II. ÚS 207/95
II.ÚS 207/95 ze dne 29. 11. 1995
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 207/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky M.A., zastoupené JUDr. V.N., komerčním právníkem, o ústavní stížnosti proti postupu Ministerstva zemědělství a návrhu na zrušení ustanovení § 14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :
Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelka se svým návrhem, označeným jako ústavní stížnost proti postupu Ministerstva zemědělství, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo zrušeno ustanovení § 14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění zák. č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. č. 229/1991 Sb., ve znění zák. č. 42/1992 Sb., zák. č. 93/1992 Sb. a zák. ČNR č. 39/1993 Sb. (dále jen zák. č. 229/1991 Sb.), datem jeho vydání.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatelky jakož i přílohy, předložené navrhovatelkou, tj. zejména přípisy Ministerstva zemědělství ČR ze dne 23. 4. 1993, ze dne 17. 9. 1993 a ze dne 28. 9. 1993, jehož postupy navrhovatelka napadá, a dospěl k závěru, že ve věci ústavní stížnosti jde o návrh, podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 182/1993 Sb.)], 1
II. ÚS 207/95
neboť veškerá korespondence, týkající se Ministerstva zemědělství, je adresovaná a tedy vedená s panem K.A., z čehož plyne, že navrhovatelka nebyla účastnicí řízení Ministerstva zemědělství, jehož postupy ústavní stížností napadá. Ohledně návrhu na zrušení § 14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb. dlužno dodat, že může být podán jen spolu s ústavní stížností, s níž je existenčně spjat (§ 64 odst. 1 písm. d); § 74 zák. č. 182/1993 Sb.). Toto je také důvod, proč nemohl Ústavní soud jednat o návrhu na zrušení zákona za situace, kdy ústavní stížnost odmítl. Na druhé straně, i kdyby šlo navrhovatelce pouze o zrušení zákona, jak by vyplývalo z obsahu návrhu, zejména jeho doplnění, které obsahuje petit, tj. návrh nálezu, nezbylo by než návrh odmítnout a to taktéž jako návrh, podaný osobou zjevně neoprávněnou (§ 43 odst. písm. d) zák. č. 182/1993 Sb.), a to právě proto, že z ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. jasně plyne oprávnění fyzické osoby k podání takového návrhu jen spolu s ústavní stížností, což je podmínka, která v dané věci není splněna, neboť vyjma označení návrhu jako ústavní stížnost proti postupu Ministerstva zemědělství podstata návrhu spočívá v rozvedení důvodů, pro které navrhovatelka považuje § 14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb. za protiústavní. Z důvodů shora uvedených byl návrh dle § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová V Brně dne 29. 11. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR
II.ÚS 207/95 ze dne 29. 11. 1995
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 207/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky M.A., zastoupené JUDr. V.N., komerčním právníkem, o ústavní stížnosti proti postupu Ministerstva zemědělství a návrhu na zrušení ustanovení § 14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :
Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelka se svým návrhem, označeným jako ústavní stížnost proti postupu Ministerstva zemědělství, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo zrušeno ustanovení § 14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku ve znění zák. č. 183/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. č. 229/1991 Sb., ve znění zák. č. 42/1992 Sb., zák. č. 93/1992 Sb. a zák. ČNR č. 39/1993 Sb. (dále jen zák. č. 229/1991 Sb.), datem jeho vydání.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatelky jakož i přílohy, předložené navrhovatelkou, tj. zejména přípisy Ministerstva zemědělství ČR ze dne 23. 4. 1993, ze dne 17. 9. 1993 a ze dne 28. 9. 1993, jehož postupy navrhovatelka napadá, a dospěl k závěru, že ve věci ústavní stížnosti jde o návrh, podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. č. 182/1993 Sb.)], 1
II. ÚS 207/95
neboť veškerá korespondence, týkající se Ministerstva zemědělství, je adresovaná a tedy vedená s panem K.A., z čehož plyne, že navrhovatelka nebyla účastnicí řízení Ministerstva zemědělství, jehož postupy ústavní stížností napadá. Ohledně návrhu na zrušení § 14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb. dlužno dodat, že může být podán jen spolu s ústavní stížností, s níž je existenčně spjat (§ 64 odst. 1 písm. d); § 74 zák. č. 182/1993 Sb.). Toto je také důvod, proč nemohl Ústavní soud jednat o návrhu na zrušení zákona za situace, kdy ústavní stížnost odmítl. Na druhé straně, i kdyby šlo navrhovatelce pouze o zrušení zákona, jak by vyplývalo z obsahu návrhu, zejména jeho doplnění, které obsahuje petit, tj. návrh nálezu, nezbylo by než návrh odmítnout a to taktéž jako návrh, podaný osobou zjevně neoprávněnou (§ 43 odst. písm. d) zák. č. 182/1993 Sb.), a to právě proto, že z ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. jasně plyne oprávnění fyzické osoby k podání takového návrhu jen spolu s ústavní stížností, což je podmínka, která v dané věci není splněna, neboť vyjma označení návrhu jako ústavní stížnost proti postupu Ministerstva zemědělství podstata návrhu spočívá v rozvedení důvodů, pro které navrhovatelka považuje § 14 odst. 9 zák. č. 229/1991 Sb. za protiústavní. Z důvodů shora uvedených byl návrh dle § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová V Brně dne 29. 11. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR