89 ICm 708/2016
Č.j. 89 ICm 708/2016-22 (KSUL 89 INS 21800/2015)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vratislavem Morvayem v právní věci
žalobce: Ing. Peter Režnický, IČO: 61455121, sídlem Keltská 380, 252 62 Statenice, insolvenční správce dlužníka-manželů Dušana a Dagmar Gáborových, zastoupen advokátem Mgr. Milanem Kvasnicou, sídlem Na Úvoze 392, 735 52 Bohumín-Záblatí, proti žalované: ESSOX s.r.o., IČO: 26764652, sídlem F. A. Gerstnera 52, 370 01 České Budějovice, o popření vykonatelné pohledávky,
takto: I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá proti dlužníku-manželům Dušanu a Dagmar Gáborovým pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 89 INS 21800/2015 přihláškou evidovanou jako P7 ve výši 3 287 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 2. 3. 2016 ve věci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 89 INS 21800/2015 (dále jen insolvenční řízení ), se žalobce Ing. Peter Režnický, IČO: 61455121, sídlem Keltská 380, 252 62 Statenice, jako insolvenční správce dlužníka-manželů Dušana a Dagmar Gáborových, oba trvale bytem Libouchec 288, 403 35
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Exnerová. isir.justi ce.cz -2- (KSUL 89 INS 21800/2015)
Libouchec (dále jen dlužník ), domáhal proti žalované věřitelce ESSOX s.r.o., IČO: 26764652, sídlem F. A. Gerstnera 52, 370 01 České Budějovice, určení, že zmíněná věřitelka nemá vůči dlužníku pohledávku ve výši 3 287 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení přihláškou evidovanou jako P7. Současně žalobce uplatňoval i nárok na náhradu nákladů řízení. 2. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tak, že žalovaná přihlásila předmětné pohledávky do insolvenčního řízení jako vykonatelné přihláškou P7, a to na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem dne 16. 2. 2012 pod sp. zn. E/2011/10442, přičemž žalobce tyto pohledávky na přezkumném jednání konaném dne 1. 2. 2016 zcela popřel z důvodu jejich promlčení, neboť rozhodčí nález, z něhož žalovaná dovozuje vykonatelnost přihlášených pohledávek, žalobce považuje za nicotný akt. Rozhodce totiž, dle žalobce, nebyl určen transparentním způsobem resp. rozhodčí doložka, na jejímž základě rozhodce nález vydal, je absolutně neplatná. Za této situace proto rozhodčí nález nemůže být považován za vykonatelné rozhodnutí, které by stavělo běh promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že čtyřletá promlčecí doba počala běžet dle žalobce nejpozději 1. 11. 2010 a rozhodčí řízení z uvedených důvodů nestavilo běh promlčecí doby, uplynula promlčecí doba již před uplatněním pohledávek žalovanou do insolvenčního řízení přihláškou P7. Přihlášené pohledávky jsou tak promlčené. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby soud proto zcela žalobě vyhověl. 3. K žalobě se svým podáním ze dne 31. 3. 2016 (datovaným 30. 3. 2016) vyjádřila žalovaná. V něm odkázala na aktuální judikaturu, podle níž se staví promlčecí doba zahájením rozhodčího řízení, bez ohledu na to, zda byla rozhodčí smlouva uzavřena platně, či nikoliv, vyjma případu, kdy je soudem rozhodčí nález zrušen a věřitel nepodal u soudu v 30-denní lhůtě žalobu k zachování účinků podaných rozhodčích žalob a k zamezení promlčení pohledávky. V daném případě tedy žalovaná tvrdí, že došlo ke stavení promlčecí doby zahájením rozhodčího řízení a následně pak znovu zahájením exekučního řízení a od posledně uvedeného okamžiku již promlčecí doba neběží, a to i v době zahájení insolvenčního řízení. Žalovaná navíc namítala, že rozhodčí doložka ze dne 13. 7. 2006 obsažená v čl. VI odst. 7 Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru a Smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty společnosti ESSOX s.r.o. (dále jen Obchodní podmínky ) byla uzavřena v dobré víře, že je platná, a tato situace trvala i v době podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu, tj. dne 18. 10. 2011. Žalovaná navrhla, aby daná rozhodčí smlouva byla posouzena individuálně se zohledněním uvedených skutečností a současně bylo zohledněno to, že s ohledem na tvrzenou dobrou víru v platnost rozhodčí smlouvy neměla možnost se domáhat svého nároku jiným způsobem, než prostřednictvím návrhu na vydání rozhodčího nálezu, když hrozilo, že žaloba podaná u soudu by byla odmítnuta. S ohledem na uvedené žalovaná považuje námitku promlčení za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se smyslem a účelem insolvenčního řízení. Vyhověním námitce by bylo porušeno právo na spravedlivý proces a porušena zásada legitimního očekávání, jehož podstatou je majetkový zájem. Z výše uvedených důvodů proto žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 4. Podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle § 101 odst. 4 o.s.ř., vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. 5. Protože soud dospěl k závěru, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval oba účastníky usnesením ze dne 6. 5. 2016, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení zmíněného usnesení vyjádřili k tomu, zda souhlasí, aby ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání, přičemž současně byli účastníci poučeni v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Exnerová. -3- (KSUL 89 INS 21800/2015)
6. Vzhledem k tomu, že oba účastníci vyslovili souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce tak učinil svým podáním ze dne 9. 5. 2016 a žalovaná svým podáním ze dne 17. 5. 2016, jsou tedy splněny podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. Soud z uvedeného důvodu tedy jednání nenařizoval. 7. Soud na základě listinných důkazů předložených jednotlivými účastníky řízení dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 8. Z podání obou účastníků je nesporné resp. ani jedna ze stran nezpochybňuje, že žalobce na přezkumném jednání konaném dne 1. 2. 2016 ve věci insolvenčního řízení manželů Dušana a Dagmar Gáborových, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSUL 89 INS 21800/2015, zcela popřel pohledávku žalované ve výši 3 287,31 Kč, kterou tato uplatnila do insolvenčního řízení přihláškou evidovanou jako P7. Pohledávka byla přezkoumávána jako vykonatelná a z podání obou účastníků je rovněž zřejmé, že tvrzeným důvodem jejího popření se stalo její promlčení. 9. Z přihlášky žalované P7 ze dne 6. 1. 2016, kterou doručila soudu dne 7. 1. 2016, soud zjistil, že žalovaná uplatnila svou pohledávku ve výši 3 287,31 Kč (jistinu včetně příslušenství) z titulu uzavřené úvěrové smlouvy č. 9701131100, ze dne 23. 10. 2008, včetně Obchodních podmínek. Z uvedené smlouvy a z k ní připojených Obchodních podmínek, které společně tvoří přílohu přihlášky P7, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela žalovaná, zastoupená prodejcem Reta com s.r.o., s dlužníkem Dušanem Gáborem dne 23. 10. 2008. 10. Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 1. 2. 2016 a z jeho přílohy-přezkumného listu přihlášky P7, které tvoří součást insolvenčního spisu, soud zjistil, že žalobce považuje předmětnou pohledávku za promlčenou, neboť promlčecí doba dle něho uplynula, a to i s přihlédnutím k hmotněprávním účinkům vedení rozhodčího řízení dle absolutně neplatné rozhodčí doložky (dle nicotného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem, jeho výběr neproběhl dle transparentních pravidel), když dle žalobce promlčecí dobu nestaví ani nezákonně vedené exekuční řízení. 11. Z rozhodčího nálezu sp. zn. E/2011/10442 ze dne 16. 2. 2012 rozhodce JUDr. Marka Nespaly soud zjistil, že rozhodčí řízení bylo zahájeno z podnětu žalované dne 18. 10. 2011 na základě výše uvedené smlouvy o úvěru č. 9701131100. 12. Tato skutková zjištění považuje soud již za dostatečná pro rozhodnutí ve věci a ze zbylých listinných důkazů předložených účastníky již žádné další skutkové závěry neučinil. 13. Soud se nejdříve zabýval přípustností žaloby a otázkou, zda tato není podána opožděně. 14. Podle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, jíž své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde- li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. 15. Vzhledem k tomu, že přezkumné jednání se konalo dne 1. 2. 2016 a žalobce doručil soudu žalobu dne 2. 3. 2016 (poslední den 30-denní lhůty), lze tuto považovat za včasnou. 16. Podle § 199 odst. 2 IZ, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle § 199 odst. 3 IZ může žalobce v žalobě podle odstavce 1 proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. 17. Žalobce jako důvod popření uvedl promlčení pohledávky, které mělo nastat až po vydání rozhodčího nálezu ze dne 16. 2. 2012 (dovozuje, že čtyřletá promlčecí doba začala běžet nejpozději od 1. 11. 2010), od něhož žalovaná dovozuje její vykonatelnost. Námitka tedy
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Exnerová. -4- (KSUL 89 INS 21800/2015)
nemohla být ze strany dlužníka uplatněna v rámci uvedeného rozhodčího řízení, které předcházelo rozhodčímu nálezu. Shodně se svým popěrným úkonem učiněným na přezkumném jednání konaném dne 1. 2. 2016 žalobce také v žalobě uplatňuje jako zásadní skutečnost, na jejímž základě má být vyhověno žalobě, promlčení pohledávky žalované, přičemž se v žalobě neodchyluje od důvodů uvedených v jeho popěrném úkonu a ani tyto důvody nerozšiřuje. Soud proto považuje žalobu resp. v ní uvedené důvody za přípustné dle § 199 odst. 2 a 3 IZ. 18. Pro posouzení, zda došlo k promlčení žalovanou uplatněné pohledávky do insolvenčního řízení, je nutné nejdříve stanovit režimu jakého zákona, a tedy i úpravě promlčení, daný nárok podléhá. Předmětem posouzení se zejména musí stát otázka, za jakých podmínek zahájené rozhodčí řízení staví běh promlčecí doby a jaký vliv má na tuto skutečnost případné rozhodčí řízení zahájené na základě neplatné rozhodčí doložky. 19. Podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák. ) přestává promlčecí doba běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Podle § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 8. 2012, (dále jen obč. zák.), uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. 20. Žalovaná svůj nárok odvozuje ze smlouvy o úvěru č. 9701131100, ze dne 23. 10. 2008, uzavřené mezi ní na straně jedné a dlužníkem Dušanem Gáborem na straně druhé. Jak vyplývá z uvedené smlouvy a připojených Obchodních podmínek, jde o smlouvu o úvěru uzavřenou dle § 497 a násl. obch. zák., přičemž se na ni vztahuje i úprava zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. 21. Nejvyšší soud ČR se ve svém rozhodnutí sp. zn. 23 ICdo 19/2015, ze dne 1. 6. 2016, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. R 99/2017, zabýval otázkou, zda ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. výslovně váže stavení promlčecí doby pouze na rozhodčí řízení zahájená na základě platné rozhodčí doložky. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle obchodního či občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že podle § 112 obč. zák. po zahájení řízení promlčecí doba neběží, bez ohledu na to, zda bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné rozhodčí doložky, učinil Nejvyšší soud stejný závěr i pro práva uplatňovaná v režimu obch. zák. Opačný výklad by podle něho nebyl považován s ohledem na judikaturu Ústavního soudu za ústavně konformní, vedl by k právní nejistotě a dostával by se do rozporu s § 14 odst. 1 věta druhá zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, kteréžto ustanovení je nutno považovat za ustanovení speciální k § 112 obč. zák. i k § 403 obch. zák. 22. S ohledem na uvedený názor se již soudu jeví jako nadbytečné zabývat se dále otázkou, zda rozhodčí doložka, na jejímž základě byl vydán rozhodčí nález sp. zn. E/2011/10442 dne 16. 2. 2012, byla sjednána platně či nikoliv, neboť tato skutečnost nemá vliv na stavení promlčecí doby, ke které v daném případě došlo zahájením zmíněného rozhodčího řízení. Protože obecná promlčecí doba činí dle § 397 obch. zák. čtyři roky, přičemž v době zahájení rozhodčího řízení (18. 10. 2011) od uzavření výše uvedené úvěrové smlouvy (tedy i zcela jistě od splatnosti nároku z ní vyplývajícího) tyto čtyři roky ještě neuplynuly, došlo zahájením rozhodčího řízení ke stavení promlčecí lhůty, aniž by nastalo promlčení pohledávky. Nutno ještě podotknout, že v posuzovaném případě v době podání přihlášky pohledávky žalované do insolvenčního řízení neuplynula rozhodně ani 10-letá promlčecí lhůta vyplývající z ust. § 408 obch. zák., neboť v té době neuplynulo ani 10 let od uzavření úvěrové smlouvy.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Exnerová. -5- (KSUL 89 INS 21800/2015)
23. Za této situace proto soud dospěl k závěru, že důvody popření pohledávky přihlášené žalovanou a evidované pod č. P7, jak byly žalobcem uvedeny při přezkumném jednání dne 1. 2. 2016, nejsou opodstatněné. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). 24. Podle § 202 odst. IZ, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Přestože insolvenční správce jako žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovaná byla ve věci naopak úspěšná zcela, soud je povinen postupovat podle § 202 odst. 1 IZ, a proto nepřiznal nikomu z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Ústí nad Labem dne 30. srpna 2018
Mgr. Vratislav Morvay v. r. samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Exnerová.
Č.j. 89 ICm 708/2016-22 (KSUL 89 INS 21800/2015)
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vratislavem Morvayem v právní věci
žalobce: Ing. Peter Režnický, IČO: 61455121, sídlem Keltská 380, 252 62 Statenice, insolvenční správce dlužníka-manželů Dušana a Dagmar Gáborových, zastoupen advokátem Mgr. Milanem Kvasnicou, sídlem Na Úvoze 392, 735 52 Bohumín-Záblatí, proti žalované: ESSOX s.r.o., IČO: 26764652, sídlem F. A. Gerstnera 52, 370 01 České Budějovice, o popření vykonatelné pohledávky,
takto: I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá proti dlužníku-manželům Dušanu a Dagmar Gáborovým pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 89 INS 21800/2015 přihláškou evidovanou jako P7 ve výši 3 287 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 2. 3. 2016 ve věci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 89 INS 21800/2015 (dále jen insolvenční řízení ), se žalobce Ing. Peter Režnický, IČO: 61455121, sídlem Keltská 380, 252 62 Statenice, jako insolvenční správce dlužníka-manželů Dušana a Dagmar Gáborových, oba trvale bytem Libouchec 288, 403 35
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Exnerová. isir.justi ce.cz -2- (KSUL 89 INS 21800/2015)
Libouchec (dále jen dlužník ), domáhal proti žalované věřitelce ESSOX s.r.o., IČO: 26764652, sídlem F. A. Gerstnera 52, 370 01 České Budějovice, určení, že zmíněná věřitelka nemá vůči dlužníku pohledávku ve výši 3 287 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení přihláškou evidovanou jako P7. Současně žalobce uplatňoval i nárok na náhradu nákladů řízení. 2. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tak, že žalovaná přihlásila předmětné pohledávky do insolvenčního řízení jako vykonatelné přihláškou P7, a to na základě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem dne 16. 2. 2012 pod sp. zn. E/2011/10442, přičemž žalobce tyto pohledávky na přezkumném jednání konaném dne 1. 2. 2016 zcela popřel z důvodu jejich promlčení, neboť rozhodčí nález, z něhož žalovaná dovozuje vykonatelnost přihlášených pohledávek, žalobce považuje za nicotný akt. Rozhodce totiž, dle žalobce, nebyl určen transparentním způsobem resp. rozhodčí doložka, na jejímž základě rozhodce nález vydal, je absolutně neplatná. Za této situace proto rozhodčí nález nemůže být považován za vykonatelné rozhodnutí, které by stavělo běh promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že čtyřletá promlčecí doba počala běžet dle žalobce nejpozději 1. 11. 2010 a rozhodčí řízení z uvedených důvodů nestavilo běh promlčecí doby, uplynula promlčecí doba již před uplatněním pohledávek žalovanou do insolvenčního řízení přihláškou P7. Přihlášené pohledávky jsou tak promlčené. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby soud proto zcela žalobě vyhověl. 3. K žalobě se svým podáním ze dne 31. 3. 2016 (datovaným 30. 3. 2016) vyjádřila žalovaná. V něm odkázala na aktuální judikaturu, podle níž se staví promlčecí doba zahájením rozhodčího řízení, bez ohledu na to, zda byla rozhodčí smlouva uzavřena platně, či nikoliv, vyjma případu, kdy je soudem rozhodčí nález zrušen a věřitel nepodal u soudu v 30-denní lhůtě žalobu k zachování účinků podaných rozhodčích žalob a k zamezení promlčení pohledávky. V daném případě tedy žalovaná tvrdí, že došlo ke stavení promlčecí doby zahájením rozhodčího řízení a následně pak znovu zahájením exekučního řízení a od posledně uvedeného okamžiku již promlčecí doba neběží, a to i v době zahájení insolvenčního řízení. Žalovaná navíc namítala, že rozhodčí doložka ze dne 13. 7. 2006 obsažená v čl. VI odst. 7 Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru a Smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty společnosti ESSOX s.r.o. (dále jen Obchodní podmínky ) byla uzavřena v dobré víře, že je platná, a tato situace trvala i v době podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu, tj. dne 18. 10. 2011. Žalovaná navrhla, aby daná rozhodčí smlouva byla posouzena individuálně se zohledněním uvedených skutečností a současně bylo zohledněno to, že s ohledem na tvrzenou dobrou víru v platnost rozhodčí smlouvy neměla možnost se domáhat svého nároku jiným způsobem, než prostřednictvím návrhu na vydání rozhodčího nálezu, když hrozilo, že žaloba podaná u soudu by byla odmítnuta. S ohledem na uvedené žalovaná považuje námitku promlčení za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se smyslem a účelem insolvenčního řízení. Vyhověním námitce by bylo porušeno právo na spravedlivý proces a porušena zásada legitimního očekávání, jehož podstatou je majetkový zájem. Z výše uvedených důvodů proto žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 4. Podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle § 101 odst. 4 o.s.ř., vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. 5. Protože soud dospěl k závěru, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval oba účastníky usnesením ze dne 6. 5. 2016, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení zmíněného usnesení vyjádřili k tomu, zda souhlasí, aby ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání, přičemž současně byli účastníci poučeni v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Exnerová. -3- (KSUL 89 INS 21800/2015)
6. Vzhledem k tomu, že oba účastníci vyslovili souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalobce tak učinil svým podáním ze dne 9. 5. 2016 a žalovaná svým podáním ze dne 17. 5. 2016, jsou tedy splněny podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. Soud z uvedeného důvodu tedy jednání nenařizoval. 7. Soud na základě listinných důkazů předložených jednotlivými účastníky řízení dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 8. Z podání obou účastníků je nesporné resp. ani jedna ze stran nezpochybňuje, že žalobce na přezkumném jednání konaném dne 1. 2. 2016 ve věci insolvenčního řízení manželů Dušana a Dagmar Gáborových, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSUL 89 INS 21800/2015, zcela popřel pohledávku žalované ve výši 3 287,31 Kč, kterou tato uplatnila do insolvenčního řízení přihláškou evidovanou jako P7. Pohledávka byla přezkoumávána jako vykonatelná a z podání obou účastníků je rovněž zřejmé, že tvrzeným důvodem jejího popření se stalo její promlčení. 9. Z přihlášky žalované P7 ze dne 6. 1. 2016, kterou doručila soudu dne 7. 1. 2016, soud zjistil, že žalovaná uplatnila svou pohledávku ve výši 3 287,31 Kč (jistinu včetně příslušenství) z titulu uzavřené úvěrové smlouvy č. 9701131100, ze dne 23. 10. 2008, včetně Obchodních podmínek. Z uvedené smlouvy a z k ní připojených Obchodních podmínek, které společně tvoří přílohu přihlášky P7, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela žalovaná, zastoupená prodejcem Reta com s.r.o., s dlužníkem Dušanem Gáborem dne 23. 10. 2008. 10. Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 1. 2. 2016 a z jeho přílohy-přezkumného listu přihlášky P7, které tvoří součást insolvenčního spisu, soud zjistil, že žalobce považuje předmětnou pohledávku za promlčenou, neboť promlčecí doba dle něho uplynula, a to i s přihlédnutím k hmotněprávním účinkům vedení rozhodčího řízení dle absolutně neplatné rozhodčí doložky (dle nicotného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem, jeho výběr neproběhl dle transparentních pravidel), když dle žalobce promlčecí dobu nestaví ani nezákonně vedené exekuční řízení. 11. Z rozhodčího nálezu sp. zn. E/2011/10442 ze dne 16. 2. 2012 rozhodce JUDr. Marka Nespaly soud zjistil, že rozhodčí řízení bylo zahájeno z podnětu žalované dne 18. 10. 2011 na základě výše uvedené smlouvy o úvěru č. 9701131100. 12. Tato skutková zjištění považuje soud již za dostatečná pro rozhodnutí ve věci a ze zbylých listinných důkazů předložených účastníky již žádné další skutkové závěry neučinil. 13. Soud se nejdříve zabýval přípustností žaloby a otázkou, zda tato není podána opožděně. 14. Podle § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, jíž své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde- li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. 15. Vzhledem k tomu, že přezkumné jednání se konalo dne 1. 2. 2016 a žalobce doručil soudu žalobu dne 2. 3. 2016 (poslední den 30-denní lhůty), lze tuto považovat za včasnou. 16. Podle § 199 odst. 2 IZ, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle § 199 odst. 3 IZ může žalobce v žalobě podle odstavce 1 proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. 17. Žalobce jako důvod popření uvedl promlčení pohledávky, které mělo nastat až po vydání rozhodčího nálezu ze dne 16. 2. 2012 (dovozuje, že čtyřletá promlčecí doba začala běžet nejpozději od 1. 11. 2010), od něhož žalovaná dovozuje její vykonatelnost. Námitka tedy
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Exnerová. -4- (KSUL 89 INS 21800/2015)
nemohla být ze strany dlužníka uplatněna v rámci uvedeného rozhodčího řízení, které předcházelo rozhodčímu nálezu. Shodně se svým popěrným úkonem učiněným na přezkumném jednání konaném dne 1. 2. 2016 žalobce také v žalobě uplatňuje jako zásadní skutečnost, na jejímž základě má být vyhověno žalobě, promlčení pohledávky žalované, přičemž se v žalobě neodchyluje od důvodů uvedených v jeho popěrném úkonu a ani tyto důvody nerozšiřuje. Soud proto považuje žalobu resp. v ní uvedené důvody za přípustné dle § 199 odst. 2 a 3 IZ. 18. Pro posouzení, zda došlo k promlčení žalovanou uplatněné pohledávky do insolvenčního řízení, je nutné nejdříve stanovit režimu jakého zákona, a tedy i úpravě promlčení, daný nárok podléhá. Předmětem posouzení se zejména musí stát otázka, za jakých podmínek zahájené rozhodčí řízení staví běh promlčecí doby a jaký vliv má na tuto skutečnost případné rozhodčí řízení zahájené na základě neplatné rozhodčí doložky. 19. Podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák. ) přestává promlčecí doba běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Podle § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 8. 2012, (dále jen obč. zák.), uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. 20. Žalovaná svůj nárok odvozuje ze smlouvy o úvěru č. 9701131100, ze dne 23. 10. 2008, uzavřené mezi ní na straně jedné a dlužníkem Dušanem Gáborem na straně druhé. Jak vyplývá z uvedené smlouvy a připojených Obchodních podmínek, jde o smlouvu o úvěru uzavřenou dle § 497 a násl. obch. zák., přičemž se na ni vztahuje i úprava zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. 21. Nejvyšší soud ČR se ve svém rozhodnutí sp. zn. 23 ICdo 19/2015, ze dne 1. 6. 2016, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. R 99/2017, zabýval otázkou, zda ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák. výslovně váže stavení promlčecí doby pouze na rozhodčí řízení zahájená na základě platné rozhodčí doložky. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle obchodního či občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že podle § 112 obč. zák. po zahájení řízení promlčecí doba neběží, bez ohledu na to, zda bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné rozhodčí doložky, učinil Nejvyšší soud stejný závěr i pro práva uplatňovaná v režimu obch. zák. Opačný výklad by podle něho nebyl považován s ohledem na judikaturu Ústavního soudu za ústavně konformní, vedl by k právní nejistotě a dostával by se do rozporu s § 14 odst. 1 věta druhá zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, kteréžto ustanovení je nutno považovat za ustanovení speciální k § 112 obč. zák. i k § 403 obch. zák. 22. S ohledem na uvedený názor se již soudu jeví jako nadbytečné zabývat se dále otázkou, zda rozhodčí doložka, na jejímž základě byl vydán rozhodčí nález sp. zn. E/2011/10442 dne 16. 2. 2012, byla sjednána platně či nikoliv, neboť tato skutečnost nemá vliv na stavení promlčecí doby, ke které v daném případě došlo zahájením zmíněného rozhodčího řízení. Protože obecná promlčecí doba činí dle § 397 obch. zák. čtyři roky, přičemž v době zahájení rozhodčího řízení (18. 10. 2011) od uzavření výše uvedené úvěrové smlouvy (tedy i zcela jistě od splatnosti nároku z ní vyplývajícího) tyto čtyři roky ještě neuplynuly, došlo zahájením rozhodčího řízení ke stavení promlčecí lhůty, aniž by nastalo promlčení pohledávky. Nutno ještě podotknout, že v posuzovaném případě v době podání přihlášky pohledávky žalované do insolvenčního řízení neuplynula rozhodně ani 10-letá promlčecí lhůta vyplývající z ust. § 408 obch. zák., neboť v té době neuplynulo ani 10 let od uzavření úvěrové smlouvy.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Exnerová. -5- (KSUL 89 INS 21800/2015)
23. Za této situace proto soud dospěl k závěru, že důvody popření pohledávky přihlášené žalovanou a evidované pod č. P7, jak byly žalobcem uvedeny při přezkumném jednání dne 1. 2. 2016, nejsou opodstatněné. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.). 24. Podle § 202 odst. IZ, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Přestože insolvenční správce jako žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovaná byla ve věci naopak úspěšná zcela, soud je povinen postupovat podle § 202 odst. 1 IZ, a proto nepřiznal nikomu z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Ústí nad Labem dne 30. srpna 2018
Mgr. Vratislav Morvay v. r. samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Exnerová.