II. ÚS 36/95
II.ÚS 36/95 ze dne 15. 5. 1996
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 36/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti proti ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, podané Ing. E.M., zastoupenou advokátkou JUDr. L.B., za účasti Parlamentu České republiky jako účastníka řízení, mimo ústní jednání, t a k t o :
Návrh s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Dne 15. 2. 1995 se na Ústavní soud obrátila stěžovatelka s podáním, ve kterém napadla "nedostatečnost" ustanovení § 17 zákona č. 527/1990 Sb. a ustanovení § 3 zákona č. 14/1992 Sb. Protože navrhovatelka nebyla zastoupena v souladu s ustanovením § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a její blíže neoznačené podání vykazovalo další vady, byla navrhovatelka vyzvána k jejich odstranění. Tak se stalo podáním datovaným dne 30. května, kdy byla Ústavnímu soudu předložena prostřednictvím advokátky JUDr. L.B., ústavní stížnost, která již umožnila návrh posoudit. 1
2
II. ÚS 36/95
Svou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení ustanovení § 3 odst. 3 zákona ČNR č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví. Podle stěžovatelky je toto ustanovení v rozporu s čl. 34 odst. 1 a čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V petitu se však nedomáhá zrušení rozhodnutí nebo jiného zásahu orgánu veřejné moci, což je základní podmínkou pro spojení podání ústavní stížnosti s návrhem na zrušení právního předpisu ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu. Ve svém podání sice zmiňuje: a) oznámení ÚPV ze dne 20. ledna 1993 o tom, že podle ustanovení § 3 odst. 1 cit. zákona "se zastavují řízení o přihláškách objevů, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona",
b) sdělení Ministerstva životního prostředí ze dne 13. října 1994 o tom, že stěžovatelčinu metodiku předpovídání povodní nelze využít,
avšak nikterak neprokazuje, že by v případě sdělení sub b) naspala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Přitom pouze toto sdělení a jen za předpokladu, že by bylo zásahem do jejích základních práv, by mohlo odůvodnit použití ustanovení § 75 odst. 1 písm. a) zákona o ústavním soudu. Listina základních práv a svobod, ani žádná mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy ČR však nezakládají základní subjektivní veřejné právo vůči stu na využití uvedené metodiky. Pokud jde o zjevnou opožděnost návrhu ve vztahu k podání sub a), je třeba pro úplnost uvést, že samotné oznámení ÚPV o obsahu ve Sbírce zákonů již vyhlášeného právního předpisu nemůže být zásahem do základních práv stěžovatelky. Navíc uvedené oznámení se opírá o ustanovení : § 3 odst. 1 cit. zákona, kdežto stěžovatelka napadá ustanovení § 3 odst. 3 tohoto zákona, aniž by to nějak dokázala zdůvodnit. Z těchto důvodů je třeba ústavní stížnost posoudit jako zjevně neopodstatněnou.
II. ÚS 36/95 Podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené tímto zákonem, podle § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný a podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona návrh odmítne, je-li podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky těchto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dně 15. května 1996 JUDr. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR
II.ÚS 36/95 ze dne 15. 5. 1996
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 36/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti proti ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, podané Ing. E.M., zastoupenou advokátkou JUDr. L.B., za účasti Parlamentu České republiky jako účastníka řízení, mimo ústní jednání, t a k t o :
Návrh s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Dne 15. 2. 1995 se na Ústavní soud obrátila stěžovatelka s podáním, ve kterém napadla "nedostatečnost" ustanovení § 17 zákona č. 527/1990 Sb. a ustanovení § 3 zákona č. 14/1992 Sb. Protože navrhovatelka nebyla zastoupena v souladu s ustanovením § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a její blíže neoznačené podání vykazovalo další vady, byla navrhovatelka vyzvána k jejich odstranění. Tak se stalo podáním datovaným dne 30. května, kdy byla Ústavnímu soudu předložena prostřednictvím advokátky JUDr. L.B., ústavní stížnost, která již umožnila návrh posoudit. 1
2
II. ÚS 36/95
Svou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení ustanovení § 3 odst. 3 zákona ČNR č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví. Podle stěžovatelky je toto ustanovení v rozporu s čl. 34 odst. 1 a čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V petitu se však nedomáhá zrušení rozhodnutí nebo jiného zásahu orgánu veřejné moci, což je základní podmínkou pro spojení podání ústavní stížnosti s návrhem na zrušení právního předpisu ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu. Ve svém podání sice zmiňuje: a) oznámení ÚPV ze dne 20. ledna 1993 o tom, že podle ustanovení § 3 odst. 1 cit. zákona "se zastavují řízení o přihláškách objevů, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona",
b) sdělení Ministerstva životního prostředí ze dne 13. října 1994 o tom, že stěžovatelčinu metodiku předpovídání povodní nelze využít,
avšak nikterak neprokazuje, že by v případě sdělení sub b) naspala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Přitom pouze toto sdělení a jen za předpokladu, že by bylo zásahem do jejích základních práv, by mohlo odůvodnit použití ustanovení § 75 odst. 1 písm. a) zákona o ústavním soudu. Listina základních práv a svobod, ani žádná mezinárodní smlouva podle čl. 10 Ústavy ČR však nezakládají základní subjektivní veřejné právo vůči stu na využití uvedené metodiky. Pokud jde o zjevnou opožděnost návrhu ve vztahu k podání sub a), je třeba pro úplnost uvést, že samotné oznámení ÚPV o obsahu ve Sbírce zákonů již vyhlášeného právního předpisu nemůže být zásahem do základních práv stěžovatelky. Navíc uvedené oznámení se opírá o ustanovení : § 3 odst. 1 cit. zákona, kdežto stěžovatelka napadá ustanovení § 3 odst. 3 tohoto zákona, aniž by to nějak dokázala zdůvodnit. Z těchto důvodů je třeba ústavní stížnost posoudit jako zjevně neopodstatněnou.
II. ÚS 36/95 Podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené tímto zákonem, podle § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný a podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona návrh odmítne, je-li podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky těchto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dně 15. května 1996 JUDr. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR