výroku, se rozsudek okresního soudu potvrzuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 32.362,-Kč spolu s úrokem ve výši, za dobu a z částek tam stanovených. Návrh žalobce na zaplacení další částky ve výši 100.663,-Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 133.025,-Kč od 1.6.2005 do 5.1.2007 a z částky 100.663,-Kč od 6.1.2007 do zaplacení byl zamítnut. Žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 45.184,-Kč na účet České republiky, Okresního soudu v Novém Jičíně do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Dále byl žalovaný zavázán zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na nákladech řízení znalečné v částce 5.401,-Kč a na nákladech řízení na přenosu soudního poplatku částku 1.300,-Kč do tří dnů do právní moci tohoto rozhodnutí.
Proti odstavcům III., IV. a V. výroku rozhodnutí, jakož i proti opravnému usnesení, podal žalovaný včas odvolání a domáhal se jeho změny tak, že bude žalobce zavázán k úhradě nákladů řízení žalovanému. V odvolání žalovaný namítal, že není srozuměn s tím, že soud I. stupně aplikoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., a že má žalovaný platit náklady řízení dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Advokát, který byl ustanoven zástupcem účastníku (§ 30 o.s.ř.), má vůči státu nárok na odměnu za zastupování a náhradu dle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. Stejně tak má následně stát nárok na náhradu takto vynaložených nákladů proti neúspěšnému účastníku, a to rovněž podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaný se ztotožňuje s prvoinstančním soudem v tom, že výše plnění, ohledně něhož mělo být rozhodováno, závisela na znaleckém posudku, ale zároveň zde byly okolnosti zvláštního zřetele hodné, ke kterým měl soud při rozhodování o nákladech řízení přihlédnout. Takovéto okolnosti představuje zejména to, že žalobce opakovaně vznáší vůči žalovanému nároky mnohonásobně vyšší, než mu po právu přísluší. Žalovaný je přitom vždy ochoten oprávněné nároky žalobce vyrovnat mimosoudní cestou. Žalobce v každém dosud probíhajícím řízení takové vyrovnání zmařil (sp.zn. 13C 115/2003, 13C 99/2006, 7C 163/2005, 24C 352/2008) a preferoval soudní cestu. V době, kdy se konalo první jednání v této věci, byl v řízení 7C 163/2005 vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně vypracován znalecký posudek znalce Olšáka, který stanovil obvyklou cenu nájmu pro r. 2005 částkou 24,-Kč/m2. Žalovaný byl za této situace, a rovněž s přihlédnutím k předpokládaným nákladům, žalobci ochoten nahradit žalobci částku ještě vyšší, než stanovil znalec, a to 25,-Kč/m2. Žalobce na návrh žalovaného nepřistoupil, ačkoliv již znal obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28Cdo 956/2009, kde se žalobce neúspěšně dovolával proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně sp.zn. 3C 90/2006 a Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 8Co 449/2008. Námitky, které vznášel vůči znaleckému posudku znalce Olšáka v dovolacím řízení, jsou v podstatě totožné s námitkami uplatňovanými žalobcem v tomto řízení. Procentuální neúspěch žalobce v tomto řízení představuje 72,35 %, z čehož plyne, že nárok žalobce byl shledán z podstatné části neúspěšným. Bylo proto na místě aplikovat ust. § 150 o.s.ř., a to z důvodu velmi výrazného rozdílu mezi žalobcem požadovanou částkou a částkou přiznanou, a rovněž z toho důvodu, že žalobce bezúspěšně uplatňuje své právo ve smyslu ust. § 138 odst.1 o.s.ř. Pokud by měl žalovaný hradit náklady řízení z žalované částky 133.025,-Kč, znamenalo by to neúměrnou tvrdost vůči žalovanému. Podle přesvědčení žalovaného navíc ani žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od placení soudního poplatku, neboť mj. v r. 2010 obdržel od žalovaného částky 46.450,-Kč a 19.428,-Kč. Žalobce, aniž bere v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp.zn. 28Cdo 956/2009 a sp.zn. 28Cdo 944/2011, rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě např. pod sp.zn. 8Co 449/2008), opakovaně a bezdůvodně uplatňuje své přemrštěné nároky vůči žalovanému, který pak musí snášet povinnost hradit náklady řízení, když se takovýmto neoprávněným nárokům brání. Žalovaný opakovaně uvádí, že pokud se jednalo o nároky oprávněné, byl ochoten je žalobci uhradit.
Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil.
Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné jen částečně.
Krajský soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že v případě žaloby žalobce je namístě při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupovat dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř, neboť rozhodnutí o žalobě žalobce v dané věci záleželo na znaleckém posudku. Pak i v případě, že měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení.
Okresní soud pochybil při stanovení výše přiznaných nákladů řízení. Jak správně namítá odvolatel, v případě, kdy byl žalobci ustanoven zástupce, pak při rozhodování o náhradě nákladů řízení se postupuje v souladu s ust. § 149 odst. 2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení, zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, a to dle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., nikoliv dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., jak učinil okresní soud. Dle názoru odvolacího soudu odměnu advokáta za řízení před soudem je nutno přiznat z částky nikoliv žalované, ale z té, na kterou má fakticky nárok dle rozhodnutí soudu, a to bez ohledu na rozhodnutí soudu o přiznané odměně advokáta. V tomto případě činí odměna advokáta z přiznané částky 32.362,-Kč v souladu s ust. § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. částku 2.420,-Kč za jeden úkon právní služby. Ustanovený zástupce má nárok na náhradu za 7 úkonů právní služby, jak požadoval, a jak jsou specifikovány v napadeném rozhodnutí okresního soudu. Takto mu náleží odměna ve výši 16.940,-Kč, dále 7x režijní paušál po 300,-Kč v souladu s ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 2.100,-Kč, a 20 % DPH z těchto částek, což je částka 3.808,-Kč. Celkem tak má ustanovený zástupce JUDr. Vladimír Hampl nárok na částku 22.848,-Kč. Žalobci byl původně ustanoven advokát JUDr. Bedřich Vymětalík, kterému náleží odměna ve výši 2.420,-Kč za přípravu a převzetí věci a režijní paušál ve výši 300,-Kč. Celkem tak činí náklady řízení, které je povinen žalovaný zaplatit státu, 25.568,-Kč, a nikoliv soudem přiznanou částku 45.184,-Kč.
Krajský soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení neshledal důvod pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř., když v tomto směru se s názorem okresního soudu ztotožňuje. Nestačí, že žalovaný byl ochoten zaplatit žalobci částku nájemného ve výši 25,-Kč/m2, když mu ji nezaplatil, a ani faktický poměr úspěchu či neúspěchu ve věci nemá vliv na aplikaci ust. § 150 o.s.ř., když bylo postupováno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Není rozhodné, že žalobce již z předchozích rozhodnutí věděl, že se může domáhat zaplacení částky 24,-Kč/m2.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnutí okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změněno v odstavci III. výroku tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Pokud se týká další napadené části, to je odstavce IV. výroku, okresní soud správně v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. zavázal žalovaného k plné náhradě nákladů zálohovaných státem.
Dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Jak vyjádřil ve svém rozhodnutí sp.zn. I.ÚS 92/08 Ústavní soud, pojem výsledku řízení, užitý v § 148 odst. 1 o.s.ř. není totožný s pojmem úspěchu ve věci (což mj. zřetelně plyne i z faktu, že se náhrada nákladů řízení zálohovaných státem podle jeho výsledku uplatní i v řízení podle hlavy páté o.s.ř.). Pojetí ztotožňující výsledek řízení s úspěchem ve věci je příliš zužující, a to i ve sporných věcech. Výsledek řízení totiž ve skutečnosti odkazuje k osobě toho účastníka, který by byl povinen k náhradě nákladů řízení druhé procesní straně. Stát má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledků proti tomu účastníku, který by byl povinen nahradit náklady druhému účastníku. Ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. tak odkazuje nejenom na kritérium úspěchu ve věci, ale též na ostatní ustanovení upravující rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 142 až § 146 o.s.ř.).
Z rozhodnutí Ústavního soudu pak jednoznačně vyplývá, že pokud se žalobce domáhá plnění, jehož výše závisí na znaleckém posudku a o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, pak nemůže být ani tím účastníkem, jenž by měl podle výsledků řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. hradit státu jím zálohované náklady, měl-li tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení. Stejně tak judikoval NS (R 34/79). Stát má podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení jen proti tomu účastníku řízení, jehož by podle výsledku řízení stíhala povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníku. Okresní soud tak zcela správně uložil žalovanému nahradit státu plně náklady, které mu vznikly v souvislosti se znaleckým dokazováním. Při rozhodování dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. nelze aplikovat ust. § 150 o.s.ř.
Okresní soud rovněž nepochybil při rozhodnutí o přenosu poplatkové povinnosti dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. a zavázal žalobce správně zaplatit soudní poplatek. Krajský soud neshledal důvod pro odnětí osvobození od soudních poplatků, neboť nemá takové informace o majetkových poměrech, které by odůvodňovaly odnětí žalobci osvobození od soudních poplatků.
S ohledem na shora uvedené bylo rozhodnutí okresního soudu v další napadené části, tj. v odstavcích IV. a V. výroku, jako věcně správné v souladu s ust. § 219 o.s.ř. potvrzeno.
V odvolacím řízení byl žalovaný převážně neúspěšný, žalobci žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Ostravě dne 26.1.2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Šárka Neuwirthová, v.r.
Jana Řehánková předsedkyně senátu
8Co 39/2012 - 167
Datum rozhodnutí: 26.01.2012
Dotčené předpisy: § 142 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 149 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ)
8Co 39/2012 - 167
U S N E S E N Í
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudkyň JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Jarmily Kolářové ve věci žalobce F. S., nar. X, bytem S., zast. JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem Nový Jičín, Havlíčkova 4, proti žalované AGPK a.s. Sedlnice , se sídlem Sedlnice 204, IČ: 47672404, zast. JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem Kopřivnice, Kadláčkova 894, o 135.025,-Kč s příslušenstvím , k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1.12.2011, č.j. 8C 203/2006-143, ve znění opravného usnesení ze dne 14.12.2011, č.j. 8C 203/2006-153,
t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci III. výroku, mění takto:
Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech řízení žalobce částku 25.568,-Kč České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. V další napadené části, tj. v odstavcích IV. a V. výroku, se rozsudek okresního soudu potvrzuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 32.362,-Kč spolu s úrokem ve výši, za dobu a z částek tam stanovených. Návrh žalobce na zaplacení další částky ve výši 100.663,-Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 133.025,-Kč od 1.6.2005 do 5.1.2007 a z částky 100.663,-Kč od 6.1.2007 do zaplacení byl zamítnut. Žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 45.184,-Kč na účet České republiky, Okresního soudu v Novém Jičíně do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Dále byl žalovaný zavázán zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na nákladech řízení znalečné v částce 5.401,-Kč a na nákladech řízení na přenosu soudního poplatku částku 1.300,-Kč do tří dnů do právní moci tohoto rozhodnutí.
Proti odstavcům III., IV. a V. výroku rozhodnutí, jakož i proti opravnému usnesení, podal žalovaný včas odvolání a domáhal se jeho změny tak, že bude žalobce zavázán k úhradě nákladů řízení žalovanému. V odvolání žalovaný namítal, že není srozuměn s tím, že soud I. stupně aplikoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., a že má žalovaný platit náklady řízení dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Advokát, který byl ustanoven zástupcem účastníku (§ 30 o.s.ř.), má vůči státu nárok na odměnu za zastupování a náhradu dle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. Stejně tak má následně stát nárok na náhradu takto vynaložených nákladů proti neúspěšnému účastníku, a to rovněž podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaný se ztotožňuje s prvoinstančním soudem v tom, že výše plnění, ohledně něhož mělo být rozhodováno, závisela na znaleckém posudku, ale zároveň zde byly okolnosti zvláštního zřetele hodné, ke kterým měl soud při rozhodování o nákladech řízení přihlédnout. Takovéto okolnosti představuje zejména to, že žalobce opakovaně vznáší vůči žalovanému nároky mnohonásobně vyšší, než mu po právu přísluší. Žalovaný je přitom vždy ochoten oprávněné nároky žalobce vyrovnat mimosoudní cestou. Žalobce v každém dosud probíhajícím řízení takové vyrovnání zmařil (sp.zn. 13C 115/2003, 13C 99/2006, 7C 163/2005, 24C 352/2008) a preferoval soudní cestu. V době, kdy se konalo první jednání v této věci, byl v řízení 7C 163/2005 vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně vypracován znalecký posudek znalce Olšáka, který stanovil obvyklou cenu nájmu pro r. 2005 částkou 24,-Kč/m2. Žalovaný byl za této situace, a rovněž s přihlédnutím k předpokládaným nákladům, žalobci ochoten nahradit žalobci částku ještě vyšší, než stanovil znalec, a to 25,-Kč/m2. Žalobce na návrh žalovaného nepřistoupil, ačkoliv již znal obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28Cdo 956/2009, kde se žalobce neúspěšně dovolával proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně sp.zn. 3C 90/2006 a Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 8Co 449/2008. Námitky, které vznášel vůči znaleckému posudku znalce Olšáka v dovolacím řízení, jsou v podstatě totožné s námitkami uplatňovanými žalobcem v tomto řízení. Procentuální neúspěch žalobce v tomto řízení představuje 72,35 %, z čehož plyne, že nárok žalobce byl shledán z podstatné části neúspěšným. Bylo proto na místě aplikovat ust. § 150 o.s.ř., a to z důvodu velmi výrazného rozdílu mezi žalobcem požadovanou částkou a částkou přiznanou, a rovněž z toho důvodu, že žalobce bezúspěšně uplatňuje své právo ve smyslu ust. § 138 odst.1 o.s.ř. Pokud by měl žalovaný hradit náklady řízení z žalované částky 133.025,-Kč, znamenalo by to neúměrnou tvrdost vůči žalovanému. Podle přesvědčení žalovaného navíc ani žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od placení soudního poplatku, neboť mj. v r. 2010 obdržel od žalovaného částky 46.450,-Kč a 19.428,-Kč. Žalobce, aniž bere v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp.zn. 28Cdo 956/2009 a sp.zn. 28Cdo 944/2011, rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě např. pod sp.zn. 8Co 449/2008), opakovaně a bezdůvodně uplatňuje své přemrštěné nároky vůči žalovanému, který pak musí snášet povinnost hradit náklady řízení, když se takovýmto neoprávněným nárokům brání. Žalovaný opakovaně uvádí, že pokud se jednalo o nároky oprávněné, byl ochoten je žalobci uhradit.
Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil.
Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné jen částečně.
Krajský soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že v případě žaloby žalobce je namístě při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupovat dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř, neboť rozhodnutí o žalobě žalobce v dané věci záleželo na znaleckém posudku. Pak i v případě, že měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení.
Okresní soud pochybil při stanovení výše přiznaných nákladů řízení. Jak správně namítá odvolatel, v případě, kdy byl žalobci ustanoven zástupce, pak při rozhodování o náhradě nákladů řízení se postupuje v souladu s ust. § 149 odst. 2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení, zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, a to dle ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., nikoliv dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., jak učinil okresní soud. Dle názoru odvolacího soudu odměnu advokáta za řízení před soudem je nutno přiznat z částky nikoliv žalované, ale z té, na kterou má fakticky nárok dle rozhodnutí soudu, a to bez ohledu na rozhodnutí soudu o přiznané odměně advokáta. V tomto případě činí odměna advokáta z přiznané částky 32.362,-Kč v souladu s ust. § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. částku 2.420,-Kč za jeden úkon právní služby. Ustanovený zástupce má nárok na náhradu za 7 úkonů právní služby, jak požadoval, a jak jsou specifikovány v napadeném rozhodnutí okresního soudu. Takto mu náleží odměna ve výši 16.940,-Kč, dále 7x režijní paušál po 300,-Kč v souladu s ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 2.100,-Kč, a 20 % DPH z těchto částek, což je částka 3.808,-Kč. Celkem tak má ustanovený zástupce JUDr. Vladimír Hampl nárok na částku 22.848,-Kč. Žalobci byl původně ustanoven advokát JUDr. Bedřich Vymětalík, kterému náleží odměna ve výši 2.420,-Kč za přípravu a převzetí věci a režijní paušál ve výši 300,-Kč. Celkem tak činí náklady řízení, které je povinen žalovaný zaplatit státu, 25.568,-Kč, a nikoliv soudem přiznanou částku 45.184,-Kč.
Krajský soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení neshledal důvod pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř., když v tomto směru se s názorem okresního soudu ztotožňuje. Nestačí, že žalovaný byl ochoten zaplatit žalobci částku nájemného ve výši 25,-Kč/m2, když mu ji nezaplatil, a ani faktický poměr úspěchu či neúspěchu ve věci nemá vliv na aplikaci ust. § 150 o.s.ř., když bylo postupováno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Není rozhodné, že žalobce již z předchozích rozhodnutí věděl, že se může domáhat zaplacení částky 24,-Kč/m2.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnutí okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změněno v odstavci III. výroku tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Pokud se týká další napadené části, to je odstavce IV. výroku, okresní soud správně v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. zavázal žalovaného k plné náhradě nákladů zálohovaných státem.
Dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Jak vyjádřil ve svém rozhodnutí sp.zn. I.ÚS 92/08 Ústavní soud, pojem výsledku řízení, užitý v § 148 odst. 1 o.s.ř. není totožný s pojmem úspěchu ve věci (což mj. zřetelně plyne i z faktu, že se náhrada nákladů řízení zálohovaných státem podle jeho výsledku uplatní i v řízení podle hlavy páté o.s.ř.). Pojetí ztotožňující výsledek řízení s úspěchem ve věci je příliš zužující, a to i ve sporných věcech. Výsledek řízení totiž ve skutečnosti odkazuje k osobě toho účastníka, který by byl povinen k náhradě nákladů řízení druhé procesní straně. Stát má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledků proti tomu účastníku, který by byl povinen nahradit náklady druhému účastníku. Ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. tak odkazuje nejenom na kritérium úspěchu ve věci, ale též na ostatní ustanovení upravující rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 142 až § 146 o.s.ř.).
Z rozhodnutí Ústavního soudu pak jednoznačně vyplývá, že pokud se žalobce domáhá plnění, jehož výše závisí na znaleckém posudku a o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, pak nemůže být ani tím účastníkem, jenž by měl podle výsledků řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. hradit státu jím zálohované náklady, měl-li tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení. Stejně tak judikoval NS (R 34/79). Stát má podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení jen proti tomu účastníku řízení, jehož by podle výsledku řízení stíhala povinnost k náhradě nákladů řízení druhému účastníku. Okresní soud tak zcela správně uložil žalovanému nahradit státu plně náklady, které mu vznikly v souvislosti se znaleckým dokazováním. Při rozhodování dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. nelze aplikovat ust. § 150 o.s.ř.
Okresní soud rovněž nepochybil při rozhodnutí o přenosu poplatkové povinnosti dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. a zavázal žalobce správně zaplatit soudní poplatek. Krajský soud neshledal důvod pro odnětí osvobození od soudních poplatků, neboť nemá takové informace o majetkových poměrech, které by odůvodňovaly odnětí žalobci osvobození od soudních poplatků.
S ohledem na shora uvedené bylo rozhodnutí okresního soudu v další napadené části, tj. v odstavcích IV. a V. výroku, jako věcně správné v souladu s ust. § 219 o.s.ř. potvrzeno.
V odvolacím řízení byl žalovaný převážně neúspěšný, žalobci žádné náklady nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
V Ostravě dne 26.1.2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Šárka Neuwirthová, v.r.
Jana Řehánková předsedkyně senátu
8Co 39/2012 - 167