IV. ÚS 1908/25
IV.ÚS 1908/25 ze dne 6. 8. 2025
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Baxy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti KL Plus s.r.o., sídlem Studánky 20, Vyšší Brod, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem, sídlem Pivovarská 58/8, Vyškov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. dubna 2025 č. j. 1 As 129/2024-44, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2024 č. j. 63 A 10/2024-38, rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 27. února 2024 č. j. 11241/1.30/23-3 a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 15. listopadu 2023 č. j. 29927/5.30/23-10, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Státního úřadu inspekce práce, sídlem Kolářská 451/13, Opava, a Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu, sídlem Vodní 1629/21, České Budějovice, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 34, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 4, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 a 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 1 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 1 odst. 2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 17 Listiny základních práv Evropské Unie a čl. 7 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu rozhodnutím ze dne 15. 11. 2023 (dále jen "prvostupňové rozhodnutí") stěžovatelku shledal vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), a uložil jí pokutu ve výši 35 000 Kč a úhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Stěžovatelka se přestupku dopustila tím, že v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu neposkytla součinnost potřebnou pro výkon kontroly zahájené dne 9. 8. 2023, neboť nesplnila výzvu k doložení dokladů vztahujících se k předmětu kontroly. Státní úřad inspekce práce rozhodnutím ze dne 27. 2. 2024 zamítl odvolání stěžovatelky a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl, přičemž aproboval závěry správních orgánů o tom, že předloženým vysvětlením ze dne 25. 8. 2023 nesplnila povinnost součinnosti. V rozporu s § 16 správního řádu stěžovatelka předložila podání ve vietnamském jazyce bez úředně ověřeného překladu, přestože v oznámení o zahájení kontroly byla poučena o nutnosti předložit písemnosti v českém jazyce, případně s úředně ověřeným překladem podle § 16 odst. 2 správního řádu. Povinnost stěžovatelka nesplnila ani ve lhůtě poskytnuté jí k odstranění vad. K namítané neaplikaci § 22a zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, krajský soud konstatoval, že přestupkové řízení bylo zahájeno v souvislosti s porušením povinnosti podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, nikoliv podle § 9 zákona o inspekci práce. Sankce v celkové výši 35 000 Kč plní funkci represivní i preventivní, není nepřiměřená, přičemž správní orgány za stěžovatelkou spáchaný přestupek mohly stanovit pokutu až do výše 500 000 Kč. Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost stěžovatelky napadeným rozsudkem zamítl, přičemž aproboval závěry krajského soudu.
II. Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka při kontrole součinnost účinně poskytla. Na jejím základě byl zjištěn pachatel přestupku (stavební podnikatel) a byla mu uložena pokuta. Správní orgány i soudy však rozhodly, že součinnost neposkytla a potrestaly ji. Skutečnost, že správní orgány stěžovatelce uložily pokutu za neposkytnutí součinnosti, považuje stěžovatelka za šikanu. Poukazuje na to, že ve spise je založený neověřený překlad jí poskytnuté listiny ve vietnamském jazyce vyhotovený inspektorem pomocí překladače Google. Stěžovatelka trvá na tom, že podle zásady speciality se na její případ měla aplikovat úprava obsažená v § 22a zákona o inspekci práce, nikoliv § 10 odst. 2 kontrolního řádu.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Stěžovatelka podává ústavní stížnost ve věci, ve které ji správní orgány potrestaly pokutou ve výši 35 000 Kč a uložily jí povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Jde tedy již svou povahou o věc bagatelní, která zpravidla ústavní intenzity nedosahuje.
7. Právní hranice bagatelnosti nemusí být vždy z hlediska přezkumu Ústavním soudem určující. Posuzovanou věc by Ústavní soud meritorně přezkoumal, pokud by šlo o natolik intenzivní zásah, že by způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva, nebo by šlo o případ, v němž posouzení otázky ústavněprávní relevance může mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. Ústavní soud žádnou z výše uvedených situací, odůvodňující jeho kasační zásah, neshledal. Na skutečnosti, které by svědčily o zvláštním významu a kvalitativním přesahu dané věci a dávaly jí ústavní rozměr, nepoukazuje ani sama stěžovatelka.
8. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky, proto z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu
IV.ÚS 1908/25 ze dne 6. 8. 2025
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Baxy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti KL Plus s.r.o., sídlem Studánky 20, Vyšší Brod, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem, sídlem Pivovarská 58/8, Vyškov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. dubna 2025 č. j. 1 As 129/2024-44, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2024 č. j. 63 A 10/2024-38, rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 27. února 2024 č. j. 11241/1.30/23-3 a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 15. listopadu 2023 č. j. 29927/5.30/23-10, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Státního úřadu inspekce práce, sídlem Kolářská 451/13, Opava, a Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu, sídlem Vodní 1629/21, České Budějovice, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 34, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 4, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 a 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 1 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 1 odst. 2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 17 Listiny základních práv Evropské Unie a čl. 7 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu rozhodnutím ze dne 15. 11. 2023 (dále jen "prvostupňové rozhodnutí") stěžovatelku shledal vinnou ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), a uložil jí pokutu ve výši 35 000 Kč a úhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Stěžovatelka se přestupku dopustila tím, že v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu neposkytla součinnost potřebnou pro výkon kontroly zahájené dne 9. 8. 2023, neboť nesplnila výzvu k doložení dokladů vztahujících se k předmětu kontroly. Státní úřad inspekce práce rozhodnutím ze dne 27. 2. 2024 zamítl odvolání stěžovatelky a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky zamítl, přičemž aproboval závěry správních orgánů o tom, že předloženým vysvětlením ze dne 25. 8. 2023 nesplnila povinnost součinnosti. V rozporu s § 16 správního řádu stěžovatelka předložila podání ve vietnamském jazyce bez úředně ověřeného překladu, přestože v oznámení o zahájení kontroly byla poučena o nutnosti předložit písemnosti v českém jazyce, případně s úředně ověřeným překladem podle § 16 odst. 2 správního řádu. Povinnost stěžovatelka nesplnila ani ve lhůtě poskytnuté jí k odstranění vad. K namítané neaplikaci § 22a zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, krajský soud konstatoval, že přestupkové řízení bylo zahájeno v souvislosti s porušením povinnosti podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, nikoliv podle § 9 zákona o inspekci práce. Sankce v celkové výši 35 000 Kč plní funkci represivní i preventivní, není nepřiměřená, přičemž správní orgány za stěžovatelkou spáchaný přestupek mohly stanovit pokutu až do výše 500 000 Kč. Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost stěžovatelky napadeným rozsudkem zamítl, přičemž aproboval závěry krajského soudu.
II. Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka při kontrole součinnost účinně poskytla. Na jejím základě byl zjištěn pachatel přestupku (stavební podnikatel) a byla mu uložena pokuta. Správní orgány i soudy však rozhodly, že součinnost neposkytla a potrestaly ji. Skutečnost, že správní orgány stěžovatelce uložily pokutu za neposkytnutí součinnosti, považuje stěžovatelka za šikanu. Poukazuje na to, že ve spise je založený neověřený překlad jí poskytnuté listiny ve vietnamském jazyce vyhotovený inspektorem pomocí překladače Google. Stěžovatelka trvá na tom, že podle zásady speciality se na její případ měla aplikovat úprava obsažená v § 22a zákona o inspekci práce, nikoliv § 10 odst. 2 kontrolního řádu.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Stěžovatelka podává ústavní stížnost ve věci, ve které ji správní orgány potrestaly pokutou ve výši 35 000 Kč a uložily jí povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Jde tedy již svou povahou o věc bagatelní, která zpravidla ústavní intenzity nedosahuje.
7. Právní hranice bagatelnosti nemusí být vždy z hlediska přezkumu Ústavním soudem určující. Posuzovanou věc by Ústavní soud meritorně přezkoumal, pokud by šlo o natolik intenzivní zásah, že by způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva, nebo by šlo o případ, v němž posouzení otázky ústavněprávní relevance může mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. Ústavní soud žádnou z výše uvedených situací, odůvodňující jeho kasační zásah, neshledal. Na skutečnosti, které by svědčily o zvláštním významu a kvalitativním přesahu dané věci a dávaly jí ústavní rozměr, nepoukazuje ani sama stěžovatelka.
8. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky, proto z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu