4 VSPH 1721/2015-B-108
KSLB 76 INS 13739/2010 4 VSPH 1721/2015-B-108
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníků-manželů Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Mníšek, Spojovací 323, a Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec 25, U Sídliště 229, oba zast. JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem Liberec, 1. máje 535/50, o odvolání věřitelky www.ballet.cz, s.r.o., sídlem Liberec 30, Dopravní 537, IČO 25494562, zast. JUDr. Petrem Voříškem, advokátem, sídlem Praha 7, Přístavní 321/14, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 24. července 2015, č.j. KSLB 76 INS 13739/2010-B-99,
takto:
I. Odvolání proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 24. července 2015, č.j. KSLB 76 INS 13739/2010-B-99, se o d m í t á; v bodě II. výroku se uvedené usnesení m ě n í tak, že věřitelka www.ballet.cz, s.r.o. je povinna zaplatit dlužníkům do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce dlužníků JUDr. Martina Köhlera na náhradu nákladů řízení částku 4.114,-Kč. II. Věřitelka www.ballet.cz, s.r.o. je povinna zaplatit dlužníkům na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce dlužníků JUDr. Martina Köhlera částku 4 114,-Kč.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci konstatoval, že se schválené oddlužení dlužníků Romana a Jitky anonymizovano (dále též dlužníci) na návrh věřitelky www.ballet.cz, s.r.o. (dále jen odvolatelka) neruší (bod I. výroku), a uložil odvolatelce povinnost zaplatit dlužníkům k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů řízení částku 2.178,-Kč (bod II. výroku).
V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 8.10.2012 (B-64) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Podáním doručeným soudu dne 10.2.2015 navrhla odvolatelka zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníků s tím, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 56.296,-Kč z titulu náhrady nákladů řízení, pro kterou je vedeno exekuční řízení sp. zn. 174 EX 228/14 u Exekutorského úřadu Praha západ a že tedy existuje důvod pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť dlužníkovi po schválení oddlužení vznikl nový závazek, pro který byla nařízena exekuce. Soud I. stupně konstatoval, že o návrhu odvolatelky jednal a rozhodl přesto, že tato není přihlášenou věřitelkou (oprávněnou navrhovatelkou), ale pouze věřitelkou dlužníka, neboť § 418 IZ hovoří obecně o věřiteli dlužníka a nikoli o přihlášeném věřiteli dlužníka a navíc § 15 IZ připouští jako účastníky řízení i jiné než přihlášené věřitele, avšak pouze po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje. Dospěl k závěru, že návrh na zrušení oddlužení není důvodný, když dlužníci své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení plní a po dobu jeho trvání již uhradili 40 % svých nezajištěných závazků (očekávaná celková míra uspokojení nezajištěných věřitelů činí 75 %), že původ vzniku nového závazku dlužníka není v době schváleného oddlužení a že není důvod, proč by pohledávka odvolatelky nemohla být v budoucnu (po splnění oddlužení) naturalizována v rámci exekučního řízení.
Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas odvolala (B-100) a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že je zřejmé, že dlužník po schválení oddlužení zavinil vznik peněžitého závazku, k jehož vymožení byla nařízena exekuce, což je jednoznačným důvodem ke zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníků.
Dlužníci ve vyjádření k odvolání (B-103) nesouhlasili s argumentací odvolatelky, vysvětlovali okolnosti vzniku její pohledávky a požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.
Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je odvolatelka osobou oprávněnou k podání odvolání a zda je proti napadenému usnesení odvolání přípustné, a shledal, že v případě bodu I. výroku usnesení, v němž soud I. stupně konstatoval, že schválené oddlužení neruší, tomu tak není.
Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení
Podle § 201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Podle § 14 IZ účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.
Podle § 15 IZ nejde-li o přihlášené věřitele, jsou i jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen pod dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.
Podle § 418 odst. 1 písm. c) IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Podle § 418 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku, byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Podle odst. 4 téhož ustanovení rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl, rozhodnutí podle odstavce prvého písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu. Proti tomuto rozhodnutí mohou podat odvolání v souladu s pátým odstavcem pouze osoby uvedené ve 4 odstavci.
Odvolací soud ze spisu zjistil, že dne 2.2.2011 odvolatelka přihlásila do insolvenčního řízení dlužníků svou pohledávku evidovanou pod č. P7 v celkové výši 160.230,-Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 17.2.2011 byla její pohledávka insolvenčním správcem a dlužníky zcela popřena. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 14.6.2013, č.j. 76 ICm 648/2011-180, byla zamítnuta žaloba odvolatelky na určení popřené pohledávky, toto usnesení nabylo právní moci dne 31.7.2013. Usnesením ze dne 29.10.2013 (P7-3), jež nabylo právní moci dne 20.11.2013, byla přihláška pohledávky odvolatelky ve výši 160.230,-Kč odmítnuta a právní mocí tohoto usnesení tak skončila účast odvolatelky v insolvenčním řízení. Odvolatelka tedy již není přihlášenou věřitelkou, a tedy ani účastnicí insolvenčního řízení (§ 14 IZ) a ani jinou osobou uplatňující své právo v insolvenčním řízení (§ 15 IZ), a její podání činěná vůči insolvenčnímu soudu proto zásadně nemohou mít žádných účinků. Protože odvolatelka není účastnicí insolvenčního řízení, není ani osobou věcně legitimovanou k podání odvolání (stejně jako nebyla osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení oddlužení), jež přísluší jen účastníkům insolvenčního řízení (a nikoliv též věřitelům, kteří nejsou jeho účastníky).
Pokud odvolatelka, jež již nebyla účastnicí insolvenčního řízení, podala v únoru 2015 návrh na zrušení oddlužení (B-89), bylo lze toto její podání považovat toliko za podnět (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), o němž nebylo zapotřebí jakkoliv rozhodovat. Pokud soud I. stupně neshledal podnět odvolatelky důvodným, stačilo jej vyřídit přípisem. Jestliže však soud I. stupně své negativní stanovisko k němu vyjevil (zcela nadbytečně) formou usnesení, v němž konstatoval, že schválené oddlužení neruší (nerozhodoval tedy o tom, že by návrh odvolatelky zamítl), má takový deklaratorní výrok povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ), proti němuž není odvolání přípustné (§ 91 IZ); na věci nemění ničeho nesprávné poučení soudu I. stupně o přípustnosti odvolání.
Odvolací soud proto postupoval podle § 218 písm. b), c) o.s.ř. a odvolání odvolatelky směřující proti bodu I. výroku usnesení odmítl, neboť bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou a současně směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
Pokud jde o bod II. výroku usnesení, v němž soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení (proti němuž se lze odvolat), shledal odvolací soud věcně správným postup soudu I. stupně, jenž neúspěšnou odvolatelku zavázal k jejich náhradě podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Pochybil jen při stanovení jejich výše, kterou bylo lze určit podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu z částky 50.000,-Kč, jež se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo v obdobném řízení. Celkem bylo lze dlužníkovi přiznat jejich náhradu za 1 úkon právní služby ve výši 3.100,-Kč + režijní paušál advokáta 1x 300,-Kč, vše s navýšením o 21 % DPH, celkem tedy částku 4 114 Kč. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a usnesení v bodě II. výroku změnil.
Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 146 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 2 o.s.ř. Přiznaná náhrada zahrnuje odměnu advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání na B-103) podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve výši 3 100,-Kč + režijní paušál advokáta 1x 300,-Kč, vše s navýšením o 21 % DPH, celkem tedy opět částka 4.114,-Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 5. října 2015
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Jana Berná
KSLB 76 INS 13739/2010 4 VSPH 1721/2015-B-108
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenční věci dlužníků-manželů Romana anonymizovano , anonymizovano , bytem Mníšek, Spojovací 323, a Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec 25, U Sídliště 229, oba zast. JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem Liberec, 1. máje 535/50, o odvolání věřitelky www.ballet.cz, s.r.o., sídlem Liberec 30, Dopravní 537, IČO 25494562, zast. JUDr. Petrem Voříškem, advokátem, sídlem Praha 7, Přístavní 321/14, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 24. července 2015, č.j. KSLB 76 INS 13739/2010-B-99,
takto:
I. Odvolání proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 24. července 2015, č.j. KSLB 76 INS 13739/2010-B-99, se o d m í t á; v bodě II. výroku se uvedené usnesení m ě n í tak, že věřitelka www.ballet.cz, s.r.o. je povinna zaplatit dlužníkům do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce dlužníků JUDr. Martina Köhlera na náhradu nákladů řízení částku 4.114,-Kč. II. Věřitelka www.ballet.cz, s.r.o. je povinna zaplatit dlužníkům na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce dlužníků JUDr. Martina Köhlera částku 4 114,-Kč.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci konstatoval, že se schválené oddlužení dlužníků Romana a Jitky anonymizovano (dále též dlužníci) na návrh věřitelky www.ballet.cz, s.r.o. (dále jen odvolatelka) neruší (bod I. výroku), a uložil odvolatelce povinnost zaplatit dlužníkům k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů řízení částku 2.178,-Kč (bod II. výroku).
V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 8.10.2012 (B-64) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Podáním doručeným soudu dne 10.2.2015 navrhla odvolatelka zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníků s tím, že má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 56.296,-Kč z titulu náhrady nákladů řízení, pro kterou je vedeno exekuční řízení sp. zn. 174 EX 228/14 u Exekutorského úřadu Praha západ a že tedy existuje důvod pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť dlužníkovi po schválení oddlužení vznikl nový závazek, pro který byla nařízena exekuce. Soud I. stupně konstatoval, že o návrhu odvolatelky jednal a rozhodl přesto, že tato není přihlášenou věřitelkou (oprávněnou navrhovatelkou), ale pouze věřitelkou dlužníka, neboť § 418 IZ hovoří obecně o věřiteli dlužníka a nikoli o přihlášeném věřiteli dlužníka a navíc § 15 IZ připouští jako účastníky řízení i jiné než přihlášené věřitele, avšak pouze po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje. Dospěl k závěru, že návrh na zrušení oddlužení není důvodný, když dlužníci své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení plní a po dobu jeho trvání již uhradili 40 % svých nezajištěných závazků (očekávaná celková míra uspokojení nezajištěných věřitelů činí 75 %), že původ vzniku nového závazku dlužníka není v době schváleného oddlužení a že není důvod, proč by pohledávka odvolatelky nemohla být v budoucnu (po splnění oddlužení) naturalizována v rámci exekučního řízení.
Proti tomuto usnesení se odvolatelka včas odvolala (B-100) a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Namítala, že je zřejmé, že dlužník po schválení oddlužení zavinil vznik peněžitého závazku, k jehož vymožení byla nařízena exekuce, což je jednoznačným důvodem ke zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníků.
Dlužníci ve vyjádření k odvolání (B-103) nesouhlasili s argumentací odvolatelky, vysvětlovali okolnosti vzniku její pohledávky a požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.
Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je odvolatelka osobou oprávněnou k podání odvolání a zda je proti napadenému usnesení odvolání přípustné, a shledal, že v případě bodu I. výroku usnesení, v němž soud I. stupně konstatoval, že schválené oddlužení neruší, tomu tak není.
Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení
Podle § 201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Podle § 14 IZ účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku.
Podle § 15 IZ nejde-li o přihlášené věřitele, jsou i jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen pod dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.
Podle § 418 odst. 1 písm. c) IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Podle § 418 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku, byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Podle odst. 4 téhož ustanovení rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl, rozhodnutí podle odstavce prvého písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu. Proti tomuto rozhodnutí mohou podat odvolání v souladu s pátým odstavcem pouze osoby uvedené ve 4 odstavci.
Odvolací soud ze spisu zjistil, že dne 2.2.2011 odvolatelka přihlásila do insolvenčního řízení dlužníků svou pohledávku evidovanou pod č. P7 v celkové výši 160.230,-Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 17.2.2011 byla její pohledávka insolvenčním správcem a dlužníky zcela popřena. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 14.6.2013, č.j. 76 ICm 648/2011-180, byla zamítnuta žaloba odvolatelky na určení popřené pohledávky, toto usnesení nabylo právní moci dne 31.7.2013. Usnesením ze dne 29.10.2013 (P7-3), jež nabylo právní moci dne 20.11.2013, byla přihláška pohledávky odvolatelky ve výši 160.230,-Kč odmítnuta a právní mocí tohoto usnesení tak skončila účast odvolatelky v insolvenčním řízení. Odvolatelka tedy již není přihlášenou věřitelkou, a tedy ani účastnicí insolvenčního řízení (§ 14 IZ) a ani jinou osobou uplatňující své právo v insolvenčním řízení (§ 15 IZ), a její podání činěná vůči insolvenčnímu soudu proto zásadně nemohou mít žádných účinků. Protože odvolatelka není účastnicí insolvenčního řízení, není ani osobou věcně legitimovanou k podání odvolání (stejně jako nebyla osobou oprávněnou k podání návrhu na zrušení oddlužení), jež přísluší jen účastníkům insolvenčního řízení (a nikoliv též věřitelům, kteří nejsou jeho účastníky).
Pokud odvolatelka, jež již nebyla účastnicí insolvenčního řízení, podala v únoru 2015 návrh na zrušení oddlužení (B-89), bylo lze toto její podání považovat toliko za podnět (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), o němž nebylo zapotřebí jakkoliv rozhodovat. Pokud soud I. stupně neshledal podnět odvolatelky důvodným, stačilo jej vyřídit přípisem. Jestliže však soud I. stupně své negativní stanovisko k němu vyjevil (zcela nadbytečně) formou usnesení, v němž konstatoval, že schválené oddlužení neruší (nerozhodoval tedy o tom, že by návrh odvolatelky zamítl), má takový deklaratorní výrok povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ), proti němuž není odvolání přípustné (§ 91 IZ); na věci nemění ničeho nesprávné poučení soudu I. stupně o přípustnosti odvolání.
Odvolací soud proto postupoval podle § 218 písm. b), c) o.s.ř. a odvolání odvolatelky směřující proti bodu I. výroku usnesení odmítl, neboť bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou a současně směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
Pokud jde o bod II. výroku usnesení, v němž soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení (proti němuž se lze odvolat), shledal odvolací soud věcně správným postup soudu I. stupně, jenž neúspěšnou odvolatelku zavázal k jejich náhradě podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Pochybil jen při stanovení jejich výše, kterou bylo lze určit podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu z částky 50.000,-Kč, jež se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo v obdobném řízení. Celkem bylo lze dlužníkovi přiznat jejich náhradu za 1 úkon právní služby ve výši 3.100,-Kč + režijní paušál advokáta 1x 300,-Kč, vše s navýšením o 21 % DPH, celkem tedy částku 4 114 Kč. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a usnesení v bodě II. výroku změnil.
Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 146 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 2 o.s.ř. Přiznaná náhrada zahrnuje odměnu advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání na B-103) podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve výši 3 100,-Kč + režijní paušál advokáta 1x 300,-Kč, vše s navýšením o 21 % DPH, celkem tedy opět částka 4.114,-Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.
V Praze dne 5. října 2015
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v.r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Jana Berná