4 VSPH 263/2015-B-48
KSPL 27 INS 9681/2010 4 VSPH 263/2015-B-48
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním věci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Zahradní 633/9, 357 31 Horní Slavkov, o návrhu dlužnice na osvobození od placení pohledávek, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 9681/2014-B-41 ze dne 11. listopadu 2014
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 9681/2014-B-41 ze dne 11. listopadu 2014 se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni napadeným usnesením ze dne 11.11.2014, č.j. KSPL 27 INS 9681/2014-B-41 (správně mělo být uvedeno č.j. KSPL 27 INS 9681/2010-B-41) zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení.
V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně uvedl, že insolvenčním návrhem věřitele ACEMA Credit Czech, a.s. bylo zahájeno insolvenční řízení a že usnesením ze dne 20.12.2010 (A-9) zjistil úpadek dlužnice a ustanovil insolvenčního správce. Dále uvedl, že usnesením ze dne 6.5.2011 (B-3) prohlásil konkurs na majetek dlužnice, který byl projednáván jako nepatrný, že usnesením ze dne 17.3.2014 (B-37) byl konkurs zrušen po splnění rozvrhového usnesení a že usnesením ze dne 5.5.2014 (B-39) zprostil insolvenčního správce funkce.
Soud poukázal na právní úpravu § 414 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a na skutečnost, že v daném případě nebyl úpadek řešen oddlužením, nýbrž konkursem. Uzavřel, že z tohoto důvodu nepřichází v úvahu varianta následného osvobození dlužnice od placení neuspokojených pohledávek, jak předpokládá § 414 IZ a toto ustanovení nelze v daném případě aplikovat. Proto návrh zamítl.
Dlužnice ve včas podaném odvolání nesouhlasila s napadeným usnesením z důvodu, že se měli neuspokojení věřitelé odvolat proti konečné zprávě, což neučinili, a že insolvenční správce vracel přeplacené peníze . Trvala proto na svém zproštění od placení pohledávek dle exekučního příkazu č.j. 108 EX 05039/09-041 a od výzvy k úhradě dluhu.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle § 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).
Z citovaného ustanovení vyplývá, že osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, je možné jen v případech, kdy byl jeho úpadek řešen oddlužením. V posuzované věci však byl úpadek dlužnice řešen (nepatrným) konkursem, po jehož skončení lze na základě upraveného seznamu pohledávek podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužnice nepopřela; toto právo se promlčí za 10 let od zrušení konkursu (§ 312 odst. 4 IZ). Jinak řečeno, protože úpadek dlužnice byl řešen konkursem, nelze jí přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek podle § 414 IZ, jež se váže toliko k oddlužení (a nikoliv ke konkursu).
Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 26. února 2015
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková
KSPL 27 INS 9681/2010 4 VSPH 263/2015-B-48
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním věci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Zahradní 633/9, 357 31 Horní Slavkov, o návrhu dlužnice na osvobození od placení pohledávek, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 9681/2014-B-41 ze dne 11. listopadu 2014
takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 9681/2014-B-41 ze dne 11. listopadu 2014 se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni napadeným usnesením ze dne 11.11.2014, č.j. KSPL 27 INS 9681/2014-B-41 (správně mělo být uvedeno č.j. KSPL 27 INS 9681/2010-B-41) zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení.
V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně uvedl, že insolvenčním návrhem věřitele ACEMA Credit Czech, a.s. bylo zahájeno insolvenční řízení a že usnesením ze dne 20.12.2010 (A-9) zjistil úpadek dlužnice a ustanovil insolvenčního správce. Dále uvedl, že usnesením ze dne 6.5.2011 (B-3) prohlásil konkurs na majetek dlužnice, který byl projednáván jako nepatrný, že usnesením ze dne 17.3.2014 (B-37) byl konkurs zrušen po splnění rozvrhového usnesení a že usnesením ze dne 5.5.2014 (B-39) zprostil insolvenčního správce funkce.
Soud poukázal na právní úpravu § 414 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a na skutečnost, že v daném případě nebyl úpadek řešen oddlužením, nýbrž konkursem. Uzavřel, že z tohoto důvodu nepřichází v úvahu varianta následného osvobození dlužnice od placení neuspokojených pohledávek, jak předpokládá § 414 IZ a toto ustanovení nelze v daném případě aplikovat. Proto návrh zamítl.
Dlužnice ve včas podaném odvolání nesouhlasila s napadeným usnesením z důvodu, že se měli neuspokojení věřitelé odvolat proti konečné zprávě, což neučinili, a že insolvenční správce vracel přeplacené peníze . Trvala proto na svém zproštění od placení pohledávek dle exekučního příkazu č.j. 108 EX 05039/09-041 a od výzvy k úhradě dluhu.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Podle § 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).
Z citovaného ustanovení vyplývá, že osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, je možné jen v případech, kdy byl jeho úpadek řešen oddlužením. V posuzované věci však byl úpadek dlužnice řešen (nepatrným) konkursem, po jehož skončení lze na základě upraveného seznamu pohledávek podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužnice nepopřela; toto právo se promlčí za 10 let od zrušení konkursu (§ 312 odst. 4 IZ). Jinak řečeno, protože úpadek dlužnice byl řešen konkursem, nelze jí přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek podle § 414 IZ, jež se váže toliko k oddlužení (a nikoliv ke konkursu).
Odvolací soud proto napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 26. února 2015
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková