4 VSPH 1213/2016-A-12
MSPH 99 INS 11629/2016 4 VSPH 1213/2016-A-12
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice Mgr. anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Praha 6, Pod Novým lesem 384/76A, zast. JUDr. Adamem Batunou, advokátem, sídlem Praha 1, Panská 6, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2016, č.j. MSPH 99 INS 11629/2016-A-5,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2016, č.j. MSPH 99 INS 11629/2016-A-5, se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zastavil insolvenční řízení.
V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice Mgr. anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužnice) návrhem doručeným soudu dne 16.5.2016 v 9:07 hod. domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Vyšel ze zjištění, že o téže věci bylo již dne 13.5.2016 dříve zahájeno insolvenční řízení pod sp. zn. MSPH 99 INS 11540/2016, které dosud nebylo pravomocně skončeno, a že dne 16.5.2016 bylo proti dlužnici bylo posléze zahájeno (toto) insolvenční řízení pod sp. zn. MSPH 99 INS 11629/2016. Proto postupoval podle § 104 odst. 1 o.s.ř. a (toto) později zahájené řízení pro překážku litispendence (věci zahájené) zastavil.
Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se zjišťuje úpadek dlužnice s tím, že bude řešen oddlužením . Namítala, že návrh ze dne 16.5.2016 měl soud posoudit jako doplnění jejího dřívějšího návrhu na povolení oddlužení ze dne 13.5.2016 a nikoli jako nový insolvenční návrh. Z obou návrhů je zřejmé, že jsou totožné, kdy k návrhu ze dne 16.5.2016 jsou navíc dodány o všechny povinné přílohy. Dlužnice tedy podala doplnění návrhu, kdy datovou zprávou zaslala kopii insolvenčního návrhu s ověřeným podpisem jejího právního zástupce a s konvertovanou plnou mocí a zároveň téhož dne v 9.33 hod. osobně doručila povinné přílohy na podatelnu soudu.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům. isir.justi ce.cz
Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
Podle § 107 odst. 1 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.
Z výše citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá ohledně téhož dlužníka další (nový) insolvenční návrh dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o jeho původním návrhu. V ostatních případech (je-li různými subjekty podáno více insolvenčních návrhů vůči témuž dlužníkovi a o některém z nich nebylo pravomocně rozhodnuto) je uplatnění této překážky vyloučeno speciální úpravou obsaženou v § 107 IZ.
Z insolvenčního rejstříku zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti: 1) dne 13.5.2016 bylo u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 11540/2016 zahájeno insolvenční řízení o dřívějším insolvenčním návrhu dlužnice 2) usnesením ze dne 16.5.2016, č.j. MSPH 99 INS 11540/2016-A-5, soud I. stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice; toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 16.5.2016 v 8:29 hod. a doposud nenabylo právní moci, 3) dne 16.5.2016 podala dlužnice nový insolvenční návrh pod sp. zn. MSPH 99 INS 11629/2016, 4) napadeným usnesením ze dne 16.6.2016 insolvenční soud zastavil řízení o novém insolvenčním návrhu dlužnice pro překážku litispendence.
Ze shora učiněných zjištění je zjevné, že překážka litispendence ohledně neskončeného řízení o dřívějším insolvenčním návrhu vedeném pod sp. zn. MSPH 99 INS 11540/2016 zde existovala v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení o novém insolvenčním návrhu (16.5.2016) pod sp. zn. MSPH 99 INS 11629/2016, a také v okamžiku, kdy insolvenční soud rozhodl o zastavení řízení napadeným usnesením (16.5.2016).
Podle § 146 odst. 2 IZ se v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 IZ nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Rozhodnutím podle § 142 IZ se rozumí také rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit (§ 142 písm. b/ IZ). Tedy pokud by snad překážka litispendence v době rozhodování odvolacího soudu již odpadla, nebylo by možno k této skutečnosti přihlédnout.
Podle ustálené judikatury se překážka litispendence tradičně považuje za neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro niž je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). Tak tomu však v této věci nebylo, neboť insolvenční soud řízení o novém návrhu zastavil dříve (16.5.2016), než usnesení o odmítnutí dřívějšího insolvenčního návrhu dlužnice nabylo právní moci (odvolací řízení není dosud skončeno). Závěr soudu I. stupně, že v daném případě nebylo možno pro překážku litispendence pokračovat v řízení o novém insolvenčním návrhu je tedy správný.
Pokud jde o odvolací argumentaci dlužnice, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil její podání doručeným mu dne 16.5.2016 jako nový insolvenční návrh a nikoli jako doplnění jejího předchozího návrh, pak odvolací soud ověřil, že se jedná o totožné insolvenční návrhy dlužnice ze dne 13.5.2016 spojené s návrhy na povolení oddlužení, jenž byly soudu doručeny dne 13.5.2016 a dne 16.5.2016, a že opětovně podaný návrh dlužnice dne 16.5.2016 není adresován ke sp. zn. MSPH 99 INS 11540/2016 a ani jinak se z něho nepodává, že by jím dlužnice sledovala doplnění svého původního návrhu. Nadto z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že dlužnice podala rovněž odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.5.2016, č.j. MSPH 99 INS 11540/2016-A-5, jímž soud I. stupně odmítl její předchozí insolvenční návrh, které bude posuzováno Vrchním soudem v Praze pod sen. zn. 1 VSPH 1216/2016.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městskému soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 22. června 2016
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Mandáková
MSPH 99 INS 11629/2016 4 VSPH 1213/2016-A-12
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice Mgr. anonymizovano anonymizovano , nar. anonymizovano , bytem Praha 6, Pod Novým lesem 384/76A, zast. JUDr. Adamem Batunou, advokátem, sídlem Praha 1, Panská 6, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2016, č.j. MSPH 99 INS 11629/2016-A-5,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2016, č.j. MSPH 99 INS 11629/2016-A-5, se p o t v r z u j e .
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zastavil insolvenční řízení.
V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice Mgr. anonymizovano anonymizovano (dále jen dlužnice) návrhem doručeným soudu dne 16.5.2016 v 9:07 hod. domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Vyšel ze zjištění, že o téže věci bylo již dne 13.5.2016 dříve zahájeno insolvenční řízení pod sp. zn. MSPH 99 INS 11540/2016, které dosud nebylo pravomocně skončeno, a že dne 16.5.2016 bylo proti dlužnici bylo posléze zahájeno (toto) insolvenční řízení pod sp. zn. MSPH 99 INS 11629/2016. Proto postupoval podle § 104 odst. 1 o.s.ř. a (toto) později zahájené řízení pro překážku litispendence (věci zahájené) zastavil.
Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se zjišťuje úpadek dlužnice s tím, že bude řešen oddlužením . Namítala, že návrh ze dne 16.5.2016 měl soud posoudit jako doplnění jejího dřívějšího návrhu na povolení oddlužení ze dne 13.5.2016 a nikoli jako nový insolvenční návrh. Z obou návrhů je zřejmé, že jsou totožné, kdy k návrhu ze dne 16.5.2016 jsou navíc dodány o všechny povinné přílohy. Dlužnice tedy podala doplnění návrhu, kdy datovou zprávou zaslala kopii insolvenčního návrhu s ověřeným podpisem jejího právního zástupce a s konvertovanou plnou mocí a zároveň téhož dne v 9.33 hod. osobně doručila povinné přílohy na podatelnu soudu.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům. isir.justi ce.cz
Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle § 83 odst. 1 o.s.ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
Podle § 107 odst. 1 IZ se další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí pro dalšího insolvenčního navrhovatele stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.
Z výše citovaných ustanovení plyne, že překážka litispendence se v insolvenčním řízení uplatní (jen) v případě, kdy táž osoba (věřitel nebo dlužník) podá ohledně téhož dlužníka další (nový) insolvenční návrh dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o jeho původním návrhu. V ostatních případech (je-li různými subjekty podáno více insolvenčních návrhů vůči témuž dlužníkovi a o některém z nich nebylo pravomocně rozhodnuto) je uplatnění této překážky vyloučeno speciální úpravou obsaženou v § 107 IZ.
Z insolvenčního rejstříku zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti: 1) dne 13.5.2016 bylo u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 11540/2016 zahájeno insolvenční řízení o dřívějším insolvenčním návrhu dlužnice 2) usnesením ze dne 16.5.2016, č.j. MSPH 99 INS 11540/2016-A-5, soud I. stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice; toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 16.5.2016 v 8:29 hod. a doposud nenabylo právní moci, 3) dne 16.5.2016 podala dlužnice nový insolvenční návrh pod sp. zn. MSPH 99 INS 11629/2016, 4) napadeným usnesením ze dne 16.6.2016 insolvenční soud zastavil řízení o novém insolvenčním návrhu dlužnice pro překážku litispendence.
Ze shora učiněných zjištění je zjevné, že překážka litispendence ohledně neskončeného řízení o dřívějším insolvenčním návrhu vedeném pod sp. zn. MSPH 99 INS 11540/2016 zde existovala v okamžiku, kdy bylo zahájeno řízení o novém insolvenčním návrhu (16.5.2016) pod sp. zn. MSPH 99 INS 11629/2016, a také v okamžiku, kdy insolvenční soud rozhodl o zastavení řízení napadeným usnesením (16.5.2016).
Podle § 146 odst. 2 IZ se v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 IZ nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Rozhodnutím podle § 142 IZ se rozumí také rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit (§ 142 písm. b/ IZ). Tedy pokud by snad překážka litispendence v době rozhodování odvolacího soudu již odpadla, nebylo by možno k této skutečnosti přihlédnout.
Podle ustálené judikatury se překážka litispendence tradičně považuje za neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro niž je soud povinen řízení zastavit, ledaže by tato překážka odpadla dříve, než bylo řízení zastaveno (popř. pravomocně rozhodnuto ve věci samé). Tak tomu však v této věci nebylo, neboť insolvenční soud řízení o novém návrhu zastavil dříve (16.5.2016), než usnesení o odmítnutí dřívějšího insolvenčního návrhu dlužnice nabylo právní moci (odvolací řízení není dosud skončeno). Závěr soudu I. stupně, že v daném případě nebylo možno pro překážku litispendence pokračovat v řízení o novém insolvenčním návrhu je tedy správný.
Pokud jde o odvolací argumentaci dlužnice, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil její podání doručeným mu dne 16.5.2016 jako nový insolvenční návrh a nikoli jako doplnění jejího předchozího návrh, pak odvolací soud ověřil, že se jedná o totožné insolvenční návrhy dlužnice ze dne 13.5.2016 spojené s návrhy na povolení oddlužení, jenž byly soudu doručeny dne 13.5.2016 a dne 16.5.2016, a že opětovně podaný návrh dlužnice dne 16.5.2016 není adresován ke sp. zn. MSPH 99 INS 11540/2016 a ani jinak se z něho nepodává, že by jím dlužnice sledovala doplnění svého původního návrhu. Nadto z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že dlužnice podala rovněž odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.5.2016, č.j. MSPH 99 INS 11540/2016-A-5, jímž soud I. stupně odmítl její předchozí insolvenční návrh, které bude posuzováno Vrchním soudem v Praze pod sen. zn. 1 VSPH 1216/2016.
Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městskému soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).
V Praze dne 22. června 2016
JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Mandáková