4 VSPH 621/2017-B-132
KSCB 41 INS 13858/2014 4 VSPH 621/2017-B-132
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , IČO 69081328, bytem České Budějovice, Plzeňská 606/67, o odvolání dlužnice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. března 2017, č.j. KSCB 41 INS 13858/2014-B-124
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. března 2017, č.j. KSCB 41 INS 13858/2014-B-124, se v bodě I. výroku potvrzuje.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce Růnová, v.o.s. (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli Wüstenrot-stavební spořitelna, a.s. (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení zastavených nemovitostí: ideálního podílu o velikosti 1/2 na bytové jednotce č. 606/13, vymezené v domě č.p. 606, 607 stojícím na pozemku parc. č. 2134/19, a to včetně spoluvlastnického podílu v rozsahu 949/18545 k pozemku parc. č. 2134/19, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, na LV č. 10453 pro obec a kat. ú. České Budějovice (dále též předmět zajištění), ve výši 518.566,73 Kč (bod I. výroku), vyslovil souhlas s vyplacením zálohy na odměnu správce ve výši 63.373,27 Kč včetně DPH (bod II. výroku) a správci uložil povinnost podat zprávu o provedení vydání výtěžku zajištěnému věřiteli do 30 dní ode dne právní moci tohoto usnesení (bod III. výroku).
V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že podáním ze dne 20.2.2017 požádal správce o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. Citoval zejména § 298 a § 305 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle nichž věc posuzoval. Vyšel ze zjištění, že na přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky zajištěného věřitele P11 ve výši 262.761,39 Kč a P18 ve výši 756.447,92 Kč, že po částečném uhrazení dluhu vzal zajištěný věřitel zpět přihlášku P11 v rozsahu 7.500 Kč a přihlášku P18 v rozsahu 45.232 Kč a že v řízení pokračuje jen se zajištěnými pohledávkami v celkové výši 966.477,31 Kč. Soud I. stupně konstatoval, že výtěžek ze zpeněžení předmětu zajištění činil 600.000 Kč, z toho náklady spojené se zpeněžením činily 18.060 Kč, tj. 3,01 % výtěžku zpeněžení, náklady spojené se správou žádné nevznikly, odměna správce z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli ve výši 9 % činí částku 63.373,27 Kč včetně DPH isir.justi ce.cz a částka určená k vydání zajištěnému věřiteli činí 518.566,73 Kč s tím, že celý výtěžek zpeněžení bude vyčerpán a dlužnici nebude vyplaceno ničeho.
Návrh správce na vydání výtěžku zpeněžení byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 12.1.2017 (B-110) a jeho doplnění bylo zveřejněno dne 20.2.2017. Proti návrhu správce podala námitky jen dlužnice dne 16.1.2017 a její námitky byly projednány na jednání konaném dne 27.2.2017, při němž dlužnice ještě namítala, že správce nesprávně zjistil výši zajištěných pohledávek, když na ně nezapočetl částky na ně zaplacené a stavební spoření. Správce tvrzení dlužnice oponoval s tím, že absence vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM), což bylo podstatou námitek dlužnice, nemá na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli žádný vliv, a že pro uspokojení závazků dlužníků-bývalých manželů, je důležitý celek, tedy výtěžky z obou insolvenčních řízení. K tomu soud I. stupně zaujal názor, že mu včas podané námitky dlužnice nebrání rozhodnout o vydání výtěžku podle návrhu správce. Proto postupoval podle § 298 IZ a souhlasil s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zajištěnému věřiteli, rozhodl o vyplacení zálohy na odměnu správce a uložil mu úkoly podle § 11 odst. 1 a § 300 IZ.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužnice včas odvolala (B-126, B-127) a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zajištěnému věřiteli vytýkala, že na své přihlášené pohledávky nezapočetl platbu 108.808 Kč (P11) a platbu 480.611 Kč (P18), tedy celkem částku 589.419 Kč, jež mu byla uhrazena, že v tomto rozsahu nevzal zpět svoji přihlášku a že správná výše jeho pohledávky činí jen 377.058,31 Kč. Napadené usnesení měla za nedostatečné, neboť neviděla žádný důvod k tomu, proč by měla znovu platit na byt, jehož není vlastníkem. Poukazovala též na doklad o výběru částky 226.882,25 Kč insolvenční správkyní JUDr. Dagmarou Říhovou ze stavebního spoření, jež by měla být rovněž započtena na pohledávky zajištěného věřitele.
Zajištěný věřitel (B-130) ve vyjádření k odvolání vyvracel jeho vývody jako účelové a nepravdivé, neboť podklady, na něž dlužnice odkazovala ohledně úhrad jejích závazků, se vztahují k období před rozhodnutím o jejím úpadku a nejsou aktuální.
Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném bodě I. výroku i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).
Ze shora citovaného ustanovení je zřejmý postup při vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.
Z insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti: -usnesením ze dne 20.8.2014 (A-15) byl zjištěn úpadek dlužnice, bylo povoleno oddlužení dlužnice a správcem byla ustanovena Růnová, v.o.s.; -usnesením ze dne 10.12.2015 (B-58) bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře; -dne 22.6.2016 (B-87) byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn znalecký posudek oceňující předmět zajištění (id. spoluvlastnický podíl dlužníka Michala Vlčka ve výši 1/2 na nemovitosti-bytové jednotce) částkou 503.360 Kč; objednatelem posudku byla JUDr. Dagmar Říhová insolvenční správkyně dlužníka Michala Vlčka; -dne 10.1.2017 (B-108) doplňuje správce soupis majetkové podstaty dlužnice o předmět zajištění (id. spoluvlastnický podíl dlužnice ve výši 1/2 na nemovitosti-bytové jednotce) s tím, že byl zpeněžen za 600.000 Kč; -dne 12.1.2017 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn návrh správce na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (B-109) spolu s kupní smlouvou o převodu vlastnictví ze dne 16.11.2016; -dne 12.1.2017 (B-110) vyrozumívá soud I. stupně účastníky o návrhu správce na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení s poučením o tom, že proti návrhu lze podat námitky do 7 dnů ode dne jeho zveřejnění a že k později podaným námitkám se nepřihlíží; -dne 16.1.2017 (B-112) došly soudu I. stupně (včasné) námitky dlužnice, jejichž obsahem bylo jen to, že dlužnice podala žalobu na vypořádání SJM Michala Vlčka (v konkursu vedeném pod sp. zn. KSCB 44 INS 32507/2014) a dlužnice, že do vypořádání SJM nelze rozhodnout o vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, který byl jeho součástí, a že žádný z insolvenčních správců Michala Vlčka a dlužnice nereagoval na její požadavek vypořádat SJM, neboť je třeba zohlednit to, co bylo vynaloženo ze soukromých finančních prostředků každého z manželů na pořízení předmětu zajištění; proto nelze rozhodnout o distribuci výtěžku jeho zpeněžení; -správce ve vyjádření k námitkám (B-116) potvrdil, že se dlužnice domáhá žalobou vypořádání SJM, a vyjádřil názor, že to nemá vliv na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli; -podáním ze dne 20.2.2017 (B-120) předkládá správce opravený návrh na vydání výtěžku zpeněžení s tím, že tento nahrazuje návrh zveřejněný dne 12.1.2017 (změna se týkala jen výše zjištěné zajištěné pohledávky, která činí 966.477,31 Kč namísto původně uvedených 973.977,31 Kč); -na jednání konaném dne 27.2.2017 (B-122) rozšiřuje dlužnice své námitky o výhrady ke správné výši zajištěných pohledávek s ohledem na nezapočítané platby na ně, čemuž správce oponoval poukazem na svá dřívější vyjádření (B-116) s tím, že absence vypořádání SJM nemá vliv na jeho návrh na vydání výtěžku zpeněžení, že v insolvenčním řízení dlužníka Michala Vlčka došlo ke zpětvzetí části nároku zajištěného věřitele a že pro jeho uspokojení je důležitý celek, tedy výtěžky z obou řízení; -napadeným usnesením ze dne 15.3.2017 (B-124) soud I. stupně návrhu správce vyhověl.
Ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu nesporně vyplývá, že předmět zajištění byl v podílovém spoluvlastnictví Michala Vlčka (1/2) a dlužnice (1/2) dle kupní smlouvy ze dne 8.4.2009, a nikoliv v jejich SJM, že předmět zajištění byl zpeněžen jako celek jednou kupní smlouvou ze dne 16.11.2016, v níž jako prodávající vystupovali insolvenční správci obou insolvenčních dlužníků (Michala Vlčka a dlužnice), a že celková kupní cena ve výši 1.200.000 Kč byla uhrazena každému z nich ve výši 1/2 tedy ve výši 600.000 Kč.
Pokud jde o včas podané námitky dlužnice (B-112), spočívaly především v tom, že dosud nebylo vypořádáno SJM Michala Vlčka a dlužnice, což dle názoru dlužnice brání vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně a správce, že absence vypořádání SJM (ať již k jehož zániku došlo rozvodem nebo v důsledku prohlášení konkursu) nebrání vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, jenž byl v podílovém spoluvlastnictví Michala Vlčka a dlužnice a který nespadal do majetku ve SJM, jež by bylo zapotřebí nejprve vypořádat (blíže k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.11.2015, sp. zn. KSPH 42 INS 20933/2012, 4 VSPH 1347/2015, dle něhož je-li ohledně každého z dlužníků-manželů nebo bývalých manželů, schváleno samostatné oddlužení, v němž má být zpeněžen také majetek patřící do jejich zaniklého a dosud nevypořádaného SJM, je třeba před jeho zpeněžením provést jeho vypořádání obdobně postupem podle § 270 až § 273 IZ; ustanovení § 274 IZ přitom použít nelze). Jinými slovy řečeno, na věcnou správnost napadeného usnesení nemá žádný vliv to, že dlužnice podala žalobu na vypořádání SJM Michala Vlčka a dlužnice, že žádný z insolvenčních správců Michala Vlčka a dlužnice nereagoval na její požadavek vypořádat SJM anebo že je třeba zohlednit to, co bylo údajně dříve vynaloženo ze soukromých finančních prostředků každého z manželů na pořízení předmětu zajištění.
Pokud jde o námitky dlužnice nově uplatněné až při jednání konaném dne 27.2.2017 (B-122) zpochybňující aktuální výši zajištěných pohledávek a znovu zopakované v jejím odvolání, konstatuje odvolací soud, že tyto výhrady byly uplatněny opožděně až po uplynutí lhůty 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu správce v insolvenčním rejstříku, a proto k nim nelze přihlédnout (§ 298 odst. 3 IZ). K tomu lze jen pro úplnost dodat, že i kdyby tyto námitky byly včasné, důvodné by rovněž nebyly, neboť výše zajištěných pohledávek, na něž je napadeným usnesením vydáván výtěžek zpeněžení předmětu zajištění, má potřebnou oporu ve výsledcích přezkumného jednání (B-19), incidenčních sporů (C2-9, C5-4, C8-7, C9-4, C10-9) i přihlášek (P11-6, P18-6), z nichž shodně plyne, že aktuální výše zajištěných pohledávek činí 966.477,31 Kč, jak správce správně uvedl v opraveném návrhu (B-120), a nikoliv 377.058,31 Kč, jak usuzovala dlužnice v podaném odvolání. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení věcně správným. Proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném bodě I. výroku potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).
V Praze dne 6. dubna 2017
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková
KSCB 41 INS 13858/2014 4 VSPH 621/2017-B-132
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , IČO 69081328, bytem České Budějovice, Plzeňská 606/67, o odvolání dlužnice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. března 2017, č.j. KSCB 41 INS 13858/2014-B-124
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. března 2017, č.j. KSCB 41 INS 13858/2014-B-124, se v bodě I. výroku potvrzuje.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce Růnová, v.o.s. (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli Wüstenrot-stavební spořitelna, a.s. (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení zastavených nemovitostí: ideálního podílu o velikosti 1/2 na bytové jednotce č. 606/13, vymezené v domě č.p. 606, 607 stojícím na pozemku parc. č. 2134/19, a to včetně spoluvlastnického podílu v rozsahu 949/18545 k pozemku parc. č. 2134/19, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, na LV č. 10453 pro obec a kat. ú. České Budějovice (dále též předmět zajištění), ve výši 518.566,73 Kč (bod I. výroku), vyslovil souhlas s vyplacením zálohy na odměnu správce ve výši 63.373,27 Kč včetně DPH (bod II. výroku) a správci uložil povinnost podat zprávu o provedení vydání výtěžku zajištěnému věřiteli do 30 dní ode dne právní moci tohoto usnesení (bod III. výroku).
V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že podáním ze dne 20.2.2017 požádal správce o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění. Citoval zejména § 298 a § 305 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle nichž věc posuzoval. Vyšel ze zjištění, že na přezkumném jednání byly zjištěny pohledávky zajištěného věřitele P11 ve výši 262.761,39 Kč a P18 ve výši 756.447,92 Kč, že po částečném uhrazení dluhu vzal zajištěný věřitel zpět přihlášku P11 v rozsahu 7.500 Kč a přihlášku P18 v rozsahu 45.232 Kč a že v řízení pokračuje jen se zajištěnými pohledávkami v celkové výši 966.477,31 Kč. Soud I. stupně konstatoval, že výtěžek ze zpeněžení předmětu zajištění činil 600.000 Kč, z toho náklady spojené se zpeněžením činily 18.060 Kč, tj. 3,01 % výtěžku zpeněžení, náklady spojené se správou žádné nevznikly, odměna správce z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli ve výši 9 % činí částku 63.373,27 Kč včetně DPH isir.justi ce.cz a částka určená k vydání zajištěnému věřiteli činí 518.566,73 Kč s tím, že celý výtěžek zpeněžení bude vyčerpán a dlužnici nebude vyplaceno ničeho.
Návrh správce na vydání výtěžku zpeněžení byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn dne 12.1.2017 (B-110) a jeho doplnění bylo zveřejněno dne 20.2.2017. Proti návrhu správce podala námitky jen dlužnice dne 16.1.2017 a její námitky byly projednány na jednání konaném dne 27.2.2017, při němž dlužnice ještě namítala, že správce nesprávně zjistil výši zajištěných pohledávek, když na ně nezapočetl částky na ně zaplacené a stavební spoření. Správce tvrzení dlužnice oponoval s tím, že absence vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM), což bylo podstatou námitek dlužnice, nemá na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli žádný vliv, a že pro uspokojení závazků dlužníků-bývalých manželů, je důležitý celek, tedy výtěžky z obou insolvenčních řízení. K tomu soud I. stupně zaujal názor, že mu včas podané námitky dlužnice nebrání rozhodnout o vydání výtěžku podle návrhu správce. Proto postupoval podle § 298 IZ a souhlasil s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zajištěnému věřiteli, rozhodl o vyplacení zálohy na odměnu správce a uložil mu úkoly podle § 11 odst. 1 a § 300 IZ.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužnice včas odvolala (B-126, B-127) a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zajištěnému věřiteli vytýkala, že na své přihlášené pohledávky nezapočetl platbu 108.808 Kč (P11) a platbu 480.611 Kč (P18), tedy celkem částku 589.419 Kč, jež mu byla uhrazena, že v tomto rozsahu nevzal zpět svoji přihlášku a že správná výše jeho pohledávky činí jen 377.058,31 Kč. Napadené usnesení měla za nedostatečné, neboť neviděla žádný důvod k tomu, proč by měla znovu platit na byt, jehož není vlastníkem. Poukazovala též na doklad o výběru částky 226.882,25 Kč insolvenční správkyní JUDr. Dagmarou Říhovou ze stavebního spoření, jež by měla být rovněž započtena na pohledávky zajištěného věřitele.
Zajištěný věřitel (B-130) ve vyjádření k odvolání vyvracel jeho vývody jako účelové a nepravdivé, neboť podklady, na něž dlužnice odkazovala ohledně úhrad jejích závazků, se vztahují k období před rozhodnutím o jejím úpadku a nejsou aktuální.
Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném bodě I. výroku i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.
Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).
Ze shora citovaného ustanovení je zřejmý postup při vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.
Z insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti: -usnesením ze dne 20.8.2014 (A-15) byl zjištěn úpadek dlužnice, bylo povoleno oddlužení dlužnice a správcem byla ustanovena Růnová, v.o.s.; -usnesením ze dne 10.12.2015 (B-58) bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře; -dne 22.6.2016 (B-87) byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn znalecký posudek oceňující předmět zajištění (id. spoluvlastnický podíl dlužníka Michala Vlčka ve výši 1/2 na nemovitosti-bytové jednotce) částkou 503.360 Kč; objednatelem posudku byla JUDr. Dagmar Říhová insolvenční správkyně dlužníka Michala Vlčka; -dne 10.1.2017 (B-108) doplňuje správce soupis majetkové podstaty dlužnice o předmět zajištění (id. spoluvlastnický podíl dlužnice ve výši 1/2 na nemovitosti-bytové jednotce) s tím, že byl zpeněžen za 600.000 Kč; -dne 12.1.2017 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn návrh správce na vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (B-109) spolu s kupní smlouvou o převodu vlastnictví ze dne 16.11.2016; -dne 12.1.2017 (B-110) vyrozumívá soud I. stupně účastníky o návrhu správce na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení s poučením o tom, že proti návrhu lze podat námitky do 7 dnů ode dne jeho zveřejnění a že k později podaným námitkám se nepřihlíží; -dne 16.1.2017 (B-112) došly soudu I. stupně (včasné) námitky dlužnice, jejichž obsahem bylo jen to, že dlužnice podala žalobu na vypořádání SJM Michala Vlčka (v konkursu vedeném pod sp. zn. KSCB 44 INS 32507/2014) a dlužnice, že do vypořádání SJM nelze rozhodnout o vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, který byl jeho součástí, a že žádný z insolvenčních správců Michala Vlčka a dlužnice nereagoval na její požadavek vypořádat SJM, neboť je třeba zohlednit to, co bylo vynaloženo ze soukromých finančních prostředků každého z manželů na pořízení předmětu zajištění; proto nelze rozhodnout o distribuci výtěžku jeho zpeněžení; -správce ve vyjádření k námitkám (B-116) potvrdil, že se dlužnice domáhá žalobou vypořádání SJM, a vyjádřil názor, že to nemá vliv na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli; -podáním ze dne 20.2.2017 (B-120) předkládá správce opravený návrh na vydání výtěžku zpeněžení s tím, že tento nahrazuje návrh zveřejněný dne 12.1.2017 (změna se týkala jen výše zjištěné zajištěné pohledávky, která činí 966.477,31 Kč namísto původně uvedených 973.977,31 Kč); -na jednání konaném dne 27.2.2017 (B-122) rozšiřuje dlužnice své námitky o výhrady ke správné výši zajištěných pohledávek s ohledem na nezapočítané platby na ně, čemuž správce oponoval poukazem na svá dřívější vyjádření (B-116) s tím, že absence vypořádání SJM nemá vliv na jeho návrh na vydání výtěžku zpeněžení, že v insolvenčním řízení dlužníka Michala Vlčka došlo ke zpětvzetí části nároku zajištěného věřitele a že pro jeho uspokojení je důležitý celek, tedy výtěžky z obou řízení; -napadeným usnesením ze dne 15.3.2017 (B-124) soud I. stupně návrhu správce vyhověl.
Ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu nesporně vyplývá, že předmět zajištění byl v podílovém spoluvlastnictví Michala Vlčka (1/2) a dlužnice (1/2) dle kupní smlouvy ze dne 8.4.2009, a nikoliv v jejich SJM, že předmět zajištění byl zpeněžen jako celek jednou kupní smlouvou ze dne 16.11.2016, v níž jako prodávající vystupovali insolvenční správci obou insolvenčních dlužníků (Michala Vlčka a dlužnice), a že celková kupní cena ve výši 1.200.000 Kč byla uhrazena každému z nich ve výši 1/2 tedy ve výši 600.000 Kč.
Pokud jde o včas podané námitky dlužnice (B-112), spočívaly především v tom, že dosud nebylo vypořádáno SJM Michala Vlčka a dlužnice, což dle názoru dlužnice brání vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně a správce, že absence vypořádání SJM (ať již k jehož zániku došlo rozvodem nebo v důsledku prohlášení konkursu) nebrání vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, jenž byl v podílovém spoluvlastnictví Michala Vlčka a dlužnice a který nespadal do majetku ve SJM, jež by bylo zapotřebí nejprve vypořádat (blíže k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5.11.2015, sp. zn. KSPH 42 INS 20933/2012, 4 VSPH 1347/2015, dle něhož je-li ohledně každého z dlužníků-manželů nebo bývalých manželů, schváleno samostatné oddlužení, v němž má být zpeněžen také majetek patřící do jejich zaniklého a dosud nevypořádaného SJM, je třeba před jeho zpeněžením provést jeho vypořádání obdobně postupem podle § 270 až § 273 IZ; ustanovení § 274 IZ přitom použít nelze). Jinými slovy řečeno, na věcnou správnost napadeného usnesení nemá žádný vliv to, že dlužnice podala žalobu na vypořádání SJM Michala Vlčka a dlužnice, že žádný z insolvenčních správců Michala Vlčka a dlužnice nereagoval na její požadavek vypořádat SJM anebo že je třeba zohlednit to, co bylo údajně dříve vynaloženo ze soukromých finančních prostředků každého z manželů na pořízení předmětu zajištění.
Pokud jde o námitky dlužnice nově uplatněné až při jednání konaném dne 27.2.2017 (B-122) zpochybňující aktuální výši zajištěných pohledávek a znovu zopakované v jejím odvolání, konstatuje odvolací soud, že tyto výhrady byly uplatněny opožděně až po uplynutí lhůty 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu správce v insolvenčním rejstříku, a proto k nim nelze přihlédnout (§ 298 odst. 3 IZ). K tomu lze jen pro úplnost dodat, že i kdyby tyto námitky byly včasné, důvodné by rovněž nebyly, neboť výše zajištěných pohledávek, na něž je napadeným usnesením vydáván výtěžek zpeněžení předmětu zajištění, má potřebnou oporu ve výsledcích přezkumného jednání (B-19), incidenčních sporů (C2-9, C5-4, C8-7, C9-4, C10-9) i přihlášek (P11-6, P18-6), z nichž shodně plyne, že aktuální výše zajištěných pohledávek činí 966.477,31 Kč, jak správce správně uvedl v opraveném návrhu (B-120), a nikoliv 377.058,31 Kč, jak usuzovala dlužnice v podaném odvolání. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení věcně správným. Proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném bodě I. výroku potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).
V Praze dne 6. dubna 2017
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková