I. ÚS 683/2000
I.ÚS 683/2000 ze dne 23. 1. 2001
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatelů J. H., E. K., A. H., a F.K., všech zastoupených JUDr. V.P., advokátem, proti zásahu veřejné moci ze dne 6. 7. 1999 a ze dne 26. 10. 2000,
takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé svým návrhem napadají jednak jednání Policie ČR, Správy Středočeského kraje, a dále jednání města Říčany u Prahy, které zřejmě považují za (jiné) zásahy orgánu veřejné moci. Domnívají se, že těmito akty došlo (diferencovaně ve vztahu k jednotlivým stěžovatelům) k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 12 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k citované Úmluvě. Navrhují, aby Ústavní soud vydal nález, ve kterém - stručně řečeno - označí jednání Policie ČR a města Říčany u Prahy (konkrétně ve vztahu k jednotlivým stěžovatelům) za protiústavní (podrobně srov. str. 5 a 6 návrhu). Zároveň žádají o přiznání náhrady nákladů řízení.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro přijetí ústavní stížnosti podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zejména zda byl návrh podán ve lhůtě stanovené zákonem a zda je k jeho projednání Ústavní soud příslušný.
Ústavní soud v dané věci zjistil, že stěžovatelé napadají dva akty, které považují za zásahy orgány veřejné moci, a to jednak jednání Policie ČR, Správy Středočeského kraje, ze dne 6. 7. 1999 a dále jednání, resp. dopis města Říčany u Prahy ze dne 26. 10. 2000. Obě tyto části ústavní stížnosti pak posuzoval samostatně. Pokud jde o jednání Policie ČR, Správy Středočeského kraje, ze dne 6. 7. 1999, k tomu Ústavní soud konstatoval, že podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná - v případě jiného zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí - běžet dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V daném případě je dnem počátku běhu lhůty 6. 7. 1999, a tak lhůta uplynula 6. 9. 1999, avšak ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 21. 11. 2000. Jelikož lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla v této její části dodržena, soudci zpravodaji nezbylo než jí odmítnout jako opožděnou.
Co se týče napadeného dopisu města Říčany u Prahy ze dne 26. 10. 2000, po posouzení jeho obsahu Ústavní soud dospěl k závěru, že ačkoliv město Říčany může v určitých situacích vystupovat též jako orgán veřejné moci, v daném případě nejde o rozhodnutí, nelze ale ani hovořit o jiném zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv, neboť se jedná pouhou výzvu k "odstranění vozidel", která nemá sama o sobě vůbec charakter nějakého zásahu do subjektivních práv. Proto i v této části musel soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítnout, tentokrát jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, nepřicházel v úvahu ani návrh na náhradu nákladů zastoupení (ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu
I.ÚS 683/2000 ze dne 23. 1. 2001
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatelů J. H., E. K., A. H., a F.K., všech zastoupených JUDr. V.P., advokátem, proti zásahu veřejné moci ze dne 6. 7. 1999 a ze dne 26. 10. 2000,
takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé svým návrhem napadají jednak jednání Policie ČR, Správy Středočeského kraje, a dále jednání města Říčany u Prahy, které zřejmě považují za (jiné) zásahy orgánu veřejné moci. Domnívají se, že těmito akty došlo (diferencovaně ve vztahu k jednotlivým stěžovatelům) k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 12 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k citované Úmluvě. Navrhují, aby Ústavní soud vydal nález, ve kterém - stručně řečeno - označí jednání Policie ČR a města Říčany u Prahy (konkrétně ve vztahu k jednotlivým stěžovatelům) za protiústavní (podrobně srov. str. 5 a 6 návrhu). Zároveň žádají o přiznání náhrady nákladů řízení.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro přijetí ústavní stížnosti podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zejména zda byl návrh podán ve lhůtě stanovené zákonem a zda je k jeho projednání Ústavní soud příslušný.
Ústavní soud v dané věci zjistil, že stěžovatelé napadají dva akty, které považují za zásahy orgány veřejné moci, a to jednak jednání Policie ČR, Správy Středočeského kraje, ze dne 6. 7. 1999 a dále jednání, resp. dopis města Říčany u Prahy ze dne 26. 10. 2000. Obě tyto části ústavní stížnosti pak posuzoval samostatně. Pokud jde o jednání Policie ČR, Správy Středočeského kraje, ze dne 6. 7. 1999, k tomu Ústavní soud konstatoval, že podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná - v případě jiného zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí - běžet dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V daném případě je dnem počátku běhu lhůty 6. 7. 1999, a tak lhůta uplynula 6. 9. 1999, avšak ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 21. 11. 2000. Jelikož lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla v této její části dodržena, soudci zpravodaji nezbylo než jí odmítnout jako opožděnou.
Co se týče napadeného dopisu města Říčany u Prahy ze dne 26. 10. 2000, po posouzení jeho obsahu Ústavní soud dospěl k závěru, že ačkoliv město Říčany může v určitých situacích vystupovat též jako orgán veřejné moci, v daném případě nejde o rozhodnutí, nelze ale ani hovořit o jiném zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv, neboť se jedná pouhou výzvu k "odstranění vozidel", která nemá sama o sobě vůbec charakter nějakého zásahu do subjektivních práv. Proto i v této části musel soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítnout, tentokrát jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, nepřicházel v úvahu ani návrh na náhradu nákladů zastoupení (ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2001 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu