II. ÚS 697/2000
II.ÚS 697/2000 ze dne 30. 1. 2001
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 12 Co 871/99, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 8. 1999, sp. zn. 11 C 1496/96, takto:
Ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 28. 11. 2000, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne a Ústavnímu soudu doručena dne 29. 11. 2000, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Okresního soudu v Děčíně, na základě kterého nebyl připuštěn vstup dalších účastníků na straně stěžovatele (jakožto žalobce) do řízení o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, a dále usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem, rovněž shora citované, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho práva vyplývající mj. z čl. 4, čl. 10., čl. 81 odst. 1, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 3, čl. 4, čl. 36, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6, čl. 13 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad podání. K tomu mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu § 43 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatel k této výzvě uvedl, že se obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta. Tento subjekt mu určil advokáta, který však mezitím ukončil svou činnost. V důsledku těchto skutečností došlo k uplynutí lhůty určené Ústavním soudem. Stěžovatel má za to, že vyčerpal všechny možnosti, aby výzvě vyhověl. Z tohoto důvodu žádá, aby Ústavní soud postupoval podle § 30 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ustanovil mu zástupce z řad advokátů.
S ohledem na skutečnost, že výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena dne 18. 12. 2000 a vady podání do dnešního dne nebyly odstraněny, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.
Pokud jde o žádost o ustanovení právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem, je třeba stěžovatele odkázat na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 296/97, ve kterém k údajné povinnosti ustanovení zástupce pro podání ústavní stížnosti Ústavní soud uvedl, že stojí mimo organizaci obecných soudů a že tím je současně také dána jen omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy; vývody navrhovatele tomto směru tudíž nejsou na místě, a to bez ohledu na to, zda meritorní výhrady stěžovatele vůči pravomocným rozhodnutím obecných soudů jsou důvodné či nikoli.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 23. ledna 2001
II.ÚS 697/2000 ze dne 30. 1. 2001
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 12 Co 871/99, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 8. 1999, sp. zn. 11 C 1496/96, takto:
Ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 28. 11. 2000, která byla podána k poštovní přepravě téhož dne a Ústavnímu soudu doručena dne 29. 11. 2000, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Okresního soudu v Děčíně, na základě kterého nebyl připuštěn vstup dalších účastníků na straně stěžovatele (jakožto žalobce) do řízení o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, a dále usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem, rovněž shora citované, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho práva vyplývající mj. z čl. 4, čl. 10., čl. 81 odst. 1, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 3, čl. 4, čl. 36, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6, čl. 13 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad podání. K tomu mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu § 43 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatel k této výzvě uvedl, že se obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o určení advokáta. Tento subjekt mu určil advokáta, který však mezitím ukončil svou činnost. V důsledku těchto skutečností došlo k uplynutí lhůty určené Ústavním soudem. Stěžovatel má za to, že vyčerpal všechny možnosti, aby výzvě vyhověl. Z tohoto důvodu žádá, aby Ústavní soud postupoval podle § 30 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ustanovil mu zástupce z řad advokátů.
S ohledem na skutečnost, že výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena dne 18. 12. 2000 a vady podání do dnešního dne nebyly odstraněny, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.
Pokud jde o žádost o ustanovení právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem, je třeba stěžovatele odkázat na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 296/97, ve kterém k údajné povinnosti ustanovení zástupce pro podání ústavní stížnosti Ústavní soud uvedl, že stojí mimo organizaci obecných soudů a že tím je současně také dána jen omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy; vývody navrhovatele tomto směru tudíž nejsou na místě, a to bez ohledu na to, zda meritorní výhrady stěžovatele vůči pravomocným rozhodnutím obecných soudů jsou důvodné či nikoli.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 23. ledna 2001