II. ÚS 162/96
II.ÚS 162/96 ze dne 17. 7. 1996
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 162/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele A.D., o návrhu ze dne 12. 6. 1996, t a k t o:
Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel ve svém návrhu ze dne 12. 6. 1996, doručeném Ústavnímu soudu ČR dne 17. 6. 1996, žádal ústavní soud o prominutí zmeškané lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci restitučního řízení, neboť lhůtu zmeškal vinou delší nemoci.
Z připojeného spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 21 C 186/94, Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 1996, sp. zn. 13 Co 81/96, odvolací řízení dle § 43 odst. 2 a § 211 o.s.ř. zastavil, neboť žalobce přes výzvu ve lhůtě nedoplnil odvolání o náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř. Usnesení Městského soudu v Praze bylo všem účastníkům doručeno dne 21. 3. 1996 a téhož dne nabylo i právní moci.
Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. 1
II. ÚS 162/96
Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že jde zjevně o návrh podaný opožděně, neboť usnesení Městského soudu v Praze nabylo právní moci dne 21. 3. 1996, zatímco stěžovatel předal svou ústavní stížnost poště k přepravě až 85. den, tj. dne 13. 6. 1996.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že čl. 87 Ústavy ani zák. č. 182/1993 Sb. nemá ustanovení, která by mu umožňovala prominout účastníku řízení lhůtu pro podání odvolání u obecných soudů. Tzn., že z tohoto pohledu jde taktéž o návrh, k jehož projednání není ústavní soud příslušný.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh navrhovatele dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a e) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem a současně též jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 17. 7. 1996 soudkyně ústavního soudu ČR -,',~
II.ÚS 162/96 ze dne 17. 7. 1996
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
II. ÚS 162/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele A.D., o návrhu ze dne 12. 6. 1996, t a k t o:
Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel ve svém návrhu ze dne 12. 6. 1996, doručeném Ústavnímu soudu ČR dne 17. 6. 1996, žádal ústavní soud o prominutí zmeškané lhůty pro podání odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci restitučního řízení, neboť lhůtu zmeškal vinou delší nemoci.
Z připojeného spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 21 C 186/94, Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 1996, sp. zn. 13 Co 81/96, odvolací řízení dle § 43 odst. 2 a § 211 o.s.ř. zastavil, neboť žalobce přes výzvu ve lhůtě nedoplnil odvolání o náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř. Usnesení Městského soudu v Praze bylo všem účastníkům doručeno dne 21. 3. 1996 a téhož dne nabylo i právní moci.
Dle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. 1
II. ÚS 162/96
Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele a dospěl k závěru, že jde zjevně o návrh podaný opožděně, neboť usnesení Městského soudu v Praze nabylo právní moci dne 21. 3. 1996, zatímco stěžovatel předal svou ústavní stížnost poště k přepravě až 85. den, tj. dne 13. 6. 1996.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že čl. 87 Ústavy ani zák. č. 182/1993 Sb. nemá ustanovení, která by mu umožňovala prominout účastníku řízení lhůtu pro podání odvolání u obecných soudů. Tzn., že z tohoto pohledu jde taktéž o návrh, k jehož projednání není ústavní soud příslušný.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než návrh navrhovatele dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a e) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem a současně též jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 17. 7. 1996 soudkyně ústavního soudu ČR -,',~