IV. ÚS 521/2000
IV.ÚS 521/2000 ze dne 20. 9. 2000
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 521/2000
Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka s soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti R. M., zastoupené JUDr. J. A., advokátem, proti rozhodnutí Ministerstva kultury ČR ze dne 26. 6. 2000, čj. 7199/2000-OPP/P, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 14 odst. 6 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči,
takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. O takový případ nepřípustnosti ústavní stížnosti jde i v projednávané věci, neboť napadené rozhodnutí bylo možno přezkoumat v řízení upraveném v části páté občanského soudního řádu., týkající se správního soudnictví (§ 244, § 246 odst. 2 o. s. ř.), když v projednávané věci nejde o správní rozhodnutí vyloučené z přezkumu podle ustanovení § 248 o. s. ř. Jde totiž o rozhodnutí vydané podle § 14 odst. 2, 3, 6 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, způsobilé k samostatnému přezkumu, kdy úvaha stěžovatelky o tom, že by nebylo vyloučeno zastavení řízení o takové žalobě ze strany vrchního soudu vzhledem k možnému předběžnému charakteru napadeného rozhodnutí (ve vztahu k rozhodnutí ve stavebním řízení), a že proto má být soudně přezkoumáváno teprve v rámci přezkumu rozhodnutí vydaného ve stavebním řízení, evidentně postrádá, a to navíc v situaci, kdy není ani tvrzen fakt zahájení stavebního řízení, jakékoli opodstatnění, stejně jako její názor, že v projednávané věci je naplněna skutková podstata uvedená v ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pro podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatelky, o kterýžto případ zjevně nejde.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost pro její nepřípustnost a s ní spojený návrh na zrušení již citovaného ustanovení proto, že je za tohoto stavu věci podáván osobou zjevně neoprávněnou, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. září 2000
JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu
IV.ÚS 521/2000 ze dne 20. 9. 2000
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 521/2000
Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka s soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti R. M., zastoupené JUDr. J. A., advokátem, proti rozhodnutí Ministerstva kultury ČR ze dne 26. 6. 2000, čj. 7199/2000-OPP/P, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 14 odst. 6 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči,
takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. O takový případ nepřípustnosti ústavní stížnosti jde i v projednávané věci, neboť napadené rozhodnutí bylo možno přezkoumat v řízení upraveném v části páté občanského soudního řádu., týkající se správního soudnictví (§ 244, § 246 odst. 2 o. s. ř.), když v projednávané věci nejde o správní rozhodnutí vyloučené z přezkumu podle ustanovení § 248 o. s. ř. Jde totiž o rozhodnutí vydané podle § 14 odst. 2, 3, 6 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, způsobilé k samostatnému přezkumu, kdy úvaha stěžovatelky o tom, že by nebylo vyloučeno zastavení řízení o takové žalobě ze strany vrchního soudu vzhledem k možnému předběžnému charakteru napadeného rozhodnutí (ve vztahu k rozhodnutí ve stavebním řízení), a že proto má být soudně přezkoumáváno teprve v rámci přezkumu rozhodnutí vydaného ve stavebním řízení, evidentně postrádá, a to navíc v situaci, kdy není ani tvrzen fakt zahájení stavebního řízení, jakékoli opodstatnění, stejně jako její názor, že v projednávané věci je naplněna skutková podstata uvedená v ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pro podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatelky, o kterýžto případ zjevně nejde.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost pro její nepřípustnost a s ní spojený návrh na zrušení již citovaného ustanovení proto, že je za tohoto stavu věci podáván osobou zjevně neoprávněnou, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. září 2000
JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu