II. ÚS 168/95
II.ÚS 168/95 ze dne 14. 8. 1995
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 168/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele MUDr. M.J.S., zastoupeného advokátem JUDr. R.D., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 22Co 3/95-30, ze dne 2. 2. 1995, t a k t o:
Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se svým návrhem ze dne 16. 6. 1995, podaným k přepravě dne 20. 6. 1995, domáhal vydání nálezu, kterým by jeho ústavní stížnosti bylo zcela vyhověno a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 1995, čj. 22Co 3/95-30, zrušen. Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh, podaný ve lhůtě, stanovené zák. č. 182/1993 Sb. Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. 1
II. ÚS 168/95
Jak již bylo Ústavním soudem judikováno pod sp. zn. Pl. ÚS 37/93, považuje 60ti denní lhůtu ústavní soud za lhůtu procesní, neboť zák. č. 182/1993 Sb. - jenž ji upravuje - je procesním předpisem, který v případě opožděného podání návrhu přikazuje návrh odmítnout, zatímco v případě nedodržení lhůty hmotněprávní by bylo třeba podle obecných zásad návrh věcně zamítnout. Současně však pro běh lhůty je určující znění citovaného ustanovení § 72, z něhož plyne, že prvním dnem 60ti denní lhůty je již den právní moci napadeného rozhodnutí. Protože z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 13C 502/93, ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci 21. 4. 1995, připadl poslední den 60ti denní lhůty na 19. 6. 1995, zatímco navrhovatel svou ústavní stížnost podal k přepravě teprve následující den, tj. 20. 6. 1995. Za této situace nezbylo ústavnímu soudu než návrh navrhovatele dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová V Brně dne 14. 8. 1995 soudkyně Ústavního soudu
Za správnost vyhotovení: 2
II.ÚS 168/95 ze dne 14. 8. 1995
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 168/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele MUDr. M.J.S., zastoupeného advokátem JUDr. R.D., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 22Co 3/95-30, ze dne 2. 2. 1995, t a k t o:
Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se svým návrhem ze dne 16. 6. 1995, podaným k přepravě dne 20. 6. 1995, domáhal vydání nálezu, kterým by jeho ústavní stížnosti bylo zcela vyhověno a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 1995, čj. 22Co 3/95-30, zrušen. Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh, podaný ve lhůtě, stanovené zák. č. 182/1993 Sb. Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. 1
II. ÚS 168/95
Jak již bylo Ústavním soudem judikováno pod sp. zn. Pl. ÚS 37/93, považuje 60ti denní lhůtu ústavní soud za lhůtu procesní, neboť zák. č. 182/1993 Sb. - jenž ji upravuje - je procesním předpisem, který v případě opožděného podání návrhu přikazuje návrh odmítnout, zatímco v případě nedodržení lhůty hmotněprávní by bylo třeba podle obecných zásad návrh věcně zamítnout. Současně však pro běh lhůty je určující znění citovaného ustanovení § 72, z něhož plyne, že prvním dnem 60ti denní lhůty je již den právní moci napadeného rozhodnutí. Protože z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 13C 502/93, ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci 21. 4. 1995, připadl poslední den 60ti denní lhůty na 19. 6. 1995, zatímco navrhovatel svou ústavní stížnost podal k přepravě teprve následující den, tj. 20. 6. 1995. Za této situace nezbylo ústavnímu soudu než návrh navrhovatele dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová V Brně dne 14. 8. 1995 soudkyně Ústavního soudu
Za správnost vyhotovení: 2