7 Tdo 921/2021
Datum rozhodnutí: 31.08.2021
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku
7 Tdo 921/2021-197
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 31. 8. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné V. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 6 To 10/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 28/2020, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Litoměřicích ze dne 7. 12. 2020, č. j. 5 T 28/2020-114, byla obviněná uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku a podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku byla odsouzena k trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného přečinu tím, že v době od 21. 8. 2020 do 2. 9. 2020, jako pacientka Psychiatrické nemocnice XY, okres Litoměřice, kde vykonávala ústavní ochranné protialkoholní léčení, uložené jí rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 8. 2019, č. j. 7 T 92/2019-934, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2019, nejprve dne 21. 8. 2020, v době kolem 15:00 hod., svévolně opustila areál Psychiatrické nemocnice XY a mimo výkon ochranného léčení se následně neoprávněně zdržovala až do 10:50 hod. dne 2. 9. 2020, kdy byla v Liberci zajištěna policejním orgánem a dodána zpět k dalšímu výkonu ochranného léčení do Psychiatrické nemocnice XY, a současně porušila režim léčby tím, že nedodržela povinnou abstinenci, když během útěku požila alkohol, což bylo prokázáno dechovou zkouškou na přístroji Dräger provedenou dne 2. 9. 2020 v 16:00 hod. a toxikologickým vyšetřením vzorku její moči, který poskytla dne 3. 9. 2020 v 7:00 hod., přičemž o zákazu požívání alkoholu a dalších návykových látek a dalších podmínkách výkonu ochranného léčení byla poučena nejméně dne 24. 2. 2020.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním zaměřeným do výroku o trestu, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 1. 2021, č. j. 6 To 10/2021-153, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání směřující do výroku o trestu, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Uvedla, že spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení při objasňování jejího jednání, kterého upřímně lituje. Po celou dobu, kdy se nacházela mimo ochrannou léčbu, nespáchala žádnou trestnou činnost a krom porušení léčby neměl její útěk žádný škodlivý následek. Soudům obou stupňů vytkla, že při svém rozhodování o trestu přihlížely pouze k přitěžujícím okolnostem, aniž by náležitě zohlednily okolnosti polehčující. Připomněla, že je osobou závislou na návykových látkách, léčba pro ni nebyla účinná, medikace byla nevhodná a nezvládla proto ovládnout své jednání, když využila možnosti k opuštění nemocnice. Závislost na návykových látkách představuje závažnou diagnózu. Trpí závažnou formou závislosti a ze strany nemocnice nebyla učiněna dostatečná opatření k tomu, aby jí bylo v útěku zabráněno. Sice jí byl uložen trest, který zákon připouští a odpovídající sazbě stanovené v trestním zákoně, nicméně jej považuje za nepřiměřeně přísný. Má taktéž za to, že její nápravy a vyléčení je možno dosáhnout pouze dalším pokračováním ochranného léčení, nikoli uložením trestu odnětí svobody.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a k námitkám obviněné stran uloženého trestu konstatoval, že je uplatnila již ve svém odvolání a soud druhého stupně se s nimi patřičně vypořádal. Obviněné byl uložen správně samostatný trest v rámci zákonné trestní sazby za trestný čin, kterým byla uznána vinnou, a proto nelze uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K argumentaci obviněné ohledně příčin její trestné činnosti a nedostatečného vyhodnocení skutkových okolností soudy pak připomněl, že obviněná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně toliko proti výroku o trestu a odvolací soud tak přezkoumával pouze výrok o trestu. Obviněná tedy může dovoláním napadnout pouze tento výrok a nikoli výrok o vině. Námitky obviněné proti skutkovým zjištěním a právnímu posouzení jejího jednání tak považuje za nepřípustné. Shrnul, že výhrady obviněné není možno mít za důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
Obviněná současně pod oběma uplatněnými dovolacími důvody namítla, že s ohledem na jí uvedené okolnosti spáchání zločinu a s poukazem na její osobu a možnost nápravy je uložený trest nepřiměřeně přísný a mělo jí být uloženo spíše ochranné léčení. Ke vzájemnému vztahu obou uplatněných dovolacích důvodů je nejprve namístě uvést, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem vztahujícím se jen k výroku o uložení trestu. Z logiky tohoto vztahu vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu nemůže být napadán prostřednictvím obecného, nýbrž jen prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu, který se váže k takovému výroku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1080/2009). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). S ohledem na výše uvedené proto námitky stran nepřiměřenosti trestu nemůžou naplnit obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněné nebyl trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen dokonce v dolní polovině zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody až na dvě léta, kterou stanovuje § 337 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné nejsou s to naplnit ani uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uložený trest lze přitom označit za zcela přiměřený, zákonný a uložený s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného přečinu i k poměrům obviněné, k jejímu dosavadnímu způsobu života a možnosti její nápravy. Je rovněž namístě doplnit, že se soud prvního stupně druhem a výměrou uloženého trestu dostatečně zabýval a jeho uložení i řádně odůvodnil (viz str. 3-4 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž soud druhého stupně v reakci na odvolací námitky obviněné výrok o trestu zevrubně přezkoumal a taktéž v postupu soudu prvního stupně neshledal žádných pochybení (viz str. 2-3 odst. 7 usnesení odvolacího soudu). Obiter dictum je namístě podotknout, že jelikož si obviněná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pouze do výroku o trestu a odvolací soud ani neměl zákonný důvod přezkoumávat výrok o vině, bylo možné podat dovolání též pouze do výroku o trestu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu
Datum rozhodnutí: 31.08.2021
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku
7 Tdo 921/2021-197
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 31. 8. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné V. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 6 To 10/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 28/2020, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné V. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Litoměřicích ze dne 7. 12. 2020, č. j. 5 T 28/2020-114, byla obviněná uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku a podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku byla odsouzena k trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného přečinu tím, že v době od 21. 8. 2020 do 2. 9. 2020, jako pacientka Psychiatrické nemocnice XY, okres Litoměřice, kde vykonávala ústavní ochranné protialkoholní léčení, uložené jí rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 8. 2019, č. j. 7 T 92/2019-934, který nabyl právní moci dne 29. 8. 2019, nejprve dne 21. 8. 2020, v době kolem 15:00 hod., svévolně opustila areál Psychiatrické nemocnice XY a mimo výkon ochranného léčení se následně neoprávněně zdržovala až do 10:50 hod. dne 2. 9. 2020, kdy byla v Liberci zajištěna policejním orgánem a dodána zpět k dalšímu výkonu ochranného léčení do Psychiatrické nemocnice XY, a současně porušila režim léčby tím, že nedodržela povinnou abstinenci, když během útěku požila alkohol, což bylo prokázáno dechovou zkouškou na přístroji Dräger provedenou dne 2. 9. 2020 v 16:00 hod. a toxikologickým vyšetřením vzorku její moči, který poskytla dne 3. 9. 2020 v 7:00 hod., přičemž o zákazu požívání alkoholu a dalších návykových látek a dalších podmínkách výkonu ochranného léčení byla poučena nejméně dne 24. 2. 2020.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním zaměřeným do výroku o trestu, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 1. 2021, č. j. 6 To 10/2021-153, podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání směřující do výroku o trestu, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Uvedla, že spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení při objasňování jejího jednání, kterého upřímně lituje. Po celou dobu, kdy se nacházela mimo ochrannou léčbu, nespáchala žádnou trestnou činnost a krom porušení léčby neměl její útěk žádný škodlivý následek. Soudům obou stupňů vytkla, že při svém rozhodování o trestu přihlížely pouze k přitěžujícím okolnostem, aniž by náležitě zohlednily okolnosti polehčující. Připomněla, že je osobou závislou na návykových látkách, léčba pro ni nebyla účinná, medikace byla nevhodná a nezvládla proto ovládnout své jednání, když využila možnosti k opuštění nemocnice. Závislost na návykových látkách představuje závažnou diagnózu. Trpí závažnou formou závislosti a ze strany nemocnice nebyla učiněna dostatečná opatření k tomu, aby jí bylo v útěku zabráněno. Sice jí byl uložen trest, který zákon připouští a odpovídající sazbě stanovené v trestním zákoně, nicméně jej považuje za nepřiměřeně přísný. Má taktéž za to, že její nápravy a vyléčení je možno dosáhnout pouze dalším pokračováním ochranného léčení, nikoli uložením trestu odnětí svobody.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a k námitkám obviněné stran uloženého trestu konstatoval, že je uplatnila již ve svém odvolání a soud druhého stupně se s nimi patřičně vypořádal. Obviněné byl uložen správně samostatný trest v rámci zákonné trestní sazby za trestný čin, kterým byla uznána vinnou, a proto nelze uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K argumentaci obviněné ohledně příčin její trestné činnosti a nedostatečného vyhodnocení skutkových okolností soudy pak připomněl, že obviněná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně toliko proti výroku o trestu a odvolací soud tak přezkoumával pouze výrok o trestu. Obviněná tedy může dovoláním napadnout pouze tento výrok a nikoli výrok o vině. Námitky obviněné proti skutkovým zjištěním a právnímu posouzení jejího jednání tak považuje za nepřípustné. Shrnul, že výhrady obviněné není možno mít za důvodné a napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
Obviněná současně pod oběma uplatněnými dovolacími důvody namítla, že s ohledem na jí uvedené okolnosti spáchání zločinu a s poukazem na její osobu a možnost nápravy je uložený trest nepřiměřeně přísný a mělo jí být uloženo spíše ochranné léčení. Ke vzájemnému vztahu obou uplatněných dovolacích důvodů je nejprve namístě uvést, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem vztahujícím se jen k výroku o uložení trestu. Z logiky tohoto vztahu vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu nemůže být napadán prostřednictvím obecného, nýbrž jen prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu, který se váže k takovému výroku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1080/2009). Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). S ohledem na výše uvedené proto námitky stran nepřiměřenosti trestu nemůžou naplnit obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že trest uložený obviněné nebyl trestem, který zákon nepřipouští a byl uložen dokonce v dolní polovině zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody až na dvě léta, kterou stanovuje § 337 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné nejsou s to naplnit ani uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uložený trest lze přitom označit za zcela přiměřený, zákonný a uložený s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného přečinu i k poměrům obviněné, k jejímu dosavadnímu způsobu života a možnosti její nápravy. Je rovněž namístě doplnit, že se soud prvního stupně druhem a výměrou uloženého trestu dostatečně zabýval a jeho uložení i řádně odůvodnil (viz str. 3-4 rozsudku soudu prvního stupně), přičemž soud druhého stupně v reakci na odvolací námitky obviněné výrok o trestu zevrubně přezkoumal a taktéž v postupu soudu prvního stupně neshledal žádných pochybení (viz str. 2-3 odst. 7 usnesení odvolacího soudu). Obiter dictum je namístě podotknout, že jelikož si obviněná podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pouze do výroku o trestu a odvolací soud ani neměl zákonný důvod přezkoumávat výrok o vině, bylo možné podat dovolání též pouze do výroku o trestu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu