II. ÚS 267/95
II.ÚS 267/95 ze dne 7. 3. 1996
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 267/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele L.K., zastoupeného advokátkou JUDr. I.B., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 1995, sp. zn. 4 Cdo 53/94, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se svým návrhem ze dne 6. 11. 1995, podaným k přepravě na poštu dne 7. 11. 1995, domáhal vydání nálezu, kterým by bylo ústavní stížnosti vyhověno a zrušeno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 1995, sp. zn. 4 Cdo 53/94.
Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh, podaný ve lhůtě, stanovené zák. č. 182/1993 Sb.
Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Jak již bylo Ústavním soudem judikováno, např. pod sp. zn.
II. ÚS 267/95 I. ÚS 37/93, považuje Ústavní soud 60ti denní lhůtu za lhůtu procesní, neboť zák. č. 182/1993 Sb. - jenž ji upravuje - je procesním předpisem, který v případě opožděného podání návrhu přikazuje návrh odmítnout, zatímco v případě nedodržení lhůty hmotněprávní by bylo třeba podle obecných zásad návrh věcně zamítnout. Současně však pro běh lhůty je určující znění citovaného ustanovení § 72, z něhož plyne, že prvním dnem 60ti denní lhůty je již den právní moci napadeného rozhodnutí. Z připojeného spisu Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 5 C 413/92, Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 9. 1995, poslední den 60ti denní lhůty tak připadl na 6. 11. 1995, protože navrhovatel svou ústavní stížnost podal k přepravě teprve následující den, tj. 7. 11. 1995, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh navrhovatele dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová V Brně dne 7. 3. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR
2
II.ÚS 267/95 ze dne 7. 3. 1996
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 267/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele L.K., zastoupeného advokátkou JUDr. I.B., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 1995, sp. zn. 4 Cdo 53/94, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se svým návrhem ze dne 6. 11. 1995, podaným k přepravě na poštu dne 7. 11. 1995, domáhal vydání nálezu, kterým by bylo ústavní stížnosti vyhověno a zrušeno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 1995, sp. zn. 4 Cdo 53/94.
Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh, podaný ve lhůtě, stanovené zák. č. 182/1993 Sb.
Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Jak již bylo Ústavním soudem judikováno, např. pod sp. zn.
II. ÚS 267/95 I. ÚS 37/93, považuje Ústavní soud 60ti denní lhůtu za lhůtu procesní, neboť zák. č. 182/1993 Sb. - jenž ji upravuje - je procesním předpisem, který v případě opožděného podání návrhu přikazuje návrh odmítnout, zatímco v případě nedodržení lhůty hmotněprávní by bylo třeba podle obecných zásad návrh věcně zamítnout. Současně však pro běh lhůty je určující znění citovaného ustanovení § 72, z něhož plyne, že prvním dnem 60ti denní lhůty je již den právní moci napadeného rozhodnutí. Z připojeného spisu Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 5 C 413/92, Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 9. 1995, poslední den 60ti denní lhůty tak připadl na 6. 11. 1995, protože navrhovatel svou ústavní stížnost podal k přepravě teprve následující den, tj. 7. 11. 1995, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh navrhovatele dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová V Brně dne 7. 3. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR
2