II. ÚS 799/26
II.ÚS 799/26 ze dne 15. 4. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., t. č. ve Vazební věznici Litoměřice, zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2026 č. j. 61 To 152/2026-40 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 1. 2026 č. j. 1 Nt 1011/2026-17, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů. Podle jeho názoru jejich vydáním soudy porušily jeho ústavně zaručená práva uvedená v čl. 8 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů vyplývá, že Policie ČR, OŘ Praha II SKPV 1.OHK vydala dne 28. 1. 2026 pod č. j. KRPA-104120/TČ-2024-001291 usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele pro spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, kterého se měl, zjednodušeně řečeno, dopustit tím, že za úplatu s dalšími spoluobviněnými zajišťoval získání řidičského oprávnění pro žadatele převážně z řad cizích státních příslušníků, a to bez absolvování částí závěrečné zkoušky spočívající ve zkušební jízdě, nebo bez absolvování celé zkoušky, nebo tím, že umožňovali získání řidičského oprávněné i u žadatelů, kteří neprošli žádným výcvikem v autoškole ani následným řádným absolvováním zkoušky. V daném období měl stěžovatel zprostředkovat kontakt až 150 žadatelů měsíčně.
3. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podala návrh na vzetí stěžovatele do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), b) a c) tr. řádu. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 30. 1. 2026 č. j. 1 Nt 1011/2026-17 vzal stěžovatele do vazby z důvodu § 67 písm. b) a c) tr. řádu.
4. Státní zástupkyně podala proti usnesení stížnost, zejména proto, že podle jejího názoru jsou dány i důvody vazby předstižné podle § 67 písm. a) tr. řádu. Stížnost podal i stěžovatel.
5. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2026 č. j. 61 To 152/2026-40 zrušil napadené usnesení a znovu rozhodl tak, že stěžovatele vzal do vazby z důvodu § 67 písm. a), b) a c) tr. řádu. Stížnost stěžovatele soud zamítl jako nedůvodnou.
II. Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel namítá, že důvod tzv. útěkové vazby stížnostní soud dostatečně nevyložil, když toliko odkázal na odůvodnění stížnosti státní zástupkyně. Stěžovatel nesouhlasí s argumenty ohledně hrozby vysokého trestu. Domnívá se, že mu vyšší trest objektivně nehrozí. K údaji o vazbách na Ukrajinu s uvedením skutečnosti, že disponuje pouze vízem strpění s platností do 31. 7. 2027, stěžovatel uvádí, že proti němu dosud nebylo zahájeno žádné správní řízení za účelem zrušení jeho pobytového oprávnění. Pokud by ke zrušení pobytu mělo hypoteticky dojít, stalo by se tak na základě rozhodnutí orgánů ČR. Odůvodnění touto hrozbou tak stěžovateli připadá nemístné.
7. Ohledně tzv. vazby předstižné, kterou stížnostní soud odůvodnil reálnou obavou z pokračování v obdobné trestné činnosti, stěžovatel namítá, že objektivně by k takovému vývoji nemohlo ani hypoteticky dojít. Především proto, že i proti dalším členům je vedeno trestní stíhání, navíc zpravidla vazebně. Vazba předstižná se má zaměřovat na zabránění pokračování v trestné činnosti do budoucna. Nesměřuje tedy na situace, kdy se po zahájení trestního stíhání dodatečně zjistí trestná činnost, kterou obviněný spáchal před zahájením trestního stíhání a v jejím důsledku dojde k rozšíření jeho trestního stíhání. Navíc se musí jednat o hrozbu opakování trestné činnosti, pro kterou je stíhán.
8. Stěžovatel žádá o přednostní projednání ústavní stížnosti.
III. Posouzení Ústavním soudem
9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem nikoli proti usnesení obvodního soudu (Ústavní soud není příslušný přezkoumávat soudní rozhodnutí, které bylo zrušeno). Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
10. Rozhodnutí o vzetí do vazby výrazně zasahují do základních práv obviněného. To ale samo o sobě není důvodem pro to, aby se Ústavní soud měl v těchto věcech nadměrně uchylovat k rušícím zásahům. Takový zásah bude namístě typicky tehdy, pokud vazební soudy neopřou svá rozhodnutí o zákonný vazební důvod, zvolí důvod, který je v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo je odůvodní bez opory v konkrétních skutečnostech. Zdrženlivost Ústavního soudu ve vazebních věcech je tak podmíněna pečlivým rozhodováním vazebních soudů (srov. nálezy ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 897/08, bod 19, či ze dne 18. 6. 2014 sp. zn. I. ÚS 980/14, body 37 a 38 a tam citovaná judikatura). Žádná z uvedených vad v posuzované věci nicméně nenastala.
11. Zrušení vazebních rozhodnutí zásahem Ústavního soudu je vyloučeno v situaci, obstojí-li jejich závěry při odůvodnění alespoň jednoho vazebního důvodu, bez ohledu na závěry týkající se důvodů dalších. Napadené usnesení obstálo již z hlediska odůvodnění tzv. koluzní vazby podle § 67 písm. b) tr. řádu (tříměsíční doba podle údaje v ústavní stížnosti uplyne dne 28. 4. 2026). To ostatně nezpochybňuje ani stěžovatel.
12. Co se týče odůvodnění tzv. útěkové vazby, na kterou stěžovatel soustředil svou argumentaci, ani v něm neshledal Ústavní soud neústavní pochybení. Vazební soudy samozřejmě nemohou přesně předjímat případný hrozící trest a mohou se pouze v obecné rovině vyjadřovat ke konkrétním okolnostem vztahujícím se k úvahám o trestu (§ 39 a násl. tr. zákoníku). V posuzované věci stížnostní soud tomuto požadavku vyhověl, neboť svou úvahu o vysokém trestu založil na konkrétních faktorech, jako je organizovanost stíhané trestné činnosti, její rozsah, závažnost a role stěžovatele v ní. Stížnostní soud zároveň nezaložil tzv. útěkovou vazbu jen na hrozbě vysokého trestu, protože vzal v potaz též stěžovatelovy silné vazby na Ukrajinu, jejímž je státním příslušníkem. Skutečnost, zda bylo či nebylo zahájeno správní řízení za účelem zrušení jeho pobytového oprávnění, není nijak klíčová. Útěkem by se stěžovatel, který se na území ČR v minulosti dopustil trestné činnosti, dostal mimo dosah orgánů činných v trestním řízení.
13. Obecné soudy dospěly k závěru, že ani možnost legálního příjmu ze zaměstnání stěžovatele nevylučuje riziko pokračování v trestné činnosti, přičemž poukázaly na skutečnost, že příjmy z nelegální činnosti se měly blížit k osmi milionům korun, přičemž zapojení stěžovatele mělo být "enormní". Za situace, kdy stěžovateli bylo známo, že se policie zabývá prověřováním předmětné trestné činnosti, měl omezit svou účast a zajistit za sebe náhradníka a následně se znovu zapojit. Tyto důvody předstižné vazby se Ústavnímu soudu jeví dostatečně silné, aby obstály.
14. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dílem jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ve vztahu k usnesení obvodního soudu, viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Návrhu na přednostní projednání Ústavní soud vyhověl fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2026
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu
II.ÚS 799/26 ze dne 15. 4. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, soudce Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., t. č. ve Vazební věznici Litoměřice, zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2026 č. j. 61 To 152/2026-40 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 1. 2026 č. j. 1 Nt 1011/2026-17, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů. Podle jeho názoru jejich vydáním soudy porušily jeho ústavně zaručená práva uvedená v čl. 8 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů vyplývá, že Policie ČR, OŘ Praha II SKPV 1.OHK vydala dne 28. 1. 2026 pod č. j. KRPA-104120/TČ-2024-001291 usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele pro spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, kterého se měl, zjednodušeně řečeno, dopustit tím, že za úplatu s dalšími spoluobviněnými zajišťoval získání řidičského oprávnění pro žadatele převážně z řad cizích státních příslušníků, a to bez absolvování částí závěrečné zkoušky spočívající ve zkušební jízdě, nebo bez absolvování celé zkoušky, nebo tím, že umožňovali získání řidičského oprávněné i u žadatelů, kteří neprošli žádným výcvikem v autoškole ani následným řádným absolvováním zkoušky. V daném období měl stěžovatel zprostředkovat kontakt až 150 žadatelů měsíčně.
3. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 podala návrh na vzetí stěžovatele do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), b) a c) tr. řádu. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 30. 1. 2026 č. j. 1 Nt 1011/2026-17 vzal stěžovatele do vazby z důvodu § 67 písm. b) a c) tr. řádu.
4. Státní zástupkyně podala proti usnesení stížnost, zejména proto, že podle jejího názoru jsou dány i důvody vazby předstižné podle § 67 písm. a) tr. řádu. Stížnost podal i stěžovatel.
5. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2026 č. j. 61 To 152/2026-40 zrušil napadené usnesení a znovu rozhodl tak, že stěžovatele vzal do vazby z důvodu § 67 písm. a), b) a c) tr. řádu. Stížnost stěžovatele soud zamítl jako nedůvodnou.
II. Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel namítá, že důvod tzv. útěkové vazby stížnostní soud dostatečně nevyložil, když toliko odkázal na odůvodnění stížnosti státní zástupkyně. Stěžovatel nesouhlasí s argumenty ohledně hrozby vysokého trestu. Domnívá se, že mu vyšší trest objektivně nehrozí. K údaji o vazbách na Ukrajinu s uvedením skutečnosti, že disponuje pouze vízem strpění s platností do 31. 7. 2027, stěžovatel uvádí, že proti němu dosud nebylo zahájeno žádné správní řízení za účelem zrušení jeho pobytového oprávnění. Pokud by ke zrušení pobytu mělo hypoteticky dojít, stalo by se tak na základě rozhodnutí orgánů ČR. Odůvodnění touto hrozbou tak stěžovateli připadá nemístné.
7. Ohledně tzv. vazby předstižné, kterou stížnostní soud odůvodnil reálnou obavou z pokračování v obdobné trestné činnosti, stěžovatel namítá, že objektivně by k takovému vývoji nemohlo ani hypoteticky dojít. Především proto, že i proti dalším členům je vedeno trestní stíhání, navíc zpravidla vazebně. Vazba předstižná se má zaměřovat na zabránění pokračování v trestné činnosti do budoucna. Nesměřuje tedy na situace, kdy se po zahájení trestního stíhání dodatečně zjistí trestná činnost, kterou obviněný spáchal před zahájením trestního stíhání a v jejím důsledku dojde k rozšíření jeho trestního stíhání. Navíc se musí jednat o hrozbu opakování trestné činnosti, pro kterou je stíhán.
8. Stěžovatel žádá o přednostní projednání ústavní stížnosti.
III. Posouzení Ústavním soudem
9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem nikoli proti usnesení obvodního soudu (Ústavní soud není příslušný přezkoumávat soudní rozhodnutí, které bylo zrušeno). Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
10. Rozhodnutí o vzetí do vazby výrazně zasahují do základních práv obviněného. To ale samo o sobě není důvodem pro to, aby se Ústavní soud měl v těchto věcech nadměrně uchylovat k rušícím zásahům. Takový zásah bude namístě typicky tehdy, pokud vazební soudy neopřou svá rozhodnutí o zákonný vazební důvod, zvolí důvod, který je v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo je odůvodní bez opory v konkrétních skutečnostech. Zdrženlivost Ústavního soudu ve vazebních věcech je tak podmíněna pečlivým rozhodováním vazebních soudů (srov. nálezy ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 897/08, bod 19, či ze dne 18. 6. 2014 sp. zn. I. ÚS 980/14, body 37 a 38 a tam citovaná judikatura). Žádná z uvedených vad v posuzované věci nicméně nenastala.
11. Zrušení vazebních rozhodnutí zásahem Ústavního soudu je vyloučeno v situaci, obstojí-li jejich závěry při odůvodnění alespoň jednoho vazebního důvodu, bez ohledu na závěry týkající se důvodů dalších. Napadené usnesení obstálo již z hlediska odůvodnění tzv. koluzní vazby podle § 67 písm. b) tr. řádu (tříměsíční doba podle údaje v ústavní stížnosti uplyne dne 28. 4. 2026). To ostatně nezpochybňuje ani stěžovatel.
12. Co se týče odůvodnění tzv. útěkové vazby, na kterou stěžovatel soustředil svou argumentaci, ani v něm neshledal Ústavní soud neústavní pochybení. Vazební soudy samozřejmě nemohou přesně předjímat případný hrozící trest a mohou se pouze v obecné rovině vyjadřovat ke konkrétním okolnostem vztahujícím se k úvahám o trestu (§ 39 a násl. tr. zákoníku). V posuzované věci stížnostní soud tomuto požadavku vyhověl, neboť svou úvahu o vysokém trestu založil na konkrétních faktorech, jako je organizovanost stíhané trestné činnosti, její rozsah, závažnost a role stěžovatele v ní. Stížnostní soud zároveň nezaložil tzv. útěkovou vazbu jen na hrozbě vysokého trestu, protože vzal v potaz též stěžovatelovy silné vazby na Ukrajinu, jejímž je státním příslušníkem. Skutečnost, zda bylo či nebylo zahájeno správní řízení za účelem zrušení jeho pobytového oprávnění, není nijak klíčová. Útěkem by se stěžovatel, který se na území ČR v minulosti dopustil trestné činnosti, dostal mimo dosah orgánů činných v trestním řízení.
13. Obecné soudy dospěly k závěru, že ani možnost legálního příjmu ze zaměstnání stěžovatele nevylučuje riziko pokračování v trestné činnosti, přičemž poukázaly na skutečnost, že příjmy z nelegální činnosti se měly blížit k osmi milionům korun, přičemž zapojení stěžovatele mělo být "enormní". Za situace, kdy stěžovateli bylo známo, že se policie zabývá prověřováním předmětné trestné činnosti, měl omezit svou účast a zajistit za sebe náhradníka a následně se znovu zapojit. Tyto důvody předstižné vazby se Ústavnímu soudu jeví dostatečně silné, aby obstály.
14. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dílem jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [ve vztahu k usnesení obvodního soudu, viz § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Návrhu na přednostní projednání Ústavní soud vyhověl fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2026
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu