KSPA 44 INS 643/2011-C1-6
KSPA 44 INS 643/2011-C1-6 (44 ICm 1755/2011)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. Michaely Jedličkové, se sídlem Skuteč, Družstevní 929, insolvenční správkyně dlužníka Jaromíra anonymizovano , zastoupené JUDr. Jaromírem Vánišem, advokátem v Přelouči, Sluneční 1421, proti žalovanému ESSOX s.r.o., se sídlem České Budějovice, Senovážné náměstí 231/7, IČO 26764652, o žalobě na popření vykonatelné pohledávky
takto:
I. Určuje se, že pohledávka žalovaného ESSOX, s.r.o. ve výši 123.356,35 Kč přihlášená pod č. 1 do insolvenčního řízení dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Vysoké Mýto, Litomyšlské předměstí, Ležáků 664, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn., není po právu.
II. Určuje se, že pohledávka žalovaného ESSOX, s.r.o. ve výši 48.709,40 Kč přihlášená pod č. 2 do insolvenčního řízení dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Vysoké Mýto, Litomyšlské předměstí, Ležáků 664, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn., není po právu.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Jaromíra Vániše, advokáta v Přelouči, Sluneční 1421, na náhradu nákladů řízení 11 520,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou zdejšímu soudu 8.7.2011 se žalobkyně domáhala určení, že žalovaným do konkursu na majetek dlužníka Jaromíra anonymizovano přihlášené vykonatelné pohledávky ve výši 123.356,35 Kč a ve výši 48.709,40 Kč nejsou po právu, řízení vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn.. Uvedla, že žalovaný opírá svůj nárok o rozhodčí nález rozhodce JUDr. Jiřího anonymizovano ze dne 21.10.2008, sp. zn. E/2008/02527, kterým bylo uloženo dlužníkovi Jaromíru Novákovi zaplatit žalovanému 33.339,21 Kč s příslušenstvím,. Rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Květoslavy Blažkové ze dne 4.5.2009, sp. zn. E/2009/00312 bylo Jaromíru Novákovi uloženo zaplatit žalovanému 82.705,-Kč s příslušenstvím. Základ nároků spočíval ve smlouvě o úvěru č. 90000518 ze dne 16.1. 2005 (dále jen smlouva o úvěru), která je formulářovou smlouvou obsahující obchodní podmínky, kde v čl. VI. odst. 7 je obsažena tzv. rozhodčí doložka, podle které mají být spory (44I ICm 1755/2011) rozhodovány v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. Žalobkyně měla za to, že tato rozhodčí doložka je neplatná podle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, neboť obsahuje podmínku, která způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, v tomto případě Jaromíra anonymizovano . Dále odkázala na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-168/05, Mostaza Claro s tím, že vnitrostátní soud by měl posoudit neplatnost rozhodčí doložky z toho hlediska, zda dohoda neobsahuje zneužívající klauzuli, byť podle tohoto rozhodnutí byla námitka neplatnosti rozhodčí dohody obsažené ve spotřebitelské smlouvě uplatněna pouze v rámci žaloby na neplatnost. Dále měla za to, že rozhodčí doložka porušuje ust. § 55 odst. 1 obč. zákoníku, ujednání ve spotřebitelských smlouvách se totiž nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, a ust. § 56 odst. 1 obč. zákoníku, ujednání o rozhodčí doložce znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Konečně měla za to, že rozhodčí doložka porušuje základní lidské právo na spravedlivý proces obsažené v Listině základních práv a svobod, čl. 36 a násl. Za nepřiměřenou podmínku považovala i prodloužení promlčecí doby, toto ujednání považovala za neplatné podle ust. § 262 odst. 1 obch. zákoníku pro zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem. Ze všeho shora uvedeného označila rozhodčí nálezy za nicotné a vzhledem k tomu, že dohoda o prodloužení promlčecí doby byla neplatná, namítla promlčení pohledávek.
Žalovaný k žalobě uvedl, že oba rozhodčí nálezy jsou vykonatelné a po právu. V průběhu rozhodčího řízení byl dlužník Jaromír Novák marně vyzýván k vyjádření k žalobám, rozhodčí nálezy nabyly právní moci. Žalovaný připustil, že ujednání o rozhodčí doložce nebylo sjednáno individuálně, měl však za to, aby nepřiměřenost ujednání o rozhodčí doložce nedosáhlo významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran. Rozhodčí doložka byla sjednána v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. S odkazem na věc projednávanou Evropským soudním dvorem C-478/99 měl za to, že o nepřiměřenosti podmínky rozhoduje po přihlédnutí ke všem okolnostem národní soud, v tomto případě rozhodce. Dlužník mohl již v průběhu rozhodčího řízení namítat neplatnost rozhodčí doložky, to však neučinil. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 1201/2009 o povinnosti soudu zkoumat konkrétní okolnosti uzavření spotřebitelské smlouvy s tím, že ochranu spotřebitele nelze pojmout jako ochranu jeho lehkomyslnosti a nerozvážnosti. Dále tvrdil, že dlužník byl orientován v uzavírání úvěrových smluv, uzavíral totiž smlouvy s různými finančními společnostmi opakovaně. Zdůraznil autonomii vůle účastníků předložit svůj spor k rozhodnutí rozhodci, odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu IV ÚS 174/2002, rozhodčí nález by měl být konečným řešením sporu, tento způsob řešení sporu pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Zdůraznil, že se účastníci smlouvy dohodli na rozhodování sporů jedním rozhodcem jmenovaným Správcem ze seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s., účastníci smluvního vztahu byli srozuměni s obsahem jednacího řádu pro rozhodčí řízení, což je uvedeno v čl. VI bod 7 smlouvy o úvěru. Kromě jiného odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 2282/2008 ze dne 31.7.2008, na rozhodnutí Ústavního soudu II ÚS 2682/08 ze dne 6.11.2008 týkající se rozhodování o leasingové smlouvě před rozhodcem. Konečně měl za to, že zkoumání platnosti rozhodčí doložky podléhá samostatnému soudnímu řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, takže jedině v soudním řízení lze platnost rozhodčí doložky zpochybnit. Navrhl žalobu zamítnout.
Přezkumné jednání se konalo 9.6.2011, žaloba na popření vykonatelné pohledávky byla zdejšímu soudu doručena 8.7. 2011, žaloba byla podána včas.
Usnesením zdejšího soudu č.j.-A-16 ze dne 20.4.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Jaromíra anonymizovano , na jeho majetek byl prohlášen konkurs, (44I ICm 1755/2011) insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Ing. Michaela Jedličková a bylo nařízeno přezkumné jednání a schůze věřitelů. Výrok II. usnesení o prohlášení konkursu nabyl právní moci 1. července 2011.
Podle protokolu o přezkumném jednání ze dne 9.6.2011 byla pohledávka věřitele ESSOX s.r.o. pod č. P10 popřena jak insolvenční správkyní, tak dlužníkem co do pravosti a výše, neboť rozhodčí nález byl nicotný, pohledávka byla promlčena.
Ze seznamu přihlášených pohledávek předložených soudu žalobkyní soud zjistil, že žalobce přihlásil dvě pohledávky celkem ve výši 172.065,75 Kč, první z nich byla ve výši 123.356,35 Kč, druhá ve výši 48.709,40 Kč, v obou případech insolvenční správkyně uvedla jako důvod popření nicotný rozhodčí nález a promlčení.
Z přihlášky žalovaného soud zjistil, že přihlásil pohledávku č. 1 celkem ve výši 123.356,35 Kč ze smlouvy o úvěru č. 90000518 ze dne 16.1.2005 s tím, že jde o vykonatelnou pohledávku podle rozhodčího nálezu č. E/2009/00312. Dále přihlásil pohledávku ve výši 48.709,40 Kč podle rozhodčího nálezu č. E/2008/25/27, šlo o pohledávku vykonatelnou, její právní důvod spočíval ve stejné úvěrové smlouvě jako pohledávky č. 1. Celkem přihlásil 172.065,75 Kč jako pohledávky vykonatelné, nezajištěné.
Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný (zastoupený společností AAA AUTO a.s.) poskytl dlužníkovi Jaromíru Novákovi financování na vůz Škoda Felicia ve výši 108.864,-Kč s platbou v hotovosti 21.777,-Kč, výše úvěru činila 87.087,-Kč, úvěr měl být zaplacen v 72 splátkách po 2 331,-Kč. Smlouva byla uzavřena 16.1.2005. Ke smlouvě náležely oběma stranami podepsané Obchodní podmínky smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty žalovaného ke smlouvě č. 90000518, podle jejich čl. IV byl sjednán úvěrový rámec a poskytnutí úvěrové karty. Z čl. VI bod 7 upravující řešení sporů vyplývá, že se žalovaný a dlužník dohodli na řešení sporů v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s. podle jednacího řádu této společnosti pro rozhodčí řízení. Účastníci smlouvy prohlásili, že jsou srozuměni s obsahem jednacího řádu pro rozhodčí řízení, pravidly o nákladech rozhodčího řízení, sazebníkem odměn rozhodců, organizačním řádem a kancelářským řádem společnosti. V čl. I bod 4 sjednali prodloužení promlčecí doby na 10 let od okamžiku, kdy promlčecí doba začne poprvé běžet.
Ze žaloby ze dne 22.1.2008 adresované Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. soud zjistil, že žalovaný žaloval zaplacení 33.697,95 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 1.020,-Kč podle úvěrové smlouvy, jejíž součástí byla žádost žalovaného o poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové karty. Protože dlužník neplnil splátky řádně a včas, žalovaný pohledávky zesplatnil, což doložil dopisem ze dne 27.2.2007.
Z rozhodčího nálezu sp. zn. E/2008/02527 rozhodce JUDr. Jiřího anonymizovano ze dne 21.10.2008 soud zjistil, že uložil dlužníkovi zaplatit žalovanému 33.339,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 1.4.2007 do zaplacení a úrok z prodlení 358,68 Kč, dále smluvní pokutu 1.020,-Kč a na náhradu nákladů řízení 1.656,48 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, která nastala 12.11.2008.
Ze žaloby ze dne 17.10.2008 soud zjistil, že se žalovaný obrátil na Společnost pro rozhodčí řízení, a.s. s návrhem na zaplacení 82.905,-Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty
8.159,-Kč s odkazem na smlouvu o úvěru pro koupi osobního automobilu Škoda Felicia v pořizovací ceně 108.864,-Kč. Podle čl. II žaloby Jaromír Novák přestal hradit pravidelné (44I ICm 1755/2011) splátky, žalovaný zesplatnil veškeré dlužníkovy závazky ke dni 16.2.2008 a vyzval ho k zaplacení.
Z rozhodčího nálezu sp. zn. E/2009/00312 rozhodce JUDr. Květoslavy Blažkové ze dne 4.5.2009 soud zjistil, že uložila Jaromíru Novákovi zaplatit žalovanému 82.905,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 1.8.2007 do zaplacení z částky 82 705,-Kč, dále zaplatit smluvní pokutu 8.159,-Kč a nahradit náklady řízení 4.336,36 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, která nastala 27.5.2009.
Podle dopisu ze dne 27.2.2007 oznámil žalovaný Jaromíru Novákovi ukončení smlouvy o revolvingovém úvěru č. 0101351301 ze dne 2.11.2005 s tím, že celková dlužná částka činila 34.717,95 Kč, dopis byl podle připojené dodejky doručen dlužníkovi 9.3.2007.
Z přehledu plateb pro smlouvu o úvěru soud zjistil, že Jaromír Novák naposledy zaplatil plnou splátku splatnou dne 15.12.2007, na splátku splatnou dne 15.1.2008 nezaplatil 1 120,-Kč, na splátku předepsanou na den 15.2.2008 nezaplatil nic, vůbec naposledy platil 122,-Kč a 150,-Kč dne 16.4.2008 na úrok z prodlení a poplatek za odeslání upomínky.
Z přehledu dlužných částek podle smlouvy k úvěrové kartě se základem ve smlouvě o úvěru soud zjistil, že ke dni podání insolvenčního návrhu dlužil dlužník celkem 48 709,40 Kč, tj. včetně nezaplacené jistiny, úroku ze splátek, nezaplaceného pojištění, smluvní pokuty, poplatku za odeslání upomínky, sankční platby za neplnění závazku, za náklady řízení a úroky z prodlení. Smluvní pokuta činila 10 % z dlužné částky podle sazebníku poplatků, sankční platby v důsledku neplnění závazků při předčasné splatnosti úvěru činily 5 % z dlužné jistiny, což soud zjistil i ze sazebníku poplatků.
Další důkazy účastníci neoznačili.
Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že dne 20.4.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Jaromíra anonymizovano , téhož dne byl na jeho majetek prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dvě vykonatelné pohledávky, první ve výši 123.356,35 Kč, kterou odůvodnil smlouvou o úvěru č. 90000518 ze dne 16.1.2005, vykonatelnost dovodil z rozhodčího nálezu č. E/2009/00312 ze dne 4.5.2009, dále přihlásil pohledávku ve výši 48.709,40 Kč za poskytnutí úvěrové karty, pohledávku odvozoval ze stejné úvěrové smlouvy a vykonatelnost z rozhodčího nálezu č. E/2008/02527 ze dne 21.10.2008. Žalovaný uzavřel s dlužníkem Jaromírem Novákem 16.1.2005 úvěrovou smlouvu č. 90000518, předmětem financování byl vůz Škoda Felicia, cena financování činila 108.864,-Kč, dlužník se zavázal zaplatit platbu v hotovosti 21.777,-Kč, výše úvěru činila 87.087,-Kč, dlužník se zavázal vrátit úvěr v 72 splátkách po 2.331,-Kč. Ze smlouvy o úvěru, z připojených obchodních podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty k této smlouvě vyplývá, že účastníci sjednali promlčecí dobu 10 let ode dne, kdy počne promlčení doba běžet poprvé (čl. I bod 4). Ujednání o úvěrovém rámci a úvěrové kartě je obsaženo v čl. IV. V čl. VI bod 7 pak účastníci sjednali řešení majetkových sporů ze smlouvy v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem ze seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s. podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení s tím, že obě strany byly srozuměny s obsahem jednacího řádu, s pravidly o nákladech rozhodčího řízení, se sazebníkem odměn rozhodců, s organizačním řádem a s kancelářským řádem této společnosti. Rozhodčí nález sp. zn. E/2009/00312 byl vydán 4.5.2009 rozhodcem JUDr. Květoslavou Blažkovou, v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a Jaromír Novák byl povinen žalovanému zaplatit 82.905,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 82.705,-Kč od 1.8.2007 do (44I ICm 1755/2011) zaplacení, dále smluvní pokutu 8.159,-Kč a na nákladech řízení 4.336,36 Kč. Právní moc nastala dne 7.5.2009.
Rozhodčí nález sp. zn. E/2008/02527 ze dne 21.10.2008 vydal rozhodce JUDr. Jiří Novák, v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a v něm uložil Jaromíru Novákovi zaplatit žalovanému 33.339,27 Kč s úrokem z prodlení se sazbou 0,1 % denně od 1.4.2007 do zaplacení, dále úrok z prodlení ve výši 358,68 Kč, smluvní pokutu 1.020,-Kč a na náhradu nákladů rozhodčího řízení 1.656,48 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, která nastala 12.11.2008. Z přehledu plateb pro smlouvu o úvěru pak má soud za prokázané, že poslední platba proběhla 16.4.2008, celkem ve výši 272,-Kč, šlo o zaplacení úroku z prodlení a poplatku za odeslání upomínky. Z oznámení o ukončení smlouvy ze dne 27.2.2007 pak soud má za prokázané, že žalovaný ukončil smlouvu týkající se úvěrové karty, dlužník neplnil obchodní podmínky, toto oznámení bylo dlužníkovi doručeno 9.3.2007 a byl vyzván k úhradě dlužné částky 34.717,95 Kč do deseti dnů od obdržení dopisu, tedy do 19.3.2007. Dluh vzniklý z úvěrové karty činil jen na splátkách 10.200,-Kč, další dluh byl na úrocích z prodlení, smluvní pokutě, poplatcích, na výdajích za upomínky.
Po provedeném dokazování soud posoudil věc právně takto:
Smlouva o úvěru ze dne 16.1.2005 je smlouvou uzavřenou mezi podnikatelem na straně jedné a osobou nepodnikající, tedy spotřebitelem na straně druhé, jedná se o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 51a a následujících občanského zákoníku a dále podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka, která je obsažena v čl. VI bod 7, je neplatná, neboť rozhodce nebyl v této rozhodčí doložce řádně určen. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů má rozhodčí smlouva zpravidla určit počet i osoby rozhodců nebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny, konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. V uvedené rozhodčí doložce nebyla osoba rozhodce konkrétně uvedena a nebyl zde jednoznačně stanoven způsob, jakým má být konkrétní rozhodce určen. Podle § 13 odst. 1 téhož zákona se v případě Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. nejedná o stálý rozhodčí soud, stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona. Soud dospěl k závěru, že byť jsou obchodní podmínky, které tvoří součást smlouvy o úvěru, podepsané na každé straně jak žalovaným, resp. jeho zástupcem, tak dlužníkem, nejedná se o platnou rozhodčí doložku. Rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc a pokud odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle ustanovení § 39 obč. zákoníku pro rozpor se zákonem. Rozhodčí nález tak není rozhodnutím, které má právní účinky, nezakládá práva a povinnosti mezi účastníky. Žalovanému tak ani nenáleží náhrada nákladů rozhodčího řízení. Z toho důvodu je nutno pohlížet na přihlášené pohledávky jako na pohledávky nevykonatelné. Postupem per analogiam s ust. § 198 odst. 3 insolvenčního zákona není posouzení popřené pohledávky jako nevykonatelné důvodem k zamítnutí žaloby, ale žalovaný byl povinen prokázat právní důvod své pohledávky. Žalovaný předložil soudu smlouvu o úvěru, splátkový kalendář, výzvu k zaplacení částky týkající se úvěrové karty, přehled nezaplacených splátek na úvěrovou kartu a sazebník poplatků a soud dospěl k závěru, že žalovaný prokázal, že má za dlužníkem Jaromírem Novákem dvě pohledávky. Tyto pohledávky jsou promlčené. Námitku promlčení vznesla žalobkyně již při přezkumném jednání dne 9.6.2011. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru ze dne 16.1.2005, která je právním důvodem pro obě pohledávky, je spotřebitelskou smlouvou, vztahuje se na práva mezi účastníky podle názoru soudu ustanovení občanského zákoníku a podle ust. § 101 tohoto zákona je promlčecí doba tříletá. Přihláška pohledávky byla doručena zdejšímu soudu 20.5.2011. Doručení přihlášky pohledávky soudu má účinky podání žaloby u soudu a běh promlčecí doby se staví. (44I ICm 1755/2011) Pohledávka s jistinou 33 339,27 Kč byla splatná již dne 27.2.2007, toho dne žalovaný sdělil dlužníkovi, že smlouvu v části týkající se úvěrové karty učinil splatnou a vyzval ho k zaplacení dluhu. Ode dne 27.2.2007 do dne doručení přihlášky soudu 20.5.2011 uplynuly více než čtyři roky, pohledávka je tedy promlčená. Pokud jde o pohledávku s jistinou 82 905,-Kč, soud vyšel jednak ze žaloby datované dnem 17.10.2008 adresované Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a dále z přehledu plateb pro smlouvu o úvěru, podle kterých dlužník naposledy zaplatil plnou splátku splatnou k 15.12.2007, další splátku předepsanou k 15.1.2008 zaplatil zčásti, na další splátku ke dni 15.2.2008 již ničeho nezaplatil. Naposledy platil 16.4.2008 úrok z prodlení a poplatek za odeslání upomínky. I tato pohledávka je podle názoru soudu promlčená, přihláška byla soudu doručena dne 20.5.2011.
Soud vyšel také z ustanovení § 262 odst. 4 obch. zákoníku, neboť při uzavření spotřebitelské smlouvy je třeba použít ustanovení o spotřebitelských smlouvách vždy, jestliže je to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku, jak je uvedeno v poslední větě odstavce 4 ustanovení § 262 obch. zákoníku. Soud tak dospěl k závěru, že na tento vztah je třeba aplikovat občanský zákoník a ustanovení o tříleté promlčecí době. Ujednání o desetileté promlčecí době je neplatné, neboť podle ust. § 55 odst. 1 obč. zákoníku ujednání se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Podle ust. § 55 odst. 3 obč. zákoníku pak je třeba v pochybnostech o významu spotřebitelské smlouvy použít výklad pro spotřebitele příznivější, takže i z tohoto důvodu má soud za to, že je namístě uplatnit tříletou promlčecí dobu.
Prohlášení o prodloužení promlčecí doby je neplatné i pro rozpor s čl. 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách ze dne 5.4.1993, neboť jde o nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
Soud dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 z 11.5.2011, rozsudek téhož soudu sp. zn. 23 Cdo 4112/2009 z 23.2.2011 a na nález Ústavního soudu II. ÚS 2164/10 z 1.11.2011 k určení rozhodce ad hoc.
Vzhledem k výše uvedenému skutkovému zjištění a právnímu posouzení soud vyhověl žalobě a rozhodl, že pohledávka přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení není po právu.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla zastoupena advokátem, soud proto přiznal náhradu odměny ve výši 9.000,-Kč podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., dále přiznal náhradu za dva režijní paušály po 300,-Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění. Dále přiznal náhradu za daň z přidané hodnoty se sazbou 20 % z odměny a náhrad. Daň činí 1 920,-Kč. Náhrada nákladů tak činí celkem 11 520,-Kč. Lhůta tří dnů je stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Pardubicích dne 26. ledna 2012 JUDr. Ivana Bulisová, v.r. Za správnost vyhotovení: Markéta Kosková samosoudkyně
KSPA 44 INS 643/2011-C1-6 (44 ICm 1755/2011)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bulisovou v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. Michaely Jedličkové, se sídlem Skuteč, Družstevní 929, insolvenční správkyně dlužníka Jaromíra anonymizovano , zastoupené JUDr. Jaromírem Vánišem, advokátem v Přelouči, Sluneční 1421, proti žalovanému ESSOX s.r.o., se sídlem České Budějovice, Senovážné náměstí 231/7, IČO 26764652, o žalobě na popření vykonatelné pohledávky
takto:
I. Určuje se, že pohledávka žalovaného ESSOX, s.r.o. ve výši 123.356,35 Kč přihlášená pod č. 1 do insolvenčního řízení dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Vysoké Mýto, Litomyšlské předměstí, Ležáků 664, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn., není po právu.
II. Určuje se, že pohledávka žalovaného ESSOX, s.r.o. ve výši 48.709,40 Kč přihlášená pod č. 2 do insolvenčního řízení dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Vysoké Mýto, Litomyšlské předměstí, Ležáků 664, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn., není po právu.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce JUDr. Jaromíra Vániše, advokáta v Přelouči, Sluneční 1421, na náhradu nákladů řízení 11 520,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou zdejšímu soudu 8.7.2011 se žalobkyně domáhala určení, že žalovaným do konkursu na majetek dlužníka Jaromíra anonymizovano přihlášené vykonatelné pohledávky ve výši 123.356,35 Kč a ve výši 48.709,40 Kč nejsou po právu, řízení vedeno u zdejšího soudu pod sp.zn.. Uvedla, že žalovaný opírá svůj nárok o rozhodčí nález rozhodce JUDr. Jiřího anonymizovano ze dne 21.10.2008, sp. zn. E/2008/02527, kterým bylo uloženo dlužníkovi Jaromíru Novákovi zaplatit žalovanému 33.339,21 Kč s příslušenstvím,. Rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Květoslavy Blažkové ze dne 4.5.2009, sp. zn. E/2009/00312 bylo Jaromíru Novákovi uloženo zaplatit žalovanému 82.705,-Kč s příslušenstvím. Základ nároků spočíval ve smlouvě o úvěru č. 90000518 ze dne 16.1. 2005 (dále jen smlouva o úvěru), která je formulářovou smlouvou obsahující obchodní podmínky, kde v čl. VI. odst. 7 je obsažena tzv. rozhodčí doložka, podle které mají být spory (44I ICm 1755/2011) rozhodovány v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. Žalobkyně měla za to, že tato rozhodčí doložka je neplatná podle směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, neboť obsahuje podmínku, která způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, v tomto případě Jaromíra anonymizovano . Dále odkázala na rozsudek Evropského soudního dvora ve věci C-168/05, Mostaza Claro s tím, že vnitrostátní soud by měl posoudit neplatnost rozhodčí doložky z toho hlediska, zda dohoda neobsahuje zneužívající klauzuli, byť podle tohoto rozhodnutí byla námitka neplatnosti rozhodčí dohody obsažené ve spotřebitelské smlouvě uplatněna pouze v rámci žaloby na neplatnost. Dále měla za to, že rozhodčí doložka porušuje ust. § 55 odst. 1 obč. zákoníku, ujednání ve spotřebitelských smlouvách se totiž nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, a ust. § 56 odst. 1 obč. zákoníku, ujednání o rozhodčí doložce znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Konečně měla za to, že rozhodčí doložka porušuje základní lidské právo na spravedlivý proces obsažené v Listině základních práv a svobod, čl. 36 a násl. Za nepřiměřenou podmínku považovala i prodloužení promlčecí doby, toto ujednání považovala za neplatné podle ust. § 262 odst. 1 obch. zákoníku pro zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem. Ze všeho shora uvedeného označila rozhodčí nálezy za nicotné a vzhledem k tomu, že dohoda o prodloužení promlčecí doby byla neplatná, namítla promlčení pohledávek.
Žalovaný k žalobě uvedl, že oba rozhodčí nálezy jsou vykonatelné a po právu. V průběhu rozhodčího řízení byl dlužník Jaromír Novák marně vyzýván k vyjádření k žalobám, rozhodčí nálezy nabyly právní moci. Žalovaný připustil, že ujednání o rozhodčí doložce nebylo sjednáno individuálně, měl však za to, aby nepřiměřenost ujednání o rozhodčí doložce nedosáhlo významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran. Rozhodčí doložka byla sjednána v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. S odkazem na věc projednávanou Evropským soudním dvorem C-478/99 měl za to, že o nepřiměřenosti podmínky rozhoduje po přihlédnutí ke všem okolnostem národní soud, v tomto případě rozhodce. Dlužník mohl již v průběhu rozhodčího řízení namítat neplatnost rozhodčí doložky, to však neučinil. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 1201/2009 o povinnosti soudu zkoumat konkrétní okolnosti uzavření spotřebitelské smlouvy s tím, že ochranu spotřebitele nelze pojmout jako ochranu jeho lehkomyslnosti a nerozvážnosti. Dále tvrdil, že dlužník byl orientován v uzavírání úvěrových smluv, uzavíral totiž smlouvy s různými finančními společnostmi opakovaně. Zdůraznil autonomii vůle účastníků předložit svůj spor k rozhodnutí rozhodci, odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu IV ÚS 174/2002, rozhodčí nález by měl být konečným řešením sporu, tento způsob řešení sporu pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Zdůraznil, že se účastníci smlouvy dohodli na rozhodování sporů jedním rozhodcem jmenovaným Správcem ze seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s., účastníci smluvního vztahu byli srozuměni s obsahem jednacího řádu pro rozhodčí řízení, což je uvedeno v čl. VI bod 7 smlouvy o úvěru. Kromě jiného odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 2282/2008 ze dne 31.7.2008, na rozhodnutí Ústavního soudu II ÚS 2682/08 ze dne 6.11.2008 týkající se rozhodování o leasingové smlouvě před rozhodcem. Konečně měl za to, že zkoumání platnosti rozhodčí doložky podléhá samostatnému soudnímu řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, takže jedině v soudním řízení lze platnost rozhodčí doložky zpochybnit. Navrhl žalobu zamítnout.
Přezkumné jednání se konalo 9.6.2011, žaloba na popření vykonatelné pohledávky byla zdejšímu soudu doručena 8.7. 2011, žaloba byla podána včas.
Usnesením zdejšího soudu č.j.-A-16 ze dne 20.4.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Jaromíra anonymizovano , na jeho majetek byl prohlášen konkurs, (44I ICm 1755/2011) insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Ing. Michaela Jedličková a bylo nařízeno přezkumné jednání a schůze věřitelů. Výrok II. usnesení o prohlášení konkursu nabyl právní moci 1. července 2011.
Podle protokolu o přezkumném jednání ze dne 9.6.2011 byla pohledávka věřitele ESSOX s.r.o. pod č. P10 popřena jak insolvenční správkyní, tak dlužníkem co do pravosti a výše, neboť rozhodčí nález byl nicotný, pohledávka byla promlčena.
Ze seznamu přihlášených pohledávek předložených soudu žalobkyní soud zjistil, že žalobce přihlásil dvě pohledávky celkem ve výši 172.065,75 Kč, první z nich byla ve výši 123.356,35 Kč, druhá ve výši 48.709,40 Kč, v obou případech insolvenční správkyně uvedla jako důvod popření nicotný rozhodčí nález a promlčení.
Z přihlášky žalovaného soud zjistil, že přihlásil pohledávku č. 1 celkem ve výši 123.356,35 Kč ze smlouvy o úvěru č. 90000518 ze dne 16.1.2005 s tím, že jde o vykonatelnou pohledávku podle rozhodčího nálezu č. E/2009/00312. Dále přihlásil pohledávku ve výši 48.709,40 Kč podle rozhodčího nálezu č. E/2008/25/27, šlo o pohledávku vykonatelnou, její právní důvod spočíval ve stejné úvěrové smlouvě jako pohledávky č. 1. Celkem přihlásil 172.065,75 Kč jako pohledávky vykonatelné, nezajištěné.
Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný (zastoupený společností AAA AUTO a.s.) poskytl dlužníkovi Jaromíru Novákovi financování na vůz Škoda Felicia ve výši 108.864,-Kč s platbou v hotovosti 21.777,-Kč, výše úvěru činila 87.087,-Kč, úvěr měl být zaplacen v 72 splátkách po 2 331,-Kč. Smlouva byla uzavřena 16.1.2005. Ke smlouvě náležely oběma stranami podepsané Obchodní podmínky smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty žalovaného ke smlouvě č. 90000518, podle jejich čl. IV byl sjednán úvěrový rámec a poskytnutí úvěrové karty. Z čl. VI bod 7 upravující řešení sporů vyplývá, že se žalovaný a dlužník dohodli na řešení sporů v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s. podle jednacího řádu této společnosti pro rozhodčí řízení. Účastníci smlouvy prohlásili, že jsou srozuměni s obsahem jednacího řádu pro rozhodčí řízení, pravidly o nákladech rozhodčího řízení, sazebníkem odměn rozhodců, organizačním řádem a kancelářským řádem společnosti. V čl. I bod 4 sjednali prodloužení promlčecí doby na 10 let od okamžiku, kdy promlčecí doba začne poprvé běžet.
Ze žaloby ze dne 22.1.2008 adresované Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. soud zjistil, že žalovaný žaloval zaplacení 33.697,95 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 1.020,-Kč podle úvěrové smlouvy, jejíž součástí byla žádost žalovaného o poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové karty. Protože dlužník neplnil splátky řádně a včas, žalovaný pohledávky zesplatnil, což doložil dopisem ze dne 27.2.2007.
Z rozhodčího nálezu sp. zn. E/2008/02527 rozhodce JUDr. Jiřího anonymizovano ze dne 21.10.2008 soud zjistil, že uložil dlužníkovi zaplatit žalovanému 33.339,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 1.4.2007 do zaplacení a úrok z prodlení 358,68 Kč, dále smluvní pokutu 1.020,-Kč a na náhradu nákladů řízení 1.656,48 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, která nastala 12.11.2008.
Ze žaloby ze dne 17.10.2008 soud zjistil, že se žalovaný obrátil na Společnost pro rozhodčí řízení, a.s. s návrhem na zaplacení 82.905,-Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty
8.159,-Kč s odkazem na smlouvu o úvěru pro koupi osobního automobilu Škoda Felicia v pořizovací ceně 108.864,-Kč. Podle čl. II žaloby Jaromír Novák přestal hradit pravidelné (44I ICm 1755/2011) splátky, žalovaný zesplatnil veškeré dlužníkovy závazky ke dni 16.2.2008 a vyzval ho k zaplacení.
Z rozhodčího nálezu sp. zn. E/2009/00312 rozhodce JUDr. Květoslavy Blažkové ze dne 4.5.2009 soud zjistil, že uložila Jaromíru Novákovi zaplatit žalovanému 82.905,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 1.8.2007 do zaplacení z částky 82 705,-Kč, dále zaplatit smluvní pokutu 8.159,-Kč a nahradit náklady řízení 4.336,36 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, která nastala 27.5.2009.
Podle dopisu ze dne 27.2.2007 oznámil žalovaný Jaromíru Novákovi ukončení smlouvy o revolvingovém úvěru č. 0101351301 ze dne 2.11.2005 s tím, že celková dlužná částka činila 34.717,95 Kč, dopis byl podle připojené dodejky doručen dlužníkovi 9.3.2007.
Z přehledu plateb pro smlouvu o úvěru soud zjistil, že Jaromír Novák naposledy zaplatil plnou splátku splatnou dne 15.12.2007, na splátku splatnou dne 15.1.2008 nezaplatil 1 120,-Kč, na splátku předepsanou na den 15.2.2008 nezaplatil nic, vůbec naposledy platil 122,-Kč a 150,-Kč dne 16.4.2008 na úrok z prodlení a poplatek za odeslání upomínky.
Z přehledu dlužných částek podle smlouvy k úvěrové kartě se základem ve smlouvě o úvěru soud zjistil, že ke dni podání insolvenčního návrhu dlužil dlužník celkem 48 709,40 Kč, tj. včetně nezaplacené jistiny, úroku ze splátek, nezaplaceného pojištění, smluvní pokuty, poplatku za odeslání upomínky, sankční platby za neplnění závazku, za náklady řízení a úroky z prodlení. Smluvní pokuta činila 10 % z dlužné částky podle sazebníku poplatků, sankční platby v důsledku neplnění závazků při předčasné splatnosti úvěru činily 5 % z dlužné jistiny, což soud zjistil i ze sazebníku poplatků.
Další důkazy účastníci neoznačili.
Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že dne 20.4.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Jaromíra anonymizovano , téhož dne byl na jeho majetek prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dvě vykonatelné pohledávky, první ve výši 123.356,35 Kč, kterou odůvodnil smlouvou o úvěru č. 90000518 ze dne 16.1.2005, vykonatelnost dovodil z rozhodčího nálezu č. E/2009/00312 ze dne 4.5.2009, dále přihlásil pohledávku ve výši 48.709,40 Kč za poskytnutí úvěrové karty, pohledávku odvozoval ze stejné úvěrové smlouvy a vykonatelnost z rozhodčího nálezu č. E/2008/02527 ze dne 21.10.2008. Žalovaný uzavřel s dlužníkem Jaromírem Novákem 16.1.2005 úvěrovou smlouvu č. 90000518, předmětem financování byl vůz Škoda Felicia, cena financování činila 108.864,-Kč, dlužník se zavázal zaplatit platbu v hotovosti 21.777,-Kč, výše úvěru činila 87.087,-Kč, dlužník se zavázal vrátit úvěr v 72 splátkách po 2.331,-Kč. Ze smlouvy o úvěru, z připojených obchodních podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty k této smlouvě vyplývá, že účastníci sjednali promlčecí dobu 10 let ode dne, kdy počne promlčení doba běžet poprvé (čl. I bod 4). Ujednání o úvěrovém rámci a úvěrové kartě je obsaženo v čl. IV. V čl. VI bod 7 pak účastníci sjednali řešení majetkových sporů ze smlouvy v rozhodčím řízení jedním rozhodcem jmenovaným Správcem ze seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s. podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení s tím, že obě strany byly srozuměny s obsahem jednacího řádu, s pravidly o nákladech rozhodčího řízení, se sazebníkem odměn rozhodců, s organizačním řádem a s kancelářským řádem této společnosti. Rozhodčí nález sp. zn. E/2009/00312 byl vydán 4.5.2009 rozhodcem JUDr. Květoslavou Blažkovou, v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a Jaromír Novák byl povinen žalovanému zaplatit 82.905,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 82.705,-Kč od 1.8.2007 do (44I ICm 1755/2011) zaplacení, dále smluvní pokutu 8.159,-Kč a na nákladech řízení 4.336,36 Kč. Právní moc nastala dne 7.5.2009.
Rozhodčí nález sp. zn. E/2008/02527 ze dne 21.10.2008 vydal rozhodce JUDr. Jiří Novák, v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a v něm uložil Jaromíru Novákovi zaplatit žalovanému 33.339,27 Kč s úrokem z prodlení se sazbou 0,1 % denně od 1.4.2007 do zaplacení, dále úrok z prodlení ve výši 358,68 Kč, smluvní pokutu 1.020,-Kč a na náhradu nákladů rozhodčího řízení 1.656,48 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, která nastala 12.11.2008. Z přehledu plateb pro smlouvu o úvěru pak má soud za prokázané, že poslední platba proběhla 16.4.2008, celkem ve výši 272,-Kč, šlo o zaplacení úroku z prodlení a poplatku za odeslání upomínky. Z oznámení o ukončení smlouvy ze dne 27.2.2007 pak soud má za prokázané, že žalovaný ukončil smlouvu týkající se úvěrové karty, dlužník neplnil obchodní podmínky, toto oznámení bylo dlužníkovi doručeno 9.3.2007 a byl vyzván k úhradě dlužné částky 34.717,95 Kč do deseti dnů od obdržení dopisu, tedy do 19.3.2007. Dluh vzniklý z úvěrové karty činil jen na splátkách 10.200,-Kč, další dluh byl na úrocích z prodlení, smluvní pokutě, poplatcích, na výdajích za upomínky.
Po provedeném dokazování soud posoudil věc právně takto:
Smlouva o úvěru ze dne 16.1.2005 je smlouvou uzavřenou mezi podnikatelem na straně jedné a osobou nepodnikající, tedy spotřebitelem na straně druhé, jedná se o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 51a a následujících občanského zákoníku a dále podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka, která je obsažena v čl. VI bod 7, je neplatná, neboť rozhodce nebyl v této rozhodčí doložce řádně určen. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů má rozhodčí smlouva zpravidla určit počet i osoby rozhodců nebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny, konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. V uvedené rozhodčí doložce nebyla osoba rozhodce konkrétně uvedena a nebyl zde jednoznačně stanoven způsob, jakým má být konkrétní rozhodce určen. Podle § 13 odst. 1 téhož zákona se v případě Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. nejedná o stálý rozhodčí soud, stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona. Soud dospěl k závěru, že byť jsou obchodní podmínky, které tvoří součást smlouvy o úvěru, podepsané na každé straně jak žalovaným, resp. jeho zástupcem, tak dlužníkem, nejedná se o platnou rozhodčí doložku. Rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc a pokud odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle ustanovení § 39 obč. zákoníku pro rozpor se zákonem. Rozhodčí nález tak není rozhodnutím, které má právní účinky, nezakládá práva a povinnosti mezi účastníky. Žalovanému tak ani nenáleží náhrada nákladů rozhodčího řízení. Z toho důvodu je nutno pohlížet na přihlášené pohledávky jako na pohledávky nevykonatelné. Postupem per analogiam s ust. § 198 odst. 3 insolvenčního zákona není posouzení popřené pohledávky jako nevykonatelné důvodem k zamítnutí žaloby, ale žalovaný byl povinen prokázat právní důvod své pohledávky. Žalovaný předložil soudu smlouvu o úvěru, splátkový kalendář, výzvu k zaplacení částky týkající se úvěrové karty, přehled nezaplacených splátek na úvěrovou kartu a sazebník poplatků a soud dospěl k závěru, že žalovaný prokázal, že má za dlužníkem Jaromírem Novákem dvě pohledávky. Tyto pohledávky jsou promlčené. Námitku promlčení vznesla žalobkyně již při přezkumném jednání dne 9.6.2011. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru ze dne 16.1.2005, která je právním důvodem pro obě pohledávky, je spotřebitelskou smlouvou, vztahuje se na práva mezi účastníky podle názoru soudu ustanovení občanského zákoníku a podle ust. § 101 tohoto zákona je promlčecí doba tříletá. Přihláška pohledávky byla doručena zdejšímu soudu 20.5.2011. Doručení přihlášky pohledávky soudu má účinky podání žaloby u soudu a běh promlčecí doby se staví. (44I ICm 1755/2011) Pohledávka s jistinou 33 339,27 Kč byla splatná již dne 27.2.2007, toho dne žalovaný sdělil dlužníkovi, že smlouvu v části týkající se úvěrové karty učinil splatnou a vyzval ho k zaplacení dluhu. Ode dne 27.2.2007 do dne doručení přihlášky soudu 20.5.2011 uplynuly více než čtyři roky, pohledávka je tedy promlčená. Pokud jde o pohledávku s jistinou 82 905,-Kč, soud vyšel jednak ze žaloby datované dnem 17.10.2008 adresované Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. a dále z přehledu plateb pro smlouvu o úvěru, podle kterých dlužník naposledy zaplatil plnou splátku splatnou k 15.12.2007, další splátku předepsanou k 15.1.2008 zaplatil zčásti, na další splátku ke dni 15.2.2008 již ničeho nezaplatil. Naposledy platil 16.4.2008 úrok z prodlení a poplatek za odeslání upomínky. I tato pohledávka je podle názoru soudu promlčená, přihláška byla soudu doručena dne 20.5.2011.
Soud vyšel také z ustanovení § 262 odst. 4 obch. zákoníku, neboť při uzavření spotřebitelské smlouvy je třeba použít ustanovení o spotřebitelských smlouvách vždy, jestliže je to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinnosti z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku, jak je uvedeno v poslední větě odstavce 4 ustanovení § 262 obch. zákoníku. Soud tak dospěl k závěru, že na tento vztah je třeba aplikovat občanský zákoník a ustanovení o tříleté promlčecí době. Ujednání o desetileté promlčecí době je neplatné, neboť podle ust. § 55 odst. 1 obč. zákoníku ujednání se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Podle ust. § 55 odst. 3 obč. zákoníku pak je třeba v pochybnostech o významu spotřebitelské smlouvy použít výklad pro spotřebitele příznivější, takže i z tohoto důvodu má soud za to, že je namístě uplatnit tříletou promlčecí dobu.
Prohlášení o prodloužení promlčecí doby je neplatné i pro rozpor s čl. 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách ze dne 5.4.1993, neboť jde o nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
Soud dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 z 11.5.2011, rozsudek téhož soudu sp. zn. 23 Cdo 4112/2009 z 23.2.2011 a na nález Ústavního soudu II. ÚS 2164/10 z 1.11.2011 k určení rozhodce ad hoc.
Vzhledem k výše uvedenému skutkovému zjištění a právnímu posouzení soud vyhověl žalobě a rozhodl, že pohledávka přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení není po právu.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla zastoupena advokátem, soud proto přiznal náhradu odměny ve výši 9.000,-Kč podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., dále přiznal náhradu za dva režijní paušály po 300,-Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění. Dále přiznal náhradu za daň z přidané hodnoty se sazbou 20 % z odměny a náhrad. Daň činí 1 920,-Kč. Náhrada nákladů tak činí celkem 11 520,-Kč. Lhůta tří dnů je stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Pardubicích dne 26. ledna 2012 JUDr. Ivana Bulisová, v.r. Za správnost vyhotovení: Markéta Kosková samosoudkyně