6 Azs 255/2005
6 Azs 255/2005 č. j. 6 Azs 255/2005-94
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobkyně: T . T. H., zastoupena JUDr. Gustavem Valenzem, advokátem, Plzeň, Božkovská 15, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 63 Az 106/2004-66 ze dne 11. 4. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Ministerstvu vnitra s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též žalovaný ) ze dne 7. 5. 2004, č. j. OAM-1653/VL-19-05-2004, byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ). Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou potíže rodinného charakteru, ekonomické problémy v zemi původu-ve Vietnamu, obavy z jednání soukromých osob a dále legalizace pobytu žadatelky na území České republiky.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, kterou se domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2004, č. j. OAM-1653/VL-19-05-2004. V podání ze dne 14. 3. 2005, kterým k výzvě
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2004, č. j. 63 Az 106/2004-13, žalobkyně doplnila žalobu a navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Namítla, že žalovaný porušil ustanovení § 3 a § 32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen správní řád ). Dále žalobkyně namítla, že v podané žádosti uvedla celou řadu důvodů pro udělení azylu, a to jak ve smyslu ust. § 12 zákona o azylu, tak i ve smyslu ust. § 14 tohoto zákona, a rovněž uvedla i řadu překážek pro vycestování podle ust. § 91 citovaného zákona. Poukázala na režim, který v její vlasti panuje a s nímž nesouhlasí. Podle jejího mínění žalovaný důvody pro udělení azylu nehodnotil ve vztahu k její osobě a skutečné situaci ve Vietnamu, ale obecně a jen podle vlastního přesvědčení, že žádost není důvodná. Rovněž namítla, že žalovaný se při vydání rozhodnutí dopustil řady procesních chyb, které ve svém důsledku podle mínění žalobkyně znamenají i vadu napadeného rozhodnutí.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 4. 2005, č. j. 63 Az 106/2004-66, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, jenž žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť důvodem žádosti o udělení azylu jsou potíže rodinného charakteru, ekonomické problémy v zemi původu-ve Vietnamu, obavy z jednání soukromých osob a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka ) dne 18. 4. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a zjistil, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovatelce byl rozsudek krajského soudu doručen dne 15. 4. 2005, kasační stížnost byla na poštu k přepravě podána 18. 4. 2005 a doručena Krajskému soudu v Ostravě dne 19. 4. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s. ). Stěžovatelka v kasační stížnosti především uplatňuje důvod obsažený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a tvrdí, že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní otázku, a sice zda je možno na její případ vztáhnout ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Vytýká krajskému soudu, že se její žalobou nedostatečně zabýval, a to zejména, že se nezabýval námitkou týkající se porušení ustanovení § 14 zákona o azylu. Stěžovatelka je přesvědčena, že na základě skutečností, které uvedla, je dán důvod k udělení azylu podle ustanovení § 12 a § 14 zákona, neboť uvedla v žádosti o udělení azylu celou řadu důvodů pro udělení azylu, a to jak ve smyslu ust. § 12 zákona o azylu, tak i ve smyslu ust. § 14 tohoto zákona, a rovněž nastínila i řadu překážek pro vycestování podle ust. § 91 citovaného zákona. Stěžovatelka stejně jako v žalobě namítá porušení ustanovení § 3 a § 32 odst. 1 správního řádu žalovaným. Konečně důvod podání kasační stížnosti stěžovatelka spatřuje v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., když je toho názoru, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné. Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnila tím, že by byla nucena opustit Českou republiku dříve, než se dozví výsledek rozhodnutí o podané kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnost plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. Kasační stížnost žalovaný považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Podle § 103 odst. 1 písm. a) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle § 103 odst. 1 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud správně vyšel z toho, že stěžovatelka neuvedla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, takže žalovaný správně její žádost o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. S námitkami stěžovatelky se krajský soud náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelkou uváděné potíže rodinného charakteru, ekonomické problémy v zemi původu-ve Vietnamu a obavy z jednání soukromých osob, nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory, a nejsou proto důvodem pro udělení azylu. Stejně tak snaha legalizovat pobyt na území České republiky není relevantním důvodem pro řízení o udělení azylu.
Neobstojí tedy ani námitka, že se krajský soud nezabýval řádně žalobními body a podané žalobě nevyhověl, neboť v případě stěžovatelky je dán důvod k udělení azylu podle ustanovení § 12 a § 14 zákona o azylu. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu nelze považovat za rozhodnutí o neudělení azylu ve smyslu § 28 tohoto zákona. Za takové lze považovat pouze rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra rozhodne o neudělení azylu pro nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 téhož zákona po věcném posouzení důvodů tvrzených žadatelem o azyl. Z tohoto důvodu neshledal Nejvyšší správní soud v postupu žalovaného v daném případě žádné pochybení a ani krajskému soudu nelze vytýkat, že se otázkou splnění podmínek pro udělení azylu řádně ve svém rozsudku nezabýval, neboť v případě zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné by bylo rozhodování podle citovaných ustanovení zákona o azylu nadbytečné.
Podle ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Důvodnými nebyly rovněž shledány námitky stěžovatelky o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladu řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu
6 Azs 255/2005 č. j. 6 Azs 255/2005-94
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobkyně: T . T. H., zastoupena JUDr. Gustavem Valenzem, advokátem, Plzeň, Božkovská 15, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 63 Az 106/2004-66 ze dne 11. 4. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Ministerstvu vnitra s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též žalovaný ) ze dne 7. 5. 2004, č. j. OAM-1653/VL-19-05-2004, byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu ). Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou potíže rodinného charakteru, ekonomické problémy v zemi původu-ve Vietnamu, obavy z jednání soukromých osob a dále legalizace pobytu žadatelky na území České republiky.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, kterou se domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2004, č. j. OAM-1653/VL-19-05-2004. V podání ze dne 14. 3. 2005, kterým k výzvě
Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2004, č. j. 63 Az 106/2004-13, žalobkyně doplnila žalobu a navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Namítla, že žalovaný porušil ustanovení § 3 a § 32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen správní řád ). Dále žalobkyně namítla, že v podané žádosti uvedla celou řadu důvodů pro udělení azylu, a to jak ve smyslu ust. § 12 zákona o azylu, tak i ve smyslu ust. § 14 tohoto zákona, a rovněž uvedla i řadu překážek pro vycestování podle ust. § 91 citovaného zákona. Poukázala na režim, který v její vlasti panuje a s nímž nesouhlasí. Podle jejího mínění žalovaný důvody pro udělení azylu nehodnotil ve vztahu k její osobě a skutečné situaci ve Vietnamu, ale obecně a jen podle vlastního přesvědčení, že žádost není důvodná. Rovněž namítla, že žalovaný se při vydání rozhodnutí dopustil řady procesních chyb, které ve svém důsledku podle mínění žalobkyně znamenají i vadu napadeného rozhodnutí.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 4. 2005, č. j. 63 Az 106/2004-66, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, jenž žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť důvodem žádosti o udělení azylu jsou potíže rodinného charakteru, ekonomické problémy v zemi původu-ve Vietnamu, obavy z jednání soukromých osob a dále snaha legalizovat pobyt na území České republiky.
Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka ) dne 18. 4. 2005 kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a zjistil, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovatelce byl rozsudek krajského soudu doručen dne 15. 4. 2005, kasační stížnost byla na poštu k přepravě podána 18. 4. 2005 a doručena Krajskému soudu v Ostravě dne 19. 4. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s. ). Stěžovatelka v kasační stížnosti především uplatňuje důvod obsažený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a tvrdí, že krajský soud, stejně jako žalovaný, nesprávným způsobem posoudil právní otázku, a sice zda je možno na její případ vztáhnout ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Vytýká krajskému soudu, že se její žalobou nedostatečně zabýval, a to zejména, že se nezabýval námitkou týkající se porušení ustanovení § 14 zákona o azylu. Stěžovatelka je přesvědčena, že na základě skutečností, které uvedla, je dán důvod k udělení azylu podle ustanovení § 12 a § 14 zákona, neboť uvedla v žádosti o udělení azylu celou řadu důvodů pro udělení azylu, a to jak ve smyslu ust. § 12 zákona o azylu, tak i ve smyslu ust. § 14 tohoto zákona, a rovněž nastínila i řadu překážek pro vycestování podle ust. § 91 citovaného zákona. Stěžovatelka stejně jako v žalobě namítá porušení ustanovení § 3 a § 32 odst. 1 správního řádu žalovaným. Konečně důvod podání kasační stížnosti stěžovatelka spatřuje v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., když je toho názoru, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné. Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnila tím, že by byla nucena opustit Českou republiku dříve, než se dozví výsledek rozhodnutí o podané kasační stížnosti.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnost plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení, a na vydané rozhodnutí. Kasační stížnost žalovaný považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Podle § 103 odst. 1 písm. a) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen. Podle § 103 odst. 1 písm. d) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud správně vyšel z toho, že stěžovatelka neuvedla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, takže žalovaný správně její žádost o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. S námitkami stěžovatelky se krajský soud náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.
Ostatně stěžovatelkou uváděné potíže rodinného charakteru, ekonomické problémy v zemi původu-ve Vietnamu a obavy z jednání soukromých osob, nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory, a nejsou proto důvodem pro udělení azylu. Stejně tak snaha legalizovat pobyt na území České republiky není relevantním důvodem pro řízení o udělení azylu.
Neobstojí tedy ani námitka, že se krajský soud nezabýval řádně žalobními body a podané žalobě nevyhověl, neboť v případě stěžovatelky je dán důvod k udělení azylu podle ustanovení § 12 a § 14 zákona o azylu. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu nelze považovat za rozhodnutí o neudělení azylu ve smyslu § 28 tohoto zákona. Za takové lze považovat pouze rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra rozhodne o neudělení azylu pro nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 téhož zákona po věcném posouzení důvodů tvrzených žadatelem o azyl. Z tohoto důvodu neshledal Nejvyšší správní soud v postupu žalovaného v daném případě žádné pochybení a ani krajskému soudu nelze vytýkat, že se otázkou splnění podmínek pro udělení azylu řádně ve svém rozsudku nezabýval, neboť v případě zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné by bylo rozhodování podle citovaných ustanovení zákona o azylu nadbytečné.
Podle ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Důvodnými nebyly rovněž shledány námitky stěžovatelky o tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladu řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu