5 Azs 292/2017
5 Azs 292/2017-69 5 Azs 292/2017-69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudců Zdeňka Kühna a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: U. S. A., zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2017, čj. OAM-312/ZA-ZA11-ZA15-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2017, čj. 63 Az 10/2017-24,
takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím vydaným dne 5. 5. 2017 žalovaný shledal žádost žalobce o mezinárodní ochranu nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil.
[2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu, který ji usnesením uvedeným v záhlaví tohoto usnesení odmítl podle § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť žalobce přes výzvu krajského soudu provedenou usnesením ze dne 9. 6. 2017, č. j. 63 Az 10/2017-9, neodstranil ve stanovené lhůtě vady žaloby spočívající mj. v absenci žalobních bodů. Konkrétně krajský soud žalobce v tomto usnesení vyzval k formulaci žalobních bodů tak, aby z nich bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce výrok napadeného rozhodnutí za nezákonný nebo nicotný.
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen stěžovatel ) kasační stížnost. Stěžovatel má za to, že přijatelnost kasační stížnosti je dána, neboť krajský soud se dopustil nesprávného právního posouzení projednatelnosti žaloby neobsahující žalobní body v případě žadatele o mezinárodní ochranu (stěžovatele), který nebyl zjevně schopen porozumět poučení (výzvě) soudu. Stěžovatel vytkl, že krajský soud nezohlednil čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen procedurální směrnice ). Podle stěžovatele je stanovení povinnosti, aby opravný prostředek (tj. žaloba) obsahoval úplné posouzení jak skutkové, tak právní stránky, neslučitelné s § 75 odst. 2 s. ř. s. v případě, že žadatel o mezinárodní ochranu není zjevně schopen dostát přísným požadavkům tohoto ustanovení. Absence žalobních bodů tedy nezbavovala krajský soud povinnosti posoudit zákonnost napadeného rozhodnutí a provést úplný přezkum skutkové i právní stránky věci. Stěžovatel zdůraznil, že je osobou bez znalosti českého jazyka a z tohoto důvodu mu měl krajský soud poskytnout právní pomoc. Tímto postupem by krajský soud byl schopen posoudit, zda je stěžovatel schopen chápat poučení soudu a zda je proti němu možné uplatnit přísná kritéria soudního řádu správního. Stěžovatel navrhl, aby NSS předložil Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU) předběžnou otázku, zda je přezkum v rámci žalobních bodů slučitelný s unijním právem. Ve věci samé stěžovatel navrhl, aby NSS usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný odkázal na správní spis a napadené usnesení krajského soudu, které považuje za správné a v souladu s dosavadní judikaturou. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl pro její nepřijatelnost, případně ji zamítl pro její nedůvodnost.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Otázkou povinnosti vymezení alespoň jednoho žalobního bodu ve vztahu k čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice se zabýval NSS např. v rozsudku ze dne 28. 4. 2017, čj. 2 Azs 60/2017-48, v němž v souladu s judikaturou SDEU konstatoval, že členské státy musí nabízet opravné prostředky v souladu se zásadami rovnocennosti (equivalence) a efektivity (effectiveness), přičemž požadavek, aby žaloba obsahovala alespoň jeden žalobní bod, neklade na jednotlivce nepřiměřené nároky, neboť současně zajišťuje dodržení základních zásad práva na spravedlivý proces, a to zásadu rovnosti zbraní, právní jistotu a efektivitu soudního řízení. Rovnocennost je pak dána tím, že se jedná o základ celého systému správního soudnictví, který se uplatní ve všech řízeních. Dle citovaného rozhodnutí je v rámci efektivity nutné primárně přihlédnout k tomu, že se jedná o základní pilíř české úpravy správního soudnictví. Správní soudnictví, ovládané zásadou dispoziční a koncentrační, je koncipováno tak, že poskytuje ochranu subjektivním veřejným právům fyzických a právnických osob způsobem a za podmínek stanovených zejména soudním řádem správním, nejedná se o všeobecnou kontrolu zákonnosti postupu a rozhodování správních orgánů. S ohledem na uvedené proto krajský soud nepochybil, jestliže nepřezkoumal zákonnost rozhodnutí žalovaného. V citovaném rozsudku se NSS zabýval také možností položit předběžnou otázku SDEU a dospěl k závěru, že otázka práva na účinný opravný prostředek ve smyslu čl. 46 odst. 1 procedurální směrnice a zásada efektivity evropského práva byla již bohatě řešena v judikatuře SDEU, jedná se tedy o acte éclairé, a proto není na místě předkládat předběžnou otázku.
[8] Otázkou formulace žalobních bodů se dále zabýval NSS např. v rozsudcích ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, a ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, či v usnesení ze dne 20. 3. 2018, čj. 10 Azs 65/2017-72. Dle citované judikatury musí žaloba alespoň v nejhrubších rysech obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce správní rozhodnutí napadá. Stěžovatel ovšem v žalobě namítal pouze porušení konkrétních právních ustanovení bez uvedení skutkových důvodů.
[9] K právu na ustanovení tlumočníka existuje rovněž konstantní judikatura a touto otázkou se již také zabývalo plénum Ústavního soudu, které ve svém stanovisku ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 20/05, ST 20/39 SbNU 487, k interpretaci čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod dovodilo, že základní právo na tlumočníka nedopadá na písemný styk soudu s účastníky řízení; viz též rozsudky NSS ze dne 15. 10. 2003, čj. 6 Azs 10/2003-37, ze dne 26. 7. 2017, pokračování
čj. 6 As 228/2017-9, či usnesení NSS ze dne 29. 8. 2014, čj. 5 Azs 98/2014-15). Ve shodě s uvedenou judikaturou lze i v této věci uvést, že stěžovatel sám podal v češtině (neúplnou) žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku žalobě; tyto písemnosti jsou po jazykové stránce na dobré úrovni. Krajský soud se tak oprávněně mohl i v nyní projednávané věci domnívat, že stěžovatel český jazyk v míře nezbytné pro účely řízení ovládá, resp. je schopen se soudem v češtině v písemném styku komunikovat.
[10] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS tedy poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
[11] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2018
Ondřej Mrákota předseda senátu
5 Azs 292/2017-69 5 Azs 292/2017-69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudců Zdeňka Kühna a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: U. S. A., zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem, se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2017, čj. OAM-312/ZA-ZA11-ZA15-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2017, čj. 63 Az 10/2017-24,
takto:
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím vydaným dne 5. 5. 2017 žalovaný shledal žádost žalobce o mezinárodní ochranu nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil.
[2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu, který ji usnesením uvedeným v záhlaví tohoto usnesení odmítl podle § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť žalobce přes výzvu krajského soudu provedenou usnesením ze dne 9. 6. 2017, č. j. 63 Az 10/2017-9, neodstranil ve stanovené lhůtě vady žaloby spočívající mj. v absenci žalobních bodů. Konkrétně krajský soud žalobce v tomto usnesení vyzval k formulaci žalobních bodů tak, aby z nich bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce výrok napadeného rozhodnutí za nezákonný nebo nicotný.
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen stěžovatel ) kasační stížnost. Stěžovatel má za to, že přijatelnost kasační stížnosti je dána, neboť krajský soud se dopustil nesprávného právního posouzení projednatelnosti žaloby neobsahující žalobní body v případě žadatele o mezinárodní ochranu (stěžovatele), který nebyl zjevně schopen porozumět poučení (výzvě) soudu. Stěžovatel vytkl, že krajský soud nezohlednil čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen procedurální směrnice ). Podle stěžovatele je stanovení povinnosti, aby opravný prostředek (tj. žaloba) obsahoval úplné posouzení jak skutkové, tak právní stránky, neslučitelné s § 75 odst. 2 s. ř. s. v případě, že žadatel o mezinárodní ochranu není zjevně schopen dostát přísným požadavkům tohoto ustanovení. Absence žalobních bodů tedy nezbavovala krajský soud povinnosti posoudit zákonnost napadeného rozhodnutí a provést úplný přezkum skutkové i právní stránky věci. Stěžovatel zdůraznil, že je osobou bez znalosti českého jazyka a z tohoto důvodu mu měl krajský soud poskytnout právní pomoc. Tímto postupem by krajský soud byl schopen posoudit, zda je stěžovatel schopen chápat poučení soudu a zda je proti němu možné uplatnit přísná kritéria soudního řádu správního. Stěžovatel navrhl, aby NSS předložil Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU) předběžnou otázku, zda je přezkum v rámci žalobních bodů slučitelný s unijním právem. Ve věci samé stěžovatel navrhl, aby NSS usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný odkázal na správní spis a napadené usnesení krajského soudu, které považuje za správné a v souladu s dosavadní judikaturou. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl pro její nepřijatelnost, případně ji zamítl pro její nedůvodnost.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Otázkou povinnosti vymezení alespoň jednoho žalobního bodu ve vztahu k čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice se zabýval NSS např. v rozsudku ze dne 28. 4. 2017, čj. 2 Azs 60/2017-48, v němž v souladu s judikaturou SDEU konstatoval, že členské státy musí nabízet opravné prostředky v souladu se zásadami rovnocennosti (equivalence) a efektivity (effectiveness), přičemž požadavek, aby žaloba obsahovala alespoň jeden žalobní bod, neklade na jednotlivce nepřiměřené nároky, neboť současně zajišťuje dodržení základních zásad práva na spravedlivý proces, a to zásadu rovnosti zbraní, právní jistotu a efektivitu soudního řízení. Rovnocennost je pak dána tím, že se jedná o základ celého systému správního soudnictví, který se uplatní ve všech řízeních. Dle citovaného rozhodnutí je v rámci efektivity nutné primárně přihlédnout k tomu, že se jedná o základní pilíř české úpravy správního soudnictví. Správní soudnictví, ovládané zásadou dispoziční a koncentrační, je koncipováno tak, že poskytuje ochranu subjektivním veřejným právům fyzických a právnických osob způsobem a za podmínek stanovených zejména soudním řádem správním, nejedná se o všeobecnou kontrolu zákonnosti postupu a rozhodování správních orgánů. S ohledem na uvedené proto krajský soud nepochybil, jestliže nepřezkoumal zákonnost rozhodnutí žalovaného. V citovaném rozsudku se NSS zabýval také možností položit předběžnou otázku SDEU a dospěl k závěru, že otázka práva na účinný opravný prostředek ve smyslu čl. 46 odst. 1 procedurální směrnice a zásada efektivity evropského práva byla již bohatě řešena v judikatuře SDEU, jedná se tedy o acte éclairé, a proto není na místě předkládat předběžnou otázku.
[8] Otázkou formulace žalobních bodů se dále zabýval NSS např. v rozsudcích ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS, a ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, či v usnesení ze dne 20. 3. 2018, čj. 10 Azs 65/2017-72. Dle citované judikatury musí žaloba alespoň v nejhrubších rysech obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce správní rozhodnutí napadá. Stěžovatel ovšem v žalobě namítal pouze porušení konkrétních právních ustanovení bez uvedení skutkových důvodů.
[9] K právu na ustanovení tlumočníka existuje rovněž konstantní judikatura a touto otázkou se již také zabývalo plénum Ústavního soudu, které ve svém stanovisku ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 20/05, ST 20/39 SbNU 487, k interpretaci čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod dovodilo, že základní právo na tlumočníka nedopadá na písemný styk soudu s účastníky řízení; viz též rozsudky NSS ze dne 15. 10. 2003, čj. 6 Azs 10/2003-37, ze dne 26. 7. 2017, pokračování
čj. 6 As 228/2017-9, či usnesení NSS ze dne 29. 8. 2014, čj. 5 Azs 98/2014-15). Ve shodě s uvedenou judikaturou lze i v této věci uvést, že stěžovatel sám podal v češtině (neúplnou) žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku žalobě; tyto písemnosti jsou po jazykové stránce na dobré úrovni. Krajský soud se tak oprávněně mohl i v nyní projednávané věci domnívat, že stěžovatel český jazyk v míře nezbytné pro účely řízení ovládá, resp. je schopen se soudem v češtině v písemném styku komunikovat.
[10] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS tedy poskytují dostatečnou odpověď na všechny námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
[11] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s.
[12] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2018
Ondřej Mrákota předseda senátu