KSOS 33 INS 1195/2012
KSOS 33 INS 1195/2012 29 NSČR 71/2018-B-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřiho Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. anonymizovano Poláška V insolvenční věci dlužnika anonymizovano anonymizovano , narozeného anonymizovano , bytem V Újezdu-Haukovicích 503, PSČ 783 96, vedené u Krajského soudu V Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 1195/2012, o osvobození dlužnika od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnika, zastoupeného JUDr. Otto Hradilem, advokátem, se sídlem V Uničově, Olomoucká 226, PSČ 783 91, proti usnesení Vrchniho soudu V Olomouci ze dne 31. ledna 2018, č. j. KSOS 33 INS 1195/2012, 2 VSOL 1188/2017-B-28, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením ze dne 12. října 2017, č. j. KSOS 33 INS 1195/2012-B-20, Krajský soud V Ostravě (dále jen insolvenční soud ) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnika ( anonymizovano anonymizovano ) [bod I. výroku], schválil odměnu insolvenčniho správce a zprostil jej funkce (body II. a III. výroku) a zamítl návrh dlužnika na přiznání osvobození od placení pohledávek věřitelů (bod IV. výroku).
Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 7. května 2015, č. j. KSOS 13 INS 1195/2012-B-2, insolvenční soud schválil oddlužení dlužnika plněním splátkového kalendáře a určil, že splátky budou věřitelům hrazeny vždy do konce kalendářniho měsíce, první splátka pak nejpozději do 30. června 2012.
2/ Podle zprávy insolvenčniho správce o splnění oddlužení ze dne 29. června 2017 uhradil dlužnik nezajištěným věřitelům celkem 325.034,98 Kč, což představuje 37,25 % jejich zjištěných pohledávek.
3/ V průběhu oddlužení byl dlužniku přiznán částečný invalidní důchod, kterývobdobí od srpna 2015 do prosince 2015 Česká správa sociálniho zabezpečení vyplácela přímo dlužniku. Celkem takto nebyla dlužniku stržena částka 17.964 Kč. Insolvenční správce opakovaně vyzýval dlužnika, aby do majetkové podstaty nesraženou částku doplatil. Dlužnik pravidelné splácení dlužné částky přislibil, do majetkové podstaty však do skončení insolvenčniho řízení poukázal pouze částku 3.078 Kč.
Na tomto základě insolvenční soud odkazuje na ustanovení Š 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčniho zákona) uzavřel,
že V daném případě nejsou naplněny podmínky pro vyhovění návrhu dlužnika na přiznání osvobození od placení pohledávek, protože dlužnik nesplnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení.
Přitom zdůraznil, že dlužnik byl povinen použít částky vyplacené mu z titulu přiznaného částečného invalidniho důchodu jako mimořádnou splátku při plnění oddlužení podle % 412 odst. 1 písm. b) insolvenčniho zákona. Jestliže tak (V rozsahu částky 14.886 Kč) vědomě neučinil, poškodil přihlášené věřitele a na jejich úkor sám sebe zvýhodnil, což V konečném důsledku vedlo k tomu, že nedošlo k naplnění zásady insolvenčniho řízení, a to uspokojení přihlášených věřitelů V co nejvyšší míře .
Na výše uvedených závěrech pak podle insolvenčniho soudu nemůže nic změnit ani okolnost, že nezajištění věřitelé byli za dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojeni V rozsahu 37,25 % jejich zjištěných pohledávek.
Vrchní soud V Olomouci V záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužnika (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčniho soudu V bodu IV. výroku.
Odvolací soud především ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že pro přiznání osvobození od placení pohledávek je nezbytné řádně a včas splnit všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře proto nepostačí, že dlužnik uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň V rozsahu 30 %.
Základní povinností dlužnika při tomto způsobu oddlužení, pokračoval odvolací soud, je poskytnout po dobu 5 let měsíčně nezajištěným věřitelům k uspokojení jejich pohledávek ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, V jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (Š 398 odst. 3 insolvenčniho zákona), aby tak byl naplněn jeden z hlavních cílů insolvenčniho řízení, kterým je dosažení co nejvyššiho uspokojení dlužnikových věřitelů [% 1 písm. a) a % 5 písm. a) insolvenčniho zákonaL
Podle odvolaciho soudu dlužnik tuto povinnosti V průběhu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře řádně nesplnil, když část svých postižitelných příjmů (z částečného invalidniho důchodu V celkové výši 14.886 Kč) nepoužil i přes opakované Výzvy insolvenčniho správce a ponechal si je pro svoji osobní spotřebu. Ke zjednání nápravy měl přitom dlužnik dostatek času.
Argumentaci dlužnika, že předmětnou částku poukázal na účet majetkové podstaty 13. října 2017 (po vydání odvoláním napadeného rozhodnutí insolvenčniho soudu), měl odvolací soud pro rozhodnutí o návrhu na přiznání osvobození podle Š 414 insolvenčniho zákona za bezvýznamnou, když k úhradě dlužné částky došlo až poté, co nabylo právní moci rozhodnutí insolvenčniho soudu o vzetí na vědomí splnění oddlužení, tedy poté, co insolvenční řízení skončilo (% 74 odst. 1 a Š 413 insolvenčniho zákona). Za tohoto stavu pak nelze ani dovodit, že by dlužnik V průběhu oddlužení splnil svou povinnost plynoucí z % 398 odst. 3 insolvenčniho zákona. S poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem vusnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 77/2013 ), odvolací soud uzavřel, že možnost využití mimořádného příjmu k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře podle % 412 odst. 1 písm. b) insolvenčniho zákona je limitována dobou trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Proti té části usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčniho soudu V bodu IV. výroku, podal dlužnik dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení
29 NSČR 71/2018
Š 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudniho řádu (dále též jen o. s. ř. ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které V rozhodování dovolaciho soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel namítá, že V dovoláním dotčené části usnesení odvolaciho soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud V napadeném rozsahu rozhodnutí odvolaciho soudu zrušil a Věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, že V posuzované věci byly splněny předpoklady pro to, aby insolvenční soud vyhověl návrhu dlužnika na přiznání osvobození od placení pohledávek podle Š 414 insolvenčniho zákona. Přitom zejména zdůrazňuje, že již V řízení před soudy nižších stupňů vysvětlil, že část peněžních prostředků z vyplaceného částečného invalidniho důchodu použil jako mimořádnou splátku V souběžně probihajícím samostatném oddlužení své manželky. Podle dovolatele takovému postupu nic nebránilo, když šlo o peněžní prostředky, které tvořily společné jmění manželů, navíc dlužnik
VV/ i tak uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů V rozsahu vyss1m než 30 %.
VV/
Nejvyss1 soud dovolání, jež může být přípustné jen podle % 237 o. s. ř. apro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených V % 238 o. s. ř., odmítl podle % 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že V posouzení předpokladů aplikace Š 414 insolvenčniho zákona je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššiho soudu, podle níž:
1/ Z dikce % 414 odst. 1 insolvenčniho zákona plyne (aniž by jazykový výklad tohoto ustanovení odporoval výkladu teleologickému nebo systematickému), že insolvenční soud osvobodí dlužnika od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, V rozsahu, V němž dosud nebyly uspokojeny, jestliže dlužnik splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Výčet těchto povinností je obsažen V % 412 odst. 1 písm. a) až písm. g) aodst. 3 insolvenčniho zákona. Všechny tyto povinnosti jsou podstatnými povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení a tvoří souhrnný celek. Přisuzovat povinnostem, jež má dlužnik po schválení oddlužení, rozdílný význam (např. že některé jsou upozaďovány) je zjevně nesprávné.
Ktomu srov. např. důvody R 77/2013, nebo usnesení Nejvyššiho soudu ze dne 26. června 2018, sen. zn. 29 NSČR 94/2017.
2/ K tomu, aby dlužnik dosáhl osvobození od placení zbytku dluhů, nestačí, aby řádně splnil některou (či některé) ze stanovených povinností. Je povinností dlužnika plnit všechny povinnosti podle % 412 odst. 1 a 3 insolvenčniho zákona (srov. důvody usnesení Nejvyššiho soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSCR 227/2016).
3/ Lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužniku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční Věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení [% 406 odst. 3 písm. a) insolvenčniho zákona].
Srov. R 77/2013, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. V usnesení ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 15/2020.
Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že V poměrech projednávané věci nebyly naplněny důvody pro osvobození dlužnika od placení pohledávek dle Š 414 insolvenčniho zákona, když dlužnik zjevně povinnost stanovenou mu % 412 odst. 1 písm. b) insolvenčniho zákona (použít svůj mimořádný příjem k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře) porušil. Není přitom významné (pro posouzení předpokladů pro osvobození dlužnika od placení zbytku dluhů je nerozhodné), zda mimořádný příjem dlužnik použil jako mimořádnou splátku V samostatně vedeném insolvenčním řízení své manželky (jak tvrdí), ani to, že celková míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužnika itak dosáhla více než 30 %. Odvolací soud konečně nijak nepochybil ani tím, že nepřihlížel k platbě provedené dlužnikem až po uplynutí pětileté lhůty stanovené insolvenčním soudem ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z takové platby (po skončení insolvenčniho řízení) již nezajištění věřitelé žádný prospěch mít nemohou (srov. opět i usnesení Nejvyššiho soudu sen. zn. 29 NSČR 15/2020).
Rozhodné znění občanského soudniho řádu pro dovolací řízení (aktuální znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozděj ších předpisů, a některé další zákony.
Poučení : Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění V insolvenčním rejstřiku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje izvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2020
JUDr. Jiří Zavázal v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Monika Jeřábková
KSOS 33 INS 1195/2012 29 NSČR 71/2018-B-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřiho Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. anonymizovano Poláška V insolvenční věci dlužnika anonymizovano anonymizovano , narozeného anonymizovano , bytem V Újezdu-Haukovicích 503, PSČ 783 96, vedené u Krajského soudu V Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 1195/2012, o osvobození dlužnika od placení zbytku dluhů, o dovolání dlužnika, zastoupeného JUDr. Otto Hradilem, advokátem, se sídlem V Uničově, Olomoucká 226, PSČ 783 91, proti usnesení Vrchniho soudu V Olomouci ze dne 31. ledna 2018, č. j. KSOS 33 INS 1195/2012, 2 VSOL 1188/2017-B-28, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením ze dne 12. října 2017, č. j. KSOS 33 INS 1195/2012-B-20, Krajský soud V Ostravě (dále jen insolvenční soud ) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnika ( anonymizovano anonymizovano ) [bod I. výroku], schválil odměnu insolvenčniho správce a zprostil jej funkce (body II. a III. výroku) a zamítl návrh dlužnika na přiznání osvobození od placení pohledávek věřitelů (bod IV. výroku).
Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 7. května 2015, č. j. KSOS 13 INS 1195/2012-B-2, insolvenční soud schválil oddlužení dlužnika plněním splátkového kalendáře a určil, že splátky budou věřitelům hrazeny vždy do konce kalendářniho měsíce, první splátka pak nejpozději do 30. června 2012.
2/ Podle zprávy insolvenčniho správce o splnění oddlužení ze dne 29. června 2017 uhradil dlužnik nezajištěným věřitelům celkem 325.034,98 Kč, což představuje 37,25 % jejich zjištěných pohledávek.
3/ V průběhu oddlužení byl dlužniku přiznán částečný invalidní důchod, kterývobdobí od srpna 2015 do prosince 2015 Česká správa sociálniho zabezpečení vyplácela přímo dlužniku. Celkem takto nebyla dlužniku stržena částka 17.964 Kč. Insolvenční správce opakovaně vyzýval dlužnika, aby do majetkové podstaty nesraženou částku doplatil. Dlužnik pravidelné splácení dlužné částky přislibil, do majetkové podstaty však do skončení insolvenčniho řízení poukázal pouze částku 3.078 Kč.
Na tomto základě insolvenční soud odkazuje na ustanovení Š 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčniho zákona) uzavřel,
že V daném případě nejsou naplněny podmínky pro vyhovění návrhu dlužnika na přiznání osvobození od placení pohledávek, protože dlužnik nesplnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení.
Přitom zdůraznil, že dlužnik byl povinen použít částky vyplacené mu z titulu přiznaného částečného invalidniho důchodu jako mimořádnou splátku při plnění oddlužení podle % 412 odst. 1 písm. b) insolvenčniho zákona. Jestliže tak (V rozsahu částky 14.886 Kč) vědomě neučinil, poškodil přihlášené věřitele a na jejich úkor sám sebe zvýhodnil, což V konečném důsledku vedlo k tomu, že nedošlo k naplnění zásady insolvenčniho řízení, a to uspokojení přihlášených věřitelů V co nejvyšší míře .
Na výše uvedených závěrech pak podle insolvenčniho soudu nemůže nic změnit ani okolnost, že nezajištění věřitelé byli za dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojeni V rozsahu 37,25 % jejich zjištěných pohledávek.
Vrchní soud V Olomouci V záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužnika (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčniho soudu V bodu IV. výroku.
Odvolací soud především ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že pro přiznání osvobození od placení pohledávek je nezbytné řádně a včas splnit všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře proto nepostačí, že dlužnik uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň V rozsahu 30 %.
Základní povinností dlužnika při tomto způsobu oddlužení, pokračoval odvolací soud, je poskytnout po dobu 5 let měsíčně nezajištěným věřitelům k uspokojení jejich pohledávek ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, V jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (Š 398 odst. 3 insolvenčniho zákona), aby tak byl naplněn jeden z hlavních cílů insolvenčniho řízení, kterým je dosažení co nejvyššiho uspokojení dlužnikových věřitelů [% 1 písm. a) a % 5 písm. a) insolvenčniho zákonaL
Podle odvolaciho soudu dlužnik tuto povinnosti V průběhu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře řádně nesplnil, když část svých postižitelných příjmů (z částečného invalidniho důchodu V celkové výši 14.886 Kč) nepoužil i přes opakované Výzvy insolvenčniho správce a ponechal si je pro svoji osobní spotřebu. Ke zjednání nápravy měl přitom dlužnik dostatek času.
Argumentaci dlužnika, že předmětnou částku poukázal na účet majetkové podstaty 13. října 2017 (po vydání odvoláním napadeného rozhodnutí insolvenčniho soudu), měl odvolací soud pro rozhodnutí o návrhu na přiznání osvobození podle Š 414 insolvenčniho zákona za bezvýznamnou, když k úhradě dlužné částky došlo až poté, co nabylo právní moci rozhodnutí insolvenčniho soudu o vzetí na vědomí splnění oddlužení, tedy poté, co insolvenční řízení skončilo (% 74 odst. 1 a Š 413 insolvenčniho zákona). Za tohoto stavu pak nelze ani dovodit, že by dlužnik V průběhu oddlužení splnil svou povinnost plynoucí z % 398 odst. 3 insolvenčniho zákona. S poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem vusnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 77/2013 ), odvolací soud uzavřel, že možnost využití mimořádného příjmu k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře podle % 412 odst. 1 písm. b) insolvenčniho zákona je limitována dobou trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.
Proti té části usnesení, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčniho soudu V bodu IV. výroku, podal dlužnik dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení
29 NSČR 71/2018
Š 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudniho řádu (dále též jen o. s. ř. ), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které V rozhodování dovolaciho soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel namítá, že V dovoláním dotčené části usnesení odvolaciho soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud V napadeném rozsahu rozhodnutí odvolaciho soudu zrušil a Věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, že V posuzované věci byly splněny předpoklady pro to, aby insolvenční soud vyhověl návrhu dlužnika na přiznání osvobození od placení pohledávek podle Š 414 insolvenčniho zákona. Přitom zejména zdůrazňuje, že již V řízení před soudy nižších stupňů vysvětlil, že část peněžních prostředků z vyplaceného částečného invalidniho důchodu použil jako mimořádnou splátku V souběžně probihajícím samostatném oddlužení své manželky. Podle dovolatele takovému postupu nic nebránilo, když šlo o peněžní prostředky, které tvořily společné jmění manželů, navíc dlužnik
VV/ i tak uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů V rozsahu vyss1m než 30 %.
VV/
Nejvyss1 soud dovolání, jež může být přípustné jen podle % 237 o. s. ř. apro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených V % 238 o. s. ř., odmítl podle % 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že V posouzení předpokladů aplikace Š 414 insolvenčniho zákona je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššiho soudu, podle níž:
1/ Z dikce % 414 odst. 1 insolvenčniho zákona plyne (aniž by jazykový výklad tohoto ustanovení odporoval výkladu teleologickému nebo systematickému), že insolvenční soud osvobodí dlužnika od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, V rozsahu, V němž dosud nebyly uspokojeny, jestliže dlužnik splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Výčet těchto povinností je obsažen V % 412 odst. 1 písm. a) až písm. g) aodst. 3 insolvenčniho zákona. Všechny tyto povinnosti jsou podstatnými povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení a tvoří souhrnný celek. Přisuzovat povinnostem, jež má dlužnik po schválení oddlužení, rozdílný význam (např. že některé jsou upozaďovány) je zjevně nesprávné.
Ktomu srov. např. důvody R 77/2013, nebo usnesení Nejvyššiho soudu ze dne 26. června 2018, sen. zn. 29 NSČR 94/2017.
2/ K tomu, aby dlužnik dosáhl osvobození od placení zbytku dluhů, nestačí, aby řádně splnil některou (či některé) ze stanovených povinností. Je povinností dlužnika plnit všechny povinnosti podle % 412 odst. 1 a 3 insolvenčniho zákona (srov. důvody usnesení Nejvyššiho soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSCR 227/2016).
3/ Lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužniku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční Věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení [% 406 odst. 3 písm. a) insolvenčniho zákona].
Srov. R 77/2013, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. V usnesení ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 15/2020.
Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že V poměrech projednávané věci nebyly naplněny důvody pro osvobození dlužnika od placení pohledávek dle Š 414 insolvenčniho zákona, když dlužnik zjevně povinnost stanovenou mu % 412 odst. 1 písm. b) insolvenčniho zákona (použít svůj mimořádný příjem k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře) porušil. Není přitom významné (pro posouzení předpokladů pro osvobození dlužnika od placení zbytku dluhů je nerozhodné), zda mimořádný příjem dlužnik použil jako mimořádnou splátku V samostatně vedeném insolvenčním řízení své manželky (jak tvrdí), ani to, že celková míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužnika itak dosáhla více než 30 %. Odvolací soud konečně nijak nepochybil ani tím, že nepřihlížel k platbě provedené dlužnikem až po uplynutí pětileté lhůty stanovené insolvenčním soudem ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z takové platby (po skončení insolvenčniho řízení) již nezajištění věřitelé žádný prospěch mít nemohou (srov. opět i usnesení Nejvyššiho soudu sen. zn. 29 NSČR 15/2020).
Rozhodné znění občanského soudniho řádu pro dovolací řízení (aktuální znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozděj ších předpisů, a některé další zákony.
Poučení : Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění V insolvenčním rejstřiku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje izvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 5. 2020
JUDr. Jiří Zavázal v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Monika Jeřábková