KSSEMOS 69 Co 430/2009
Datum rozhodnutí: 24.01.2012
Dotčené předpisy: § 142 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ), § 724 předpisu č. 40/1964Sb. OZ
INCLUDEPICTURE "C:\\Users\\PSIMAK~1\\AppData\\AppData\\Local\\WINWORD\\VIM\\OBRAZKY\\ZNAK.BMP" \* MERGEFORMATINET
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců JUDr. Evy Paučkové a Mgr. Jany Tillové ve věci žalobce JUDr. J.N. , se sídlem xxx, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, adresa pro doručování : nám. T. G. Masaryka 11, Přerov, proti žalované R.S. , nar. xxx, bytem xxx, zastoupené obecným zmocněncem Ing. L. V., bytem xxx, adresa pro doručování : xxx, o zaplacení 90.360 Kč s příslušenstvím , k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 5. 2011, č. j. 15C 229/2010-63,
t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v napadené části, tj. vyjma jistiny ve výši 40.480 Kč, a ve výroku II. potvrzuje . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 90.360 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 27.980 Kč za období od 21. 11. 2009 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení z částky 62.380 Kč za období od 27. 4. 2010 do zaplacení tak, jak úrok z prodlení je specifikován ve výroku I. napadeného rozsudku, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 3.620 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Sokola.
Okresní soud takto rozhodl poté, co řádně zjistil skutkový stav a tento posoudil dle ustanovení § 724, § 730 občanského zákoníku, ustanovení § 21 odst. 1, 4 a § 22 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii a dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2010, která citoval v napadeném rozsudku. Okresní soud žalobě vyhověl, poté co mezi účastníky bylo nesporné, že dne 21. 7. 2009 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo poskytování právních služeb žalobcem podle zákona o advokacii. Právní služby měly dle dohody spočívat v uplatnění slevy z kupní ceny specifikovaných nemovitostí vůči prodávajícím R. K. a Ing. T. K. ve výši 370.000 Kč, a to v návaznosti na zjištěné závažné závady na budově. Žalovaná se zavázala za poskytnuté právní služby uhradit advokátovi odměnu stanovenou jako tzv. mimosmluvní odměnu dle § 6 a následujících vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále advokátní tarif) při tarifní hodnotě 370.000 Kč, dále náhradu za promeškaný čas v hodinové výši 1.000 Kč, v případě kratšího rozsahu v alikvotní částce, přičemž k těmto částkám měla být připočtena daň z přidané hodnoty. Dále okresní soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobci dne 25. 7. 2009 částku 20.000 Kč. Žalobce poskytl právní služby v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009, které následně vyúčtoval ve faktuře č. 30-1506/2009 odeslané dne 6. 1. 2010 v částce 27.980 Kč (po odečtení 20.000 Kč) se splatností dne 20. 11. 2009 a dále ve faktuře č. 30-377/2010 doručené dne 14. 4. 2010 na částku 62.380 Kč se splatností dne 26. 4. 2010. Účtované právní úkony byly učiněny z podnětu žalované, respektive s jejím vědomím a po jejich odsouhlasení z její strany. Účtované částky nebyly žalovanou přes upomínky k úhradě zaplaceny. Žalobce následně od smlouvy o poskytování právních služeb odstoupil.
Takto zjištěný skutkový stav okresní soud dle v rozsudku citovaných zákonných ustanovení posoudil, přičemž nárok žalobce vyhodnotil jako důvodný s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zastupování podle zákona o advokacii, která je typově smlouvou příkazní ve smyslu § 724 a následujících občanského zákoníku. Smlouva o poskytování právních služeb tak podléhá režimu smlouvy příkazní s modifikacemi stanovenými zákonem o advokacii, který je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru právní úpravy zvláštní k úpravě obecné. Odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí smlouvou s klientem, kdy okresní soud uvedl, že ve smlouvě bylo sjednáno, že odměna se řídí ustanovením § 6 a následujících advokátního tarifu. Odměna byla určena jednoznačně, když jí nebylo možné vyčíslit v konečné částce již při uzavření smlouvy o zastupování s ohledem na její závislost na počtu následně provedených úkonů. Dle advokátního tarifu činí při tarifní hodnotě 370.000 Kč odměna za jeden úkon právní služby 9.780 Kč. Bylo prokázáno, že žalobce vykonal pro žalovanou celkem 9 úkonů právní služby tak, jak je blíže specifikuje okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku. Celkem odměna činila 88.020 Kč, k tomu 9x režijní náhrada á 300 Kč, tedy 90.720 Kč. Žalobci dále přísluší sjednaná náhrada za promeškaný čas v hodinové výši 1.000 Kč, kterou žalobce účtoval vždy v jednotlivých případech v poměrné výši odpovídající poměrnému času 1.583,33 Kč. Vyúčtování odměny žalobce bylo provedeno v souladu s advokátním tarifem, a to v celkové částce 92.303,33 Kč. Po připočtení daně z přidané hodnoty k příslušné výši měla žalovaná žalobci zaplatit za poskytnuté právní služby 110.360 Kč. Jelikož žalovaná uhradila 20.000 Kč, která byla zohledněna v první žalobcem vystavené faktuře, činí dlužná částka 90.360 Kč. Okresní soud pak žalobě, co do této částky vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství, tedy úroku z prodlení, který byl žalobci přiznán v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku ode dne následujícího po dni splatnosti faktur, kterými částky byly žalované vyfakturovány a ve výši v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění do 30. 6. 2010.
O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci přiznal pouze náhradu nákladů řízení ve výši 3.620 Kč za zaplacený soudní poplatek. Náklady spočívající v nákladech právního zastoupení okresní soud žalobci nepřiznal s tím, že se nejedná o účelně vynaložené náklady, když žalobce je sám advokátem a předmětem řízení je zaplacení právních služeb. S ohledem na charakter předmětných sporu, v němž žalobce poskytoval právní služby žalované se nejedná o záležitost jakkoliv vybočující z činnosti žalobce jako advokáta. Náklady na právní zastoupení nebyly potřebné k účelnému uplatnění práva žalobce.
Rozsudek okresního soudu napadla ve věci samé ve výroku I., vyjma částky 40.480 Kč a v souvisejícím výroku o nákladech řízení účastníků žalovaná. Okresní soud dle žalované nesprávně rozhodl o výši odměny žalobci za zastupování ve sporu. Okresní soud nepřihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem, řízení bylo postiženo jinou vadou a rozhodnutí soudu prvého stupně spočívána nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud uvedl, že při rozhodování v předmětné věci mimo jiné vycházel z ustanovení § 724 a následujících občanského zákoníku. Žalovaná cituje dále ustanovení § 725 a § 727 občanského zákoníku. Žalobce však nesplnil povinnost danou ustanovením § 727 občanského zákoníku a řádně nepředložil vyúčtování, nepravdivě informoval žalovanou a prováděl činnost, která byla výhodná pouze pro příkazce. Okresní soud JUDr. V. rozhodl v souvisejícím sporu sp. zn. 15C 246/2009 o odměně nákladů za právní zastoupení, která byla předložena dle fakturace JUDr. N. ve výši 110.360 Kč, ale uznal pouze 5 úkonů tak, jak vyplývá z rozsudku, který je přiložen. To znamená, že okresní soud prostřednictvím JUDr. V. rozhodl ve stejné věci vždy jinak. Žalovaná nikdy nezpochybňovala nárok žalobce na odměnu, výrok zní, aby žalobci byla přiznána odměna za provedenou práci vzhledem k celému průběhu spolupráce pro nedůsledný a liknavý přístup v průběhu zastupování tak, jak žalovaná uvádí.
Dále žalovaná doplnila své odvolání prostřednictvím svého obecného zmocněnce do protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 19. 1. 2012. Dle žalované odvolání proti rozsudku okresního soudu směřuje proti výroku I. vyjma částky 40.480 Kč, v tomto rozsahu, tedy v částce 40.480 Kč považuje rozsudek okresního soudu za věcně správný. Odvolání se týká i úroku z prodlení z částky 40.480 Kč, neboť žalovaná byla ochotna se s žalobcem na této částce dohodnout. Žalovaná nesouhlasí s rozsudkem okresního soudu v napadené části proto, že nebyla odvedena práce, která by odpovídala mimosmluvní odměně. Práce žalobce nebyla odvedena kvalitně, byla v rozporu s etikou advokáta a zákonem. Žalobce nesprávně informoval žalovanou, špatně ji informoval, úkony nečinil po dohodě s žalovanou, činil je dle svého rozhodnutí, bez vědomí žalované. Existovala výzva protistrany v souvisejícím sporu k dohodě. Tato výzva nebyla ze strany žalobce akceptována a žalovaná nebyla informována. Práce žalobce a jeho výkony nebyly nadstandardní. Nadstandardně měly být práce provedeny proto, že se žalovaná se žalobcem dohodla, že vyvine veškeré úsilí k tomu, aby záležitost, ve které žalovanou zastupoval, byla vyřízena co nejdříve. Podstata odvolání žalované spočívá v námitce nekvalitně provedených úkonů právní služby a její duplicity. Pokud se týká částky 40.480 Kč, kterou žalovaná nezpochybňuje, jde o částku, kterou žalobce požadoval k náhradě nákladů řízení ve věci, která byla vedena u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009. Pokud jde o částku 40.480 Kč, uznává žalovaná, že v tomto rozsahu advokát odvedl odpovídající práci. Žalovaná navrhla, aby rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. nad částku 40.480 Kč byl zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu. Na nákladech odvolacího řízení žalovaná účtuje zaplacený soudní poplatek, jiných nákladů se výslovně vzdává.
Rozsudek okresního soudu napadl, a to ve výroku II. o náhradě nákladů řízení žalobce. Okresní soud uznal zásadu úspěchu stran ve sporu dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž odmítl žalobci přiznat náhradu řízení spočívající v nákladech právního zastoupení, neboť dospěl k závěru, že se nejedná o účelně vynaložené náklady k uplatnění práva žalobce, z důvodů, že žalobce je sám advokátem a předmět řízení nebyl natolik složitý, aby bylo nutné ze strany žalobce pomoci jiného advokáta. Okresní soud nepostupoval v souladu s právním řádem dle článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kdy každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy. Každý tedy i žalobce má nárok na právní pomoc jiného advokáta a v této volbě nesmí být nijak omezován. Dle žalobce v této části rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce měl zato, že každý, včetně osob s právnickým vzděláním, má právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku a je garantována též rovnost všech účastníků před zákonem. Tato práva jsou realizována v ustanovení § 25, § 137, § 142 o. s. ř. Ústavně garantované právo na právní pomoc zahrnuje právo účastníka zvolit si, zda se nechá zastoupit a případně též kým. Právní zastoupení je zcela na vůli účastníka, a to bez ohledu na to, zda by byl schopen se jinak zastupovat sám. Okresní soud argumentuje tím, že náklady řízení nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce. Pojem účelný nutno chápat jako určitou pojistku před hrazením nákladů nesouvisejícími s řízením, před nadbytečnými či nadměrnými náklady. S ohledem na výsledek řízení lze uzavřít, že žaloba jako taková byla podána po právu z důvodu potvrzení nároku žalobce v plném rozsahu soudem prvého stupně. Nelze tedy spekulovat nad možností, že by žalobce neúčelně využil právního systému či nějak ztěžil postup ve věci nebo si snad nárokoval neúměrné náklady. Žalobce má zato, že okresní soud měl žalobci přiznat nárok na náhradu nákladů řízení dle uvedené specifikace v celkové výši 33.704 Kč. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené výroku II. změnil tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 33.704 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Tomáše Sokola a dále přiznal žalobci nárok vůči žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.560 Kč.
K odvolání žalované se žalobce písemně vyjádřil. Dle žalobce je rozsudek okresního soudu zcela správný a opírá se o zákonný podklad. Naproti tomu pokládá tvrzení žalované uvedená v odvolání za zcela nedůvodná. V podaném odvolání uvádí žalovaná řadu nesrozumitelných a naprosto nepravdivých skutečností. Žalovanou uvedené skutečnosti se týkají i sporu (OS v Přerově sp. zn. 15C 246/2009), který není předmětem napadeného rozsudku. Žalovaná v rámci podaného odvolání uvádí skutečnosti, které napadený rozsudek žádným způsobem neřeší a neuvedla žádné skutečnosti, které by ve svém důsledku mohly zvrátit závěr o tom, že žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 90.360 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Z petitu žalované lze dovodit, že tímto žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 60.480 Kč, když částka 20.000 Kč byla prokazatelně uhrazena formou zálohy, rozporuje pouze zbývající částku. Z odvolání žalované nevyplývá, v čem by měla spočívat nesprávnost rozhodnutí soudu prvého stupně a z čeho tak dovozuje. Dále žalobce stručně opakuje skutkové okolnosti, na základě kterých mu vznikl nárok vůči žalované. Všechny úkony, které byly provedeny, byly provedeny v rozsahu tak, jak byly účtovány, o všech žalovaná věděla, s těmito souhlasila. V související věci uhradila soudní poplatek z žaloby, tedy s podáním žaloby souhlasila a není možné pak hovořit o tom, že by ze strany žalobce bylo jakékoliv pochybení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. v napadené části jako věcně správný potvrdil a ve výroku II., změnil a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.
Krajský soud přezkoumal za podmínek neúplné apelace rozsudek okresního soudu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o. s. ř.) s ohledem na charakter řízení mimo výčet podle § 120 odst. 2 o. s. ř. v systému neúplné apelace s důrazem na revizi uplatněných odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., jehož hypotézu naplňují (soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalované důvodné není.
Pokud žalovaná ve svém písemně podaném odvolání namítala, že okresní soud nepřihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem, předloženým důkazům a listinám a řízení bylo postiženo vadou, je třeba uvést, že tyto uplatněné odvolací důvody žalovaná po skutkové stránce blíže neodůvodnila. Její odvolací argumentace směřovala s ohledem i na doplnění odvolacích argumentů do protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 19. 1. 2012 k tomu, že dle jejího tvrzení soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2, písm. e), g) o. s. ř.).
Odvolací soud eliminoval námitku žalované o nesprávnosti skutkových zjištění podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Žalovaná zejména namítala, že nebyla odvedená žalobcem práce, která by odpovídala mimosmluvní odměně s tím, že nebyla provedena kvalitně a byla provedena v rozporu s etikou advokáta a zákonem a dále, že žalobce žalovanou nesprávně informoval a nečinil úkony po dohodě s žalovanou. Namítala nekvalitně provedené úkony právní služby žalobcem.
Odvolací důvod o nesprávnosti skutkových zjištění se nepojí s jakoukoliv skutkovou výhradou, ale významné jsou jen námitky, že okresní soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak v řízení nevyšly najevo, nebo naopak tyto pominul, ačkoliv z řízení vyplynuly. Skutková zjištění, která okresní soud přijal jsou správná, neboť korespondují obsahu spisu a zahrnující veškeré v řízení zjištěné a vyvstalé skutečnosti, a to že po jejich vyhodnocení se s nimi žalovaná neztotožňuje nemůže samo o sobě zakládat odůvodněnost uplatněného odvolacího důvodu. Samotné hodnocení důkazů úspěšně napadnout odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nelze. Okresnímu soudu nelze v tomto směru vytknout žádného pochybení. Okresní soud zhodnotil veškeré v řízení provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a závěr okresního soudu o posuzovaných okolnostech je založen na souhrnu provedených důkazů a jejich výsledkem. Se všemi námitkami, které byly v průběhu řízení před okresním soudem žalovanou uplatněny a v odvolacím řízení pouze zopakovány se okresní soud řádně vypořádal.
Je třeba odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu (strana 9), kdy okresní soud uzavřel a vyplývá to i z obsahu spisu, že žalovaná v řízení nijak nezpochybňovala, že účtované úkony právní služby, potažmo úkony, za něž žalobce žádá úhradu, byly vykonány. Okresní soud se již vypořádal s námitkou žalované, že úkony byly účelové a v rozporu s jejími pokyny, zejména co se týkalo smírného vyřešení věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009. Zde okresní soud uvedl, že žalovanou uplatněný nárok protistrana neuznala, a to ani po podání žaloby, tedy věc nesměřovala ke smírnému vyřešení. Okresní soud se rovněž vypořádal s námitkou žalované uplatněnou již před soudem prvního stupně, že ze strany žalobce došlo k odstranění vad, doplnění žaloby, že úkony právní služby nebyly činěny kvalitně. Za tento úkon právní služby však žalobce odměnu neúčtoval. Okresní soud se rovněž vypořádal s námitkou žalované, že žalobce jednal v rozporu s jejími pokyny z důvodu, které popsal v odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že žalovaná o úkonech žalobce věděla, tyto byly předem projednány a žalovaná je odsouhlasila. Skutečnost, že žalobce učinil úkony právní služby tak, jak byly účtovány, žalovaná nezpochybnila.
Pokud žalovaná zpochybňovala kvalitu právních služeb tak, jak uvedla (podstata jejího odvolání spočívá v námitce nekvalitně provedených úkonů právní služby), je třeba uvést, že pro následné právní posouzení nároku žalobce je důležité, zda účtované právní úkony byly provedeny, přičemž pokud žalovaná namítala kvalitu těchto právních služeb měla možnost v průběhu zastoupení žalobcem tomuto vypovědět plnou moc. V současné době při posuzování důvodnosti nároku žalobce se jedná o námitky již právně irelevantní.
Ze shora uvedených důvodů je třeba tedy uzavřít, že odvolací důvod uplatněný žalovanou dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. je nedůvodný.
Pokud jde o další uplatněný odvolací důvod žalovanou dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. nesprávného právního posouzení věci, pak tento může spočívat v tom, že okresní soud posoudil věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitou právní normu nesprávně vyložil.
Okresní soud po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu, který relevantním způsobem nebyl zpochybněn, uzavřel, že žaloba je důvodná. Okresní soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu tak, jak byl shora shrnutým způsobem popsán a po právní stránce věc správně posoudil dle v rozsudku okresního soudu citovaných zákonných ustanovení.
Pokud jde o právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve vyhovujícím výroku I. v napadené části, tj. vyjma jistiny ve výši 40.480 Kč, který je odvoláním žalované napaden, odvolací soud správné a kompletní závěry okresního soudu akceptuje a z důvodu jejich správnosti na ně odkazuje. Platí, že v této části své rozhodovací činnosti okresní soud aplikoval na věc správně určené právní normy bezchybně a v souladu s hypotézou právní normy dle uplatněného nároku se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal, a to v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání zopakované námitky žalované.
Jak bylo výše uvedeno pro posouzení nároku žalobce je důležité, zda účtované úkony právní služby žalobce vykonal, což žalovaná nezpochybnila, přičemž její námitky zpochybňující kvalitu provedených úkonů právní služby jsou, jak již bylo uvedeno právně irelevantní.
Odvolací soud proto souhlasí s právním posouzením soudu prvého stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování právní služby podle zákona o advokacii, která je typově smlouvou příkazní ve smyslu ustanovení § 724 a následujících občanského zákoníku s tím, že tato smlouva podléhá režimu smlouvy příkazní s modifikacemi stanovenými zákonem o advokacii, který je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru právní úpravy zvláštní k úpravě obecné. Ve smlouvě o poskytování právních služeb si účastníci ujednali, že výše odměny bude ve výši mimosmluvní odměny, ve výši stanovené právním předpisem, konkrétně s odkazem na ustanovení § 6 a následujících vyhlášky č. 177/96 Sb. v platném znění.
Úkony, které žalobce jako zástupce žalované v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009 účtoval, žalovaná nezpochybnila. Při sjednané výši odměny za právní zastoupení při sazbě mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 370.000 Kč ve výši 9.780 Kč, dále paušální náhrady za každý úkon právní služby á 300 Kč a za čas promeškaný v hodinové výši 1.000 Kč, kterou žalobce vždy účtoval v jednotlivých případech v poměrné výši odpovídající promeškanému času, při připočtení daně z přidané hodnoty v příslušné výši a po odečtení částky 20.000 Kč, která byla zohledněna již v první žalobcem vystavené faktuře, pak nároku žalobce odpovídá žalobcem uplatněná částka 90.360 Kč.
Pokud žalovaná napadla odvoláním rozsudek okresního soudu ve výroku I., v napadené části, tj. vyjma jistiny ve výši 40.480 Kč, pak k tomu je třeba uvést následující. S částkou 40.480 Kč, kterou byla žalovaná zavázaná zaplatit žalobci souhlasila (kromě toho již uhradila 20.000 Kč jako zálohu), celkem tedy souhlasila s úhradou 60.480 Kč.
Pokud jde o částku 40.480 Kč, žalovaná argumentovala tím, že jde o částku odpovídající dlužné náhradě nákladů řízení ve věci žaloby, kterou žalobce za žalovanou podal u Okresního soudu v Přerově, která byla vedená pod sp. zn. 15C 246/2009. Zde je třeba uvést, že právní názor žalované, že pouze v této části je nárok žalobce důvodný, není správný. Jak bylo výše uvedeno vztah mezi žalobcem a žalovanou se řídil smlouvou o poskytování právních služeb, kdy odměna za právní zastoupení dle ujednání byla dohodnuta ve výši mimosmluvní odměny stanovené právním předpisem, tj. vyhláškou č. 177/96 Sb. Pokud jde o náklady řízení, které byly žalobcem účtovány v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009, nutno uvést, že v občanském soudním řízení se náklady právního zastoupení advokátem určují nezávisle na dohodě mezi advokátem a jeho klientem o výši odměny, a to podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění. Takto vypočtené náklady řízení, které jsou případně v řízení přiznány k náhradě nemají vliv na výši sjednané odměny, není-li dohodnuto jinak. Pokud žalovaná namítá, že žalobce má nárok pouze na částku odpovídající náhradě nákladů, které v řízení, v němž žalovanou na základě mezi nimi uzavřené smlouvy, zastupoval, a které žalované byly přiznány pak, tento názor odporuje písemně uzavřené dohodě mezi účastníky. Není pak správná argumentace žalované, že v řízení sp. zn. 15C 246/2009 vedeném u Okresního soudu v Přerově a v předmětném řízení bylo ve stejné věci rozhodnuto vždy jinak. Pouze nad rámec je třeba uvést, že v souvisejícím řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009 mělo být o náhradě nákladů řízení rozhodováno dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., tedy žalované přiznaná paušální odměna, a to dle sazby odměn v řízení dle § 3 bod 5 vyhlášky č. 484/2000 Sb., nikoliv odměna za úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/96 Sb. V případě, že takto okresní soud v souvisejícím řízení rozhodl, žalované přiznal náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za pět úkonů, pouze v souvislosti se soudním řízení, nikoliv za úkony, které předcházely podání žaloby.
Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení účastníků, o kterém okresní soud rozhodl napadeným výrokem II., lze uvést, že v této části s rozhodnutím okresního soudu a s odůvodněním tak, jak bylo shora shrnutým způsobem uvedeno, odvolací soud se ztotožňuje. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud dle správně uvedeného zákonného ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal pouze náhradu nákladů řízení ve výši 3.620 Kč za zaplacený soudní poplatek. Pokud jde o náklady řízení spočívající v nákladech právního zastoupení, shodně s okresním soudem odvolací soud konstatuje, že na tyto žalobce nárok nemá.
Předmětem tohoto řízení je nárok žalobce, pohledávka za žalovanou, která mu vznikla při výkonu advokacie, tedy v rámci jeho profesní činnosti. Vymáhání pohledávky za nezaplacené právní služby je natolik rutijní záležitostí, že nelze považovat náklady žalobce vynaložené za své právní zastoupení v tomto řízení jako účelné. Tak, jak okresní soud správně uvedl žalobci jako advokátovi, jakožto účastníkovi řízení, lze přiznat náklady právního zastoupení a tyto považovat za účelně vynaložené jen, kdyby problematika, v níž se nechá zastoupit byla úzce specializovaná, obtížná, dosud neřešená nebo by se jednalo o práva uplatňovaná žalobcem z běžných soukromých, občanskoprávních vztahů. V těchto případech by náklady za právní zastoupení z řad advokátů byly účelné. Odvolací soud nezpochybňuje ústavně zaručené právo žalobce na zastoupení zástupcem v řízení před soudem, ale je třeba vážit, nakolik jsou vynaložené náklady účelné, aby dle ustanovení § 142 o. s .ř. bylo možné přiznat jejich náhradu. S ohledem na shora uvedené v konkrétním případě lze uzavřít, že účelnost nákladů právního zastoupení žalobce v řízení advokátem byla právě pro profesní způsobilost žalobce a předmět uplatněného nároku, jako pohledávky z předmětu advokátní činnosti, nenaplněna.
Z uvedeného je zřejmé, že žalované ani žalobci se prostřednictvím uplatněného odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. správnost právního posouzení věci soudem prvého stupně zpochybnit nepodařilo.
Z důvodů shora uvedených odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. v napadené části, tj. vyjma jistiny ve výši 40.480 Kč a ve výroku II. o nákladech řízení účastníků jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto negativně za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná v odvolacím řízení, při projednání odvolání žalované do věci samé neuspěla, byla by pak povinna hradit úspěšnému žalobci náklady této fáze řízení. Odvolací soud však rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky negativně, tedy žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které účtoval z důvodů totožných, pro které bylo rozhodnutí okresního soudu v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení potvrzeno. Předmětem odvolacího řízení byl přezkum odvolacích argumentů žalované proti uplatněnému nároku žalobce, tedy pohledávce z předmětu advokátní činnosti žalobce, pak ani ve fázi odvolacího řízení nelze učinit odlišný právní názor, tedy že ani v této fázi řízení žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení nepřísluší, jako neúčelné.
P o u č e n í : Dovolání n e n í přípustné.
V Olomouci dne 24. ledna 2012
JUDr. Eva Paučková
pověřený člen senátu
JUDr. Karla Musilová v. r. předsedkyně senátu
INCLUDEPICTURE "C:\\Users\\PSIMAK~1\\AppData\\AppData\\Local\\WINWORD\\VIM\\OBRAZKY\\ZNAK.BMP" \* MERGEFORMATINET
ČESKÁ REPUBLIKA
Datum rozhodnutí: 24.01.2012
Dotčené předpisy: § 142 předpisu č. 99/1963Sb. OSR (OSŘ), § 724 předpisu č. 40/1964Sb. OZ
INCLUDEPICTURE "C:\\Users\\PSIMAK~1\\AppData\\AppData\\Local\\WINWORD\\VIM\\OBRAZKY\\ZNAK.BMP" \* MERGEFORMATINET
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců JUDr. Evy Paučkové a Mgr. Jany Tillové ve věci žalobce JUDr. J.N. , se sídlem xxx, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, adresa pro doručování : nám. T. G. Masaryka 11, Přerov, proti žalované R.S. , nar. xxx, bytem xxx, zastoupené obecným zmocněncem Ing. L. V., bytem xxx, adresa pro doručování : xxx, o zaplacení 90.360 Kč s příslušenstvím , k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 5. 2011, č. j. 15C 229/2010-63,
t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v napadené části, tj. vyjma jistiny ve výši 40.480 Kč, a ve výroku II. potvrzuje . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 90.360 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 27.980 Kč za období od 21. 11. 2009 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení z částky 62.380 Kč za období od 27. 4. 2010 do zaplacení tak, jak úrok z prodlení je specifikován ve výroku I. napadeného rozsudku, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 3.620 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Sokola.
Okresní soud takto rozhodl poté, co řádně zjistil skutkový stav a tento posoudil dle ustanovení § 724, § 730 občanského zákoníku, ustanovení § 21 odst. 1, 4 a § 22 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii a dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2010, která citoval v napadeném rozsudku. Okresní soud žalobě vyhověl, poté co mezi účastníky bylo nesporné, že dne 21. 7. 2009 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo poskytování právních služeb žalobcem podle zákona o advokacii. Právní služby měly dle dohody spočívat v uplatnění slevy z kupní ceny specifikovaných nemovitostí vůči prodávajícím R. K. a Ing. T. K. ve výši 370.000 Kč, a to v návaznosti na zjištěné závažné závady na budově. Žalovaná se zavázala za poskytnuté právní služby uhradit advokátovi odměnu stanovenou jako tzv. mimosmluvní odměnu dle § 6 a následujících vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále advokátní tarif) při tarifní hodnotě 370.000 Kč, dále náhradu za promeškaný čas v hodinové výši 1.000 Kč, v případě kratšího rozsahu v alikvotní částce, přičemž k těmto částkám měla být připočtena daň z přidané hodnoty. Dále okresní soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobci dne 25. 7. 2009 částku 20.000 Kč. Žalobce poskytl právní služby v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009, které následně vyúčtoval ve faktuře č. 30-1506/2009 odeslané dne 6. 1. 2010 v částce 27.980 Kč (po odečtení 20.000 Kč) se splatností dne 20. 11. 2009 a dále ve faktuře č. 30-377/2010 doručené dne 14. 4. 2010 na částku 62.380 Kč se splatností dne 26. 4. 2010. Účtované právní úkony byly učiněny z podnětu žalované, respektive s jejím vědomím a po jejich odsouhlasení z její strany. Účtované částky nebyly žalovanou přes upomínky k úhradě zaplaceny. Žalobce následně od smlouvy o poskytování právních služeb odstoupil.
Takto zjištěný skutkový stav okresní soud dle v rozsudku citovaných zákonných ustanovení posoudil, přičemž nárok žalobce vyhodnotil jako důvodný s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zastupování podle zákona o advokacii, která je typově smlouvou příkazní ve smyslu § 724 a následujících občanského zákoníku. Smlouva o poskytování právních služeb tak podléhá režimu smlouvy příkazní s modifikacemi stanovenými zákonem o advokacii, který je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru právní úpravy zvláštní k úpravě obecné. Odměna advokáta za poskytování právních služeb se řídí smlouvou s klientem, kdy okresní soud uvedl, že ve smlouvě bylo sjednáno, že odměna se řídí ustanovením § 6 a následujících advokátního tarifu. Odměna byla určena jednoznačně, když jí nebylo možné vyčíslit v konečné částce již při uzavření smlouvy o zastupování s ohledem na její závislost na počtu následně provedených úkonů. Dle advokátního tarifu činí při tarifní hodnotě 370.000 Kč odměna za jeden úkon právní služby 9.780 Kč. Bylo prokázáno, že žalobce vykonal pro žalovanou celkem 9 úkonů právní služby tak, jak je blíže specifikuje okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku. Celkem odměna činila 88.020 Kč, k tomu 9x režijní náhrada á 300 Kč, tedy 90.720 Kč. Žalobci dále přísluší sjednaná náhrada za promeškaný čas v hodinové výši 1.000 Kč, kterou žalobce účtoval vždy v jednotlivých případech v poměrné výši odpovídající poměrnému času 1.583,33 Kč. Vyúčtování odměny žalobce bylo provedeno v souladu s advokátním tarifem, a to v celkové částce 92.303,33 Kč. Po připočtení daně z přidané hodnoty k příslušné výši měla žalovaná žalobci zaplatit za poskytnuté právní služby 110.360 Kč. Jelikož žalovaná uhradila 20.000 Kč, která byla zohledněna v první žalobcem vystavené faktuře, činí dlužná částka 90.360 Kč. Okresní soud pak žalobě, co do této částky vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství, tedy úroku z prodlení, který byl žalobci přiznán v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku ode dne následujícího po dni splatnosti faktur, kterými částky byly žalované vyfakturovány a ve výši v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění do 30. 6. 2010.
O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci přiznal pouze náhradu nákladů řízení ve výši 3.620 Kč za zaplacený soudní poplatek. Náklady spočívající v nákladech právního zastoupení okresní soud žalobci nepřiznal s tím, že se nejedná o účelně vynaložené náklady, když žalobce je sám advokátem a předmětem řízení je zaplacení právních služeb. S ohledem na charakter předmětných sporu, v němž žalobce poskytoval právní služby žalované se nejedná o záležitost jakkoliv vybočující z činnosti žalobce jako advokáta. Náklady na právní zastoupení nebyly potřebné k účelnému uplatnění práva žalobce.
Rozsudek okresního soudu napadla ve věci samé ve výroku I., vyjma částky 40.480 Kč a v souvisejícím výroku o nákladech řízení účastníků žalovaná. Okresní soud dle žalované nesprávně rozhodl o výši odměny žalobci za zastupování ve sporu. Okresní soud nepřihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem, řízení bylo postiženo jinou vadou a rozhodnutí soudu prvého stupně spočívána nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud uvedl, že při rozhodování v předmětné věci mimo jiné vycházel z ustanovení § 724 a následujících občanského zákoníku. Žalovaná cituje dále ustanovení § 725 a § 727 občanského zákoníku. Žalobce však nesplnil povinnost danou ustanovením § 727 občanského zákoníku a řádně nepředložil vyúčtování, nepravdivě informoval žalovanou a prováděl činnost, která byla výhodná pouze pro příkazce. Okresní soud JUDr. V. rozhodl v souvisejícím sporu sp. zn. 15C 246/2009 o odměně nákladů za právní zastoupení, která byla předložena dle fakturace JUDr. N. ve výši 110.360 Kč, ale uznal pouze 5 úkonů tak, jak vyplývá z rozsudku, který je přiložen. To znamená, že okresní soud prostřednictvím JUDr. V. rozhodl ve stejné věci vždy jinak. Žalovaná nikdy nezpochybňovala nárok žalobce na odměnu, výrok zní, aby žalobci byla přiznána odměna za provedenou práci vzhledem k celému průběhu spolupráce pro nedůsledný a liknavý přístup v průběhu zastupování tak, jak žalovaná uvádí.
Dále žalovaná doplnila své odvolání prostřednictvím svého obecného zmocněnce do protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 19. 1. 2012. Dle žalované odvolání proti rozsudku okresního soudu směřuje proti výroku I. vyjma částky 40.480 Kč, v tomto rozsahu, tedy v částce 40.480 Kč považuje rozsudek okresního soudu za věcně správný. Odvolání se týká i úroku z prodlení z částky 40.480 Kč, neboť žalovaná byla ochotna se s žalobcem na této částce dohodnout. Žalovaná nesouhlasí s rozsudkem okresního soudu v napadené části proto, že nebyla odvedena práce, která by odpovídala mimosmluvní odměně. Práce žalobce nebyla odvedena kvalitně, byla v rozporu s etikou advokáta a zákonem. Žalobce nesprávně informoval žalovanou, špatně ji informoval, úkony nečinil po dohodě s žalovanou, činil je dle svého rozhodnutí, bez vědomí žalované. Existovala výzva protistrany v souvisejícím sporu k dohodě. Tato výzva nebyla ze strany žalobce akceptována a žalovaná nebyla informována. Práce žalobce a jeho výkony nebyly nadstandardní. Nadstandardně měly být práce provedeny proto, že se žalovaná se žalobcem dohodla, že vyvine veškeré úsilí k tomu, aby záležitost, ve které žalovanou zastupoval, byla vyřízena co nejdříve. Podstata odvolání žalované spočívá v námitce nekvalitně provedených úkonů právní služby a její duplicity. Pokud se týká částky 40.480 Kč, kterou žalovaná nezpochybňuje, jde o částku, kterou žalobce požadoval k náhradě nákladů řízení ve věci, která byla vedena u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009. Pokud jde o částku 40.480 Kč, uznává žalovaná, že v tomto rozsahu advokát odvedl odpovídající práci. Žalovaná navrhla, aby rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. nad částku 40.480 Kč byl zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena okresnímu soudu. Na nákladech odvolacího řízení žalovaná účtuje zaplacený soudní poplatek, jiných nákladů se výslovně vzdává.
Rozsudek okresního soudu napadl, a to ve výroku II. o náhradě nákladů řízení žalobce. Okresní soud uznal zásadu úspěchu stran ve sporu dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž odmítl žalobci přiznat náhradu řízení spočívající v nákladech právního zastoupení, neboť dospěl k závěru, že se nejedná o účelně vynaložené náklady k uplatnění práva žalobce, z důvodů, že žalobce je sám advokátem a předmět řízení nebyl natolik složitý, aby bylo nutné ze strany žalobce pomoci jiného advokáta. Okresní soud nepostupoval v souladu s právním řádem dle článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kdy každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy. Každý tedy i žalobce má nárok na právní pomoc jiného advokáta a v této volbě nesmí být nijak omezován. Dle žalobce v této části rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce měl zato, že každý, včetně osob s právnickým vzděláním, má právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku a je garantována též rovnost všech účastníků před zákonem. Tato práva jsou realizována v ustanovení § 25, § 137, § 142 o. s. ř. Ústavně garantované právo na právní pomoc zahrnuje právo účastníka zvolit si, zda se nechá zastoupit a případně též kým. Právní zastoupení je zcela na vůli účastníka, a to bez ohledu na to, zda by byl schopen se jinak zastupovat sám. Okresní soud argumentuje tím, že náklady řízení nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce. Pojem účelný nutno chápat jako určitou pojistku před hrazením nákladů nesouvisejícími s řízením, před nadbytečnými či nadměrnými náklady. S ohledem na výsledek řízení lze uzavřít, že žaloba jako taková byla podána po právu z důvodu potvrzení nároku žalobce v plném rozsahu soudem prvého stupně. Nelze tedy spekulovat nad možností, že by žalobce neúčelně využil právního systému či nějak ztěžil postup ve věci nebo si snad nárokoval neúměrné náklady. Žalobce má zato, že okresní soud měl žalobci přiznat nárok na náhradu nákladů řízení dle uvedené specifikace v celkové výši 33.704 Kč. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené výroku II. změnil tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 33.704 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Tomáše Sokola a dále přiznal žalobci nárok vůči žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.560 Kč.
K odvolání žalované se žalobce písemně vyjádřil. Dle žalobce je rozsudek okresního soudu zcela správný a opírá se o zákonný podklad. Naproti tomu pokládá tvrzení žalované uvedená v odvolání za zcela nedůvodná. V podaném odvolání uvádí žalovaná řadu nesrozumitelných a naprosto nepravdivých skutečností. Žalovanou uvedené skutečnosti se týkají i sporu (OS v Přerově sp. zn. 15C 246/2009), který není předmětem napadeného rozsudku. Žalovaná v rámci podaného odvolání uvádí skutečnosti, které napadený rozsudek žádným způsobem neřeší a neuvedla žádné skutečnosti, které by ve svém důsledku mohly zvrátit závěr o tom, že žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 90.360 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. Z petitu žalované lze dovodit, že tímto žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 60.480 Kč, když částka 20.000 Kč byla prokazatelně uhrazena formou zálohy, rozporuje pouze zbývající částku. Z odvolání žalované nevyplývá, v čem by měla spočívat nesprávnost rozhodnutí soudu prvého stupně a z čeho tak dovozuje. Dále žalobce stručně opakuje skutkové okolnosti, na základě kterých mu vznikl nárok vůči žalované. Všechny úkony, které byly provedeny, byly provedeny v rozsahu tak, jak byly účtovány, o všech žalovaná věděla, s těmito souhlasila. V související věci uhradila soudní poplatek z žaloby, tedy s podáním žaloby souhlasila a není možné pak hovořit o tom, že by ze strany žalobce bylo jakékoliv pochybení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. v napadené části jako věcně správný potvrdil a ve výroku II., změnil a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.
Krajský soud přezkoumal za podmínek neúplné apelace rozsudek okresního soudu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 o. s. ř.) s ohledem na charakter řízení mimo výčet podle § 120 odst. 2 o. s. ř. v systému neúplné apelace s důrazem na revizi uplatněných odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., jehož hypotézu naplňují (soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalované důvodné není.
Pokud žalovaná ve svém písemně podaném odvolání namítala, že okresní soud nepřihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem, předloženým důkazům a listinám a řízení bylo postiženo vadou, je třeba uvést, že tyto uplatněné odvolací důvody žalovaná po skutkové stránce blíže neodůvodnila. Její odvolací argumentace směřovala s ohledem i na doplnění odvolacích argumentů do protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 19. 1. 2012 k tomu, že dle jejího tvrzení soud prvého stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2, písm. e), g) o. s. ř.).
Odvolací soud eliminoval námitku žalované o nesprávnosti skutkových zjištění podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Žalovaná zejména namítala, že nebyla odvedená žalobcem práce, která by odpovídala mimosmluvní odměně s tím, že nebyla provedena kvalitně a byla provedena v rozporu s etikou advokáta a zákonem a dále, že žalobce žalovanou nesprávně informoval a nečinil úkony po dohodě s žalovanou. Namítala nekvalitně provedené úkony právní služby žalobcem.
Odvolací důvod o nesprávnosti skutkových zjištění se nepojí s jakoukoliv skutkovou výhradou, ale významné jsou jen námitky, že okresní soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak v řízení nevyšly najevo, nebo naopak tyto pominul, ačkoliv z řízení vyplynuly. Skutková zjištění, která okresní soud přijal jsou správná, neboť korespondují obsahu spisu a zahrnující veškeré v řízení zjištěné a vyvstalé skutečnosti, a to že po jejich vyhodnocení se s nimi žalovaná neztotožňuje nemůže samo o sobě zakládat odůvodněnost uplatněného odvolacího důvodu. Samotné hodnocení důkazů úspěšně napadnout odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nelze. Okresnímu soudu nelze v tomto směru vytknout žádného pochybení. Okresní soud zhodnotil veškeré v řízení provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a závěr okresního soudu o posuzovaných okolnostech je založen na souhrnu provedených důkazů a jejich výsledkem. Se všemi námitkami, které byly v průběhu řízení před okresním soudem žalovanou uplatněny a v odvolacím řízení pouze zopakovány se okresní soud řádně vypořádal.
Je třeba odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu (strana 9), kdy okresní soud uzavřel a vyplývá to i z obsahu spisu, že žalovaná v řízení nijak nezpochybňovala, že účtované úkony právní služby, potažmo úkony, za něž žalobce žádá úhradu, byly vykonány. Okresní soud se již vypořádal s námitkou žalované, že úkony byly účelové a v rozporu s jejími pokyny, zejména co se týkalo smírného vyřešení věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009. Zde okresní soud uvedl, že žalovanou uplatněný nárok protistrana neuznala, a to ani po podání žaloby, tedy věc nesměřovala ke smírnému vyřešení. Okresní soud se rovněž vypořádal s námitkou žalované uplatněnou již před soudem prvního stupně, že ze strany žalobce došlo k odstranění vad, doplnění žaloby, že úkony právní služby nebyly činěny kvalitně. Za tento úkon právní služby však žalobce odměnu neúčtoval. Okresní soud se rovněž vypořádal s námitkou žalované, že žalobce jednal v rozporu s jejími pokyny z důvodu, které popsal v odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že žalovaná o úkonech žalobce věděla, tyto byly předem projednány a žalovaná je odsouhlasila. Skutečnost, že žalobce učinil úkony právní služby tak, jak byly účtovány, žalovaná nezpochybnila.
Pokud žalovaná zpochybňovala kvalitu právních služeb tak, jak uvedla (podstata jejího odvolání spočívá v námitce nekvalitně provedených úkonů právní služby), je třeba uvést, že pro následné právní posouzení nároku žalobce je důležité, zda účtované právní úkony byly provedeny, přičemž pokud žalovaná namítala kvalitu těchto právních služeb měla možnost v průběhu zastoupení žalobcem tomuto vypovědět plnou moc. V současné době při posuzování důvodnosti nároku žalobce se jedná o námitky již právně irelevantní.
Ze shora uvedených důvodů je třeba tedy uzavřít, že odvolací důvod uplatněný žalovanou dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. je nedůvodný.
Pokud jde o další uplatněný odvolací důvod žalovanou dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. nesprávného právního posouzení věci, pak tento může spočívat v tom, že okresní soud posoudil věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitou právní normu nesprávně vyložil.
Okresní soud po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu, který relevantním způsobem nebyl zpochybněn, uzavřel, že žaloba je důvodná. Okresní soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu tak, jak byl shora shrnutým způsobem popsán a po právní stránce věc správně posoudil dle v rozsudku okresního soudu citovaných zákonných ustanovení.
Pokud jde o právní hodnocení a posouzení věci, jak našlo svůj výraz ve vyhovujícím výroku I. v napadené části, tj. vyjma jistiny ve výši 40.480 Kč, který je odvoláním žalované napaden, odvolací soud správné a kompletní závěry okresního soudu akceptuje a z důvodu jejich správnosti na ně odkazuje. Platí, že v této části své rozhodovací činnosti okresní soud aplikoval na věc správně určené právní normy bezchybně a v souladu s hypotézou právní normy dle uplatněného nároku se se všemi pro posouzení věci rozhodnými skutečnostmi vypořádal, a to v návaznosti na veškeré v průběhu řízení před soudem prvého stupně uplatněné a v odvolání zopakované námitky žalované.
Jak bylo výše uvedeno pro posouzení nároku žalobce je důležité, zda účtované úkony právní služby žalobce vykonal, což žalovaná nezpochybnila, přičemž její námitky zpochybňující kvalitu provedených úkonů právní služby jsou, jak již bylo uvedeno právně irelevantní.
Odvolací soud proto souhlasí s právním posouzením soudu prvého stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování právní služby podle zákona o advokacii, která je typově smlouvou příkazní ve smyslu ustanovení § 724 a následujících občanského zákoníku s tím, že tato smlouva podléhá režimu smlouvy příkazní s modifikacemi stanovenými zákonem o advokacii, který je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru právní úpravy zvláštní k úpravě obecné. Ve smlouvě o poskytování právních služeb si účastníci ujednali, že výše odměny bude ve výši mimosmluvní odměny, ve výši stanovené právním předpisem, konkrétně s odkazem na ustanovení § 6 a následujících vyhlášky č. 177/96 Sb. v platném znění.
Úkony, které žalobce jako zástupce žalované v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009 účtoval, žalovaná nezpochybnila. Při sjednané výši odměny za právní zastoupení při sazbě mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 370.000 Kč ve výši 9.780 Kč, dále paušální náhrady za každý úkon právní služby á 300 Kč a za čas promeškaný v hodinové výši 1.000 Kč, kterou žalobce vždy účtoval v jednotlivých případech v poměrné výši odpovídající promeškanému času, při připočtení daně z přidané hodnoty v příslušné výši a po odečtení částky 20.000 Kč, která byla zohledněna již v první žalobcem vystavené faktuře, pak nároku žalobce odpovídá žalobcem uplatněná částka 90.360 Kč.
Pokud žalovaná napadla odvoláním rozsudek okresního soudu ve výroku I., v napadené části, tj. vyjma jistiny ve výši 40.480 Kč, pak k tomu je třeba uvést následující. S částkou 40.480 Kč, kterou byla žalovaná zavázaná zaplatit žalobci souhlasila (kromě toho již uhradila 20.000 Kč jako zálohu), celkem tedy souhlasila s úhradou 60.480 Kč.
Pokud jde o částku 40.480 Kč, žalovaná argumentovala tím, že jde o částku odpovídající dlužné náhradě nákladů řízení ve věci žaloby, kterou žalobce za žalovanou podal u Okresního soudu v Přerově, která byla vedená pod sp. zn. 15C 246/2009. Zde je třeba uvést, že právní názor žalované, že pouze v této části je nárok žalobce důvodný, není správný. Jak bylo výše uvedeno vztah mezi žalobcem a žalovanou se řídil smlouvou o poskytování právních služeb, kdy odměna za právní zastoupení dle ujednání byla dohodnuta ve výši mimosmluvní odměny stanovené právním předpisem, tj. vyhláškou č. 177/96 Sb. Pokud jde o náklady řízení, které byly žalobcem účtovány v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009, nutno uvést, že v občanském soudním řízení se náklady právního zastoupení advokátem určují nezávisle na dohodě mezi advokátem a jeho klientem o výši odměny, a to podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění. Takto vypočtené náklady řízení, které jsou případně v řízení přiznány k náhradě nemají vliv na výši sjednané odměny, není-li dohodnuto jinak. Pokud žalovaná namítá, že žalobce má nárok pouze na částku odpovídající náhradě nákladů, které v řízení, v němž žalovanou na základě mezi nimi uzavřené smlouvy, zastupoval, a které žalované byly přiznány pak, tento názor odporuje písemně uzavřené dohodě mezi účastníky. Není pak správná argumentace žalované, že v řízení sp. zn. 15C 246/2009 vedeném u Okresního soudu v Přerově a v předmětném řízení bylo ve stejné věci rozhodnuto vždy jinak. Pouze nad rámec je třeba uvést, že v souvisejícím řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15C 246/2009 mělo být o náhradě nákladů řízení rozhodováno dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., tedy žalované přiznaná paušální odměna, a to dle sazby odměn v řízení dle § 3 bod 5 vyhlášky č. 484/2000 Sb., nikoliv odměna za úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/96 Sb. V případě, že takto okresní soud v souvisejícím řízení rozhodl, žalované přiznal náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za pět úkonů, pouze v souvislosti se soudním řízení, nikoliv za úkony, které předcházely podání žaloby.
Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení účastníků, o kterém okresní soud rozhodl napadeným výrokem II., lze uvést, že v této části s rozhodnutím okresního soudu a s odůvodněním tak, jak bylo shora shrnutým způsobem uvedeno, odvolací soud se ztotožňuje. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud dle správně uvedeného zákonného ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal pouze náhradu nákladů řízení ve výši 3.620 Kč za zaplacený soudní poplatek. Pokud jde o náklady řízení spočívající v nákladech právního zastoupení, shodně s okresním soudem odvolací soud konstatuje, že na tyto žalobce nárok nemá.
Předmětem tohoto řízení je nárok žalobce, pohledávka za žalovanou, která mu vznikla při výkonu advokacie, tedy v rámci jeho profesní činnosti. Vymáhání pohledávky za nezaplacené právní služby je natolik rutijní záležitostí, že nelze považovat náklady žalobce vynaložené za své právní zastoupení v tomto řízení jako účelné. Tak, jak okresní soud správně uvedl žalobci jako advokátovi, jakožto účastníkovi řízení, lze přiznat náklady právního zastoupení a tyto považovat za účelně vynaložené jen, kdyby problematika, v níž se nechá zastoupit byla úzce specializovaná, obtížná, dosud neřešená nebo by se jednalo o práva uplatňovaná žalobcem z běžných soukromých, občanskoprávních vztahů. V těchto případech by náklady za právní zastoupení z řad advokátů byly účelné. Odvolací soud nezpochybňuje ústavně zaručené právo žalobce na zastoupení zástupcem v řízení před soudem, ale je třeba vážit, nakolik jsou vynaložené náklady účelné, aby dle ustanovení § 142 o. s .ř. bylo možné přiznat jejich náhradu. S ohledem na shora uvedené v konkrétním případě lze uzavřít, že účelnost nákladů právního zastoupení žalobce v řízení advokátem byla právě pro profesní způsobilost žalobce a předmět uplatněného nároku, jako pohledávky z předmětu advokátní činnosti, nenaplněna.
Z uvedeného je zřejmé, že žalované ani žalobci se prostřednictvím uplatněného odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. správnost právního posouzení věci soudem prvého stupně zpochybnit nepodařilo.
Z důvodů shora uvedených odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. v napadené části, tj. vyjma jistiny ve výši 40.480 Kč a ve výroku II. o nákladech řízení účastníků jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto negativně za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná v odvolacím řízení, při projednání odvolání žalované do věci samé neuspěla, byla by pak povinna hradit úspěšnému žalobci náklady této fáze řízení. Odvolací soud však rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky negativně, tedy žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které účtoval z důvodů totožných, pro které bylo rozhodnutí okresního soudu v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení potvrzeno. Předmětem odvolacího řízení byl přezkum odvolacích argumentů žalované proti uplatněnému nároku žalobce, tedy pohledávce z předmětu advokátní činnosti žalobce, pak ani ve fázi odvolacího řízení nelze učinit odlišný právní názor, tedy že ani v této fázi řízení žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení nepřísluší, jako neúčelné.
P o u č e n í : Dovolání n e n í přípustné.
V Olomouci dne 24. ledna 2012
JUDr. Eva Paučková
pověřený člen senátu
JUDr. Karla Musilová v. r. předsedkyně senátu
INCLUDEPICTURE "C:\\Users\\PSIMAK~1\\AppData\\AppData\\Local\\WINWORD\\VIM\\OBRAZKY\\ZNAK.BMP" \* MERGEFORMATINET
ČESKÁ REPUBLIKA