II. ÚS 42/2000
II.ÚS 42/2000 ze dne 10. 4. 2000
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti O. K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 33 T 4/99, t a k t o :
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.1 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.
Dne 21. 1. 2000 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele označené jako "opravný prostředek".
Z obsahu podání je zřejmé, že stěžovatel tímto návrhem napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze (bez bližšího označení), kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 33 T 4/99. Shora označenými rozsudky byl stěžovatel odsouzen údajně pro trestný čin podle § 140 odst. 2 tr. zák., v souběhu s ustanovením § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k odnětí svobody v trvání 5 let nepodmíněně se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Stěžovatel tvrdí, že trestného činu za nějž byl pravomocně odsouzen se nedopustil, když toto své tvrzení však nemohl dostatečně prokázat v předmětném trestním řízení. Dále zdůrazňuje, že při provádění směny peněz nevěděl o falešných bankovkách a nemohl však toto své tvrzení dostatečně doložit, neboť soudy údajně odmítly v tomto směru vyhovět návrhům obhajoby na výslech jím navrhovaných svědků.
Dne 27. 1. 2000 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplňující podání s obsáhlým odůvodněním, týkajícím se konkrétních námitek stěžovatele k předmětným trestním rozsudkům.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala podmínky, uvedené v ustanovení § 34 ve vztahu k § 72 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslal soudce zpravodaj stěžovateli písemné poučení s výzvou, aby vady návrhu odstranil ve stanovené 30 denní lhůtě. Výzvu spolu s poučením převzal navrhovatel dne 24. 2. 2000. Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě stěžovatel vady podání neodstranil ani je nedoplnil, nezbylo soudci zpravodaji než podanou ústavní stížnost pro neodstranění vad podání odmítnout.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 10. dubna 2000
II.ÚS 42/2000 ze dne 10. 4. 2000
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti O. K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 33 T 4/99, t a k t o :
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.1 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.
Dne 21. 1. 2000 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele označené jako "opravný prostředek".
Z obsahu podání je zřejmé, že stěžovatel tímto návrhem napadá rozsudek Vrchního soudu v Praze (bez bližšího označení), kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 33 T 4/99. Shora označenými rozsudky byl stěžovatel odsouzen údajně pro trestný čin podle § 140 odst. 2 tr. zák., v souběhu s ustanovením § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. k odnětí svobody v trvání 5 let nepodmíněně se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Stěžovatel tvrdí, že trestného činu za nějž byl pravomocně odsouzen se nedopustil, když toto své tvrzení však nemohl dostatečně prokázat v předmětném trestním řízení. Dále zdůrazňuje, že při provádění směny peněz nevěděl o falešných bankovkách a nemohl však toto své tvrzení dostatečně doložit, neboť soudy údajně odmítly v tomto směru vyhovět návrhům obhajoby na výslech jím navrhovaných svědků.
Dne 27. 1. 2000 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplňující podání s obsáhlým odůvodněním, týkajícím se konkrétních námitek stěžovatele k předmětným trestním rozsudkům.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala podmínky, uvedené v ustanovení § 34 ve vztahu k § 72 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslal soudce zpravodaj stěžovateli písemné poučení s výzvou, aby vady návrhu odstranil ve stanovené 30 denní lhůtě. Výzvu spolu s poučením převzal navrhovatel dne 24. 2. 2000. Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě stěžovatel vady podání neodstranil ani je nedoplnil, nezbylo soudci zpravodaji než podanou ústavní stížnost pro neodstranění vad podání odmítnout.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 10. dubna 2000