4 VSPH 708/2023-B-59
č. j. KSPA 60 INS 28159/2016 4 VSPH 708/2023-B-59
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Simony Bradáčové a JUDr. Ivany Parvoničové v insolvenční věci dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený anonymizovano , IČO 60134704 bytem Valy 100, 535 01 Přelouč
o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 26. dubna 2023, č. j. KSPA 60 INS 28159/2016-B-50,
takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 26. dubna 2023, č. j. KSPA 60 INS 28159/2016-B-50, se potvrzuje.
Odůvodnění: 1. Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích zamítl návrh dlužníka anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužník) na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 2. V odůvodnění tohoto usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 23. 2. 2017 (A-9) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Martina Fořta (dále jen správce), usnesením ze dne 1. 6. 2017 (B-6) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře s tím, že první splátka měla být uhrazena do konce měsíce července 2017, nezajištění věřitelé přihlásili pohledávky v celkové výši 5 245 299,98 Kč, přičemž věřitel č. 7 REST HOLDING, s.r.o. (dále jen věřitel č. 7) se zjištěnou pohledávkou 4 375 605,29 Kč souhlasil s tím, aby jeho plnění bylo minimálně ve výši 5 % (částka 218 780,26 Kč), ostatním nezajištěným věřitelům mělo být uhrazeno 30 % pohledávek (částka 260 908,41 Kč); celkem za 60 měsíců trvání oddlužení částka 479 688,67 Kč (tj. 7 994,81 Kč měsíčně) a dále odměna a hotové výdaje správce celkem 70 785 Kč, tedy měsíčně částka 9 174,56 Kč. Po podání zprávy o splnění oddlužení ze dne 7.7.2022 (B-30), dle níž byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v rozsahu 1,2054 % (ve výši 63 300,95 Kč) a na odměně a náhradě hotových výdajů správce bylo celkem uhrazeno 70 785 Kč vč. DPH, soud I. stupně usnesením ze dne 29.7.2022 (B-31) vzal na vědomí splnění oddlužení, rozhodl o odměně správce a zprostil jej funkce s tím,, že částky ve výši 3 380,71 Kč a 907,50 Kč budou vyplaceny z rozpočtových prostředků krajského soudu, přičemž neshledal podmínky pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhu dle § 414 insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve znění účinném do 31. 5. 2019, neboť dlužník nesplnil oddlužení tak, aby věřiteli č. 7 bylo uhrazeno minimálně 5 % a ostatním věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek, dlužníku vznikl dluh na odměně a hotových výdajích správce a nepodal návrh dle § 415 IZ. Odvolání dlužníka (B-33 a B-36) bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22.11.2022 (B-40) odmítnuto s tím, že návrh dlužníka na osvobození od placení zbytku pohledávek je obsažen nejen v odvolání dlužníka, ale též v jeho podání ze dne 10. 6. 2022 (B-29). V podání ze dne 10. 6. 2022 (B-29),
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
doplněném dne 12.8.2022 (B-33), dne 7. 9. 2022 (B-36), dne 14. 12. 2022 (B-43) a dne 19. 12. 2022 (B-44), dlužník navrhl osvobození od placení zbytku pohledávek a uvedl, že již od schválení oddlužení se potýkal se zdravotními problémy a tehdejší pracovní poměr u společnosti Kolman Lubomír ukončil k 5.6.2018, od září 2018 do dubna 2019 byl v pracovní neschopnosti v důsledku operace a poté musel ukončit další pracovní poměr v důsledku doporučeného klidového režimu. Ač byl od září 2019 veden na úřadu práce a pobíral podporu v nezaměstnanosti, přesto za pomoci rodiny zasílal do oddlužení částky 2000-3000 Kč měsíčně. Po dalších třech měsících získal zaměstnání jako řidič mezinárodní dopravy, avšak ve zkušební době pracovní poměr ukončil vzhledem k jazykové bariéře v zahraničí a nutné manipulaci s těžkým nákladem. Opětovně se proto zaregistroval na úřadu práce, avšak žádné srážky díky nízké podpoře prováděny nebyly. Od 11.5.2020 byl zaměstnán jako řidič vnitrostátní dopravy, přičemž zaměstnavatel prováděl nepravidelné splátky na oddlužení. V důsledku dopravní nehody dne 25.9.2020 byl v pracovní neschopnosti do 8.1.2022, poté zjistil, že firma podala insolvenční návrh a z důvodu ukončení pracovního poměru zaměstnavatelem nemohl být veden na úřadu práce. Do insolvenčního řízení zaměstnavatele LM Cargo s.r.o. (dále jen zaměstnavatel) přihlásil pohledávku z titulu dlužné mzdy, ztráty na výdělku a bodového odškodnění dle lékařské zprávy ve výši cca 105 808 Kč. Po nehodě se jeho zdravotní stav zhoršil, avšak byl připraven za pomoci rodiny okamžitě uhradit na účet majetkové podstaty dlužnou částku 350 144 Kč, resp. 416 389 Kč včetně odměny správce. K výzvě soudu I. stupně ze dne 23.1.2023 (B-45) dlužník v podání ze dne 6.2.2023 (B-48) uvedl, že ač potřebnou částku na doplacení věřitelů by byl schopen uhradit za přispění rodiny, po poradě se správcem a právním zástupcem mu bylo sděleno, že ani po doplacení dlužné částky není záruka, že jej soud osvobodí od zbytku pohledávek, pročež se zalekl své závazky doplatit. Dále obsáhle rekapituloval průběh, trvání a ukončení pracovních poměrů u jednotlivých zaměstnavatelů od 1.11.2016 a dobu evidence na úřadu práce, připojil evidenční list důchodového pojištění, mzdové výměry, výplatní pásky, rozhodnutí o dočasných pracovních neschopnostech, pracovní smlouvy, potvrzení o zaměstnání a příslušné listiny o ukončení pracovních poměrů, potvrzení úřadu práce a lékařské zprávy. Navrhl osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek, neboť nízké plnění nebylo zaviněno jeho nedbalým přístupem k plnění oddlužení. 3. Dále soud I. stupně vyšel ze sdělení insolvenčního správce zaměstnavatele, dle něhož dlužník přihlásil pohledávku ve výši 207 403 Kč z titulu ztráty na výdělku následkem pracovního úrazu a náhrady mzdy za období od 8.1.2022 do 31.7.2022, obě pohledávky správce uznal, avšak nepředpokládá, že budou uspokojeny. Z průběžných zpráv správce o plnění oddlužení vzal dále za zjištěné, že v průběhu oddlužení nebyla do majetkové podstaty hrazena potřebná měsíční částka 9 174,56 Kč a dle přehledu plnění se dlužníkovo plnění nejčastěji pohybovalo v rozpětí 2 000 Kč-5 000 Kč; v prosinci 2020 byla zaplacena částka 15 000 Kč a 5 000 Kč. Srážky z příjmů dlužníka či jeho příspěvky po zbývající měsíce trvání oddlužení byly v nedostatečné výši. Dále soud I. stupně vyšel z dlužníkem předložených listin dokládajících jednotlivé pracovní poměry a jejich ukončení, výplatních pásek jednotlivých zaměstnavatelů, mzdových listů, potvrzení o zaměstnání, potvrzení úřadu práce, lékařských zpráv, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, přihlášky pohledávky dlužníka do insolvenčního řízení zaměstnavatele, pokutového bloku (B-29), dle něhož byla dlužníku udělena pokuta za nedbalostní přestupek ve výši 1 200 Kč. Cituje § 415 IZ a § 15 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. (dále jen lex covid) soud I. stupně shrnul, že dlužník byl téměř po celou dobu platnosti mimořádných opatření při epidemii Covid-19 v pracovní neschopnosti (od 16. 10. 2020 do 7. 1. 2022), jeho příjmy nebyly dostatečné v důsledku nemocenské a nikoli v důsledku mimořádných opatření dle zpráv správce o plnění oddlužení nebylo dlužníkem řádně hrazeno ještě před epidemií Covid-19, tedy nedostatečné plnění věřitelům nebylo zapříčiněno mimořádnými opatřeními při epidemii Covid-19 a podmínky dle § 15 zákona lex covid nebyly
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal. naplněny. Dle zprávy o plnění oddlužení ze dne 18.7.2019 (B-12) bylo po cca dvou letech trvání oddlužení nezajištěným věřitelům uhrazeno jen 33 350 Kč (0,63 % pohledávek), ač mělo být uhrazeno již celkem 191 875,47 Kč (3,66 % pohledávek) i při zohlednění operace a následné nemocenské od 11/2018 do 4/2019, mělo být uhrazeno již 143 906,60 Kč (18 x 7 994,81 Kč), tj. 2.74 % všech pohledávek. Dle zprávy o plnění oddlužení ze dne 27.7.2020 (B-15) pak bylo za 36 měsíců věřitelům uhrazeno pouze 35 749 Kč, tj. 0,68 % pohledávek oproti předpokládané částce 287 813,20 (36 x 7 994,81 Kč) i při zohlednění operace a následné nemocenské dlužníka od 11/2018 do 4/2019 pak mělo být uhrazeno za 30 měsíců již 239 844,34 Kč (30 x 7 994,81 Kč), tj. 4,57 % všech pohledávek. Proto soud I. stupně uzavřel, že nebyla naplněna první z podmínek dle § 415 IZ, tj. že by požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil, neboť od počátku nebyla do oddlužení hrazena potřebná částka (s výjimkou jednoho měsíce, kdy úhrada přesáhla potřebnou měsíční částku 9 174,56 Kč, ve zbývajících měsících bylo plnění dlužníka podstatně nižší a to bez ohledu na to, zda dlužník byl či nebyl zaměstnán, ať už byl na nemocenské, před nemocenskou či v jejím průběhu. Nejednalo se tedy o situaci, kdy by dlužník řádně plnil oddlužení a pak se toto plnění snížilo v důsledku dlouhodobé nemocenské či pracovního úrazu. Na celkové uspokojení tak měly vliv především pracovní neschopnosti trvající od 11/2018 do 4/2019 (operace a následná pracovní neschopnost) a od 9/2020 do 1/2022 (dopravní nehoda a následná pracovní neschopnost) ostatní pracovní neschopnosti (např. od 18. 8. 2018 do 14.9.2018) pak vzhledem k době trvání neměly podstatný vliv na celkové uspokojení, když takové pracovní neschopnosti bývají obvyklou součástí pracovního procesu a je na dlužnících, aby případný výpadek v příjmech za toto období nahradili v období následujícím. Z dlužníkem tvrzených příjmů a doložených dokladů pak vyplynulo, že čisté příjmy dlužníka nedosahovaly v průběhu oddlužení takové výše, aby z nich bylo možno provádět srážky v potřebném rozsahu. V průběhu oddlužení pak dlužníku přibyly další dvě vyživovací povinnosti, přičemž výše srážek ze mzdy by se snížila i pokud by dlužník vykonával zaměstnání a nebyl na nemocenské. Z přihlášky pohledávky dlužníka vůči zaměstnavateli vyplývá, že v měsících 10/2020-12/2021 očekával čistou měsíční mzdu ve výši 15 775 Kč, přičemž z této částky (i pokud by soud dlužníkovi nezapočítával žádnou vyživovanou osobu), by v roce 2020 bylo možno provádět srážky ve výši 5 334 Kč a v roce 2021 ve výši 5 268 Kč při započítání vyživovaných osob by pak srážky byly ještě nižší. Dále soud I. stupně vyšel ze mzdových výměrů (B-48/37 a B-48/32), dle nichž hrubá mzda od 1/2020 u zaměstnavatele MULTITRANS CZ TRUCK činila 18 000 Kč, u zaměstnavatele od 5/2020 pak 17 800 Kč. Těmto hrubým příjmům by při žádné vyživované osobě odpovídala čistá mzda cca 14 000 Kč až 14 500 Kč, pročež srážky ze mzdy z těchto částek by rovněž nebyly dostatečné. Z výplatních pásek zaměstnavatele (B-48/62 a B-48/63) měl soud I. stupně za zjištěné, že za květen 2020 až září 2020 nedosahovala čistá mzda částky, z níž by bylo možné provádět srážky v potřebném rozsahu (ke stejnému závěru dospěl soud I. stupně, pokud jde o čistou mzdu dosahovanou u zaměstnavatele M. Enžla za období listopad 2018-červen 2019) a uzavřel, že ani příjmy dlužníka ze zaměstnání nebyly dostatečné pro plnění oddlužení, srážky z příjmů byly dlouhodobě v nedostatečné výši, kdy již z prvních zpráv o plnění oddlužení (B-9 až B-11) vyplývalo, že srážky nejsou prováděny v dostatečném rozsahu. V průběhu oddlužení dlužník uhradil věřitelům částku 63 300,95 Kč, správci částku 66 495,79 Kč a i pokud by dlužník vymohl částku 207 403 Kč po zaměstnavateli, pak by celková suma činila pouze 337 196,74 Kč tedy ani tato částka by nebyla dostatečná na uhrazení potřebné částky 550 473,67 Kč. Dlužník v průběhu oddlužení byl střídavě zaměstnán nebo evidován na úřadu práce, pracovní poměry ukončoval sám nebo byly ukončeny výpovědí či ve zkušební době bez udání důvodu (tedy nikoliv ze zdravotních důvodů). Přestože dlužník nemohl řádně plnit oddlužení z důvodu operace a nemocenské od 11/2018 do 4/2019,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
tj. 6 měsíců, dále z důvodu dopravní nehody a nemocenské od 9/2020 do 1/2022, tj. 17 měsíců, a dále po zbývající dobu trvání oddlužení do 6/2022, bez vlastního zavinění již nesehnal odpovídající zaměstnání a nemohl zbývající částku doplatit ze svých příjmů, soud I. stupně uzavřel, že nízké plnění poskytnuté věřitelům bylo v převažující míře zapříčiněno tím, že dlužník neměl dostatečné příjmy, z nichž mohly být prováděny srážky ze mzdy v potřebném rozsahu a nebyla tedy naplněna první z podmínek potřebných pro osvobození dle § 415 IZ. Bylo na dlužníku, aby si zajistil takové zaměstnání, které by mu poskytovalo příjmy, z nichž by bylo možno provádět srážky v potřebném rozsahu, popř. potřebné plnění zajistit od třetích osob, např. darovací smlouvou či smlouvou o důchodu. Ze shora vyložených důvodů návrh dlužníka zamítl s tím, že dlužník může případně opětovně podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. 4. Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal (B-51, B-54) a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že jej osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. K odvolání připojil svá předchozí podání (B-29, B-33, B-43) a uvedl, že si je vědom toho, že neplnil podmínky oddlužení řádně, neboť neměl dostatečné příjmy, avšak po ukončení podnikání v r. 2016 nebyl schopen najít si zaměstnání. Měsíc před koncem oddlužení oslovil právníka s tím, že mu bylo řečeno, že i kdyby doplatil za finanční pomoci rodiny dlužné částky, není záruka přiznání osvobození, pročež nechtěl riskovat cizí finanční prostředky a tím rozpad rodiny. Dále poukázal na dlužnou mzdu zaměstnavatele, nečekané zdravotní problémy, jež jej postihly po podání návrhu na oddlužení, dále dopravní nehodu a pracovní úraz v důsledku čehož byl déle než rok v pracovní neschopnosti a mezitím byl na zaměstnavatele podán insolvenční návrh. Namítal, že k těmto okolnostem včetně zdravotních problémů soud I. stupně nepřihlédl a není zřejmé, proč oddlužení nezrušil, pakliže v jeho průběhu neplnil splátky. 5. Správce ve vyjádření k odvolání odkázal na vyjádření ze dne 7.9.2022 (B-35) s tím, že advokáta dlužníka poučil též o tom, že insolvenční řízení bylo zahájeno před účinností novely IZ, pročež lhůty dle § 395 IZ by se na dlužníka nevztahovaly a po skončení insolvenčního řízení by dlužník mohl podat nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. 6. Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. 7. S účinností od 1. 6. 2019 byl IZ novelizován zákonem č. 31/2019 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 31/2019 Sb. platí, že v insolvenčních řízeních, jež byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V daném případě bylo o úpadku dlužníka rozhodnuto usnesením ze dne 23.2.2017 (A-9). Odvolací soud proto přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení IZ účinných do 31. 5. 2019. 8. Podle § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 9. Podle § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 2 a 3 platí obdobně. 10. Uvedené ustanovení upravuje postup insolvenčního soudu v případech, kdy by dlužníkům nebylo lze přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek pravidelným postupem podle § 414 IZ, tedy v těch výjimečných případech, kdy se věřiteli očekávaný ekonomický výsledek oddlužení (uspokojení v minimálním 30 % hodnotě pohledávek nezajištěných věřitelů) bez zavinění dlužníků nedostaví a neosvobození dlužníků by se v daných poměrech jevilo jako nepřiměřená tvrdost. Judikatura je při výkladu ustanovení § 414 a § 415 IZ, ve znění účinném do 31. 5. 2019, mimo jiné ustálena v těchto závěrech. Ačkoli dikce § 417 odst. 1 IZ definuje tam popsané jednání dlužníka výslovně jen coby důvod k odnětí již přiznaného osvobození (od zbytku dluhů), teleologickému výkladu příslušných ustanovení insolvenčního zákona odpovídá, že vyjde-li stejné jednání dlužníka najevo ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození, bude namístě takové osvobození dlužníku nepřiznat, přičemž kritériem, o jehož nesplnění v daném stadiu věci půjde, bude (v souladu s dikcí § 414 odst. 1 IZ to, že dlužník nesplnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010). 11. Zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí podle § 418 IZ, měl by oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs. I když tak neučiní, nebrání mu to v tom, aby při rozhodování o přiznání osvobození od zbytku dluhů podle § 414 IZ znovu posuzoval, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Dlužník je povinen chovat se poctivě, vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení, přičemž to, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat (ne)naplnění podmínek § 418 IZ po celou dobu plnění oddlužení až do rozhodnutí o splnění oddlužení, nezbavuje insolvenční soud povinnosti zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení také při rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od placení zbytku dluhů, a to bez ohledu na skutečnost, kdy takové nesplnění povinnosti vyšlo najevo. Domáhá-li se dlužník dobrodiní osvobození od placení zbytku dluhů, pak je na něm, aby osvědčil, že podmínkám pro osvobození dostál. I rozhodnutí podle § 415 IZ je podmíněno zjištěním, že dlužník splnil řádně všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2015, k nimž se Nejvyšší soud přihlásil v dalších rozhodnutích; např. v usnesení ze dne 11. 1. 2018, sen. zn. 29 NSČR 2/2018, nebo ze dne 29. 1. 2018, sen. zn. 29 NSČR 40/2016, či ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 227/2016). 12. S účinností od 24. 4. 2020 se podle § 15 odst. 3 zákona č. 191/2020 Sb. (dále jen lex covid) nepoužije věta první a druhá § 415 IZ. Podle § 15 lex covid platí, že v oddlužení plněním splátkového kalendáře může v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na návrh dlužníka insolvenční soud přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, i tehdy, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nižší než 50 % jejich pohledávek v případě, že soud rozhodoval podle § 398 odst. 4 nebo podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, nebo nižší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli (odst. 1). Odstavec 1 platí za předpokladu, že dlužník prokáže, že této hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil. Má se za to, že dlužník nezavinil okolnosti, ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2, a které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení (odst. 2). Ustanovení § 415 věta první a druhá insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5.2019 se nepoužije (odst. 3). 13. Jak shora uvedeno, § 15 lex covid stanovil zvláštní opatření (nové pravidlo) ve vztahu k podmínkám osvobození dlužníka od placení pohledávek pro případ nedosažení požadované minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům tak, že rovněž (nadále) vyžaduje, aby dlužník osvobození navrhl a současně tvrdil a prokázal, že požadované minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům nemohlo být dosaženo (jen) v důsledku okolností, které nezavinil (v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník bude muset zejména prokazovat, že řádně plnil své povinnosti stanovené v § 412 odst. 1 IZ), to však s tím rozdílem, že (i) již nevyžaduje (odstraňuje) splnění testu konkursem, tj. průkaz toho, že částka, kterou nezajištění věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, (ii) ohledně dlužníkem prokazovaných nezaviněných okolností, pro které nebylo dosaženo požadované minimální hodnoty plnění, zavádí vyvratitelnou právní domněnku, podle níž se má za to, že dlužník nezavinil ty-jím prokázané-okolnosti, které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení a ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii (uvedeného v § 1 odst. 2 lex covid), případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2. Aplikace této vyvratitelné právní domněnky současně vyžaduje, aby tyto nastalé okolnosti znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení, přičemž se nutně nevyžaduje přímá příčinná souvislost mezi účinky mimořádných opatření při epidemii a snížením příjmů dlužníka. 14. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že usnesením ze dne 23. 2. 2017 (A-9) byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 1. 6. 2017 (B-6) bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře s tím, že první splátka měla být uhrazena do konce měsíce července 2017, nezajištění věřitelé přihlásili pohledávky v celkové výši 5 245 299,98 Kč, přičemž věřitel č. 7 souhlasil s tím, aby jeho plnění bylo minimálně ve výši 5 % (částka 218 780,26 Kč), ostatním nezajištěným věřitelům mělo být uhrazeno 30 % pohledávek (částka 260 908,41 Kč); celkem za 60 měsíců trvání oddlužení částka 479 688,67 Kč (tj. 7 994,81 Kč měsíčně) a dále odměna a hotové výdaje správce celkem 70 785 Kč, tedy měsíčně částka 9 174,56 Kč. Již zprávy o plnění oddlužení ze dne 25. 4. 2018 (B-9) za období 7/2017-12/2017 se podává, že dlužník neplnil podmínky schváleného oddlužení, neboť nezasílal dostatečné finanční prostředky plnění zaslané v lednu 2018 pokrylo dluh za období 3-8/2017. Dle zpráv ze dne 11. 8. 2018 (B-10) za období 1-7/2018 a ze dne 13. 2. 2019 (B-11) za období 8/2018-1/2019 dlužník plnil schválené podmínky oddlužení, přičemž v prosinci 2018 nahlásil správci pracovní neschopnost, z darovací smlouvy nebylo plněno ničeho v tomto období. Ze zprávy správce ze dne 18. 7. 2019 (B-12) za období 2/2019-7/2019 se podává, že dlužník nezasílá dostatečné finanční prostředky, sdělil, že nemá prostředky pro navýšení příjmů, narodila se mu dcera, z darovací smlouvy bylo za toto období uhrazeno pouze 2 000 Kč v červenci 2019 po cca dvou letech trvání oddlužení činila aktuální míra uspokojení věřitelů 0,63 % pohledávek (oproti očekávané míře uspokojení 1,52 %). Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 13. 2. 2020 (B-13) za období 8/2019-1/2020 správce sdělil, že dlužník nezasílá dostatečné finanční prostředky, v období 10/2019-1/2020 byl nezaměstnaný, v lednu 2020 byl opět zaměstnán, avšak propuštěn ve zkušební době, přislíbil navýšení finančního důchodu, jakmile opětovně
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
nastoupí do zaměstnání za období 8/2019-12/2019 byla zasílána pouze částka 2 000 Kč měsíčně z darovací smlouvy, pro splnění oddlužení by bylo třeba zasílat částku 18 000 Kč měsíčně. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 27.7.2020 (B-15) za období 2-7/2020 správce sdělil, že dlužník neplní podmínky oddlužení, nezasílá dostatečné finanční prostředky ke splnění oddlužení, ač přislíbil měsíční plnění formou finančního důchodu, tento nezasílá a nepředkládá přehled svých příjmů. Za 36 měsíců činila aktuální míra uspokojení věřitelů 0,68 % pohledávek (oproti očekávané míře uspokojení 1,1 %). Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 26. 1. 2021 (B-18) za období 8/2021-1/2021 správce opětovně konstatoval nezasílání pravidelných splátek dlužníkem (pouze v září a říjnu 2020 byly zaslány částky 3 440 Kč) ač několikrát přislíbil navýšení příjmů, byť se nachází v dlouhodobé pracovní neschopnosti, aktuální míra uspokojení věřitelů činila 1,2052 % pohledávek (oproti očekávané míře uspokojení 1,68 %). Správce proto navrhl zrušení schváleného oddlužení a zastavení insolvenčního řízení stejně jako ve zprávě ze dne 30. 7. 2021 (B-19), dle které za období 2/2021-7/2021 nebyly přes opakované výzvy správce a přísliby dlužníka zaslány žádné částky, přičemž dlužní si byl vědom neplnění oddlužení. Totéž sdělil správce ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 20. 1. 2022 (B-26) s návrhem na zrušení oddlužení, k čemuž se vyjádřil dlužník v podáních (B-28, B-29), jak shora podrobně uvedl soud I. stupně. Dle zprávy o splnění oddlužení ze dne 7. 7. 2022 (B-30) byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v rozsahu 1,2054 %, tj. ve výši 63 300,95 Kč (oproti předpokládané míře uspokojení 9 %) a na odměně a náhradě hotových výdajů správce bylo celkem uhrazeno 70 785 Kč vč. DPH, správce navrhl nepřiznat dlužníku osvobození od placení zbytku pohledávek, neboť dlužník neplnil svoje povinnosti v rámci schváleného oddlužení, nezajistil dostatek finančních prostředků do oddlužení. Usnesením ze dne 29. 7. 2022 (B-31) soud I. stupně vzal na vědomí splnění oddlužení, rozhodl o odměně správce a zprostil jej funkce neshledal podmínky pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhu dle § 414 IZ, neboť dlužník nesplnil oddlužení tak, aby věřiteli č. 7 bylo uhrazeno minimálně 5 % a ostatním věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek, dlužníku vznikl dluh na odměně a hotových výdajích správce a nepodal návrh dle § 415 IZ. Podáním ze dne 10. 6. 2022 (B-29), ve znění doplnění dne 12. 8. 2022 (B-33), dne 7. 9. 2022 (B-36), dne 14. 12. 2022 (B-43) a dne 19. 12. 2022 (B-44), dlužník navrhl osvobození od placení zbytku pohledávek s tím, že již od schválení oddlužení se potýkal se zdravotními problémy, popisoval trvání jednotlivých pracovních poměrů, důvody jejich skončení, opakoval důvody dočasných pracovních neschopností a své nezaměstnanosti v průběhu oddlužení pokud jde o skutková zjištění z listin předložených k těmto podáním, odkazuje odvolací pro stručnost na podrobná skutková zjištění soudu I. stupně shora reprodukovaná, z nichž soud I. stupně dovodil též správné právní závěry pokud jde o nenaplnění podmínek pro osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek. 15. V daném případě není sporu o tom, že hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, činí (činila) jen 1,2054 % jejich hodnoty, což vylučuje s ohledem na právní úpravu obsaženou v § 15 odst. 3 lex covid i aplikaci § 415 věty první a druhé IZ. Pro posouzení důvodnosti odvolání, a tedy osvobození dlužníka od placení zbylých pohledávek je určující dle § 15 odst. 1 a 2 lex covid, zda dlužník prokázal, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zda řádně a včas plnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (ve smyslu § 414 odst. 1 IZ). 16. Ze skutkových zjištění soud I. stupně jakož i shora uvedených skutkových zjištění odvolacího soudu však vyplývá, že dlužník neplnil povinnosti stanovené § 412 IZ (přičemž všechny tyto povinnosti jsou podstatnými povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení a tvoří souhrnný celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013 dále též R 77/2013) a uložené mu usnesením ze dne 1. 6. 2017 (B-6) a to již v období předcházejícím mimořádnými opatřeními přijatými Českou republikou v reakci
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
na rozšíření onemocnění COVID-19 (viz zprávy o plnění oddlužení ze dne 25. 4. 2018 za období 7/2017-12/2017 B-9, ze dne 18. 7. 2019 za období 2/2019-7/2019 B-12, ze dne 13. 2. 2020 za období 8/2019-1/2020 B-13, ze dne 27. 7. 2020 B-15), když řádně a včas neplatil splátky oddlužení. Lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení dále dokládá i značná fluktuace dlužníka v zaměstnání, skutečnost, že dlužník nepředkládal přehled příjmů (§ 412 odst. 1 písm. d) IZ) a rovněž spáchal přestupek, za který mu byla uložena pokuta ve výši 1 200 Kč (viz pokutový blok ze dne 25. 9. 2020 18. 1. 2021; B-29). Ač pro uvedené závady, jež dokládají přinejmenším nedbalý přístup dlužníka k plnění jeho povinností plynoucích ze schváleného způsobu oddlužení, soud I. stupně nezrušil toto oddlužení v jeho průběhu dle § 418 IZ, nebyl tím (a tedy ani odvolací soud není) zbaven povinnosti zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení-tj. zohlednit jejich případné nesplnění-také při rozhodování o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, natož pak za situace, kdy nebylo dosaženo ani zákonem požadované minimální míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a kdy dlužníkem neuhrazené nároky správce (3 380,71 Kč a 907,50 Kč) musel ještě sanovat stát. 17. Pokud jde o odvolací námitky, v nichž dlužník jen znovu opakuje stejné okolnosti věci, jimiž se soud I. stupně již zabýval a které správně vyhodnotil, nemohou nijak zpochybnit správnost skutkových a právních závěrů soudu I. stupně. Soud I. stupně se podrobně zabýval a zohlednil důvody zdravotních problémů dlužníka a z toho plynoucí pracovní neschopnosti a tedy nižší příjmy dlužníka (i potud není odvolání důvodné), když správně uzavřel, že již od počátku nebyla do oddlužení hrazena potřebná částka (s výjimkou jednoho měsíce, kdy úhrada přesáhla potřebnou měsíční částku 9 174,56 Kč, ve zbývajících měsících bylo plnění dlužníka podstatně nižší a to bez ohledu na to, zda dlužník byl či nebyl zaměstnán, ať už byl na nemocenské, před nemocenskou či v jejím průběhu. Rovněž se soud I. stupně beze zbytku vypořádal s důsledky pracovní neschopnosti trvající od 11/2018 do 4/2019 (operace a následná pracovní neschopnost) a od 9/2020 do 1/2022 (dopravní nehoda a následná pracovní neschopnost) ve vztahu k poklesu příjmu dlužníka s tím, že ostatní pracovní neschopnosti (např. od 18.8.2018 do 14.9.2018) vzhledem k době trvání, neměly podstatný vliv na celkové uspokojení, když takové pracovní neschopnosti bývají obvyklou součástí pracovního procesu a je na dlužnících, aby případný výpadek v příjmech za toto období nahradili v období následujícím. 18. Lze uzavřít, že dlužník ve smyslu § 15 lex covid ve svém návrhu ze dne 10.6.2022 (B-29 jeho doplnění B-36, B-43, B-44)-ani v podaném odvolání-nenabídl (a tedy ani neprokazoval příslušnými důkazními návrhy) taková skutková tvrzení, jež by svědčila o tom, že v průběhu trvání splátkového kalendáře nesplnil podmínku 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, byla (konkrétní) omezení plynoucí z (konkrétního) mimořádného opatření při epidemii či jiného (konkrétního) opatření přijatého Českou republikou v reakci na epidemii, kdy již prakticky od počátku oddlužení, neplnil řádně a včas povinnosti plynoucí ze schváleného způsobu oddlužení, přestože o nich byl soudem již při schválení oddlužení zvlášť poučen (B-6), netvrdil ani neprokazoval, zda vyvinul veškeré úsilí při hledání zaměstnání v době, kdy byl evidován jako uchazeč o zaměstnání, ani při získání jiných příjmů např. z darovací smlouvy či ze smlouvy o důchodu. Dlužník tak ani v odvolacím řízení neprokázal (neosvědčil) splnění podmínek, za nichž by mu bylo možno přiznat dobrodiní osvobození od placení zbývajících pohledávek dle § 415 IZ, resp. § 15 Lex Covid, a není tedy žádného důvodu k revizi napadeného usnesení, jímž soud I. stupně dlužníkův návrh po právu zamítl. Dlužníku však nic nebrání, jak ostatně již uvedl soud I. stupně v závěru napadeného usnesení, aby si podal nový insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, kdy si již bude řádně plnit
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
své povinnosti, a kdy proces dalšího oddlužení úspěšně završí osvobozením. Dané insolvenční řízení je však již pravomocně skončeno. 19. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona; dále jen IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).
Praha 18. července 2023
JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
č. j. KSPA 60 INS 28159/2016 4 VSPH 708/2023-B-59
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Simony Bradáčové a JUDr. Ivany Parvoničové v insolvenční věci dlužníka: anonymizovano anonymizovano , narozený anonymizovano , IČO 60134704 bytem Valy 100, 535 01 Přelouč
o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 26. dubna 2023, č. j. KSPA 60 INS 28159/2016-B-50,
takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 26. dubna 2023, č. j. KSPA 60 INS 28159/2016-B-50, se potvrzuje.
Odůvodnění: 1. Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích zamítl návrh dlužníka anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužník) na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 2. V odůvodnění tohoto usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 23. 2. 2017 (A-9) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Martina Fořta (dále jen správce), usnesením ze dne 1. 6. 2017 (B-6) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře s tím, že první splátka měla být uhrazena do konce měsíce července 2017, nezajištění věřitelé přihlásili pohledávky v celkové výši 5 245 299,98 Kč, přičemž věřitel č. 7 REST HOLDING, s.r.o. (dále jen věřitel č. 7) se zjištěnou pohledávkou 4 375 605,29 Kč souhlasil s tím, aby jeho plnění bylo minimálně ve výši 5 % (částka 218 780,26 Kč), ostatním nezajištěným věřitelům mělo být uhrazeno 30 % pohledávek (částka 260 908,41 Kč); celkem za 60 měsíců trvání oddlužení částka 479 688,67 Kč (tj. 7 994,81 Kč měsíčně) a dále odměna a hotové výdaje správce celkem 70 785 Kč, tedy měsíčně částka 9 174,56 Kč. Po podání zprávy o splnění oddlužení ze dne 7.7.2022 (B-30), dle níž byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v rozsahu 1,2054 % (ve výši 63 300,95 Kč) a na odměně a náhradě hotových výdajů správce bylo celkem uhrazeno 70 785 Kč vč. DPH, soud I. stupně usnesením ze dne 29.7.2022 (B-31) vzal na vědomí splnění oddlužení, rozhodl o odměně správce a zprostil jej funkce s tím,, že částky ve výši 3 380,71 Kč a 907,50 Kč budou vyplaceny z rozpočtových prostředků krajského soudu, přičemž neshledal podmínky pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhu dle § 414 insolvenčního zákona (dále jen IZ) ve znění účinném do 31. 5. 2019, neboť dlužník nesplnil oddlužení tak, aby věřiteli č. 7 bylo uhrazeno minimálně 5 % a ostatním věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek, dlužníku vznikl dluh na odměně a hotových výdajích správce a nepodal návrh dle § 415 IZ. Odvolání dlužníka (B-33 a B-36) bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22.11.2022 (B-40) odmítnuto s tím, že návrh dlužníka na osvobození od placení zbytku pohledávek je obsažen nejen v odvolání dlužníka, ale též v jeho podání ze dne 10. 6. 2022 (B-29). V podání ze dne 10. 6. 2022 (B-29),
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal. cn=ISIR, c=CZ, o=Česká republika-Ministerstvo spravedlnosti, ou=Insolvenční rejstřík, serialNumber= S131469
doplněném dne 12.8.2022 (B-33), dne 7. 9. 2022 (B-36), dne 14. 12. 2022 (B-43) a dne 19. 12. 2022 (B-44), dlužník navrhl osvobození od placení zbytku pohledávek a uvedl, že již od schválení oddlužení se potýkal se zdravotními problémy a tehdejší pracovní poměr u společnosti Kolman Lubomír ukončil k 5.6.2018, od září 2018 do dubna 2019 byl v pracovní neschopnosti v důsledku operace a poté musel ukončit další pracovní poměr v důsledku doporučeného klidového režimu. Ač byl od září 2019 veden na úřadu práce a pobíral podporu v nezaměstnanosti, přesto za pomoci rodiny zasílal do oddlužení částky 2000-3000 Kč měsíčně. Po dalších třech měsících získal zaměstnání jako řidič mezinárodní dopravy, avšak ve zkušební době pracovní poměr ukončil vzhledem k jazykové bariéře v zahraničí a nutné manipulaci s těžkým nákladem. Opětovně se proto zaregistroval na úřadu práce, avšak žádné srážky díky nízké podpoře prováděny nebyly. Od 11.5.2020 byl zaměstnán jako řidič vnitrostátní dopravy, přičemž zaměstnavatel prováděl nepravidelné splátky na oddlužení. V důsledku dopravní nehody dne 25.9.2020 byl v pracovní neschopnosti do 8.1.2022, poté zjistil, že firma podala insolvenční návrh a z důvodu ukončení pracovního poměru zaměstnavatelem nemohl být veden na úřadu práce. Do insolvenčního řízení zaměstnavatele LM Cargo s.r.o. (dále jen zaměstnavatel) přihlásil pohledávku z titulu dlužné mzdy, ztráty na výdělku a bodového odškodnění dle lékařské zprávy ve výši cca 105 808 Kč. Po nehodě se jeho zdravotní stav zhoršil, avšak byl připraven za pomoci rodiny okamžitě uhradit na účet majetkové podstaty dlužnou částku 350 144 Kč, resp. 416 389 Kč včetně odměny správce. K výzvě soudu I. stupně ze dne 23.1.2023 (B-45) dlužník v podání ze dne 6.2.2023 (B-48) uvedl, že ač potřebnou částku na doplacení věřitelů by byl schopen uhradit za přispění rodiny, po poradě se správcem a právním zástupcem mu bylo sděleno, že ani po doplacení dlužné částky není záruka, že jej soud osvobodí od zbytku pohledávek, pročež se zalekl své závazky doplatit. Dále obsáhle rekapituloval průběh, trvání a ukončení pracovních poměrů u jednotlivých zaměstnavatelů od 1.11.2016 a dobu evidence na úřadu práce, připojil evidenční list důchodového pojištění, mzdové výměry, výplatní pásky, rozhodnutí o dočasných pracovních neschopnostech, pracovní smlouvy, potvrzení o zaměstnání a příslušné listiny o ukončení pracovních poměrů, potvrzení úřadu práce a lékařské zprávy. Navrhl osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek, neboť nízké plnění nebylo zaviněno jeho nedbalým přístupem k plnění oddlužení. 3. Dále soud I. stupně vyšel ze sdělení insolvenčního správce zaměstnavatele, dle něhož dlužník přihlásil pohledávku ve výši 207 403 Kč z titulu ztráty na výdělku následkem pracovního úrazu a náhrady mzdy za období od 8.1.2022 do 31.7.2022, obě pohledávky správce uznal, avšak nepředpokládá, že budou uspokojeny. Z průběžných zpráv správce o plnění oddlužení vzal dále za zjištěné, že v průběhu oddlužení nebyla do majetkové podstaty hrazena potřebná měsíční částka 9 174,56 Kč a dle přehledu plnění se dlužníkovo plnění nejčastěji pohybovalo v rozpětí 2 000 Kč-5 000 Kč; v prosinci 2020 byla zaplacena částka 15 000 Kč a 5 000 Kč. Srážky z příjmů dlužníka či jeho příspěvky po zbývající měsíce trvání oddlužení byly v nedostatečné výši. Dále soud I. stupně vyšel z dlužníkem předložených listin dokládajících jednotlivé pracovní poměry a jejich ukončení, výplatních pásek jednotlivých zaměstnavatelů, mzdových listů, potvrzení o zaměstnání, potvrzení úřadu práce, lékařských zpráv, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, přihlášky pohledávky dlužníka do insolvenčního řízení zaměstnavatele, pokutového bloku (B-29), dle něhož byla dlužníku udělena pokuta za nedbalostní přestupek ve výši 1 200 Kč. Cituje § 415 IZ a § 15 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. (dále jen lex covid) soud I. stupně shrnul, že dlužník byl téměř po celou dobu platnosti mimořádných opatření při epidemii Covid-19 v pracovní neschopnosti (od 16. 10. 2020 do 7. 1. 2022), jeho příjmy nebyly dostatečné v důsledku nemocenské a nikoli v důsledku mimořádných opatření dle zpráv správce o plnění oddlužení nebylo dlužníkem řádně hrazeno ještě před epidemií Covid-19, tedy nedostatečné plnění věřitelům nebylo zapříčiněno mimořádnými opatřeními při epidemii Covid-19 a podmínky dle § 15 zákona lex covid nebyly
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal. naplněny. Dle zprávy o plnění oddlužení ze dne 18.7.2019 (B-12) bylo po cca dvou letech trvání oddlužení nezajištěným věřitelům uhrazeno jen 33 350 Kč (0,63 % pohledávek), ač mělo být uhrazeno již celkem 191 875,47 Kč (3,66 % pohledávek) i při zohlednění operace a následné nemocenské od 11/2018 do 4/2019, mělo být uhrazeno již 143 906,60 Kč (18 x 7 994,81 Kč), tj. 2.74 % všech pohledávek. Dle zprávy o plnění oddlužení ze dne 27.7.2020 (B-15) pak bylo za 36 měsíců věřitelům uhrazeno pouze 35 749 Kč, tj. 0,68 % pohledávek oproti předpokládané částce 287 813,20 (36 x 7 994,81 Kč) i při zohlednění operace a následné nemocenské dlužníka od 11/2018 do 4/2019 pak mělo být uhrazeno za 30 měsíců již 239 844,34 Kč (30 x 7 994,81 Kč), tj. 4,57 % všech pohledávek. Proto soud I. stupně uzavřel, že nebyla naplněna první z podmínek dle § 415 IZ, tj. že by požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužník nezavinil, neboť od počátku nebyla do oddlužení hrazena potřebná částka (s výjimkou jednoho měsíce, kdy úhrada přesáhla potřebnou měsíční částku 9 174,56 Kč, ve zbývajících měsících bylo plnění dlužníka podstatně nižší a to bez ohledu na to, zda dlužník byl či nebyl zaměstnán, ať už byl na nemocenské, před nemocenskou či v jejím průběhu. Nejednalo se tedy o situaci, kdy by dlužník řádně plnil oddlužení a pak se toto plnění snížilo v důsledku dlouhodobé nemocenské či pracovního úrazu. Na celkové uspokojení tak měly vliv především pracovní neschopnosti trvající od 11/2018 do 4/2019 (operace a následná pracovní neschopnost) a od 9/2020 do 1/2022 (dopravní nehoda a následná pracovní neschopnost) ostatní pracovní neschopnosti (např. od 18. 8. 2018 do 14.9.2018) pak vzhledem k době trvání neměly podstatný vliv na celkové uspokojení, když takové pracovní neschopnosti bývají obvyklou součástí pracovního procesu a je na dlužnících, aby případný výpadek v příjmech za toto období nahradili v období následujícím. Z dlužníkem tvrzených příjmů a doložených dokladů pak vyplynulo, že čisté příjmy dlužníka nedosahovaly v průběhu oddlužení takové výše, aby z nich bylo možno provádět srážky v potřebném rozsahu. V průběhu oddlužení pak dlužníku přibyly další dvě vyživovací povinnosti, přičemž výše srážek ze mzdy by se snížila i pokud by dlužník vykonával zaměstnání a nebyl na nemocenské. Z přihlášky pohledávky dlužníka vůči zaměstnavateli vyplývá, že v měsících 10/2020-12/2021 očekával čistou měsíční mzdu ve výši 15 775 Kč, přičemž z této částky (i pokud by soud dlužníkovi nezapočítával žádnou vyživovanou osobu), by v roce 2020 bylo možno provádět srážky ve výši 5 334 Kč a v roce 2021 ve výši 5 268 Kč při započítání vyživovaných osob by pak srážky byly ještě nižší. Dále soud I. stupně vyšel ze mzdových výměrů (B-48/37 a B-48/32), dle nichž hrubá mzda od 1/2020 u zaměstnavatele MULTITRANS CZ TRUCK činila 18 000 Kč, u zaměstnavatele od 5/2020 pak 17 800 Kč. Těmto hrubým příjmům by při žádné vyživované osobě odpovídala čistá mzda cca 14 000 Kč až 14 500 Kč, pročež srážky ze mzdy z těchto částek by rovněž nebyly dostatečné. Z výplatních pásek zaměstnavatele (B-48/62 a B-48/63) měl soud I. stupně za zjištěné, že za květen 2020 až září 2020 nedosahovala čistá mzda částky, z níž by bylo možné provádět srážky v potřebném rozsahu (ke stejnému závěru dospěl soud I. stupně, pokud jde o čistou mzdu dosahovanou u zaměstnavatele M. Enžla za období listopad 2018-červen 2019) a uzavřel, že ani příjmy dlužníka ze zaměstnání nebyly dostatečné pro plnění oddlužení, srážky z příjmů byly dlouhodobě v nedostatečné výši, kdy již z prvních zpráv o plnění oddlužení (B-9 až B-11) vyplývalo, že srážky nejsou prováděny v dostatečném rozsahu. V průběhu oddlužení dlužník uhradil věřitelům částku 63 300,95 Kč, správci částku 66 495,79 Kč a i pokud by dlužník vymohl částku 207 403 Kč po zaměstnavateli, pak by celková suma činila pouze 337 196,74 Kč tedy ani tato částka by nebyla dostatečná na uhrazení potřebné částky 550 473,67 Kč. Dlužník v průběhu oddlužení byl střídavě zaměstnán nebo evidován na úřadu práce, pracovní poměry ukončoval sám nebo byly ukončeny výpovědí či ve zkušební době bez udání důvodu (tedy nikoliv ze zdravotních důvodů). Přestože dlužník nemohl řádně plnit oddlužení z důvodu operace a nemocenské od 11/2018 do 4/2019,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
tj. 6 měsíců, dále z důvodu dopravní nehody a nemocenské od 9/2020 do 1/2022, tj. 17 měsíců, a dále po zbývající dobu trvání oddlužení do 6/2022, bez vlastního zavinění již nesehnal odpovídající zaměstnání a nemohl zbývající částku doplatit ze svých příjmů, soud I. stupně uzavřel, že nízké plnění poskytnuté věřitelům bylo v převažující míře zapříčiněno tím, že dlužník neměl dostatečné příjmy, z nichž mohly být prováděny srážky ze mzdy v potřebném rozsahu a nebyla tedy naplněna první z podmínek potřebných pro osvobození dle § 415 IZ. Bylo na dlužníku, aby si zajistil takové zaměstnání, které by mu poskytovalo příjmy, z nichž by bylo možno provádět srážky v potřebném rozsahu, popř. potřebné plnění zajistit od třetích osob, např. darovací smlouvou či smlouvou o důchodu. Ze shora vyložených důvodů návrh dlužníka zamítl s tím, že dlužník může případně opětovně podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. 4. Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal (B-51, B-54) a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že jej osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. K odvolání připojil svá předchozí podání (B-29, B-33, B-43) a uvedl, že si je vědom toho, že neplnil podmínky oddlužení řádně, neboť neměl dostatečné příjmy, avšak po ukončení podnikání v r. 2016 nebyl schopen najít si zaměstnání. Měsíc před koncem oddlužení oslovil právníka s tím, že mu bylo řečeno, že i kdyby doplatil za finanční pomoci rodiny dlužné částky, není záruka přiznání osvobození, pročež nechtěl riskovat cizí finanční prostředky a tím rozpad rodiny. Dále poukázal na dlužnou mzdu zaměstnavatele, nečekané zdravotní problémy, jež jej postihly po podání návrhu na oddlužení, dále dopravní nehodu a pracovní úraz v důsledku čehož byl déle než rok v pracovní neschopnosti a mezitím byl na zaměstnavatele podán insolvenční návrh. Namítal, že k těmto okolnostem včetně zdravotních problémů soud I. stupně nepřihlédl a není zřejmé, proč oddlužení nezrušil, pakliže v jeho průběhu neplnil splátky. 5. Správce ve vyjádření k odvolání odkázal na vyjádření ze dne 7.9.2022 (B-35) s tím, že advokáta dlužníka poučil též o tom, že insolvenční řízení bylo zahájeno před účinností novely IZ, pročež lhůty dle § 395 IZ by se na dlužníka nevztahovaly a po skončení insolvenčního řízení by dlužník mohl podat nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. 6. Vrchní soud v Praze dle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. 7. S účinností od 1. 6. 2019 byl IZ novelizován zákonem č. 31/2019 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 31/2019 Sb. platí, že v insolvenčních řízeních, jež byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. V daném případě bylo o úpadku dlužníka rozhodnuto usnesením ze dne 23.2.2017 (A-9). Odvolací soud proto přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení IZ účinných do 31. 5. 2019. 8. Podle § 414 odst. 1 IZ, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 9. Podle § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 2 a 3 platí obdobně. 10. Uvedené ustanovení upravuje postup insolvenčního soudu v případech, kdy by dlužníkům nebylo lze přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek pravidelným postupem podle § 414 IZ, tedy v těch výjimečných případech, kdy se věřiteli očekávaný ekonomický výsledek oddlužení (uspokojení v minimálním 30 % hodnotě pohledávek nezajištěných věřitelů) bez zavinění dlužníků nedostaví a neosvobození dlužníků by se v daných poměrech jevilo jako nepřiměřená tvrdost. Judikatura je při výkladu ustanovení § 414 a § 415 IZ, ve znění účinném do 31. 5. 2019, mimo jiné ustálena v těchto závěrech. Ačkoli dikce § 417 odst. 1 IZ definuje tam popsané jednání dlužníka výslovně jen coby důvod k odnětí již přiznaného osvobození (od zbytku dluhů), teleologickému výkladu příslušných ustanovení insolvenčního zákona odpovídá, že vyjde-li stejné jednání dlužníka najevo ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození, bude namístě takové osvobození dlužníku nepřiznat, přičemž kritériem, o jehož nesplnění v daném stadiu věci půjde, bude (v souladu s dikcí § 414 odst. 1 IZ to, že dlužník nesplnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010). 11. Zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí podle § 418 IZ, měl by oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs. I když tak neučiní, nebrání mu to v tom, aby při rozhodování o přiznání osvobození od zbytku dluhů podle § 414 IZ znovu posuzoval, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Dlužník je povinen chovat se poctivě, vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení, přičemž to, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat (ne)naplnění podmínek § 418 IZ po celou dobu plnění oddlužení až do rozhodnutí o splnění oddlužení, nezbavuje insolvenční soud povinnosti zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení také při rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od placení zbytku dluhů, a to bez ohledu na skutečnost, kdy takové nesplnění povinnosti vyšlo najevo. Domáhá-li se dlužník dobrodiní osvobození od placení zbytku dluhů, pak je na něm, aby osvědčil, že podmínkám pro osvobození dostál. I rozhodnutí podle § 415 IZ je podmíněno zjištěním, že dlužník splnil řádně všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sen. zn. 29 NSČR 97/2015, k nimž se Nejvyšší soud přihlásil v dalších rozhodnutích; např. v usnesení ze dne 11. 1. 2018, sen. zn. 29 NSČR 2/2018, nebo ze dne 29. 1. 2018, sen. zn. 29 NSČR 40/2016, či ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 227/2016). 12. S účinností od 24. 4. 2020 se podle § 15 odst. 3 zákona č. 191/2020 Sb. (dále jen lex covid) nepoužije věta první a druhá § 415 IZ. Podle § 15 lex covid platí, že v oddlužení plněním splátkového kalendáře může v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na návrh dlužníka insolvenční soud přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, i tehdy, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nižší než 50 % jejich pohledávek v případě, že soud rozhodoval podle § 398 odst. 4 nebo podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, nebo nižší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli (odst. 1). Odstavec 1 platí za předpokladu, že dlužník prokáže, že této hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil. Má se za to, že dlužník nezavinil okolnosti, ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii,
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2, a které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení (odst. 2). Ustanovení § 415 věta první a druhá insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5.2019 se nepoužije (odst. 3). 13. Jak shora uvedeno, § 15 lex covid stanovil zvláštní opatření (nové pravidlo) ve vztahu k podmínkám osvobození dlužníka od placení pohledávek pro případ nedosažení požadované minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům tak, že rovněž (nadále) vyžaduje, aby dlužník osvobození navrhl a současně tvrdil a prokázal, že požadované minimální hodnoty plnění nezajištěným věřitelům nemohlo být dosaženo (jen) v důsledku okolností, které nezavinil (v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník bude muset zejména prokazovat, že řádně plnil své povinnosti stanovené v § 412 odst. 1 IZ), to však s tím rozdílem, že (i) již nevyžaduje (odstraňuje) splnění testu konkursem, tj. průkaz toho, že částka, kterou nezajištění věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, (ii) ohledně dlužníkem prokazovaných nezaviněných okolností, pro které nebylo dosaženo požadované minimální hodnoty plnění, zavádí vyvratitelnou právní domněnku, podle níž se má za to, že dlužník nezavinil ty-jím prokázané-okolnosti, které znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení a ke kterým došlo v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii (uvedeného v § 1 odst. 2 lex covid), případně jiného opatření přijatého Českou republikou v reakci na rozšíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2. Aplikace této vyvratitelné právní domněnky současně vyžaduje, aby tyto nastalé okolnosti znemožňovaly nebo podstatně ztěžovaly plnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení, přičemž se nutně nevyžaduje přímá příčinná souvislost mezi účinky mimořádných opatření při epidemii a snížením příjmů dlužníka. 14. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že usnesením ze dne 23. 2. 2017 (A-9) byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 1. 6. 2017 (B-6) bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře s tím, že první splátka měla být uhrazena do konce měsíce července 2017, nezajištění věřitelé přihlásili pohledávky v celkové výši 5 245 299,98 Kč, přičemž věřitel č. 7 souhlasil s tím, aby jeho plnění bylo minimálně ve výši 5 % (částka 218 780,26 Kč), ostatním nezajištěným věřitelům mělo být uhrazeno 30 % pohledávek (částka 260 908,41 Kč); celkem za 60 měsíců trvání oddlužení částka 479 688,67 Kč (tj. 7 994,81 Kč měsíčně) a dále odměna a hotové výdaje správce celkem 70 785 Kč, tedy měsíčně částka 9 174,56 Kč. Již zprávy o plnění oddlužení ze dne 25. 4. 2018 (B-9) za období 7/2017-12/2017 se podává, že dlužník neplnil podmínky schváleného oddlužení, neboť nezasílal dostatečné finanční prostředky plnění zaslané v lednu 2018 pokrylo dluh za období 3-8/2017. Dle zpráv ze dne 11. 8. 2018 (B-10) za období 1-7/2018 a ze dne 13. 2. 2019 (B-11) za období 8/2018-1/2019 dlužník plnil schválené podmínky oddlužení, přičemž v prosinci 2018 nahlásil správci pracovní neschopnost, z darovací smlouvy nebylo plněno ničeho v tomto období. Ze zprávy správce ze dne 18. 7. 2019 (B-12) za období 2/2019-7/2019 se podává, že dlužník nezasílá dostatečné finanční prostředky, sdělil, že nemá prostředky pro navýšení příjmů, narodila se mu dcera, z darovací smlouvy bylo za toto období uhrazeno pouze 2 000 Kč v červenci 2019 po cca dvou letech trvání oddlužení činila aktuální míra uspokojení věřitelů 0,63 % pohledávek (oproti očekávané míře uspokojení 1,52 %). Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 13. 2. 2020 (B-13) za období 8/2019-1/2020 správce sdělil, že dlužník nezasílá dostatečné finanční prostředky, v období 10/2019-1/2020 byl nezaměstnaný, v lednu 2020 byl opět zaměstnán, avšak propuštěn ve zkušební době, přislíbil navýšení finančního důchodu, jakmile opětovně
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
nastoupí do zaměstnání za období 8/2019-12/2019 byla zasílána pouze částka 2 000 Kč měsíčně z darovací smlouvy, pro splnění oddlužení by bylo třeba zasílat částku 18 000 Kč měsíčně. Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 27.7.2020 (B-15) za období 2-7/2020 správce sdělil, že dlužník neplní podmínky oddlužení, nezasílá dostatečné finanční prostředky ke splnění oddlužení, ač přislíbil měsíční plnění formou finančního důchodu, tento nezasílá a nepředkládá přehled svých příjmů. Za 36 měsíců činila aktuální míra uspokojení věřitelů 0,68 % pohledávek (oproti očekávané míře uspokojení 1,1 %). Ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 26. 1. 2021 (B-18) za období 8/2021-1/2021 správce opětovně konstatoval nezasílání pravidelných splátek dlužníkem (pouze v září a říjnu 2020 byly zaslány částky 3 440 Kč) ač několikrát přislíbil navýšení příjmů, byť se nachází v dlouhodobé pracovní neschopnosti, aktuální míra uspokojení věřitelů činila 1,2052 % pohledávek (oproti očekávané míře uspokojení 1,68 %). Správce proto navrhl zrušení schváleného oddlužení a zastavení insolvenčního řízení stejně jako ve zprávě ze dne 30. 7. 2021 (B-19), dle které za období 2/2021-7/2021 nebyly přes opakované výzvy správce a přísliby dlužníka zaslány žádné částky, přičemž dlužní si byl vědom neplnění oddlužení. Totéž sdělil správce ve zprávě o plnění oddlužení ze dne 20. 1. 2022 (B-26) s návrhem na zrušení oddlužení, k čemuž se vyjádřil dlužník v podáních (B-28, B-29), jak shora podrobně uvedl soud I. stupně. Dle zprávy o splnění oddlužení ze dne 7. 7. 2022 (B-30) byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v rozsahu 1,2054 %, tj. ve výši 63 300,95 Kč (oproti předpokládané míře uspokojení 9 %) a na odměně a náhradě hotových výdajů správce bylo celkem uhrazeno 70 785 Kč vč. DPH, správce navrhl nepřiznat dlužníku osvobození od placení zbytku pohledávek, neboť dlužník neplnil svoje povinnosti v rámci schváleného oddlužení, nezajistil dostatek finančních prostředků do oddlužení. Usnesením ze dne 29. 7. 2022 (B-31) soud I. stupně vzal na vědomí splnění oddlužení, rozhodl o odměně správce a zprostil jej funkce neshledal podmínky pro osvobození dlužníka od placení zbytku dluhu dle § 414 IZ, neboť dlužník nesplnil oddlužení tak, aby věřiteli č. 7 bylo uhrazeno minimálně 5 % a ostatním věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek, dlužníku vznikl dluh na odměně a hotových výdajích správce a nepodal návrh dle § 415 IZ. Podáním ze dne 10. 6. 2022 (B-29), ve znění doplnění dne 12. 8. 2022 (B-33), dne 7. 9. 2022 (B-36), dne 14. 12. 2022 (B-43) a dne 19. 12. 2022 (B-44), dlužník navrhl osvobození od placení zbytku pohledávek s tím, že již od schválení oddlužení se potýkal se zdravotními problémy, popisoval trvání jednotlivých pracovních poměrů, důvody jejich skončení, opakoval důvody dočasných pracovních neschopností a své nezaměstnanosti v průběhu oddlužení pokud jde o skutková zjištění z listin předložených k těmto podáním, odkazuje odvolací pro stručnost na podrobná skutková zjištění soudu I. stupně shora reprodukovaná, z nichž soud I. stupně dovodil též správné právní závěry pokud jde o nenaplnění podmínek pro osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek. 15. V daném případě není sporu o tom, že hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, činí (činila) jen 1,2054 % jejich hodnoty, což vylučuje s ohledem na právní úpravu obsaženou v § 15 odst. 3 lex covid i aplikaci § 415 věty první a druhé IZ. Pro posouzení důvodnosti odvolání, a tedy osvobození dlužníka od placení zbylých pohledávek je určující dle § 15 odst. 1 a 2 lex covid, zda dlužník prokázal, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zda řádně a včas plnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (ve smyslu § 414 odst. 1 IZ). 16. Ze skutkových zjištění soud I. stupně jakož i shora uvedených skutkových zjištění odvolacího soudu však vyplývá, že dlužník neplnil povinnosti stanovené § 412 IZ (přičemž všechny tyto povinnosti jsou podstatnými povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení a tvoří souhrnný celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013 dále též R 77/2013) a uložené mu usnesením ze dne 1. 6. 2017 (B-6) a to již v období předcházejícím mimořádnými opatřeními přijatými Českou republikou v reakci
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
na rozšíření onemocnění COVID-19 (viz zprávy o plnění oddlužení ze dne 25. 4. 2018 za období 7/2017-12/2017 B-9, ze dne 18. 7. 2019 za období 2/2019-7/2019 B-12, ze dne 13. 2. 2020 za období 8/2019-1/2020 B-13, ze dne 27. 7. 2020 B-15), když řádně a včas neplatil splátky oddlužení. Lehkomyslný a nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení dále dokládá i značná fluktuace dlužníka v zaměstnání, skutečnost, že dlužník nepředkládal přehled příjmů (§ 412 odst. 1 písm. d) IZ) a rovněž spáchal přestupek, za který mu byla uložena pokuta ve výši 1 200 Kč (viz pokutový blok ze dne 25. 9. 2020 18. 1. 2021; B-29). Ač pro uvedené závady, jež dokládají přinejmenším nedbalý přístup dlužníka k plnění jeho povinností plynoucích ze schváleného způsobu oddlužení, soud I. stupně nezrušil toto oddlužení v jeho průběhu dle § 418 IZ, nebyl tím (a tedy ani odvolací soud není) zbaven povinnosti zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení-tj. zohlednit jejich případné nesplnění-také při rozhodování o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, natož pak za situace, kdy nebylo dosaženo ani zákonem požadované minimální míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a kdy dlužníkem neuhrazené nároky správce (3 380,71 Kč a 907,50 Kč) musel ještě sanovat stát. 17. Pokud jde o odvolací námitky, v nichž dlužník jen znovu opakuje stejné okolnosti věci, jimiž se soud I. stupně již zabýval a které správně vyhodnotil, nemohou nijak zpochybnit správnost skutkových a právních závěrů soudu I. stupně. Soud I. stupně se podrobně zabýval a zohlednil důvody zdravotních problémů dlužníka a z toho plynoucí pracovní neschopnosti a tedy nižší příjmy dlužníka (i potud není odvolání důvodné), když správně uzavřel, že již od počátku nebyla do oddlužení hrazena potřebná částka (s výjimkou jednoho měsíce, kdy úhrada přesáhla potřebnou měsíční částku 9 174,56 Kč, ve zbývajících měsících bylo plnění dlužníka podstatně nižší a to bez ohledu na to, zda dlužník byl či nebyl zaměstnán, ať už byl na nemocenské, před nemocenskou či v jejím průběhu. Rovněž se soud I. stupně beze zbytku vypořádal s důsledky pracovní neschopnosti trvající od 11/2018 do 4/2019 (operace a následná pracovní neschopnost) a od 9/2020 do 1/2022 (dopravní nehoda a následná pracovní neschopnost) ve vztahu k poklesu příjmu dlužníka s tím, že ostatní pracovní neschopnosti (např. od 18.8.2018 do 14.9.2018) vzhledem k době trvání, neměly podstatný vliv na celkové uspokojení, když takové pracovní neschopnosti bývají obvyklou součástí pracovního procesu a je na dlužnících, aby případný výpadek v příjmech za toto období nahradili v období následujícím. 18. Lze uzavřít, že dlužník ve smyslu § 15 lex covid ve svém návrhu ze dne 10.6.2022 (B-29 jeho doplnění B-36, B-43, B-44)-ani v podaném odvolání-nenabídl (a tedy ani neprokazoval příslušnými důkazními návrhy) taková skutková tvrzení, jež by svědčila o tom, že v průběhu trvání splátkového kalendáře nesplnil podmínku 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, byla (konkrétní) omezení plynoucí z (konkrétního) mimořádného opatření při epidemii či jiného (konkrétního) opatření přijatého Českou republikou v reakci na epidemii, kdy již prakticky od počátku oddlužení, neplnil řádně a včas povinnosti plynoucí ze schváleného způsobu oddlužení, přestože o nich byl soudem již při schválení oddlužení zvlášť poučen (B-6), netvrdil ani neprokazoval, zda vyvinul veškeré úsilí při hledání zaměstnání v době, kdy byl evidován jako uchazeč o zaměstnání, ani při získání jiných příjmů např. z darovací smlouvy či ze smlouvy o důchodu. Dlužník tak ani v odvolacím řízení neprokázal (neosvědčil) splnění podmínek, za nichž by mu bylo možno přiznat dobrodiní osvobození od placení zbývajících pohledávek dle § 415 IZ, resp. § 15 Lex Covid, a není tedy žádného důvodu k revizi napadeného usnesení, jímž soud I. stupně dlužníkův návrh po právu zamítl. Dlužníku však nic nebrání, jak ostatně již uvedl soud I. stupně v závěru napadeného usnesení, aby si podal nový insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, kdy si již bude řádně plnit
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.
své povinnosti, a kdy proces dalšího oddlužení úspěšně završí osvobozením. Dané insolvenční řízení je však již pravomocně skončeno. 19. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona; dále jen IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).
Praha 18. července 2023
JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Jakub Dočkal.