KSSEMOS 11 Co 331/2012
Datum rozhodnutí: 28.08.2012
Dotčené předpisy: § 686a předpisu č. 40/1964Sb. OZ
11Co 331/2012 - 98
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohumíra Žídka a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Šárky Žmolilové v právní věci žalobce Stora Enso Wood Products Ždírec s.r.o., se sídlem Nádražní 66, Ždírec nad Doubravou, zastoupeného JUDr. Radkem Nápravníkem, advokátem v Praze 9, Na Harfě 7, proti žalované Ing. I. P., nar. X, bytem X, zastoupené Mgr. Ing. Danielem Keprtou, advokátem v Ostravě-Moravské Ostravě, o 21.766,- Kč s příslušenstvím , k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.7.2011 č.j. 181C 125/2010-61,
t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13.750,- Kč advokátu JUDr. Radku Nápravníkovi ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 21.766,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3.2.2010 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (odstavec I. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29.100,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (odstavec II. výroku).
Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalovaná. Namítala nesprávná a neúplná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Poukazovala na to, že žalovaná v rámci svých skutkových tvrzení uvedla, že neučinila žádný projev vůle směřující k jednostrannému započtení své pohledávky za žalobce na jeho pohledávku z titulu nároku na vrácení složených peněžních prostředků. Naopak žalovaná tvrdila, že při předání bytu žalobcem žalované se účastníci dohodli, že žalovaná provede kompletní vyčištění a úklid předmětu nájmu a veškeré potřebné opravy, a to na náklady žalobce. Dále žalovaná tvrdila, že se smluvní strany dále dohodly, že namísto vrácení zaplacené jistiny žalovanou žalobci a současně zaplacení nákladů na sjednané vyčištění, úklid a opravu bytu žalobcem žalované jsou vzájemné pohledávky žalované a žalobce kompenzovány a vyplacena zpět žalobci bude pouze na úklid, vyčištění a opravy bytu ve smyslu uvedené dohody nepoužitá část žalobcem složené jistiny. K prokázání dohody účastníků o novaci závazku a kompenzaci vzájemných závazků navrhla žalovaná důkaz výslechem svědka J. K. Soud prvního stupně k tomuto skutkovému tvrzení nijak nepřihlédnul a s tímto zásadním argumentem pro posouzení dané věci se nijak nevypořádal. Navržený důkaz neprovedl, aniž by tento postup jakkoliv odůvodnil. Vedle dalších skutkových tvrzení žalované, jimiž se soud prvního stupně nezabýval, také soud zcela rezignoval na provedení žalovanou navržených důkazů, a to výslech svědka M. Ž., T. V., J. K. a svědkyně L. F., resp. okresní soud neuvedl nic k důvodům tohoto procesního postupu, čímž dále zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že dohodou lze započíst jakékoliv již existentní pohledávky a tento postup není v rozporu s § 686a odst. 3 občanského zákoníku. Navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.
Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a to v celém rozsahu, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 21.766,- Kč z původně žalované poskytnuté kauce související s nájmem bytu ve výši 30.000,- Kč. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 28.6.2011 (č.l. 51-52) uvedla, že při předání bytu žalobcem žalované se účastníci dohodli, že žalovaná provede kompletní vyčištění a úklid předmětného bytu a veškeré potřebné opravy na náklady žalobce. Smluvní strany se dále dohodly, že na místo vrácení zaplacené jistiny žalovanou žalobci a současně zaplacení nákladů na sjednané práce žalobcem žalované jsou vzájemné pohledávky žalované a žalobce kompenzovány a vyplacena zpět žalobci bude pouze na úklid, vyčištění a opravy bytu ve smyslu uvedené dohody nepoužitá část žalobcem složené jistiny. Tuto dohodu o vzájemné kompenzaci vzájemných pohledávek uzavřela žalovaná a za žalobce jeho zaměstnankyně. S ohledem na tuto dohodu žalovaná předložila žalobci vyúčtování nákladů na úklid a vyčištění bytu ve výši 4.500,- Kč a na opravu bytu ve výši 14.779,- Kč, čímž byla provedena vzájemná kompenzace pohledávek, zbylou část jistiny je žalovaná připravena žalobci vyplatit bezhotovostním převodem na sdělený bankovní účet.
Žalobce uzavření takové dohody popírá.
Soud prvního stupně provedl důkaz listinami tak, jak je zachyceno v protokole o jednání ze dne 14.6.2011 a z provedených důkazů dovodil skutková zjištění tak, jak jsou zachycena v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Ohledně právního hodnocení věci se odvolací soud ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že mezi žalovanou jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem byla uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu na dobu určitou od 1.2.2007 do 1.2.2010, a to ve smyslu § 685 a § 686 o.z. Žalobce složil žalované peněžní prostředky ve výši 30.000,- Kč jako kauci ve smyslu § 686a o.z. Okresní soud ve smyslu § 686a odst. 3 o.z. dospěl k závěru, že tato částka kauce mohla být žalovanou započtena jen k pohledávkám taxativně vyjmenovaným v § 686a odst. 3 o.z. proti pohledávce nájemce na vrácení složených peněžních prostředků podle § 686a odst. 4 o.z. Okresní soud správně posoudil ust. § 686a odst. 3 o.z. jako kogentní, od kterého se není možno odchýlit. Znamená to, že nelze kromě zde taxativně vyjmenovaných pohledávek na jiné pohledávky započíst jednostranně. Odvolací soud však dále zastává názor, že zákaz jednostranného započtení kauce nevylučuje započtení na základě dohody smluvních stran. Žalovaná takovou dohodu v průběhu řízení tvrdila (viz shora).
Taková dohoda o započtení vzájemných pohledávek není vyloučena ani ust. § 686a odst. 3 o.z. a mohla být mezi účastníky uzavřena. Přes tento právní závěr odvolací soud nečinil důkazy výslechem žalovanou navržených svědků, kteří uzavření této dohody měli prokázat. Ze skutkových tvrzení žalované totiž jednoznačně vyplývá, že pokud k ujednání mezi účastníky došlo, potom obsahem takového ujednání mělo být právo žalované započíst si pohledávku vzniklou v budoucnosti a představující částku, kterou žalovaná vynaloží za vyčištění, úklid a opravu předmětného bytu. Tuto částku si měla žalovaná dle tvrzené dohody započítat na složenou kauci a žalobci vrátit pouze rozdíl mezi kaucí a náklady na vyčištění, úklid a opravu bytu. Takovou dohodu však nutno hodnotit jako absolutně neplatnou pro její neurčitost (§ 37 odst. 1 o.z.). Aby bylo možno započtení vzájemných pohledávek považovat za řádné, je nutné započítávané pohledávky dostatečně určitě identifikovat, aby bylo zřejmé, které pohledávky a do jaké výše provedeným započtením zanikají . Takovému požadavku však tvrzená dohoda mezi účastníky nevyhovuje. Je pouze dán odkaz na budoucí vzniklé náklady při opravě a vyčištění bytu, takže proti pohledávce žalobce se započítávají budoucí nejisté pohledávky žalované, které mají vzniknout dle v budoucnu provedených oprav a čištění. Takovou dohodu o započtení není možné považovat za určitý právní úkon, jelikož se zde započítávají pohledávky nejisté, které v budoucnu možná vzniknou. Jak již bylo řečeno z hlediska § 37 odst. 1 o.z. byla tato tvrzená dohoda posouzena jako absolutně neplatná. Z uvedeného důvodu odvolací soud ani nepovažoval za nutné a žádoucí, aby uzavření této dohody bylo prokazováno uvedenými svědky (dohoda měla být ústní), neboť již ze skutkových tvrzení žalované je zřejmé, že dohoda je absolutně neplatná.
Ačkoliv odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že vzájemné započtení pohledávek je možné a není vyloučeno § 686a odst. 3 o.z., z věcného hlediska je napadené rozhodnutí správné, žalobnímu nároku bylo správně vyhověno, proto byl rozsudek v celém rozsahu potvrzen.
V souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na tyto náklady má právo procesně úspěšný žalobce proti procesně neúspěšné žalované. Náklady představuje odměna advokáta, která v souladu s § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012 činí 11.010,- Kč. Odvolací soud odměnu snížil o 50% ve smyslu § 18 odst. 1 cit. vyhl., neboť dospěl k závěru, že advokát učinil pouze jeden úkon právní služby, a to účast u jednání před odvolacím soudem. Odvolací soud nepovažuje za podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. žalobcovo vyjádření k podanému odvolání došlé odvolacímu soudu dne 27.7.2012. V uvedeném vyjádření advokát uvedl, že žalobce souhlasí se všemi výrok napadeného rozsudku a uvádí, že odvolací námitky žalované nejsou právně významné, protože žalovaná nesplnila svoji procesní povinnost a netvrdila ani neprokázala skutečnosti, pro které by dle § 686a odst. 3 věta první o.z. byla oprávněna své pohledávky započíst. Dále uvedl, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně již žalobce tvrdil, že žádná dohoda nebyla uzavřena a předání bytu proběhlo bez závad a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Dle názoru odvolacího soudu v uvedeném vyjádření není nic, co by bylo významné pro právní posouzení věci odvolacím soudem, odkaz na § 686a odst. 3 věta první o.z. je čistě formální. Odvolací soud nepovažuje za možné uznat toto podání za druhý úkon právní pomoci, aniž by byla snížena odměna advokáta. Tato odměna po snížení činí 5.505,- Kč a paušální náhrada výdajů za 1 úkon právní pomoci (účast u jednání před odvolacím soudem) činí 300,- Kč. V souladu s § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. má advokát právo na náhradu cestovních výdajů. Advokát cestoval osobním automobilem z Prahy do Ostravy a zpět, o čemž předložil vyúčtování. Při ujetí 740 km, spotřebě motorové nafty dle velkého technického průkazu 5,9 l / 100 km (norma EU) a ceně 1 l motorové nafty dle vyhlášky ve výši 34,70 Kč činí náhrada pohonných hmot 1.515,- Kč. Odvolací soud nepřiznal advokátovi náhradu za pohonné hmoty ve výši 36,70 Kč za 1 l, neboť advokát předložil doklad o koupi této motorové nafty datový dne 20.7.2012, přičemž jednání před odvolacím soudem proběhlo dne 28.8.2012. S ohledem na více než měsíční lhůtu od tvrzeného zakoupení pohonných hmot, při zvážení tohoto časového odstupu odvolací soud přiznal náhradu za pohonné hmoty dle právního předpisu. Náhrada za 1 ujetý km činí 3,70 Kč, což činí 2.738,- Kč. Celková částka cestovních výdajů činí 4.253,- Kč. V souladu s § 14 má advokát právo na náhradu za promeškaný čas, což v daném případě činí za 14 půl hodin po 100,- Kč. Celková částka vynaložená na zastupování advokátem činí 11.458,- Kč, zvýšeno o 20% DPH činí 13.750,- Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit procesně úspěšnému žalobci.
Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Ostravě dne 28. srpna 2012 JUDr. Bohumír Žídek, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Tereza Polášková
11Co 331/2012 - 98
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohumíra Žídka a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Šárky Žmolilové v právní věci žalobce
Stora Enso Wood Products Ždírec s.r.o.,
se sídlem Nádražní 66, Ždírec nad Doubravou, zastoupeného JUDr. Radkem Nápravníkem, advokátem v Praze 9, Na Harfě 7, proti žalované
Ing. I. P.,
nar. X, bytem X, zastoupené Mgr. Ing. Danielem Keprtou, advokátem v Ostravě-Moravské Ostravě,
o 21.766,- Kč s příslušenstvím
, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.7.2011 č.j. 181C 125/2010-61,
t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se
potvrzuje.
II. Žalovaná
je povinna
zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku
13.750,- Kč
advokátu JUDr. Radku Nápravníkovi ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 21.766,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3.2.2010 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (odstavec I. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29.100,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (odstavec II. výroku).
Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalovaná. Namítala nesprávná a neúplná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Poukazovala na to, že žalovaná v rámci svých skutkových tvrzení uvedla, že neučinila žádný projev vůle směřující k jednostrannému započtení své pohledávky za žalobce na jeho pohledávku z titulu nároku na vrácení složených peněžních prostředků. Naopak žalovaná tvrdila, že při předání bytu žalobcem žalované se účastníci dohodli, že žalovaná provede kompletní vyčištění a úklid předmětu nájmu a veškeré potřebné opravy, a to na náklady žalobce. Dále žalovaná tvrdila, že se smluvní strany dále dohodly, že namísto vrácení zaplacené jistiny žalovanou žalobci a současně zaplacení nákladů na sjednané vyčištění, úklid a opravu bytu žalobcem žalované jsou vzájemné pohledávky žalované a žalobce kompenzovány a vyplacena zpět žalobci bude pouze na úklid, vyčištění a opravy bytu ve smyslu uvedené dohody nepoužitá část žalobcem složené jistiny. K prokázání dohody účastníků o novaci závazku a kompenzaci vzájemných závazků navrhla žalovaná důkaz výslechem svědka J. K. Soud prvního stupně k tomuto skutkovému tvrzení nijak nepřihlédnul a s tímto zásadním argumentem pro posouzení dané věci se nijak nevypořádal. Navržený důkaz neprovedl, aniž by tento postup jakkoliv odůvodnil. Vedle dalších skutkových tvrzení žalované, jimiž se soud prvního stupně nezabýval, také soud zcela rezignoval na provedení žalovanou navržených důkazů, a to výslech svědka M. Ž., T. V., J. K. a svědkyně L. F., resp. okresní soud neuvedl nic k důvodům tohoto procesního postupu, čímž dále zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že dohodou lze započíst jakékoliv již existentní pohledávky a tento postup není v rozporu s § 686a odst. 3 občanského zákoníku. Navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.
Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a to v celém rozsahu, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 21.766,- Kč z původně žalované poskytnuté kauce související s nájmem bytu ve výši 30.000,- Kč. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 28.6.2011 (č.l. 51-52) uvedla, že při předání bytu žalobcem žalované se účastníci dohodli, že žalovaná provede kompletní vyčištění a úklid předmětného bytu a veškeré potřebné opravy na náklady žalobce. Smluvní strany se dále dohodly, že na místo vrácení zaplacené jistiny žalovanou žalobci a současně zaplacení nákladů na sjednané práce žalobcem žalované jsou vzájemné pohledávky žalované a žalobce kompenzovány a vyplacena zpět žalobci bude pouze na úklid, vyčištění a opravy bytu ve smyslu uvedené dohody nepoužitá část žalobcem složené jistiny. Tuto dohodu o vzájemné kompenzaci vzájemných pohledávek uzavřela žalovaná a za žalobce jeho zaměstnankyně. S ohledem na tuto dohodu žalovaná předložila žalobci vyúčtování nákladů na úklid a vyčištění bytu ve výši 4.500,- Kč a na opravu bytu ve výši 14.779,- Kč, čímž byla provedena vzájemná kompenzace pohledávek, zbylou část jistiny je žalovaná připravena žalobci vyplatit bezhotovostním převodem na sdělený bankovní účet.
Žalobce uzavření takové dohody popírá.
Soud prvního stupně provedl důkaz listinami tak, jak je zachyceno v protokole o jednání ze dne 14.6.2011 a z provedených důkazů dovodil skutková zjištění tak, jak jsou zachycena v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Ohledně právního hodnocení věci se odvolací soud ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že mezi žalovanou jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem byla uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu na dobu určitou od 1.2.2007 do 1.2.2010, a to ve smyslu § 685 a § 686 o.z. Žalobce složil žalované peněžní prostředky ve výši 30.000,- Kč jako kauci ve smyslu § 686a o.z. Okresní soud ve smyslu § 686a odst. 3 o.z. dospěl k závěru, že tato částka kauce mohla být žalovanou započtena jen k pohledávkám taxativně vyjmenovaným v § 686a odst. 3 o.z. proti pohledávce nájemce na vrácení složených peněžních prostředků podle § 686a odst. 4 o.z. Okresní soud správně posoudil ust. § 686a odst. 3 o.z. jako kogentní, od kterého se není možno odchýlit. Znamená to, že nelze kromě zde taxativně vyjmenovaných pohledávek na jiné pohledávky započíst jednostranně. Odvolací soud však dále zastává názor, že zákaz jednostranného započtení kauce nevylučuje započtení na základě dohody smluvních stran. Žalovaná takovou dohodu v průběhu řízení tvrdila (viz shora).
Taková dohoda o započtení vzájemných pohledávek není vyloučena ani ust. § 686a odst. 3 o.z. a mohla být mezi účastníky uzavřena. Přes tento právní závěr odvolací soud nečinil důkazy výslechem žalovanou navržených svědků, kteří uzavření této dohody měli prokázat. Ze skutkových tvrzení žalované totiž jednoznačně vyplývá, že pokud k ujednání mezi účastníky došlo, potom obsahem takového ujednání mělo být právo žalované započíst si pohledávku vzniklou v budoucnosti a představující částku, kterou žalovaná vynaloží za vyčištění, úklid a opravu předmětného bytu. Tuto částku si měla žalovaná dle tvrzené dohody započítat na složenou kauci a žalobci vrátit pouze rozdíl mezi kaucí a náklady na vyčištění, úklid a opravu bytu. Takovou dohodu však nutno hodnotit jako absolutně neplatnou pro její neurčitost (§ 37 odst. 1 o.z.). Aby bylo možno započtení vzájemných pohledávek považovat za řádné, je nutné započítávané pohledávky dostatečně určitě identifikovat, aby bylo zřejmé, které pohledávky a do jaké výše
provedeným započtením zanikají
. Takovému požadavku však tvrzená dohoda mezi účastníky nevyhovuje. Je pouze dán odkaz na budoucí vzniklé náklady při opravě a vyčištění bytu, takže proti pohledávce žalobce se započítávají budoucí nejisté pohledávky žalované, které mají vzniknout dle v budoucnu provedených oprav a čištění. Takovou dohodu o započtení není možné považovat za určitý právní úkon, jelikož se zde započítávají pohledávky nejisté, které v budoucnu možná vzniknou. Jak již bylo řečeno z hlediska § 37 odst. 1 o.z. byla tato tvrzená dohoda posouzena jako absolutně neplatná. Z uvedeného důvodu odvolací soud ani nepovažoval za nutné a žádoucí, aby uzavření této dohody bylo prokazováno uvedenými svědky (dohoda měla být ústní), neboť již ze skutkových tvrzení žalované je zřejmé, že dohoda je absolutně neplatná.
Ačkoliv odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že vzájemné započtení pohledávek je možné a není vyloučeno § 686a odst. 3 o.z., z věcného hlediska je napadené rozhodnutí správné, žalobnímu nároku bylo správně vyhověno, proto byl rozsudek v celém rozsahu potvrzen.
V souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na tyto náklady má právo procesně úspěšný žalobce proti procesně neúspěšné žalované. Náklady představuje odměna advokáta, která v souladu s § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012 činí 11.010,- Kč. Odvolací soud odměnu snížil o 50% ve smyslu § 18 odst. 1 cit. vyhl., neboť dospěl k závěru, že advokát učinil pouze jeden úkon právní služby, a to účast u jednání před odvolacím soudem. Odvolací soud nepovažuje za podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. žalobcovo vyjádření k podanému odvolání došlé odvolacímu soudu dne 27.7.2012. V uvedeném vyjádření advokát uvedl, že žalobce souhlasí se všemi výrok napadeného rozsudku a uvádí, že odvolací námitky žalované nejsou právně významné, protože žalovaná nesplnila svoji procesní povinnost a netvrdila ani neprokázala skutečnosti, pro které by dle § 686a odst. 3 věta první o.z. byla oprávněna své pohledávky započíst. Dále uvedl, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně již žalobce tvrdil, že žádná dohoda nebyla uzavřena a předání bytu proběhlo bez závad a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Dle názoru odvolacího soudu v uvedeném vyjádření není nic, co by bylo významné pro právní posouzení věci odvolacím soudem, odkaz na § 686a odst. 3 věta první o.z. je čistě formální. Odvolací soud nepovažuje za možné uznat toto podání za druhý úkon právní pomoci, aniž by byla snížena odměna advokáta. Tato odměna po snížení činí 5.505,- Kč a paušální náhrada výdajů za 1 úkon právní pomoci (účast u jednání před odvolacím soudem) činí 300,- Kč. V souladu s § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. má advokát právo na náhradu cestovních výdajů. Advokát cestoval osobním automobilem z Prahy do Ostravy a zpět, o čemž předložil vyúčtování. Při ujetí 740 km, spotřebě motorové nafty dle velkého technického průkazu 5,9 l / 100 km (norma EU) a ceně 1 l motorové nafty dle vyhlášky ve výši 34,70 Kč činí náhrada pohonných hmot 1.515,- Kč. Odvolací soud nepřiznal advokátovi náhradu za pohonné hmoty ve výši 36,70 Kč za 1 l, neboť advokát předložil doklad o koupi této motorové nafty datový dne 20.7.2012, přičemž jednání před odvolacím soudem proběhlo dne 28.8.2012. S ohledem na více než měsíční lhůtu od tvrzeného zakoupení pohonných hmot, při zvážení tohoto časového odstupu odvolací soud přiznal náhradu za pohonné hmoty dle právního předpisu. Náhrada za 1 ujetý km činí 3,70 Kč, což činí 2.738,- Kč. Celková částka cestovních výdajů činí 4.253,- Kč. V souladu s § 14 má advokát právo na náhradu za promeškaný čas, což v daném případě činí za 14 půl hodin po 100,- Kč. Celková částka vynaložená na zastupování advokátem činí 11.458,- Kč, zvýšeno o 20% DPH činí 13.750,- Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit procesně úspěšnému žalobci.
Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku
není
dovolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Ostravě dne 28. srpna 2012
JUDr. Bohumír Žídek, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Tereza Polášková
Datum rozhodnutí: 28.08.2012
Dotčené předpisy: § 686a předpisu č. 40/1964Sb. OZ
11Co 331/2012 - 98
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohumíra Žídka a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Šárky Žmolilové v právní věci žalobce Stora Enso Wood Products Ždírec s.r.o., se sídlem Nádražní 66, Ždírec nad Doubravou, zastoupeného JUDr. Radkem Nápravníkem, advokátem v Praze 9, Na Harfě 7, proti žalované Ing. I. P., nar. X, bytem X, zastoupené Mgr. Ing. Danielem Keprtou, advokátem v Ostravě-Moravské Ostravě, o 21.766,- Kč s příslušenstvím , k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.7.2011 č.j. 181C 125/2010-61,
t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13.750,- Kč advokátu JUDr. Radku Nápravníkovi ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 21.766,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3.2.2010 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (odstavec I. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29.100,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (odstavec II. výroku).
Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalovaná. Namítala nesprávná a neúplná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Poukazovala na to, že žalovaná v rámci svých skutkových tvrzení uvedla, že neučinila žádný projev vůle směřující k jednostrannému započtení své pohledávky za žalobce na jeho pohledávku z titulu nároku na vrácení složených peněžních prostředků. Naopak žalovaná tvrdila, že při předání bytu žalobcem žalované se účastníci dohodli, že žalovaná provede kompletní vyčištění a úklid předmětu nájmu a veškeré potřebné opravy, a to na náklady žalobce. Dále žalovaná tvrdila, že se smluvní strany dále dohodly, že namísto vrácení zaplacené jistiny žalovanou žalobci a současně zaplacení nákladů na sjednané vyčištění, úklid a opravu bytu žalobcem žalované jsou vzájemné pohledávky žalované a žalobce kompenzovány a vyplacena zpět žalobci bude pouze na úklid, vyčištění a opravy bytu ve smyslu uvedené dohody nepoužitá část žalobcem složené jistiny. K prokázání dohody účastníků o novaci závazku a kompenzaci vzájemných závazků navrhla žalovaná důkaz výslechem svědka J. K. Soud prvního stupně k tomuto skutkovému tvrzení nijak nepřihlédnul a s tímto zásadním argumentem pro posouzení dané věci se nijak nevypořádal. Navržený důkaz neprovedl, aniž by tento postup jakkoliv odůvodnil. Vedle dalších skutkových tvrzení žalované, jimiž se soud prvního stupně nezabýval, také soud zcela rezignoval na provedení žalovanou navržených důkazů, a to výslech svědka M. Ž., T. V., J. K. a svědkyně L. F., resp. okresní soud neuvedl nic k důvodům tohoto procesního postupu, čímž dále zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že dohodou lze započíst jakékoliv již existentní pohledávky a tento postup není v rozporu s § 686a odst. 3 občanského zákoníku. Navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.
Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a to v celém rozsahu, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 21.766,- Kč z původně žalované poskytnuté kauce související s nájmem bytu ve výši 30.000,- Kč. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 28.6.2011 (č.l. 51-52) uvedla, že při předání bytu žalobcem žalované se účastníci dohodli, že žalovaná provede kompletní vyčištění a úklid předmětného bytu a veškeré potřebné opravy na náklady žalobce. Smluvní strany se dále dohodly, že na místo vrácení zaplacené jistiny žalovanou žalobci a současně zaplacení nákladů na sjednané práce žalobcem žalované jsou vzájemné pohledávky žalované a žalobce kompenzovány a vyplacena zpět žalobci bude pouze na úklid, vyčištění a opravy bytu ve smyslu uvedené dohody nepoužitá část žalobcem složené jistiny. Tuto dohodu o vzájemné kompenzaci vzájemných pohledávek uzavřela žalovaná a za žalobce jeho zaměstnankyně. S ohledem na tuto dohodu žalovaná předložila žalobci vyúčtování nákladů na úklid a vyčištění bytu ve výši 4.500,- Kč a na opravu bytu ve výši 14.779,- Kč, čímž byla provedena vzájemná kompenzace pohledávek, zbylou část jistiny je žalovaná připravena žalobci vyplatit bezhotovostním převodem na sdělený bankovní účet.
Žalobce uzavření takové dohody popírá.
Soud prvního stupně provedl důkaz listinami tak, jak je zachyceno v protokole o jednání ze dne 14.6.2011 a z provedených důkazů dovodil skutková zjištění tak, jak jsou zachycena v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Ohledně právního hodnocení věci se odvolací soud ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že mezi žalovanou jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem byla uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu na dobu určitou od 1.2.2007 do 1.2.2010, a to ve smyslu § 685 a § 686 o.z. Žalobce složil žalované peněžní prostředky ve výši 30.000,- Kč jako kauci ve smyslu § 686a o.z. Okresní soud ve smyslu § 686a odst. 3 o.z. dospěl k závěru, že tato částka kauce mohla být žalovanou započtena jen k pohledávkám taxativně vyjmenovaným v § 686a odst. 3 o.z. proti pohledávce nájemce na vrácení složených peněžních prostředků podle § 686a odst. 4 o.z. Okresní soud správně posoudil ust. § 686a odst. 3 o.z. jako kogentní, od kterého se není možno odchýlit. Znamená to, že nelze kromě zde taxativně vyjmenovaných pohledávek na jiné pohledávky započíst jednostranně. Odvolací soud však dále zastává názor, že zákaz jednostranného započtení kauce nevylučuje započtení na základě dohody smluvních stran. Žalovaná takovou dohodu v průběhu řízení tvrdila (viz shora).
Taková dohoda o započtení vzájemných pohledávek není vyloučena ani ust. § 686a odst. 3 o.z. a mohla být mezi účastníky uzavřena. Přes tento právní závěr odvolací soud nečinil důkazy výslechem žalovanou navržených svědků, kteří uzavření této dohody měli prokázat. Ze skutkových tvrzení žalované totiž jednoznačně vyplývá, že pokud k ujednání mezi účastníky došlo, potom obsahem takového ujednání mělo být právo žalované započíst si pohledávku vzniklou v budoucnosti a představující částku, kterou žalovaná vynaloží za vyčištění, úklid a opravu předmětného bytu. Tuto částku si měla žalovaná dle tvrzené dohody započítat na složenou kauci a žalobci vrátit pouze rozdíl mezi kaucí a náklady na vyčištění, úklid a opravu bytu. Takovou dohodu však nutno hodnotit jako absolutně neplatnou pro její neurčitost (§ 37 odst. 1 o.z.). Aby bylo možno započtení vzájemných pohledávek považovat za řádné, je nutné započítávané pohledávky dostatečně určitě identifikovat, aby bylo zřejmé, které pohledávky a do jaké výše provedeným započtením zanikají . Takovému požadavku však tvrzená dohoda mezi účastníky nevyhovuje. Je pouze dán odkaz na budoucí vzniklé náklady při opravě a vyčištění bytu, takže proti pohledávce žalobce se započítávají budoucí nejisté pohledávky žalované, které mají vzniknout dle v budoucnu provedených oprav a čištění. Takovou dohodu o započtení není možné považovat za určitý právní úkon, jelikož se zde započítávají pohledávky nejisté, které v budoucnu možná vzniknou. Jak již bylo řečeno z hlediska § 37 odst. 1 o.z. byla tato tvrzená dohoda posouzena jako absolutně neplatná. Z uvedeného důvodu odvolací soud ani nepovažoval za nutné a žádoucí, aby uzavření této dohody bylo prokazováno uvedenými svědky (dohoda měla být ústní), neboť již ze skutkových tvrzení žalované je zřejmé, že dohoda je absolutně neplatná.
Ačkoliv odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že vzájemné započtení pohledávek je možné a není vyloučeno § 686a odst. 3 o.z., z věcného hlediska je napadené rozhodnutí správné, žalobnímu nároku bylo správně vyhověno, proto byl rozsudek v celém rozsahu potvrzen.
V souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na tyto náklady má právo procesně úspěšný žalobce proti procesně neúspěšné žalované. Náklady představuje odměna advokáta, která v souladu s § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012 činí 11.010,- Kč. Odvolací soud odměnu snížil o 50% ve smyslu § 18 odst. 1 cit. vyhl., neboť dospěl k závěru, že advokát učinil pouze jeden úkon právní služby, a to účast u jednání před odvolacím soudem. Odvolací soud nepovažuje za podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. žalobcovo vyjádření k podanému odvolání došlé odvolacímu soudu dne 27.7.2012. V uvedeném vyjádření advokát uvedl, že žalobce souhlasí se všemi výrok napadeného rozsudku a uvádí, že odvolací námitky žalované nejsou právně významné, protože žalovaná nesplnila svoji procesní povinnost a netvrdila ani neprokázala skutečnosti, pro které by dle § 686a odst. 3 věta první o.z. byla oprávněna své pohledávky započíst. Dále uvedl, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně již žalobce tvrdil, že žádná dohoda nebyla uzavřena a předání bytu proběhlo bez závad a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Dle názoru odvolacího soudu v uvedeném vyjádření není nic, co by bylo významné pro právní posouzení věci odvolacím soudem, odkaz na § 686a odst. 3 věta první o.z. je čistě formální. Odvolací soud nepovažuje za možné uznat toto podání za druhý úkon právní pomoci, aniž by byla snížena odměna advokáta. Tato odměna po snížení činí 5.505,- Kč a paušální náhrada výdajů za 1 úkon právní pomoci (účast u jednání před odvolacím soudem) činí 300,- Kč. V souladu s § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. má advokát právo na náhradu cestovních výdajů. Advokát cestoval osobním automobilem z Prahy do Ostravy a zpět, o čemž předložil vyúčtování. Při ujetí 740 km, spotřebě motorové nafty dle velkého technického průkazu 5,9 l / 100 km (norma EU) a ceně 1 l motorové nafty dle vyhlášky ve výši 34,70 Kč činí náhrada pohonných hmot 1.515,- Kč. Odvolací soud nepřiznal advokátovi náhradu za pohonné hmoty ve výši 36,70 Kč za 1 l, neboť advokát předložil doklad o koupi této motorové nafty datový dne 20.7.2012, přičemž jednání před odvolacím soudem proběhlo dne 28.8.2012. S ohledem na více než měsíční lhůtu od tvrzeného zakoupení pohonných hmot, při zvážení tohoto časového odstupu odvolací soud přiznal náhradu za pohonné hmoty dle právního předpisu. Náhrada za 1 ujetý km činí 3,70 Kč, což činí 2.738,- Kč. Celková částka cestovních výdajů činí 4.253,- Kč. V souladu s § 14 má advokát právo na náhradu za promeškaný čas, což v daném případě činí za 14 půl hodin po 100,- Kč. Celková částka vynaložená na zastupování advokátem činí 11.458,- Kč, zvýšeno o 20% DPH činí 13.750,- Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit procesně úspěšnému žalobci.
Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Ostravě dne 28. srpna 2012 JUDr. Bohumír Žídek, v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Tereza Polášková
11Co 331/2012 - 98
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohumíra Žídka a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Šárky Žmolilové v právní věci žalobce
Stora Enso Wood Products Ždírec s.r.o.,
se sídlem Nádražní 66, Ždírec nad Doubravou, zastoupeného JUDr. Radkem Nápravníkem, advokátem v Praze 9, Na Harfě 7, proti žalované
Ing. I. P.,
nar. X, bytem X, zastoupené Mgr. Ing. Danielem Keprtou, advokátem v Ostravě-Moravské Ostravě,
o 21.766,- Kč s příslušenstvím
, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.7.2011 č.j. 181C 125/2010-61,
t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se
potvrzuje.
II. Žalovaná
je povinna
zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku
13.750,- Kč
advokátu JUDr. Radku Nápravníkovi ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 21.766,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3.2.2010 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (odstavec I. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29.100,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (odstavec II. výroku).
Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalovaná. Namítala nesprávná a neúplná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Poukazovala na to, že žalovaná v rámci svých skutkových tvrzení uvedla, že neučinila žádný projev vůle směřující k jednostrannému započtení své pohledávky za žalobce na jeho pohledávku z titulu nároku na vrácení složených peněžních prostředků. Naopak žalovaná tvrdila, že při předání bytu žalobcem žalované se účastníci dohodli, že žalovaná provede kompletní vyčištění a úklid předmětu nájmu a veškeré potřebné opravy, a to na náklady žalobce. Dále žalovaná tvrdila, že se smluvní strany dále dohodly, že namísto vrácení zaplacené jistiny žalovanou žalobci a současně zaplacení nákladů na sjednané vyčištění, úklid a opravu bytu žalobcem žalované jsou vzájemné pohledávky žalované a žalobce kompenzovány a vyplacena zpět žalobci bude pouze na úklid, vyčištění a opravy bytu ve smyslu uvedené dohody nepoužitá část žalobcem složené jistiny. K prokázání dohody účastníků o novaci závazku a kompenzaci vzájemných závazků navrhla žalovaná důkaz výslechem svědka J. K. Soud prvního stupně k tomuto skutkovému tvrzení nijak nepřihlédnul a s tímto zásadním argumentem pro posouzení dané věci se nijak nevypořádal. Navržený důkaz neprovedl, aniž by tento postup jakkoliv odůvodnil. Vedle dalších skutkových tvrzení žalované, jimiž se soud prvního stupně nezabýval, také soud zcela rezignoval na provedení žalovanou navržených důkazů, a to výslech svědka M. Ž., T. V., J. K. a svědkyně L. F., resp. okresní soud neuvedl nic k důvodům tohoto procesního postupu, čímž dále zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že dohodou lze započíst jakékoliv již existentní pohledávky a tento postup není v rozporu s § 686a odst. 3 občanského zákoníku. Navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.
Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a to v celém rozsahu, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Z obsahu spisu se podává, že žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 21.766,- Kč z původně žalované poskytnuté kauce související s nájmem bytu ve výši 30.000,- Kč. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne 28.6.2011 (č.l. 51-52) uvedla, že při předání bytu žalobcem žalované se účastníci dohodli, že žalovaná provede kompletní vyčištění a úklid předmětného bytu a veškeré potřebné opravy na náklady žalobce. Smluvní strany se dále dohodly, že na místo vrácení zaplacené jistiny žalovanou žalobci a současně zaplacení nákladů na sjednané práce žalobcem žalované jsou vzájemné pohledávky žalované a žalobce kompenzovány a vyplacena zpět žalobci bude pouze na úklid, vyčištění a opravy bytu ve smyslu uvedené dohody nepoužitá část žalobcem složené jistiny. Tuto dohodu o vzájemné kompenzaci vzájemných pohledávek uzavřela žalovaná a za žalobce jeho zaměstnankyně. S ohledem na tuto dohodu žalovaná předložila žalobci vyúčtování nákladů na úklid a vyčištění bytu ve výši 4.500,- Kč a na opravu bytu ve výši 14.779,- Kč, čímž byla provedena vzájemná kompenzace pohledávek, zbylou část jistiny je žalovaná připravena žalobci vyplatit bezhotovostním převodem na sdělený bankovní účet.
Žalobce uzavření takové dohody popírá.
Soud prvního stupně provedl důkaz listinami tak, jak je zachyceno v protokole o jednání ze dne 14.6.2011 a z provedených důkazů dovodil skutková zjištění tak, jak jsou zachycena v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Ohledně právního hodnocení věci se odvolací soud ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že mezi žalovanou jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem byla uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu na dobu určitou od 1.2.2007 do 1.2.2010, a to ve smyslu § 685 a § 686 o.z. Žalobce složil žalované peněžní prostředky ve výši 30.000,- Kč jako kauci ve smyslu § 686a o.z. Okresní soud ve smyslu § 686a odst. 3 o.z. dospěl k závěru, že tato částka kauce mohla být žalovanou započtena jen k pohledávkám taxativně vyjmenovaným v § 686a odst. 3 o.z. proti pohledávce nájemce na vrácení složených peněžních prostředků podle § 686a odst. 4 o.z. Okresní soud správně posoudil ust. § 686a odst. 3 o.z. jako kogentní, od kterého se není možno odchýlit. Znamená to, že nelze kromě zde taxativně vyjmenovaných pohledávek na jiné pohledávky započíst jednostranně. Odvolací soud však dále zastává názor, že zákaz jednostranného započtení kauce nevylučuje započtení na základě dohody smluvních stran. Žalovaná takovou dohodu v průběhu řízení tvrdila (viz shora).
Taková dohoda o započtení vzájemných pohledávek není vyloučena ani ust. § 686a odst. 3 o.z. a mohla být mezi účastníky uzavřena. Přes tento právní závěr odvolací soud nečinil důkazy výslechem žalovanou navržených svědků, kteří uzavření této dohody měli prokázat. Ze skutkových tvrzení žalované totiž jednoznačně vyplývá, že pokud k ujednání mezi účastníky došlo, potom obsahem takového ujednání mělo být právo žalované započíst si pohledávku vzniklou v budoucnosti a představující částku, kterou žalovaná vynaloží za vyčištění, úklid a opravu předmětného bytu. Tuto částku si měla žalovaná dle tvrzené dohody započítat na složenou kauci a žalobci vrátit pouze rozdíl mezi kaucí a náklady na vyčištění, úklid a opravu bytu. Takovou dohodu však nutno hodnotit jako absolutně neplatnou pro její neurčitost (§ 37 odst. 1 o.z.). Aby bylo možno započtení vzájemných pohledávek považovat za řádné, je nutné započítávané pohledávky dostatečně určitě identifikovat, aby bylo zřejmé, které pohledávky a do jaké výše
provedeným započtením zanikají
. Takovému požadavku však tvrzená dohoda mezi účastníky nevyhovuje. Je pouze dán odkaz na budoucí vzniklé náklady při opravě a vyčištění bytu, takže proti pohledávce žalobce se započítávají budoucí nejisté pohledávky žalované, které mají vzniknout dle v budoucnu provedených oprav a čištění. Takovou dohodu o započtení není možné považovat za určitý právní úkon, jelikož se zde započítávají pohledávky nejisté, které v budoucnu možná vzniknou. Jak již bylo řečeno z hlediska § 37 odst. 1 o.z. byla tato tvrzená dohoda posouzena jako absolutně neplatná. Z uvedeného důvodu odvolací soud ani nepovažoval za nutné a žádoucí, aby uzavření této dohody bylo prokazováno uvedenými svědky (dohoda měla být ústní), neboť již ze skutkových tvrzení žalované je zřejmé, že dohoda je absolutně neplatná.
Ačkoliv odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že vzájemné započtení pohledávek je možné a není vyloučeno § 686a odst. 3 o.z., z věcného hlediska je napadené rozhodnutí správné, žalobnímu nároku bylo správně vyhověno, proto byl rozsudek v celém rozsahu potvrzen.
V souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na tyto náklady má právo procesně úspěšný žalobce proti procesně neúspěšné žalované. Náklady představuje odměna advokáta, která v souladu s § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012 činí 11.010,- Kč. Odvolací soud odměnu snížil o 50% ve smyslu § 18 odst. 1 cit. vyhl., neboť dospěl k závěru, že advokát učinil pouze jeden úkon právní služby, a to účast u jednání před odvolacím soudem. Odvolací soud nepovažuje za podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. žalobcovo vyjádření k podanému odvolání došlé odvolacímu soudu dne 27.7.2012. V uvedeném vyjádření advokát uvedl, že žalobce souhlasí se všemi výrok napadeného rozsudku a uvádí, že odvolací námitky žalované nejsou právně významné, protože žalovaná nesplnila svoji procesní povinnost a netvrdila ani neprokázala skutečnosti, pro které by dle § 686a odst. 3 věta první o.z. byla oprávněna své pohledávky započíst. Dále uvedl, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně již žalobce tvrdil, že žádná dohoda nebyla uzavřena a předání bytu proběhlo bez závad a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Dle názoru odvolacího soudu v uvedeném vyjádření není nic, co by bylo významné pro právní posouzení věci odvolacím soudem, odkaz na § 686a odst. 3 věta první o.z. je čistě formální. Odvolací soud nepovažuje za možné uznat toto podání za druhý úkon právní pomoci, aniž by byla snížena odměna advokáta. Tato odměna po snížení činí 5.505,- Kč a paušální náhrada výdajů za 1 úkon právní pomoci (účast u jednání před odvolacím soudem) činí 300,- Kč. V souladu s § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. má advokát právo na náhradu cestovních výdajů. Advokát cestoval osobním automobilem z Prahy do Ostravy a zpět, o čemž předložil vyúčtování. Při ujetí 740 km, spotřebě motorové nafty dle velkého technického průkazu 5,9 l / 100 km (norma EU) a ceně 1 l motorové nafty dle vyhlášky ve výši 34,70 Kč činí náhrada pohonných hmot 1.515,- Kč. Odvolací soud nepřiznal advokátovi náhradu za pohonné hmoty ve výši 36,70 Kč za 1 l, neboť advokát předložil doklad o koupi této motorové nafty datový dne 20.7.2012, přičemž jednání před odvolacím soudem proběhlo dne 28.8.2012. S ohledem na více než měsíční lhůtu od tvrzeného zakoupení pohonných hmot, při zvážení tohoto časového odstupu odvolací soud přiznal náhradu za pohonné hmoty dle právního předpisu. Náhrada za 1 ujetý km činí 3,70 Kč, což činí 2.738,- Kč. Celková částka cestovních výdajů činí 4.253,- Kč. V souladu s § 14 má advokát právo na náhradu za promeškaný čas, což v daném případě činí za 14 půl hodin po 100,- Kč. Celková částka vynaložená na zastupování advokátem činí 11.458,- Kč, zvýšeno o 20% DPH činí 13.750,- Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit procesně úspěšnému žalobci.
Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku
není
dovolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Ostravě dne 28. srpna 2012
JUDr. Bohumír Žídek, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Tereza Polášková