57 ICm 39/2011
57 ICm 39/2011-42 KSLB 57 INS 6733/2010-C3-2
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl dnešního dne soudcem Mgr. Martinem Omelkou ve věci žalobce JORDAN&KAZDA, a.s., IČ 28221273, se sídlem Husitská 63, 130 00 Praha 3 proti žalovanému KOPPA, v.o.s., IČ 25428578, se sídlem Hvězdná 491/21, 460 01 Liberec, insolvenční správce dlužnice Evy Kúdelové, IČ 66665434, s místem podnikání a bytem Řídícího učitele Škody 143/III, 463 43 Český Dub, o určení pravosti popřené pohledávky,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že má za dlužnicí Evou Barešovou, dříve Kúdelovou, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 zajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 2.834.000,-Kč, přihlášeno do insolvenčního řízení dlužnice Evy Barešové, dříve Kúdelové, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSLB 57 INS 6733/2010 přihláškou P13 se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 3. ledna 2011, doručenou soudu 6. ledna 2011, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužnicí Evou Barešovou, dříve Kúdelovou, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 zajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 2.834.000,-Kč, přihlášeno do insolvenčního řízení dlužnice Evy Barešové, dříve Kúdelové, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSLB 57 INS 6733/2010 přihláškou P13.
Žalobce tuto žalobu opřel o následující tvrzení:
Žalobce poskytl dlužnici v průběhu roku 2008 celkem 2.600.000,-Kč. Dlužnice dne 12. 9. 2008 tento dluh uznala a následně poskytla zajištění, zástavou nemovitostí. Přihláškou P13, doručenou dne 19. srpna 2010 a doplněnou 1. října 2010, uplatnil žalobce svoji nevykonatelnou a zajištěnou pohledávku za dlužnicí ve výši 2.834.000,-Kč. Na přezkumném jednání dne 7. prosince 2010 žalovaný popřel pravost pohledávky, o čemž žalobce vyrozuměl dne 30. prosince 2010.
Žaloba byla podána včas, když dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. a tyto lhůty uplynuly až dne 6. ledna 2011, resp. 14. ledna 2011.
Tato tvrzení navrhl žalobce prokázat přihláškou P13, protokolem o PJ, vyrozuměním, uznáním dluhu, zástavní smlouvou, protokolem o dražbě nemovitostí zapsaných na LV 1339 pro k. ú. Libuš, obec Hl. m. Praha, vedeném KÚ Praha, výslechem sv. Barešové-Kúdelové a výslechem jednatele žalobce p. Jarého.
Z přihlášky P13 ze dne 17. srpna 2010 plyne, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice Evy Barešové, dříve Kúdelové, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 zajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 2.834.000,-Kč, skládající se z jistiny 2.600.000,-Kč a úroku ve výši 18% p. a. za dobu 6 měsíců ve výši 234.000,-Kč.
Pohledávku doložil výpisem z obchodního rejstříku věřitele, zástavní smlouvou s doložkou o povolení vkladu. Posléze ji doplnil uznáním dluhu ze dne 12. září 2008.
Z uznání dluhu plyne, že dlužnice prohlásila, že uznává svůj dluh vůči žalobci ve výši 2.600.000,-Kč z důvodu celkové půjčky a zavazuje se jej uhradit do 31. 12. 2009. Uznaná dlužná částka je do data splatnosti bezúročně. Dále se dlužnice s věřitelem v této listině dohodli o smluvní pokutě 1.000 Kč za každý den prodlení, jednorázové smluvní pokutě 65.000,-Kč a dohodli se na rozhodčí doložce.
Zástavní smlouvou ze dne 12. 12. 2008 pak dlužnice zastavila, k zajištění závazku, který uznala dne 12. 9. 2008, nemovitosti zapsané na LV 86 pro obec a k. ú. Český Dub, což dokládá i výpis z katastru nemovitostí.
Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 7. prosince 2010 plyne, že žalovaný popřel pravost pohledávky žalobce, dlužnice ji uznala.
Z vyrozumění o popření plyne, že bylo doručeno žalobci dne 30. prosince 2010 a důvodem popření bylo, že žalobce nedoložil vznik pohledávky.
Z výslechu svědkyně Kúdelové-Barešová plyne, že se s p. Jarým seznámila přes známého. Protože potřebovala peníze na vyplacení bývalého manžela, požádala ho o půjčku celkem 3 milióny. Bylo jí sděleno, že tolik půjčit nemůže, že může půjčit maximálně 2 mil. Půjčila si proto 1 mil. u Poštovní spořitelny a p. Jarý jí půjčil v 5 platbách celkem 2 mil. Kč. Bylo to 5 splátek po 400.000,-Kč. Přičemž tři splátky byly v průběhu 1 týdne a za nějaký čas další dvě. Ty půjčky proběhly v roce 2008. Poslední dvě splátky v září 2008. Ty tři někdy předtím. Peníze půjčoval p. Jarý.
Po poslední platbě řekl, že se to musí nějak zajistit a proto v září 2008 sepsali zástavní smlouvu, kdy společnosti žalobce zastavila své nemovitosti.
Až v září 2008 se dohodli, že svědkyně podepíše uznání dluhu na 2.600.000,-Kč, což bude zhodnocení půjčky, s tím, že ji vrátí do konce r. 2009.
Jméno společnosti žalobce poprvé zaznělo až na té zástavní smlouvě a uznání dluhu.
Při čtyřech platbách půjčky byl přítomen p. Jarý, při té poslední byl přítomen i p. Pánek. Na této schůzce se také jednalo o zástavní smlouvě. Na této schůzce se jednalo také o úrocích a o datu splatnosti. Jako úrok byla dohodnuta částka 600.000,-Kč.
Při této schůzce p. Jarý sdělil, že zástavní smlouva bude na firmu JORDAN & KAZDA. Důvod proč tomu tak je, mi nesdělil.
Uznání dluhu založené v insolvenčním spise je, dle svědkyně listina, kterou podepsala, protože jí p. Jarý půjčil peníze. Důvod proč podepsala uznání dluhu žalobci, když jí peníze půjčil p. Jarý, nevysvětlila.
Člen představenstva žalobce Antonín Jarý shodně jako svědkyně uvedl, že v roce 2008 mu byla představena pí. Kúdelová s tím, že chtěla zapůjčit 3 mil Kč. Takovouto půjčku poskytnout nemohl, nabídl jí 2 mil Kč. Ty jí v 5-ti platbách po 400 tis poskytl. Na každou z těchto plateb sepsali uznání dluhu, kde byly dohodnuty sankční úroky. Respektive se vždy sešli v nějaké restauraci, přivezl na tu schůzku již sepsané uznání dluhu, které pí. Kúdelová podepsala.
Někdy v polovině r. 2008, kdy jsem jí poskytl poslední platbu, podepsala uznání dluhu na celkovou částku 2.600.000,-Kč, která zahrnovala půjčené 2 mil a úroky do doby splatnosti. Úroky byly ve výši 600 tis. Toto uznání dluhu bylo vystaveno na firmu JORDAN&KAZDA a ta předchozí uznání dluhu, která byla na mé jméno, jsem zlikvidoval.
Důvodem proč bylo uznání dluhu ze dne 12.9.2008 sepsáno na spol. JORDAN&KAZDA bylo to, že pokud by bylo sepsáno na něj, měl by jednoznačně zisk 600.000,-Kč. Tomu chtěl zabránit, a proto to sepsal na spol. JORDAN&KAZDA s tím, že mám pohledávku ve výši 2 mil. Kč za společností a spol. JORDAN&KAZDA má pohledávku 2.600.000,-Kč za pí. Kúdelovou a 600.000,-Kč bude danit žalobce.
K zdrojům půjčky uvedl, že 3.700.000,-Kč obdržel za prodej nemovitosti, to bylo někdy v roce 2007 na jaře. Dále mu byla vyplácena renta od Ministerstva vnitra, neboť při služebním zákroku utrpěl těžký úraz, bylo mu vyplaceno jednorázové odškodnění ve výši 800 tis. spolu s plněním od pojišťovny, a od prarodičů jsem obdržel 3 mil. Kč právě v souvislosti s tímto úrazem, což bylo někdy v r. 1998.
Dále v r. 2007 obdržel 3.800.000,-Kč za účelem poskytování úvěrů jménem společnosti KONTORIA od p. Šebečka. Toto bylo řešeno i Městským soudem v Praze.
Půjčku pí. Kúdelové poskytl jako Antonín Jarý, ze svých prostředků, ze svých peněz.
Z návrhu na zápis změn vlastnických vztahů záznamem soud zjistil, že Antonín Jarý byl navrhovatelem, spolu s Helenou Bedrnovou dobrovolné dražby nemovitostí zapsaných na LV 1337 pro k. ú. Libuš, obec Praha. Tyto nemovitosti byly vydraženy za 8.100.000,-Kč. K úhradě ceny došlo 2. 1. 2007. Na nemovitostech vázlo zástavní právo pro pohledávku KB a. s., IČO: 45317054, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 19 ve výši 4.600.000,-Kč.
Žalovaný postavil svou obranu na tvrzení, že žalobce doložil pohledávku jen uznáním dluhu ze dne 12. 9. 2008 a zástavní smlouvou ze dne 12. 12. 2008, přičemž uznání dluhu je neurčité. Dále pak tvrdil, že žalobce netvrdil a neprokazoval, že by pohledávka na něj přešla.
Výše uvedené důkazy hodnotil soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 134 o. s. ř.) a dospěl tak, k následujícím skutkovým zjištěním:
Půjčku dlužnici neposkytl žalobce, ale jeho statutární orgán Antonín Jarý jako fyzická osoba. Ten poskytl v roce 2008 půjčku ve výši 2.000.000,-Kč, ve čtyřech splátkách.
To potvrdila dlužnice i statutární orgán žalobce. Z jejich výpovědí vyplynulo, že je zkontaktoval známý. Na každou platbu bylo vystaveno potvrzení na jméno p. Jarého. Na půjčky poskytl své zdroje.
Věřitel se chtěl vyhnout daňové povinnosti, neboť měl mít z půjčky zisk 600.000,-Kč a předložil proto dlužnici uznání dluhu, kde jako věřitel figuroval žalobce a následně i zástavní smlouvu.
Soud vzal za prokázané, že dlužnice uznala neexistující závazek a k zajištění tohoto neexistujícího závazku zastavila i nemovitosti, přičemž motivem tohoto jednání bylo, aby se pravý věřitel vyhnul daňové povinnosti, kterou přesunul na žalobce.
Žalobce nedostál své povinnosti důkazní (§ 120 odst. 1 o. s. ř), když, ani přes poučení soudem, nepředložil důkaz o tom, že by jeho člen představenstva na něj převedl svoji pohledávku za dlužnicí.
Dle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Uznání dluhu ze dne 12. září 2008 a následná zástavní smlouva ze dne 12. prosince 2008 jsou tak neplatnými právními úkony, neboť úmyslem (záměrem) obou smluvních stran při uzavření smlouvy dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu (viz rozs. NS ČR 29 Cdo 4211/2009).
Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný (§ 37 odst. 1 občanského zákoníku).
Soud má za to, že uznání dluhu, by bylo neplatné i z tohoto důvodu, neboť dlužnice uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 2.600.000,-Kč z důvodu celkové půjčky a zavazuje se jej uhradit do 31. 12. 2009, což dle soudu neodpovídá požadavkům na určitost právního úkonu, neboť u uznání dluhu nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, příp. věřiteli, jemuž byl tento úkon adresován, je zřetelný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to seznatelné z obsahu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob (rozs. NS ČR sp. zn. 33 Odo 779/2002).
Neodpovídá, ani ustanovení § 558 občanského zákoníku, dle kterého uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.
I kdyby však bylo uznání dluhu platné, tak by nemohlo založit závazek dlužnice, když jejím věřitelem byl p. Antonín Jarý jako fyzická osoba-přičemž dle judikatury, nař. rozs. NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1368/2009 Uznání dluhu plní zajišťovací funkci tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Je naopak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn či zanikl jinak, nebo že byl převeden na jiného, aby to prokázal. K platnému uznání dluhu podle § 558 obč. zák. je kromě obecných náležitostí třeba, aby tento jednostranný právní úkon dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod a jeho výši (tedy uznal dluh co do důvodu a výše). Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, nelze jím tedy založit nový závazek, ale jen uznat závazek již existující. Tímto právním úkonem přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka. Neexistence uznaného dluhu (závazku) přitom nečiní uznání dluhu (závazku) neplatným. Právní důvod vzniku závazku, nemusí sice být vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný, např. poukazem na upomínku o zaplacení dluhu, v níž je důvod dluhu výslovně obsažen; uznáním dluhu se právní důvod vzniku závazku nemění. Protože uznání dluhu je právním úkonem, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, příp. věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.
O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela (§ 193 insolvenčního zákona).
Soud tedy žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužnicí Evou Barešovou, dříve Kúdelovou, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 zajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 2.834.000,-Kč, přihlášeno do insolvenčního řízení dlužnice Evy Barešové, dříve Kúdelové, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSLB 57 INS 6733/2010 přihláškou P13 zamítl, neboť tato pohledávka nebyla po právu a žalovaný správně jako insolvenční správce popřel její pravost, neboť taková pohledávka nikdy nevznikla, když vznikla toliko pohledávka Antonína Jarého za dlužnicí ve výši 2.000.000,-Kč.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když ji jednak žádný z nich neuplatnil a jednak úspěšnému účastníku žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem- pobočky Liberec.
V Liberci dne 15. února 2012
Mgr. Martin Omelka v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Ivana Kavanová
57 ICm 39/2011-42 KSLB 57 INS 6733/2010-C3-2
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka Liberec rozhodl dnešního dne soudcem Mgr. Martinem Omelkou ve věci žalobce JORDAN&KAZDA, a.s., IČ 28221273, se sídlem Husitská 63, 130 00 Praha 3 proti žalovanému KOPPA, v.o.s., IČ 25428578, se sídlem Hvězdná 491/21, 460 01 Liberec, insolvenční správce dlužnice Evy Kúdelové, IČ 66665434, s místem podnikání a bytem Řídícího učitele Škody 143/III, 463 43 Český Dub, o určení pravosti popřené pohledávky,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že má za dlužnicí Evou Barešovou, dříve Kúdelovou, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 zajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 2.834.000,-Kč, přihlášeno do insolvenčního řízení dlužnice Evy Barešové, dříve Kúdelové, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSLB 57 INS 6733/2010 přihláškou P13 se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 3. ledna 2011, doručenou soudu 6. ledna 2011, se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužnicí Evou Barešovou, dříve Kúdelovou, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 zajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 2.834.000,-Kč, přihlášeno do insolvenčního řízení dlužnice Evy Barešové, dříve Kúdelové, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSLB 57 INS 6733/2010 přihláškou P13.
Žalobce tuto žalobu opřel o následující tvrzení:
Žalobce poskytl dlužnici v průběhu roku 2008 celkem 2.600.000,-Kč. Dlužnice dne 12. 9. 2008 tento dluh uznala a následně poskytla zajištění, zástavou nemovitostí. Přihláškou P13, doručenou dne 19. srpna 2010 a doplněnou 1. října 2010, uplatnil žalobce svoji nevykonatelnou a zajištěnou pohledávku za dlužnicí ve výši 2.834.000,-Kč. Na přezkumném jednání dne 7. prosince 2010 žalovaný popřel pravost pohledávky, o čemž žalobce vyrozuměl dne 30. prosince 2010.
Žaloba byla podána včas, když dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. a tyto lhůty uplynuly až dne 6. ledna 2011, resp. 14. ledna 2011.
Tato tvrzení navrhl žalobce prokázat přihláškou P13, protokolem o PJ, vyrozuměním, uznáním dluhu, zástavní smlouvou, protokolem o dražbě nemovitostí zapsaných na LV 1339 pro k. ú. Libuš, obec Hl. m. Praha, vedeném KÚ Praha, výslechem sv. Barešové-Kúdelové a výslechem jednatele žalobce p. Jarého.
Z přihlášky P13 ze dne 17. srpna 2010 plyne, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice Evy Barešové, dříve Kúdelové, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 zajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 2.834.000,-Kč, skládající se z jistiny 2.600.000,-Kč a úroku ve výši 18% p. a. za dobu 6 měsíců ve výši 234.000,-Kč.
Pohledávku doložil výpisem z obchodního rejstříku věřitele, zástavní smlouvou s doložkou o povolení vkladu. Posléze ji doplnil uznáním dluhu ze dne 12. září 2008.
Z uznání dluhu plyne, že dlužnice prohlásila, že uznává svůj dluh vůči žalobci ve výši 2.600.000,-Kč z důvodu celkové půjčky a zavazuje se jej uhradit do 31. 12. 2009. Uznaná dlužná částka je do data splatnosti bezúročně. Dále se dlužnice s věřitelem v této listině dohodli o smluvní pokutě 1.000 Kč za každý den prodlení, jednorázové smluvní pokutě 65.000,-Kč a dohodli se na rozhodčí doložce.
Zástavní smlouvou ze dne 12. 12. 2008 pak dlužnice zastavila, k zajištění závazku, který uznala dne 12. 9. 2008, nemovitosti zapsané na LV 86 pro obec a k. ú. Český Dub, což dokládá i výpis z katastru nemovitostí.
Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 7. prosince 2010 plyne, že žalovaný popřel pravost pohledávky žalobce, dlužnice ji uznala.
Z vyrozumění o popření plyne, že bylo doručeno žalobci dne 30. prosince 2010 a důvodem popření bylo, že žalobce nedoložil vznik pohledávky.
Z výslechu svědkyně Kúdelové-Barešová plyne, že se s p. Jarým seznámila přes známého. Protože potřebovala peníze na vyplacení bývalého manžela, požádala ho o půjčku celkem 3 milióny. Bylo jí sděleno, že tolik půjčit nemůže, že může půjčit maximálně 2 mil. Půjčila si proto 1 mil. u Poštovní spořitelny a p. Jarý jí půjčil v 5 platbách celkem 2 mil. Kč. Bylo to 5 splátek po 400.000,-Kč. Přičemž tři splátky byly v průběhu 1 týdne a za nějaký čas další dvě. Ty půjčky proběhly v roce 2008. Poslední dvě splátky v září 2008. Ty tři někdy předtím. Peníze půjčoval p. Jarý.
Po poslední platbě řekl, že se to musí nějak zajistit a proto v září 2008 sepsali zástavní smlouvu, kdy společnosti žalobce zastavila své nemovitosti.
Až v září 2008 se dohodli, že svědkyně podepíše uznání dluhu na 2.600.000,-Kč, což bude zhodnocení půjčky, s tím, že ji vrátí do konce r. 2009.
Jméno společnosti žalobce poprvé zaznělo až na té zástavní smlouvě a uznání dluhu.
Při čtyřech platbách půjčky byl přítomen p. Jarý, při té poslední byl přítomen i p. Pánek. Na této schůzce se také jednalo o zástavní smlouvě. Na této schůzce se jednalo také o úrocích a o datu splatnosti. Jako úrok byla dohodnuta částka 600.000,-Kč.
Při této schůzce p. Jarý sdělil, že zástavní smlouva bude na firmu JORDAN & KAZDA. Důvod proč tomu tak je, mi nesdělil.
Uznání dluhu založené v insolvenčním spise je, dle svědkyně listina, kterou podepsala, protože jí p. Jarý půjčil peníze. Důvod proč podepsala uznání dluhu žalobci, když jí peníze půjčil p. Jarý, nevysvětlila.
Člen představenstva žalobce Antonín Jarý shodně jako svědkyně uvedl, že v roce 2008 mu byla představena pí. Kúdelová s tím, že chtěla zapůjčit 3 mil Kč. Takovouto půjčku poskytnout nemohl, nabídl jí 2 mil Kč. Ty jí v 5-ti platbách po 400 tis poskytl. Na každou z těchto plateb sepsali uznání dluhu, kde byly dohodnuty sankční úroky. Respektive se vždy sešli v nějaké restauraci, přivezl na tu schůzku již sepsané uznání dluhu, které pí. Kúdelová podepsala.
Někdy v polovině r. 2008, kdy jsem jí poskytl poslední platbu, podepsala uznání dluhu na celkovou částku 2.600.000,-Kč, která zahrnovala půjčené 2 mil a úroky do doby splatnosti. Úroky byly ve výši 600 tis. Toto uznání dluhu bylo vystaveno na firmu JORDAN&KAZDA a ta předchozí uznání dluhu, která byla na mé jméno, jsem zlikvidoval.
Důvodem proč bylo uznání dluhu ze dne 12.9.2008 sepsáno na spol. JORDAN&KAZDA bylo to, že pokud by bylo sepsáno na něj, měl by jednoznačně zisk 600.000,-Kč. Tomu chtěl zabránit, a proto to sepsal na spol. JORDAN&KAZDA s tím, že mám pohledávku ve výši 2 mil. Kč za společností a spol. JORDAN&KAZDA má pohledávku 2.600.000,-Kč za pí. Kúdelovou a 600.000,-Kč bude danit žalobce.
K zdrojům půjčky uvedl, že 3.700.000,-Kč obdržel za prodej nemovitosti, to bylo někdy v roce 2007 na jaře. Dále mu byla vyplácena renta od Ministerstva vnitra, neboť při služebním zákroku utrpěl těžký úraz, bylo mu vyplaceno jednorázové odškodnění ve výši 800 tis. spolu s plněním od pojišťovny, a od prarodičů jsem obdržel 3 mil. Kč právě v souvislosti s tímto úrazem, což bylo někdy v r. 1998.
Dále v r. 2007 obdržel 3.800.000,-Kč za účelem poskytování úvěrů jménem společnosti KONTORIA od p. Šebečka. Toto bylo řešeno i Městským soudem v Praze.
Půjčku pí. Kúdelové poskytl jako Antonín Jarý, ze svých prostředků, ze svých peněz.
Z návrhu na zápis změn vlastnických vztahů záznamem soud zjistil, že Antonín Jarý byl navrhovatelem, spolu s Helenou Bedrnovou dobrovolné dražby nemovitostí zapsaných na LV 1337 pro k. ú. Libuš, obec Praha. Tyto nemovitosti byly vydraženy za 8.100.000,-Kč. K úhradě ceny došlo 2. 1. 2007. Na nemovitostech vázlo zástavní právo pro pohledávku KB a. s., IČO: 45317054, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 19 ve výši 4.600.000,-Kč.
Žalovaný postavil svou obranu na tvrzení, že žalobce doložil pohledávku jen uznáním dluhu ze dne 12. 9. 2008 a zástavní smlouvou ze dne 12. 12. 2008, přičemž uznání dluhu je neurčité. Dále pak tvrdil, že žalobce netvrdil a neprokazoval, že by pohledávka na něj přešla.
Výše uvedené důkazy hodnotil soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 134 o. s. ř.) a dospěl tak, k následujícím skutkovým zjištěním:
Půjčku dlužnici neposkytl žalobce, ale jeho statutární orgán Antonín Jarý jako fyzická osoba. Ten poskytl v roce 2008 půjčku ve výši 2.000.000,-Kč, ve čtyřech splátkách.
To potvrdila dlužnice i statutární orgán žalobce. Z jejich výpovědí vyplynulo, že je zkontaktoval známý. Na každou platbu bylo vystaveno potvrzení na jméno p. Jarého. Na půjčky poskytl své zdroje.
Věřitel se chtěl vyhnout daňové povinnosti, neboť měl mít z půjčky zisk 600.000,-Kč a předložil proto dlužnici uznání dluhu, kde jako věřitel figuroval žalobce a následně i zástavní smlouvu.
Soud vzal za prokázané, že dlužnice uznala neexistující závazek a k zajištění tohoto neexistujícího závazku zastavila i nemovitosti, přičemž motivem tohoto jednání bylo, aby se pravý věřitel vyhnul daňové povinnosti, kterou přesunul na žalobce.
Žalobce nedostál své povinnosti důkazní (§ 120 odst. 1 o. s. ř), když, ani přes poučení soudem, nepředložil důkaz o tom, že by jeho člen představenstva na něj převedl svoji pohledávku za dlužnicí.
Dle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Uznání dluhu ze dne 12. září 2008 a následná zástavní smlouva ze dne 12. prosince 2008 jsou tak neplatnými právními úkony, neboť úmyslem (záměrem) obou smluvních stran při uzavření smlouvy dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu (viz rozs. NS ČR 29 Cdo 4211/2009).
Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný (§ 37 odst. 1 občanského zákoníku).
Soud má za to, že uznání dluhu, by bylo neplatné i z tohoto důvodu, neboť dlužnice uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 2.600.000,-Kč z důvodu celkové půjčky a zavazuje se jej uhradit do 31. 12. 2009, což dle soudu neodpovídá požadavkům na určitost právního úkonu, neboť u uznání dluhu nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, příp. věřiteli, jemuž byl tento úkon adresován, je zřetelný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to seznatelné z obsahu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob (rozs. NS ČR sp. zn. 33 Odo 779/2002).
Neodpovídá, ani ustanovení § 558 občanského zákoníku, dle kterého uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.
I kdyby však bylo uznání dluhu platné, tak by nemohlo založit závazek dlužnice, když jejím věřitelem byl p. Antonín Jarý jako fyzická osoba-přičemž dle judikatury, nař. rozs. NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1368/2009 Uznání dluhu plní zajišťovací funkci tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Je naopak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn či zanikl jinak, nebo že byl převeden na jiného, aby to prokázal. K platnému uznání dluhu podle § 558 obč. zák. je kromě obecných náležitostí třeba, aby tento jednostranný právní úkon dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod a jeho výši (tedy uznal dluh co do důvodu a výše). Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, nelze jím tedy založit nový závazek, ale jen uznat závazek již existující. Tímto právním úkonem přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka. Neexistence uznaného dluhu (závazku) přitom nečiní uznání dluhu (závazku) neplatným. Právní důvod vzniku závazku, nemusí sice být vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný, např. poukazem na upomínku o zaplacení dluhu, v níž je důvod dluhu výslovně obsažen; uznáním dluhu se právní důvod vzniku závazku nemění. Protože uznání dluhu je právním úkonem, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, příp. věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.
O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela (§ 193 insolvenčního zákona).
Soud tedy žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že má za dlužnicí Evou Barešovou, dříve Kúdelovou, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 zajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 2.834.000,-Kč, přihlášeno do insolvenčního řízení dlužnice Evy Barešové, dříve Kúdelové, nar. 21. února 1961, IČO: 66665434, bytem a místem podnikání ul. Řídícího učitele Škody č. 143/III, Český Dub, PSČ: 463 43 vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSLB 57 INS 6733/2010 přihláškou P13 zamítl, neboť tato pohledávka nebyla po právu a žalovaný správně jako insolvenční správce popřel její pravost, neboť taková pohledávka nikdy nevznikla, když vznikla toliko pohledávka Antonína Jarého za dlužnicí ve výši 2.000.000,-Kč.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když ji jednak žádný z nich neuplatnil a jednak úspěšnému účastníku žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení, a to písemně, dvojmo, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem- pobočky Liberec.
V Liberci dne 15. února 2012
Mgr. Martin Omelka v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Ivana Kavanová