71 Co 50/2015
Datum rozhodnutí: 20.07.2016
Dotčené předpisy: § 737 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
71Co 50/2015 - 137
U S N E S E N Í
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudkyň JUDr. Šárky Žmolilové a Mgr. Šárky Bokůvkové ve věci žalobce KAPSTOP s.r.o., se sídlem Ostrava-Přívoz, Slovenská 1134, IČ: 47680083, zast. JUDr. Kateřinou Martínkovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Sokolská tř. 22, proti žalované Radce V. , nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. Pavlem Chyškou, CSc., obecným zmocněncem, bytem Praha 6, Vysokoškolská 648/26, o neúčinnost smlouvy o vypořádání společného jmění , o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 13.10.2014, č.j. 12C 57/2014 - 69,
t a k t o :
Rozsudek okresního soudu se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud svým rozsudkem určil, že smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, sepsaná ve formě notářského zápisu NZ 178/2013, N 182/2013 dne 16.12.2013, s právními účinky vkladu práva ke dni 18.2.2014 (xxx), kterou bylo částečně zúženo a vypořádáno společné jmění manželů pana Romana V., nar. xxx, a žalované ohledně nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál na listu vlastnictví xxx (dříve list vlastnictví xxx), pro katastrální území a obec Rýmařov, a to: pozemku parcela č. xxx - trvalý travní porost, pozemku parcela č. xxx - zahrada a pozemku parcela č. xxx - orná půda, kterou se žalovaná stala výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí, je vůči žalobci neúčinná, pokud jde o vymáhání pohledávky ze směnky vystavené dne 2.5.2013 na částku 2.190.825 Kč společností PÁTÁ STAVEBNÍ CZ, a.s., IČ: 25593161, která byla avalována panem Romanem V., nar. xxx. Dále uložil žalované zaplatit žalobci 10.320 Kč.
Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 02.05.2013 vystavila v Ostravě společnost PÁTÁ STAVEBNÍ CZ, a.s., se sídlem 8. května č. 306/35, Rýmařov, PSČ 795 01, IČ: 25593161, směnku, kterou se zavázala bezpodmínečně zaplatit dne 14.03.2014 žalobci směnečný peníz ve výši 2.190.825 Kč. Směnku současně (téhož dne) avaloval předseda představenstva obchodní společnosti PÁTÁ STAVEBNÍ CZ, a.s., pan Roman V., nar. xxx, tedy manžel žalované. Směnka nebyla uhrazena, proto byla dne 07.04.2014 podána u Krajského soudu v Ostravě proti panu Romanu V. žaloba s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu. Řízení je vedeno pod sp.zn. 32Cm 88/2014. Žalovaná uzavřela dne 16.12.2013 se svým manželem panem Romanem V. Smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů podle § 143a odstavec 1 občanského zákoníku , a to formou notářského zápisu NZ 168/2013, N 182/2013, kterou zúžili zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o nemovitosti, a to pozemek parc. č. xxx - trvalý travní porost, pozemek parc. č. xxx - zahrada a pozemek parc. čxxx - orná půda, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. xxx pro katastrální území a obec Rýmařov. Takto zúženou část společného jmění manželů vypořádali tak, že výše uvedené pozemky přešly do výlučného vlastnictví žalované. Smlouva byla vložena do příslušného katastru nemovitostí dnem 17.03.2014 s právními účinky zápisu ke dni 18.02.2014, vkladové řízení č. xxx.
Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud dle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.), neboť smlouva o zúžení a vypořádání společného jmění manželů byla uzavřena dne 16.12.2013, avšak do příslušného katastru nemovitostí byla vložena až dnem 17.03.2014 s právními účinky zápisu ke dni 18.02.2014. Proto okresní soud věc následně posoudil dle §§ 589, 719 a 737 tohoto zákona. Žalobě okresní soud vyhověl, neboť dovodil, že podmínky pro vyslovení neúčinnosti dle § 737 o.z. byly splněny. V tomto směru poukázal okresní soud na to, že vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Tato třetí osoba má právo obrátit se na soud a domáhat se určení neúčinnosti. Žalobce, jako třetí osoba, prokázal v řízení existenci práva (pohledávka ze směnky), které bylo dotčeno modifikační smlouvou, a to tak, že byla zkrácena možnost žalobce - věřitele, uspokojit pohledávku z majetku dlužníka - pana Romana V., který byl součástí společného jmění manželů ke dni vzniku závazku a z tohoto majetku odešel právě v důsledku uzavření modifikační smlouvy. Zákon přitom nehovoří o vykonatelné pohledávce, ale o právu třetí osoby . Ochranu věřiteli, který má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, poskytuje v současné době ustanovení § 589 občanského zákoníku, které upravuje tzv. odporovatelnost.
Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalovaná, ve kterém namítala, že okresní soud aplikoval na posuzovaný případ § 737 o.z., který však není pro tento případ aplikovatelný. Správně měl postupovat dle § 589 o.z., dle kterého je rozhodující nejen jednání dlužníka, ale i to, že pohledávka věřitele je vykonatelná. Okresní soud se měl tedy v souladu s § 590 o.z. zabývat, zda straně žalované byl úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám a v tomto směru provést navržené důkazy. Pokud okresní soud rozhodl v době, kdy ještě nebylo rozhodnuto o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, je jeho rozhodnutí předčasné. Proto navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a uložil okresnímu soudu, aby ve věci rozhodl, ale až v době, kdy již bude rozhodnuto, zda se jedná o vykonatelnou pohledávku, případně změnil a žalobu pro předčasnost zamítl.
Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Souhlasil s aplikací § 737 o.z. Toto řízení se týká pouze určení, že smlouva je vůči žalobci neúčinná a týká se možnosti žalobkyně tento rozsudek využít, pokud bude mít vykonatelnou pohledávku.
Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnost.
V daném případě se žalobce svým návrhem domáhal vyslovení neúčinnosti smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů a jeho vypořádání s tvrzením, že žalovaná tuto dohodu uzavřela se svým manželem dne 16.12.2013. Vklad této smlouvy do katastru byl proveden dne 18.02.2014. Proto se žalobce, který vede proti manželovi žalované směnečné řízení, domáhal, aby soud vyslovil dle § 737 o.z. neúčinnost této smlouvy, neboť touto smlouvou bylo jeho právo na uspokojení dotčeno. Pro případ, že by se nejednalo o vyslovení neúčinnosti dle § 737 o.z., navrhoval, aby soud vyslovil neúčinnost této smlouvy dle § 589 o.z., neboť touto smlouvou bylo jeho právo na uspokojení zkráceno. Součástí žaloby byl návrh žalobce na přerušení řízení do doby rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci sp.zn. 32Cm 88/2014.
Ve svém prvém rozhodnutí odvolací soud dospěl k závěru, že ve věci je nutno aplikovat občanský zákoník č. 40/64 Sb. (dále jen obč.zák.). Protože okresní soud aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb., rozsudek okresního soudu svým usnesením ze dne 23.02.2015 pod č.j. 71Co 50/2015 - 85 zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu v Brně ze dne 24.02.2016 pod č.j. 21Cdo 2690/2015 - 109 se závazným právním názorem, že na věc je nutno aplikovat ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., tj. občanského zákoníku účinného od 01.01.2014 (dále jen o.z.).
Dle § 737 odst. 1 o.z. vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné, má třetí osoba právo domáhat se vyslovení neúčinnosti dohody o vypořádání, je-li její právo dotčeno.
Dle předchozí úpravy zákonem č. 40/64 Sb. žalobou podanou podle ustanovení § 42a obč. zák. nebylo možné úspěšně odporovat dohodě o vypořádání společného jmění manželů, jejíž právní bezúčinnost nastala podle ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák. Věřitel pohledávky vůči jednomu z manželů, která vznikla před uzavřením dohody o vypořádání společného jmění manželů, měl právo ji vymoci na základě titulu pro výkon rozhodnutí (exekučního titulu) také z majetku, který na základě dohody o vypořádání společného jmění připadl manželu dlužníka, i když bezúčinnost dohody podle ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák. nebyla (vůči manželu dlužníka) určena pravomocným rozhodnutím soudu.
Věta druhá § 737 odst. 1 o.z. však umožňuje výslovně nově věřiteli (třetí osobě) se domáhat vyslovení neúčinnosti dohody manželů.
Protože se jedná o právo velmi blízké institutu relativní neúčinnosti, lze dovodit úmysl zákonodárce, že i nadále bude platit, že dohodu o vypořádání SJM nebude možné napadnout odpůrčí žalobou. Věřitelé však budou moci volit cestu danou § 737 odst. 1 věta druhá o.z.
I když v tomto ustanovení se výslovně neuvádí, že se musí jednat o vykonatelnou pohledávku, ze smyslu této žaloby je zřejmé, že se musí jednat o právo na uspokojení věřitele. Uvažováno z pohledu žalujícího věřitele, je smyslem této žaloby (stejně jako u odpůrčí žaloby) dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že vůči němu je dohoda o vypořádání SJM neúčinná. Rozhodnutí soudu, kterým bylo takové žalobě vyhověno, pak představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu), vydaného proti dlužníku, domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením majetku patřícího do SJM jako kdyby k dohodě o vypořádání SJM nedošlo.
Okresní soud však v této věci žalobě vyhověl, aniž vyčkal skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 32Cm 88/2014, když dospěl k závěru, že pro vyhovění této žaloby postačí pouze existence práva, tj. pohledávky. Proto rovněž nerozhodoval o návrzích na přerušení řízení učiněných žalobcem již v žalobě a následně žalovanou v podání ze dne 02.10.2014.
S tímto názorem důvodů uvedených výše odvolací soud nesouhlasí.
Pokud okresní soud rozhodl o žalobě o vyslovení neúčinnosti, aniž žalobce doložil existenci vykonatelné pohledávky, je jeho rozhodnutí předčasné. V tomto směru je nutno okresnímu soudu nutno vytknout, že se nevypořádal s návrhem žalobce na přerušení řízení, který byl již součástí žaloby, když řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32Cm 88/2014 není dosud skončeno.
Vzhledem k právnímu názoru, který ve věci odvolací soud zaujal, je skutečnost, že okresní soud nerozhodl o návrzích na přerušení řízení vadou řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a vede ke kasaci rozhodnutí dle § 219a odst.1 písm. a) o.s.ř. a vrácení okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).
Na okresním soudu nyní bude rozhodnout o návrhu žalobce na přerušení řízení. V návaznosti na své rozhodnutí o návrhu žalobce na přerušení řízení, poté ve věci nově rozhodnout (§ 226 o.s.ř.). Součástí nového rozhodnutí okresního soudu bude i nové rozhodnutí o nákladech řízení včetně nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu v Brně do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
V Ostravě dne 20. července 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radmila Baďurová v.r.
Eva Gergišáková předsedkyně senátu
Datum rozhodnutí: 20.07.2016
Dotčené předpisy: § 737 předpisu č. 89/2012Sb. o. z.
71Co 50/2015 - 137
U S N E S E N Í
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudkyň JUDr. Šárky Žmolilové a Mgr. Šárky Bokůvkové ve věci žalobce KAPSTOP s.r.o., se sídlem Ostrava-Přívoz, Slovenská 1134, IČ: 47680083, zast. JUDr. Kateřinou Martínkovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Sokolská tř. 22, proti žalované Radce V. , nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. Pavlem Chyškou, CSc., obecným zmocněncem, bytem Praha 6, Vysokoškolská 648/26, o neúčinnost smlouvy o vypořádání společného jmění , o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 13.10.2014, č.j. 12C 57/2014 - 69,
t a k t o :
Rozsudek okresního soudu se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud svým rozsudkem určil, že smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, sepsaná ve formě notářského zápisu NZ 178/2013, N 182/2013 dne 16.12.2013, s právními účinky vkladu práva ke dni 18.2.2014 (xxx), kterou bylo částečně zúženo a vypořádáno společné jmění manželů pana Romana V., nar. xxx, a žalované ohledně nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Bruntál na listu vlastnictví xxx (dříve list vlastnictví xxx), pro katastrální území a obec Rýmařov, a to: pozemku parcela č. xxx - trvalý travní porost, pozemku parcela č. xxx - zahrada a pozemku parcela č. xxx - orná půda, kterou se žalovaná stala výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí, je vůči žalobci neúčinná, pokud jde o vymáhání pohledávky ze směnky vystavené dne 2.5.2013 na částku 2.190.825 Kč společností PÁTÁ STAVEBNÍ CZ, a.s., IČ: 25593161, která byla avalována panem Romanem V., nar. xxx. Dále uložil žalované zaplatit žalobci 10.320 Kč.
Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 02.05.2013 vystavila v Ostravě společnost PÁTÁ STAVEBNÍ CZ, a.s., se sídlem 8. května č. 306/35, Rýmařov, PSČ 795 01, IČ: 25593161, směnku, kterou se zavázala bezpodmínečně zaplatit dne 14.03.2014 žalobci směnečný peníz ve výši 2.190.825 Kč. Směnku současně (téhož dne) avaloval předseda představenstva obchodní společnosti PÁTÁ STAVEBNÍ CZ, a.s., pan Roman V., nar. xxx, tedy manžel žalované. Směnka nebyla uhrazena, proto byla dne 07.04.2014 podána u Krajského soudu v Ostravě proti panu Romanu V. žaloba s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu. Řízení je vedeno pod sp.zn. 32Cm 88/2014. Žalovaná uzavřela dne 16.12.2013 se svým manželem panem Romanem V. Smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů podle § 143a odstavec 1 občanského zákoníku , a to formou notářského zápisu NZ 168/2013, N 182/2013, kterou zúžili zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o nemovitosti, a to pozemek parc. č. xxx - trvalý travní porost, pozemek parc. č. xxx - zahrada a pozemek parc. čxxx - orná půda, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. xxx pro katastrální území a obec Rýmařov. Takto zúženou část společného jmění manželů vypořádali tak, že výše uvedené pozemky přešly do výlučného vlastnictví žalované. Smlouva byla vložena do příslušného katastru nemovitostí dnem 17.03.2014 s právními účinky zápisu ke dni 18.02.2014, vkladové řízení č. xxx.
Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud dle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.), neboť smlouva o zúžení a vypořádání společného jmění manželů byla uzavřena dne 16.12.2013, avšak do příslušného katastru nemovitostí byla vložena až dnem 17.03.2014 s právními účinky zápisu ke dni 18.02.2014. Proto okresní soud věc následně posoudil dle §§ 589, 719 a 737 tohoto zákona. Žalobě okresní soud vyhověl, neboť dovodil, že podmínky pro vyslovení neúčinnosti dle § 737 o.z. byly splněny. V tomto směru poukázal okresní soud na to, že vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Tato třetí osoba má právo obrátit se na soud a domáhat se určení neúčinnosti. Žalobce, jako třetí osoba, prokázal v řízení existenci práva (pohledávka ze směnky), které bylo dotčeno modifikační smlouvou, a to tak, že byla zkrácena možnost žalobce - věřitele, uspokojit pohledávku z majetku dlužníka - pana Romana V., který byl součástí společného jmění manželů ke dni vzniku závazku a z tohoto majetku odešel právě v důsledku uzavření modifikační smlouvy. Zákon přitom nehovoří o vykonatelné pohledávce, ale o právu třetí osoby . Ochranu věřiteli, který má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku, poskytuje v současné době ustanovení § 589 občanského zákoníku, které upravuje tzv. odporovatelnost.
Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalovaná, ve kterém namítala, že okresní soud aplikoval na posuzovaný případ § 737 o.z., který však není pro tento případ aplikovatelný. Správně měl postupovat dle § 589 o.z., dle kterého je rozhodující nejen jednání dlužníka, ale i to, že pohledávka věřitele je vykonatelná. Okresní soud se měl tedy v souladu s § 590 o.z. zabývat, zda straně žalované byl úmysl dlužníka zkrátit věřitele znám a v tomto směru provést navržené důkazy. Pokud okresní soud rozhodl v době, kdy ještě nebylo rozhodnuto o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, je jeho rozhodnutí předčasné. Proto navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a uložil okresnímu soudu, aby ve věci rozhodl, ale až v době, kdy již bude rozhodnuto, zda se jedná o vykonatelnou pohledávku, případně změnil a žalobu pro předčasnost zamítl.
Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Souhlasil s aplikací § 737 o.z. Toto řízení se týká pouze určení, že smlouva je vůči žalobci neúčinná a týká se možnosti žalobkyně tento rozsudek využít, pokud bude mít vykonatelnou pohledávku.
Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnost.
V daném případě se žalobce svým návrhem domáhal vyslovení neúčinnosti smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů a jeho vypořádání s tvrzením, že žalovaná tuto dohodu uzavřela se svým manželem dne 16.12.2013. Vklad této smlouvy do katastru byl proveden dne 18.02.2014. Proto se žalobce, který vede proti manželovi žalované směnečné řízení, domáhal, aby soud vyslovil dle § 737 o.z. neúčinnost této smlouvy, neboť touto smlouvou bylo jeho právo na uspokojení dotčeno. Pro případ, že by se nejednalo o vyslovení neúčinnosti dle § 737 o.z., navrhoval, aby soud vyslovil neúčinnost této smlouvy dle § 589 o.z., neboť touto smlouvou bylo jeho právo na uspokojení zkráceno. Součástí žaloby byl návrh žalobce na přerušení řízení do doby rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci sp.zn. 32Cm 88/2014.
Ve svém prvém rozhodnutí odvolací soud dospěl k závěru, že ve věci je nutno aplikovat občanský zákoník č. 40/64 Sb. (dále jen obč.zák.). Protože okresní soud aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb., rozsudek okresního soudu svým usnesením ze dne 23.02.2015 pod č.j. 71Co 50/2015 - 85 zrušil a vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu v Brně ze dne 24.02.2016 pod č.j. 21Cdo 2690/2015 - 109 se závazným právním názorem, že na věc je nutno aplikovat ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., tj. občanského zákoníku účinného od 01.01.2014 (dále jen o.z.).
Dle § 737 odst. 1 o.z. vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné, má třetí osoba právo domáhat se vyslovení neúčinnosti dohody o vypořádání, je-li její právo dotčeno.
Dle předchozí úpravy zákonem č. 40/64 Sb. žalobou podanou podle ustanovení § 42a obč. zák. nebylo možné úspěšně odporovat dohodě o vypořádání společného jmění manželů, jejíž právní bezúčinnost nastala podle ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák. Věřitel pohledávky vůči jednomu z manželů, která vznikla před uzavřením dohody o vypořádání společného jmění manželů, měl právo ji vymoci na základě titulu pro výkon rozhodnutí (exekučního titulu) také z majetku, který na základě dohody o vypořádání společného jmění připadl manželu dlužníka, i když bezúčinnost dohody podle ustanovení § 150 odst. 2 obč. zák. nebyla (vůči manželu dlužníka) určena pravomocným rozhodnutím soudu.
Věta druhá § 737 odst. 1 o.z. však umožňuje výslovně nově věřiteli (třetí osobě) se domáhat vyslovení neúčinnosti dohody manželů.
Protože se jedná o právo velmi blízké institutu relativní neúčinnosti, lze dovodit úmysl zákonodárce, že i nadále bude platit, že dohodu o vypořádání SJM nebude možné napadnout odpůrčí žalobou. Věřitelé však budou moci volit cestu danou § 737 odst. 1 věta druhá o.z.
I když v tomto ustanovení se výslovně neuvádí, že se musí jednat o vykonatelnou pohledávku, ze smyslu této žaloby je zřejmé, že se musí jednat o právo na uspokojení věřitele. Uvažováno z pohledu žalujícího věřitele, je smyslem této žaloby (stejně jako u odpůrčí žaloby) dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že vůči němu je dohoda o vypořádání SJM neúčinná. Rozhodnutí soudu, kterým bylo takové žalobě vyhověno, pak představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu), vydaného proti dlužníku, domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením majetku patřícího do SJM jako kdyby k dohodě o vypořádání SJM nedošlo.
Okresní soud však v této věci žalobě vyhověl, aniž vyčkal skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 32Cm 88/2014, když dospěl k závěru, že pro vyhovění této žaloby postačí pouze existence práva, tj. pohledávky. Proto rovněž nerozhodoval o návrzích na přerušení řízení učiněných žalobcem již v žalobě a následně žalovanou v podání ze dne 02.10.2014.
S tímto názorem důvodů uvedených výše odvolací soud nesouhlasí.
Pokud okresní soud rozhodl o žalobě o vyslovení neúčinnosti, aniž žalobce doložil existenci vykonatelné pohledávky, je jeho rozhodnutí předčasné. V tomto směru je nutno okresnímu soudu nutno vytknout, že se nevypořádal s návrhem žalobce na přerušení řízení, který byl již součástí žaloby, když řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32Cm 88/2014 není dosud skončeno.
Vzhledem k právnímu názoru, který ve věci odvolací soud zaujal, je skutečnost, že okresní soud nerozhodl o návrzích na přerušení řízení vadou řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a vede ke kasaci rozhodnutí dle § 219a odst.1 písm. a) o.s.ř. a vrácení okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).
Na okresním soudu nyní bude rozhodnout o návrhu žalobce na přerušení řízení. V návaznosti na své rozhodnutí o návrhu žalobce na přerušení řízení, poté ve věci nově rozhodnout (§ 226 o.s.ř.). Součástí nového rozhodnutí okresního soudu bude i nové rozhodnutí o nákladech řízení včetně nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu v Brně do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
V Ostravě dne 20. července 2016
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radmila Baďurová v.r.
Eva Gergišáková předsedkyně senátu