IV. ÚS 21/96
IV.ÚS 21/96 ze dne 13. 3. 1996
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 21/96
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. března 1996 ve věci ústavní stížnosti S.K., zastoupené advokátem JUDr. V.J., proti rozhodnutí V.ú. v P., ze dne 1. 9. 1995, čj. 53407315465502/6, a Ministerstva obrany ČR ze dne 30. 11. 1995, čj. 34/21-1361-44/2,
t a k t o
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Tak je tomu v projednávané věci, neboť stěžovatelka, jak je zjevno z obsahu její ústavní stížnosti, nepožádala o přezkoumání napadených rozhodnutí ve správním soudnictví, ačkoli nejde o žádný z případů, uvedených v ustanovení § 248 odst. 1 a 2 o. s. ř., v nichž soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů nebo v nichž podle odst. 3 citovaného ustanovení jsou z přezkoumávání soudem
- 2 - IV. ÚS 21/96
vyloučena rozhodnutí správních orgánů, vydaná na základě ustanovení, uvedených v příloze A, která je součástí tohoto zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumávání vylučují zvláštní zákony. Podle názoru Ústavního soudu nelze v projednávané věci aplikovat ani ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výjimku z uvedené zásady lze totiž připustit jen v mimořádných případech, kdy je ohrožena efektivita ochrany základních práv a svobod. Tak tomu však v daném případě evidentně není a naopak bylo na stěžovatelce, aby všemu tomu, čím individualizuje své tvrzené právo, dala průchod vyčerpáním všech procesních prostředků.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. března 1996 prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj
IV.ÚS 21/96 ze dne 13. 3. 1996
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
IV. ÚS 21/96
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. března 1996 ve věci ústavní stížnosti S.K., zastoupené advokátem JUDr. V.J., proti rozhodnutí V.ú. v P., ze dne 1. 9. 1995, čj. 53407315465502/6, a Ministerstva obrany ČR ze dne 30. 11. 1995, čj. 34/21-1361-44/2,
t a k t o
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Tak je tomu v projednávané věci, neboť stěžovatelka, jak je zjevno z obsahu její ústavní stížnosti, nepožádala o přezkoumání napadených rozhodnutí ve správním soudnictví, ačkoli nejde o žádný z případů, uvedených v ustanovení § 248 odst. 1 a 2 o. s. ř., v nichž soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů nebo v nichž podle odst. 3 citovaného ustanovení jsou z přezkoumávání soudem
- 2 - IV. ÚS 21/96
vyloučena rozhodnutí správních orgánů, vydaná na základě ustanovení, uvedených v příloze A, která je součástí tohoto zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumávání vylučují zvláštní zákony. Podle názoru Ústavního soudu nelze v projednávané věci aplikovat ani ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výjimku z uvedené zásady lze totiž připustit jen v mimořádných případech, kdy je ohrožena efektivita ochrany základních práv a svobod. Tak tomu však v daném případě evidentně není a naopak bylo na stěžovatelce, aby všemu tomu, čím individualizuje své tvrzené právo, dala průchod vyčerpáním všech procesních prostředků.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. března 1996 prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj