KSSEMOS 69 Co 330/2013
Datum rozhodnutí: 01.08.2013
Dotčené předpisy: § 672 předpisu č. 40/1964Sb. OZ
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců Mgr. Jaromíra Synka a Mgr. Jany Tillové ve věci žalobce Tomáše P. , nar. xxx, bytem a místem podnikání xxx, IČ xxx, zastoupen JUDr. Ctiborem Palichem, advokátem, se sídlem Kroměříž, Vejvanovského 384, proti žalovanému IPS ENGINEERING a. s. , se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Kolejní 570/1, IČ 26868024, zastoupen JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem Olomouc, 28. října 463/3, o vydání věci, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 2. 2013, č. j. 15C 141/2012-75,
t a k t o:
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje .
II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ctibora Palicha, advokáta.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 1.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ctibora Palicha, advokáta.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému vydat žalobci ohraňovací lis značky Ermak CNC AP 3760-160, standardní konfigurace typ. Delem DA66, 4 os do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ctibora Palicha (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Okresní soud rozhodnutí založil na závěru, že žalovaný nedrží lis oprávněně, když zadržení by bylo oprávněné podle § 672 o. z. za předpokladu, že by žalobce byl vlastníkem lisu, což v řízení nebylo prokázáno a žalovaný by měl právě tento lis zadržet podle citovaného ustanovení pro zajištění své splatné pohledávky. Žalovaný má zato, že tento závěr není oprávněný a nájemce nemusí být vlastníkem zadržovaných věcí, kdy postačí má-li k ním jiné dispoziční či užívací právo a že jsou umístěny na pronajaté věci. Pojem patří nájemci užitý v § 672 o. z. neznamená, že nájemce musí být výlučným vlastníkem věci, které je možno zadržet. Sloveso patří nevylučuje, aby nájemce měl i jiné právo, které by mu umožňovalo dispozice či užívání věci. Tak je tomu právě u zadržené věci, která je tzv. na leasing, tedy formálně ve vlastnictví leasingové společnosti a dána do užívání nájemci. Ačkoliv právní úprava uvedená v § 672 o. z. je speciální k zadržovacímu právu v § 175 a násl. o. z., nespočívají odlišnosti úprav v otázce vlastnického práva dlužníka k zadržovaným věcem. Je možno tedy plně odkázat na úpravu obecného zadržovacího práva a judikaturu k § 175 o. z., zejména pak rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 21Cdo 2265/2005, kde se uvádí, že po tom, kdo je povinen vydat cizí movitou věc, nevyžaduje (ani by to nebylo dobře možné), aby posuzoval (zkoumal), kdo (zda osoba, která mu věc odevzdala nebo někdo jiný) má k věci vlastnické nebo jiné právo, které ho opravňuje k držení nebo užívání věci . Není v moci pronajímatele zjišťovat, jaká práva má nájemce k věcem uloženým v pronajatých prostorách a lze předpokládat, že jsou ve vlastnictví nájemce. Užitím pojmu patří zákonodárce zamýšlel to, že k věci má mít nájemce právo vlastnické či obdobné například užívací. Pokud by bylo vyžadováno nepochybné zjištění vlastnického práva, ztrácelo by zadržovací právo smysl. Vedlo by to ke spekulaci nájemců či uzavírání fiktivních smluv o dřívějším převodu vlastnictví k movitým věcem. Specialita zadržovacího práva dle § 672 o. z. tkví v tom, že ten, kdo věc zadrží, ji nemusí mít u sebe na základě dohody či smlouvy (kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet v zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by nebyl povinen věc vydat), naopak postačí, umístí-li nájemce na projatou věc movité věci a stěhuje-li se nebo jsou-li odstraňovány věci, přestože dlužné nájemné není uhrazeno. Rozdílnost úprav však není v oblasti vlastnického práva toho, komu je věc zadržována. Bylo by absurdní, kdyby měl pronajímatel zjišťovat, zda je nájemce vlastníkem věcí. Tento závěr potvrzuje i rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 21Cdo 492/2009 citované v odůvodnění ten kdo pronajme (pronajímatel) jinému (nájemci) svou věc, aby dočasně (ve sjednané době) užíval, nemá u sebe věci, které nájemce umístí v (na) pronajaté věci. Pronajímatel nemá ve své detenci věci umístěné nájemcem v (na) pronajaté věci ani v případě, že nájem skončil. Nájemcem může se svými věcmi, které umístil v (na) pronajaté věci nakládat bez jakýchkoliv omezení (obdobně jako by je měl umístěné ve svém objektu); může proto mimo jiné před nebo po skončení nájmu své věci, které umístil v (na) pronajaté věci z pronajaté věci (bez omezení) odstěhovat nebo jinak odstranit. Pronajímatel smí tyto věci zadržet pouze v případě uvedeném v § 672 o. z., tedy má-li vůči nájemci pohledávku na nájemném a stěhuje-li se nájemce nebo jsou-li odstraňovány věci, přestože nájemné není zaplaceno nebo zajištěno . Pro uplatnění dodržovacího práva dle § 682 o. z., postačí, že má žalobce lis v užívaní na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci a smlouvy o výpůjčce. Ostatně v souladu s § 126 odst. 2 o. z., může ten kdo je oprávněný mít je u sebe, se domáhat ochrany proti tomu, kdo do jeho práva neoprávněně zasahuje. Žalovaný má zato, že pakliže oprávněnému držiteli je dána obdobná ochrana jako vlastníkovi, měl by nést i obdobnou odpovědnost při neplnění svých závazků a není důvodu pro jiný režim v případě uplatnění zadržovacího práva. Zadržovací právo bylo tedy uplatněno oprávněně a žaloba měla být zamítnuta. Výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce vždy tvrdil, že lis je v jeho vlastnictví a až teprve před okresním soudem zjistil, že není jeho. Možnost zástavního práva předvídá i smlouva o zajišťovacím převodu práva. Žalovaný tak navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.
Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že rozsudek okresního soudu považuje správný. Žalobce lis naléhavě potřebuje ke své činnosti.
Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), s přihlédnutím ke koncentraci řízení (§ 118b odst. 1 o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.
Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato přebírá.
Za správné je třeba považovat i právní závěry okresního soudu, který dovodil že žalobce je oprávněn požadovat vydání věci dle § 126 odst. 2 o. z. a žalovaný není oprávněn věc zadržovat, neboť podle § 672 odst. 1 a 2 o. z. lze zadržet pouze věci, které patří nájemci, tedy věci, jejichž je vlastníkem. Okresní soud přitom správně na základě provedených důkazů dovodil, že žalovaný není vlastníkem věci a je toliko oprávněným detentorem na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s VB Leasing, a. s., na kterou převedl vlastnické právo smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 3. 12. 2008.
Okresní soud správně dovodil, že žalovaný nemůže věc zadržet ani podle § 175 o. z., neboť k takovému uplatnění zadržovacího práva by byl oprávněn pouze za předpokladu, že by měl lis u sebe na základě smluvního vztahu se žalobcem a byl jej povinen žalobci vydat. O takový případ se však v dané věci nejedná.
Žalovanému nelze přisvědčit v jeho odvolací argumentaci. V § 672 odst. 1 o. z. je pro vznik zástavního práva stanovena podmínka, že věc musí patřit nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti. Okresní soud správně vyložil, že podmínkou je tedy právo vlastnické a nelze dovodit vznik zástavního práva k věcem ve vlastnictví třetích osob, ani pokud tyto věci jsou v držení nájemce, neboť tyto věci nájemci nepatří. Pronajímatel přitom může zadržet toliko věci, k nimž vzniklo zákonné zástavní právo. Zástavní právo k věcem jiných osob dle § 672 odst. 1 o. z. vůbec nevznikne a není je tak možno ani zadržet. Poukazovanou judikaturu k § 175 o. z. (rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 21Cdo 2265/2005), pokud připouští zadržení věci třetí osoby, zde nelze použit, neboť ustanovení § 672 odst. 1 a 2 o. z. obsahuje odlišnou úpravu.
Vzhledem k úpravě zákonného zástavního práva v § 672 odst. 1 a 2 o. z. je tak třeba dospět k závěru, že žalobce je oprávněn žádat vydání věci dle § 126 odst. 2 o. z., kdežto žalovaný není oprávněn věc zadržovat, neboť k tomu nemá právní důvod i v případě, že mu žalobce jako nájemce dluží na nájemném.
Ani skutečnost, že zákonné zástavní právo předvídá smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva z 3. 12. 2008 (čl. VII.), nemůže vést k závěru, že v daném případě takové zákonné zástavní právo vzniklo (nadto z použité formulace pokud jsou zřízena k předmětu zajištění zákonná zástavní práva je třeba dovodit, že se hovoří o již existujících zástavních právech ).
Výkon práva žalobce nelze považovat za rozporný v rozporu s dobrými mravy dle § 3 o. z. tak, aby bylo třeba žalobci právo na vydání věci odepřít. S žalovaným lze souhlasit v tom, že žalobce měnil tvrzení v průběhu řízení ve vztahu k otázce vlastnictví předmětného lisu (v žalobě tvrdí, že lis je ve vlastnictví žalobce), tato skutečnost však není důvodem k zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy dle § 3 o. z.
S okresním soudem je možno souhlasit též v jeho závěru o tom, že podmínky pro vyslovení předběžné vykonatelnosti splněny nebyly a v tomto směrem možno odkázat na napadené rozhodnutí.
Krajský soud proto napadené rozhodnutí ve výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
Okresní soud rozhodl o nákladech řízení správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., vzhledem ke zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. je však třeba náklady určit dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobci vznikly náklady na právní zastoupení spočívající v odměně za právní zastoupení za 6 úkonů právní pomoci, z toho tři úkony byly učiněny před 31. 12. 2012 (příprava a převzetí, podání žaloby, jednání 26. 11. 2012), kdy žalobci náleží odměna dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012 ve výši 1.000 Kč za jeden úkon právní služby a dále tři úkony za účast u jednání 7. 1. 2013, 28. 1. 2013 a 15. 2. 2013, kdy náleží odměna dle § 9 odst. 1 spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1.500 Kč za jeden úkon právní služby, k tomu 6 x RP po 300 Kč a soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, celkem 11.300 Kč. Ve výroku II. proto krajský soud rozsudek změnil (§ 220 o. s. ř.).
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch a na nákladech v řízení mu přísluší odměna za právní zastoupení dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1.500 Kč za účast u jednání dne 1. 8. 2013 a k tomu 1 x RP, celkem 1.800 Kč.
P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Přerově k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Proti výroku II. a III. tohoto rozsudku není dovolání přípustné.
Olomouc 1. srpna 2013
Mgr. Jaromír Synek
pověřený člen senátu
Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Musilová v. r.
Silvie Dosoudilová předsedkyně senátu
ČESKÁ REPUBLIKA
Datum rozhodnutí: 01.08.2013
Dotčené předpisy: § 672 předpisu č. 40/1964Sb. OZ
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců Mgr. Jaromíra Synka a Mgr. Jany Tillové ve věci žalobce Tomáše P. , nar. xxx, bytem a místem podnikání xxx, IČ xxx, zastoupen JUDr. Ctiborem Palichem, advokátem, se sídlem Kroměříž, Vejvanovského 384, proti žalovanému IPS ENGINEERING a. s. , se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Kolejní 570/1, IČ 26868024, zastoupen JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem Olomouc, 28. října 463/3, o vydání věci, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 15. 2. 2013, č. j. 15C 141/2012-75,
t a k t o:
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje .
II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto:
Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ctibora Palicha, advokáta.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 1.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ctibora Palicha, advokáta.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému vydat žalobci ohraňovací lis značky Ermak CNC AP 3760-160, standardní konfigurace typ. Delem DA66, 4 os do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Ctibora Palicha (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný s tím, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Okresní soud rozhodnutí založil na závěru, že žalovaný nedrží lis oprávněně, když zadržení by bylo oprávněné podle § 672 o. z. za předpokladu, že by žalobce byl vlastníkem lisu, což v řízení nebylo prokázáno a žalovaný by měl právě tento lis zadržet podle citovaného ustanovení pro zajištění své splatné pohledávky. Žalovaný má zato, že tento závěr není oprávněný a nájemce nemusí být vlastníkem zadržovaných věcí, kdy postačí má-li k ním jiné dispoziční či užívací právo a že jsou umístěny na pronajaté věci. Pojem patří nájemci užitý v § 672 o. z. neznamená, že nájemce musí být výlučným vlastníkem věci, které je možno zadržet. Sloveso patří nevylučuje, aby nájemce měl i jiné právo, které by mu umožňovalo dispozice či užívání věci. Tak je tomu právě u zadržené věci, která je tzv. na leasing, tedy formálně ve vlastnictví leasingové společnosti a dána do užívání nájemci. Ačkoliv právní úprava uvedená v § 672 o. z. je speciální k zadržovacímu právu v § 175 a násl. o. z., nespočívají odlišnosti úprav v otázce vlastnického práva dlužníka k zadržovaným věcem. Je možno tedy plně odkázat na úpravu obecného zadržovacího práva a judikaturu k § 175 o. z., zejména pak rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 21Cdo 2265/2005, kde se uvádí, že po tom, kdo je povinen vydat cizí movitou věc, nevyžaduje (ani by to nebylo dobře možné), aby posuzoval (zkoumal), kdo (zda osoba, která mu věc odevzdala nebo někdo jiný) má k věci vlastnické nebo jiné právo, které ho opravňuje k držení nebo užívání věci . Není v moci pronajímatele zjišťovat, jaká práva má nájemce k věcem uloženým v pronajatých prostorách a lze předpokládat, že jsou ve vlastnictví nájemce. Užitím pojmu patří zákonodárce zamýšlel to, že k věci má mít nájemce právo vlastnické či obdobné například užívací. Pokud by bylo vyžadováno nepochybné zjištění vlastnického práva, ztrácelo by zadržovací právo smysl. Vedlo by to ke spekulaci nájemců či uzavírání fiktivních smluv o dřívějším převodu vlastnictví k movitým věcem. Specialita zadržovacího práva dle § 672 o. z. tkví v tom, že ten, kdo věc zadrží, ji nemusí mít u sebe na základě dohody či smlouvy (kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet v zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by nebyl povinen věc vydat), naopak postačí, umístí-li nájemce na projatou věc movité věci a stěhuje-li se nebo jsou-li odstraňovány věci, přestože dlužné nájemné není uhrazeno. Rozdílnost úprav však není v oblasti vlastnického práva toho, komu je věc zadržována. Bylo by absurdní, kdyby měl pronajímatel zjišťovat, zda je nájemce vlastníkem věcí. Tento závěr potvrzuje i rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 21Cdo 492/2009 citované v odůvodnění ten kdo pronajme (pronajímatel) jinému (nájemci) svou věc, aby dočasně (ve sjednané době) užíval, nemá u sebe věci, které nájemce umístí v (na) pronajaté věci. Pronajímatel nemá ve své detenci věci umístěné nájemcem v (na) pronajaté věci ani v případě, že nájem skončil. Nájemcem může se svými věcmi, které umístil v (na) pronajaté věci nakládat bez jakýchkoliv omezení (obdobně jako by je měl umístěné ve svém objektu); může proto mimo jiné před nebo po skončení nájmu své věci, které umístil v (na) pronajaté věci z pronajaté věci (bez omezení) odstěhovat nebo jinak odstranit. Pronajímatel smí tyto věci zadržet pouze v případě uvedeném v § 672 o. z., tedy má-li vůči nájemci pohledávku na nájemném a stěhuje-li se nájemce nebo jsou-li odstraňovány věci, přestože nájemné není zaplaceno nebo zajištěno . Pro uplatnění dodržovacího práva dle § 682 o. z., postačí, že má žalobce lis v užívaní na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movité věci a smlouvy o výpůjčce. Ostatně v souladu s § 126 odst. 2 o. z., může ten kdo je oprávněný mít je u sebe, se domáhat ochrany proti tomu, kdo do jeho práva neoprávněně zasahuje. Žalovaný má zato, že pakliže oprávněnému držiteli je dána obdobná ochrana jako vlastníkovi, měl by nést i obdobnou odpovědnost při neplnění svých závazků a není důvodu pro jiný režim v případě uplatnění zadržovacího práva. Zadržovací právo bylo tedy uplatněno oprávněně a žaloba měla být zamítnuta. Výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce vždy tvrdil, že lis je v jeho vlastnictví a až teprve před okresním soudem zjistil, že není jeho. Možnost zástavního práva předvídá i smlouva o zajišťovacím převodu práva. Žalovaný tak navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.
Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že rozsudek okresního soudu považuje správný. Žalobce lis naléhavě potřebuje ke své činnosti.
Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), s přihlédnutím ke koncentraci řízení (§ 118b odst. 1 o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání důvodné není.
Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedených důkazů, považuje krajský soud za správná a tato přebírá.
Za správné je třeba považovat i právní závěry okresního soudu, který dovodil že žalobce je oprávněn požadovat vydání věci dle § 126 odst. 2 o. z. a žalovaný není oprávněn věc zadržovat, neboť podle § 672 odst. 1 a 2 o. z. lze zadržet pouze věci, které patří nájemci, tedy věci, jejichž je vlastníkem. Okresní soud přitom správně na základě provedených důkazů dovodil, že žalovaný není vlastníkem věci a je toliko oprávněným detentorem na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s VB Leasing, a. s., na kterou převedl vlastnické právo smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 3. 12. 2008.
Okresní soud správně dovodil, že žalovaný nemůže věc zadržet ani podle § 175 o. z., neboť k takovému uplatnění zadržovacího práva by byl oprávněn pouze za předpokladu, že by měl lis u sebe na základě smluvního vztahu se žalobcem a byl jej povinen žalobci vydat. O takový případ se však v dané věci nejedná.
Žalovanému nelze přisvědčit v jeho odvolací argumentaci. V § 672 odst. 1 o. z. je pro vznik zástavního práva stanovena podmínka, že věc musí patřit nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti. Okresní soud správně vyložil, že podmínkou je tedy právo vlastnické a nelze dovodit vznik zástavního práva k věcem ve vlastnictví třetích osob, ani pokud tyto věci jsou v držení nájemce, neboť tyto věci nájemci nepatří. Pronajímatel přitom může zadržet toliko věci, k nimž vzniklo zákonné zástavní právo. Zástavní právo k věcem jiných osob dle § 672 odst. 1 o. z. vůbec nevznikne a není je tak možno ani zadržet. Poukazovanou judikaturu k § 175 o. z. (rozhodnutí NS ČR pod sp. zn. 21Cdo 2265/2005), pokud připouští zadržení věci třetí osoby, zde nelze použit, neboť ustanovení § 672 odst. 1 a 2 o. z. obsahuje odlišnou úpravu.
Vzhledem k úpravě zákonného zástavního práva v § 672 odst. 1 a 2 o. z. je tak třeba dospět k závěru, že žalobce je oprávněn žádat vydání věci dle § 126 odst. 2 o. z., kdežto žalovaný není oprávněn věc zadržovat, neboť k tomu nemá právní důvod i v případě, že mu žalobce jako nájemce dluží na nájemném.
Ani skutečnost, že zákonné zástavní právo předvídá smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva z 3. 12. 2008 (čl. VII.), nemůže vést k závěru, že v daném případě takové zákonné zástavní právo vzniklo (nadto z použité formulace pokud jsou zřízena k předmětu zajištění zákonná zástavní práva je třeba dovodit, že se hovoří o již existujících zástavních právech ).
Výkon práva žalobce nelze považovat za rozporný v rozporu s dobrými mravy dle § 3 o. z. tak, aby bylo třeba žalobci právo na vydání věci odepřít. S žalovaným lze souhlasit v tom, že žalobce měnil tvrzení v průběhu řízení ve vztahu k otázce vlastnictví předmětného lisu (v žalobě tvrdí, že lis je ve vlastnictví žalobce), tato skutečnost však není důvodem k zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy dle § 3 o. z.
S okresním soudem je možno souhlasit též v jeho závěru o tom, že podmínky pro vyslovení předběžné vykonatelnosti splněny nebyly a v tomto směrem možno odkázat na napadené rozhodnutí.
Krajský soud proto napadené rozhodnutí ve výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
Okresní soud rozhodl o nákladech řízení správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., vzhledem ke zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. je však třeba náklady určit dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobci vznikly náklady na právní zastoupení spočívající v odměně za právní zastoupení za 6 úkonů právní pomoci, z toho tři úkony byly učiněny před 31. 12. 2012 (příprava a převzetí, podání žaloby, jednání 26. 11. 2012), kdy žalobci náleží odměna dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012 ve výši 1.000 Kč za jeden úkon právní služby a dále tři úkony za účast u jednání 7. 1. 2013, 28. 1. 2013 a 15. 2. 2013, kdy náleží odměna dle § 9 odst. 1 spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1.500 Kč za jeden úkon právní služby, k tomu 6 x RP po 300 Kč a soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, celkem 11.300 Kč. Ve výroku II. proto krajský soud rozsudek změnil (§ 220 o. s. ř.).
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch a na nákladech v řízení mu přísluší odměna za právní zastoupení dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1.500 Kč za účast u jednání dne 1. 8. 2013 a k tomu 1 x RP, celkem 1.800 Kč.
P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Přerově k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Proti výroku II. a III. tohoto rozsudku není dovolání přípustné.
Olomouc 1. srpna 2013
Mgr. Jaromír Synek
pověřený člen senátu
Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Musilová v. r.
Silvie Dosoudilová předsedkyně senátu
ČESKÁ REPUBLIKA