I. ÚS 21/18
I.ÚS 21/18 ze dne 18. 1. 2018
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o návrhu Bc. Ladislava Regnarda a Terezie Regnardové, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
V návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 2. 1. 2018 navrhovatelé bez dalšího uvádějí, že podávají ústavní stížnosti pro porušení zákonných práv.
Přestože navrhovatelé byli v minulosti v souvislosti s jejich předchozími podáními mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 1303/15, II. ÚS 3616/15, III. ÚS 287/16, II. ÚS 3664/17, I. ÚS 472/17, III. ÚS 1556/17 a řadě dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2018
JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj
I.ÚS 21/18 ze dne 18. 1. 2018
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o návrhu Bc. Ladislava Regnarda a Terezie Regnardové, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
V návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 2. 1. 2018 navrhovatelé bez dalšího uvádějí, že podávají ústavní stížnosti pro porušení zákonných práv.
Přestože navrhovatelé byli v minulosti v souvislosti s jejich předchozími podáními mnohokrát opakovaně Ústavním soudem poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 1303/15, II. ÚS 3616/15, III. ÚS 287/16, II. ÚS 3664/17, I. ÚS 472/17, III. ÚS 1556/17 a řadě dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2018
JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj