II. ÚS 245/95
II.ÚS 245/95 ze dne 13. 11. 1995
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 245/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. 11. 1995 mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J.T. a M.T., právně zastoupeni advokátkou JUDr. D.T., t a k t o :
Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1. písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o stížnost zjevně neopodstatněnou.
Navrhovatelé podali Ústavnímu soudu stížnost, kterou tento soud obdržel dne 11. 10. 1995. Návrh směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 1995, čj. 30 Ca 200/94-15, který nabyl právní moci dne 16. 8. 1995. Stěžovatelé uvedli ve svém návrhu, že na základě uplatněného restitučního nároku bylo obnoveno jejich vlastnické právo k části pozemku p.č. 878/1 v k ú. B. Za zbývající část téže parcely jim byla přislíbena náhrada. 1
II. ÚS 245/95
Podle odstupní smlouvy, kterou stěžovatelé nabyli do spoluvlastnictví předmětnou pozemkovou parcelu, činila v době převodu výměra pozemku (tehdy se skládajícího ze čtyř pozemkových parcel) 2970 m2. Při prodeji tohoto pozemku v roce 1963 činila již výměra téže parcely pouze 2781 m2.
Stěžovatelé požádali na základě § 8 zák.č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitosti, příslušný Katastrální úřad v B., o provedení opravy výměry v katastrálním operátu. Žádost byla rozhodnutím téhož orgánu, čj. 10 R-2/94, ze dne 14. 4. 1994 , zamítnuta. Rozhodující orgán ve svém rozhodnutí mj. uvedl, že právní předchůdci restituentů (nyní stěžovatelů), byli účastni zaměření svých pozemků v roce 1951, svými podpisy uznali vytýčené hranice těchto pozemků a vzali rovněž na vědomí jejich nové zaměření a sestavení nového katastrálního operátů bez jakýchkoliv připomínek.
Katastrální úřad v rámci řízení pak znovu provedl kontrolu hranic sporné parcely p.č. 875/1 a rovněž přepočítal její výměru, a to z katastrálních údajů náčrtu a operátů z roku 1951. Výsledkem všech těchto zjištění byla skutečnost, že výměra sporného pozemku odpovídá výměře uvedené v rozhodnutí okresního pozemkového úřadu ze dne 30. 6. 1993.
Rozdíl výměry pak tento úřad zdůvodňuje jednak nepřesným určením výměry původní a dále rozdílným použitím technických prostředků při vyhotovování operátů v roce 1952.
Dále pak uvedl, že opravu výměry pozemku bývalého pozemkového katastru již nelze provést, neboť ve svých původních hranicích neexistuje a v dnešním katastru nemovitostí není evidován ani zjednodušeným způsobem proto není možné aplikovat § 8 citovaného zákona, jehož znění se stěžovatelé dovolávají.
Uvedené rozhodnutí bylo na základě odvolání stěžovatelů přezkoumáno KI. 2
II. ÚS 245/95
Ten ve svém rozhodnutí ze dne 12. 5. 1994 , čj.: KÚ B. 10 R-2/94 0-13/94, potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu v B. a odvolání stěžovatelů zamítl. V odůvodnění potvrdil zjištění vyslovená v rozhodnutí prvostupňového orgánu a dále uvedl, že podle § 20 zák.č. 344/1992 Sb. není výměra parcely závazným údajem pro právní úkony, týkající se nemovitostí vedených v katastru.
Na základě žaloby stěžovatelů proti vedlejšímu účastníkovi, rozhodl Krajský soud v Brně tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku zopakoval dosavadní zjištění Správních orgánů a zdůraznil, že v souzené věci nejsou důvody pro postup ve smyslu § 8 zák.č. 344/1992 Sb.
Stěžovatelé ve svém podání uvedli, že postupem Krajského soudu v Brně který rozhodl bez nařízení jednání, bylo porušeno jejich základní právo uvedené v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dovozují dále, že tento postup pro ně znamená i porušení práva uvedené v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, tj. právo vlastnit majetek a právo na ochranu proti jeho nezákonnému vyvlastnění.
Soudce zpravodaj k tvrzenému porušení základního práva uvedeného v čl. 36 odst. 1 , totiž že každý se může stanoveným postupem dovolávat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, či jiného orgánu, neshledal porušení práva stěžovatelů , neboť jak z předchozího vyplývá, toto jejich právo bylo v předchozích řízeních plně konzumováno.
Rovněž uváděné porušení čl. 38 odst. 2 , které zaručuje veřejné a bez zbytečných průtahů provedené řízení, s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, neshledal jako důvodné.
3
II. ÚS 245/95 Pokud se týká uváděného porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, v daném případě se ustanovení tohoto článku na stížnost navrhovatelů nevztahuje, vzhledem ke zveřejněné judikatuře Ústavního soudu České republiky.
Soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh stěžovatelů jako zjevně neopodstatněný
- o d m í t n o u t -
Poučení: Proti rozhodnutí ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 13. 11. 1995 JUDr. Antonín Procházka
II.ÚS 245/95 ze dne 13. 11. 1995
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 245/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 13. 11. 1995 mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J.T. a M.T., právně zastoupeni advokátkou JUDr. D.T., t a k t o :
Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1. písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o stížnost zjevně neopodstatněnou.
Navrhovatelé podali Ústavnímu soudu stížnost, kterou tento soud obdržel dne 11. 10. 1995. Návrh směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 1995, čj. 30 Ca 200/94-15, který nabyl právní moci dne 16. 8. 1995. Stěžovatelé uvedli ve svém návrhu, že na základě uplatněného restitučního nároku bylo obnoveno jejich vlastnické právo k části pozemku p.č. 878/1 v k ú. B. Za zbývající část téže parcely jim byla přislíbena náhrada. 1
II. ÚS 245/95
Podle odstupní smlouvy, kterou stěžovatelé nabyli do spoluvlastnictví předmětnou pozemkovou parcelu, činila v době převodu výměra pozemku (tehdy se skládajícího ze čtyř pozemkových parcel) 2970 m2. Při prodeji tohoto pozemku v roce 1963 činila již výměra téže parcely pouze 2781 m2.
Stěžovatelé požádali na základě § 8 zák.č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitosti, příslušný Katastrální úřad v B., o provedení opravy výměry v katastrálním operátu. Žádost byla rozhodnutím téhož orgánu, čj. 10 R-2/94, ze dne 14. 4. 1994 , zamítnuta. Rozhodující orgán ve svém rozhodnutí mj. uvedl, že právní předchůdci restituentů (nyní stěžovatelů), byli účastni zaměření svých pozemků v roce 1951, svými podpisy uznali vytýčené hranice těchto pozemků a vzali rovněž na vědomí jejich nové zaměření a sestavení nového katastrálního operátů bez jakýchkoliv připomínek.
Katastrální úřad v rámci řízení pak znovu provedl kontrolu hranic sporné parcely p.č. 875/1 a rovněž přepočítal její výměru, a to z katastrálních údajů náčrtu a operátů z roku 1951. Výsledkem všech těchto zjištění byla skutečnost, že výměra sporného pozemku odpovídá výměře uvedené v rozhodnutí okresního pozemkového úřadu ze dne 30. 6. 1993.
Rozdíl výměry pak tento úřad zdůvodňuje jednak nepřesným určením výměry původní a dále rozdílným použitím technických prostředků při vyhotovování operátů v roce 1952.
Dále pak uvedl, že opravu výměry pozemku bývalého pozemkového katastru již nelze provést, neboť ve svých původních hranicích neexistuje a v dnešním katastru nemovitostí není evidován ani zjednodušeným způsobem proto není možné aplikovat § 8 citovaného zákona, jehož znění se stěžovatelé dovolávají.
Uvedené rozhodnutí bylo na základě odvolání stěžovatelů přezkoumáno KI. 2
II. ÚS 245/95
Ten ve svém rozhodnutí ze dne 12. 5. 1994 , čj.: KÚ B. 10 R-2/94 0-13/94, potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu v B. a odvolání stěžovatelů zamítl. V odůvodnění potvrdil zjištění vyslovená v rozhodnutí prvostupňového orgánu a dále uvedl, že podle § 20 zák.č. 344/1992 Sb. není výměra parcely závazným údajem pro právní úkony, týkající se nemovitostí vedených v katastru.
Na základě žaloby stěžovatelů proti vedlejšímu účastníkovi, rozhodl Krajský soud v Brně tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku zopakoval dosavadní zjištění Správních orgánů a zdůraznil, že v souzené věci nejsou důvody pro postup ve smyslu § 8 zák.č. 344/1992 Sb.
Stěžovatelé ve svém podání uvedli, že postupem Krajského soudu v Brně který rozhodl bez nařízení jednání, bylo porušeno jejich základní právo uvedené v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dovozují dále, že tento postup pro ně znamená i porušení práva uvedené v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, tj. právo vlastnit majetek a právo na ochranu proti jeho nezákonnému vyvlastnění.
Soudce zpravodaj k tvrzenému porušení základního práva uvedeného v čl. 36 odst. 1 , totiž že každý se může stanoveným postupem dovolávat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, či jiného orgánu, neshledal porušení práva stěžovatelů , neboť jak z předchozího vyplývá, toto jejich právo bylo v předchozích řízeních plně konzumováno.
Rovněž uváděné porušení čl. 38 odst. 2 , které zaručuje veřejné a bez zbytečných průtahů provedené řízení, s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, neshledal jako důvodné.
3
II. ÚS 245/95 Pokud se týká uváděného porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, v daném případě se ustanovení tohoto článku na stížnost navrhovatelů nevztahuje, vzhledem ke zveřejněné judikatuře Ústavního soudu České republiky.
Soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh stěžovatelů jako zjevně neopodstatněný
- o d m í t n o u t -
Poučení: Proti rozhodnutí ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 13. 11. 1995 JUDr. Antonín Procházka