KSSEMOS 71 Co 71/2012
Datum rozhodnutí: 27.08.2012
Dotčené předpisy: § 13 předpisu č. 82/1998Sb.
71Co 71/2012 - 86
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Lenky Severové a JUDr. Radmily Baďurové ve věci žalobce Z. Č. , nar. X, bytem X, zast. Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Karviná Fryštát, Karola Śliwky 126/18, proti žalovanému Česká republika Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem Praha 8, Pod Sídlištěm 9, o 1.200.000 Kč, k odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18.10.2011, č.j. 22C 40/2011 56,
t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 1.503 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1.200.000,- Kč, zamítl. Žalobce zavázal zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1.646,- Kč.
Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 30.10.2009 byla mezi A. D. jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod vlastnictví k nemovitostem zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná na LV č. 376 pro kat. území Dolní Lutyně, a to pozemku parc. č. 1958, pozemku parc. č. 1959, pozemku parc. č. 1960, pozemku parc. č. 1961 a budově č.p. 656 na pozemku parc. č. 1958, za sjednanou kupní cenu 1.970.000 Kč. Na základě této kupní smlouvy, s právními účinky vkladu ke dni 2.11.2009, přešlo na žalobce vlastnické právo k předmětným nemovitostem, přičemž k tomuto datu nebyla ve výpise z katastru nemovitostí v oddíle C - Omezení vlastnického práva uvedena zástavní práva, která na předmětných nemovitostech vázla. Konkrétně se jednalo o zástavní právo soudcovské sp. zn. 48E 1/2003 pro Okresní správu sociálního zabezpečení Karviná, zástavní právo smluvní ze dne 26.9.1991 ve výši 870.000 Kč pro CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A., zástavní právo smluvní ze dne 10.12.1991 ve výši 600.000 Kč pro CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. a zástavní právo soudcovské sp.zn. 46E 1319/1999 pro Okresní správu sociálního zabezpečení Karviná. Před rozhodnutím Okresního soudu v Karviné ze dne 23.4.2009, č.j. 49Nc 1103/2001 57, které nabylo právní moci dne 12.6.2009 a kterým bylo rozhodnuto o rozvrhu rozdělované podstaty ve věci oprávněného ACERA, spol. s r.o. proti povinné E.Ch. (původní vlastnicí předmětných nemovitostí), byla tato zástavní práva k předmětným nemovitostem jako celku platně, na základě předložených listin, zapsána. Dne 11.12.2008 provedl katastrální úřad zápis usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 30.10.2008, č.j. Ex 35/2001 124 proti povinné E. Ch. (dříve D.), podle kterého vydražitel A. D. nabyl do vlastnictví ideální 1/2 předmětných nemovitostí. Před provedením tohoto zápisu byly předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů E. a B. D., neboť katastrálnímu úřadu nebyla nikdy předložena dohoda o vypořádání společného jmění manželů, ani žádost o zápis do podílového spoluvlastnictví. Po provedeném zápisu bylo evidováno vlastnické právo pro A. D. a pro B. D., pro každého k ideální 1/2 předmětných nemovitostí. Dne 20.1.2009 byl proveden zápis darovací smlouvy ze dne 2.10.2008, s účinky vkladu ke dni 16.1.2009, kterou převedl B. D. vlastnické právo k ideální 1/2 předmětných nemovitostí na Antonína D.a, který se tímto stal jejich výlučným vlastníkem. Ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 49Nc 1103/2011 bylo vedeno řízení o výkon rozhodnutí ve věci oprávněného ACERA, spol. s r.o. proti povinné E. Ch. (dříve D.). Na základě usnesení ze dne 23.4.2009 (o rozvrhu rozdělované podstaty) došlo k zániku zástavních práv váznoucích k předmětným nemovitostem, konkrétně k podílu ve výši 1/2. Okresní soud po právní moci rozvrhového usnesení vyrozuměl katastrální úřad sdělením ze dne 17.7.2009, že zástavní práva váznoucí na předmětných nemovitostech (spoluvlastnickém podílu) zanikla. Jelikož ze sdělení nebylo jasné, o která konkrétní zástavní práva se jedná, bylo toto sdělení na žádost katastrálního úřadu upřesněno sdělením soudu ze dne 25.8.2010, v němž byla specifikována jednotlivá zanikající zástavní práva. Katastrální úřad vymazal předmětná zástavní práva k celku předmětných nemovitostí přesto, že ve sdělení soudu bylo uvedeno, že zástavní práva zanikají k podílu na nemovitostech. Na návrh společnosti CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. zahájil katastrální úřad řízení o opravě chyby v katastrálním operátu a rozhodnutím ze dne 10.8.2010, které bylo potvrzeno rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě ze dne 24.11.2010, byla provedena oprava údajů katastru nemovitostí tak, že na LV č. 376 pro kat. území Dolní Lutyně v části C Omezení vlastnického práva k předmětným nemovitostem s poznámkou, že se jedná o podíl 1/2 nemovitostí dříve ve vlastnictví dlužníka B. D., byly doplněny zápisy, a to 1) zástavní právo smluvní ve výši 870.000 Kč, 2) zástavní právo smluvní ve výši 600.000 Kč a 3) zástavní právo soudcovské pro pohledávku ve výši 71.058,81 Kč. Tedy v době uzavírání kupní smlouvy k předmětným nemovitostem na těchto nemovitostech, a to na podílu v rozsahu 1/2 tato zástavní práva vázla, avšak na základě nesprávného úředního postupu katastrálního úřadu byla v době před uzavřením předmětné kupní smlouvy vymazána, přičemž tato chyba byla opravena v době, kdy žalobce již byl vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 1.541.058,81 Kč dne 25.8.2010 u Ministerstva zemědělství na základě chybného úředního postupu Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, konkrétně nesprávný výmaz zástavních práv ke spoluvlastnickému podílu ve výši 1/2 a následné opravy a obnovy zápisu o existenci těchto zástavních práv. Nárok byl postoupen k vyřízení Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, který dopisem ze dne 10.12.2010 sdělil žalobci, že nárok nepovažuje za důvodný pro absenci základního předpokladu pro vznik nároku na škody, a to vzniku škody jako majetkové újmy. Obnovením zápisu zástavního práva žalobci žádná škoda nevznikla. Skutečnost, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem, aniž toto právo bylo realizováno, není škodou skutečnou.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní soud dovodil, že žaloba není důvodná. Žalobce řádně uplatnil svůj nárok na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dle ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb. u příslušného orgánu, ale jeho nárok nebyl touto cestou uspokojen. Dle ust. § 13 odst. 1 a 2 tohoto zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem škoda způsobena. Předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu je existence tří skutečností porušení právní povinnosti, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Na straně žalovaného došlo k nesprávnému úřednímu postupu (výmaz záznamu o existenci zástavních práv k předmětným nemovitostem jako celku, aniž by tato opravdu zanikla). Soud I. stupně se dále zabýval naplněním dalšího zákonného předpokladu pro vznik odpovědnosti za škodu, a to vznik škody samotné. Žalobce tvrdil, že jeho škoda představuje zmenšení jeho majetku snížení hodnoty nemovitostí, tedy rozdíl mezi hodnotou nemovitostí nezatížených a nemovitostí zatížených uvedenými zástavními právy, resp. škodu spatřoval v tom, že u něj došlo ke snížení majetkové hodnoty ve výši 1.970.000,- Kč, aniž by za tuto částku získal adekvátní protihodnotu. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu (viz R 55/1971). Důležitá je pak okolnost okamžiku vzniku škody, která má význam z hlediska možnosti uplatnit nárok u soudu. Škoda, jejíž náhradu lze požadovat na odpovědném subjektu, nevzniká poškozenému tím, že vznikla (stala se splatnou) pohledávka věřitele vůči němu, nýbrž skutečná škoda (úbytek majetkových hodnot) mu může vzniknout až zaplacením dluhu (viz R 14/2005). Vznik pohledávky, ani její splatnost a dokonce ani soudní vykonatelné rozhodnutí, ukládající povinnost k plnění, není tou skutečností, jež se přímo projeví v majetkovém stavu dlužníka. Samotná existence pohledávky neznamená skutečnou škodu. Ke vzniku škody, spočívající v platební či jiné povinnosti dlužníka k plnění, dochází teprve tím, že dlužník splní dluh, a pouze v tom rozsahu, v jakém svému věřiteli plnil, mu vzniká újma na majetku, k níž by nebýt jednání škůdce nedošlo. V tomto případě žalobce spatřuje škodu v existenci uvedených zástavních práv, která zatěžují ideální 1/2 předmětných nemovitostí a o kterých žalobce v době uzavření kupní smlouvy nevěděl, resp. neměl objektivní možnost tuto skutečnost zjistit, když vycházel z dobré víry v zápis v katastru nemovitostí, který, jak se následně ukázalo, byl nesprávný a byl opraven. Soud I. stupně posuzoval, zda samotná existence zástavních práv představuje škodu, resp. zda obnovení zápisu existence zástavních práv v katastru nemovitostí, představuje okamžik vzniku škody a dospěl k závěru, že nikoliv. Dle ust. § 152 obč. zák. zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené. Zástavní právo má především funkci zajišťovací, zabezpečuje pohledávku zástavního věřitele již od okamžiku svého vzniku, zástavnímu věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna. Zástavní právo je právem subsidiárním a akcesorickým. Subsidiarita zástavního práva vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení pohledávky zástavního věřitele, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je zástavní právo proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, jejímuž zajištění má sloužit a rovněž proto, že zástavní právo nemá svůj vlastní hospodářský účel. Zástavní právo nepůsobí samo o sobě, ale slouží k zajištění pohledávky. Získáním ani působením zajišťovací nebo uhrazovací funkce zástavního práva se majetek zástavního věřitele ve svém výsledku nezvyšuje (nerozmnožuje), samo o sobě neznamená ani úbytek v majetkové sféře zástavního dlužníka. Jelikož zajištěním pohledávky pomocí zástavního práva se majetek zástavního věřitele nezvyšuje, nemá zástavní právo samo o sobě jakoukoliv vlastní majetkovou hodnotu (viz rozsudek NS ČR sp.zn. 21Cdo 1348/2005). Za situace, kdy dosud nedošlo k realizaci uvedených zástavních práv, doposud se neuplatnila uhrazovací funkce zástavního práva, nebo žalobce jako zástavní dlužník zajištěné pohledávky sám nesplnil, či nesložil věřiteli obvyklou cenu zástavy (§ 170 odst. 1 obč. zák.), nemůže úspěšně uplatnit nárok na náhradu škody toho, co plnil z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla. Pokud jde o další tvrzení žalobce, že kdyby v době uzavírání kupní smlouvy o existenci zástavních práv věděl, žádnou kupní smlouvu by neuzavřel, pak tato tvrzení co do svého obsahu jsou základem nároku z titulu odpovědnosti za vady prodávané věci dle ust. § 597 a § 499 a násl. obč. zák., která je však třeba uplatnit vůči prodávajícímu. Žaloba žalobce na náhradu škodu v důsledku nesprávného úředního je za této situace předčasnou, když dosud žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu státního orgánu žádná škoda nevznikla.
Proti tomuto rozhodnutí si ve lhůtě podal odvolání žalobce s tím, že nesouhlasí s právním závěrem okresního soudu. Vnímání zástavního práva jako práva bez majetkové hodnoty je chybné. Zástavní právo je třeba vždy vnímat ve spojitosti se zajišťovanou pohledávkou. Pro stanovení hodnoty takové pohledávky není rozhodná její nominální výše, ale její reálná tržní hodnota. Pohledávka, zajištěná zástavním právem na nemovitostech představujícím garanci jejího plného vymožení, má nepochybně daleko větší tržní hodnotu než pohledávka zástavním právem nezajištěna. V daném případě, kdy obligační dlužník je neznámého pobytu a nemá žádný majetek, by nezajištěná pohledávka věřitele měla téměř nulovou hodnotu, kdežto v případě zajištění zástavním právem na ideální 1/2 nemovitostí má tato pohledávka tržní hodnotu ve výši tržní hodnoty zástavy, tedy ve výši 1.200.000,- Kč. Stejně tak je tomu na straně nemovitostí tvořících předmět zástavy. Tržní hodnota nezatížené ideální 1/2 nemovitostí stanovená znaleckým posudkem činí 1.200.000,- Kč, oproti tomu tržní hodnota této nemovitosti zatížené zástavnímu právy se snižuje o výši zajišťované pohledávky. Je-li pohledávka vyšší než tržní hodnota nezatížené nemovitosti, pak hodnota zatížené nemovitosti ve prospěch takové pohledávky je nulová. Majetek žalobce se zmenšil o 1.970.000,- Kč, avšak oproti této zaplacené kupní ceně nabyl pouze polovinu nemovitostí s reálnou tržní hodnotou a druhou polovinu nemovitostí s nulovou tržní hodnotou. Reálně se jeho majetek zmenšil o částku odpovídající tržní ceně poloviny nemovitostí při předpokladu, že zajišťovaná pohledávka činí aspoň tuto částku. Soud I. stupně se chybně domnívá, že ke vzniku škody je třeba, aby byla vyplacena hodnota zástavy či došlo k realizaci zástavního práva. Tento názor je rovněž nespravedlivý, neboť nutí žalobce, který investoval do rekonstrukce zakoupeného domu finanční prostředky, aby strpěl případný prodej této nemovitosti a teprve poté se domáhal náhrady škody. Pokud jde o jeho nárok z titulu odpovědnosti za vady vůči prodávajícímu, pak tento nárok zde existuje, ale vedle něj existuje rovněž nárok na náhradu škody vůči žalovanému. Oba nároky si nekonkurují, mohou existovat vedle sebe. Prodávající je nemajetný, neznámého pobytu a případné odstoupení od smlouvy by znamenalo, že by žalobce neměl ani nemovitosti, ani by reálně nedostal zpět zaplacenou kupní cenu. U soudu podal žalobu na náhradu škody vůči prodávajícímu, kde požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků, přičemž toto osvobození mu nebylo přiznáno s tím, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. U okresního soudu podal rovněž žalobu na náhradu škody vůči ČR - Ministerstvu spravedlnosti s tvrzení, že při výkonu exekuce pochybil exekutor či soud. Toto řízení je přerušeno ke shodnému návrhu účastníků poté, co jim bylo soudem I. stupně naznačeno, že v řízení lze pokračovat teprve poté, co žalobce bude neúspěšný se svou žalobou proti prodávajícímu.
Ze všech důvodů navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení, příp. jej změnil a žalobě vyhověl.
Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozhodnutí okresního soudu. Ve věci nebyly splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, když zde nebyl naplněn základní znak tohoto typu odpovědnosti, a to existence škody. Rovněž poukázal na jiné způsoby zániku zástavního práva jako např. dohodou.
Z podnětu podaného odvolání, které obsahovalo přípustné odvolací důvody ve smyslu ust. 205 odst. 2 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Soud I. stupně při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o.s.ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění soudu I. stupně jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení, když nebyl zpochybňován žádným z účastníků.
Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které soud I. stupně ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Zejména zdůrazňuje, že žaloba žalobce je žalobou předčasnou, neboť žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu orgánu státu doposud nevznikla žádná újma. K předmětným nemovitostem vázla shora uvedená zástavní práva, což nemohla změnit ani skutečnost, že v důsledku nesprávného úředního postupu orgánu státu byla tato zástavní práva ze záznamu v listu vlastnictví vymazána a následně byla tato chyba opravena. Pouze pokud by došlo k realizaci zástavních práv a žalobce jako zástavní dlužník pohledávku splnil, či složil zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy, mohl by úspěšně uplatnit vůči žalovanému svůj nárok na náhradu škody. Lze rovněž souhlasit se soudem I. stupně, že s ohledem na tvrzení žalobce o tom, že kdyby v době uzavírání kupní smlouvy o existenci zástavních práv věděl, žádnou kupní smlouvu by neuzavřel, pak tato tvrzení co do svého obsahu jsou základem nároku z titulu odpovědnosti za vady prodávané věci dle ust. § 597 a § 499 a násl. obč. zák., která je však třeba uplatnit vůči prodávajícímu. Na této skutečnosti nemůže nic změnit tvrzení žalobce o tom, že prodávající je nemajetný a osobou neznámého pobytu.
Pokud žalobce nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že zástavní právo nemá samo o sobě jakoukoliv vlastní majetkovou hodnotu, pak kromě rozhodnutí NS ČR, na které odkázal soud I. stupně pod sp. zn. 21Cdo 1348/2005, zde existuje další rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21Cdo 5145/2009, které se k právnímu názoru vyslovenému v předchozích rozhodnutí hlásí. Také v tomto rozhodnutí je zdůrazněno, že zástavní právo je právem subsidiárním a akcesorickým. Z hlediska ekonomického akcesorita zástavního práva tedy vyjadřuje skutečnost, že nedochází ke zvýšení majetku zástavního věřitele nebo ke snížení majetku zástavního dlužníka jen následkem toho, že zástavnímu věřiteli poskytuje nárok na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy.
Namítal-li žalobce, že se soud I. stupně se chybně domnívá, že ke vzniku škody je třeba, aby byla vyplacena hodnota zástavy či došlo k realizaci zástavního práva s tím, že tento názor je nespravedlivý, neboť nutí žalobce, který investoval do rekonstrukce zakoupeného domu finanční prostředky, aby strpěl případný prodej této nemovitosti a teprve poté se domáhal náhrady škody, pak ani s touto argumentací nelze souhlasit. Zde je nutno poukázat na další způsoby zániku zástavního práva, které jsou u vedeny v ust. § 170 odst. 1 obč. zák.
Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní.
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a ze skutečnosti, že v odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalovaný. Náklady odvolacího řízení žalovaného se stávají z cestovného vlakem ve výši 1.503 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou
měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, dospěje dovolací soud
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V Ostravě dne 27. srpna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Táborská, v.r.
Eva Gergišáková předsedkyně senátu
71Co 71/2012 - 86
ČESKÁ REPUBLIKA
Datum rozhodnutí: 27.08.2012
Dotčené předpisy: § 13 předpisu č. 82/1998Sb.
71Co 71/2012 - 86
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Lenky Severové a JUDr. Radmily Baďurové ve věci žalobce Z. Č. , nar. X, bytem X, zast. Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Karviná Fryštát, Karola Śliwky 126/18, proti žalovanému Česká republika Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem Praha 8, Pod Sídlištěm 9, o 1.200.000 Kč, k odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18.10.2011, č.j. 22C 40/2011 56,
t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 1.503 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1.200.000,- Kč, zamítl. Žalobce zavázal zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1.646,- Kč.
Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 30.10.2009 byla mezi A. D. jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod vlastnictví k nemovitostem zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná na LV č. 376 pro kat. území Dolní Lutyně, a to pozemku parc. č. 1958, pozemku parc. č. 1959, pozemku parc. č. 1960, pozemku parc. č. 1961 a budově č.p. 656 na pozemku parc. č. 1958, za sjednanou kupní cenu 1.970.000 Kč. Na základě této kupní smlouvy, s právními účinky vkladu ke dni 2.11.2009, přešlo na žalobce vlastnické právo k předmětným nemovitostem, přičemž k tomuto datu nebyla ve výpise z katastru nemovitostí v oddíle C - Omezení vlastnického práva uvedena zástavní práva, která na předmětných nemovitostech vázla. Konkrétně se jednalo o zástavní právo soudcovské sp. zn. 48E 1/2003 pro Okresní správu sociálního zabezpečení Karviná, zástavní právo smluvní ze dne 26.9.1991 ve výši 870.000 Kč pro CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A., zástavní právo smluvní ze dne 10.12.1991 ve výši 600.000 Kč pro CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. a zástavní právo soudcovské sp.zn. 46E 1319/1999 pro Okresní správu sociálního zabezpečení Karviná. Před rozhodnutím Okresního soudu v Karviné ze dne 23.4.2009, č.j. 49Nc 1103/2001 57, které nabylo právní moci dne 12.6.2009 a kterým bylo rozhodnuto o rozvrhu rozdělované podstaty ve věci oprávněného ACERA, spol. s r.o. proti povinné E.Ch. (původní vlastnicí předmětných nemovitostí), byla tato zástavní práva k předmětným nemovitostem jako celku platně, na základě předložených listin, zapsána. Dne 11.12.2008 provedl katastrální úřad zápis usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 30.10.2008, č.j. Ex 35/2001 124 proti povinné E. Ch. (dříve D.), podle kterého vydražitel A. D. nabyl do vlastnictví ideální 1/2 předmětných nemovitostí. Před provedením tohoto zápisu byly předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů E. a B. D., neboť katastrálnímu úřadu nebyla nikdy předložena dohoda o vypořádání společného jmění manželů, ani žádost o zápis do podílového spoluvlastnictví. Po provedeném zápisu bylo evidováno vlastnické právo pro A. D. a pro B. D., pro každého k ideální 1/2 předmětných nemovitostí. Dne 20.1.2009 byl proveden zápis darovací smlouvy ze dne 2.10.2008, s účinky vkladu ke dni 16.1.2009, kterou převedl B. D. vlastnické právo k ideální 1/2 předmětných nemovitostí na Antonína D.a, který se tímto stal jejich výlučným vlastníkem. Ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 49Nc 1103/2011 bylo vedeno řízení o výkon rozhodnutí ve věci oprávněného ACERA, spol. s r.o. proti povinné E. Ch. (dříve D.). Na základě usnesení ze dne 23.4.2009 (o rozvrhu rozdělované podstaty) došlo k zániku zástavních práv váznoucích k předmětným nemovitostem, konkrétně k podílu ve výši 1/2. Okresní soud po právní moci rozvrhového usnesení vyrozuměl katastrální úřad sdělením ze dne 17.7.2009, že zástavní práva váznoucí na předmětných nemovitostech (spoluvlastnickém podílu) zanikla. Jelikož ze sdělení nebylo jasné, o která konkrétní zástavní práva se jedná, bylo toto sdělení na žádost katastrálního úřadu upřesněno sdělením soudu ze dne 25.8.2010, v němž byla specifikována jednotlivá zanikající zástavní práva. Katastrální úřad vymazal předmětná zástavní práva k celku předmětných nemovitostí přesto, že ve sdělení soudu bylo uvedeno, že zástavní práva zanikají k podílu na nemovitostech. Na návrh společnosti CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. zahájil katastrální úřad řízení o opravě chyby v katastrálním operátu a rozhodnutím ze dne 10.8.2010, které bylo potvrzeno rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě ze dne 24.11.2010, byla provedena oprava údajů katastru nemovitostí tak, že na LV č. 376 pro kat. území Dolní Lutyně v části C Omezení vlastnického práva k předmětným nemovitostem s poznámkou, že se jedná o podíl 1/2 nemovitostí dříve ve vlastnictví dlužníka B. D., byly doplněny zápisy, a to 1) zástavní právo smluvní ve výši 870.000 Kč, 2) zástavní právo smluvní ve výši 600.000 Kč a 3) zástavní právo soudcovské pro pohledávku ve výši 71.058,81 Kč. Tedy v době uzavírání kupní smlouvy k předmětným nemovitostem na těchto nemovitostech, a to na podílu v rozsahu 1/2 tato zástavní práva vázla, avšak na základě nesprávného úředního postupu katastrálního úřadu byla v době před uzavřením předmětné kupní smlouvy vymazána, přičemž tato chyba byla opravena v době, kdy žalobce již byl vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 1.541.058,81 Kč dne 25.8.2010 u Ministerstva zemědělství na základě chybného úředního postupu Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, konkrétně nesprávný výmaz zástavních práv ke spoluvlastnickému podílu ve výši 1/2 a následné opravy a obnovy zápisu o existenci těchto zástavních práv. Nárok byl postoupen k vyřízení Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, který dopisem ze dne 10.12.2010 sdělil žalobci, že nárok nepovažuje za důvodný pro absenci základního předpokladu pro vznik nároku na škody, a to vzniku škody jako majetkové újmy. Obnovením zápisu zástavního práva žalobci žádná škoda nevznikla. Skutečnost, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem, aniž toto právo bylo realizováno, není škodou skutečnou.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní soud dovodil, že žaloba není důvodná. Žalobce řádně uplatnil svůj nárok na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dle ust. § 14 zák. č. 82/1998 Sb. u příslušného orgánu, ale jeho nárok nebyl touto cestou uspokojen. Dle ust. § 13 odst. 1 a 2 tohoto zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem škoda způsobena. Předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu je existence tří skutečností porušení právní povinnosti, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Na straně žalovaného došlo k nesprávnému úřednímu postupu (výmaz záznamu o existenci zástavních práv k předmětným nemovitostem jako celku, aniž by tato opravdu zanikla). Soud I. stupně se dále zabýval naplněním dalšího zákonného předpokladu pro vznik odpovědnosti za škodu, a to vznik škody samotné. Žalobce tvrdil, že jeho škoda představuje zmenšení jeho majetku snížení hodnoty nemovitostí, tedy rozdíl mezi hodnotou nemovitostí nezatížených a nemovitostí zatížených uvedenými zástavními právy, resp. škodu spatřoval v tom, že u něj došlo ke snížení majetkové hodnoty ve výši 1.970.000,- Kč, aniž by za tuto částku získal adekvátní protihodnotu. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu (viz R 55/1971). Důležitá je pak okolnost okamžiku vzniku škody, která má význam z hlediska možnosti uplatnit nárok u soudu. Škoda, jejíž náhradu lze požadovat na odpovědném subjektu, nevzniká poškozenému tím, že vznikla (stala se splatnou) pohledávka věřitele vůči němu, nýbrž skutečná škoda (úbytek majetkových hodnot) mu může vzniknout až zaplacením dluhu (viz R 14/2005). Vznik pohledávky, ani její splatnost a dokonce ani soudní vykonatelné rozhodnutí, ukládající povinnost k plnění, není tou skutečností, jež se přímo projeví v majetkovém stavu dlužníka. Samotná existence pohledávky neznamená skutečnou škodu. Ke vzniku škody, spočívající v platební či jiné povinnosti dlužníka k plnění, dochází teprve tím, že dlužník splní dluh, a pouze v tom rozsahu, v jakém svému věřiteli plnil, mu vzniká újma na majetku, k níž by nebýt jednání škůdce nedošlo. V tomto případě žalobce spatřuje škodu v existenci uvedených zástavních práv, která zatěžují ideální 1/2 předmětných nemovitostí a o kterých žalobce v době uzavření kupní smlouvy nevěděl, resp. neměl objektivní možnost tuto skutečnost zjistit, když vycházel z dobré víry v zápis v katastru nemovitostí, který, jak se následně ukázalo, byl nesprávný a byl opraven. Soud I. stupně posuzoval, zda samotná existence zástavních práv představuje škodu, resp. zda obnovení zápisu existence zástavních práv v katastru nemovitostí, představuje okamžik vzniku škody a dospěl k závěru, že nikoliv. Dle ust. § 152 obč. zák. zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené. Zástavní právo má především funkci zajišťovací, zabezpečuje pohledávku zástavního věřitele již od okamžiku svého vzniku, zástavnímu věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna. Zástavní právo je právem subsidiárním a akcesorickým. Subsidiarita zástavního práva vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení pohledávky zástavního věřitele, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je zástavní právo proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, jejímuž zajištění má sloužit a rovněž proto, že zástavní právo nemá svůj vlastní hospodářský účel. Zástavní právo nepůsobí samo o sobě, ale slouží k zajištění pohledávky. Získáním ani působením zajišťovací nebo uhrazovací funkce zástavního práva se majetek zástavního věřitele ve svém výsledku nezvyšuje (nerozmnožuje), samo o sobě neznamená ani úbytek v majetkové sféře zástavního dlužníka. Jelikož zajištěním pohledávky pomocí zástavního práva se majetek zástavního věřitele nezvyšuje, nemá zástavní právo samo o sobě jakoukoliv vlastní majetkovou hodnotu (viz rozsudek NS ČR sp.zn. 21Cdo 1348/2005). Za situace, kdy dosud nedošlo k realizaci uvedených zástavních práv, doposud se neuplatnila uhrazovací funkce zástavního práva, nebo žalobce jako zástavní dlužník zajištěné pohledávky sám nesplnil, či nesložil věřiteli obvyklou cenu zástavy (§ 170 odst. 1 obč. zák.), nemůže úspěšně uplatnit nárok na náhradu škody toho, co plnil z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla. Pokud jde o další tvrzení žalobce, že kdyby v době uzavírání kupní smlouvy o existenci zástavních práv věděl, žádnou kupní smlouvu by neuzavřel, pak tato tvrzení co do svého obsahu jsou základem nároku z titulu odpovědnosti za vady prodávané věci dle ust. § 597 a § 499 a násl. obč. zák., která je však třeba uplatnit vůči prodávajícímu. Žaloba žalobce na náhradu škodu v důsledku nesprávného úředního je za této situace předčasnou, když dosud žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu státního orgánu žádná škoda nevznikla.
Proti tomuto rozhodnutí si ve lhůtě podal odvolání žalobce s tím, že nesouhlasí s právním závěrem okresního soudu. Vnímání zástavního práva jako práva bez majetkové hodnoty je chybné. Zástavní právo je třeba vždy vnímat ve spojitosti se zajišťovanou pohledávkou. Pro stanovení hodnoty takové pohledávky není rozhodná její nominální výše, ale její reálná tržní hodnota. Pohledávka, zajištěná zástavním právem na nemovitostech představujícím garanci jejího plného vymožení, má nepochybně daleko větší tržní hodnotu než pohledávka zástavním právem nezajištěna. V daném případě, kdy obligační dlužník je neznámého pobytu a nemá žádný majetek, by nezajištěná pohledávka věřitele měla téměř nulovou hodnotu, kdežto v případě zajištění zástavním právem na ideální 1/2 nemovitostí má tato pohledávka tržní hodnotu ve výši tržní hodnoty zástavy, tedy ve výši 1.200.000,- Kč. Stejně tak je tomu na straně nemovitostí tvořících předmět zástavy. Tržní hodnota nezatížené ideální 1/2 nemovitostí stanovená znaleckým posudkem činí 1.200.000,- Kč, oproti tomu tržní hodnota této nemovitosti zatížené zástavnímu právy se snižuje o výši zajišťované pohledávky. Je-li pohledávka vyšší než tržní hodnota nezatížené nemovitosti, pak hodnota zatížené nemovitosti ve prospěch takové pohledávky je nulová. Majetek žalobce se zmenšil o 1.970.000,- Kč, avšak oproti této zaplacené kupní ceně nabyl pouze polovinu nemovitostí s reálnou tržní hodnotou a druhou polovinu nemovitostí s nulovou tržní hodnotou. Reálně se jeho majetek zmenšil o částku odpovídající tržní ceně poloviny nemovitostí při předpokladu, že zajišťovaná pohledávka činí aspoň tuto částku. Soud I. stupně se chybně domnívá, že ke vzniku škody je třeba, aby byla vyplacena hodnota zástavy či došlo k realizaci zástavního práva. Tento názor je rovněž nespravedlivý, neboť nutí žalobce, který investoval do rekonstrukce zakoupeného domu finanční prostředky, aby strpěl případný prodej této nemovitosti a teprve poté se domáhal náhrady škody. Pokud jde o jeho nárok z titulu odpovědnosti za vady vůči prodávajícímu, pak tento nárok zde existuje, ale vedle něj existuje rovněž nárok na náhradu škody vůči žalovanému. Oba nároky si nekonkurují, mohou existovat vedle sebe. Prodávající je nemajetný, neznámého pobytu a případné odstoupení od smlouvy by znamenalo, že by žalobce neměl ani nemovitosti, ani by reálně nedostal zpět zaplacenou kupní cenu. U soudu podal žalobu na náhradu škody vůči prodávajícímu, kde požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků, přičemž toto osvobození mu nebylo přiznáno s tím, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. U okresního soudu podal rovněž žalobu na náhradu škody vůči ČR - Ministerstvu spravedlnosti s tvrzení, že při výkonu exekuce pochybil exekutor či soud. Toto řízení je přerušeno ke shodnému návrhu účastníků poté, co jim bylo soudem I. stupně naznačeno, že v řízení lze pokračovat teprve poté, co žalobce bude neúspěšný se svou žalobou proti prodávajícímu.
Ze všech důvodů navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení, příp. jej změnil a žalobě vyhověl.
Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozhodnutí okresního soudu. Ve věci nebyly splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, když zde nebyl naplněn základní znak tohoto typu odpovědnosti, a to existence škody. Rovněž poukázal na jiné způsoby zániku zástavního práva jako např. dohodou.
Z podnětu podaného odvolání, které obsahovalo přípustné odvolací důvody ve smyslu ust. 205 odst. 2 o.s.ř., přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Soud I. stupně při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o.s.ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění soudu I. stupně jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení, když nebyl zpochybňován žádným z účastníků.
Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které soud I. stupně ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Zejména zdůrazňuje, že žaloba žalobce je žalobou předčasnou, neboť žalobci v důsledku nesprávného úředního postupu orgánu státu doposud nevznikla žádná újma. K předmětným nemovitostem vázla shora uvedená zástavní práva, což nemohla změnit ani skutečnost, že v důsledku nesprávného úředního postupu orgánu státu byla tato zástavní práva ze záznamu v listu vlastnictví vymazána a následně byla tato chyba opravena. Pouze pokud by došlo k realizaci zástavních práv a žalobce jako zástavní dlužník pohledávku splnil, či složil zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy, mohl by úspěšně uplatnit vůči žalovanému svůj nárok na náhradu škody. Lze rovněž souhlasit se soudem I. stupně, že s ohledem na tvrzení žalobce o tom, že kdyby v době uzavírání kupní smlouvy o existenci zástavních práv věděl, žádnou kupní smlouvu by neuzavřel, pak tato tvrzení co do svého obsahu jsou základem nároku z titulu odpovědnosti za vady prodávané věci dle ust. § 597 a § 499 a násl. obč. zák., která je však třeba uplatnit vůči prodávajícímu. Na této skutečnosti nemůže nic změnit tvrzení žalobce o tom, že prodávající je nemajetný a osobou neznámého pobytu.
Pokud žalobce nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že zástavní právo nemá samo o sobě jakoukoliv vlastní majetkovou hodnotu, pak kromě rozhodnutí NS ČR, na které odkázal soud I. stupně pod sp. zn. 21Cdo 1348/2005, zde existuje další rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21Cdo 5145/2009, které se k právnímu názoru vyslovenému v předchozích rozhodnutí hlásí. Také v tomto rozhodnutí je zdůrazněno, že zástavní právo je právem subsidiárním a akcesorickým. Z hlediska ekonomického akcesorita zástavního práva tedy vyjadřuje skutečnost, že nedochází ke zvýšení majetku zástavního věřitele nebo ke snížení majetku zástavního dlužníka jen následkem toho, že zástavnímu věřiteli poskytuje nárok na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy.
Namítal-li žalobce, že se soud I. stupně se chybně domnívá, že ke vzniku škody je třeba, aby byla vyplacena hodnota zástavy či došlo k realizaci zástavního práva s tím, že tento názor je nespravedlivý, neboť nutí žalobce, který investoval do rekonstrukce zakoupeného domu finanční prostředky, aby strpěl případný prodej této nemovitosti a teprve poté se domáhal náhrady škody, pak ani s touto argumentací nelze souhlasit. Zde je nutno poukázat na další způsoby zániku zástavního práva, které jsou u vedeny v ust. § 170 odst. 1 obč. zák.
Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní.
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a ze skutečnosti, že v odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalovaný. Náklady odvolacího řízení žalovaného se stávají z cestovného vlakem ve výši 1.503 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou
měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, dospěje dovolací soud
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V Ostravě dne 27. srpna 2012
Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Táborská, v.r.
Eva Gergišáková předsedkyně senátu
71Co 71/2012 - 86
ČESKÁ REPUBLIKA