5 VSPH 607/2024-A-19
č. j. MSPH 57 INS 7461/2024 5 VSPH 607/2024-A-19
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců Mgr. anonymizovano Wenzlové a Mgr. Martina Řezníčka v insolvenční věci dlužníka: TECHNOSYSTEMS CZ, s.r.o., IČO 08117357 sídlem K Dubinám 565/21, 147 00 Praha 4 zastoupený advokátem JUDr. Romanem Kramaříkem, Ph.D. sídlem Ovocný trh 573/12, 110 00 Praha 1 na návrh věřitele: anonymizovano Vít, narozený anonymizovano bytem Měřičkova 42, 621 00 Brno o insolvenčním návrhu věřitele o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024, č. j. MSPH 57 INS 7461/2024-A-9,
takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024, č. j. MSPH 57 INS 7461/2024- A-9, se v bodě I. výroku mění tak, že se insolvenční návrh věřitele ze dne 27. dubna 2024 odmítá. II. Věřitel je povinen zaplatit dlužníkovi na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 2. 5. 2024, A-9, odmítl insolvenční návrh věřitele anonymizovano Víta (dále jen věřitel ) pro vady a zjevnou bezdůvodnost (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že věřitel insolvenčním návrhem ze dne 27. 4. 2024 doručeným soudu prvního stupně dne 28. 4. 2024, se domáhal zjištění úpadku dlužníka. Věřitel svůj návrh odůvodnil tím, že dlužník uzavřel dne 15. 2. 2023 se společností Amper Asset Management, s.r.o., IČO 03058611, smlouvu o úvěru (dále jen smlouva ), na základě, které se Amper Asset Management s.r.o. zavázala dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 40 000 000 Kč, přičemž splatnost úvěru byla sjednána na den 31. 12. 2023. Jistina úvěru byla dlužníkovi na základě smlouvy poskytnuta dne 21. 2. 2023. Dlužník ve lhůtě splatnosti úvěr nesplatil, a to ani přes písemnou výzvu k úhradě ze strany Amper Asset Management s.r.o. ze dne 11. 1. 2024. Pohledávka tohoto věřitele byla tvořena nesplacenou jistinou úvěru, smluvním úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení, přičemž dlužník je v prodlení od 1. 1. 2024. Na základě jednostranného započtení vzájemných pohledávek ve smyslu § 1982 a násl. OZ ze dne 22. 1. 2024 došlo s právními účinky ex tunc ke dni 31. 12. 2023 k částečnému zániku pohledávky co do částky 16 542 721,72 Kč s tím, že došlo k plné úhradě ke dni započtení narostlého smluvního úroku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 došlo k postoupení zbylé části pohledávky s příslušenstvím ze společností Amper Asset Management s.r.o. na věřitele, o čemž byl dlužník informován. Věřitel vyčíslil pohledávku za dlužníkem na částku 27 475 653,66 Kč, která je složena z jistiny pohledávky ve výši 25 718 060,28 Kč, smluvního úroku (6,57 % p.a.)
Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469 od 1. 1. 2024 do 26. 4. 2024 ve výši 541 622,35 Kč, zákonného úroku z prodlení od 1. 1. 2024 do 26. 4. 2024 ve výši 1 215 971,03 Kč. Dále věřitel uvedl dalších pět jemu známých věřitelů, které označil jménem, datem narození a adresou bydliště s tím, že uvedl, že tyto osoby mají za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce. 3. Soud prvního stupně citoval § 3 odst. 1, § 103 odst. 2, § 128 odst. 1 IZ a judikaturu Nejvyššího soudu a uzavřel, že insolvenční navrhovatel musí řádně splnit zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, tedy uvést takové konkrétní skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Výše uvedeným požadavkům insolvenčního zákona však věřitel v daném případě nedostál, když v insolvenčním návrhu konkrétně nevylíčil údaje o pohledávkách dalších věřitelů. Povinnost tvrzení podle § 103 odst. 2 IZ přitom není možné nahradit tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na přílohu, kterou k insolvenčnímu návrhu připojil. Věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek (věřitel toliko konstatuje splatnost pohledávek), a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, resp. že jsou splatné (bez uvedení data splatnosti). Z insolvenčního návrhu tak není zřejmá existence více věřitelů s peněžitými pohledávkami za dlužníkem po lhůtě splatnosti, a nelze tedy učinit jednoznačný závěr o dlužníkově úpadku. 4. Následně pak byl soud prvního stupně informován o sdělení dlužníka (A-8) doručeného prostřednictvím jeho právního zástupce do datové schránky soudu prvního stupně dne 24. 4. 2024 o možném podání šikanózního insolvenčního návrhu na dlužníka. V uvedením sdělení dlužník soud prvního stupně informoval, že v rámci společnosti Amper Asset Management, s.r.o. dochází aktuálně mezi jejími dvěma společníky k neshodám, které vyústili i v soudní spory a věřitelský insolvenční návrh by mohl být nátlakem na pana Jana Oldřicha, MSc.-který je jediným společníkem dlužníka-a právě jedním ze dvou společníků spol. Amper Asset Management, s.r.o. Případný věřitelský insolvenční návrh by pak mohl panu Janu Oldřichovi, MSc. způsobit značnou újmu, zejména při jednání s bankami a dalšími obchodními partnery. V uvedeném podání dlužník rovněž zmínil insolvenčního navrhovatele jako údajného věřitele, kterého dlužník jako věřitele popírá s tím, že o jeho pohledávce je vedené soudní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 97/2024. Dlužník současně doložil svou rozvahu k 31. 12. 2023 (s tím, že nedoznala významných změn v průběhu roku 2024). Z této rozvahy pak jednoznačně vyplývá, že souhrn závazků dlužníka nepřevyšuje hodnotu jeho majetku. 5. Soud prvního stupně s odkazem na § 128a odst. 1 IZ uzavřel, že z insolvenčního návrhu a ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně lze dovodit, že věřiteli primárně nejde o zjištění úpadku dlužníka, nýbrž o uspokojení pohledávky za dlužníkem a poškození dlužníka, a to zneužitím insolvenčního rejstříku, který je veřejně přístupný. Soud prvního stupně měl přitom za to, že oba tyto důvody se vzájemně prolínají, a to obzvlášť za situace, kdy dlužník soudu prvního stupně ještě před podáním insolvenčního návrhu doložil, že hodnota jeho majetku převyšuje jeho závazky. Smyslem insolvenčního řízení je řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem anebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Dle soudu prvního stupně podání insolvenčního návrhu nebylo motivováno řešením údajné úpadkové situace dlužníka, nýbrž snahou přimět dlužníka k úhradě pohledávek a případně jej poškodit.
Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. 6. Jelikož insolvenční návrh neobsahuje výše uvedené náležitosti a z tohoto důvodu jej nelze v insolvenčním řízení projednat, a rovněž z důvodu, že insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný, postupoval soud prvního stupně podle § 128 odst. 1 IZ, resp. § 128a odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl pro vady a zjevnou bezdůvodnost. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že věřitel nemá s ohledem na výsledek řízení právo na náhradu nákladů řízení a dlužníkovi v tomto řízení žádné náklady nevznikly, podání dlužníka ze dne 24. 4. 2024 shledal soud prvního stupně preventivním, které bylo soudu zasláno před zahájením insolvenčního řízení a je vedeno v jiném spise. 8. Proti usnesení ze dne 2. 5. 2024, A-9, (dále jen napadené usnesení ) podal věřitel včasné a přípustné odvolání (A-14) a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že cílem návrhu bylo poškození dlužníka nebo jakékoliv zneužití práv ze strany věřitele. A dále, že je mu známo, že dlužník vede obchodní spor s jiným společníkem Amper Asset Management s.r.o., tohoto sporu se ovšem žádným způsobem neúčastní, vyjma případů, kdy jednání se týká právě jeho neuspokojené pohledávky. Řádně doložil vlastní pohledávku a dále označil i další jemu známé věřitele dlužníka, když rovněž doložil, že dlužník neplní své pohledávky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, což představuje vyvratitelnou právní domněnku neschopnosti dlužníka plnit jeho závazky. Věřitel nerozporuje, že jeho cílem je uspokojení jeho pohledávky, protože to je ostatně účelem insolvenčního řízení tak, jak vyplývá z § 1 písm. a) IZ. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že soud prvního stupně nerozlišil, zda k odmítnutí návrhu přistoupil z důvodu vad návrhu dle § 128 IZ, nebo z důvodu zjevné bezdůvodnosti návrhu dle § 128a IZ. Takový postup považuje věřitel za nezákonný. Z ustálené soudní praxe vyplývá, že odmítnout návrh pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a IZ lze pouze v případě, že návrh nemá žádné vady, a tudíž jej nelze odmítnout pro vady návrhu postupem dle § 128 IZ. Věřitel je přesvědčen, že podaný návrh je důvodný, nelze jej tedy odmítnout pro zjevnou bezdůvodnost postupem dle § 128a IZ. Dle ustálené soudní praxe platí, že zjevná bezdůvodnost návrhu musí vyplývat přímo z návrhu samotného, nikoliv z dalších podkladů, např. vyjádření dlužníka. Z odůvodnění napadeného usnesení je dle věřitele zřejmé, že soud prvního stupně svůj závěr o zjevné bezdůvodnosti návrhu opírá nikoliv o obsah návrhu samotného, ale o tvrzení obsažené ve vyjádření dlužníka, které dlužník doručil soudu prvního stupně před vydáním napadeného usnesení. V takovém případě ovšem nebyly splněny podmínky pro odmítnutí návrhu dle § 128a IZ, nýbrž vzhledem k existujícímu sporu mezi věřitelem a dlužníkem měl soud prvního stupně dle věřitele přistoupit v souladu s ustálenou judikaturou k projednání návrhu a věcnému rozhodnutí o něm. Věřitel dále v odvolání s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 VSOL 1528/2016-A-11, namítal, že pohledávky ostatních věřitelů označil dostatečně určitě, když označil daného věřitele, titul, na základě kterého pohledávka vznikla, a dále uvedl, že pohledávka je po splatnosti, a to po dobu delší než 3 měsíce. Soud prvního stupně se dle věřitele již začal věcně zabývat podaným návrhem a vyjádřením dlužníka jako protistrany k podanému návrhu. V takovém případě by tedy měl přistoupit k rozhodnutí ve věci samé, nikoliv k odmítnutí podaného návrhu. 9. Dne 7. 6. 2024 podal dlužník vyjádření k odvolání věřitele (A-17), ve kterém uvedl, že odvolání je nedůvodné, což obsáhle zdůvodnil, a navrhl, aby odvolací soud v souladu s § 92 IZ co nejdříve potvrdil podle § 219 o.s.ř. uvedené usnesení soudu prvního stupně, popřípadě ho změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. 10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a, aniž ve smyslu § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. 11. Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). 12. Podle § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. 13. Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. 14. Podle § 128a odst. 1 insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je- li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. 15. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011 sen. zn. 29 NSCR 14/2011 věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada. 16. Odvolací soud z insolvenčního rejstříku ověřil, že dne 28. 4. 2024 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh věřitele, ve kterém věřitel navrhoval, aby soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka. V odůvodnění návrhu věřitel uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 27 475 653,66 Kč, kterou blíže specifikoval a doložil v příloze insolvenčního návrhu kopiemi listin k této pohledávce. Dále věřitel v návrhu označil dalších pět jemu známých věřitelů, jimiž jsou Roman Koděra, Karel Rybáček, Daniel Jiřička, Vladimír Poklop a Jiří Hubáček s tím, že uvedl, že tyto osoby mají za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce. Konkrétní údaje o pohledávkách těchto věřitelů, a to o jejich výši a splatnosti v návrhu tvrzeny nebyly, a ani nebylo možné ověřit jejich existenci z příloh insolvenčního návrhu, neboť k těmto pohledávkám navrhovatel žádné přílohy nedoložil. Věřitel se omezil pouze na konstatování, že jsou tyto pohledávky po lhůtě splatnosti . 17. Na základě shora uvedených zjištění se odvolací soud plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně v tom, že věřitel v návrhu neuvedl všechny rozhodné skutečnosti uvedené v § 103 odst. 2 IZ osvědčující úpadek dlužníka dle § 3 odst. 1 IZ a jak vyplývá ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, pouhé konstatování existence pohledávek dalších věřitelů dlužníka, které mají být dle tvrzení věřitele po splatnosti, je z hlediska naplnění požadavků na obsah insolvenčního návrhu nepostačující. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když insolvenční návrh věřitele odmítl dle § 128 odst. 1 IZ pro jeho vady. 18. K námitce věřitele, že označil ostatní věřitele v souladu s judikaturou Vrchního soudu v Olomouci dostatečně určitě, když označil každého věřitele, titul, na základě kterého pohledávka vznikla, a dále
Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. uvedl, že pohledávka je po splatnosti, odvolací soud konstatuje, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 VSOL 1528/2016-A-11, na které se věřitel odvolává, se týká případu insolvenčního návrhu dlužníka a jde tak o typově odlišnou situaci a není tedy možné závěry soudu v tomto usnesení uvedené vztahovat na náležitosti insolvenčního návrhu, který podává věřitel. 19. Odvolací soud se nicméně ztotožnil s námitkou věřitele, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, když insolvenční návrh věřitele odmítl i pro zjevnou bezdůvodnost dle § 128a IZ. Bez ohledu na to, zda je možné z insolvenčního návrhu věřitele v daném případě dovodit jeho šikanózní povahu či nikoli, je odvolací soud toho názoru, že posouzení jeho zjevné bezdůvodnosti ve smyslu § 128a IZ lze učinit pouze u návrhu bezvadného, tedy projednatelného. Věřiteli lze rovněž dát za pravdu, že z insolvenčního návrhu samotného nelze dovodit jeho šikanózní povahu, soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení ani nezmínil, který ze zákonem vymezených důvodů zjevné bezdůvodnosti insolvenční vymezený v § 128a odst. 2 IZ návrh naplnil, ani neuvedl, o jaké důkazy opřel svůj závěr o zjevné bezdůvodnosti návrhu. 20. Odvolací soud veden argumenty shora uvedenými tak postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno. 21. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť insolvenční návrh věřitele byl odmítnutý. V řízení před soudem prvního stupně dlužníkovi náklady řízení nevznikly. Náklady řízení dlužníka v odvolacím řízení sestávají z nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepsání právního rozboru věci) dle ustanovení § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. c), a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, dvou režijních paušálů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daně z přidaného hodnoty ve výši 1 428 Kč, kterou je advokát povinen z odměny a hotových výdajů odvést. Celková výše nákladů řízení dlužníka tak činí částku 8 228 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je věřitel povinen tyto náklady uhradit k rukám právního zástupce dlužníka.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).
Praha 17. června 2024
Mgr. Markéta Hudečková v. r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.
č. j. MSPH 57 INS 7461/2024 5 VSPH 607/2024-A-19
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců Mgr. anonymizovano Wenzlové a Mgr. Martina Řezníčka v insolvenční věci dlužníka: TECHNOSYSTEMS CZ, s.r.o., IČO 08117357 sídlem K Dubinám 565/21, 147 00 Praha 4 zastoupený advokátem JUDr. Romanem Kramaříkem, Ph.D. sídlem Ovocný trh 573/12, 110 00 Praha 1 na návrh věřitele: anonymizovano Vít, narozený anonymizovano bytem Měřičkova 42, 621 00 Brno o insolvenčním návrhu věřitele o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024, č. j. MSPH 57 INS 7461/2024-A-9,
takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024, č. j. MSPH 57 INS 7461/2024- A-9, se v bodě I. výroku mění tak, že se insolvenční návrh věřitele ze dne 27. dubna 2024 odmítá. II. Věřitel je povinen zaplatit dlužníkovi na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 2. 5. 2024, A-9, odmítl insolvenční návrh věřitele anonymizovano Víta (dále jen věřitel ) pro vady a zjevnou bezdůvodnost (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že věřitel insolvenčním návrhem ze dne 27. 4. 2024 doručeným soudu prvního stupně dne 28. 4. 2024, se domáhal zjištění úpadku dlužníka. Věřitel svůj návrh odůvodnil tím, že dlužník uzavřel dne 15. 2. 2023 se společností Amper Asset Management, s.r.o., IČO 03058611, smlouvu o úvěru (dále jen smlouva ), na základě, které se Amper Asset Management s.r.o. zavázala dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 40 000 000 Kč, přičemž splatnost úvěru byla sjednána na den 31. 12. 2023. Jistina úvěru byla dlužníkovi na základě smlouvy poskytnuta dne 21. 2. 2023. Dlužník ve lhůtě splatnosti úvěr nesplatil, a to ani přes písemnou výzvu k úhradě ze strany Amper Asset Management s.r.o. ze dne 11. 1. 2024. Pohledávka tohoto věřitele byla tvořena nesplacenou jistinou úvěru, smluvním úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení, přičemž dlužník je v prodlení od 1. 1. 2024. Na základě jednostranného započtení vzájemných pohledávek ve smyslu § 1982 a násl. OZ ze dne 22. 1. 2024 došlo s právními účinky ex tunc ke dni 31. 12. 2023 k částečnému zániku pohledávky co do částky 16 542 721,72 Kč s tím, že došlo k plné úhradě ke dni započtení narostlého smluvního úroku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 došlo k postoupení zbylé části pohledávky s příslušenstvím ze společností Amper Asset Management s.r.o. na věřitele, o čemž byl dlužník informován. Věřitel vyčíslil pohledávku za dlužníkem na částku 27 475 653,66 Kč, která je složena z jistiny pohledávky ve výši 25 718 060,28 Kč, smluvního úroku (6,57 % p.a.)
Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469 od 1. 1. 2024 do 26. 4. 2024 ve výši 541 622,35 Kč, zákonného úroku z prodlení od 1. 1. 2024 do 26. 4. 2024 ve výši 1 215 971,03 Kč. Dále věřitel uvedl dalších pět jemu známých věřitelů, které označil jménem, datem narození a adresou bydliště s tím, že uvedl, že tyto osoby mají za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce. 3. Soud prvního stupně citoval § 3 odst. 1, § 103 odst. 2, § 128 odst. 1 IZ a judikaturu Nejvyššího soudu a uzavřel, že insolvenční navrhovatel musí řádně splnit zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, tedy uvést takové konkrétní skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka. Výše uvedeným požadavkům insolvenčního zákona však věřitel v daném případě nedostál, když v insolvenčním návrhu konkrétně nevylíčil údaje o pohledávkách dalších věřitelů. Povinnost tvrzení podle § 103 odst. 2 IZ přitom není možné nahradit tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na přílohu, kterou k insolvenčnímu návrhu připojil. Věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek (věřitel toliko konstatuje splatnost pohledávek), a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, resp. že jsou splatné (bez uvedení data splatnosti). Z insolvenčního návrhu tak není zřejmá existence více věřitelů s peněžitými pohledávkami za dlužníkem po lhůtě splatnosti, a nelze tedy učinit jednoznačný závěr o dlužníkově úpadku. 4. Následně pak byl soud prvního stupně informován o sdělení dlužníka (A-8) doručeného prostřednictvím jeho právního zástupce do datové schránky soudu prvního stupně dne 24. 4. 2024 o možném podání šikanózního insolvenčního návrhu na dlužníka. V uvedením sdělení dlužník soud prvního stupně informoval, že v rámci společnosti Amper Asset Management, s.r.o. dochází aktuálně mezi jejími dvěma společníky k neshodám, které vyústili i v soudní spory a věřitelský insolvenční návrh by mohl být nátlakem na pana Jana Oldřicha, MSc.-který je jediným společníkem dlužníka-a právě jedním ze dvou společníků spol. Amper Asset Management, s.r.o. Případný věřitelský insolvenční návrh by pak mohl panu Janu Oldřichovi, MSc. způsobit značnou újmu, zejména při jednání s bankami a dalšími obchodními partnery. V uvedeném podání dlužník rovněž zmínil insolvenčního navrhovatele jako údajného věřitele, kterého dlužník jako věřitele popírá s tím, že o jeho pohledávce je vedené soudní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 97/2024. Dlužník současně doložil svou rozvahu k 31. 12. 2023 (s tím, že nedoznala významných změn v průběhu roku 2024). Z této rozvahy pak jednoznačně vyplývá, že souhrn závazků dlužníka nepřevyšuje hodnotu jeho majetku. 5. Soud prvního stupně s odkazem na § 128a odst. 1 IZ uzavřel, že z insolvenčního návrhu a ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně lze dovodit, že věřiteli primárně nejde o zjištění úpadku dlužníka, nýbrž o uspokojení pohledávky za dlužníkem a poškození dlužníka, a to zneužitím insolvenčního rejstříku, který je veřejně přístupný. Soud prvního stupně měl přitom za to, že oba tyto důvody se vzájemně prolínají, a to obzvlášť za situace, kdy dlužník soudu prvního stupně ještě před podáním insolvenčního návrhu doložil, že hodnota jeho majetku převyšuje jeho závazky. Smyslem insolvenčního řízení je řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem anebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Dle soudu prvního stupně podání insolvenčního návrhu nebylo motivováno řešením údajné úpadkové situace dlužníka, nýbrž snahou přimět dlužníka k úhradě pohledávek a případně jej poškodit.
Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. 6. Jelikož insolvenční návrh neobsahuje výše uvedené náležitosti a z tohoto důvodu jej nelze v insolvenčním řízení projednat, a rovněž z důvodu, že insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný, postupoval soud prvního stupně podle § 128 odst. 1 IZ, resp. § 128a odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl pro vady a zjevnou bezdůvodnost. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že věřitel nemá s ohledem na výsledek řízení právo na náhradu nákladů řízení a dlužníkovi v tomto řízení žádné náklady nevznikly, podání dlužníka ze dne 24. 4. 2024 shledal soud prvního stupně preventivním, které bylo soudu zasláno před zahájením insolvenčního řízení a je vedeno v jiném spise. 8. Proti usnesení ze dne 2. 5. 2024, A-9, (dále jen napadené usnesení ) podal věřitel včasné a přípustné odvolání (A-14) a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že cílem návrhu bylo poškození dlužníka nebo jakékoliv zneužití práv ze strany věřitele. A dále, že je mu známo, že dlužník vede obchodní spor s jiným společníkem Amper Asset Management s.r.o., tohoto sporu se ovšem žádným způsobem neúčastní, vyjma případů, kdy jednání se týká právě jeho neuspokojené pohledávky. Řádně doložil vlastní pohledávku a dále označil i další jemu známé věřitele dlužníka, když rovněž doložil, že dlužník neplní své pohledávky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, což představuje vyvratitelnou právní domněnku neschopnosti dlužníka plnit jeho závazky. Věřitel nerozporuje, že jeho cílem je uspokojení jeho pohledávky, protože to je ostatně účelem insolvenčního řízení tak, jak vyplývá z § 1 písm. a) IZ. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že soud prvního stupně nerozlišil, zda k odmítnutí návrhu přistoupil z důvodu vad návrhu dle § 128 IZ, nebo z důvodu zjevné bezdůvodnosti návrhu dle § 128a IZ. Takový postup považuje věřitel za nezákonný. Z ustálené soudní praxe vyplývá, že odmítnout návrh pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a IZ lze pouze v případě, že návrh nemá žádné vady, a tudíž jej nelze odmítnout pro vady návrhu postupem dle § 128 IZ. Věřitel je přesvědčen, že podaný návrh je důvodný, nelze jej tedy odmítnout pro zjevnou bezdůvodnost postupem dle § 128a IZ. Dle ustálené soudní praxe platí, že zjevná bezdůvodnost návrhu musí vyplývat přímo z návrhu samotného, nikoliv z dalších podkladů, např. vyjádření dlužníka. Z odůvodnění napadeného usnesení je dle věřitele zřejmé, že soud prvního stupně svůj závěr o zjevné bezdůvodnosti návrhu opírá nikoliv o obsah návrhu samotného, ale o tvrzení obsažené ve vyjádření dlužníka, které dlužník doručil soudu prvního stupně před vydáním napadeného usnesení. V takovém případě ovšem nebyly splněny podmínky pro odmítnutí návrhu dle § 128a IZ, nýbrž vzhledem k existujícímu sporu mezi věřitelem a dlužníkem měl soud prvního stupně dle věřitele přistoupit v souladu s ustálenou judikaturou k projednání návrhu a věcnému rozhodnutí o něm. Věřitel dále v odvolání s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 VSOL 1528/2016-A-11, namítal, že pohledávky ostatních věřitelů označil dostatečně určitě, když označil daného věřitele, titul, na základě kterého pohledávka vznikla, a dále uvedl, že pohledávka je po splatnosti, a to po dobu delší než 3 měsíce. Soud prvního stupně se dle věřitele již začal věcně zabývat podaným návrhem a vyjádřením dlužníka jako protistrany k podanému návrhu. V takovém případě by tedy měl přistoupit k rozhodnutí ve věci samé, nikoliv k odmítnutí podaného návrhu. 9. Dne 7. 6. 2024 podal dlužník vyjádření k odvolání věřitele (A-17), ve kterém uvedl, že odvolání je nedůvodné, což obsáhle zdůvodnil, a navrhl, aby odvolací soud v souladu s § 92 IZ co nejdříve potvrdil podle § 219 o.s.ř. uvedené usnesení soudu prvního stupně, popřípadě ho změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. 10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a, aniž ve smyslu § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. 11. Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). 12. Podle § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. 13. Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. 14. Podle § 128a odst. 1 insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je- li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. 15. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011 sen. zn. 29 NSCR 14/2011 věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada. 16. Odvolací soud z insolvenčního rejstříku ověřil, že dne 28. 4. 2024 byl soudu prvního stupně doručen insolvenční návrh věřitele, ve kterém věřitel navrhoval, aby soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka. V odůvodnění návrhu věřitel uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 27 475 653,66 Kč, kterou blíže specifikoval a doložil v příloze insolvenčního návrhu kopiemi listin k této pohledávce. Dále věřitel v návrhu označil dalších pět jemu známých věřitelů, jimiž jsou Roman Koděra, Karel Rybáček, Daniel Jiřička, Vladimír Poklop a Jiří Hubáček s tím, že uvedl, že tyto osoby mají za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu smlouvy o zápůjčce. Konkrétní údaje o pohledávkách těchto věřitelů, a to o jejich výši a splatnosti v návrhu tvrzeny nebyly, a ani nebylo možné ověřit jejich existenci z příloh insolvenčního návrhu, neboť k těmto pohledávkám navrhovatel žádné přílohy nedoložil. Věřitel se omezil pouze na konstatování, že jsou tyto pohledávky po lhůtě splatnosti . 17. Na základě shora uvedených zjištění se odvolací soud plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně v tom, že věřitel v návrhu neuvedl všechny rozhodné skutečnosti uvedené v § 103 odst. 2 IZ osvědčující úpadek dlužníka dle § 3 odst. 1 IZ a jak vyplývá ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, pouhé konstatování existence pohledávek dalších věřitelů dlužníka, které mají být dle tvrzení věřitele po splatnosti, je z hlediska naplnění požadavků na obsah insolvenčního návrhu nepostačující. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když insolvenční návrh věřitele odmítl dle § 128 odst. 1 IZ pro jeho vady. 18. K námitce věřitele, že označil ostatní věřitele v souladu s judikaturou Vrchního soudu v Olomouci dostatečně určitě, když označil každého věřitele, titul, na základě kterého pohledávka vznikla, a dále
Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. uvedl, že pohledávka je po splatnosti, odvolací soud konstatuje, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 VSOL 1528/2016-A-11, na které se věřitel odvolává, se týká případu insolvenčního návrhu dlužníka a jde tak o typově odlišnou situaci a není tedy možné závěry soudu v tomto usnesení uvedené vztahovat na náležitosti insolvenčního návrhu, který podává věřitel. 19. Odvolací soud se nicméně ztotožnil s námitkou věřitele, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, když insolvenční návrh věřitele odmítl i pro zjevnou bezdůvodnost dle § 128a IZ. Bez ohledu na to, zda je možné z insolvenčního návrhu věřitele v daném případě dovodit jeho šikanózní povahu či nikoli, je odvolací soud toho názoru, že posouzení jeho zjevné bezdůvodnosti ve smyslu § 128a IZ lze učinit pouze u návrhu bezvadného, tedy projednatelného. Věřiteli lze rovněž dát za pravdu, že z insolvenčního návrhu samotného nelze dovodit jeho šikanózní povahu, soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení ani nezmínil, který ze zákonem vymezených důvodů zjevné bezdůvodnosti insolvenční vymezený v § 128a odst. 2 IZ návrh naplnil, ani neuvedl, o jaké důkazy opřel svůj závěr o zjevné bezdůvodnosti návrhu. 20. Odvolací soud veden argumenty shora uvedenými tak postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno. 21. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť insolvenční návrh věřitele byl odmítnutý. V řízení před soudem prvního stupně dlužníkovi náklady řízení nevznikly. Náklady řízení dlužníka v odvolacím řízení sestávají z nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepsání právního rozboru věci) dle ustanovení § 8 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. c), a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, dvou režijních paušálů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a daně z přidaného hodnoty ve výši 1 428 Kč, kterou je advokát povinen z odměny a hotových výdajů odvést. Celková výše nákladů řízení dlužníka tak činí částku 8 228 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je věřitel povinen tyto náklady uhradit k rukám právního zástupce dlužníka.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).
Praha 17. června 2024
Mgr. Markéta Hudečková v. r. předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.