KSSEMOS 56 Co 333/2011
Datum rozhodnutí: 29.08.2011
Dotčené předpisy: § 89 předpisu č. 120/2001Sb.
56Co 333/2011-196
U s n e s e n í
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Kristiny Žídkové ve věci exekuce oprávněného: fa X , se sídlem L., ulice X, Lucembursko, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinným: 1) S.K., nar. X, bytem v O. Z., ulice X, a 2) H. K., nar. X, bytem v K. F., ulice X, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné Fryštátě, Masarykovo náměstí 91/28, pro peněžitou pohledávku s příslušenstvím, k odvolání soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem v Praze 6, Evropská 663/132, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 20.6.2011, č.j. 50Nc 1496/2005-175,
t a k t o :
I. Usnesení okresního soudu v odstavci II. výroku se mění tak, že soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, není povinen zaplatit 2) povinné k rukám jejího advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech řízení částku 5.520,- Kč .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud napadeným usnesením rozhodl o zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 22.12.2005, č.j. 50Nc 1496/2005-27 vůči 2) povinné.
Pověřeného soudního exekutora zavázal k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci usnesení v částce 5.520,- Kč. V poměru mezi účastníky exekučního řízení vzájemně žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Proti usnesení podal soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., včasné odvolání, kterým výslovně brojil proti výroku usnesení v odstavci II., jímž byl zavázán k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné. Odvoláním usiloval o změnu usnesení v tom smyslu, že 2) povinné nárok na náhradu nákladů proti soudnímu exekutoru nebude přiznán. Odvolání odůvodnil tvrzením, že k nařízení exekuce ve vztahu k oběma povinným došlo usnesením téhož okresního soudu ze dne 22.12.2005, aniž byl ve vztahu ke 2) povinné způsob provedení exekuce jakkoli určen. Přitom oprávněný petit původního návrhu na nařízení exekuce opravil a navrhl, ať ve vztahu ke 2) povinné je rozhodnuto o nařízení exekuce tak, aby to odpovídalo exekučnímu titulu, podle kterého lze exekucí pohledávku vůči 2) povinné vymoci pouze prodejem zástavy . V průběhu exekučního řízení došlo k prodeji zástavy a výtěžek z prodeje připadl na částečné uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného a na náklady exekuce, které v souvislosti s provedením exekuce vznikly. Povinnost uloženou 2) povinné lze tak považovat za splněnou a s výrokem usnesení v odst. I, kterým ve vztahu ke 2) povinné bylo exekuční řízení zastaveno, lze proto souhlasit. V usnesení o nařízení exekuce však okresní soud způsob provedení exekuce nijak neomezil a soudní exekutor byl tímto usnesením vázán do doby, než okresní soud napadeným usnesením k návrhu 2) povinné rozhodl o zastavení exekuce. Soudní exekutor nenese vinu za vznik nákladů řízení 2) povinné.
Odvolací soud na podkladě včasného odvolání soudního exekutora přezkoumal napadené usnesení ve výroku dotčeném tímto odvoláním (odst. II) procesním postupem podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. se závěrem, že jde o odvolání důvodné. Dovodil přitom, že soudní exekutor je osobou oprávněnou k podání odvolání proti označenému výroku usnesení v situaci, kdy je tímto výrokem soudnímu exekutoru uložena povinnost, a soudní exekutor je proto nositelem subjektivní legitimace k odvolání.
Z obsahu spisu bylo zjištěno, že k návrhu oprávněného podaného 4.11.2005 rozhodl okresní soud usnesením ze dne 22.12.2005, č. j. 50Nc 1496/2005-27 o nařízení exekuce proti oběma povinným na jejich majetek k vymožení pohledávky v částce 3.634.895,- Kč s přísl. na podkladě rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24.3.2000, č. j. 10Cm 924/93, který nabyl právní moci 22.6.2000 (ve skutečnosti sp. zn. 10Cm 924/93). Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Exekutorský úřad v Praze 5. Ze spisu rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě sp. zn. 10Cm 924/93 ze dne
24.3.2000 plyne, že žalovaní S. K. a H. K. byli zavázáni zaplatit žalobci společnosti X, spol. s r.o. v Praze částku 3.634.895,- Kč s 27% úrokem z částky 3.245.000,- Kč od 16.1.1993 do zaplacení a na nákladech řízení částku 129.800,- Kč to vše do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho z nich zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého a ve vztahu k H. K. je žalobce oprávněn domáhat se uspokojení svého nároku v rámci výkonu rozhodnutí pouze z výtěžku prodeje zástavy, tj. 3/4 spoluvlastnického podílu rodinného domu čp. 742 s přísl. na pozemku parc. č. 3692 a pozemku parc. č. 3692, 3690 a 3691 zapsaných na LV č. 2978 pro katastrální území Karviná-Město. Stejný rozsudek nabyl právní moci 22.6.2000 a stal se vykonatelným 27.6.2000.
Usnesením soudního exekutora ze dne 16.1.2008, č. j. 067EX 33/06-263-80 v exekuční věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. 50Nc 1496/2005 soudní exekutor rozhodl o udělení příklepu na vydražené nemovitosti zapsané na LV 2978 pro katastrální území Karviná-Město za nejvyšší podání - 2.000.000,- Kč. Usnesením ze dne 3.2.2009, č. j. 50Nc 1496/2005-162 okresní soud rozhodl o rozdělení podstaty v částce 2.006.877,48 Kč z níž částka 400.678,02 Kč byla přisouzena k náhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického Ph.D. na podkladě příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 067EX 33/06-325 a zůstatek v částce 1.606.199,46 Kč oprávněnému. 2) povinná podáním ze dne 3.6.2011 navrhla zastavení exekuce vůči své osobě s námitkou, že vykonatelným rozsudkem KOS v Ostravě sp. zn. 10Cm 924/93 bylo rozhodnuto o oprávnění vymáhat uspokojení rozsudkem přiznané pohledávky proti 2) povinné jen z výtěžku prodeje zástavy, to je nemovitostí zapsaných na LV č. 2978 pro k. ú. Karviná-Město. Prodej nemovitostí byl již realizován a výtěžek z jejich prodeje rozdělen rozvrhovým usnesením okresního soudu ze dne 3.2.2009. Rozsah v jakém bylo možno postihnout majetek povinné vymezený exekučním titulem, tak byl vyčerpán. Provedení exekuce jiným způsobem v případě 2) povinné nepřichází v úvahu. Okresní soud výrokem napadeného usnesení v odst. I. proti, kterému žádný z účastníků odvolání nepodal, exekuci ve vztahu ke 2) povinné zastavil.
Podle § 89 zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti ve znění zákona č. 286/2009 Sb. (exekuční řád) dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené, či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.
Podle § 271 o.s.ř., dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může
také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil.
V situaci, kdy dojde k zastavení exekuce, se na procesněprávní vztah mezi oprávněným a exekutorem ohledně nákladů řízení vztahuje výslovně § 89 exekučního řádu. Toto ustanovení tak doplňuje § 271 o.s.ř. o úpravu nákladů, na něž občanský soudní řád pamatovat z povahy věci nemohl. Otevírá však prostor pro vymezení procesního vztahu k dalšímu subjektu, jímž je exekutor, výlučně vůči oprávněnému, neboť ve vztahu k povinnému platí i zde princip vyjádřený v § 87 odst. 3 exekučního řádu. Jinak platí kritéria obsažená v § 271 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu (viz. rozhodnutí Ústavního soudu ČR IIÚS 2740/08). Cit. ustanovení exekučního řádu a o.s.ř. neumožňují o náhradě nákladů exekučního řízení v poměru mezi účastníky a soudním exekutorem rozhodnout tak, že lze zvažovat možnost přiznání náhrady nákladů účastníku exekučního řízení k tíži soudního exekutora. Ten jako reprezentant státu vykonává v exekučním řízení všechny úkony, které o.s.ř. a další právní předpisy jinak svěřují při výkonu rozhodnutí soudu (§ 52 exekučního řádu). Soudní exekutor může případně nést odpovědnost za škodu účastníka, kterou způsobil v souvislosti s činností vykonávanou podle exekučního řádu (§ 32 odst. 1 exekučního řádu). Z ustanovení upravujících náhradu nákladů exekučního řízení pro případ zastavení exekuce však nelze dovodit odpovědnost soudního exekutora za vznik těchto nákladů, a o jejich náhradě je možno rozhodnout jen v poměru mezi účastníky exekučního řízení.
Rovněž Ústavní soud ČR považoval za objektivně nespravedlivé, aby oprávněný, který osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva, a usiloval o výkon příslušného rozhodnutí (exekuci), byl zavázán k zaplacení náhrady nákladů za nesprávné provedení exekuce. Je to soudní exekutor, který musí za všech okolností postupovat vůči osobě dlužníka se znalostí věci a s využitím odpovídajících zákonných prostředků exekuce. Se zřetelem na neexistenci výslovné zákonné úpravy, která by umožňovala v rámci exekučního řízení uložit povinnost k náhradě nákladů řízení pověřenému soudnímu exekutoru, a to dokonce i v situaci, že svým postupem při provádění exekuce vznik těchto nákladů zavinil, nelze povinnost k náhradě nákladů exekuce na soudního exekutora přenést (viz. rozhodnutí Ústavního soudu ČR IÚS 923/10). Povinnost k náhradě nákladů exekučního řízení ve prospěch jednoho z účastníků tohoto řízení nelze uložit soudnímu exekutoru, neboť právní úprava takovou možnost nepřipouští.
Bez ohledu na zjištění, že po rozvrhu rozdělované podstaty z prodeje nemovitostí, které sloužily jako zástava, a jejichž prodej umožňoval vykonatelný exekuční titul, soudní exekutor rozhodl exekučním příkazem č. j. 067EX 33/06-394 o provedení exekuce ve vztahu ke 2) povinné dalším způsobem (přikázáním pohledávky z jejího účtu), nelze soudnímu exekutoru uložit povinnost k náhradě
nákladů ve prospěch 2) povinné poté, kdy vůči ní bylo exekuční řízení zastaveno. Zákonná úprava neumožňuje uložit povinnost k náhradě nákladů ve prospěch účastníka exekučního řízení soudnímu exekutoru.
Odvolací soud s tímto závěrem podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil usnesení okresního soudu v odst. II. výroku v tom smyslu, že soudnímu exekutoru JUDr. Juraji Podkonickému Ph.D. se povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné neukládá.
V odvolacím řízení nemá žádný z účastníků odvolacího řízení (včetně soudního exekutora) právo na náhradu svých nákladů. Jejich vznik v odvolacím řízení totiž nebyl zjištěn (§ 224 odst. 1) a § 142 odst. 1) o.s.ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Krajský soud v Ostravě
dne 29.8.2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Zavrtálková, v.r.
Petra Andrisová předsedkyně senátu
56Co 333/2011-196
Datum rozhodnutí: 29.08.2011
Dotčené předpisy: § 89 předpisu č. 120/2001Sb.
56Co 333/2011-196
U s n e s e n í
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zavrtálkové a soudců JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Kristiny Žídkové ve věci exekuce oprávněného: fa X , se sídlem L., ulice X, Lucembursko, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinným: 1) S.K., nar. X, bytem v O. Z., ulice X, a 2) H. K., nar. X, bytem v K. F., ulice X, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné Fryštátě, Masarykovo náměstí 91/28, pro peněžitou pohledávku s příslušenstvím, k odvolání soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem v Praze 6, Evropská 663/132, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 20.6.2011, č.j. 50Nc 1496/2005-175,
t a k t o :
I. Usnesení okresního soudu v odstavci II. výroku se mění tak, že soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, není povinen zaplatit 2) povinné k rukám jejího advokáta ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech řízení částku 5.520,- Kč .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud napadeným usnesením rozhodl o zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 22.12.2005, č.j. 50Nc 1496/2005-27 vůči 2) povinné.
Pověřeného soudního exekutora zavázal k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci usnesení v částce 5.520,- Kč. V poměru mezi účastníky exekučního řízení vzájemně žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Proti usnesení podal soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., včasné odvolání, kterým výslovně brojil proti výroku usnesení v odstavci II., jímž byl zavázán k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné. Odvoláním usiloval o změnu usnesení v tom smyslu, že 2) povinné nárok na náhradu nákladů proti soudnímu exekutoru nebude přiznán. Odvolání odůvodnil tvrzením, že k nařízení exekuce ve vztahu k oběma povinným došlo usnesením téhož okresního soudu ze dne 22.12.2005, aniž byl ve vztahu ke 2) povinné způsob provedení exekuce jakkoli určen. Přitom oprávněný petit původního návrhu na nařízení exekuce opravil a navrhl, ať ve vztahu ke 2) povinné je rozhodnuto o nařízení exekuce tak, aby to odpovídalo exekučnímu titulu, podle kterého lze exekucí pohledávku vůči 2) povinné vymoci pouze prodejem zástavy . V průběhu exekučního řízení došlo k prodeji zástavy a výtěžek z prodeje připadl na částečné uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného a na náklady exekuce, které v souvislosti s provedením exekuce vznikly. Povinnost uloženou 2) povinné lze tak považovat za splněnou a s výrokem usnesení v odst. I, kterým ve vztahu ke 2) povinné bylo exekuční řízení zastaveno, lze proto souhlasit. V usnesení o nařízení exekuce však okresní soud způsob provedení exekuce nijak neomezil a soudní exekutor byl tímto usnesením vázán do doby, než okresní soud napadeným usnesením k návrhu 2) povinné rozhodl o zastavení exekuce. Soudní exekutor nenese vinu za vznik nákladů řízení 2) povinné.
Odvolací soud na podkladě včasného odvolání soudního exekutora přezkoumal napadené usnesení ve výroku dotčeném tímto odvoláním (odst. II) procesním postupem podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. se závěrem, že jde o odvolání důvodné. Dovodil přitom, že soudní exekutor je osobou oprávněnou k podání odvolání proti označenému výroku usnesení v situaci, kdy je tímto výrokem soudnímu exekutoru uložena povinnost, a soudní exekutor je proto nositelem subjektivní legitimace k odvolání.
Z obsahu spisu bylo zjištěno, že k návrhu oprávněného podaného 4.11.2005 rozhodl okresní soud usnesením ze dne 22.12.2005, č. j. 50Nc 1496/2005-27 o nařízení exekuce proti oběma povinným na jejich majetek k vymožení pohledávky v částce 3.634.895,- Kč s přísl. na podkladě rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24.3.2000, č. j. 10Cm 924/93, který nabyl právní moci 22.6.2000 (ve skutečnosti sp. zn. 10Cm 924/93). Provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Exekutorský úřad v Praze 5. Ze spisu rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě sp. zn. 10Cm 924/93 ze dne
24.3.2000 plyne, že žalovaní S. K. a H. K. byli zavázáni zaplatit žalobci společnosti X, spol. s r.o. v Praze částku 3.634.895,- Kč s 27% úrokem z částky 3.245.000,- Kč od 16.1.1993 do zaplacení a na nákladech řízení částku 129.800,- Kč to vše do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho z nich zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého a ve vztahu k H. K. je žalobce oprávněn domáhat se uspokojení svého nároku v rámci výkonu rozhodnutí pouze z výtěžku prodeje zástavy, tj. 3/4 spoluvlastnického podílu rodinného domu čp. 742 s přísl. na pozemku parc. č. 3692 a pozemku parc. č. 3692, 3690 a 3691 zapsaných na LV č. 2978 pro katastrální území Karviná-Město. Stejný rozsudek nabyl právní moci 22.6.2000 a stal se vykonatelným 27.6.2000.
Usnesením soudního exekutora ze dne 16.1.2008, č. j. 067EX 33/06-263-80 v exekuční věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. 50Nc 1496/2005 soudní exekutor rozhodl o udělení příklepu na vydražené nemovitosti zapsané na LV 2978 pro katastrální území Karviná-Město za nejvyšší podání - 2.000.000,- Kč. Usnesením ze dne 3.2.2009, č. j. 50Nc 1496/2005-162 okresní soud rozhodl o rozdělení podstaty v částce 2.006.877,48 Kč z níž částka 400.678,02 Kč byla přisouzena k náhradě nákladů exekuce soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického Ph.D. na podkladě příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 067EX 33/06-325 a zůstatek v částce 1.606.199,46 Kč oprávněnému. 2) povinná podáním ze dne 3.6.2011 navrhla zastavení exekuce vůči své osobě s námitkou, že vykonatelným rozsudkem KOS v Ostravě sp. zn. 10Cm 924/93 bylo rozhodnuto o oprávnění vymáhat uspokojení rozsudkem přiznané pohledávky proti 2) povinné jen z výtěžku prodeje zástavy, to je nemovitostí zapsaných na LV č. 2978 pro k. ú. Karviná-Město. Prodej nemovitostí byl již realizován a výtěžek z jejich prodeje rozdělen rozvrhovým usnesením okresního soudu ze dne 3.2.2009. Rozsah v jakém bylo možno postihnout majetek povinné vymezený exekučním titulem, tak byl vyčerpán. Provedení exekuce jiným způsobem v případě 2) povinné nepřichází v úvahu. Okresní soud výrokem napadeného usnesení v odst. I. proti, kterému žádný z účastníků odvolání nepodal, exekuci ve vztahu ke 2) povinné zastavil.
Podle § 89 zák. č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti ve znění zákona č. 286/2009 Sb. (exekuční řád) dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené, či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.
Podle § 271 o.s.ř., dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může
také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil.
V situaci, kdy dojde k zastavení exekuce, se na procesněprávní vztah mezi oprávněným a exekutorem ohledně nákladů řízení vztahuje výslovně § 89 exekučního řádu. Toto ustanovení tak doplňuje § 271 o.s.ř. o úpravu nákladů, na něž občanský soudní řád pamatovat z povahy věci nemohl. Otevírá však prostor pro vymezení procesního vztahu k dalšímu subjektu, jímž je exekutor, výlučně vůči oprávněnému, neboť ve vztahu k povinnému platí i zde princip vyjádřený v § 87 odst. 3 exekučního řádu. Jinak platí kritéria obsažená v § 271 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu (viz. rozhodnutí Ústavního soudu ČR IIÚS 2740/08). Cit. ustanovení exekučního řádu a o.s.ř. neumožňují o náhradě nákladů exekučního řízení v poměru mezi účastníky a soudním exekutorem rozhodnout tak, že lze zvažovat možnost přiznání náhrady nákladů účastníku exekučního řízení k tíži soudního exekutora. Ten jako reprezentant státu vykonává v exekučním řízení všechny úkony, které o.s.ř. a další právní předpisy jinak svěřují při výkonu rozhodnutí soudu (§ 52 exekučního řádu). Soudní exekutor může případně nést odpovědnost za škodu účastníka, kterou způsobil v souvislosti s činností vykonávanou podle exekučního řádu (§ 32 odst. 1 exekučního řádu). Z ustanovení upravujících náhradu nákladů exekučního řízení pro případ zastavení exekuce však nelze dovodit odpovědnost soudního exekutora za vznik těchto nákladů, a o jejich náhradě je možno rozhodnout jen v poměru mezi účastníky exekučního řízení.
Rovněž Ústavní soud ČR považoval za objektivně nespravedlivé, aby oprávněný, který osvědčil, že důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva, a usiloval o výkon příslušného rozhodnutí (exekuci), byl zavázán k zaplacení náhrady nákladů za nesprávné provedení exekuce. Je to soudní exekutor, který musí za všech okolností postupovat vůči osobě dlužníka se znalostí věci a s využitím odpovídajících zákonných prostředků exekuce. Se zřetelem na neexistenci výslovné zákonné úpravy, která by umožňovala v rámci exekučního řízení uložit povinnost k náhradě nákladů řízení pověřenému soudnímu exekutoru, a to dokonce i v situaci, že svým postupem při provádění exekuce vznik těchto nákladů zavinil, nelze povinnost k náhradě nákladů exekuce na soudního exekutora přenést (viz. rozhodnutí Ústavního soudu ČR IÚS 923/10). Povinnost k náhradě nákladů exekučního řízení ve prospěch jednoho z účastníků tohoto řízení nelze uložit soudnímu exekutoru, neboť právní úprava takovou možnost nepřipouští.
Bez ohledu na zjištění, že po rozvrhu rozdělované podstaty z prodeje nemovitostí, které sloužily jako zástava, a jejichž prodej umožňoval vykonatelný exekuční titul, soudní exekutor rozhodl exekučním příkazem č. j. 067EX 33/06-394 o provedení exekuce ve vztahu ke 2) povinné dalším způsobem (přikázáním pohledávky z jejího účtu), nelze soudnímu exekutoru uložit povinnost k náhradě
nákladů ve prospěch 2) povinné poté, kdy vůči ní bylo exekuční řízení zastaveno. Zákonná úprava neumožňuje uložit povinnost k náhradě nákladů ve prospěch účastníka exekučního řízení soudnímu exekutoru.
Odvolací soud s tímto závěrem podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil usnesení okresního soudu v odst. II. výroku v tom smyslu, že soudnímu exekutoru JUDr. Juraji Podkonickému Ph.D. se povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch 2) povinné neukládá.
V odvolacím řízení nemá žádný z účastníků odvolacího řízení (včetně soudního exekutora) právo na náhradu svých nákladů. Jejich vznik v odvolacím řízení totiž nebyl zjištěn (§ 224 odst. 1) a § 142 odst. 1) o.s.ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.
Krajský soud v Ostravě
dne 29.8.2011 Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Zavrtálková, v.r.
Petra Andrisová předsedkyně senátu
56Co 333/2011-196