4 VSPH 697/2016-A-10
KSPL 53 INS 5150/2016 4 VSPH 697/2016-A-10
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Rokycany, Masarykovo náměstí 1, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. března 2016, č.j. KSPL 53 INS 5150/2016-A-5,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. března 2016, č.j. KSPL 53 INS 5150/2016-A-5, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítl insolvenční návrh dlužnice anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužnice).
V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 3.3.2016 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o jejím hrozícím úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužnice uvedla okolnosti, za nichž se dostala do tíživé finanční situace a tvrdila, že má celkem 9 závazků u 6 různých věřitelů, že výše jejího příjmu činí cca 19.000 Kč měsíčně, že výše měsíční splátky činí 12.198,55 Kč, a že nájemné hradí ve výši 8.000 Kč. Dlužnice dále označila své věřitele, uvedla výši jednotlivých závazků, avšak neuvedla data splatnosti všech závazků ani kolik činí měsíční splátka jednotlivých závazků. Soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A (R 88/2010), uzavřel, že tvrzení obsažená v návrhu neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužnice nachází ve stavu hrozícího úpadku, proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni. Namítala, že popsala všechny skutečnosti, že u 5 závazků je v prodlení více než 1 měsíc, že se zbylými závazky bude mít problém v dalším měsíci, že se bezúspěšně pokoušela s věřiteli domluvit na jiném plnění smlouvy, a že již nemá finance na pravidelné splácení závazků v plné výši. Dlužnice dále uvedla, že její návrh byl zpracován v souladu se zákonem, a že je schopna uhradit svým nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ shodně pro návrh podávaný (jakožto navrhovatelem) dlužníkem či jeho věřitelem tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1 (tj. fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm /sídlem/, u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem). Dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).
K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).
O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.
Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.
Podle § 128 odst. 2 IZ určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Z obsahu spisu plyne, že dne 3.3.2016 dlužnice podala insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři (A-1), v němž v kolonce č. 7 vyznačila, že se domáhá vydání rozhodnutí o svém hrozícím úpadku, popisovala jeho příčiny a uvedla, že má celkem 9 závazků u 6 věřitelů v celkové výši 440.551,22 Kč, že 3 závazky jsou již splatné a 5 závazků neplní déle jak 1 měsíc, že výše celkové měsíční splátky dosahuje výše 12.198,55 Kč, a že výše jejího měsíčního příjmu činí cca 19.000 Kč. V kolonce č. 10, č. 11, č. 12 a č. 13 návrhu na povolení oddlužení dlužnice popsala okolnosti, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění pro účely oddlužení, uvedla výši svých příjmů za poslední tři roky a výši očekávaných příjmů ze zaměstnání v následujících 5 letech (1.136.580 Kč) s tím, že nemá žádnou vyživovací povinnost. V kolonce č. 17 pak dlužnice řádně označila své věřitele, uvedla výši jednotlivých závazků včetně výše měsíčních splátek (vyjma závazků již zesplatněných) a včetně údajů o jejich konkrétní splatnosti. V připojeném seznamu závazků (A-3) dlužnice své věřitele opět označila jménem, sídlem, IČO, konkretizovala výši svých jednotlivých závazků včetně údajů o jejich splatnosti a údajů o prodlení s úhradou jednotlivých (posledních) splátek; z takto označené splatnosti závazků dlužnice-byť některé z nich nebyly konkretizovány dnem, měsícem a rokem-lze dle názoru odvolacího soudu spolehlivě usuzovat na prodlení dlužnice s plněním podstatné části jejích závazků resp. na její neschopnost tyto řádně a včas splnit. K návrhu dlužnice rovněž připojila seznam svého majetku (A-3) tvořící věci osobní potřeby a peněžní prostředky představující penzijní pojištění a pojištění Flexi s měsíční úložkou ve výši 500 Kč a 400 Kč. Předložené seznamy dlužnice datovala, opatřila je svým podpisem a prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. Dle názoru odvolacího soudu lze tak předložený seznam majetku a závazků dlužnice (ve spojení s jejím návrhem) považovat ve shodě se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A (R 88/2010), za dostatečný podklad pro věcné rozhodnutí o insolvenčním návrhu.
Za popsaného stavu věci je odvolací soud toho názoru, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a na jeho základě lze bez dalšího věcně rozhodnout o jejím hrozícím úpadku. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 9. května 2016
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Mandáková
KSPL 53 INS 5150/2016 4 VSPH 697/2016-A-10
USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Rokycany, Masarykovo náměstí 1, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. března 2016, č.j. KSPL 53 INS 5150/2016-A-5,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. března 2016, č.j. KSPL 53 INS 5150/2016-A-5, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítl insolvenční návrh dlužnice anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužnice).
V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 3.3.2016 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o jejím hrozícím úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu dlužnice uvedla okolnosti, za nichž se dostala do tíživé finanční situace a tvrdila, že má celkem 9 závazků u 6 různých věřitelů, že výše jejího příjmu činí cca 19.000 Kč měsíčně, že výše měsíční splátky činí 12.198,55 Kč, a že nájemné hradí ve výši 8.000 Kč. Dlužnice dále označila své věřitele, uvedla výši jednotlivých závazků, avšak neuvedla data splatnosti všech závazků ani kolik činí měsíční splátka jednotlivých závazků. Soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A (R 88/2010), uzavřel, že tvrzení obsažená v návrhu neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že se dlužnice nachází ve stavu hrozícího úpadku, proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.
Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni. Namítala, že popsala všechny skutečnosti, že u 5 závazků je v prodlení více než 1 měsíc, že se zbylými závazky bude mít problém v dalším měsíci, že se bezúspěšně pokoušela s věřiteli domluvit na jiném plnění smlouvy, a že již nemá finance na pravidelné splácení závazků v plné výši. Dlužnice dále uvedla, že její návrh byl zpracován v souladu se zákonem, a že je schopna uhradit svým nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ shodně pro návrh podávaný (jakožto navrhovatelem) dlužníkem či jeho věřitelem tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1 (tj. fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm /sídlem/, u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem). Dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ.
Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.
Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).
K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.
O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).
O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.
Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.
Podle § 128 odst. 2 IZ určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
Z obsahu spisu plyne, že dne 3.3.2016 dlužnice podala insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři (A-1), v němž v kolonce č. 7 vyznačila, že se domáhá vydání rozhodnutí o svém hrozícím úpadku, popisovala jeho příčiny a uvedla, že má celkem 9 závazků u 6 věřitelů v celkové výši 440.551,22 Kč, že 3 závazky jsou již splatné a 5 závazků neplní déle jak 1 měsíc, že výše celkové měsíční splátky dosahuje výše 12.198,55 Kč, a že výše jejího měsíčního příjmu činí cca 19.000 Kč. V kolonce č. 10, č. 11, č. 12 a č. 13 návrhu na povolení oddlužení dlužnice popsala okolnosti, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění pro účely oddlužení, uvedla výši svých příjmů za poslední tři roky a výši očekávaných příjmů ze zaměstnání v následujících 5 letech (1.136.580 Kč) s tím, že nemá žádnou vyživovací povinnost. V kolonce č. 17 pak dlužnice řádně označila své věřitele, uvedla výši jednotlivých závazků včetně výše měsíčních splátek (vyjma závazků již zesplatněných) a včetně údajů o jejich konkrétní splatnosti. V připojeném seznamu závazků (A-3) dlužnice své věřitele opět označila jménem, sídlem, IČO, konkretizovala výši svých jednotlivých závazků včetně údajů o jejich splatnosti a údajů o prodlení s úhradou jednotlivých (posledních) splátek; z takto označené splatnosti závazků dlužnice-byť některé z nich nebyly konkretizovány dnem, měsícem a rokem-lze dle názoru odvolacího soudu spolehlivě usuzovat na prodlení dlužnice s plněním podstatné části jejích závazků resp. na její neschopnost tyto řádně a včas splnit. K návrhu dlužnice rovněž připojila seznam svého majetku (A-3) tvořící věci osobní potřeby a peněžní prostředky představující penzijní pojištění a pojištění Flexi s měsíční úložkou ve výši 500 Kč a 400 Kč. Předložené seznamy dlužnice datovala, opatřila je svým podpisem a prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. Dle názoru odvolacího soudu lze tak předložený seznam majetku a závazků dlužnice (ve spojení s jejím návrhem) považovat ve shodě se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A (R 88/2010), za dostatečný podklad pro věcné rozhodnutí o insolvenčním návrhu.
Za popsaného stavu věci je odvolací soud toho názoru, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a na jeho základě lze bez dalšího věcně rozhodnout o jejím hrozícím úpadku. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 9. května 2016
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Mandáková